Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 12. srpna 2019

Vladimír KROC, moderátor:
Hostem pořadu 'Jak to vidí' je dnes komentátor Ivan Hoffman. Zdravím do zlínského studia. Dobrý den.

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Srdečně zdravím tebe i posluchače!

Vladimír KROC, moderátor:
A příjemný poslech přeje Vladimír Kroc. Dozvěděli jsme se, že se nám přemnožili hraboši. Někteří zemědělci to líčí málem jako apokalypsu. Prý sežerou, co jim přijde do cesty, tedy ti hraboši. ÚKZÚZ (Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský) proto povolil jejich plošnou likvidaci jedem. V pátek toto rozhodnutí pozastavilo Ministerstvo zemědělství. A debata odborníků na toto téma má pokračovat i dnes. Jaká je to zpráva, Ivane?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Je to zpráva, řekl bych, pravdivá. Já ty hlodavce pozoruji na vlastní zahradě. Pečujeme o takovou docela velkou část krajiny a vidím je v sadu, vidím je na louce, vidím je mezi řádky mrkve... Je jich doopravdy hodně. Když sleduji ten spor, asi bych měl předeslat, že v tomto případě nestojím na straně ochránců přírody, resp. ochránců hrabošů, ale spíše na straně zemědělců, protože ta kalamita je doopravdy vážná.

Vladimír KROC, moderátor:
Oni to asi nejsou úplně ochránci hrabošů, ale spíš právě té přírody. Na druhou stranu sami zemědělci to považují prý za lokální problém. Jak si vysvětlit, že pro jižní Moravu je to katastrofa a třeba na Plzeňsku v tom velký problém nevidí?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Určitě je to podle daných podmínek, jak se kde komu daří, nedaří. Já vycházím z toho, co vidím. Ale je jasné, že něco se v té přírodě děje. Mnoho argumentů je takových, že je to vinou sucha, velmi příjemného prostředí. Ale u nás, na naší zahradě, se jim možná daří díky tomu, že ten jed, o kterém se teď hodně hovoří, Stutox II, není pro každého. Ten není volně v prodeji. Člověk na něj musí mít licenci, osvědčení o odborné způsobilosti pro nakládání s přípravky na ochranu rostlin. Jinými slovy: Běžně si ho člověk nekoupí.

Vladimír KROC, moderátor:
Navíc to ani není úplně levné, pokud vím.

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Navíc ani není levný. To znamená, že tady nehrozí, že by ho někdo jenom z rozmaru rozhazoval. Učiní tak tehdy, pokud to pro něj bude ekonomicky výhodné. My se jinak v prodeji těchto jedů řídíme směrnicí EU, která zapříčinila, že se u nás volně prodává návnada proti hlodavcům, ve které se rapidně snížilo množství účinné látky a snížila se i velikost balení. To znamená, že naši hlodavci si díky tomu na tom jedu spíše pochutnávají, aniž by je příliš ohrožoval na životě, výtečně se množí, je jich všude plno, a tu sklizeň doopravdy zvládají výborně. A zvláštní je, že člověk se potom na internetu dozví, že ten náš přístup k hlodavcům je vlastně docela vlídný, nadstandardní, protože v sousedním Polsku se stále v obchodech prodává velké balení té návnady s účinnou látkou téměř dvojnásobně jedovatější, než je tomu u nás, a navíc za poloviční cenu. To znamená, když říkám, že u nás ten přístup k hlodavcům je vlídný, tak to opírám o takovýto konkrétní příklad.

Vladimír KROC, moderátor:
Třeba Pavel Cihlář z největšího zemědělského podniku v Libereckém kraji říká, že přizpůsobili osevní postup. Také pomáhá prý hluboká orba a dávají bidýlka pro dravé ptáky na jeteloviny. Může tohle být recept, jak si poradit s přemnoženými hraboši, a může být takto jednoduchý?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Myslím si, že ne, protože na ty přemnožené hlodavce už zjevně nestačí ani ti přemnožení dravci. Navíc ten dravec podle mého pozorování před lovem různých myší... To je komplikované. Ta technika lovu je taková, že když se mu několikrát za sebou nezadaří, tak potom taky může umřít hlady. To znamená, není to úplně jednoduché. On raději, jak jsem zjistil, upřednostňuje lov slepic. Tady bych docela uvítal, kdyby ochránci zvířat něco s těmito svými dravci udělali, protože když takový jestřáb slepici žere zaživa, tak se evidentně dopouští týrání zvířete. Některé ty napadené slepice se nám potom sice podaří vyléčit, ale to trauma si nesou životem. To znamená, takový ten separátní, selektivní přístup, že některá zvířata máme rádi a preferujeme je, zatímco jiná si ošklivíme, není cestou, jak porozumět tomu problému přírody, na kterou je podle mě potřeba se dívat doopravdy komplexně.

Vladimír KROC, moderátor:
Když se vrátíme k tomu plošnému použití jedu, o kterém, jak jsme říkali, budou i dnes dál diskutovat odborníci, proč by se nemohli hraboši hubit tím tzv. bodovým způsobem, to znamená pouze v norách?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Ono těch nor je i na našem pozemku několik stovek. Možná je jich tisíc. Každou jednu najít, to se třeba nám může podařit, ale já si to těžko dovedu představit na takových těch velkých scelených lánech, kde by zemědělci chodili a do těch nor vkládali nějaké granule. Musíme si uvědomit, že to dnešní zemědělství vypadá tak, že na ta pole, na ty scelené lány už možná deset, dvacet let nevstoupila lidská noha. Tam se pohybují obrovské stroje, které cosi chemicky ošetří, ve velkém nasejí, ve velkém sklidí, ale že by se tam procházel člověk? Toho tam neuvidíte. Ten tam sem tam jeden projíždí a to je také do času, protože budoucnost patří určitě nějakým samořídícím kombajnům, bez člověka, řídícím se nějakou satelitní navigací, které to zvládnou i bez nás. To znamená, že ta představa je naprosto naivní – že by tam někdo chodil a do nor dával nějakou návnadu.

Vladimír KROC, moderátor:
Podle ornitologa Davida Čípa z Českého svazu ochránců přírody JARO Jaroměř by ta plošná otrava hrabošů byla kontraproduktivní i z hlediska samotných zemědělců... Že plošný zásah chemií sice hraboše vybije, ale odnesou to také predátoři, kteří v následujících letech budou chybět, a přemnožování hrabošů se bude opakovat. Je to zapeklitá situace, ale jak jsem pochopil z tvých slov, tohle tě nedojme. Ty zkrátka ty predátory nemáš moc rád.

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Já je mám rád, když jsou za plotem ve volné přírodě a tam pracují a dělají své. Tam je miluji. Takhle bych to řekl.

Vladimír KROC, moderátor:
Ale ještě k té myšlence, že to opravdu není úplně jednoduché řešení.

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Já bych řekl, že teď je to takové módní letní téma, všichni o tom hovoří, ale to je jenom do času. V té situaci, kdy je o to téma zájem, všichni přehánějí. Přehánějí ochránci zvířat, přehánějí zemědělci. Každý ze svých, řekl bych, důvodů. Ale takové skutečné řešení by bylo doopravdy se vrátit do minulosti, udělat několik kroků zpátky, a tu krajinu přeměnit tak, aby byla sama životaschopnější, aby se v ní zadržovala voda. To znamená rozdělit ty scelené lány, utrpět tím pádem i určitou ekonomickou škodu, ale ta by se potom vrátila v tom, že by nebylo nezbytné dělat potom nějaké takovéto jednorázové kroky, které ale stejně nikam nevedou.

Vladimír KROC, moderátor:
Nutno říct, že to, o čem mluvíme, by se do cen obilí, potažmo potravin, alespoň podle odborníků, promítnout nemělo. Nicméně ty škody na plodinách způsobené hraboši letos odhaduje Zemědělský svaz na více než miliardu korun. Měl by to stát farmářům kompenzovat?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Možná ano. Já nedovedu přesně posoudit, jaké jsou marže, jaké jsou zisky, jaké jsou náklady. To všechno by se do toho rozhodnutí mělo nějakým způsobem promítnout. Ale jisté je, že to přemnožení těch hlodavců, které je údajně někde až pětinásobné, může způsobit, že na podzim prostě sežerou oziminy, které zemědělci zasejí, a příští rok se nesklidí nic. Možná by se to mohlo jeden rok nechat a vyzkoušet, jestli doopravdy jde o přehánění, jestli doopravdy zvládnou sežrat úplně všechno, anebo jestli se normálně urodí a ta škoda bude jenom v řádech nějakých procent. Ale když se dívám na zahrádku, tak vidím, že když se proti nim nějakým způsobem nebojuje, tak doopravdy sežerou všechno.

Vladimír KROC, moderátor:
Ještě předtím, než odborníci OSN vyzvali v rámci boje proti globálnímu oteplování ke snížení spotřeby masa, rozhořela se v německém tisku diskuze o zdražení masa. Navrhl to poslanec za Zelené Fridrich Ostendorff s tím, že ušetřené peníze by šly na zlepšení podmínek chovu zvířat. Jak to vidí Ivan Hoffman?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Je to takové sociální inženýrství. Pokaždé se něco vymyslí... Musíme si uvědomit, že v Německu je momentálně Strana zelených nesmírně populární. Je to z více důvodů. O některých už jsme tady mluvili. Ale ten trend, kdy dorostla generace, řekl bych, zelená, samozřejmě ovlivňuje politiku. Všichni se teď předbíhají v nějakém ekologickém, šetrném přístupu k životu... Jestli právě toto je cesta, to nedovedu posoudit. Pokaždé, když se něco zdaní nebo uměle zdraží, tak na tom někdo prodělá, někdo vydělá... Jací za tím stojí lobbisté a komu by to mělo pomoct a čemu, to je těžké říct. Pokaždé se samozřejmě operuje tím, že je potřeba myslet na budoucnost, na příští generace a tak dále, ale my žijeme v přítomnosti a myslím si, že nakonec vždycky rozhoduje to, jak to přijmou lidé dnes, a ne co z toho jednou bude.

Vladimír KROC, moderátor:
Přesto se zeptám, jestli bychom měli omezit konzumaci masa, zejména hovězího, abychom zachránili planetu (a to teď říkám s velkou nadsázkou), ale zkrátka abychom omezili ty takzvané skleníkové plyny, které produkuje bachor a čepec.

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Ta teorie, že to hodně hraje roli, tady existuje. Ono donedávna jsme stále měli pocit, že o všem rozhoduje průmyslová výroba a vypouštění oxidu uhličitého do ovzduší, že je tady mnoho uhelných elektráren, které to způsobují a tak dále. A teď se ukazuje, že samotné hospodaření v přírodě má možná ještě větší vliv než ty továrny. A k tomu samozřejmě tahle ta otázka také patří. Ale myslím si, že nakonec vždy bude rozhodovat, jakým způsobem lidé určí své stravovací návyky. Ty samozřejmě můžou měnit a tak dále. Ale pokud bude po tom mase poptávka, pokud se bude jíst, tak vlastně vždycky bude i nabídka. Takže uměle do toho vstoupit je poměrně obtížné. My umíme samozřejmě hodně věcí regulovat, ale toto není doba, která by té regulaci příliš přála. Dnešní doba staví spíše na individuálních svobodách a na tom, že se každý má postarat o sebe sama a projevit takovou nějakou svoji dravost, soutěživost a tak dále. To znamená, že jakmile někdo přijde s nějakými kolektivními řešeními, tak tahle ta doba tomu příliš nepřeje.

Vladimír KROC, moderátor:
My se dostaneme i k té průmyslové výrobě. Ale když už jsme u masa, zajímá mě tvůj názor na to, jak si může někdo dovolit, tím spíš předseda parlamentní strany, dávat do souvislosti možné zvýšení cen vepřového masa s výkupem vepřína v Letech kvůli pietnímu místu romského holokaustu.

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Jak ta farma fungovala, to docela víme. Ona byla velká a tak dále. Ale to jsou ekonomické faktory. Pak jsou politické a pak je nějaké mravní klima, snad, ve společnosti, kde některé věci se odmítnou proto, že se prostě odmítnou. To znamená, že asi to úplně fér argument nebyl, ale on ani nebyl moc ekonomický, protože to zdražení vepřového je způsobeno dvěma úplně jinými faktory. Jeden je, že v Číně došlo k moru prasat, kterým bylo nakaženo až 50 % chovu. To znamená, že ceny vepřového tam prudce narostly a Čína začala to chybějící vepřové nakupovat v Evropě. To je jeden důvod, proč to vepřové najednou není. A tím pádem když je ho nedostatek, tak roste cena. A ta druhá zpráva je, že české prase je na vymření kvůli dvěma faktorům, a to jsou levné dovozy a drahá krmiva. Když se to sečetlo, tak spousta středních a menších chovů zanikla, protože byly ztrátové, nebyly schopny v tom globálním prostředí konkurovat. A ve chvíli, kdy teď je prostor pro, řekl bych, odbyt zdejšího vepřového, tak už prostě není, protože ten tlak ze strany dovozců sice klesl, Němci a Španělé začali vyvážet do Číny, a ne levně k nám, ale obnovit ty zrušené chovy, to je pro drobného chovatele nebo i pro toho středního zcela nerentabilní. To je prostě mission impossible. Když se něco takového zruší, tak ty náklady na obnovu a na vybudování jsou dlouhodobé a zase je zvládnou pouze ti největší. To znamená, že my to v mnoha ohledech vidíme, jak ubývá těch malých, středních a všechno ovládají ti velcí. To je explozivní situace. To jednou povede k nějakému výbuchu. Ale zatím to ta společnost zvládá.

Vladimír KROC, moderátor:
Dozvěděli jsme se, že indický automobilový průmysl v posledních měsících zažívá rozsáhlé propouštění zaměstnanců kvůli propadu prodeje aut a motocyklů. Může tohle být, Ivane, signál o tom, že průmyslová konjunktura je u konce?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Těch ekonomických prognóz, že bude hůř, je hodně. Ale ony nejsou zrovna nějaké geniální, protože ta ekonomika se doopravdy pohybuje v cyklech, a když neroste, tak klesá. To znamená, že nějaká krize se zřejmě doopravdy blíží. Ale u aut je to doopravdy takové zvláštní. Z jedné strany čteme titulky, že se Boris Johnson může stát hrobníkem britského autoprůmyslu, protože ho zničí brexit. Na druhé straně čteme, že německý autoprůmysl právě kvůli snížení odbytu na klíčových trzích je v těžké krizi. To znamená, že jsou v krizi i bez toho Borise Johnsona, kterého nemají. Asi ale ten hlavní důvod, proč autoprůmysl doopravdy zřejmě bude v krizi, je, že prostě těch aut už je hodně. Vyrobilo se jich tolik, že už vlastně auto každý má, a důvod ho měnit příliš velký není, protože ony jsou, za prvé, všechny velmi podobné a za druhé, teď je ve vzduchu taková víra v elektromobilitu. Je to skoro až takové náboženství. Všichni věří, že to nové elektrické auto bude nějaké levnější. Nezapočítávají do nákladů různé externality. A vlastně jsme se dostali do situace, kdy vinou pokroku auta stárnou strašně rychle. Těm obrovským nárokům na ekologii, bezpečnost, pohodlí odpovídá ten úplně poslední model, který je napěchovaný veškerou elektronikou, a všechno to starší je vlastně strpěno na té silnici jenom dočasně. A kdybychom to přehnali, tak to úplně nejnovější auto, které ještě ani není vyrobené, už patří na vrakoviště, protože má benzínový anebo naftový motor. To znamená, že ta krize autoprůmyslu se dala čekat, a je, řekl bych, vcelku přirozená. Není na ní nic překvapivého.

Vladimír KROC, moderátor:
Motocyklový rachot vyvolal zděšení mezi lidi na newyorkském náměstí Time Square, podobně jako hádka v obchodu Walmart v Louisianě. Lidé prchali v obavě ze střelby a místní média dávají incidenty do souvislosti s nervozitou, která panuje po masakrech v Texasu a v Ohiu. Při nich dva střelci povraždili nejméně 31 lidí. Ono není divu, že lidi jsou vyděšení.

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Určitě ne. Těch masakrů je hodně. Ukazuje se, že i člověk, který nemá vůbec žádný příjem, si může prostě na dluh koupit útočnou pušku, se kterou může provést cokoliv. Ten spor o to, jestli vzít lidem zbraně, aby se nezabíjeli, nebo naopak, jestli by se měli ozbrojit, aby se mohli bránit proti šílencům, ten je v Americe naprosto věčný, a zřejmě ani nemůžeme očekávat nějaký další pohyb, protože v tom průmyslu, který zbraně vyrábí, je spousta pracovních míst. Prostě na těch zbraních se v Americe obrovsky vydělává. I ekonomicky je strašně problematické cokoliv udělat. Ale další věc je, že když se podíváme na sousední Kanadu, tak tam je mezi lidmi zhruba tolik zbraní jako v Americe a nikdo nikoho nestřílí. To znamená, něco je zřejmě i v té mentalitě lidí, nejen v těch zbraních samotných. Ale já mám pocit, že na tom posledním vývoji, který teď vidíme, se ukazuje ještě jeden takový docela důležitý faktor, a to, že jeden z těch radikálu byl radikál pravicový, který se rozhodl zabíjet poblíž mexické hranice hlavně Hispánce, přijel tam z dálky, až z Texasu, aby sjednal pořádek, protože je přesvědčen, že do Ameriky nemají přijíždět migranti z Mexika. Ten druhý byl levicový, který zas měl úplně jiný, opačný, důvod, proč střílet do lidí. A tak se nakonec názorně ukázalo, že to adjektivum, jestli je ten radikál pravý nebo jestli je levý, není až tak důležité, jako to, že to je prostě radikál, že to je fanatik, že to je někdo, kdo ten svůj názor klade nad všechny jiné, který není schopný tolerance a který se rozhodne vzít to řešení těch problémů do vlastních rukou tím způsobem, že někoho pozabíjí.

Vladimír KROC, moderátor:
Nevím, jestli s tím termínem přišla FBI, ale ujal se termín vnitrostátní terorismus. Jak ti to zní?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
To je docela přesné. Já mám takový pocit, že to, co nás ohrožuje, je doopravdy nesnášenlivost, že nejvíce nesnášenliví jsou lidé s velmi silným názorem, kterým chybí tolerance, nedovedou akceptovat jiný názor, věří, že existuje jen jedna pravda, a to je ta jejich. Tím pádem se tím střelcem nebo tím teroristou nestane úplně kdokoliv. Nestane se tím člověk, který tak nějak naslouchá, mluví s druhými, diskutuje. Tím teroristou se stane člověk, který je prostě příliš zaměřený jedním směrem. To zlo páchá velmi často ve jménu jakéhosi dobra, ve jménu pravdy, ve jménu pravé víry. To znamená, že když se člověk na to podívá, tak si říká, možná bychom si měli dávat hlavně největší pozor na ty, kteří bojují za lepší svět, kteří jsou možná nebezpečnější než obyčejný kriminálník.

Vladimír KROC, moderátor:
Když se ale vrátíme k těm samotným zbraním ve Spojených státech, proč tamní společnost trvá na svobodě držet volně vojenské zbraně, takové ty rychlopalné úderné pušky?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
To nedává vůbec žádný smysl, protože to právo držet zbraň si ještě můžeme vysvětlit tím, že Amerika vznikla za takových okolností, kdy ti osadníci kráčeli tou krajinou a tu zbraň potřebovali pro svoji obranu. Oni se potom rozhodli držení zbraně, řekl bych, zakomponovat do ústavy, to znamená, to právo se nějakým způsobem traduje. Považuje se to, řekl bych, skoro za takovou kulturní tradici. Z druhé strany ovšem ta útočná puška nemá žádný obranný charakter. To, že je tam možné rychle měnit zásobníky a vypálí mnoho ran, je v podstatě nesmysl, a dokonce to ani neodpovídá mentalitě těch střelců, kteří střílejí tím pádem do prázdna, naplano, zbytečně. Ty náboje nejsou levné, to znamená, že jich také strašně moc spotřebují, aniž by něco pořádně trefili. To znamená, ta prestiž toho střelce je spíš, že se trefí, než že střílí. To znamená, asi nějaká legislativa, která by tyto zbraně zakázala, dříve nebo později projde, protože jak říkám, ta útočná puška nemá vůbec žádnou nějakou obrannou logiku. Ale zřejmě se na ní dobře vydělává. To je asi jediný důvod, jak to pochopit.

Vladimír KROC, moderátor:
Připomenu, že jeden z těch teroristických útoků byl namířen zejména na Hispánce mexického původu, na příchozí z Mexika. Tady jsem našel zajímavou zprávu, že jižní stranu hraniční zdi mezi Spojenými státy a Mexikem od konce týden zdobí portréty několika lidí, kteří byli v dospělosti vyhoštěni ze Spojených států, protože tam v dětství přišli nelegálně. K malbám jsou připojeny takzvané QR kódy, které návštěvníky odkazují na webovou stránku s příběhy těchto přistěhovalců. Jak se ti líbí taková umělecká instalace na pláži u města Tijuana? Jak ti to zní?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Pokaždé budou existovat dva pohledy. Jeden je, že ty hranice je potřeba hlídat a překračovat je jenom za určitých pravidel, že taková ta živelná migrace je něco, co nemůže fungovat a nedělá to dobrotu. Pak je druhý pohled, takový, řekl bych, lidský, humánní, přátelský, kdy se člověk dívá na lidi v nouzi a uvažuje o tom, proč právě on má být na tom dobře a druzí mají trpět. Tak podělme se nějak společně o ty výhody civilizace, které dnes nesporně jsou, a nenechávejme ty druhé, handicapované, v nedůstojných podmínkách. Oba dva tyto principy vždy budou existovat. Vždy budou lidé, kteří se budou snažit pomáhat, a pak budou lidé, kteří budou trvat na tom, že by měly existovat nějaký řád, nějaká pravidla, protože když se přestanou dodržovat, pak už je možné všechno a rozhostí se chaos. Já bych řekl, že to nejnebezpečnější je si vybrat jenom jednu z těchto dvou možností a na ní potom trvat a říkat, že jinak to nemůže být. Podle mě jedině v kombinaci obojího, kdy člověk je z jedné strany dbalý prostě nějakých pravidel a současně je stále otevřenou lidskou bytostí s nějakým citem, s nějakým srdcem, tak jedině v té kombinaci je naše budoucnost.

Vladimír KROC, moderátor:
Ono se střílelo také v Evropě, v Norsku. Nejméně jeden člověk tam utrpěl zranění při střelbě v mešitě poblíž hlavního města Oslo. A z jinak poklidného Dánska také přicházejí znepokojivé zprávy. Policejní stanici v Kodani několikrát poničila exploze. Těžko soudit, co za tím je.

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Hovoříme stále o tomtéž. I na tom bohatém severu, který je velmi vstřícný, a řekl bych, je to taková bašta lidskoprávního přístupu a humánního přístupu k ostatním, se ta situace komplikuje, zhoršuje, vznikají tam no go zóny, do kterých už prostě ani policajt raději nejde, protože ti příchozí tam mají své vlastní zákony, svůj vlastní styl života a vlastně se ani moc přizpůsobovat nechtějí. Tady se ukazuje, že když se jedno z toho, o čem jsem hovořil, nějakým způsobem přežene anebo dovede úplně do důsledků, to už si každý řekne, tak vzniknou problémy, které tam předtím nebyly. Ale možná, že ta společnost to zvládne, že v budoucnu najde recept na to, jak se integrovat a tak dál. A že s tím jsou problémy a že akce budí reakci, jedno navazuje na druhé, to je reálný fakt, v tomto dnes žijeme.

Vladimír KROC, moderátor:
Tímto konstatováním končí dnešní vydání pořadu ‚Jak to vidí‘ komentátor Ivan Hoffman. Ivane, hezký den do Zlína. Mějte se, na shledanou.

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Také. Omlouvám se, že jsem byl dneska takový smutný. To je těmi tématy.

Vladimír KROC, moderátor:
Příště to napravíme. Vladimír Kroc přeje příjemný poslech dalších pořadů.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.