Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 11. května 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den a celý nový týden přeje Zita Senková. Následující půlhodina bude patřit názorům komentátora Ivana Hoffmana. Přeji vám hezký den do brněnského studia.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Já Vám také a také našim posluchačům v tento krásný den rozvolňování.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zamyslíme se například nad tím, co přinese dobrovolná maturita z matematiky, jak koronavirus promění trh práce, i nad tím, jak zajistit mír. Nerušený poslech. Svět si připomněl 75 let od konce druhé světové války v Evropě. Kvůli protipandemickým opatřením byly pietní akty výrazně zredukované. Jaký máte, Ivane, vůbec dojem z těch letošních připomínek tohoto významného výročí?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Tak musíme si uvědomit, že to je 75 let, a to je především strašně dlouhá doba. A když hovoříme o míru, tak ten, jak je známo, se těší velkému zájmu lidí, a je po něm velká poptávka, a hlavně tehdy, když člověk má ještě v živé paměti, jaké hrůzy ta válka umí natropit, jak umí zničit lidské života. No a když ten mír už potom trvá dlouho, tak hodně lidí, neříkám, že úplně všichni, ale hodně lidí ho začne vnímat jako samozřejmost, a po 75 letech ani vlastně není moc divu, že už si obecně toho míru příliš nevážíme. Mám pocit, že to je stav, do kterého jsme se narodili, a že takový bude vždy, to znamená absence těch oslav možná je i tak trochu logická, protože vlastně co se děje pokaždé, když se vzpomíná na ten konec války, no tak hovoří se hlavně o té válce, připomínají se ty špatné věci, a já raději bych spojoval to období s mírem, a k tomu vlastně patří spíš, že se už na to zlo tolik nevzpomíná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Vzali jsme si, podle Vás, něco jako lidstvo, z těch hrůz toho nejničivějšího konfliktu? Říká se, že vlastně dějiny se opakují, lidé se opakují, že se z toho lidstvo nepoučilo, nejenom tedy z druhé světové války, jaký máte na to názor?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Jedna taková skeptická definice říká, že historická paměť lidstva není delší než nějaké 4 roky, což je délka volebního období, a ono to tak samozřejmě úplně není, protože vlastně to, co bylo, ta minulost, s námi je přítomná v kultuře, v literatuře, ve vzpomínkách pamětníků, nicméně když uvažujeme o míru, tak je vlastně docela těžké ho definovat, co to vlastně je, a tak jsem nalezl takovou definici, teď, když jsem se připravoval na dnešní den, a ta říká, že mír je stav rovnováhy a porozumění v člověku, i mezi lidmi, kdy se respekt získává přijetím rozdílů, trvalou tolerancí, konflikty se řeší dialogem, lidská práva jsou dodržována, a každý hlas je slyšen, všichni tak mohou být šťastni, bez sociálních napětí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Tesat do kamene.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
To je neuvěřitelné. Takový svět všichni chceme, aspoň si myslím, a kdo ví, zda někdy bude, právě kvůli tomu, že tak nějak zapomínáme, a vlastně se nám to, co bylo, vytrácí. Ještě jedna taková zajímavá věc, která s tím mírem souvisí, a to je, jak je dneska na všechno nějaký index, a všechno se měří, korupce, a bezpečnost a tak dál, tak existuje i světový index míru, a je zajímavé, ten se vypracovává na základě nějakých 25 různých kritérií složitým matematickým modelem, ale my v něm stojíme vlastně velmi dobře, my jsme v tom měření jednou byli dokonce už pátý nejmírumilovnější na světě, a nejmírumilovnější je pro zajímavost Island, pak hned je Dánsko a tak dál, ale momentálně, a nebo poslední číslo, které jsem našel, tak jsme byli třináctí, a to je, stále ještě řekl bych, krásná teda příčka, protože když se podíváme na světové velmoci, tak Spojené státy jsou v té mírumilovnosti až 88., Čína 89., a Rusko má příšerné skóre, je až 153., to znamená patříme zřejmě i v této věci, k té šťastnější části světa, bych řekl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
V té Vaší definici míru jsou vlastně odpovědi na všechno, co by nás mohlo uchránit před dalším konfliktem, srovnatelným s druhou světovou válkou.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Ano, ano, je to tak, je to dobrá definice, není má, já jsem ji jen citoval.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem, slovo válka používají v posledních týdnech, mnozí politici, ať už francouzský nebo americký prezident, v souvislosti, nebo pro boj s koronavirem, toto spojení jsme ve válce. Donald Trump dokonce označil pandemii, nebo nemoc covid-19 za útok horší než Pearl Harbor.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Já se jim ani nedivím, ono z jedné strany to může znít tak nějak nabubřele, lidé, kteří prožili peklo válečných konfliktů, si tu válku umějí představit, tak ti se asi docela zlobí, protože takhle doopravdická válka nevypadá, ale když se na to podíváme dejme tomu z ekonomického pohledu, tak válka je prostě neštěstí, které umí úplně rozvrátit společnost, zničit hodnoty, které lidé vybudovali, a tak dál, no a když se podíváme na ten koronavirus, tak ten způsobil vlastně zastavení výroby, zastavení nakupování, a tak dál, má takový prostě tvrdý dopad do ekonomiky světa, že on vlastně doopravdy trochu tu válku připomíná, a já bych řekl, že tohleto je taková vlastně dobrá válka. Pokud sledujeme, že lidé, když už toho hodně vytvoří, a už je jim příliš dobře, tak to zase všechno zničí v různých válkách, tak tentokrát je to ničeno bez krveprolití, teda takového, že by si lidé vzájemně ubližovali, ten nepřítel je neviditelný. Tak je to taková, řekl bych, lepší válka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Evropská unie vznikal se záměrem ukončit časté a krvavé války mezi sousedy, které vlastně vyvrcholily tou druhou světovou válkou. Je právě ona tím garantem míru na našem starém kontinentu, ostatně 9. květen se slaví i jako Den Evropy, 9. května 1950 se zrodila Evropská unie, či přesně řečeno se začala jaksi rodit. Právě tehdy v Paříži přečetl svou slavnou deklaraci Robert Schuman, francouzský ministr zahraničí, považovaný za jednoho z otců zakladatelů sjednocené Evropy.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
No připomeňme, že Evropská unie taky dostala Nobelovu cenu. Je to vnímáno, to, co prožíváme na tomto kontinentu v posledních 75 letech, s určitými tedy výjimkami, za neuvěřitelně úspěšný, řekl bych mírový projekt, a já mám od začátku pocit, že vlastně to nejlepší na Evropské unii, a to, kvůli čemu vznikla a to, co má na ní největší cenu, je právě ten dlouhý mír, kdy vlastně skončily takové ty lokální konflikty, kterými tento kontinent, plný různorodých národů, zájmů, procházel celá století odjakživa, tak najednou je to všechno pryč. A to vlastně hlavně díky tomuto projektu, a já bych řekl, že je možná i škoda, že u toho nezůstalo, že vlastně se postupně ta Evropská unie stala, řekl bych především obchodním byznysovým projektem, finančním projektem, dnes, co dělá, tak většinou redistribuuje peníze, a tak dále, o tom míru se hovoří málo, ale je to právě tím, že vlastně i pro politiky se vlastně stal, řekl bych samozřejmým, když teď je vlastně mnoho těch věcí ve vzduchu, a neví se, jak ta Evropská unie bude pokračovat dál, tak já mám dojem, že kdyby i se mělo všechno rozpadnout, tak ta základní myšlenka, té bychom se neměli vzdát nikdy. Evropa by vždy měla mít nějaké instituce, které pokračují v téhleté úspěšné tradici míru.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jaký je vlastně vztah, nebo ty proporce, prosperita a mír. Evropský parlament podpořil aktuálně třeba vznik investičního fondu, který umožní členským zemím přesunout nevyužitých 37 miliard eur ze strukturálních fondů do zdravotnictví nebo na pomoc zasaženým odvětvím, vlastně země budou mít z různých dalších společných zdrojů na boj s důsledky nového koronaviru, k dispozici v přepočtu desítky bilionů korun.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Řekla jste to přesně, přerozdělí. Ty peníze jsou v nějakých rozpočtech, oni je přesunou z jedné kapitoly do druhé, když jich bude málo, tak se ještě natisknou dál. Tohleto není věc, které bych já si tedy nějak považoval, asi to, co je potřebné, je v takovéto pandemii, solidarita úplně jiné povahy, a když vidíme, jak se dnes vede debata o roli Evropské centrální banky a o tom, co má a nemá, jaké má mít kompetence, a když se uvažuje o tom, jakou formou by ta pomoc se měla rozdělovat, zda všem stejně a rozdávat nebo půjčovat, a jaké jsou kolem toho třenice, tak vidíme, že právě to je to, o čem jsem před chvílí hovořil, že ta Evropská unie je příliš moc o penězích, a já bych řekl v takovýchto obdobích pandemie ji to hodně diskvalifikuje, ale je to jenom můj názor, jsou lidé, kteří řeknou, že peníze jsou až na prvním místě, a že nic jiného není podstatného, ale já si to tedy nemyslím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A co by mělo být, podle Vás, na tom prvním místě? Jakou podobu by měla mít tedy solidarita, pokud to není, jak říkáte, v té rovině finanční?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
No my jsme to myslím všichni teď viděli, že ve chvíli, když je zle, tak se vlastně každý spoléhá sám na sebe, ty jednotlivé členské země se začaly izolovat a říká se, že to je proto, že vlastně v minulosti Evropská unie vlastně nedostala od národních států, od svých členů, kompetence proto, aby prostě řešila takovéto zásadní otázky lidského zdraví, v jakémsi nadnárodním kontextu a tak dál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A proč to tedy členské země odmítly?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Ano, já si myslím, že problém je v tom, že Evropská unie, v tom stavu, v jakém se nachází, o to ani nikdy neměla zájem, že prostě ona má zájem  na věcech, kde se právě ty peníze vybírají, přerozdělují a tam prostě vidíme kolem toho velké hemžení různých lobbistů, ale tam, kde se na tom vydělat nedá, a to je vlastně nějaká koordinace zdravotní politiky, to je finančně naprosto nezajímavé, tam prostě se o takovéto kompetence ti úředníci a lobbisté a lidé, kteří se kolem toho točí, nezajímají, a to je právě ten důvod, proč říkám, že by to nemělo být celé o penězích.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstatuje komentátor Ivan Hoffman. I v době pandemické krize se sešel Výbor pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu, aby projednal závěrečnou zprávu ze své únorové kontrolní mise do České republiky. Pokud se střet zájmů českého premiéra, Andreje Babiše, skutečně prokáže, existují, podle europoslanců, pouze tři varianty řešení. Buď Andrej Babiš, podle nich, ze své funkce premiéra odstoupí, nebo firmy z jeho svěřenských fondů nebudou inkasovat dotace v jakékoliv formě, nebo Andrej Babiš firmy prodá. Jinak by se s ním prý lídři ostatních vlád členských států Evropské unie, neměli jednat o příštím sedmiletém rozpočtu Evropské unie. Jde o nezávazná doporučení, jak je vnímáte, Ivane Hoffmane?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
No tak ano, nezávazná, několik poslanců kontrolního výboru si našlo čas projednat tu únorovou misi, která mimochodem byla docela skandální.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Proč?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Dopadlo to tak, že potom to komentoval sám Andrej Babiš tím, že označil tu paní, která to vedla.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Moniku Hohlmeierovou.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Ano, a naše členy mise, Mikuláše Peksu a Tomáše Zdechovského, za vlastizrádce, pak se musel omluvit, protože to přehnal. Nicméně, v dnešní době, kdy ta agenda v Evropském parlamentu, je velice omezená, tak je otázka, kdy se to vůbec dostane na plénum jak to budou projednávat, protože vypadá to tak, že dneska doopravdy Evropská unie se zajímá spíše jinými problémy než Andrejem Babišem. Ten je zajímavý právě pro ty naše europoslance, ale tím to nechci nijak zlehčovat, ty nápady nebo ty možnosti, jsou vlastně na stole od začátku, a vždy budeme chtít, aby prostě konflikt zájmů, hlavně na úrovni takto vysokých politiků, prostě neexistoval, to se dost dobře tolerovat nedá. Je tam otázka, do jaké míry nás to poškozuje, to bych řekl, že asi ani moc ne, sama Eva Jourová, tato místopředsedkyně Evropské komise říká, že ostatní politici v Evropské unii berou Andreje Babiše jako premiéra, který vzešel ze svobodných voleb, také ho takto prostě berou, a spíš říká, že on sám by měl vyhodnotit, jestli mu ten způsob vyhrocené komunikace, vůči Evropskému parlamentu, prospívá nebo škodí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co si o tom myslíte Vy?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Já mám pocit, že v našich vnitropolitických poměrech, mu spíše prospívá než škodí, ale teď se k tomu ještě jednou vrátím, náš premiér, předseda vlády, vysoký ústavní činitel, by v žádném případě ve střetu zájmů být neměl, pokud by byl, tak to prostě by mělo vadit především nám, a ne Evropskému parlamentu, a jestli je nebo není, to prostě závisí hlavně na výkladu těch práv, protože on říká já jsem splnil zákon, ke kterému mě zavázal parlament přijetím zákona lex Babiš, jsem bez konfliktu zájmů, otázka je, jestli ho doopravdy splnil, jestli ta norma byla dobře napsaná, prosadila to opozice, ale zřejmě asi ten zákon měl být přesnější, výstižnější, to znamená, že možná se k němu by poslanci měli vrátit, a i do budoucna, nejen kvůli jednomu politikovi, ale kvůli, řekl bych, čistotě toho právního prostředí, by ho měli napsat tak, aby prostě nebylo pochyb, jestli je a nebo není ve střetu zájmů. Je vlastně divné, že se tady o tom léta bavíme. Nicméně, jestli teď se o tom začínáme znovu bavit, tak to znamená, že zřejmě už končí pandemie a vracíme se k normální politické agendě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Podle europoslanců, jejich inspekční cesta rovněž zjistila, že české úřady střety zájmů neumějí kontrolovat, a že záleží v zásadě na čestném prohlášení dotčeného politika. Stačí to, podle Vás, doložit to pouze takovým dokumentem nebo prohlášením, že subjekt, ať je to XY, není ve střetu zájmů?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Určitě, že ne, v tom mají naprostou pravdu, a v tom je ten zákon směšný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Vraťme se ještě, v souvislosti s pandemií, k trhu práce, protože jak víme, mnoho Čechů přinutila tato mimořádná situace přesunout se například z pracovišť domů, do svých domácích kanceláří, řada firem nemohla otevřít své provozovny, a tak dále. Změní tyto nové, vynucené zkušenosti i dovednosti, nové, které mnozí získali, vztah k práci?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Já teda doufám, že ano, když se podíváme na to, co ta pandemie natropila ve světě, tak ještě na tom zřejmě stále nejsme tak špatně, když se podíváme do USA, kde prostě najednou zaniklo 20 milionů pracovních míst, tak tam to myslím vypovídá o skvělé práci neviditelné ruky trhu, která prostě když někdo není užitečný, tak o tu práci okamžitě přijde, to u nás až tak není, hodně těch míst se zachová, ale ono je to dáno také tou strukturou, že u nás stále hodně lidí se zabývá něčím, co je potřebné, nejsou ta pracovní místa, dejme tomu ve službách, kde když se zastaví společenský život, tak jsou všichni okamžitě nepotřební, také u nás nenastalo to, co v Americe, že tu výrobu američtí podnikatelé odstěhovali za lepšími podmínkami a levnější pracovní mzdou do Asie, to znamená doopravdy hodně takových těch věcí, které společnost potřebuje, které se musí vyrábět v každé době, tak už se u nich nevyrábějí, zatímco u nás stále ještě ten podíl této, řekl bych, "doopravdické práce!, to dávám do uvozovek, je poměrně vysoký, takže asi ani to nebude až tak strašné, ale zvláštní je to, na co se ptáte, že vlastně objevujeme některé profese, kterých jsme si moc necenili, jako důležité, a získávají prestiž, zatímco u jiných si pomalu klademe otázku, proč jsou tak skvěle placené, když z nich vlastně není velký užitek. Stala se zvláštní věc, za toho minulého režimu se práce glorifikovala, oslavovala, až to bylo přehnané, zatímco v tom dnešním se spíše, hlavně ta manuální práce, podceňuje, a je hodně lidí, kteří, například manuální prací, doopravdy pohrdají. Já jsem zaregistroval takovou úvahu, že ani tato krize už nezpůsobí, že bychom našli v práci zalíbení, neboť moderní člověk už se realizuje, je kreativní, tím, co dělá po práci. Je to zvláštní názor, na mě to asi moc neplatí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Kdo to říká?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Říká to můj oblíbený komentátor Petr Fischer. V takové velmi zajímavé filozoficky laděné eseji, no na mě se to ale asi moc nevztahuje, protože já po kreativní činnosti se odreaguji a realizuji manuální prací, takže asi je to hodně individuální.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Komentátor Ivan Hoffman. Matematika nebude povinným maturitním předmětem. Poslanci minulou středu schválili vládní novelu školského zákona, podle které budou studenti maturovat z českého jazyka, a k tomu si budou moci zvolit mezi matematikou a cizím jazykem. Ministr školství, Plaga, zrušení povinné maturity z matematiky odůvodnil tím, že žáci na ni nejsou připraveni neboť výuku matematiky se zatím nepovedlo dostatečně zlepšit. Je to, Ivane Hoffmane, logický krok správným směrem, podle Vašeho názoru?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Není překvapivý. Povinná maturita z matematiky sice byla zakotvena ve školském zákoně, všechno směřovalo k tomu roku 2020, s tím, že už to vypadalo, že ta jedna strana, kteří to propagují, už mají vyhráno, ale vlastně ty námitky jsou stále proti matematice, a já myslím, že jedna z nich, která je důležitá, a mě je i blízká je, že by si měli studenti sami zvolit, z čeho chtějí maturovat, že by to mělo být věcí osobní volby. I když vidíme, že v sousedním Polsku to už devět let funguje, matematika je povinná, úspěšnost absolventů je 90 %, to znamená velmi vysoká, a asi tam platí ten argument, který i u nás byl mezi lidmi, kteří se přimlouvali za povinnou maturitní zkoušku z matematiky, a to, že se jedná o klíčový předmět, který podporuje samostatné a racionální myšlení, to znamená v dnešní době něco, co by mělo určitě nějakou velkou společenskou hodnotu. Nicméně, jak říkám, když se vrátím do své minulosti, tak já jsem z matematiky měl špatné známky, ale na druhou stranu i jsem začal studovat matematiku na Přírodovědecké fakultě, nevydržel jsem to teda dlouho, ale mám k tomu prostředí matematiků, obrovský respekt. Doopravdy to je něco, co mi, taková úcta k matematice, tak ta mi zůstala na celý život. Možná právě proto, že byli všichni chytřejší než já, že jsem jim záviděl, že tu matematiku tak umějí, ale i ti profesoři, kteří to přednášeli, to byli lidi, dodnes si umím některé ty jejich tváře vybavit, tak ode mě to možná zní divně, já bych asi měl být stoupencem té povinné matematiky, ale jak říkám, je to věc dobrovolná, ten člověk, který je na začátku té své životní dráhy, kariéry, má na výběr, jestli to pro něj je velká hodnota a samostatně a racionálně umět myslet, a nebo není.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Není otázka spíš taková, jestli umíme učit matematiku? Analýza Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání CERMAT vloni v létě ukázala, že žáci matematiku neumí využívat v praxi. Možná také ještě podotázka, jestli je ta neúspěšnost, nebo nízká úspěšnost maturantů, z tohoto předmětu, důvodem ke zrušení?

Ivan HOFFMAN, komentátor:
Tak z jedné strany politik je od toho, aby neuvažoval, řekl bych v nějakých subjektivních kategoriích, ale hledal nějaký obecný společenský prospěch, já chápu, že možná zpřísnění té maturity by mělo určitý význam, pokud se ta laťka sníží tak nízko, že ji překročí každý, že už ani nemusí skákat, tak potom se tím zpochybňuje vlastně smysl celého toho vzdělávacího procesu, a zase z druhé strany, nevím, jestli jsme společností, která je připravená na to nastavit doopravdy velice přísné kritérium tak, aby polovina dejme tomu, a nebo třetina těch absolventů, nakonec tu maturitu neudělala, propadla, protože co pak s nimi, to je doopravdy těžké, řekl bych politické dilema, jak ten systém nastavit, no a to, že se u nás matematika špatně učí, tak to už je vlastně vizitka toho, řekl bych, benevolentního, lehkého školství, kdy vlastně nejsou ani vychováni pořádně učitelé. Tak potom se tomu dá těžko divit, ale jak říkám, nakonec, já bych řekl, že to nejdůležitější, co se člověk učí, není to, co se naučil ve škole, ale to je to, k čemu se dopracuje potom v průběhu té životní dráhy, životní kariéry. Dneska ty informace, které získá, tak rychle stárnou, že nakonec pro to, aby se člověk prosadil, je daleko důležitější mít nějaké osobnostní dispozice, takže na to doopravdy není jednoduchá odpověď. Z jedné strany je té povinné maturity určitě škoda, ale z jiné strany, já si myslím, že to dopadlo dobře.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Tolik názory komentátora Ivana Hoffmana. Děkuji za ně a přeji Vám hezký den. Na slyšenou.

Ivan HOFFMAN, komentátor:
I Vám, hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zítra se budeme pohybovat v prostředí Latinské Ameriky i literatury. Mým hostem bude spisovatelka Markéta Pilátová. Příjemný poslech Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.