Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 21. října 2019

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den, Zita Senková vám přeje dobrý poslech. Dnes se dozvíme, jak některé události vidí komentátor Ivan Hoffman. Přeji Vám do Zlína krásný den.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Já také zdravím, hezké ráno Vám i posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zaměříme se na překotný vývoj kolem odchodu Velké Británie z Evropské unie či krizový modus v Katalánsku. Zeptám se i na to, zda jsou letošní ceny za mír či literaturu ve správných rukou. No a neujde nám ani návrat slavného fotbalového gólmana. Ovšem do jiné branky, než bychom čekali. Dobrý poslech. Jednání o dohodě mezi Velkou Británií a Evropskou unií opět ovládl chaos. Z Londýna o víkendu odešli do Bruselu tři rozporuplné dopisy, které reagují na sobotní hlasování o dohodě v britském parlamentu. Premiér Boris Johnson nejdříve v Dolní komoře neprosadil dohodu, a večer odeslal dopis se žádostí o odklad brexitu, který ale nepodepsal. Připojil k němu naopak další dopis, ve kterém odklad označuje za chybu. Třetí dopis upřesňuje, že žádost o odklad posílá parlament. Část britského tisku události popisuje jako ponižující porážku premiéra, část ho za odvážné dopisy chválí a z chaosu viní Dolní sněmovnu. A jak to vidí Ivan Hoffman?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
No tak předně musíme říct, že ten datum odchodu Británie domluvený zatím je 31.10., to znamená, že když sledujeme britské politické dění, tak zřejmě mají všichni ještě spoustu času. Takže když mají dvě možnosti, ze kterých si mají vybrat, tak si notoricky vyberou třetí. Je to, musíme říct, nikoli boj s Evropskou unií, ale je to vnitrostranický, teda vnitrostátní britský privátní souboj politiků, zdá se, že ta dohoda s Evropskou unií, kterou nakonec teď prosazuje Boris Johnson, je prakticky skoro stejná jako ta, kterou se neúspěšně snažila prosadit Theresa Mayová, to znamená opozice se snaží zabránit odchodu bez dohody, tu přijatou dohodu kritizuje, přičemž asi hlavně jde o to, aby premiéru Johnsonovi, respektive konzervativcům, zůstal Černý Petr v podobě očekávaných negativních důsledků tvrdého brexitu. O to se hraje, kdo, na koho prostě se svalí vina, když dojde k problémům a k nějakým problémů určitě dojde, když se podíváme na jednání premiéra Johnsona, tak zdá se, že on počítá s tím, že výhody brexitu nakonec převáží nad nevýhodami, ale musí postupovat takticky, nemůže porušovat zákony, protože na to by veřejnost byla citlivá, to mu uškodilo u voleb, to znamená současná situace je taková, že s velkou pravděpodobností spoléhá na to, že když bude takhle Evropu provokovat, tak nakonec se najde někdo, kdo to nevydrží a tu dohodu, respektive ten žádost o odklad brexitu, shodí ze stolu někdo z Evropské unie, to znamená on potom nebude mít toho Černého Petra v rukou. Nově se spekuluje, že by to mohla být Francie, ale zase poslední zpráva je, že dokud se nebude hlasovat v Británii, tak Evropa se nenechá k ničemu vyprovokovat. Říkám, bude to zapeklité až do posledního okamžiku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Lze říct už nyní, nebo odhadnout, zda ten Černý Petr nezůstane pak nakonec Británii?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
To uvidíme, já stále už od začátku předpokládám, a už jsme tady o tom hovořili víckrát, že to je neverlanding story, že nakonec se ukáže, že když ten den projde, bude najednou 1. listopadu, tak současně Británie i Evropská unie s velkým překvapením zjistí, že se nezbořil svět, že čas běží dál, že je potřeba s těmi problémy něco udělat, nějakou dohodu přijmout, a zřejmě to nebude nějaká dohoda velká, ale asi se bude postupovat, pokud tedy nedojde k nějakému zázraku, a nedojde k tomu tzv. tvrdému brexitu, ale pokud k němu dojde, tak se potom zřejmě bude postupovat tak, že se budou řešit jednotlivé problémy, které jsou na stole, ty se budou řešit promptně, protože půjde o hodně peněz, to znamená asi není předpoklad, že si budou obě dvě strany dělat naschvály, spíše budou rychle hledat základní společný jmenovatel, na kterém se mohou shodnout. A ten bude méně rozsáhlý jako jsou ty komplikované byrokratické procedury, které dnes v Evropské unii prostě platí a Británie se musí podřídit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A myslíte si Ivane, že odchodem Velké Británie z Evropské unie, ať už to bude k 1. listopadu nebo k jinému datu, co s tou rozpolceností země? Protože viděli jsme i nyní, pod okny parlamentu demonstroval v pátek téměř milión Britů pro setrvání v unii. Tito lidé věří, že se jim přece jenom ještě podaří nějak vyvolat snad druhé referendum.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Je to tak, když se podíváme na svět, tak nenajdeme pomalu zemi, která by nebyla rozpolcená. V těch demokratických poměrech je to prostě standardní, zvláštnost Velké Británie je v tom, že se přece jenom hledí na vůli občanů, a když ti se prostě v referendu nějakým způsobem, byť ne nějakou velkou většinou, rozhodli, tak je to něco, co ti politici tradičně respektují. To není prostě všude tak, někde je referendum z ústavy téměř nemožné, pokud budeme mluvit za chvíli o Katalánsku, tak to je ten případ. V Británii prostě ten výsledek nějaký byl a ti politici se cítí být tím výsledkem zavázáni. Samozřejmě, pak spekulují jak to vyložit, jak to zadministrovat, ale o tom výsledku, který jednou padl, se nepochybuje. To je podle mě přenos té britské demokracie, těch nápadů zopakovat to referendum a dělat ho víckrát, tady samozřejmě jako ještě bude hodně, ale když se podíváme na jiná referenda, tak nikoho nenapadlo před referendem ve Skotsku, že by v případě, že se rozhodne Skotsko osamostatnit, že by se to nebralo na lehkou váhu. Ale to referendum proběhlo, a ti, kteří jsou pro samostatné Skotsko, ho respektují, protože tak rozhodla většina. Takhle by to asi i mělo být.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nevrací se tady ona otázka pořád dokola, zda by o klíčových strategických záležitostech země, jakým je třeba konkrétně ve Velké Británii odchod Spojeného království z Evropské unie, zda by o takových otázkách měli rozhodovat občané v referendu.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Já jsem dlouhodobě přesvědčen, že ano. A čím je ten problém vážnější, tím více je důvodů, aby o něm rozhodl lid. Tady vždy se bude objevovat prostě taková teorie, že lidé vlastně tomu nerozumějí, že jsou nekompetentní, že jim takovou důležitou věc nelze svěřit, že to je téma pro odborníky, experty, já myslím, že to není pravda, existuje i taková teorie, že lidé prostě nakonec v tom velkém počtu rozhodují lépe než rozhodnou elity, které jsou uzavřeny v jakýchsi bublinách, žijí ve vlastním světě, jsou daleko od těch problémů obyčejných lidí. Vždy se o tom bude debatovat, ale já, říkám, já jsem stoupencem větší míry přímé demokracie, kterou prostě potřebuje ta demokracie parlamentní, jinak prostě degeneruje a neslouží prostě tomu lidu. Ono je takové přísloví, že každá demokracie s přívlastkem je totalita, že vlastně pravá demokracie je ta, která je vládou lidu. A když se k tomu nic nepřidá. To znamená, když se ptáte mě, tak já říkám referendum vždycky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobře, Váš názor. Neklidná a rozjitřená byla situace, a to nejenom o víkendu, ale už celý uplynulý týden v Katalánsku, kde demonstrovalo, podle médií, více než půl miliónu lidí. Španělský nejvyšší soud přesně před týdnem oznámil vysoké tresty pro katalánské separatistické politiky. Madrid opakuje, že problémem Katalánska není nezávislost, která nenastane, protože je protiprávní, a většina Katalánců si ji podle Madridu nepřeje, nýbrž vzájemné soužití. Teď jsem citovala slova španělského premiéra Sáncheze. Co znamená, Ivane, pro zemi být v tomto krizovém módu?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
No tak, když se vrátíme na začátek, teda k tomu soudu, tak ten nemohl dopadnout vlastně jinak, protože španělská ústava vlastně referendum nepřipouští. Vlastně nelze ho legálně uspořádat, to znamená ten španělský soud nakonec ještě nerozhodl nejpřísněji, on vlastně zrušil tu část prostě obvinění, kdy byli ti političtí vůdci katalánští, obviněni z podvracení státu, ze vzpoury, to znamená, že nakonec jim ty tresty byly sníženy téměř na polovinu, jim hrozilo 20-25 let, nakonec dostali rozsudky mezi 9 a 13 lety, ale tam je podstatné to, že Kataláncům asi vadí hlavně, a proto jsou tedy ty mohutné protesty, že byli politici odsouzeni za to, k čemu je lid pověřil, protože tam, v tom hlasování, ve volbách, zvítězily strany, které lidem to referendum slíbily, a pak udělaly to, o co je žádali voliči, to znamená lidé vycházejí do ulic z toho důvodu, že ani ne v tomto případě, že by si přáli samostatnost, to mimochodem číslo kleslo na 40 %, dneska v Katalánsku, podle nějakých posledních průzkumů, ta míra lidí, kteří chtějí nezávislost, klesla, ale štve je, že prostě takhle je zacházeno s politiky, kteří udělali to, co lidé chtěli. To znamená to je důvod asi těch protestů. No a když se podíváme na to ještě z jiného úhlu pohledu, tak je potřeba si uvědomit, že ty tresty vypadají drakonicky, ale ve skutečnosti by asi měli být ti lidé, kteří byli odsouzeni, měli by vykonávat ty tresty v Katalánsku, a katalánská regionální vláda by je mohla předčasně propustit na podmínku, klidně už i za dva roky, a navíc by v tom vězení, nebylo by drakonické, byly by například propouštěni domů na víkendy, to znamená, že doopravdy dá se předpokládat, že na eskalaci napětí ani ta španělská vláda nějaký velký zájem nemá. To, co nemůžou udělat je, nemůže jim udělit milost, protože to je možné technicky, ale není to možné politicky, protože tam blíží se předčasné volby a je hodně Španělů, kteří mají prostě averzi ke Kataláncům, a vláda, která by slíbila a nebo udělovala milosti není, tak by prostě zřejmě ztratila část svých voličů, to znamená ta situace je i takto komplikovaná, ale především ona je tak komplikovaná proto, protože ta španělská ústava nemá prostě parametry běžných ústav demokratických, ve kterých takový článek za podvracení vůbec není, a ta možnost, že by se Katalánsko nějak odtrhlo, není žádným způsobem nějaká dramatická, protože Katalánci sami jsou Evropané, chtějí zůstat v Evropě, kam by také jinam šli, to znamená jinak by se uspořádaly poměry, ale je to možné udělat jinak, než použitím násilí, a to násilí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A co uklidní tu situaci?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Já si neumím představit, co ji může uklidnit teď, protože s velkou pravděpodobností, když jsme teď hovořili, že před tím rozhodnutím toho nejvyššího soudu španělského, byla podpora pro samostatnost 40 %, tak teď si umím představit, že se zase zvýší, protože ve chvíli, když ta policie používá násilí, tak to evokuje další násilí, dojde k eskalaci, no a z té vlastně vždy prostě se zrodí ty separatistické tendence, to je prostě logické.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Známe už laureáty Nobelových cen. Zastavme se zejména u dvou ocenění, a to za mír a literaturu. Etiopský premiér Abiy Ahmed, byl loni ještě neznámý muž, nyní se stal nositelem Nobelovy ceny míru, inicioval totiž mír se sousední Eritreou. Válka obou zemí si koncem 20. století vyžádala desítky tisíc obětí. Je, Ivane Hoffmane, letošní cena ve správných rukou?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Já jsem rád, že cena za mír byla udělena skutečně za mír. Ono zřejmě při výběru těch kandidátů velmi často se snaží být originální, přijmout nějaké zvláštní řešení a tentokrát řekl bych, že rozhodli postaru, drželi se toho zadání, toho zakladatele, a ta cena je udělena určitě správně, protože ten konflikt, který probíhal mezi Etiopií a Eritreou, byl skutečně vleklý, dlouhý, a čekalo se na někoho, kdo přetne teda ten gordický uzel, a je to právě tento poměrně mladý etiopský premiér Abiy Ahmed, Nobelův výbor si neodpustil takovou poznámku, že i přesto, že je mladý a nebo jeden z mladších afrických politiků, že si tu cenu zaslouží.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Přemýšlím, jestli je tam nějaká věková hranice.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Ano, ano, ale určitě se rozhodli, že by to mělo být víc než 16 let. Tak kdybychom vzali v úvahu, kdo byl favoritem, no ale chci říct, že těch důvodů pro tu Nobelovu cenu je víc a oni jsou i vnitropolitické, protože je to politik, který v Etiopii nechal propustit tisíce politických vězňů, umožnil činnost dříve zakázaných skupin opozice, zahájil stíhání obviňovaných lidí z porušování lidských práv, ale také posílil svobodu slova, to znamená je to zřejmě moderní politik, kterého ta Etiopie potřebuje, slíbil svobodné volby, to znamená zařadí, má tendenci zařadit tu Etiopii do řekl bych civilizovanějšího společenství zemí, a také je zvláštní, že současně s tím, že ukončil ten spor s Eritreou, tak se stal vlastně současně i moderátorem v dalších sporech, které jsou například mezi Eritreou a Džibutskem a nebo Keňou a Somálskem, to znamená je to politik, který má v té Africe slovo a vliv a ta cena je udělena velmi dobře.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mezinárodní organizace pro lidská práva Amnesty International nicméně k tomu ocenění proetiopského premiéra řekla, že ještě nemá úplně hotovo, vyzvala ho k dalším reformám, zejména v oblasti lidských práv a poukázala i na etnické napětí, které ohrožuje stabilitu země.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Je to série kroků, které udělal důležitá, uvidí se, co bude dál ale právě proto je ta cena řekl bych dobře udělená, protože určitě bude v té etiopské společnosti rezonovat, lidé si uvědomí, že je ocenilo mezinárodní společenství a budou chtít dostát zřejmě tomu zlepšujícímu se jménu, které mají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Letos se mnohem více diskutovalo než o Nobelově ceně míru, o ceně za literaturu a to konkrétně rakouskému spisovateli Petru Handkemu. Kritizovali ho například přeživší masakru v Serebrenici, kde bosensko-srbské jednotky v roce 1995 povraždili 8 tisíc muslimských chlapců a mužů, albánský premiér švédskou akademii obvinil, že vyznamenáním Handkeho snižuje hodnotu ocenění a noří se do dalšího skandálu, který poškodí její pověst na desítky let, tolik citace. Chorvatská spisovatelka Alida Bremer, která dlouhodobě žije v Německu, o Petru Handkem pro stanici Deutsche Welle řekla, že Handke si rád hraje na experta na Balkán, nicméně fakta mu nic neříkají. Jaký je Váš pohled?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
To, o čem teď hovoříte je, souvisí s tím že Petr Handke, on v tom sporu mezi, kolem války v bývalé Jugoslávii byl docela zřetelným a hlasitým zastáncem Slobodana Miloševiće, on ho dokonce navštívil i ve vězení, a jeho pozice byla taková, že chtěl zachránit tu Jugoslávii, to znamená zatímco většina mezinárodního společenství, většina komentátorů, kritiků, stála spíš proti Miloševićovi, tak on byl v tomto takový enfant terrible, ono to možná souvisí trochu s jeho povahou, on má i na literární scéně pověst buřiče, je to provokatér, rozvratník, který spílá publiku, globální společnosti, politice, tak takto prostě je zařazen, a je vlastně trochu zvláštní, že on je současně považován za jednoho z nejvlivnějších spisovatelů v Evropě, a k tomu musíme ale říct, že žijících, protože po válce těch legend, těch spisovatelů, kteří měli velké jméno a měli i vlastně vliv na Evropu a na veřejné mínění, těch bylo víc a byli slavnější, také německy píšící literáti, no a on vlastně tak nějak jako nám zbyl z těch poválečných slavných, vlivných provokatérů, Petr Handke je vlastně existencialista, tam je taky předpoklad ke kontroverzi, takže já bych řekl, že on určitě zpětně hodně těch svých výroků poopravil, za mnohé výroky se omluvil, ale tohleto je něco, co mu zůstalo, a jsme u takové hlavní otázky, jestli teda to, co člověk dělá v občanském životě, v politickém životě, a to, co píše, lze od sebe nějakým způsobem oddělit, a nebo je umělec, prostě má být souzen i za jiné postoje než ty umělecké.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A jak to vidíte?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Když se podíváme na obrazy Salvadore Dalího, tak jsou krásné i přesto, že mravně to byl teda darebák, s velkou pravděpodobností, takže úplně to rozetnout nelze, já, spíše se přimlouvám za to, aby se hodnotila autenticita toho díla, které člověka přesahuje, překračuje, které po něm zůstává, než jeho postoje, které jsou vždy poplatné momentální situaci a i lidé velice řekl bych kvalitní, se dopouštějí činů velice nízkých, to znamená já bych mu tu cenu dal.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Proslulý fotbalový brankář Petr Čech nezměnil povolání ani číslo dresu, zato sport. Co říkáte, Ivane, na premiéru Petra Čecha v hokejové brance?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Mě na tom překvapily dvě věci, za prvé to, že mu to zaměstnavatel povolil, protože Chelsea je velký klub a má tam práce dost, a to, že prostě musí natrénovat nějaký jiný sport, to asi není ze dne na den, on teda jako mladý v té hokejové brance stál kdysi, ale obnovit takové návyky asi není snadné, to není totéž jako jízda na kole, že se to jednou naučíte a pak to umíte, to znamená musel hodně trénovat, a je vlastně asi, já si představuji jeden takový motiv, který tam mohl být a to je PR, je to prostě něco, o čem se mluví, čeho si všichni všimnou, je to prostě pěkné. Je to, když člověk je dobrý ve více sportech, tak to je vždy takové překvapení, a potvrzuje to tu myšlenku, že ten sport je něco, co je v našem životě důležité a tak dál, tak to je jedna věc. A druhá věc, která mě překvapila a která stojí za zmínku je, on nejen, že se do té branky postavil, on taky hodně toho chytil, těch puků, a nakonec ten první zápas vyhrál, nevím jak budou média informovat o jeho další hokejové brankářské kariéře, předpokládám, že moc ne, protože přece jenom, je to nějaká nižší soutěž, ve které asi ty týmy nejsou tak kvalitní, ale je to překvapivé, a je mi to sympatické.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nastoupil za klub Guildford Phoenix, od února patří, co jsem vyčetla, do nejvyšší britské soutěže, myslíte, že ho čeká nová hokejová kariéra, Vy už jste sám řekl, že Petr Čech je od této sezóny poradce sportovního a technického úseku v Chelsea.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Já myslím, že na to nebude mít čas, protože momentálně Chelsea je v situaci, kdy nemůže kupovat nové hráče, protože tam byl takový problém, zákaz, byla překročena nějaká pravidla, a tak dále, to znamená, že teď musí existovat s těmi, které mají, ale jakmile se ta situace uvolní, tak bude mít práce dost, protože bude muset doopravdy se rozhlížet po světě a sledovat jiné hráče, a ta jeho pozice je docela důležitá a doufám, že Chelsea pomůže, jako fanoušek tohoto klubu jinak, než v hokejové brance, to znamená já ho tam nevidím úplně nejraději, říkám, je to pěkné, ukazuje ho to jako sportovce, ale myslím, že v Chelsea bude mít důležitější práci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Rekordman v počtu vychytaných čistých kont anglické fotbalové Premier League, v čem podle Vás, Ivane, vůbec spočívá tajemství toho fenoménu Petra Čecha?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Ono je dvojí, je to hráč, který prostě dobře chytal, to je prostě první věc, druhá věc, je to člověk, který si prošel těžkým zraněním hlavy, nevzdal to a vrátil se, a navíc prostě s tou přilbou, která je takovým symbolem, že jsme na to vlastně nikdy nezapomněli, že se teda vrátil a to vyžaduje nějakou i osobní statečnost, a tak dál, to je druhá věc, a třetí věc, že Petr Čech od začátku té kariéry byl nejenom houževnatý, ale byl to vždycky gentleman, vždy měl úroveň, já mám pocit, že dělal dobrou službu sportu jako takovému, vlastně s ním nejsou spojené žádné konflikty, on nikdy prostě neměnil partnery, neopíjel se, prostě ideální sportovec. Já nevím jestli takových mnoho máme, možná by se dal přirovnávat k Federerovi v tenise, ale Petr Čech byl vždy vynikající hráč a vynikající člověk.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Vidíte tam nějakého nástupce, následovníka? Nejenom po té sportovní, ale možná i té morální stránce, kterou jste vyzdvihl.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Každý je nahraditelný a určitě těch brankářů je hodně, i těch našich, i všude. Nebojím se, že by prostě po něm už nebyli dobří brankáři.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ivan Hoffman, komentátor Deníku a jeho postřehy v dnešním Jak to vidí. Děkuji Vám za ně, mějte se pěkně, na slyšenou.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mým zítřejším hostem bude biolog, profesor David Storch. Příjemný poslech dalších pořadů přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.