Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 20. dubna 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den a celý nový týden přeje Zita Senková. Následující půlhodina bude patřit názorům komentátora Ivana Hoffmana. Přeji Vám dobrý den do brněnského studia.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Já Vám také, hezký den, i posluchačům. Rád Vás slyším.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Postupujeme správně a chytře v rozvolňování protikovidových opatření, sdělení koho jsou pro nás nejdůležitější? Koho má stát bránit v krizi? A kde vlastně sídlí ruská ambasáda v Česku? Přeji vám nerušený poslech. V rámci první vlny uvolňování vládních restrikcí otevírají dnes řemeslníci, autobazary, farmářské trhy, povolené budou svatby do deseti lidí, či venkovní tréninky profesionálních sportovců. Ošetřovné se zvýší ze 60 na 80 %. Postupujeme, Ivane, chytře v rozvolňování protikovidových opatření?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Tak já bych nejprve řekl, že vláda je pod tlakem veřejnosti, opozice, médií, aby nám umožnila nějaký návrat k normálu. Už to trvá dlouho. Něco se prostě muselo stát, to znamená asi důležitější než to, která konkrétní opatření vláda vybrala, co se rozhodla udělat je, že prostě něco už udělat musela, protože řekl bych, že tady existuje poptávka po státu, na jaký jsme zvyklí, to znamená spíše státu, který se nám příliš neplete do života, který neomezuje občana a nic mu nepřikazuje, nezakazuje, tak samozřejmě, současně se od státu očekává, že nás nenechá umírat, jak se to děje v některých zemích, kde politici možná byli příliš benevolentní, odkládali některá radikální opatření, s odkazem na osobní svobodu, lidská práva, demokracii, no a nakonec prostě když už nebylo kam dávat mrtvoly, tak se museli rozhodnout pro podobná opatření, jaká byla u nás, ale jak říkám, už to trvá dlouho, tak musíme zkusit něco, nějakou změnu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A snad to nebude pokus, omyl. Postupuje vláda, na základě čeho tedy? Vidíte v tom systém? V těch pěti vlnách, které představila minulý týden?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
No, Vy říkáte, snad to není pokus omyl, ale já mám pocit, že to je pokus, omyl, a že to tak ani vlastně dost dobře nemůže jinak být.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslíte?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
My si musíme uvědomit, že my o tom viru stále teda nevíme dost, to znamená přicházejí různé protichůdné zprávy a tak dál, to znamená to stále bude základní, řekl bych takové to operativní rozhodování a když se ukáže, že něco nefunguje, tak tehdy není situace na to, aby politik trval na svých omylech a ve snaze neztratit tvář, opakoval, co kdysi řekl a trval na tom, a právě naopak, toto je situace, když zjistí prostě ti úředníci, epidemiologové, politici, a všichni, co mají tu odpovědnost, že některé z jejich opatření nevedlo dobrým směrem, tak musí se ho prostě velmi rychle vzdát. Vláda má na výběr, ona buď vyhoví lidem, kterým na prvním místě jde o zdraví a nebo těm, kterým jde i o ekonomiku, o peníze, to znamená, že já to vidím tak, že sice, z mého pohledu, asi ta naše vláda situaci zvládla v té úvodní fázi dobře, asi zachránila spoustu životů, ale současně bych rád řekl, že za to bude nakonec po zásluze potrestána, protože ty ekonomické škody jsou velké, někdo to bude muset zaplatit, někde se to bude muset vzít a vlastně nakonec, já myslím, že z toho nemohou vyjít dobře.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Záleží, jak bude vláda dál postupovat, využili jsme tedy, respektive vláda a její dva speciální týmy, jednak Ústřední krizový štáb, který vede ministr vnitra Hamáček, a centrální tým Covid-19, který vede profesor Prymula, epidemiolog, náměstek ministra zdravotnictví. Všichni měli, my také, máme respektive za sebou šest týdnů nouzového stavu, roušky nosíme už měsíc. Vyhodnocují tedy, analyticky, ta data, protože už mnoho jsme mohli z těch šesti nebo během šesti týdnů, nasbírat z boje s tím neviditelným nepřítelem.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Na všechna ta data čekáme a ukazuje se, že to jde ztuha a stále se objevují nějaké nové komplikace, a tak dál, ta situace je samozřejmě poprvé, nikdo asi na to nebyl příliš dobře předem připraven, ale to neznamená, že nemáme právo být také trochu netrpělivý, a ptát se, jestli to nejde rychleji, protože doopravdy, ukazuje se, že všechno závisí právě od poznání té skutečnosti. Když ji neznáme, tak těžko se na ni reaguje, a to, že se už dlouho hovoří o tom, že je potřeba získat nějaký hodnověrný vzorek, o tom, jak je promořena populace tím virem, kolik lidí je skutečně nemocných a tak dál, tak z mého pohledu to jde doopravdy ztuha a pomalu, a vlastně nám nezbývá než neustále urgovat, ať už teda konečně nějaké výsledky ty týmy nasbírají, zveřejní, abychom se mohli pohnout někam dál. To je jasné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Plošná karanténa, pokud se nepletu, začne pozítří, stát spoléhá na to, že má peníze. Jak dlouho mu to vydrží? Minimálně třetina naší i světové ekonomiky během března přestala fungovat. Následky nejspíš budou také podle toho vypadat.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
No když posloucháme ekonomy, tak ti rozumnější dnes už říkají, že je potřeba se úplně vykašlat na takové ty standardní ukazatele, jako je o kolik klesne HDP, všechny ty věci, které za normálních okolností všichni velmi pozorně sledují, kurzy, akcie, i vzestupy a očekávání a nálady trhu, a já nevím co to všechno dnes zřejmě přestává mít smysl, a to podstatné je, aby se vůbec udržela struktura trhu, to znamená, ty peníze se teď budou tisknout, jak říkají ekonomové, rozhazovat z vrtulníku, nebude se příliš hledět, kam přijdou, ale podstatné je, aby nezkrachovaly všechny firmy, aby se jich co nejvíce udrželo, aby lidé nepřišli o práci, aby dostávali výplaty, protože když nebudou mít peníze, tak nic nekoupí, zastaví se výroba a všechno to zamrzne, no a potom rozběhnout to znovu je obrovský problém, to znamená dneska i ekonomové jsou postaveni před úplně novou bezprecedentní situaci, kdy všechny ty teorie, které vyvíjeli a které za normálních okolností fungovaly, jsou jim vlastně k ničemu a musí objevit v sobě nějakou novou kreativitu, schopnost se na ty poměry adaptovat, a vzniká tady velký paradox, že celý ten úspěch trhu, ekonomiky, byl založen na tom, že stát do toho příliš moc nevstupuje, podpora státu byla nepovolená, hodně se trvalo na tom, aby vlastně ta pravidla té svobodné soutěže, byla co nejvíce dodržována, a teď najednou jsme v opačné situaci, a ukazuje se, že jsme v situaci, kterou ta pojistná neviditelná ruka trhu jednoduše neumí. Ta prostě, kdybychom ji pustili, aby to řešila po svém, tak se octne v naprosté katastrofě, a najednou objevujeme prostě určité výhody toho státu, který jsme podceňovali, kdy jsme měli pocit, že nám už spíše překáží, komplikuje život, a teď najednou od něj chceme, aby věci řešil. To je vlastně ten nový paradox prostě, který objevujeme a zjišťujeme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Pomůže stát všem?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Nemůže pomoci všem, to je jasné, prostě když říkáme, že stát pomůže, tak hovoříme o politicích, kteří nerozdělují své peníze, ale ty naše, které my musíme nějakým způsobem vydělat, na daních je svěřujeme politikům, aby oni s nimi potom, s péčí vzorného hospodáře, nějakým způsobem naložili. A toto je situace, kdy vlastně jsou na tom všichni špatně, a pomoci jim asi nejde, a je to vlastně nespravedlivé, mě napadá, že v této situaci by asi vůbec nebylo špatné se vrátit k takovému tomu experimentu nebo nápadu, takového toho rozdělování peněz všem, taková ta myšlenka základního příjmu, kdy všichni dostanou stejně, původně to vzniklo jako nápad jak odstranit složitou byrokracii, kdy se uvažuje, kdo má na co nárok a komu jak pomáhat a kdyby se dala určitá částka v té společnosti všem plošně, tak můžeme zrušit spoustu byrokratických míst a nakonec ušetřili bychom to, co rozdáme. Za normálních poměrů to nemůže projít, protože my jsme zvyklí na to, že člověk má být odměněn za vykonanou práci, za to, co odvedl a nikoli něco dostávat zadarmo, protože když něco dostane zadarmo, tak si toho neváží a spíše to zneužije, a tak dál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Tak k čemu by to pak bylo?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Ale v této situaci, kde jsme dnes, tak by se jednalo o jakousi nespravedlivou spravedlnost a nebo spravedlnou nespravedlnost, když bych to tak řekl, kdy by vlastně jsme měli v jedné chvíli jistotu, že nikdo nebude o hladu, že každý bude schopen dostát těm svým základním závazkům, a uvolnilo by nám to paradoxně ruce k tomu, abychom řešili i jiné právě ty strukturální problémy, které před námi stojí. Ta myšlenka základního příjmu je řekl bych velmi kontroverzní. Za normálních okolností by se nám nelíbila, ale v této situaci si myslím, že by mohla hodně pomoct.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Říká komentátor Ivan Hoffman. Málokterá západní země zakazuje vycestování svých občanů tak, jako Česká republika. Faktem je ale i to, že v mnoha zemích se bez pádného důvodu lidé nedostanou ani ze svého bytu. Podle prezidenta, Miloše Zemana, by měly české hranice zůstat zavřené ještě rok. Náměstek ministra zdravotnictví, Roman Prymula, hovořil v březnu o tom, že hranice by mohly být zavřené až dva roky. Minulý týden ale už uvedl, že pravidla vycestování se budou postupně měnit a do poloviny června by mělo být jasněji. Kvůli odlišným výrokům, konkrétně o cestování do zahraničí, se do pana Prymuly obul ministr vnitra a šéf Ústředního krizového štábu, Jan Hamáček, který řekl, že si z nich lidé dělají legraci. Nejsou, Ivane Hoffmane, schopni politici nebo členové těch týmů, si to nejdříve spolu vyjasnit na vládě a až pak to říkat veřejnosti?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
oni se o to stále pokoušejí, ale stále se jim to nějak nedaří. Ta situace je jasná, všichni se prostě ve strachu uzavřeli, všichni se snaží, různé země, udržet tu situaci pod kontrolou, a nechtějí prostě, aby k nim ten virus odněkud přišel, to je situace, stejně tak v Evropě, stejně tak v Africe, Asii, to znamená, to otevírání bude záviset na tom, jak se kde podaří vymítit ten virus. Nikdo nechce cizince ze země, kde řádí nákaza a současně normálnímu člověku se nechce cestovat někam, kde není bezpečno, to je jedna stránka věci, ale pak je tady druhá, psychologická, to, co v současnosti sledujeme, a co cítíme, to je taková typická averze na posly špatných zpráv. My prostě už toho máme po krk a uvítáme raději nějakou milosrdnou lež o světle na konci tunelu, i když tam to světlo je jenom velmi malé, tak o něm si chceme raději povídat, protože to, co potřebujeme, není jenom ta schopnost adaptace, ta je mimochodem neuvěřitelná, ale potřebujeme také trpělivost, výdrž a ta není možná bez naděje. To znamená, všechny tyto výroky, které zmiňujete, jsou prostě špatné. I kdyby to tak bylo, prostě nám to nemají říkat, protože nám to nijak nepomůže, působí to jako skoro škodolibost, protože nikdo z té situace nemáme radost a chceme spíš slyšet nějakou naději než drsnou pravdu. Přičemž asi, řekl bych, že asi pravdu mají, to je ta nepříjemná stránka věci, ale já se taky nechci řadit k tomu poslu špatných zpráv, ale pokud slyšíme, že ta epidemie přichází ve vlnách, že ta druhá bývá horší než první, že lidé, kteří se vyléčili, v sobě znovu ten virus mají, že přijde podzim a ta letní předpokládaná mírná forma, se znovu změní na tu agresivní, a jsme stále informováni takhle prostě těmito, sadou těchto informací, tak potom zřejmě nějaký racionální základ, ty pesimistické předpovědi mají, ale jak říkám, ať si je nechají pro sebe a říkají nám něco nadějného.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
No a sdělení koho je pro občana zásadní, nejdůležitější, je to premiér, je to šéf Ústředního krizového štábu, šéf týmu Covid-19.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Já si myslím, že toto.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Kdo by asi měl promlouvat?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Tak určitě jsou to ty autority, kterým vlastně jsme nějakým způsobem svěřili to rozhodování, ale který z nich je důležitější a který má větší váhu nebo větší moc, to vlastně neumím posoudit, já stále doufám, že jednají v nějakém týmu a že to, co sledujeme, není spor a hádka, ale spíš takový brainstorming, takové společné hledání řešení, to znamená já bych je nějak nestavil proti sobě, oni ti odpovědnost nakonec nesou společně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Experti vlády se mimochodem přou i co se týče účinnosti nošení roušek. Dospívají k protichůdným závěrům, dokonce před několika dny, ani šéf italské civilní ochrany, Angelo Borrelli, nepovažoval za nezbytné, aby je nosili i ti, kteří dodržují odstup a pravidla stanovená vládou. Svůj postoj k nošení roušek přehodnotila i Světová zdravotnická organizace. Její zástupce Ryan připustil užitečnost podomácku vyrobených roušek, předtím byl poměrně skeptický. Mimochodem, dnes vstoupí v platnost povinné zakrývání úst a nosu v Lucembursku nebo také v Sasku.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Ano, my jsme ze začátku vypadali jako takoví exoti, ale nakonec se ukazuje, že je to jedna z forem, jak snížit riziko, já bych řekl, že to i psychologicky funguje, když dnes se prostě dívám, když jsem přijížděl do Brna, tak vlastně každý jde s tou rouškou, a tak mě napadlo, že to je věc, kterou prostě před měsícem by si nikdo neuměl představit, vůbec, že je možné lidi takto instruovat a že to vlastně přijmou jako součást života, a je to takové zvláštní, ale pomáhá nám to vlastně, když vidíme toho člověka v roušce, tak stále si připomínáme ty základní hygienické zásady, pravidla, a víme, že jsme v jakémsi nenormálním stavu, stavu ohrožení, který ještě není zažehnán, není vyřešen, to znamená i si tím dáváme tak nějak vzájemně najevo, že víme, že jsme v průšvihu no, jak to jinak říct.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem, Donald Trump si roušku nenasadí, podle svých slov, nevím, jestli to mezitím už nezměnil, přitom on sám oznámil doporučení amerického střediska pro kontrolu a prevenci nemoci, pomoci omezit šíření koronaviru používáním látkových roušek. A jak už víme ze zpráv, Donald Trump obvinil Světovou zdravotnickou organizaci, že šla na ruku čínské vládě a manipulovala s daty, a tím přispěla ke světové pandemii a pozastavila na tři měsíce americké platby WHO, což je asi 30 % příspěvku této organizaci. Je nyní, podle Vás, vhodná doba na takové kroky? Komu to, čemu to prospěje?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Ano, to je klasická otázka. WHO je zdravotní organizace, která patří pod OSN, ale ona je bez větších pravomocí, jedná se spíše o servisní organizaci, ale tím, že je vlastně závislá na příspěvcích, na sponzorech, tak musí dělat politické kompromisy. Ono to ne vždy dobře dopadne a je to organizace. Právě z tohoto důvodu docela kritizovaná a je vlastně úplně přirozené, že se řeší, komu slouží, komu jde na ruku, ono to jednou vypadá, že jde na ruku Američanům, jednou Číně, jindy se tvrdí, že hodně podléhá Billovi Gatesovi, který financuje WHO prostřednictvím své nadace z celé desetiny. No a pak se také někdy říká, že slouží spíše těm globálním strukturám, globalistům, které netrápí nějaké národní zájmy, sledují jenom svůj byznys.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A kdo to tvrdí?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
To jsou nejrůznější pohledy na ni, já mám pocit, že to je organizace, i bez ohledu na všechnu tu kritiku a různá podezření, která je asi důležitá je to orgán, který přece jenom koordinuje ty národní politiky nějakým způsobem, a je to i určitá autorita, ke které se hledí, když vznikne takováto tíživá situace, takže asi připravit o příspěvky je špatný signál, ale jak říkám, těch kritiků je mnoho a je to organizace, která vlastně si za tu kritiku může sama. Zmíním jenom jeden příklad. Byla kritizována kvůli ebole, když vznikla tato nákaza, tak vlastně se ukázalo, že ani tak se neřešili ti postižení, kteří na ebolu umírali, ale hlavně se řešilo, jak se od nich nenakazit, jak pomoci těm zemím, kde žádná ebola nebyla, takže vlastně i tady jsme byli svědky takového přístupu, ne zrovna pěkného.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A není vlastně, právě to role Světové zdravotnické organizace, ona je přece globálním koordinátorem, aktuálně teda v boji proti Covid-19, ačkoli, když se podíváme do Jemenu, tam řádí cholera, těch epidemií je na světě více, a vlastně jejím prostřednictvím si státy vyměňují potřebná data a sdílejí postupy. Co od nich očekávat?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
No, asi právě to, co říkáte, že bude jednotlivé ty politiky nějakým způsobem koordinovat, ale tady je otázka, jestli k tomu má dostat nějaké větší pravomoci a nebo jestli má zůstat tak, jak je. Vlastně my jsme jedním z mnoha přispěvatelů WHO, podpory dohromady nebo koordinuje dohromady nějakých 150 zemí, vlastně všechny, to znamená, že taková organizace asi se zrušit nedá, ale možná, že je příliš velká na to, aby jsme od ní mohli čekat víc, a možná je příliš slabá, doopravdy nevím. Asi k tomu musí říct něco zdravotníci, ti vědí prostě, do jaké míry jim skutečně ta organizace pomáhá a nebo je to především otázka nějakého politického vlivu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstatuje komentátor Ivan Hoffman. Má, podle Vás, stát v krizi bránit nesolventní nájemníky bytů, aby neskončili na ulici nebo pronajímatele bytů, aby nepřišli o svůj zisk? I to se řeší.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
No, určitě to, že člověk má nějaký svůj byznys, a v jedné chvíli prostě o něj přijde proto, že stát přijme opatření, která vedou k insolvenci nájemníků, tak to je samozřejmě velmi nepříjemné. Být člověkem, který přišel o ten zisk, bez vlastního přičinění, je taky nepříjemné, to znamená vidím tady spor, kde ani jeden, ani druhý, vlastně není viníkem té situace, a teď jde o to, jestli necháme tu situaci tak, že nakonec profitovat z toho bude ten, který má silnější lobby a je schopnější více prosadit své zájmy, což budou spíš ti pronajímatelé bytů, a nebo jestli má stát pomoci těm, kteří jsou slabší, a to bude asi ten nájemník, no a jestli má dopustit situaci, kdy někdo tu situaci zneužije, ať už jeden nebo druhý, to je vlastně ten komplex, vlastně o tom jsme hovořili před chvílí, když jsem říkal, že tady v každém případě dojde k nějaké nespravedlnosti, a ideálním řešením by například právě v této situaci bylo, kdyby si všichni byli jisti, že mají svůj základní příjem, to znamená kdyby existoval základní příjem, tak nedojde k situaci, kdy nájemník nemůže zaplatit ten nájem. Měl by na něj, to znamená tím pádem by pronajímatel nepřišel o svůj zisk, respektive ten pronajímatel, kdyby i se ukázalo, že to jeho podnikatelské riziko mu jednoduše nevyšlo, dostal se do situace, kdy prostě ten jeho byznys zkrachoval, tak ale stejně by nezůstal úplně o hladu, protože by měl nějaký svůj základní příjem, ze kterého by se uživil. Vracím se teda vlastně k tomu, o čem už jsem mluvil, toto by bylo, řekl bych, ideální řešení, protože stát všem pomoct doopravdy v této situaci, v takovýchto situacích, nemůže.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Na závěr by mě ještě zajímalo, jak se orientujete v tom, kde vlastně sídlí, jaká je adresa ruské ambasády v České republice? Server Aktuálně.cz v pátek, s odvoláním na české ministerstvo zahraničí uvedl, že ruské velvyslanectví administrativně přesunulo své sídlo na adresu svého konzulárního úseku Korunovační 34. Ambasáda ve vyjádření odmítla, že by se jednalo o přestěhování, odmítla, že by přesunula sídlo na adresu konzulárního úseku, kvůli přejmenování Náměstí Pod Kaštany na náměstí Borise Němcova.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Oni to sice takhle řekli, aby nemuseli se dál tím zabývat, ale určitě je to takové to řešení kdy, řekl bych nakonec diplomaticky ideální, protože se koza nažrala, teda vlk se nažral a koza zůstala celá. Protože ta představa, že bude sídlit ruská ambasáda na náměstí věnované Borisi Němcovi, to pro Rusko, a nemyslím jenom ty politické elity, pro ty je to určitě nepříjemné, ale i pro běžné Rusi, oni toho Němcova vnímají jako nikoli jenom jako demokratického představitele, představitele demokratické opozice, ale také viceprezidenta vlády, která je přivedla na buben a způsobila ožebračení spousty lidí. To bylo nešťastné období, kdy Rusko bylo v naprosté krizi a od té doby je Boris Němcov, a nebo byl, až do doby kdy byl zavražděn, byl vlastně nevolitelný politik. On neustále kandidoval, ale s tou pověstí ekonomického škůdce, kdybych to tak měl říct, už vlastně uspět nikdy nemohl, i když, vzpomeňme, že ta jeho kariéra začala hvězdně, on byl představen Jelzinem jako budoucí ruský prezident v Bílém domě a tak dál. Byl to takový mladý, nadějný člověk, ale říkám, jeho kariéra potom nabrala jiný směr, to znamená, že to přejmenování vnímají Rusové určitě jako provokaci a mnoho sympatií to nevyvolalo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Říká komentátor Ivan Hoffman. Děkuji za Vaše postřehy, za Váš čas a přeji hezký den. Na slyšenou.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Já také. Hezký úspěch a naději hlavně v téhle karanténě přeji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Děkuji. Zita Senková se připojuje a přeje příjemný poslech dalších pořadů Dvojky.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.