Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 13. červenec 2020

Vladimír KROC, moderátor:
Hostem pořadu Jak to vidí je dnes komentátor Deníku Ivan Hoffman, zdravím po linkách do Zlína, dobrý den.


Ivan HOFFMAN, bývalý komentátor Deníku:
Zdravím Tě srdečně, ale už nejsem komentátor Deníku. Dlouho, stále se to se mnou tak nějak vleče, traduje.


Vladimír KROC, moderátor:
Já se omlouvám, už to mám zažité, už to neudělám.


Ivan HOFFMAN, bývalý komentátor Deníku:
Je to již minulost.


Vladimír KROC, moderátor:
Ivane, tak pojďme říci, která budou témata. Je dobře, že jsme ztratili před novým koronavirem respekt, s otazníkem, na kterých životech vlastně záleží? Jak jsme si připomněli čtvrtstoletí od masakru v Srebrenici, o čem byly prezidentské volby v rozděleném Polsku, to jsou témata, do kterých se vzápětí pustíme. Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Tak tedy komentátor Ivan Hoffman. Počet potvrzených případů koronaviru v Česku překročil hranici 13 000, Světová zdravotnická organizace hlásí celosvětový nárůst počtu nakažených, za den jich přibylo přes 228 tisíc. Jak to, že nás to, na rozdíl třeba od března, nechává chladnými?


Ivan HOFFMAN, bývalý komentátor Deníku:
No, teď jich přibylo už 230 tisíc, včera mě to překvapilo, teď zřejmě každý další den je nový rekord. A já mám takový pocit, že dochází k takovému zvláštnímu souběhu, z jedné straně se vzpamatováváme z té krize, ale ona vlastně nikam příliš nemizí, pokračuje dál, a to je, řekl bych, velice špatná zpráva v tom smyslu, že zatím stále předpokládáme, že ta krize nějakým způsobem odezní, a my se vrátíme do normálu, k normálnímu životu. Ale stále víc prostě začínám mít podezření, že dobře už bylo, že vlastně se není už příliš šance vrátit, že pokud pomine tato pandemie, přijde nějaká jiná, protože to základní, zásadní, co se změnilo je, že jsme si uvědomili svoji smrtelnost. My jsme žili v takové jakoby pohodě, a teď najednou máme strašné dilema, z jedné strany je zde strach o život, ten je úplně reálný, mění naše návyky, způsob života, a z druhé strany, je tady strach z bídy a nouze, když prostě setrváme v takovém strnulém očekávání něčeho hrozivého, to znamená mám pocit, že to, co prožíváme, je trvalejšího rázu, než jsme si mysleli zpočátku.


Vladimír KROC, moderátor:
Poprvé od vypuknutí pandemie koronaviru se na veřejnosti objevil v roušce dokonce i americký prezident, Donald Trump, který svého času odmítal. Mělo by nás to vyděsit?


Ivan HOFFMAN, bývalý komentátor Deníku:
Tak asi on pochopil, že ten jeho postoj mu politicky příliš neprospívá, že jde proti většinovému mínění, a tam, kde spousta lidí, a v Americe ta situace doopravdy není dobrá, podle všech zpráv teda, které mám, nebo většiny z nich, tak si zřejmě uvědomil, že už ho to politicky začíná poškozovat. Já mám pocit, že to bylo hlavní rozhodnutí, že by on se nějak změnil, a že by prostě byl ze dne na den jiný, tak to ta rouška určitě nesymbolizuje.


Vladimír KROC, moderátor
V sobotu Spojené státy zaznamenaly 66 528 nových případů nákazy novým koronavirem. To byl rekordní denní nárůst v USA. Existuje pro to nějaké racionální vysvětlení?


Ivan HOFFMAN, bývalý komentátor Deníku:
Já myslím, že ne. Takto, racionální vysvětlení pro to existuje, Amerika je trochu komplikovaná, pokud jde o státní správu, je tam daleko větší autonomie těch jednotlivých států, menší moc té centrální vlády, není tam jednoduché něco prostě nakázat, přikázat, to znamená všude se ti guvernéři v místě rozhodují podle aktuální situace, a není možné stanovit nějakou jednotnou strategii. To je jedna věc, druhá věc, je tam velké množství lidí, kteří pochybují o tom, že ten koronavirus je doopravdy tak nebezpečný, jak se líčí, mají nejistotu kvůli tomu, jaký je tam zdravotnický systém, který je hodně zaměřen na zisk, to znamená ten koronavirus není jenom hrozbou, on je také příležitostí, na něm se dá vydělat. No a v té společnosti, která je skeptická, která všechno si ověřuje, která jen tak na nic nenaletí a také prostě těm politikům málo věří, tak to je tam docela velký problém, přesvědčit veřejnost vůbec, že to je riziko, že to není výmysl, jak se chce někdo dostat k penězům.


Vladimír KROC, moderátor:
Ministr zdravotnictví, Adam Vojtěch za ANO, oznámil, že Česko zaregistrovalo první případy nákazy lidí vracejících se z dovolené v zahraničí. Co je to ale za zprávu? Stejně tak si mohou cizí turisté z Česka dovézt nákazu ne?


Ivan HOFFMAN, bývalý komentátor Deníku:
Přesně tak, zatím jsou to jednotlivé případy, a dá se říct, že v té Evropě ta situace řekl bych daleko příznivější než v jiných částech světa. No a pokud se bude dodržovat nějaká opatrnost, tak tato zpráva, já ji vnímám spíš tak, že si lidé mají dávat pozor, že nemají být neopatrní, než že by ministr chtěl šířit paniku, je členem týmu, který se snaží té panice spíše bránit, takže nevnímám to jako nějakou chybu, ale spíš jako upozornění.


Vladimír KROC, moderátor:
Zařazení Černé Hory na seznam států s vysokým rizikem nákazy koronavirem se dotkne několika stovek Čechů. Podle místopředsedy Asociace cestovních kanceláří, Jana Papeže, je opatření pro cestovní kanceláře překvapivé, a snad i zbrklé, protože Černá Hora prý patří k bezpečným zemím, spolu s ní bylo na seznam rizikových zemí přesunuto i Srbsko, ale tam tolik turistů a cestovních kanceláří tedy není. Češi musí tedy ode dneška, od pondělí 13. července, po návratu z obou zemí absolvovat test na covid-19 a nebo nastoupit do dvoutýdenní karantény. Máš k tomu nějaký komentář?


Ivan HOFFMAN, bývalý komentátor Deníku:
No, podstatnější bude, jak se bude vyvíjet situace v Chorvatsku, kde nakažených přibývá, opatření se tam zpřísňují, tam kdyby propukla nějaká větší epidemie, tak by to bylo asi horší, protože to je navštěvovanější destinace, nicméně to, co vidíme je, že sice jsme vlastně zaplaveni informacemi o tom, jak lidé prostě se přece jenom chystají na ty dovolené, ale potom ty konkrétní zprávy ze zahraničních přechodů, a z dálnic, a z letovisk, a obrázky prázdných pláží ukazují, že to je i jinak, že vlastně jsme asi spíše svědky takového přání, které je otcem myšlenky, aby se lidé vrátili k té přeshraniční turistice, ale moc se k ní nevracejí, je hodně lidí, kteří si radši dají pozor, vynechají prostě tu jednu dovolenou, a počítají s tím, že situace příští rok bude lepší, raději se rekreují někde poblíž bydliště. A jedním z důvodů je to, že vlastně si nikdo neumí příliš představit, co konkrétně by se mu stalo, kdyby v zahraničí onemocněl, jak by ta situace potom s ním konkrétně vypadala, to znamená asi těch lidí, kteří donesou Covid-19 ze zahraničí bude málo proto, protože taky bude málo lidí, kteří tam vycestují.


Vladimír KROC, moderátor:
A teď kardinální otázka, a neptám se na dovolené. Je rozumné se o návrat k tomu, co bylo před pandemií, snažit?


Ivan HOFFMAN, bývalý komentátor Deníku:
Já si nejsem úplně jistý, jestli platí takové to dobře už bylo, ve smyslu, že dobře bylo loni, nikoli před 30 lety. Možná, že nebylo až tak dobře, že vlastně vrátit se k tomu, čemu jsme už přestávali rozumět, co velmi často přestávalo dávat smysl, asi není ta nejlepší cesta, spíše asi se z té situace budeme nějakým způsobem učit budeme zpětně uvažovat, jestli jsme příliš neplýtvali, jestli jsme tím svým zbrklým chováním nedrancovali přírodu příliš, jestli jsme skutečně potřebovali všechno to, co jsme si pořizovali, jestli nemůžeme žít skromněji, a jestli vlastně když budeme žít skromněji, také nebudeme klidnější, šťastnější, v menším shonu a tak dál. To všechno prostě přijde, protože ta doba strašně rychle akcelerovala, to všechno před tou koronakrizí, už toho bylo moc, už jsme to vlastně nějakým způsobem nestíhali, a já myslím, že dojde ke korekci toho způsobu života, to znamená, že my se už nebudeme vracet k normálu, že vznikne jiný normál, vznikne něco, na co si zvykneme, ale ta doba, která byla před krizí, tak ta je pryč, a už se k ní určitě nikdy nevrátíme.


Vladimír KROC, moderátor:
Dnes si v pořadu Jak to vidí povídáme s komentátorem Ivanem Hoffmanem. Můžeme jenom na jedinou vteřinu připustit diskusi o tom, jestli na některém lidském životě záleží víc než na jiném?


Ivan HOFFMAN, bývalý komentátor Deníku:
Je to velký problém. Já se především obávám, že my té současné situaci, která probíhá, nemůžeme příliš rozumět z jednoduchého důvodu, že my, Slované, my nejsme potomci ani otrokářů, ani potomci otroků, šťastnou shodou okolností nás vlastně toto těžké dilema, která postihlo především Ameriku, ale také Británii, Francii, bývalé koloniální mocnosti, nás to jakýmsi způsobem obešlo. My sice u nás také registrujeme projevy rasismu, ale nejsou nikdy v takové podobě a nemají povahu takové kolektivní hluboké viny a hluboké frustrace z toho co bylo v minulosti, to znamená nejsme v pokušení přepisovat historii a zbavovat se bývalých prezidentů a stahovat z oběhu filmy, a tak dál, to znamená my tomu přihlížíme tak nějak z dálky, ale řekl bych, že my jsme zemí, kde na každém životě záleží. A proto zdůrazňovat, že více záleží právě na životě černém, na životě bílém, to pro nás působí, řekl bych poněkud exoticky.


Vladimír KROC, moderátor:
Ptám se i proto, že více než 150 osobností podepsalo Otevřený dopis reagující na aktuální celospolečenské pnutí ve Spojených státech, ve Velké Británii, jinde ve světě, nemají prý nic proti ideám a podporují nutnou reformu americké policie, ale kritizují údajné omezování svobodné debaty a tvorby. Přidal by podpis i Ivan Hoffman?


Ivan HOFFMAN, bývalý komentátor Deníku:
Asi ano. Já bych řekl, že to, čeho jsme svědky, je taková kampaň, která je založena na velmi jednoduchých sloganech, a provází ji agresivita vášnivého davu, a to je něco, co vždy společnost rozdělí, a u lidí mírných, nebo slušných, vyvolá averzi, a nakonec vlastně se ta kampaň míjí účinkem, protože ve chvíli, kdy sledujeme na těch aktivistech stopy vášně, fanatismu, tak už je předem jasné, že to neskončí úplně dobře, že vedou prostě ten dav do nějaké slepé uličky, a to je něco, co vlastně nakonec tu myšlenku, která původně má svoji logiku, má svoje opodstatnění, hlavně v zemích, kde prostě kdysi byli dovlečeni, proti své vůli otroci odjinud, já myslím, že i kdyby dnes to mohli zpětně Američané uvažovat, myslím teda hlavně ty bílé, tak by na těch plantážích raději pracovali sami, a tu bavlnu si sklidili, protože ty důsledky toho co se kdysi stalo jsou doopravdy hrozné, ale, jak říkám, ve chvíli, když ta kampaň prostě nadobude takovýchto podob, jaké má dnes, tak už potom oni ztrácejí ty sympatie veřejnosti a postupně se od nich hodně lidí odvrací, takže já bych asi ten podpis k tomu dopisu přičinil, určitě.


Vladimír KROC, moderátor:
Podle amerického spisovatele Thomase Chattertona Williamse, který ten Otevřený dopis spoluorganizoval, se lidé zaobírají zbytečnostmi, místo toho, aby se pomohlo skutečným obětem. Jak na to tedy správně? Je rasismus problém, který díky globalizaci a multikulturalismu pomine? A nebo je to něco, s čím se lidstvo bude potýkat věčně?


Ivan HOFFMAN, bývalý komentátor Deníku:
Dlouho to vypadalo tak, že Amerika je vzorem takové té doopravdy multikulturní společnosti, kde se vlastně tím smícháním těch ras vznikne nějaká nová kvalita, ale nakonec to trochu připomíná, nedávno jsem se s vnukem díval na Madagaskar, film pro děti, kde zebra, prostě u příležitosti svých narozenin říká, už jsem stará, a stále ještě nevím, jestli jsem bílá s černými pruhy nebo černá s bílými pruhy. Ono to nakonec vypadá tak, že ten multikulturní model až tak moc nefunguje, že ty minority nežijí spolu, ale žijí vedle sebe, a ve chvíli nějakých konfliktů ti, kteří zrovna nejsou na tom dobře, tak mají tendenci prostě společně trpět, ten rasismus z jedné strany doopravdy existuje, z druhé strany se na ten rasismus kde kdo vymlouvá, když není úspěšný, jsem zažil takové americké studenty, kteří přišli, cestovali po Evropě, je to zážitek starý 20 let, už starší, v době, kdy jsem docela věřil na pozitivní diskriminaci, a oni říkají, my tam v Americe seženeme práci, já jsem prostě bílý, tak kdybych byl žena, gay nebo černoch, tak by mě vzali aspoň k hasičům, ale takhle nemám vůbec šanci, v tom systému pozitivní diskriminace. Tedy poprvé jsem si říkal, asi je to doopravdy problém, i v té multietnické společnosti, může ten problém zůstat, nakonec nejmenší problémy jsou tam, kde lidé odjakživa žijí spolu, v tradičním společenství, vím, že dneska takový názor zní divně, prostě, protože všichni cestují, každý má spoustu kontaktů a tak dál, ale možná, že se svět do normálu vrátí díky sociální distanci, kterou přinesl koronavirový, to už je taková spekulace.


Vladimír KROC, moderátor:
V sobotu jsme si připomněli čtvrt století od masakru v Srebrenici, Mezinárodní soudní dvůr označil vraždu více než osmi tisíc obyvatel Bosny muslimského vyznání za genocidu. Proč to někteří srbští činitelé dodnes nechtějí přiznat?


Ivan HOFFMAN, bývalý komentátor Deníku:
Ten příběh, ve chvíli, když probíhal ten masakr, tak jsme vlastně neměli spoustu informací, a dnes, s odstupem, když se člověk na to dívá, tak je, řekl bych, v takové výhodnější asi pozici, více toho ví, a ty emoce získaly prostě jinou kvalitu, ale už tenkrát si pamatuji, že celý ten konflikt, když se rozhořel, po rozpadu bývalé Jugoslávie. Hodně jsem si tenkrát o tom povídal s bosenským Chorvatem, Igorem Blaževičem, který žil u nás, a hodně o tom věděl, a ten měl pocit, že tam jsou spoluviníky všechny tři strany, že teda politika není vždy ten příběh boje dobra se zlem, velmi často politika je příběh boje zla se zlem, a tam byli tři vůdci, politici, nacionalisté, kteří rozdmýchali vlastně celou tu válku, a je potřeba říct, že na začátku ty vášně nacionalistické rozpoutali především intelektuálové, byli to novináři, historici, kteří najednou v tom prostředí, kdy vzniklo takové vakuum, tak dá se říct, že poštvali lidi proti sobě, ve chvíli, kdy do toho vstoupilo mezinárodní společenství, tak Srebrenica byla bezpečným místem, kde se schovávala spousta lidí před násilím, hlídal to tam tenkrát holandský kontingent, který z toho nevyšel úplně šťastně, protože nakonec vydal spoustu těch mužů, mladíků Srbům, kteří je potom strašlivým způsobem zmasakrovali, ale tomu něco předcházelo. Tomu předcházelo to, že už předtím nebyli schopni stejní Holanďané zabránit tomu, že z té enklávy vycházeli ven ti bojovníci, pobili nějaké srbské civilisty kolem, vypálili domy, a pak se zase vrátili do té bezpečné zóny. Ono, když vznikne ten koloběh toho násilí, takto je pak už velice těžké říct, co je příčina, co je důsledek, co se všechno pomotá, no a pochopitelně, zpětně, když se vracejí všichni k minulosti, tak každý se spíše snaží najít vinu na tom druhém, než přiznat tu vinu svou, Srbové způsobili spoustu zla, ale nezpůsobili ho sami, tam vlastně v tom konfliktu způsoboval zlo každý každému, to je asi ten důvod prčo, odpověď na Tvoji otázku, proč se k tomu nevracejí rádi.


Vladimír KROC, moderátor:
Muž, považovaní za hlavní strůjce genocidy, Radko Mladić, někdejší bosensko-srbský prezident Radovan Karadžić, se dostali před Mezinárodní trestní tribunál, pro bývalou Jugoslávii, můžeme toto považovat za spravedlnost?


Ivan HOFFMAN, bývalý komentátor Deníku:
Je to část spravedlnosti, oni těmi viníky jsou, a tu vinu z nich nikdo nikdy nesejme, ale těch viníků bylo víc, to znamená, že pokud se debatuje o tom, jestli ten tribunál byl úplně spravedlivý, tak možná v té době přece jenom ten politický vliv na to rozhodování kdo je a kdo nebyl vinen, nějaký existoval, takže možná chybí potrestat některé viníky z té druhé strany a nebo z jiných stran sporu, nicméně v tom jejich případě ten verdikt určitě spravedlivý je, protože zabíjet lidi, masakrovat lidi preventivně, podle takového toho hesla: "Dobrý indián, mrtvý indián", prostě preventivně zlikvidovat boje schopné, protože taková byla tehdy definice těch lidí, kteří byli zabiti, boje schopné muže a mladíky, a tím vlastně do budoucna se zbavit problému, zbavit příštího nepřítele, tak to je něco tak odporné, ohavné, že tam ta spravedlnost určitě v tom jejich potrestání je jasná.


Vladimír KROC, moderátor:
Dnes je hostem Ivan Hoffman. Polské prezidentské volby vyhrál se ziskem 51,21 % hlasů dosavadní prezident Andrzej Duda. O čem to svědčí? Ptám se tedy na ten těsný rozdíl?


Ivan HOFFMAN, bývalý komentátor Deníku:
Svědčí to o naprostém rozdělení té polské společnosti, což je zvláštní tím, že ona je rozdělena ne na staré a mladé, na progresivisty a konzervativce, ale také na východ a západ, když to je až neuvěřitelné, ten výsledek je velmi těsný, jak ty volby dopadnou nevíme, nemůžeme ani moc se opírat o nějaké průběžné výsledky, protože volební komise v Polsku se rozhodla, že žádné nezveřejní, a že zveřejní až konečný výsledek. To na mě působí docela hrozivě, protože ti lidé jsou v nejistotě, přece jenom, když se zveřejňují ty průběžné výsledky, tak lidé si tak postupně zvykají na tu situaci, ke komu se ta štěstěna přiklání víc, ke komu méně, takto prostě čekají v napětí, nevědí, jak to bude, může to být doopravdy tak, i onak, a myslím, že to není moc chytrý tah, protože to určitě, u té poražené strany, ať už to bude kterákoli, vyvolá pocit nějaké nejistoty, manipulace, určitě se objeví snaha ty volby raději opakovat, a tak dál, tak uvidíme, tak zatím říct, o čem to svědčí neumíme. Je jasné, že.


Vladimír KROC, moderátor:
Já se chci ptát na to, jak si může Duda dovolit prohlásit se za vítěze ve chvíli, kdy šlo pouze o volební odhady, a výsledky byly tedy mimořádně těsné, v rámci statistické chyby. Ono teď už to vypadá, že skutečně je to číslo, které jsem uvedl, protože už je to výsledek z 99,97 % volebních místností.


Ivan HOFFMAN, bývalý komentátor Deníku:
No, já nevím, jestli hovoříš už o nějakém průběžném sčítání a nebo o odhadu.


Vladimír KROC, moderátor:
Je to údaj, který teď přinesla ČTK, ale stává to zůstává jako odhad.


Ivan HOFFMAN, bývalý komentátor Deníku:
Odhad, no stále hovoříme o odhadu, takže ono je to těžké říct, protože při takovémto rozložení sil je také těžké říct, jakým způsobem se chovali respondenti, kteří vycházejí z těch volebních místností, jestli prostě pod vlivem té silné propagandy, která byla pro stávajícího prezidenta, tak jestli prostě se nebáli říct koho volili, a tak dál, to je vždycky strašně ošidné ten odhad, to znamená já si myslím, že on to řekl z takového propagandistického důvodu, ale jeho protikandidát řekl, že je rovněž přesvědčen o tom, že vyhrál, takže oba dva se tváří optimisticky.


Vladimír KROC, moderátor:
Ještě jedno domácí téma, přes velké ambice nedokázal menšinový kabinet hnutí ANO a ČSSD, za dosavadní dvouleté vládnutí, realizovat dostatek svých programových priorit, a nepřišel se žádnými zásadními reformami. Tak po dvou letech, od získání důvěry, vládu hodnotí politologové. Jak to vidí Ivan Hoffman?


Ivan HOFFMAN, bývalý komentátor Deníku:
ČTK vybrala tři politology, kteří se v některých věcech shodli, kdyby vybrala jiné, asi by ten obraz byl hodně podobný. Všichni se shodli na tom, a mám pocit, že i většina komentátorů by s nimi souhlasila, že ta vláda spíše byla udržovací, spíše se do ničeho velkého nehnala, dá se říct, že to bylo možná i proto, že to je vláda menšinová, která velmi opatrně mohla hledat nějakou shodu pro radikální řešení. Nicméně, kdyby nějaké zásadní reformy zrealizovala, to znamená kdyby napravila něco, co její předchůdci, předchozí vlády, dělaly nějakým zásadním způsobem špatně, tak dnes už jsme chytří a víme, že by to jejich úsilí vyšlo nazmar díky koronavirové krizi. Ale nechci to takto zlehčovat. Řekl bych, že to podstatné, co lze říct, po těch dvou letech vlády je, že ta vláda měla štěstí na světovou konjunkturu, na nízkou nezaměstnanost, to znamená, že dalo by se říct, že mohla více šetřit, mohla se připravovat na nějaké horší časy, ale v dnešní době to hlavní, co vlastně stojí za otázku je, jestli je to doopravdy to, co lidé od vlády chtějí, jestli od ní jednoduše nechtějí, aby se měli prostě teď a tady lépe. A to ten Andrej Babiš pochopil, a tím směrem se vydal.


Vladimír KROC, moderátor:
Já jenom ocituji ty tři politology, jak jsi o tom mluvil, Lubomír Kopeček z Masarykovy univerzity v Brně, vyčítá vládě, že tedy do koronakrize připomínal spíš udržovací kabinet, Josef Mlejnek z Fakulty sociálních věc Univerzity Karlovy hodnotí kabinet jako vládu údržbářů, a podle Ladislava Miklase z CEVRO institutu, premiér Andrej Babiš nemá vizi, proto vláda jen administruje, a utrácí. Čili jak to, že to, a Ty už jsi to napověděl, nějakým 32 % voličů, kteří by podle průzkumu volebních preferencí, daly svůj hlas ANO, to zjevně nevadí?


Ivan HOFFMAN, bývalý komentátor Deníku:
Nevadí jim to proto, že mají pocit, že ta vláda se o ně stará, že na ně myslí, že vlastně z té prosperity, a úspěchu, který celosvětově existuje, tak že také mají něco. Vlastně pokud ten politik lidem slibuje svobodu, demokracii, zachování hodnot, právní stát, a tak dál, to je všechno pěkné, ale lidé chtějí se mít dnes o něco lépe než se měli včera, mají pocit, že pokud svět roste, pokud se daří, tak na toho také mají nárok. Když toto si politik neuvědomuje, tak velmi těžko vyhrává volby, a velmi těžko se udrží u moci. A to Andrej Babiš prostě ví.


Vladimír KROC, moderátor:
To byl v pořadu Jak to vidí komentátor Ivan Hoffman. Děkuji, na shledanou.


Ivan HOFFMAN, bývalý komentátor Deníku:
Hezký den, ať se daří.


Vladimír KROC, moderátor:
Zítra bude hostem bezpečnostní expert Andor Šándor. Za pozornost děkuje Vladimír Kroc.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.