Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 27. května 2019

Vladimír KROC, moderátor:
Začíná pořad ‚Jak to vidí‘. Naším dnešním hostem je komentátor Ivan Hoffman. Dobrý den.

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Přeji hezký den.

Vladimír KROC, moderátor:
Tentokrát vás zcela výjimečně oba zdravíme ze zlínského studia Českého rozhlasu. U mikrofonu je také Vladimír Kroc. Jak začít jinak než výsledky eurovoleb? Teď se scházejí ta poslední čísla, protože to ještě není úplně definitivní, ale ten obrázek už se skládá poměrně zřetelný. Pojďme nejprve k volební účasti v ČR. Přes 28 %. Je to hodně nebo málo?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Je to určitě hodně. Spíš se předpokládalo, že ta účast bude tak jako v případě minulých voleb klidně i o 10 % nižší. To znamená, politici sice říkají, že očekávali vyšší účast, že je škoda, že nepřišlo víc voličů, to říkají vždycky. Ale ta účast je velmi vysoká. Těžko říct, čemu to přičítat... Jestli tomu, že poslední dobou se toho kolem EU hodně děje, lidé o ní hodně přemýšlejí... Jestli je to růstem euroskepse, anebo právě naopak mobilizací stoupenců té dnešní podoby EU... To se můžeme jen dohadovat. Ale jisté je, že k těm volbám přišlo u nás 28 %, a to je doopravdy hodně.

Vladimír KROC, moderátor:
Ale v rámci celé EU je to přes 50 %, myslím.

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Ano. A to je zřejmě důležitější číslo, které ukazuje na to, že jsou země, které věří, že Evropský parlament má doopravdy moc určovat evropskou politiku, a tyto volby považují za velice zásadní. Jsou dokonce země, kde výsledek eurovoleb může přimět vládní stranu k tomu, aby vypsala předčasné volby, což je pikantní. Myslím, že je to příklad Řecka, kde vládní Syriza prohrála a výsledek je tento. Jsou potom země, kde mají občané pocit, že na jejich život se to rozhodování Evropského parlamentu příliš nevztahuje a že se do něj nepromítá, a to jsou ty země s tou nízkou účastí.

Vladimír KROC, moderátor:
Kde je ta pravda?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Já si myslím, že Evropský parlament je projekt unikátní, zvláštní, ale já mu až takový význam nepřipisuji. Mám pocit, že Evropský parlament je instituce velice drahá, velice nákladná, řekl bych, nefunkční a nereformovatelná. Já jsem v tomto skeptik.

Vladimír KROC, moderátor:
Jak by ta evropská spolupráce měla vypadat?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Já mám pocit, že ten projekt byl založen dobře. Všichni, kdo vzpomínají na vznik EU, hovoří o tom, že to byl především projekt mírový. Vznikla po válce, kdy Evropa už nechtěla znovu opakovat zkušenost po první světové válce, kdy ten, kdo prohrál, byl na periferii a stal se po x letech znovu nebezpečným. Tentokrát po druhé světové válce se Evropa sjednotila a hledala způsob spolupráce... A řekli si: Budeme-li partnery, tak tehdy ta válka tolik nehrozí. To byla pravda, to se tak stalo. Nicméně, jak těch států přibývalo, jak rostla ta ústřední moc a současně začala klesat pravomoc jednotlivých členů, tak se ten projekt hodně pozměnil, posunul se dál. Já mám pocit, že už delší dobu Evropa pociťuje jakýsi deficit demokracie, to, že lidé se do rozhodování bruselských úřadů, organizací, institucí nemohou příliš zapojit a že ta doba nazrává na nějakou reformu. Jenže o té reformě jsou dvě představy. Jedna je více Evropy, víc to celé sjednotit, najít nějaké centrální řízení, aby mohla Evropa konkurovat Americe, Číně, takovým těm velkým velmocím, centrům. Pak je druhá představa, která se mi líbí víc, a to znamená návrat ke kořenům. Návrat k těm původním myšlenkám – učinit tu Evropu opět jednoduchou, přátelskou vůči každému jednomu Evropanovi, vrátit zpátky tu situaci, kdy lidé nosí tu evropskou vlajku a dávají si ji na auto, protože mají rádi ten projekt, jsou k sobě přátelští a tak dál. To znamená přiblížit ji lidem.

Vladimír KROC, moderátor:
Asi zjednodušeně řečeno, volby do Evropského parlamentu vyhráli lidovci celkově v rámci Evropy. Co to znamená?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Hlavně se zdůrazňuje, a ty průběžné výsledky tomu napovídají, že ty dvě hlavní frakce v Evropském parlamentu ztratí nadpoloviční většinu, posílí liberálové a posílí také takové ty, jak si oni říkají, nesystémové, populistické, ultrapravicové strany. Já nemám rád tyto nálepky. Jsou to strany, které cítí větší potřebu reformy než ty zavedené velké. To znamená, bude tam více slyšet hlas těchto stran, ale nebude rozhodující, nebude určovat tu agendu. Spíš to bude polemický hlas, kterému bude potřeba více naslouchat, ale to, co se změní, je, že si budou muset ty frakce mezi sebou více povídat. To je dobré, protože pro demokracii je to lepší stav, než když se ti hlavní hráči domluví. Co se ale nezmění, je, že ten Evropský parlament i nadále podle mě zůstane pod vlivem, řekl bych, těch globálních nadnárodních institucí, korporací, bank a tak dále, které prosazují v Evropském parlamentu díky šikovnému lobbingu své vlastní zájmy, byznysové zájmy, které jsou jakoby nadřazené tomu občanskému provozu. To se podle mě nezmění, v tom ten Evropský parlament bude stále stejný.

Vladimír KROC, moderátor:
Není to ale stejné ve všech parlamentech? Je ten Evropský parlament v tomto jiný oproti těm národním?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Je víc vzdálen občanům, i když...

Vladimír KROC, moderátor:
Není to spíš jen pocit?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Určitě je to pocit. Nechci tady být za toho, který jediný tomu přesně rozumí. Já velmi pozorně čtu komentáře, které říkají, že tyto volby dopadly dobře, že ukázaly zájem o Evropu. Já mám stále takový pocit, že to není tak, že jsou lidé proevropští a protievropští. Ale budou lidé, kteří jsou více probruselští, pro tu myšlenku pevného centra, a lidé více akcentující důležitost těch jednotlivý členů, kteří by měli mít větší kompetenci pro to, protože jsou blíž k tomu svému voliči. Já bych byl spíš pro Evropu regionů než pro Evropu států, anebo pro Evropu jednotlivých malinkých obcí. Takže asi tak je potřeba tomu rozumět.

Vladimír KROC, moderátor:
Zkusme se teď podívat na výsledky voleb u nás. Zvítězilo hnutí ANO. Myslím, že tam je něco přes 21 %. Ty máš ta čísla před sebou.

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
21,2 %, dostali šest mandátů, o jeden víc než minule. Berou to za úspěch. ODS čtyři mandáty, dvojnásobek než minule, také úspěch. Piráti tři mandáty, nadšení. Všichni jsou rádi.

Vladimír KROC, moderátor:
A je to důvod k nadšení? Třeba když začneme u těch Pirátů... Oni měli, myslím, větší očekávání.

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Říká se, že si koupili pět letenek do Bruselu na dnešek a dvě jim propadly. Ale je to výsledek, který, když se na to podíváme, na těch prvních třech pozicích kopíruje výsledky zhruba voleb do našeho parlamentu. To znamená, ukazuje se, že i když se volila Evropa, tak stejně v tom hrála roli ta domácí agenda. Většinou je to tak i v krajských volbách, které také velmi často kopírují ty volby do Poslanecké sněmovny. V tom není žádné překvapení. Překvapení jsou jen dvě. Jedno je, že se vůbec žádný mandát nedostal pro sociální demokraty, kteří v těch volbách úplně propadli. To je zvláštní a souhlasím s Petrem Nováčkem, kterého jsem k tomu slyšel v noci říct, že to není škoda jen pro ČSSD, ale je to škoda pro celou republiku, protože je to strana, která na té politické scéně je důležitá. Je to zavedená systémová levice, která, když nedostane žádný hlas, tak... Jeden hlas dostali komunisté, takže když sečteme výsledky levice, tak je to naprostý propadák. Jinak z těch stran, bych řekl, že většina z nich je nejen proevropských, ale řekl bych i probruselských, prounijních. Jsou to strany, které s tím dnešním stavem EU jsou v podstatě spokojeny. Ta jejich kritika je lehká, neadresná. Nejsou to strany, které by přispěly k tomu, že by se nějak zásadním způsobem ten parlament měnil.

Vladimír KROC, moderátor:
Říkal jsem, že v rámci Evropy zvítězili lidovci. Ti naši ztratili jeden mandát. Co to může znamenat?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Ukázalo se, že poslanci Michaela Šojdrová a poslanec Zdechovský jsou výrazné tváře. Oni v tom parlamentu něco i v minulosti udělali a kroužkováním se dostali před lídra kandidátky Pavla Svobodu, který tam už byl dlouhodobě doma. Proč to tak je, těžko říct. Možná mediální aktivitou. Ti lidé prostě o sobě dali více vědět a mezi lidovci si získali tito dva pověst. Ale já bych těm personáliím velký význam nepřipisoval. Pro mě je zajímavé, že za sociální demokraty nekandidoval Jan Keller, který byl velmi výraznou takovou opoziční figurou i v rámci těch zavedených frakcí. Pozoruhodně hlasoval, pozoruhodně mluvil a tak dál. To byl typ poslance, který... Kdyby jich bylo víc, tak bych řekl, že ten Evropský parlament má smysl. Ale on byl jenom jeden.

Vladimír KROC, moderátor:
Pro SPD Tomia Okamury to byla premiéra. Dostali 9 %. Je to hodně?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Je to hodně. Měli asi dobrou volbu v tom, že do čela té kandidátky dali Ivana Davida. Ten přece jen v tom opozičním prostředí je docela známý. Vydává server Nová republika, výrazně, jasně levicový, takže hodně lidí ho asi znalo. Samozřejmě sehrává roli to, že všichni znají Tomia Okamuru... A je to strana, která se dlouhodobě proti současně podobě EU vymezuje. To znamená, ty kritické hlasy, nějaké, sesbírali. Ale zase to není moc. Když se člověk podívá na to, jaké se věštily úspěchy těm protisystémovým stranám, tak vůbec nejsou nějaké velké.

Vladimír KROC, moderátor:
Co může znamenat pro vnitropolitickou situaci právě ten propad ČSSD? Odrazí se to nějak v rámci vládní koalice?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Myslím si, že ne, že se to neodrazí. Možná, že to je pro sociální demokraty, když to řeknu takhle drsně, asi, cenná zkušenost. Oni mají pokaždé takovou tendenci se ukolébat tím, že už nejhůř bylo, že už se ode dna odrazili a že už vlastně nemusejí nic dělat. To ale vůbec není pravda. Sociální demokraté si doopravdy musejí promyslet, co chtějí dělat a čí stranou chtějí být. Pokud chtějí být městskými liberály, tam prostě není prostor doopravdy vůbec žádný. Tam jsou dneska Piráti... To je typická liberální strana, která jenom mává tím černým praporem... Ale jsou to prostě liberálové, kapitalisté. Tam je prostě plno. Je tam ODS, je tam Babiš... Prostě jsou tam všichni. To znamená, že jestli je někde nějaký prostor, tak na levici. A pokud sociální demokracie chce v budoucnu hrát nějakou roli, tak to musí být levicová strana. Jiná cesta není. Musí se omladit, musí se oprostit od lidí, kteří tam dělají pouze kariéru... Měla by usilovat o to, aby se stala stranou mladých. Když se člověk podívá do Ameriky a do Británie, tak zjišťuje, že některé ty levicové ideály jsou opět sexy. Ale u nás ne. U nás vůbec, a to proto, že je prodává prodavač, který to neumí, a to je ČSSD.

Vladimír KROC, moderátor:
Nebudou mít Piráti v tom Evropském parlamentu najít spojence právě z toho důvodu, že třeba západní zelení, když to tak řeknu, jsou daleko levicovější než oni...?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Oni se nakonec k někomu přidat musejí, aby nezůstali úplně sami. Možná jim to pomůže, že se trošku zamyslí nad tím, co vlastně chtějí... To je strana, která je taktická – která prostě umí vycítit, jaká je poptávka atd. Ale možná by nebylo špatné, kdyby měla nějaký svůj vlastní program. V tom Evropském parlamentu bude mít inspiraci přemýšlet i o něčem jiném.

Vladimír KROC, moderátor:
Jaké trendy lze vysledovat z výsledků eurovoleb? Mluví se o tom, že obecně oslabují ty tradiční strany (jestli se o tom tak dá mluvit) ...

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Ten trend bude určitě ještě pokračovat. Ten není u konce. A to z toho důvodu, že ty protestní strany ani zdaleka nevyčerpaly ten potenciál, který mají. Lidé jsou doopravdy z mnoha věcí rozčarováni a chtějí nějakou změnu... Nakonec se zřejmě i z těch zavedených stran stanou strany mírně protestní a začnou naslouchat lidem.

Vladimír KROC, moderátor:
Dost kuriózní situace byla ve Velké Británii, která původně vůbec do Evropského parlamentu volit neměla. Protože nestihli odejít tak, jak si naplánovali (brexit), tak ty volby proběhly s tím, že je to opět fiasko pro konzervativce. Zvítězil s více než 30 % Nigel Farage. To se asi možná dalo očekávat...

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Možná mu k tomu pomohl náš bývalý prezident Václav Klaus, který promluvil na jejich mítinku... Já jsem si ten proslov našel na internetu. A bylo to neuvěřitelné. Zatímco u nás doma je to kontroverzní politik, tak tam byl za naprostou hvězdu... Ale přidal se k vítězné straně. Asi je to tím. Nechci to zlehčovat, ale doopravdy Theresa Mayová doplatila na to, že dojednala s EU smlouvu, která pro většinu politiků, poslanců v Británii je naprosto nepřijatelná. A tím, že se ji opakovaně snažila vnutit parlamentu, se nenapravitelně ztrapnila. Musela prostě odejít. Nesplnila tedy to zadání, kterým bylo v Británii referendum o brexitu. To znamená, že díky ní se vyplýtvala podle mě spousta času na hledání způsobu, jak odejít, a přitom zůstat. Přitom ta dohoda o tom, jak bude Evropa s Británií spolupracovat, nemůže dost dobře předcházet tomu odchodu. Dokud tady jsou, tak nemůžou nic moc rozumně dojednat. Nejprve musejí odejít a pak se s nimi rádi domluvíme. Myslím si, že ta dohoda bude nakonec výhodná pro všechny. Británie bude žádaná nevěsta, protože všichni ji máme rádi a tak dál... Ale ať už jsou konečně pryč, abychom se mohli začít domlouvat, jak spolu budeme žít. Takto jednoduše bych to řekl.  

Vladimír KROC, moderátor:
Tímto už jsme vlastně přešli k dalšímu tématu. Theresa Mayová (ty bys možná řekl „konečně“) ohlásila odchod, rezignaci. Čím to, že vydržela tak dlouho?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Konzervativci jsou konzervativci. To je konzervativní strana. Ti nebudou dělat nějaký náhlý manévr a tak dál. Ten nikdy není dobrý... Nicméně očekávalo se od ní víc... Možná je to dáno tím, že Británie má zkušenost s Margareth Thatcherovou, silnou premiérkou, která prostě ve své době něco znamenala a tak dál, a tak se možná očekávalo, že by Theresa Mayová mohla být něco podobného... Také vlastně všichni vědí, co nechtějí, ale nikdo příliš není ochoten říct, co chce. To vždycky souvisí s vnitřní politikou. Labouristé chtějí především se dostat k moci, a tak uvažují, lavírují... Neřeknou prostě jasný názor. Jsou tam strany extrémně probrexitové, pak takové, které váhají atd. Doopravdy ta politická scéna je tak strašně roztříštěná, že tam byla dohoda obtížně možná.

Vladimír KROC, moderátor:
Ta roztříštěnost je zarážející, protože ten britský model demokracie byl dlouho pokládán za takový jakoby vzor. Teď se ukazuje, že i když jde takříkajíc do tuhého, kdy by se měli spojit v nějakém společném zájmu, tak toho nejsou schopni. Nebo to vidíš jinak?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Já jsem tady nedávno citoval Michala Žantovského, který v jedné debatě řekl, že Británii miluje a dlouho ji sleduje, a že když se dívá na ten parlament, jak se tam hádají a tak dál, tak nám to tady v Evropě připadá jako naprostý chaos a ostuda, ale on říká, že právě tohle je demokracie. A tak jsem najednou znejistěl a říkám si: Co když doopravdy ta kultura je daleko hlubší atd. a tohle to překřikování a hádání se a hledání něčeho... Co když je to vlastně dobře?

Vladimír KROC, moderátor:
Ale jaký smysl to má ve chvíli, kdy není možné dojít k nějakému reálnému výsledku – že nejsou schopni se dohodnout?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
On ten reálný výsledek nakonec přijde, ale zřejmě špatně zvolili lídra. Je to vidět i na výsledku evropských voleb, kdy konzervativci skončili na pátém místě. To je naprosto nepředstavitelné. Před nimi, pravda, skončili labouristé a můžeme samozřejmě předpokládat, že to je dáno zvláštním charakterem těch voleb, a už jsi na to upozornil, že oni vlastně v té Evropě už vůbec nemají být, a přesto do ní musejí volit. To se samozřejmě na těch volbách projevilo. To nebyly volby o Británii, ale bylo to vlastně znovu hlasování o brexitu.

Vladimír KROC, moderátor:
Přiznám se, že mě překvapila ta tvoje myšlenka, že je nutné nejprve, aby ta země odešla z osmadvacítky, a pak se začít domlouvat na dalších vztazích. Není to nebezpečné? Není v tom riziko toho, že opravdu pak může dojít k nějakým vážným konfliktům a že to třeba bude spíš negativní pro Velkou Británii než pro Evropu?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Já ten pocit mám poté, co EU bezprostředně po brexitu ohlásila ústy svých čelních představitelů, že je to vážný signál k jakémusi zamyšlení, sebereflexi, ke změně... Ale k žádné sebereflexi nedošlo, ke změně žádné... Všichni hlavní hráči tu hru prostě hrají stále dál, a to proto, že z průzkumu zjistili, že pro odchod z EU se v žádné členské zemi nenajde většina. Lidé nechtějí opouštět EU. Na ten projekt jsme si prostě zvykli. Je to naše EU. Jenom chceme, aby fungovala – aby to nebylo tak, že co je dobré pro EU, nemusí být dobré pro jednotlivého jejího člena. Pokud něco v ČR pro nás představuje nějakou nevýhodu, tak je to špatně. Prostě to má být tak, že v té EU doopravdy z toho projektu všichni profitují. To se ne vždy děje. To znamená, že ve chvíli, kdy se toto ukázalo, tak ten britský signál, ten brexit, vlastně nesplnil to očekávání, že by přivedl EU k nějakému lepšímu, demokratičtějšímu fungování. To znamená: Teď si doopravdy myslím, že poté, co odejdou, tak padnou takové ty hrozby a strach z toho, že co by se stalo, kdyby... Podle mě se okamžitě ukáže, že všichni spolu začnou jednat, protože jde o byznys, peníze jsou na prvním místě, rádi s nimi budeme obchodovat... A jak říkám: Měli jsme je rádi a rádi je mít budeme.

Vladimír KROC, moderátor:
Ještě se krátce vrátím k výsledku evropských voleb, voleb do Evropského parlamentu: Ve Francii, pokud se nepletu, vyhrála Marine Le Penová.

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Vyhrála podruhé. Už ne tak výrazně, vyhrála těsně před tím Macronovým uskupením. Ale vyhrála.

Vladimír KROC, moderátor:
A o čem to svědčí?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Svědčí to o tom, že Francouzi docela vážně pociťují deficit nějakého svého vlivu. Oni ho v Evropě vždy měli... Jsou to (Francouzi) patrioti. Mají pocit, že tam hrají druhé housle a že ta EU jim vlastně nepomáhá. Ale tady se pletou dvě věci. EU je jeden problém a druhým problémem je globalizace. A to, co Francouze už staví na nějakou vedlejší kolej, to nebude ten unijní projekt, ale spíš ta globalizace, kde oni už dávno nejsou lídrem tohoto trendu.

Vladimír KROC, moderátor:
Říká Ivan Hoffman, komentátor a novinář, se kterým si dnes povídáme ve zlínském studiu... Máme pro vás ještě jedno téma, a to ryze domácí: Rezignace ministra kultury Antonína Staňka, který na sebe poutal pozornost takovým nešťastným způsobem. Je správné, že se diskutuje o tom, jestli prezident přijme nebo nepřijme jeho rezignaci? Není to tak, že by to prezident zkrátka měl udělat?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Je to tak, že tu rezignaci přijmout může nebo nemusí, ale ve chvíli, kdy premiér navrhne jeho odvolání, tak pak už musí.

Vladimír KROC, moderátor:
A to se možná stane.

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
To se určitě stane, protože to vyplyne z koaliční dohody. Sociální demokracie usoudila, že to je ministr, který jim neprospívá.

Vladimír KROC, moderátor:
Jak se vůbec díváš na to, že se o ministru Staňkovi začalo mluvit až v souvislosti s odvoláním ředitelů takových těch významnějších institucí?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Začnu obecně: Pro ministry platí, že se zodpovídají občanům za to, že se ve svěřeném resortu řádně hospodaří s veřejnými prostředky, a tou řádností je míněn prospěch daňového poplatníka. To znamená, že podobně jako v případě ministra zdravotnictví jeho úspěchem není spokojenost lékařů, ale spokojenost pacientů, tak podobně v případě ministra kultury není podstatné, zda jsou s ním spokojeni herci, malíři, literáti, nýbrž to, jak kompetentně je zabezpečen kulturní provoz. To je první, co si musíme uvědomit. To, že se proti němu semkla, řekl bych, kompletní a široká kulturní fronta, tak to svědčí jenom o tom, že vlastně i ta kultura v dnešní době je globalizována. Když je ředitel jedné galerie odvolán, tak se okamžitě naštvou lidé v Paříži, v Louvru, v New Yorku... Ze všech stran. Prostě vidíme, že to je velmi mocná lobby lidí, kteří spravují tu dnešní kulturu. Ale řeknu jinou věc: Z těch ministrů kultury, které jsme v minulosti měli, si pamatuju jenom tři. A to byl Milan Uhde, Pavel Tigrid a Pavel Dostál. To byly výrazné osobnosti, které docílily takového kompromisu – že je respektovala ta kulturní fronta a současně byli, myslím, takovými ministry, které měli i lidé rádi. O tomto ministrovi – o tom, jak se jmenuje, jsem se dozvěděl, až ve chvíli, když řekl, že bude odvoláván... Takže myslím si, že ho není škoda, ale zase si myslím, že se ničeho až tak vážného nedopustil... Já bych řekl, že horší, než urazit kulturní veřejnost, by bylo, kdyby utrpěly estetika, poetika, krásno neboli kdyby ten ministr naštval múzy. Ale ty naštěstí působí bez nároku na honorář, nezištně – jsou to dobrovolnice, které nelze řídit...

Vladimír KROC, moderátor:
... přičemž už zmíněný Pavel Tigrid kdysi prohlásil, že by Ministerstvo kultury zrušil. Potřebujeme ho?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Myslím si, že potřebujeme jedině tu kulturu zadministrovat. A to dělá ministr kultury. To znamená, že úplně to zrušit asi nejde... I do kultury musejí jít nějaké peníze... Někdo se musí starat o provoz věcí... Ne všechno se uživí, něco je potřeba dotovat a tak dál. Ale toto musí někdo transparentně řídit. Takže nějaký ministr kultury být musí. Ale nemusím vědět, jak se jmenuje.

Vladimír KROC, moderátor:
Tak to vidí Ivan Hoffman. Děkuju mockrát. Povídali jsme si ve zlínském studiu Českého rozhlasu. Měj se hezky. Na shledanou!

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Ty také. Zdravím i posluchače.

Vladimír KROC, moderátor:
Příjemný poslech dalších pořadů přeje Vladimír Kroc.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.