Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 26. srpna 2019

Vladimír KROC, moderátor:
Hostem pořadu ‚Jak to vidí‘ je dnes komentátor Deníku Ivan Hoffman. Zdravím po linkách do Zlína. Dobrý den.

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Já také přeju hezké ráno tobě i posluchačům.

Vladimír KROC, moderátor:
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. – V jihofrancouzském Biarritzu pokračuje summit G7. Hlavními tématy jsou překážky v globálním obchodě, boj s klimatickou změnou, krize v Íránu, v Libyi, v Kašmíru a také v Sýrii. Setkání má ale také hodně odpůrců. Proti čemu vlastně protestují?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Většina těch protestů je proti kapitalismu. To znamená, že se jedná spíše o levicové demonstranty, kterým prostě překážejí ti dnešní světoví lídři jaksi z principu. Těch důvodu proti protestu je víc, ale ten hlavní je, že zřejmě dorostla mladá generace, která se na to současné uspořádání světa, řekněme, liberálně-demokratické, dívá s nedůvěrou a chtěla by změnu.

Vladimír KROC, moderátor:
V neděli překvapivě přiletěl íránský ministr zahraniční Mohammad Džavád Zaríf. Co by to mohlo signalizovat?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Je jasné, že Írán je problém pro vztahy nejen mezi Evropou a Íránem, Amerikou a Íránem, ale i problém pro vztahy mezi Spojenými státy a jejich evropskými spojenci. Takové ty těžce vyjednané dohody z minulosti, které ovšem dojednávala administrativa prezidenta Baracka Obamy, to všechno smetl Donald Trump ze stolu. Nicméně vzniklo nepříjemné vakuum, kdy z jedné strany platí americké sankce, ale ty poškozují obchodní zájmy mnoha jiných zemí, kterým se tyto jednostranné americké kroky nelíbí. To znamená, je v tom potřeba udělat nějaký pořádek, nějaký krok vpřed. Nikdo nechce ztratit tvář, ale všichni se chtějí posunout dál, to je jasné.

Vladimír KROC, moderátor:
Jak důležité urovnání sporů s Íránem zejména pro Francii a Německo?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Je to pro ně důležité samozřejmě ekonomicky, protože, když to řeknu velmi cynicky, mír nikoho až tak moc nezajímá. Někdy je ekonomicky daleko výhodnější napětí a někdy rovnou i nějaký válečný konflikt. Nicméně pokud jde o ekonomické zájmy, tak Írán je země, se kterou všichni chtějí spolupracovat, nás nevyjímaje. To znamená, je to země, kde všichni vidí perspektivy růstu, a hlavně v době, kdy už všichni věří, že i v další krizi jsou každý potenciální partner a každá země, kde se dá vydělat, dobré. Takže rozhodně hlavní zájmy jsou ekonomické.

Vladimír KROC, moderátor:
Zaríf se nemá setkat s americkou delegací, natož s Donaldem Trumpem, ale není to trošku z francouzské strany, jak to říct, podraz, pozvat někoho takového bez předběžného upozornění?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
V politice je možné prakticky všechno. Když se podíváme na ten současný summit G7, tak on je zajímavý hlavně tím, že se všichni předem domluvili, že z něho neučiní žádné závazné závěry. To znamená, nepřijmou žádnou rezoluci, což je vlastně revoluční.

Vladimír KROC, moderátor:
Ale je to realistický přístup?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Ano, je totiž potřeba si uvědomit, že když oni říkají, stejně ty rezoluce nikdo nečetl, to je sice pravda, ale rozhodně ve chvíli, kdy je přijímali, tak to tak nepodávali. Důležité je, že víc než na nějaké konkrétní dohodě, na kompromisu, který potom všichni budou držet a budou se snažit ho uskutečnit, záleží politikům na dobrém dojmu. To znamená, oni se nepotřebují domluvit, oni potřebují hlavně dobře vypadat, a proto upřednostňují neformální summit, neformální formát komunikace, ke kterému už potom patří jakékoliv výjimky a improvizace. To znamená, v takovém rozvolněném prostředí to, že se uskuteční taková kontroverzní návštěva, vlastně do té nové atmosféry docela dobře patří anebo to do ní zapadá.

Vladimír KROC, moderátor:
Rozruch budí třeba britský premiér Boris Johnson. On kolem sebe na summitu vlastně šíří takový mírný optimismus ohledně brexitu. Naznačuje ale něco, že nakonec se přece jen nezapíše, myslím Johnson, do dějin jako pán bez dohody?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Británie se připravuje na odchod bez dohody, protože ten reálně hrozí. Já bych dokonce řekl, že to je nejpravděpodobnější formát, nejpravděpodobnější výsledek, ke kterému může dojít. Důležité je, že má podporu amerického prezidenta, který říká, že poté, co odejde Británie z EU, tak chystají, on říká, opravdu velkou obchodní dohodu. Johnson sám říká, že to jednání bude obtížné. Je takový skeptický, drží si určitý odstup, a hlavně ještě před tím jednáním se velmi výrazně vyslovil proti obchodním válkám a různým bariérám. Řekl, že Spojené království už více než 200 let těží z volného obchodu ve světě. Možná trochu přehání, ale důležité v tom poselství je, že si je vědom toho, že by ho mohl Donald Trump do některých těch obchodních válek zatáhnout, a to by rozhodně Británii nevyhovovalo. To znamená, ta Johnsonova pozice není jednoduchá. V Británii má jen velmi těsnou většinu. To znamená, že si musí dávat pozor, nemůže říct, že směřuje k odchodu bez dohody. Musí se stále tvářit, že mu o tu dohodu jde, ale současně je do té míry realista, že ví, že k ní nedojde.

Vladimír KROC, moderátor:
Když se ještě vrátím ke vztahům se Spojenými státy, bylo by to pro Londýn prozíravé se spolehnout na sliby Donalda Trumpa, opřít se do budoucna především o USA?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Úplně výhodné to není. Také ty dohody, které mají EU a Spojené státy, jsou, řekl bych, dílem takové dlouholeté diplomacie. Zrušit to ze dne na den a najednou například otevřít trh některým americkým produktům, je docela i nešikovné a riskantní. Podobně spoléhat na to, že lze do Spojených států něco bez velkých problémů vyvézt, to také s Donaldem Trumpem úplně není rozumné. To znamená, ty vztahy se budou vyvíjet, a na tu otázku, jestli se dá Donaldu Trumpovi věřit... Asi moc ne. U něj člověk doopravdy neví, co udělá druhý den, co z toho, co slíbil, splní, a tak dál. Nicméně stále je to prostě tradiční silný britský spojenec. Ty vztahy určitě budou dobré, a pokud něčím bylo členství Británie v EU omezené, tak ty bariéry padnou, a tak nějaký efekt asi očekávat lze. Pro Británii je ale v každém případě dobré, jako pro každého, podle možností vycházet s každým.

Vladimír KROC, moderátor:
A zůstává hlavním kamenem úrazu nebo důvodem nedohody tzv. irská pojistka? Je to skutečný důvod, nebo spíš záminka?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
O ní se stále hovoří, ale já si myslím, že je to spíše záminka, že tím hlavním důvodem je nespokojenost Británie s jejím postavením v tom celku, v EU. Je to přece jenom stále bývalá imperiální velmoc, která si o sobě myslí, že je něco víc, něco lepšího. To znamená, já bych řekl, že ten hlavní důvod nespokojenosti je představa Britů, že by jim bez té evropské byrokratické zátěže bylo lépe, že by potřebovali více svobody, více autonomie, více vlastní odpovědnosti a že by si s ní poradili lépe než jako jeden z mnoha v rámci toho evropského společenství.

Vladimír KROC, moderátor:
V pátek zažily americké akcie propad kvůli další eskalaci obchodní války Američanů s Čínou navzdory uklidňujícímu proslovu šéfa Fedu, tedy centrální banky Spojených států, Jeroma Powella, který slíbil snížení úrokových sazeb. Dá se očekávat, že propady budou třeba dnes pokračovat?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Já se rovnou přiznám, že nejsem ekonom ani nějaký finanční analytik, ale asi je to další z takových těch střípků mozaiky, kdy se ukazuje, že celý ten světový obchod a celé to světové finančnictví, kterému se někdy říká globální finanční kasino, je takový domek z karet, něco nejistého, něco, co jeden den funguje a druhý den fungovat nemusí. Celkově se ze světa z toho globálního hospodářství vytrácí stabilita, otevírá se strašně moc všelijakých zadních vrátek, každý začíná sledovat nějakou svou strategii. A víra v to, že ten systém vydrží a bude fungovat, postupně slábne. A takhle bych to asi bral.

Vladimír KROC, moderátor:
Zlato je kvůli dalšímu vyostření obchodní války mezi USA a Čínou teď nejdražší za více než šest let. Asi to taky něco naznačuje. Ale ty jako muž slova spíš oceníš odpověď Donalda Trumpa na otázku novinářů v Biarritzu, jestli si je jist těmi cly vůči Číně nebo jestli má nějaké pochybnosti. A on řekl: Ano, proč ne? – To je „jednoznačná“ odpověď. Jak by sis ji vyložil?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Přesně tak, jak ji říká a jak jsem to už naznačil. Ono není příliš obtížné pochopit, o co Donaldu Trumpovi jde. Koneckonců on to řekl už v době, kdy usiloval o místo prezidenta: Amerika na prvním místě. Udělejme Ameriku opět velkou. – Problém začíná ve chvíli, když dojde na ty prostředky, jak toho chce docílit. Tam on je svázán realitou. Ta je taková, že ta pozice té supervelmoci už není tak silná, jako bývala v minulosti. Amerika je stále silná, ale je výrazně slabší, než byla v posledních desetiletích. Všichni si toho všímají a všichni budou samozřejmě neustále testovat ty hranice, kam až mohou a co si mohou dovolit. Kdysi bylo naprosto nepředstavitelné vyhnout se při obchodování s ropou americkému dolaru. Na ten se všechno vázalo. Američané bez velkých problémů a bez výčitek svědomí ty dolary tiskli a platilo se s nimi po celém světě. Dnes už si hodně těch amerických partnerů rozmýšlí, zda vůbec obchodovat s dolarem. Už to lze i jinak. Také se postupně některé země, které jsou tradičními dlužníky Spojených států, zbavují amerických státních dluhopisů. To všechno vyvolává takové spekulace o tom, co se stane, když jednoho dne si svět uvědomí, že se obejde bez amerického dolaru a všechny ty vytištěné peníze se vrátí zpátky, a najednou prudce poklesne jejich hodnota. To už není sci-fi. To už začíná být takový realistický scénář, kdy se nakonec ukáže, že ta Amerika zdaleka není tak silná, jak si o ní Donald Trump myslí. To znamená, že on je na tenkém ledě, ta jeho rétorika je neustále velice silná, ale když vidíme efekt těch jeho kroků... Příliš velké úspěchy nemá. To znamená, na tom se nic nezmění. To testování, jak je Amerika silná, resp. jak silná už není, bude probíhat dál, a těch velmocí, které budou soutěžit velmi reálně se Spojenými státy, bude víc, a nebudou to do budoucna jenom Čína a Rusko, budou přibývat další a EU také, koneckonců, postupuje stejně. Už nebere Spojené státy jako hegemona, kterému se musí v každém případě podřídit. Velmi často je bere jako partnera, nad kterým si dnes už dovolí i pozvednout obočí a říct si: No, takhle by se přece partner chovat neměl.

Vladimír KROC, moderátor:
Otevřeme další téma, které se týká summitu G7. Ocituju jiného státníka: „Náš dům hoří. Doslova. Amazonie, plíce naší planety, které produkují 20 % našeho kyslíku, hoří. Je to mezinárodní krize.“ To napsal ještě před začátkem summitu na Twitteru Emmanuel Macron. Zní to, jako bychom už byli uprostřed apokalypsy, jenom nám to ještě nedochází.

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Ten počet požárů vzrostl meziročně o nějakých 84 %. Na takové číslo jsem teď někde narazil. To znamená, že pokud naši předci měli takové velkorysé přísloví „nehas, co tě nepálí“, tak my se zřejmě ocitáme v situaci, kdy to, co se děje, nás už pálí. Prostě těch lesů ubývá mnoho. Někteří klimatologové říkají, že to už je zásah člověka do přírody, že ty požáry nejsou jenom spontánní, někde jsou prostě i záměrné. To znamená, dá se asi říct, že si pod sebou podřezáváme větev. Vždy, když se o tom hovoří, o lese, tak si vzpomenu na to, jak jsem jednou hovořil s hydrologem, který popisoval roli člověka v přírodě s tím, že pokud ubylo na planetě lesů, tak to bylo hodně zásluhou člověka, který si vyvzdoroval proti přírodě nějakou půdu, kterou potom obdělával, a tak dále. To znamená, že ve chvíli, kdy člověka nebude, když to přeženeme a ta planeta se člověka zbaví jako jakési přítěže nebo nějakého viru, který ničí, tak najednou se obnoví ten přirozený řád a všechno skončí tím, že všude bude les. To znamená, je to zvláštní. Z jedné strany jsme si vyvzdorovali v přírodě nějaký prostor, na kterém žijeme a hospodaříme, na druhou stranu když už to přeženeme, tak dojde k tomu, že způsobíme takovou, řekl bych, globální klimatickou krizi, která postihne člověka, a příroda si s tím poradí tím, že znovu obnoví všude les. Ono to má vždycky dvě strany. Každý nůž má dvě ostří.

Vladimír KROC, moderátor:
A co lesní požáry na Sibiři? Mohou mít s těmi v Jižní Americe něco společného?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
To si já vůbec neumím představit. Tam je na tom zvláštní i ta situace, kdy zezačátku se stát rozhodne, že ty požáry až tak nejsou podstatné a nezačne je hasit. Já jsem vždycky měl představu, že když je požár, tak se prostě hasí. Ale tam zřejmě došlo k nějakým i politickým rozhodnutím nebo ekonomickým rozhodnutím, že na těch lesech až tak moc nezáleží. Ale neumím to vyhodnotit. Přijde mi to takové zvláštní.

Vladimír KROC, moderátor:
Nejprve to vypadalo jako aprílový žert mimo sezonu, ale ukázalo se, že je to myšleno vážně: Američané by chtěli koupit největší ostrov na světě, a to z velmi pragmatických důvodů. Ostatně takový zájem neprojevili poprvé.

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Je to pravda. Tím, že Donald Trump se nahlas zmínil o tom, že by koupil Grónsko, tak vyvolal mimořádná zasedání parlamentu jak v Dánsku, tak v Grónsku. Politici se tomu nakonec vysmáli. Nicméně ten zájem, jak správně říkáš, Spojených států o Grónsko, existuje. A dá se očekávat, že to nekončí nějakými jeho poznámkami na Twitteru, protože už v blízké budoucnosti se chystají v Grónsku Američané otevřít nějaký svůj konzulát, to znamená posílit tam i svou diplomatickou přítomnost. Oni tam už vlastně využívají svou leteckou základnu pro své vojenské záměry, účely. To znamená, že ten záměr asi existuje. Nicméně není moc pravděpodobné, že by se ten nápad zalíbil ať už Dánům (Grónsko se stalo dánskou kolonií někdy v r. 1775; připadají si, že jim to tam patří) ... I když později došlo k významnému osamostatnění Grónska, které má statut autonomie, tak stále jsou tam ty vazby na Dánsko velmi silné. Dánsko Grónsku hodně pomáhá. Není tedy předpoklad, že by Gróňané chtěli patřit najednou pod Spojené státy americké. Pokud něco budou chtít v budoucnu, tak možná to bude ještě větší autonomie anebo případně úplná samostatnost, ale nebudou chtít být samostatní tak, aby se rovnou prodali. To znamená, že získat Grónsko nebude pro Američany vůbec jednoduché.

Vladimír KROC, moderátor:
Ono tam má být asi 13 % dosud neobjevených surovin. Zájem má samozřejmě jak Rusko, tak Čína. Takže ono to úplně nelogické není. Ale možná je k pozastavení spíš ta Trumpova diplomatická nonšalance, se kterou to, jak je jeho zvykem, oznámil na Twitteru, a pak ta reakce, když se dozvěděl, že Grónsko není na prodej.

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Okamžitě zrušil návštěvu Dánska, což Dánové opět přijali nelibě. A někteří z nich rovnou řekli, že to je aprílový žert, ovšem učiněný zcela mimo sezonu. A vlastně ty reakce na Donalda Trumpa byly tak jednoznačné, silné a rychlé, že nakonec i on sám řekl: Díky za to. Alespoň jsme si ušetřili dlouhá jednání. Víme, že z toho nic nebude. Nicméně správně říkáš, že ta věc ještě bude mít další pokračování. Američané to budou zřejmě zkoušet. A ten důvod je jednoznačný. Jsou tam drahé kovy, je tam ropa, plyn... O Grónsko samozřejmě zájem vždycky bude. Nicméně současně je potřeba si stále uvědomovat, že je to země, kde panují velice nehostinné, drsné podmínky po většinu roku, a žít tam není nic jednoduchého, nic příjemného. Všichni si představují, jaké by z toho byly benefity, ale jak říkám, je to země, která vyžaduje úplně jinou mentalitu. Ti Gróňané jsou si toho také vědomi. Prostě není to země, která by se lehce ovládla, kolonizovala a ze které by se lehce něco vytěžilo. Tak to určitě není.

Vladimír KROC, moderátor:
Ještě k domácí politice. Česká kultura je zachráněna. Po tříměsíční trapně nekonečné story přichází spasitel. Ivane, byl pro tebe ze strany ČSSD překvapivý tah Zaorálkem?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Určitě ano. Já už jsem s tím nepočítal. Faktem je, že v sociální demokracii, podobně jako v dalších stranách, je nouze o politické profesionály. A Lubomír Zaorálek takovým profesionálem je. Politika je umění možného. A pokud on teď říká, že ta situace vyžaduje změnu postoje, že si je vědom toho, co v minulosti řekl o Andreji Babišovi a o účasti ČSSD ve vládě a tak dále, on byl toho vždycky velkým kritikem, tak ten jeho postoj dnešní mi připadá jako menší chyba než to, že se stal před volbami v r. 2017 volebním lídrem s velmi nejasnými kompetencemi a s minimální šancí uspět a že se vžil do té role natolik, že se vlastně diskvalifikoval pro případnou další spolupráci potom s ostatními politickými partnery, především tedy s hnutím ANO. On mi na tu funkci toho ministra kultury přijde zcela kompetentní, vedl daleko náročnější ministerstvo zahraničí. Dokonce si myslím, že kdyby v minulosti trochu víc hleděl dopředu a držel se v některých chvílích zpátky, tak potom mohl být i docela úspěšným lídrem ČSSD místo Hamáčka. V každém případě mohl podle mě velmi zdařile pokračovat na Ministerstvu zahraničních věcí. Byl by určitě daleko silnější figurou, než je stávající ministr nominovaný za ČSSD. To znamená, myslím si, že to je docela rozumný krok od něj, že tu nabídku přijal, i od ostatních politiků, že prostě zavřeli oči nad tím, co bylo, a berou ho jako řešení té situace, a tady se přidám k tomu, co jsi už řekl, která už byla doopravdy trapná.

Vladimír KROC, moderátor:
Vyvázla sociální demokracie z té přetahované se ctí a bez vážnějších šrámů?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Ty šrámy, které utrpěla a které ještě zřejmě utrpí tím způsobem politiky, kdy neví, kudy, co a jak, asi úplně zacelit nejdou. Ale oni se především potřebovali dostat k debatě o nějakých doopravdy vážných problémech. Na příklad u rozpočtu a o tom, jakým způsobem jejich programové priority budou zohledněny v politice vlády. To je něco, co může ještě možná zapůsobit na jejich bývalé voliče, aby se k nim vrátili. Určitě jim nepomůže, když budou vést nějaký personální spor o jednu židli na jednom ministerstvu. Tím si tedy doopravdy nepomohli.

Vladimír KROC, moderátor:
V jakém světle se ocitl premiér v té souvislosti?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Premiér se v podstatě držel tak nějak zpátky. Přihlížel tomu celému... Myslím si, že tím mnoho nezískal, ale ani příliš neztratil, protože od začátku dával najevo, že mu to nepřijde jako něco důležitého. A tak to zřejmě vnímala i většina veřejnosti. To znamená, řekl bych, že ta krize šla mimo.

Vladimír KROC, moderátor:
A jak se ve tvých očích zachoval místopředseda ČSSD Michal Šmarda?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
On udělal asi to jediné, co mohl. Ve chvíli, kdy zjistil, že o něj nikdo nestojí, že už ani ČSSD si není jistá, jestli bylo rozumné ho nominovat, tak se té kandidatury vzdal a tím uvolnil cestu k řešení. Když někdo usiluje o nějaké místo, tak si musí být vědom toho, že cokoliv pronáší do médií, se nějakým způsobem bude rozebírat. Ta situace už ke konci byla nepřijatelná, protože toho prostě strašně moc řekl. Zřejmě byl polichocen zájmem médií a byl rád, že je mu nasloucháno. Ale takhle se prostě politika nedělá. Myslím si, že on si tu cestu k tomu postu překazil do značné míry i sám.

Vladimír KROC, moderátor:
Tak to vidí Ivan Hoffman, komentátor Deníku, který byl hostem pondělního vydání tohoto pořadu. Děkuju a přeji krásný týden. Na shledanou.

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Také hezký den.

Vladimír KROC, moderátor:
Posloucháte Dvojku. Za chviličku, za necelých pět minut, nabídneme zprávy. Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.