Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 23. září 2019

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Vítejte u poslechu pořadu Jak to vidí. Mým dnešním hostem je komentátor Ivan Hoffman. Zdravím Vás do Zlína Ivane. Dobrý den.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Já také srdečně zdravím Vás i posluchače.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Rozebereme například slova Miloše Zemana o případné abolici pro premiéra Babiše, on sám to považuje za zbytečné. Státní zastupitelství zveřejnilo 90-stránkové rozhodnutí o zastavení trestního stíhání premiéra a dalších obviněných v kauze Čapí hnízdo. Podstatnou část textu ale začernilo. Dalo se z něj i přesto něco zásadního vyčíst? A jaká je chemie mezi premiérem a pražským primátorem? I tato témata najdete v dnešní nabídce. Inspirativní poslech. Prezident Miloš Zeman koncem minulého týdne uvedl, že pokud by nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman obnovil trestní stíhání Andreje Babiše kvůli dotaci pro farmu Čapí hnízdo, a vrátil věc k došetření, stíhání by zastavil. Využil by své ústavní právo, tzv. abolici. Jak Ivane Hoffmane rozumíte Vy jeho důvodům?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Já bych začal tím, že prezident docela běžně glosuje aktuální dění, je to jeho, řekl bych taková dlouhodobá záliba a bylo by vlastně docela zvláštní, kdyby tak zásadní událost, tak zásadní téma prostě přešel mlčením, to znamená bylo jenom otázkou času, kdy k tomu něco řekne. A kdybych to měl říct polopatisticky nebo velmi jednoduše, tak mám takový pocit, že se na tom tématu, na tom, co se stalo, to znamená, že bylo zastaveno trestní stíhání, jaksi přiživil, že prostě využil to, že je to téma, o kterém všichni hovoří a věděl, že když se k tomu vyjádří, a to úplně jakkoli by se k tomu vyjádřil, tak se dostane do centra toho politického diskurzu, a já myslím, že pan prezident je rád, když se o něm mluví, a to v jakémkoliv smyslu, když má publicitu, je to věc, která ho zajímá ze všeho nejvíc, to znamená já bych v tom nehledal žádné nějaké velké tajemství. Nicméně, když se dostaneme k tomu výroku samotnému, tak tam je důležité si uvědomit, že za prvé neudělal nic jiného, než že řekl, že má toto ústavní právo udělit abolici.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
To nikdo nezpochybňuje.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Což nikdo nezpochybňuje, nicméně všichni uvažují o tom, jestli by to bylo dobré, nebylo dobré, je to ryze teoretická debata, to si musíme uvědomit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A má smysl?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Protože ve chvíli, když Andrej Babiš říká, že by takovou abolici nepřijal, tak je vlastně docela zbytečné, aby ji prezident uděloval. Ale to hlavní je, že hovoříme o něčem, k čemu s velmi vysokou pravděpodobností vůbec nemůže dojít.

Zita SENKOVÁ, moderátorka: 
A lze si nevzpomenout na slova hlavy státu v předvolební prezidentské debatě vloni v lednu, že milost Andreji Babišovi v žádném případě neudělí, a v této věci nezmění názor, protože by se tím naprosto zesměšnil.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Kdybychom toto řekli panu prezidentovi, tak nám na to odpoví opět jeho známým bonmotem, že své názory nemění jenom blbec, to znamená, že v různých situacích se ty názory samozřejmě mění, podle toho, jak se to hodí tomu, kdo je mění. To znamená je docela obtížné ho chytit za slovo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
On včera vlastně sám komentoval tyto výroky a hovoří o možném udělení abolice, protože městské státní zastupitelství v Praze už pravomocně rozhodlo o zastavení stíhání premiéra a dalších obviněných. Předseda koaliční sociální demokracie Jan Hamáček, by považoval zastavení stíhání premiéra od prezidenta za nepřiměřený zásah do fungování justice a rovnosti před zákonem. Myslíte Ivane, že mohou mít, nebo mohly by mít slova pana Hamáčka dohru i na té vládní půdě? Protože článek 63 ústavy říká, že za abolici, kterou musí kontrasignovat premiér nebo pověřený člen vlády, nese zodpovědnost právě vláda, to znamená i sociální demokracie jako člen kabinetu.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Opět, začnu tím, že hovoříme o teoretické věci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jistě.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Protože to nejdůležitější pro ČSSD je, že se jim nesmírně ulevilo. Jim už teď se nesmírně ulevilo, jim už teď nelze vyčítat, že se podílí na vládě, jejíž předseda má problém se zákonem nebo že už nemá. Pro ČSSD je vlastně důležité, že v té situaci nyní je součástí zcela standardní koalice, která si počíná víceméně pragmaticky, a navíc zohledňuje programové priority sociálních demokratů, to znamená v této situaci je jasné, že prostě jsou s tím vývojem situace spíše spokojeni, opak jim dělal strašné problémy, a když dojde na takovouto teoretickou otázku, tak tehdy má sociální demokracie příležitost zavděčit se i těm, kteří jsou z toho rozhodnutí státního zastupitelství otráveni, a představovali si nezávislost justice úplně jinak, a to tak, že skončí Babiš v teplácích někde ve vězeňské cele, takže pro něj je tohle rozhodnutí zklamáním, a těmto lidem sociální demokracie teď říká rozhodným hlasem, že v žádném případě by, a tak dále a tak dále. To znamená pro ně je ta situace, která nastala, výhodná, ale ve chvíli, kdy se jich zeptáte na to, jak by se zachovali hypoteticky v takové situaci, tak mají příležitost se držet vlastně toho proti babišovského postoje, který je tady velice populární.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co si myslíte vůbec o tom nečekaném obratu v té největší české kauze, řekněme, jak víme, žalobce zastavil trestní stíhání Andreje Babiše a dalších obviněných. Co to vypovídá? O čem?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Tak on je nečekaný, ten obrat je nečekaný proto, protože vlastně tady po čtyři roky politici, opoziční aktivisté, velká část médií, komentátorů, tvrdili a přesvědčovali občany, že ta situace je jasná, ta kauza je přehledná, a je jenom otázkou času, kdy skončí Andrej Babiš ve vězení. Najednou prostě vypadají, jako kdyby jim spadly hračky do kanálu, protože celé se to rozplynulo jako pára nad hrncem a ukázalo se, o čem jsme si tady už povídali i před lety několikrát, že jednoduše Andrej Babiš v Agrofertu kdysi měl dostatečně dobré právníky, kteří uměli sepsat žádost o dotaci tak, aby vyhovovala prostě těm podmínkám, těm pravidlům, která byla nějak nastavená, a udělal to stejně, jako to udělali stovky tisíce dalších, a vlastně celá kauza začala být zajímavá až v okamžiku, kdy vstoupil do politiky a tím pádem se z toho stala, z kauzy ekonomické kauza politická, ale pro mě ten vývoj překvapivý není, protože to, že nakonec zkonstatovali policisté, že nemají dost jasných důkazů na to, aby s tím vůbec obtěžovali soud, který by sotva mohl rozhodnout v Babišův neprospěch, tak pro mě to překvapením nebylo od začátku, protože ta meritorní kauza věci, o které se všichni bavíme je, že všichni vědí, že ty dotace původně byly určené pro podniky malé a střední, což Agrofert nikdy nebyl. Všichni vědí, že vlastně ty podmínky, aby byly splněny, tak musela nejprve ta farma být vyňata z toho Agrofertu, musela vzniknout vlastní firma, ale co všechno je prostě práce, kterou právníci dělají a ve snaze dostat se k dotacím, si všichni prostě ty zákony přečtou a dělají všechno pro to, aby je rozdali, proto to hlavní zlo není, že někdo správně vyplní žádost. To hlavní zlo je, že vůbec ty dotace existují, že pokřivují trh, znemožňují nějakou regulérní hospodářskou soutěž, a místo toho, aby pomáhali těm malým proti velkým, tak vlastně jenom zvýhodňují ty, kteří mají nejlepší právníky. To je takto jednoduché, ale právo a spravedlnost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Vy by jste zrušil dotace.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
No já samozřejmě jsem jejich jako velkým odpůrcem, já v tom vidím spíše nešvar než nějakou pomoc, jak říkám, křiví se tím trhem a poškozují se nakonec ti, kterým by se mělo pomoci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Když to bylo tak jasné, alespoň pro Vás, jak jste to teď popsal Ivane, tak proč vlastně to vyšetřování trvalo bezmála čtyři roky?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Je to zvláštní, mám pocit, že to určitě mohlo jít rychleji, zřejmě policie doufala, že se jí podaří tu kauzu doopravdy zdokumentovat takovým způsobem, aby nakonec ty argumenty na stole byly, zřejmě udělali pro to co se dalo, zřejmě tu práci odvedli doopravdy poctivě, já mám pocit, že to, co chceme od policie, co chceme od státního zastupitelství je, aby svoji práci dělali precizně, tak oni zřejmě to nechtěli odfláknout, byli pod obrovským politickým společenským tlakem, všichni čekali, co bude, to znamená asi udělali naprosto všechno pro to, aby jim nemohla být vyčítána nějaká nedbalost a nebo zaujatost a nebo nějaký špatný úmysl a tak dál, asi to trvalo právě proto tak dlouho, protože jsme všichni tak netrpělivě čekali na výsledek.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Může si, podle Vás, laická veřejnost udělat úsudek o tom celém případu na základě té 90-stránkové zprávy státních zástupců, která byla zveřejněna a dobrá půlka je začerněná.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Já jsem to neviděl, tu zprávu, ani co bylo začerněno se nedovíme asi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nechtěl jste se do toho opravdu začíst?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Ne, ne, ne, ne, jak říkám, já mám pocit, že tady jde spíš o takový obecný pohled na tu situaci než na nějaké jednotlivosti, nicméně chápu, že pro mnoho lidí je to prostě výborné téma jak napsat další článek, natočit další reportáž, a mě už to teda popravdě řečeno už delší dobu přijde únavné, zbytečné a mám dojem, že tady jde o jiné závažnější věci. Už mě to teda popravdě nudí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nepovažoval jste nebo nepovažujete obvinění premiéra této země za tak důležité téma, aby se tomu věnovala média například.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Řeklo se k tomu, řekl bych asi tak 50-krát víc než bylo třeba.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A jaký vliv má na českou politiku to, jak nás třeba vnímají v zahraničí? Jak o nás píší. Například americký deník Bloomberg před pár dny napsal článek s titulkem populistický prezident kryje miliardáře, premiéra, v kauze zpronevěry.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Já k tomu řeknu, že ten obraz v zahraničí, to je něco, čím se u nás s oblibou argumentuje dlouhodobě, ale myslím si, že se ten zájem zahraničí o nás docela přeceňuje. Popravdě, jsme docela malá země s velmi omezeným vlivem, a pro druhé jsme zajímaví, teda především potud, pokud od nás něco potřebují, pokud se jim můžeme k něčemu hodit. A to je jedna stránka toho. Pak je ta druhá, kterou jako novinář se vlastně zabývám a všímám si ji už strašně dlouho, já vždycky když si přečtu o tom, co se o nás píše, tak docela rychle si umím představit, s kým autor, který teda píše ten názor zvenku, u nás mluvil. Názor novináře, se kterým si povídal, je pro něj velice důležitý. Nebylo to tak ale vždy. My v době, kdy se u nás změnily poměry, tak jsme byli prostě docela zajímaví, a tehdy se u nás akreditovala řada zahraničních dopisovatelů. No a tito korespondenti se lišili od těch, kteří sem přijeli na otočku, promluvili s pěti lidma, pak se vrátili, napsali článek, protože to byli lidé, kteří se tady akreditovali a u nás žili, to znamená oni nás měli přečtené, ten jejich odstup od toho, co mi děláme, řešíme, byl vlastně takový zasvěcený, protože byli tady s námi. Já si vzpomínám, že když dejme tomu u nás byly volby, a k nim ve studiu v Radiožurnálu jsem měl jako hosty, kteří se vyjadřovali k těm výsledkům, Erika Besta, Fabrice Martina, Barboru Širšulu a nebo Danu Schmidt, tak to byli zahraniční reportéži, kteří teda za prvé nás znali, a za druhé, měli obrovské zkušenosti zvenčí, to znamená oni vnímali tu situaci daleko zajímavěji, než když ve stejném studiu se sešlo 5 českých komentátorů, kteří si dávali strašný pozor na to, co řeknou, navíc ti zahraniční komentátoři, ještě tam byla přidaná hodnota v té jejich takové zvláštní češtině, kde byli přízvuky té angličtiny, francouzštiny a polštiny, to znamená bylo to takové milé, autentické, a také oni, sice hovořili česky, ale naprosto jednoduše, napřímo, k věci, pojmenovávali věci správně. Ale já chci říct, že tato doba je dávno pryč. Ti lidé dávno odešli, protože už nejsme zajímaví, těch zahraničních dopisovatelů, kteří píší pro zahraniční čtenáře, jak to tady vypadá, těch je strašně málo, a s těmi, kteří sem jenom přijedou, a potom venku napíší to, co jim řeklo několik málo, s nimi vlastně řekl bych názorově spřízněných novinářů, liberálních demokratů, tak to je něco úplně jiného. Navíc, ještě řeknu osobní zkušenost, já si pamatuji, jak v jedné době k nám přijížděli ti zahraniční novináři, a s některými z nich jsem hovořil, a ti se mě ptali na politickou situaci. A když jsem já řekl něco Francouzce Nataly Nugeredové, tak ona to potom uveřejnila a za dva dny v Le Mondu, no bylo to objektivní? No nebylo, bylo to to, co ji řekl o nějaké situaci, ale nezeptala se pěti dalších, kteří by ji řekli něco jiného.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Tak je to pak stejné.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Je to, neměli bychom, když se řekne něco napsali o nás v zahraničí, tak bychom se na to neměli dívat jako na nějaké zjevení z nějakého velkého světa, který prostě nás pečlivě studuje, nemá to skoro žádnou hodnotu. Musím to takhle říct.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak píší ti, Ivane, kteří jsou tady akreditovaní? Protože přece jenom jsou tady zahraniční novináři, přiznám se, že ten počet akreditovaných Vám z hlavy neřeknu, neznám to.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
No právě to je to, co říkám, je jich strašně málo, většina těch zahraničních redakcí, vlastně všichni šetří, stejně jako my, tak si nemůžou dovolit prostě někoho tady nastálo držet, který potom od něho uveřejní do roka tři články, říkám, ten počet akreditovaných novinářů ze zahraničí pokles z racionálních rozumných důvodů, prostě nejsme pro ně zajímaví.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Premiér Babiš s primátorem Hřibem jednali o možném vybudování úřednické čtvrti poblíž konečné stanice metra C v pražských Letňanech. Magistrát požadoval, aby stát, výměnou za pozemky, přispěl na dostavbu pražského okruhu a vnitřního okruhu, a na novou nemocnici. Nicméně podle Hřiba stát nepřispěje. Podle primátora musí stát nejdříve dostavět vnější okruh, přispět pak na ten vnitřní, a postavit nemocnici. Premiér není, podle primátora, zvyklý na to, že s ním někdo nesouhlasí. Jaká je tedy chemie, lidově řečeno, mezi oběma politiky? Primátor Prahy říká, že prioritně řeší problémy metropole.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Já bych řekl, že to, že tam chemie mezi nimi nefunguje, je z pekla štěstí, protože kdyby si šli vstřícně na ruku, tak by nás to přišlo pekelně draho. To je můj takový základní bonmot k tomu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A měli bychom okruhy, nemocnici.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
No, to by jste měli v Praze, ale hovoříte s novinářem, který sedí ve Zlíně, který po tom okruhu nikdy jezdit nebude, je malá pravděpodobnost, že většina lidí v regionech bude pracovat ve vládní čtvrti, to znamená když uvažuje primátor Hřib, jak dostat peníze ze státního rozpočtu pro Prahu, tak to může být možná zajímavé pro jeho pražské voliče, nicméně nám, tady v regionech, by se více líbilo, kdyby vyloupil po pirátsku spíše tu pražskou kasu, ta taky je docela bohatá, a ten rozpočet, který je pro všechny, by nesměřoval jenom pouze do metropole. Protože to jsou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslíte, že by z toho, promiňte, rozpočtu magistrátu, financoval i regiony?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Praha je bohatá, prostě Praha by měla prostě si žít a vyskakovat do výše svého příjmu, rozpočtu, podobně jako to dělají jiná města, to je prostě takový argument, který vůči Praze, v těch regionech bude existovat vždycky, vždycky existoval, prostě to napětí mezi tím centrem a tím zbytkem republiky bude existovat vždycky, je to zcela přirozené, a to je teda vlastně jedna stránka toho problému, kterou bych rád zdůraznil, ale pak je druhá, a to je to, že zatímco primátor chce být prostě tvrdým vyjednávačem, chce ukázat, že tu vládní čtvrť v těch Letňanech podpoří jedině v případě, že zase premiér udělal nějaké ústupky vůči Praze, tomu rozumím, ta strategie je logická, prostě takhle se vyjednává, premiér buďto ustoupí nebo neustoupí, to už uvidíme, ale jiná věc je samotný ten projekt té vládní čtvrti v Letňanech, který lze prostě zasadit i do takového širšího rámce, když za minulého režimu se vystěhovávalo centrum Prahy, a tím pádem tam vlastně přibývalo úředníků, ale to centrum města se vlastně začalo nějakým způsobem kvůli tomu vylidňovat, tak se to velice kritizovalo. Když dnes prostě je zde návrh Nejvyššího kontrolního úřadu, který konstatuje a počítá, že vlastně ty pronájmy v centru Prahy jsou tak velké, tak drahé, že vlastně se to už tomu městu nevyplatí, když je konečně šance, na základě ekonomického kalkulu, odstěhovat prostě hodně těch úřadů někam na pražskou periferii, na stanici metra, kde vlastně by byli všichni pohromadě, tak se opět vůči tomu zvedá, řekl bych vlna nevole, ale ta tentokrát není dána tím že by si lidé přáli, aby ty úřady byly uprostřed města a zabírali prostě ty historické budovy. Tentokrát ten důvod, řekl bych nespokojenosti je v tom, kdo s tím přichází. Opozice prostě těžko může souhlasit s tím, co říká vláda, co říká konkurence, konkurence prostě nemůže mít nikdy pravdu. Tady na věcné řešení nemůže dojít dokud se prostě mezi sebou perou o politický vliv. Což znamená pokud s takovýmto nápadem přichází Babiš, tak to prostě nemůže u primátora Hřiba projít. Podle mě už z toho důvodu, že s tím přichází špatný člověk, ale v budoucnu, když se změní poměry, a bude stejný politický vliv na vládě, i v Praze, tak si myslím, že se to řešení najde a že zřejmě nakonec ta vládní čtvrť zbudována bude. Z mnoha důvodů, bezpečnostní analytici říkají že.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Vám dává smysl výstavba té úřednické čtvrti? Mimochodem ten nápad je ale hodně starý.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Právě, ten nápad je starý, to znamená asi to nějaký smysl má, chtěl jsem ještě říct, že taková vládní čtvrť se i lépe prostě brání proti případnému nějakému útoku, vlastně celá ta logistika je jednodušší, ti úředníci k sobě mají blíž, těch argumentů se dá najít spousta, ale je jeden zásadní, který brání té čtvrti, a to, že s tím přišel Babiš.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Poslanec Jaroslav Foldyna je nadále členem sociální demokracie, na jeho vyloučení nenašlo předsednictvo dostatek hlasů. Spolustraníky nedávno pobouřil například výrokem, že by podporoval rekonstruovanou vládu Andreje Babiše v případě, že by sociální demokracie opustila. Co to znamená pro vedení strany? Setrvání pana Foldyny?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Já si myslím, že to, že to je člověk, řekl bych kontroverzní, to je takové slovo, které se používá, když je někdo svůj, když je zvláštní, když se těžko zařazuje do nějaké škatulky, a když je to současně ještě teda potížista, tak dělá problémy, takoví lidé v politice jsou, ale já mám stále dojem, že jsou v politice důležití. Jsou důležití i jako takový kontrast, aby prostě vynikli ti, kteří jsou věcní, umírnění, seriózní, konsenzuální, taktičtí, všech těch jejich vlastností bychom si nevšimli, kdyby zde nebyli lidé, jako je Václav Klaus v ODS, jako je pan Foldyna v ČSSD a jako jsou další, kteří se prostě nějakým způsobem z té představy toho politika, jak by měl asi být, vymykají. To znamená to, že nakonec se nenašlo dostatek hlasů pro vyloučení pana Foldyny z ČSSD, je podle mě pro tu stranu dobře, protože jakmile se začne příliš jako zužovat to spektrum názorové, které má být, tak to nikdy té straně příliš neprospívá, vždy je dobré, když hovoří nějakým mnohohlasem, i když, samozřejmě, pro ty, kteří momentálně určují tu stranickou linii, je to nepříjemné, protože mají pocit, že tím nějaké voliče ztrácejí, ale ono je to tak, že některé tím určitě teda ztratí, ale jiné si tím podrží. Jinými slovy, vylučovat někoho z politické strany je tak riskantní, že zisk z toho skoro bych řekl je zanedbatelný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Český tým na nedávném basketbalovém mistrovství světa v Číně rozhodně získal nejenom nové diváky, ale i fanoušky, předváděl skvělé výkony, skončil na šestém místě, navzdory tomu, že jsme nehráli v té nejsilnější sestavě. Jak jste si Ivane užíval mistrovství a zápasy našeho, a nejenom našeho týmu?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Já jsem to sledoval s velkým zájmem, protože vlastně kdysi jsem trochu ten basket, jako takový doplňkový sport, několik sezón trochu hrál, a párkrát se mi podařilo i dostat ten míč do koše, ale vím, že to je strašně těžké. Ale to podstatné je, že, samozřejmě basket nikdy nebude národní sport, protože nikdy nebude většina lidí u nás měřit dva metry, a basketbal je, podobně jako například volejbal, sportem, ve kterém je prostě nezbytné být vysoký, ale zajímavé je, že za ten skvělý úspěch na mistrovství světa, ti naši hráči nevděčí až natolik individuálním výkonům, ale spíše souhře, taktice a nebo vášni pro hru. Tohleto je to, co průměrný tým dělá dobrým a dobrý tým dělá skvělým. A já bych skoro řekl, že asi toto poselství je i poselstvím pro ty, kteří nehrají basket, pro ty, kteří nesportují, ale pro ty, kteří tady společně žijí, na té souhře prostě záleží daleko víc než na tom, kolik je těch výtečných osobností, těch doopravdy výjimečných.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Případně inspirace pro další týmy. Komentátor Ivan Hoffman a jeho dnešní postřehy. Já Vám za ně děkuji a přeji Vám hezký den. Na slyšenou.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Já také. Hezký den, ať se daří.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mým zítřejším hostem bude geolog Václav Cílek. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.