Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 10. února 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Dnes se dozvíme, jak některé události vidí komentátor Ivan Hoffman. Přeji Vám do Zlína dobrý den.


Ivan HOFFMAN, komentátor:
Já také vám i posluchačům hezké ráno.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Česká pozice před mimořádným rozpočtovým summitem, prolomení politického tabu v Německu, tři sazby daně na pivo. I tato témata rozebereme v následujících minutách. Dobrý poslech. Česká republika nehodlá při vyjednávání o rozpočtu Evropské unie dělat kompromisy a bude usilovat o zvýšení příspěvků pro méně vyspělé země, oproti současnému návrhu. Prohlásil to premiér Andrej Babiš po jednání s předsedou Evropské rady Charlesem Michelem. Co říkáte, Ivane, české pozici před mimořádným rozpočtovým summitem, který se uskuteční 20. února?


Ivan HOFFMAN, komentátor:
No tak jedná se o peníze na roky 2021 až 2027, to znamená je to řekl bych otázka budoucnosti a s Evropskou unií a s vyjednáváním v Evropské unii máme takovou dlouhodobou zkušenost, že se všechno dohodne až úplně na poslední chvíli, to znamená, že to bude mít ještě nějaký vývoj, je ale fakt, že těch zemí, které mají pocit, že ten rozpočet není připraven dobře, respektive nejsou s ním spokojeni, je víc, Česká republika v tom určitě není sama, těch přátel koheze, jak se tomu říká, je celá řada, no a v podstatě se jedná o to, že v situaci, kdy odchází z Evropské unie silný plátce, a to je Velká Británie, a kdy ostatní země mají pocit, tedy ty velké, že by rádi přispívali do toho rozpočtu méně, tak se musí samozřejmě s těmi penězi začít nějak asi trochu jinak hospodařit než v minulosti, to znamená tato situace nebude mít jednoznačného vítěze, ale faktem je, že snižovat peníze na tu kohezi, to znamená přestat s tím snižováním rozdílů v Evropské unii, regionálních rozdílů, je pro řadu zemí těch řekl bych menších a nebo chudších, jisté zklamání, vnímají to tak, že jsou hozeny přes palubu, že už vlastně ta Evropská unie není tak solidární, že se bude chovat sobecky, a že budou upřednostňovat zájmy těch velkých hráčů, to znamená ta otázka je nesmírně citlivá a nejen u nás.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A myslíte, že je nebo není solidární? Já bych citovala tweet ministryně financí Aleny Schillerové, která přepočítala výhodnost setrvání v unii, napsala 28. ledna, cituji: "Za rok 2019 získala Česká republika z rozpočtu Evropské unie o 68,5 miliardy korun víc, než do něj odvedla, a za celou dobu členství jsme celkově v plusu 809,2 miliardy korun. Členství v EU se nám tak stále vyplácí.


Ivan HOFFMAN, komentátor:
Je to určitě pravda, když se na to takhle člověk podívá přes čísla, tak bude ještě dlouho trvat, než se staneme tzv. čistým plátcem, to znamená, že budeme platit víc než budeme dostávat, ale je potom druhá otázka, jakým způsobem se ty peníze čerpají, na co se vynakládají, to není tak, že my jenom dostaneme peníze, ale vlastně spolu s nimi musíme spoustu projektů tzv. spolufinancovat, to znamená i z našeho rozpočtu na ně vyčlenit nějaké peníze.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A jak hospodaříme? My, tady v České republice, s těmi penězi z Evropské unie?


Ivan HOFFMAN, komentátor:
No, já právě mám pocit, že ne vždy dobře, že mnoho těch peněz se vlastně, hledíme hlavně teda vyčerpat, aby prostě nezůstaly, aby prostě jsme o ně nepřišly, ale už méně se hledí na to, jestli se vydávají doopravdy jenom na ty velmi potřebné věci a nebo jestli se jenom proinvestovávají, ale já jsem obecně, když se ptáte na můj názor, vůči tomu docela skeptický, je potřeba si uvědomit, že je to tak trochu proti tomu tržnímu principu, proti soutěži, najednou se strašně moc věcí reguluje, rozhoduje se, předistribuovávají se peníze, to znamená to, co by mohlo vlastně vést k takovému nějakému přirozenému růstu, se stává nezřídka plánováním a ne vždy úplně dobrým plánováním, to znamená celá ta koheze, celá ta představa, že se budou snižovat regionální rozdíly, je určitě dobrá myšlenka, ale v praxi se ne vždy projeví pozitivně pro ty, kterým má pomáhat, velmi často se pomáhá tak, aby z toho měl výhodu ten, který pomáhá, je to prostě daleko komplikovanější než takhle na první pohled vypadá, když se podíváme jenom na čísla a spočítáme také to suché Má dáti, Dal.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A do čeho chceme ty peníze investovat?


Ivan HOFFMAN, komentátor:
Tak.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Když se nespokojíme tedy s tím návrhem, co se týče rozpočtu, návrhem Evropské komise. Jak bychom chtěli tedy ty peníze využít?


Ivan HOFFMAN, komentátor:
To je asi potřeba se ptát těch, kdo s těmi fondy nakládají a ne mě, to já takhle nepovím.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobře, v pořádku, myslím, že se debatuje o investicích do infrastruktury, respektive do další infrastruktury, ale můžeme se přesunout k dalšímu tématu, zůstaneme na evropské půdě, Česko u Soudního dvora unie zažaluje Evropskou komisi kvůli pozastavení dotačních plateb pro Agrofert holding, žalobu schválila vláda na návrh ministra zemědělství Miroslava Tomana. A moje otázka zní, proč vlastně, když Evropská komise později proplacení peněz schválila? Jak tomu rozumíte?


Ivan HOFFMAN, komentátor:
Pokud já tomu dobře rozumím, tak i ten ministr zemědělství, Miroslav Toman říká, že jde o princip, protože komise sice přerušila ty platby kvůli možnému střetu zájmů, ale nakonec většina těch peněz proplacena bude, to znamená, že řekl bych, že ta komise vzala zpátečku a to, co původně udělala jako takové preventivní opatření, tak nakonec neshledala taková pochybení, kvůli kterým bychom o ty platby přišli. No a já si vysvětluji tedy ten krok vlády, a respektive to vysvětlení ministra zemědělství, který je tedy za ČSSD, že pokud jde o Agrofert, tak nevnímá ho pouze jako firmu, kterou někdo vlastní, je to i velmi významná a velká zemědělská firma, má spoustu zaměstnanců, je to firma, která platí daně, a platí u nás, ne v Nizozemsku například, to znamená ten řekl bych, takové to zastání pro Agrofert, asi není vnímáno politicky jako podpora premiéra, ale spíše významné, velké české firmy, která prostě má svoje místo na trhu a tak dál.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Podle opozice vláda zaměňuje zájmy Agrofertu za zájmy České republiky.


Ivan HOFFMAN, komentátor:
Tady se znovu dostáváme k tomu, co je vlastně zájmem České republiky, a tam je asi dobré se objektivně podívat, co se se zemědělstvím stalo v minulých letech, protože ty zemědělské dotace, o které dnes usilujeme, jsou k něčemu dobré, k něčemu špatné, obecně by bylo správné, kdyby buďto ty dotace měli všichni a nebo by je neměl nikdo, a znovu se diskutuje o tom, jestli ponechat to zemědělství trhu a nebo ho regulovat, nicméně u nás, vstupem do Evropské unie, ta struktura toho zemědělství se pozměnila, my jsme přijali řadu opatření, která byla nutná pro to, abychom vůbec mohli do Evropské unie vstoupit, a musíme si taky uvědomit, že to zemědělství po listopadu 1989 se měnilo, přišly restituce, rozpadla se zemědělská družstva, která prostě už nemohla, když přišli o půdu, tak nemohli tolik se věnovat živočišné výrobě, tam prostě klesly stavy zvířat, do toho přišly kvóty, to znamená to zemědělství procházelo určitým vývojem a ten výsledek je tristní, dnes máme prostě zemědělství, které patří velkým hráčům, je málo prostě těch doopravdických zemědělců, pěstují se plodiny, řekl bych takové, ztratila se pestrost v pěstování plodin a tak dál, to znamená dnes říci, jestli máme nebo nemáme chtít dotace, už vyplývá z nějakého stavu, který vznikl, nějakým vývojem, nějakou historií, je velmi těžké to prostě pojmout takto prvoplánově politicky, a říct, no prostě přijde mi to takové zjednodušování od opozice.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A o co bychom měli tedy usilovat?


Ivan HOFFMAN, komentátor:
No, tak měli bychom usilovat o zdravou krajinu, chtělo by to vzít úplně od základů jinak, aby se udržovala voda v krajině, aby prostě se znovu vrátilo, podle možností, nějaké původní zemědělství do krajiny, abychom usilovali do budoucna o jakousi soběstačnost, pestrost, to je, i ekologický program, nejen ekonomický, ale to vyžaduje úplně jinou koncepci a úplně jiný přístup než jaký panuje dnes.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Německá strana Alternativa pro Německo poprvé zasáhla do formování zemské vlády, a nečekaně rozhodla o tom, kdo bude novým premiérem Durínska. Thomas Kemmerich z FDP, tedy ze strany liberálů, byl zvolený do funkce i hlasy právě Alternativy pro Německo, nicméně po pouhých 24 hodinách rezignoval. Ustoupil tvrdému tlaku kancléřky Angely Merkelové, ale i dalších předních politiků, podle kterých je jakákoliv spolupráce s AfD nepřípustná. Co říkáte, Ivane Hoffmane, tomuto prolomení politického tabu v Německu?


Ivan HOFFMAN, komentátor:
No tak politici těch hlavních velkých německých stran se shodují v tom, že lidé v Durínsku prostě volili špatně, a nejlépe by bylo, kdyby prostě šli k volbám znovu. Ten začátek je v tom, že Alternativa pro Německo, podle některých kritérií, vlastně vyhrála poslední troje zemské volby v Německu, velmi se prostě silně prosazuje, no a to nevzniklo z ničeho, to má prostě nějaké důsledky, a není to jenom tím, že by se ta strana natolik líbila, a právě na východě Německa, že by se tak líbila, je to určitě tím, jak se chovají ty ostatní strany, co oni nabízejí, je to prostě docela řekl bych složitý problém, který asi své kořeny má i v přetrvávající frustraci východních Němců, kteří i dlouho po spojení Německa se stále cítí být občany druhé kategorie, no a tohleto je jeden z těch výsledků


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ono právě Bodo Ramelow, který se vlastně měl stát tím premiérem, respektive dřívější premiér, tak jeho postkomunistická levice volby zvítězila. On usiloval o sestavení menšinové vlády, právě Die Linke, levice, sociálních demokratů a Zelených.


Ivan HOFFMAN, komentátor:
To je pravda, ale ten, teď hovoříme o tom vzrůstajícím.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Potenciálu. Ano.


Ivan HOFFMAN, komentátor:
Alternativy pro Německo. Jinak ono je to tak velmi často, že na té celostátní úrovni se ta politika nahlíží trochu jinak, řekl bych více ideologicky, více ideově, než na té úrovni regionální, kde prostě plánují, panují i nějaká jiná kritéria, jiné animozity zase mezi těmi jednotlivými politiky, takže tam v první chvíli pravice slavila vítězství nad levicí, až potom vlastně jim řekli z Berlína, že nemají co slavit, protože tím, že vlastně připustili AfD do hry, tak vznikl, a to jste už zmínila, důležitý precedens, který je na té celoněmecké politice vnímán úplně jinak a nebo o dost jinak, než na té úrovni regionální, takže tady jsme svědky toho, že je velmi těžké někdy diktovat do toho regionu z centra, co mají ti politici dělat.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Kvůli krizi skončil také zmocněnec německé vlády pro nové spolkové země, lze odhadnout, jaký dopad to může mít, Ivane, na tu velkou vládní koalici v Berlíně? O té se už měsíce říká, že se otřásá v základech, ale zatím ještě funguje.


Ivan HOFFMAN, komentátor:
Tam není příliš mnoho jiných alternativ, jak tu vládu uspořádat jinak, takže já myslím, že oni to nakonec tedy ve zdraví přežijí, ale to, co obecně se zřejmě dá očekávat je, že ta Alternativa pro Německo jen tak nezmizí, některá její témata jsou prostě originální, žádná jiná strana je nezastává, to znamená ten prostor pro ně stále bude a obecně víme, že podpora antisystémových stran je i v jiných zemích docela silná a o nich jsem někde četl, že na rozdíl od CDU nebo SPD, má Alternativa na tom východě takové poselství pro řadu voličů, že nejsou jako elity z Berlína, z Bruselu, jsme s vámi a tohleto samozřejmě může fungovat, a pokud to chtějí ty velké strany oslabit, tak musí prostě s něčím přijít, nemůžou stále jenom kritizovat stranu, říkat, že jsou populističtí, že jsou antisystémoví a tak dále, radikální, protože to všechno může být pravda, ale právě tím jsou pro řadu voličů zajímaví.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Je to možná podobná situace s Lidovou stranou Naše Slovensko Mariána Kotleby? O které vlastně podle průzkumů se říká, že neustále roste a velmi dotahuje na Smer-SD.


Ivan HOFFMAN, komentátor:
Určitě, určitě, řekl bych že ano, že v řadě zemí najdeme takovou stranu, zajímavé je si všímat, jak to bylo dejme tomu se Svobodnými v Rakousku, kdy ta strana dlouhou dobu je doopravdy vysmívána a kritizována za často šokující výroky svých představitelů přepisujících historii a tak dál, myslím si, že i u AfD jsou některé výroky, některých představitelů zpochybňujících holokaust a tak dále, a to jsou věci, které dlouhou dobu odrazují mnoho lidí od toho, aby je volili, a nebo aby vůbec o nich uvažovali, nicméně ty strany postupně vždy od té rétoriky ustoupí, začínají se chovat civilizovaněji, kultivovaněji, uvědomí si prostě, co jsou jejich slabiny, přestávají dělat takové ty triviální chyby, no a pak se z nich postupně stávají seriózní političtí hráči, to znamená asi doopravdy nestačí je jednou provždy jednoznačně odsoudit a říct, s těma, to nikdy, je neustále potřeba dávat pozor, jak se vyvíjejí, protože to je všechno v pohybu a ze stran, které jsou absolutně nepřijatelné, se časem stávají koaliční partneři, už se to teda stalo mnohokrát.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Akorát, že ti rakouští Svobodní jsou vlastně pryč.


Ivan HOFFMAN, komentátor:
Jasně, jasně, ano. Žádný příklad není úplně dokonalý.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Hostem je Ivan Hoffman, komentátor Deníku. Město Zlín chystá rekonstrukci zimního stadionu a velkého kina, stadion si minulý týden prohlédl i předseda vlády Andrej Babiš. Oba tyto projekty jsou zařazeny do Národního investičního plánu. K plánované výstavbě krajské nemocnice ve Zlíně, kterou prosazuje lidovecký hejtman Jiří Čunek a kvůli níž hnutí ANO zvažovalo odchod z krajské koalice, se Andrej Babiš vyjadřovat nechtěl. Nebo přece jenom k tomu došlo, Ivane?


Ivan HOFFMAN, komentátor:
No, on učinil takový návrh, aby se o této věci, která doopravdy hodně, hodně ten region rozděluje a nebo region tím hodně žije, a tou myšlenkou stavby nové nemocnice, tak aby se k tomu uskutečnilo referendum, a to udělal asi dobře, protože hlavním problémem politickým tady u nás, v regionu je, že existuje rozpor v koalici, kdy lidovci jsou pro stavbu této nemocnice a jejich koaličním partnerem je ANO, které tu nemocnici zpochybňuje a spíše stále hlasuje proti, to znamená, že i když tady existuje koalice lidovců a ANO, tak nakonec, před koncem loňského roku, při opakovaném hlasování, jestli teda nemocnici novou stavět a nebo ne, tak se s lidovci spojila opozice, hodně opozičních zastupitelů a velmi těsně prosadili teda stavbu této nemocnice, to znamená je to, když se někdy v politice říká nikdy neříkej nikdy, tak o stavbě zlínské nemocnice to platí dokonale, tady se to přelévá, ani to poslední hlasování zřejmě nebylo definitivní, je možné, že se k tomu ještě poslanci znovu, teda zastupitelé, znovu vrátí, nicméně to jádro toho problému je stále stejné, staromilci upřednostňují opravu staré Baťovy nemocnice, jenže s její opravou se tak dlouho otálelo, že už dnes by to bylo nesmírně drahé, velmi obtížné, přičemž řadu let by se léčilo na staveništi, v provizoriu, protože ten problém opravy za provozu je doopravdy velký a je to zátěž pro lékaře, pro pacienty, no a konečně žijeme v jiné době, než když se ta nemocnice stavěla, a dnes jsou jednak jiné nároky, také jiné možnosti, takže já soudím, že nakonec se ten záměr postavit novou nemocnici, prosadí asi tato myšlenka zvítězí, ta samá nemocnice se samozřejmě nezbourá, ta bude sloužit nějakým jiným účelům, a ještě musím říct, nikdy samozřejmě nebudou všichni spokojeni, ta situace bude mít samozřejmě i své poražené.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Soud ve věci korupční kauzy nepravomocně zakázal největší stavební firmě v Česku zúčastnit se veřejných tendrů. Metrostav, jehož 50 % tržeb tvoří právě práce pro veřejný sektor, se nesmí tři roky účastnit veřejných zakázek, ani uzavírat na veřejné zakázky smlouvy. Také musí zaplatit pokutu ve výši deseti milionů korun, tresty dostali i někteří manažeři firmy. Jak se díváte na tento rozsudek, zatím tedy nepravomocný, a vůbec, na druhou větev korupční kauzy kolem bývalého středočeského hejtmana Davida Ratha?


Ivan HOFFMAN, komentátor:
No já jsem nadšen. Bych řekl, my máme teda zákon o trestní odpovědnosti firem už dlouho, myslím, že od roku 2011, ale toto je poprvé, kdy trest dostává firma tak velká, Metrostav má 3 500 zaměstnanců, to je doopravdy obrovská firma, no a je to důležité kvůli naší důvěře v právní stát, prostě pokud někdo uplácí, tak za to má být potrestán. Jiná věc je, že už teď je víceméně jasné, a to ještě nevíme, jak dopadne ten odvolací soud, že Metrostav nezanikne, protože určitě se mu podaří ten přísný rozsudek nějakým způsobem alespoň částečně obejít, oni se totiž nebudou moci účastnit soutěží jako přímý uchazeč, ale to ještě neznamená, že nějaká jiná firma, když dostane státní, krajskou nebo obecní zakázku, tak že nemůže přizvat Metrostav jako subdodvatele, to znamená, že dostanou práci od někoho, kdo v té soutěži vyhraje, takže až takové úplné vítězství to teda není, ale jde tady hodně o princip a o to, abychom uvěřili, že existuje jeden metr pro všechny, a to, že je někdo velký, tak to ještě neznamená, že si může dělat co chce.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Je ten metr pro všechny tři nové sazby na pivo, Ivane, jak jim rozumíte?


Ivan HOFFMAN, komentátor:
Já jsem si k tomu hodně přečetl, protože na první pohled to vypadalo jako obrovitý nesmysl, ale já z toho, co říká k tomu ministryně Schillerová, tak jsem to pochopil tak, že jde o to tou sníženou sazbou DPH na točené pivo podpořit restaurace, které, kdyby k tomu nedošlo, tak by se octli, a hlavně jde teda o ty malé hospody, ve velmi těžké finanční situaci a řada z nich by zanikla, takže je to vlastně hledání, jak tou nižší sazbou jim pomoci, a rozdíl je v tom, jestli teda bude a nebo nebude pivo levnější. Premiér říká, že hospodští mají šanci až o pět korun, díky tomuto zásahu administrativnímu, pivo zlevnit, ministryně Schillerová říká, že k tomu určitě nedojde a to co vlastně získají, tak že si nechají pro to, aby vůbec přežili. Já bych spíš v tomhletom věřil ministryni Schillerové a myslím si, že pivo bude stát stejně, jako předtím, že tu výhodu, kterou hospodští tedy dostanou, tak že si to nechají prostě pro sebe a že to i potřebují si pro sebe nechat, aby přežili.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Existuje prý dokonce až devět různých variant účtování, podle toho kde a třeba i s čím si to pivo koupíme.


Ivan HOFFMAN, komentátor:
No my jsme kreativní, to znamená, že je jich devět a ještě nějaké další vymyslíme, to je normální, ale myslím si, že taková ta panika kolem toho asi moc důvodná není, jiná věc je, že daňový systém by se asi měl spíše zjednodušovat než komplikovat, aby se prostě v něm všichni vyznali, takže asi to je, asi to není úplně krok ideálním směrem.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A narovnalo se v České republice podnikatelské prostředí. Podle Vás.


Ivan HOFFMAN, komentátor:
Tak já tomu moc nevěřím, já mám pocit, že úplná rovnost tady nikdy nebyla a obávám se, že ani nebude.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Když se možná, promiňte, podíváme i na poslední vlnu EET, elektronické evidence tržeb.


Ivan HOFFMAN, komentátor:
Je to krok, který má zatím většinovou podporu veřejnosti, což je zajímavé, asi si v tom, asi si řada občanů říká, že ti podnikatelé asi obcházejí zákony a nebo snaží se prostě nedostát té své daňové povinnosti, tak si já vysvětluji i tu většinovou podporu, že jsou s tím nespokojeni podnikatelé, kterým to komplikuje život, tomu také ale rozumím.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstatuje komentátor Deníku Ivan Hoffman. Já Vám děkuji za Vaše postřehy a přeji hezký den. Na slyšenou.


Ivan HOFFMAN, komentátor:
Také hezký den.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zítra se můžete těšit na rozhovor Vladimíra Kroce s biologem Davidem Štorchem. Příjemný poslech Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.