Přepis: Jak to vidí Iva Holmerová – 6. září 2019

Vladimír KROC, moderátor:

Hostem pořadu Jak to vidí je dnes Iva Holmerová, ředitelka Gerontologického centra a proděkanka pro zahraniční vztahy fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy. Dobrý den.

Iva HOLMEROVÁ, zakládající ředitelka Gerontologického centra v Praze, proděkanka pro zahraniční vztahy UK FHS:

Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor:

Probereme stárnutí populace, jak se na něj připravuje státní správa, iniciativu Doctors for Future, brexit z pohledu těch, kteří ve Velké Británii žijí a také diskusi kolem přechylování ženských příjmení. Příjemný poslech přeje Vladimír Kroc. Paní docentko, podle prognóz bude v roce 2050 29 % lidí ve věku nad 65 let. Jak se stát připravuje na stárnutí populace?

Iva HOLMEROVÁ, zakládající ředitelka Gerontologického centra v Praze, proděkanka pro zahraniční vztahy UK FHS:

Složitá otázka úvodem. Jak se stát připravuje, já jsem ráda, že jak v minulém týdnu, nebo tomto týdnu ještě, vláda projednala dokument, který se jmenuje Strategický rámec přípravy na stárnutí společnosti na léta 2019-2025. A v tom dokumentu jsou mnohé velice důležité zásady, které kdyby byly dodržovány, respektovány a prostě nějakým způsobem zavedeny, tak bychom do značné míry, neříkám, že bychom mohli být spokojeni, protože stát opravdu zatím na stárnutí příliš nepamatuje, kromě nějakých deklarací, ale mohli bychom být alespoň spokojenější.

Vladimír KROC, moderátor:

Jak se tedy vláda staví k tomu materiálu?

Iva HOLMEROVÁ, zakládající ředitelka Gerontologického centra v Praze, proděkanka pro zahraniční vztahy UK FHS:

Pozitivně. Je to materiál, který byl přijat, který byl doporučen, a který bude nějakým způsobem uveden, věřme tedy tomu, že bude uveden do chodu, ale ono, víte, pro mě není ani tak rozhodující, jak se vláda staví, protože znám jaksi osudy mnoha dokumentů, které opravdu prošly vládou, byly schváleny, a potom nebyly nějakým způsobem uvedeny v chod, což se týká například několika verzí tzv. plánu Alzheimer, čili národní strategie, jaksi boje, nebo prostě přípravy na to bojovat s Alzheimerovou nemocí a jinými demencemi, na tom plánu se zase znova pracuje, takže snad bude konečně také uveden do chodu, takže ono nejsou rozhodující dokumenty, ale na druhou stranu, já si myslím, že ty dokumenty jsou důležité, protože v nich jsou aspoň formulovány nějaké zásady, je alespoň možné se o něco opřít.

Vladimír KROC, moderátor:

Rozhodně tento materiál je pozoruhodný už v tom, že řeší třeba takovou otázku, jako je vlastně chápání toho, kdo je to senior.

Iva HOLMEROVÁ, zakládající ředitelka Gerontologického centra v Praze, proděkanka pro zahraniční vztahy UK FHS:

Ano, to je takové docela, mě to připadalo trošičku úsměvné, když jsem ten materiál četla, ono vlastně nejprve ta definice tam byla tak jako postavená natvrdo, teď je to trošičku zmírněné, víte, ono vlastně ta definice kdo je a není senior, na jednu stranu asi je důležitá pro strategické dokumenty, to musím připustit, na druhou stranu není důležitá pro život, a je pravda, že vlastně v této době vydává Světová zdravotnická organizace takový velký materiál, nebo soubor materiálů, které se zabývají globálním stárnutím, a tam je vlastně přímo řečeno, že vlastně kalendářní věk by neměl být nějakou nálepkou označující lidi, že i starší lidé jsou normální, dospělí lidé, a že by měli žít co nejzdravěji a nejaktivněji až do toho úplně nejpozdějšího věku.

Vladimír KROC, moderátor:

Teď jste řekla to důležité slovo, co rozumíme pojmem aktivní stárnutí?

Iva HOLMEROVÁ, zakládající ředitelka Gerontologického centra v Praze, proděkanka pro zahraniční vztahy UK FHS:

Aktivní stárnutí je, nebo Butler, známý gerontolog americký, tomu říkal i produktivní stárnutí dokonce, ale my bychom to neměli chápat tak jaksi zkresleně, že to je jenom aktivita v jakési jenom ekonomické činnosti nebo pracovní činnosti, naopak, prostě Bob Butler v tom termínu produktivní stárnutí, které nám může připadat ještě takové tvrdší, že jo, protože jsme si zvykli rozdělovat věk na, nebo se mluví produktivní, neproduktivní, ale co to je? A právě Bob Butler se snažil poukázat na to, že vlastně lidé jsou vlastně produktivní stále, že jsme produktivní, stále jsme významní, i ve vyšším věku, a že to nemusí být jenom pracovní aktivita, ale že to mohou být zejména vztahy, které mají starší lidé ke svému okolí, může to být reciprocita, která může vycházet třeba i z člověka, který je ve velmi závažném zdravotním stavu opečováván, a přesto je sluníčkem třeba pro celou rodinu, protože je to hodný člověk, dobrý člověk, který prostě jaksi pomáhá tím, že vlastně oceňuje tu péči, která je mu věnována a podobně, takže prostě ta produktivnost, nebo ta aktivnost se může chápat v daleko jaksi mírnějším a lidštějším a lepším jaksi pohledu, než jenom prostě v tom ekonomickém.

Vladimír KROC, moderátor:

Takhle to zní dobře, na druhou stranu fakta nejsou úplně hezká, protože třeba chudobou jsou ohroženy daleko víc ženy než muži, ve stáru, proč to tak je?

Iva HOLMEROVÁ, zakládající ředitelka Gerontologického centra v Praze, proděkanka pro zahraniční vztahy UK FHS:

Ono se tomu dokonce říká feminizace chudoby, a je to všeobecný bohužel fenomén. U nás docela akcentovaný, protože, a je to dáno tím, že vlastně ženy se často věnují těm věcem, kterých si společnost ne příliš váží. Možná váží, ale v žádném případě ekonomicky neoceňuje, ekonomicky neoceňuje, to znamená, že takové ty role pečovatelské, pečující, ve smyslu to, že se stará o své děti, potom se stará třeba po nějakou dobu o své stárnoucí rodiče, protože víme, že ženy jsou nejčastějšími pečovateli, naprostá většina pečovatelů jsou ženy. A to jsou vlastně ne profese, ale činnosti, které jsou opravdu ekonomicky nedoceněné, vznikají tam tedy mezery v příjmech, a z toho a důsledkem toho jsou výrazně nižší, a tam je to vlastně i v té strategii uvedeno, v té důvodové zprávě, nebo v té analýze, že ženy mají výrazně nižší příjmy u nás, já si nepamatuji příliš čísla, ale je to nějakých 10 tisíc versus 13 tisíc mužů, čili je to významný rozdíl, který zejména v tom důchodovém věku je skutečně významný.

Vladimír KROC, moderátor:

A jak je to potom se strukturou výdajů, obecnou, seniorů?

Iva HOLMEROVÁ, zakládající ředitelka Gerontologického centra v Praze, proděkanka pro zahraniční vztahy UK FHS:

Docela je zajímavé, že u nás vlastně senioři nejvíce utrácejí nebo nejvíce musí vynaložit na to, aby si pořídili vlastně bydlení a na to, aby si pořídili jídlo. To jídlo se počítá včetně nápojů, ale nealkoholických, takže není to žádné vyhazování si z kopýtka, je to prostě jaksi pořízení těch základních potřeb, a jak říkám, nejsem silná v číslech, proto jsem nakonec vystudovala medicínu, ale je to čtvrtina, jak jsme se dívali na ty tabulky, a je to velice závažné, protože vlastně z toho už tak nízkého důchodu, i v tom evropském srovnání, potom na to ostatní zbývá samozřejmě velice málo, když ještě vezmeme, že asi 4 % vlastně spotřebovává, nebo možná i více, péče o zdraví a tak dále, takže není to veliký luxus, který jaksi máme, ale je to prostě realita, se kterou žijeme v současné době, a se kterou je potřeba se nějak vyrovnat a zejména v kontextu toho, že naše populace bude opravdu stárnout, velmi rychle stárnout, a jestliže jsme se dívali na ta čísla, tak je to až celkem neuvěřitelné, že do poloviny století více než 10 % nebo 10 % lidí nad 80 let, a to je výrazné stárnutí.

Vladimír KROC, moderátor:

A proč tedy, vy už jste to řekla, jsou u nás pro důchodce relativně vysoké náklady na bydlení?

Iva HOLMEROVÁ, zakládající ředitelka Gerontologického centra v Praze, proděkanka pro zahraniční vztahy UK FHS:

To je složitá otázka, protože, já jsem se nad tím mnohokrát zamýšlela, má to mnoho různých příčin. Já bych řekla, jednak jsou vysoké náklady na bydlení, to je prostě obecná ekonomická záležitost, o tom víme, ty náklady jsou vysoké, vysoké jsou zejména v hlavním městě, vysoké jsou pro mladé rodiny, takže já bych neřekla, že to je specifická záležitost, která se týká jenom seniorů, možná, že ty mladé rodiny jsou na tom ještě kritičtěji, vidím to i z pohledu mladých generací v naší rodině, a jejich přátel a tak dále. Takže bych nechtěla jenom plédovat za seniory, ale u těch seniorů nastává ještě mnoho dalších faktorů, které to nějak komplikují, a já bych řekla, že to souvisí s tím, že není dostatečná solidní nabídka. Solidní nabídka bydlení, které by bylo jaksi dostupné. Když se, já jsem se nad tím tak nějak zamýšlela a říkala jsem si, že je to problematické s trhem, s jeho důvěryhodností, a že mnozí senioři žijí ve zbytečně, a ne, že bych jim to nepřála, ale pro ně to je i z pohledu údržby neudržitelné, zbytečně velkých domech, s velkými zahradami, ve zbytečně velkých bytech, které jsou nedostupné, kde je mnoho schodů, tím potom rehabilitace vlastně po každé příhodě je velmi složitá, protože opravdu je zapotřebí toho člověka adaptovat i na to, aby se mohl vrátit potom do toho domácího prostředí s těmi všemi bariérami a schody. A když tedy vezmeme to, že dejme tomu ano, senior se rozhodne, nebo starší člověk se rozhodne, že bude měnit ten byt, ale jaksi já mám pocit, že většina z nich se velice obává se dát napospas jakémusi divokému trhu s nemovitostmi, protože se obávají mnozí, a tak to mnozí i vyjadřují, když s nimi o tom hovoříme, že vlastně by mohli o ten svůj byt přijít a třeba ten další nezískat. Souvisí to i s takovými medializacemi typu H-System, se kterými se potýkáme už mnoho desetiletí v podstatě, a to opravdu té důvěryhodnosti toho trhu nějak v očích starších lidí nepřidává.

Vladimír KROC, moderátor:

Důležitá je dostupnost lékařské péče. Jaký trend v tomto smyslu?

Iva HOLMEROVÁ, zakládající ředitelka Gerontologického centra v Praze, proděkanka pro zahraniční vztahy UK FHS:

Ano, pro starší lidi, a nakonec pro nás všechny, ale pro starší lidi je důležitá dostupnost zdravotní péče. Já jsem osobně velmi ráda a děkuji za to, že vlastně v tom strategickém rámci je jaksi i zdůvodněná potřeba specializované geriatrické péče, možná pamatujete, že za to jsme jaksi opakovaně bojovali, že vlastně geriatrická péče, přes stárnutí populace, obor geriatrie byl docela ohrožený, neměl existovat, v současné době je to fajn, že konečně geriatrii máme etablovanou, že to je specializační obor, hlásí se nám čím dál tím více zájemců, probíhají atestace na dobré úrovni, takže z toho mám velkou radost jako odstupující předseda Gerontologické společnosti, snad tu situaci předáváme s kolegy další generaci v takové docela dobré kondici, takže ta specializovaná geriatrická péče je zapotřebí, nikoli pro celou populaci starších lidí, nikoli pro ty statisíce a miliony lidí, kteří tu žijí, protože mnoho z nic je v naprosto skvělé kondici a profitují ze specializovaných služeb zdravotnických, když se něco přihodí, ale mnoho lidí, zejména nad těch 80, jak jsme si ukázali, těch bude přibývat, žije v situaci multi morbidity, což znamená mnoha nemocí najednou, které se různě, často neblaze, kombinují s různými tzv. geriatrickými syndromy.

Vladimír KROC, moderátor:

Co to znamená?

Iva HOLMEROVÁ, zakládající ředitelka Gerontologického centra v Praze, proděkanka pro zahraniční vztahy UK FHS:

Které omezují soběstačnost. To jsou vlastně, syndrom je soubor příznaků, a ty specifické geriatrické syndromy tam zahrnujeme zejména syndrom demence, čili poruchu kognitivních funkcí, poruchu myšlení, paměti, orientace a tak dále, která vlastně ovlivňuje významným způsobem život, to je zejména v té psychické oblasti, a v té somatické, tělesné oblasti, to je syndrom frailty. Jak to kolega Kalvach krásně překládá, křehkosti, protože tam dochází k tomu, že vlastně se zhoršuje adaptabilita, ti lidé vlastně křehnou, i jaksi na pohled ubývá svalová hmota, ubývá kostní hmota a jsou náchylnější vlastně, jsou hůře soběstační, méně soběstační a vlastně náchylnější ke všem dalším problémům zdravotním, které mohou nastat, a nejenom zdravotní. Takže ty geriatrické syndromy je důležité nějakým způsobem zvládat.

Vladimír KROC, moderátor:

Já jsem se v tom materiálu dočetl třeba to, že přes 36 % nezaměstnaných tvoří právě lidé ve věku nad 50 let. Proč to tak je?

Iva HOLMEROVÁ, zakládající ředitelka Gerontologického centra v Praze, proděkanka pro zahraniční vztahy UK FHS:

Toť otázka, nikoliv bych řekla na mě, toť otázka právě na experty ministerstva zdravotnictví. Nu, já bych řekla, že takovou významnou jednou, nebo významným důvodem je prostý ageismus. Prostý ageismus, diskriminace z důvodu věku, snad už se to ani nesmí psát, že prostě věk nějaký nad, v inzerátech, nicméně stále vítají do mladých kolektivů dynamických, takže možná to je důvod. A další důvod je.

Vladimír KROC, moderátor:

A jaké jsou podle Vás třeba přednosti toho zralého věku pro zaměstnavatele?

Iva HOLMEROVÁ, zakládající ředitelka Gerontologického centra v Praze, proděkanka pro zahraniční vztahy UK FHS:

Já si myslím, že to je, i z vlastní zkušenosti vlastně letité zkušenosti, ředitele řízení, čili zaměstnavatele, mohu říci, že podle mého názoru jsou starší lidé důležitou součástí kolektivu. Neříkám, že kolektivy by měly být i čistě mladistvé nebo čistě gerontické, nikoli, je důležitá ta kombinace, určitě. A tak to nakonec vychází i ve všech studiích, a to je i taková moje, bych řekla letitá zkušenost. Já si u starších lidí vážím spolupráce, vážím si jich velice, řekla bych i častější loajálnosti vůči tomu zařízení, to, že prostě nesou, že souhlasí s tou strategií a prostě tak nějak považují to zařízení za "naše", což je pro mě vždycky dobrá, v uvozovkách za "naše", což je pro mě vždycky dobrá zpráva, potom jsou možná i stabilnější ve svém rozhodování, mají samozřejmě zkušenosti, to je, bych řekla, výhoda pro toho zaměstnavatele a možná i pro ty spolupracovníky, je výhoda v tom, že oni nejsou tak zjevně draví, že oni nepotřebují, nejsou tak ctižádostiví, oni přece jenom mají už své životní zkušenosti, které přinesly vítězství i porážky, takže už možná se dívají na spoustu věcí s odstupem a jsou takovou stabilizační složkou toho kolektivu, a já si myslím, že je důležité mít kolektiv nebo tým a pracovat v tom týmu a tam ti starší lidé jsou důležití.

Vladimír KROC, moderátor:

Jak podle Vás do života seniorů vstupuje internet?

Iva HOLMEROVÁ, zakládající ředitelka Gerontologického centra v Praze, proděkanka pro zahraniční vztahy UK FHS:

Různě, různým způsobem. Internet jako takový, a třeba i internet věcí, o kterém se teď vlastně hovoří čím dál tím více, takové to propojení všech informací z domácnosti, které nějakým způsobem usnadní člověku život, to si myslím, že je otázka budoucnosti. Já jsem, bych řekla docela, já tomu vůbec nerozumím, se musím přiznat, ale jsem fanda těchto různých vymožeností, a jsem velice ráda, že třeba i v rámci studií dlouhověkosti, to jsou doktorská studia dlouhověkosti na naší fakultě, že spolupracujeme s Institutem robotiky a kybernetiky, dokonce tam mají naši studenti pracovnu, a těmito věcmi se zabýváme, takže ono to je daleko širší než jenom ten internet. Internet, jako sám, je takové médium, které vlastně to mnohé z toho jaksi umožňuje, a samozřejmě přináší spoustu informací a možností, ale má to svá ale, má to svá rizika, která jsou samozřejmě i bezpečnostní, jako třeba, na to dokonce poukazují kolegové, dejme tomu i z ministerstva vnitra, že prostě chování seniorů je někdy až nebezpečné, co se týká internetu. A myslím si, že je důležitá právě takové to poučení, říká se tomu IT gramotnost. To je terminus technicus vlastně, nebo digitální gramotnost, prostě znalosti, které umožní člověku, aby se dobře orientoval, aby to využíval ke svému prospěchu ale aby nějak ten prostor, který už je velice sám o sobě zamořený různými fake informacemi, různými falešnými zprávami, a tak dále, tak aby nepřispívali ještě dále posíláním různých zbytečných zpráv, k jejich dalšímu zamořování.

Vladimír KROC, moderátor:

Posloucháte Dvojku a jak to vidí docentka Iva Holmerová. Co je to iniciativa Doctors for Future? Co je jejím cílem?

Iva HOLMEROVÁ, zakládající ředitelka Gerontologického centra v Praze, proděkanka pro zahraniční vztahy UK FHS:

Doctors for Future, to je iniciativa, která se paradoxně nezabývá medicínou, ale je to iniciativa, která vlastně zahrnuje lékaře, je to iniciativa lékařů mnoha zemí, která se zabývá vlastně udržitelností našeho života, víceméně problematikou klimatické změny, životního prostředí, ekologie a tak dále, prostě upozorňuje na to, že žijeme ve světě, nebo na planetě, která už sama o sobě je křehká a přetížená, a že bychom se k ní měli chovat zodpovědněji, že bychom měli více vnímat prostředí, ve kterém žijeme, a myslet také na budoucnost, proto Doctors for Future. Doctors jsem jaksi vysvětlila, to je ta budoucnost, budoucnost naše teda, ale zejména budoucnost našich dětí, protože nás samotných se to možná, i když vlastně to oteplování vidíme všichni stále, tak nás se to třeba teď, právě, letos, příští rok, za deset let, ale když potom zvažujeme další dekády, tak je to skutečně problém, který je jaksi závažný a kterým bychom se měli zabývat a ono to vychází také z toho, že přeci jenom lékaři, mohu-li to tak říct, tak přece jenom, nebo nakonec, je to objektivní, vychází to z různých sociologických studií, jsou přeci jenom stále přes všechny kotrmelce našeho zdravotnictví, docela respektovanou skupinou lidí, a tak si říkáme, že to slovo je důležité, může přispět k nějaké přece jenom změně, i v naší společnosti k tomu, aby naši politikové se také touto problematikou zabývali, a proto jsem tu iniciativu podepsala, samozřejmě, a proto se snažím ji i nějak prosazovat a fandím mladším kolegům, kteří se jí zabývají, protože já si myslím, že i to je taková otázka toho lékařství jako takového, víte, my jsme si zvykli na tu medicínu nahlížet jenom z pohledu určitých operací, určitých výkonů, zachraňování života, ale já jaksi vycházím i z oboru, mám atestaci z oboru veřejné zdravotnictví, public health, a to je vlastně obor, který se zabývá zdravím člověka v širším kontextu, čili i v tom kontextu prostředí, ve kterém člověk žije, životosprávy, jakou má, a podobně, takže já si myslím, že právě i to prostředí, ve kterém žijeme, je důležité samozřejmě pro náš život a samozřejmě pro naše zdraví. Takže proto jsem to ráda podepsala a jsem ráda, že mladší kolegové, mě k tomu vyzvala kolegyně Němejcová se svými přáteli, takže jsem ráda, že se tím zabývají, a že vlastně to lékařství i povznáší na takovou určitou jinou etickou úroveň. Nejenom na to prosté řešení těch každodenních lékařských problémů, ale i na to, abychom se zase zabývali jakýmsi, něčím, co je dobré pro celou společnost. Má to, podle mého názoru, i étos, který v mnohém ta naše technická medicína ztrácí.

Vladimír KROC, moderátor:

Když se podíváme na zahraniční politiku, Irsko se připravuje na to, že po případném odchodu Británie z Evropské unie bez dohody, na konci října, zavede poblíž hranice se Severním Irskem, kontroly zboží. Je to podle Vás stále hlavní překážka podepsání dohody? Sledujete to, co se teď děje v Londýně?

Iva HOLMEROVÁ, zakládající ředitelka Gerontologického centra v Praze, proděkanka pro zahraniční vztahy UK FHS:

Víte, já to trochu sleduji a nejsem si úplně jistá, a nejsem politolog, takže já se asi k tomu nedokážu vůbec.

Vladimír KROC, moderátor:

Spíš Vás osobní názor.

Iva HOLMEROVÁ, zakládající ředitelka Gerontologického centra v Praze, proděkanka pro zahraniční vztahy UK FHS:

Můj osobní názor, víte, on ten můj osobní názor odpovídá takovému tomu zoufalému povzdechu té myslím redaktorky BBC, která prostě při jednom rozhovoru, když se ptala nějakého britského politika na jeho názor, a kdy slyšela jenom taková prostě prapodivná, nic nevyjadřující klišé, tak sice zdvořile, ale tak trošičku úkosem se podívala a vzdechla, a to bych řekla, že je prostě, a to se potom mnohokrát vracelo a přehrávalo na internetu jako takové gesto, které opravdu vyjadřuje, bych řekla pocit běžných Britů, protože oni jsou už tím nějak trošičku překrmeni, přejedeni, a samozřejmě se to už začíná dotýkat jejich životů, prostě klimatu v té společnosti, společnosti nepochybně. Či-li já nevím do jaké míry irská pojistka bylo to, to, co blokovalo vlastně tu předchozí dohodu Theresy Mayové, přestože Theresu Mayovú všichni nakonec kritizovali, a ona odešla vlastně se slzami, v podstatě, tak já si myslím že to byla dáma, která udělala obrovský kus práce pro prosazení nějaké dohody a ta dohoda nějakým způsobem leží na stole, uvidíme, jak se s ní bude zacházet, uvidíme, jestli se oživí, dokončí, a jestli nakonec Británie, což asi si myslím všichni přejeme, já nevím, nebo většina z nás, aby Británie zůstala dobrým partnerem, smluvním partnerem blízkým Evropské unii, a aby nedošlo k nějakým kotrmelcům.

Vladimír KROC, moderátor:

Jak podle Vás prožívají hádky kvůli brexitu lidé, kteří právě na ostrovech žijí a které znáte? Máte tam kontakty.

Iva HOLMEROVÁ, zakládající ředitelka Gerontologického centra v Praze, proděkanka pro zahraniční vztahy UK FHS:

Je to docela zajímavé, protože já se pohybuji jenom v takových malých kruzích v té Británii, jednak je to kruh mé rodiny, která žije poblíž Londýna, nebo na kraji Londýna, a jednak je to okruh univerzity, University of the West Of Scotland, či Skotské univerzity, kde jsou moji kolegové a kde jsem hostujícím profesorem, ale to jsou rozdílné pohledy. Tak skotští kolegové, se kterými jsme teď měli takovou docela dlouhou skype konferenci, kde jsme si povídali o různých odborných věcech, ale samozřejmě na brexit také vždycky dochází, tak oni říkali, no, za chvilku budeme zpátky. Za chvilku budeme zpátky v Unii, protože jestliže Británie takto odejde, tak prostě nastane u nás další referendum a máte nás zpátky v Unii, takže to je jeden pohled. A kupodivu to nebyli nějací radikálové, to byli kolegové, kteří volili, v tom předchozím referendu pro setrvání ve Spojeném království. Takže to je jeden pohled, pohled skotský. Mimochodem Skotové jsou nám bych řekla i kulturně velice blízcí, a já bych řekla, že to je vlastně jediná země, kde se nebojí říct nějaký vtip, protože se jich člověk nedotkne, oni mají velice podobný smysl pro humor.

Vladimír KROC, moderátor:

Já jsem si právě říkal, jestli třeba kolují o brexitu nějaké vtipy. U nás by určitě byly.

Iva HOLMEROVÁ, zakládající ředitelka Gerontologického centra v Praze, proděkanka pro zahraniční vztahy UK FHS:

Já myslím, že ve Skotsku ano, ty jsem ještě nepostřehla, a nevím jestli v Anglii, protože tam je to docela citlivé. No a co se týká té Anglie z pohledu běžného člověka, nikoli politologa, z pohledu té mé rodiny nebo toho, jak to tam vídáme, jak to sleduji, no, myslím si, že oni se tím tak příliš nezabývají, protože jsou zvyklí delegovat ty prostě politické starosti na svoje politiky.

Vladimír KROC, moderátor:

Čekají, jak to dopadne, co se dohodne.

Iva HOLMEROVÁ, zakládající ředitelka Gerontologického centra v Praze, proděkanka pro zahraniční vztahy UK FHS:

Tak, tak, si myslím, že jim věří, ale jsou takové věci, které člověk trochu citlivě vnímá, jako třeba chování řidičů. A já jsem tam v podstatě nezastihla nikdy tolik různých troubení, v předchozích letech, jako nyní. Ale je pravda, že oni s tím, takové to běžné troubení jako jeď na křižovatce a podobně, jak jsme u nás bohužel zvyklí, tak to tam naprosto nebývalo zvykem, teď se to objevilo, ale musím se přiznat, že oni s tím ještě nějak bojují, takže úplně když jsem tam byla naposledy, tak jsem zastihla takovou příhodu, kdy prostě někdo zpomalil nebo zastavil na přechodu, nakonec nikdo nepřecházel, ten řidič za ním na něj zatroubil, a ten přední řidič, tedy ten, co zpomalil nebo zastavil vlastně už teď, tak vyšel z toho auta a řekl: "Co si to dovoluješ na mě tady takhle troubit?" nebo "Co si to dovolujete na mě takhle troubit?" Bylo to docela korektní, ale zatím prostě s tím bojují. Zatím se nenechají. Ano, trošku brachiální už by to bylo. Ale zatím se do toho nenechají natlačit, zatím takové to urychlení, prostě taková ta docela i agresivita, kterou někdy vnímáme, takový ten tlak stálý na spěch a podobně, který zejména je nepříznivý a obloukem se vracíme k těm starším lidem, tak to tam zatím nepozorujeme, zatím je pohoda.

Vladimír KROC, moderátor:
Dotkněme se, alespoň v posledních dvou minutách, toho posledního tématu avizovaného, chtěla by jste se jmenovat Holmer? Narážím na tu bouřlivou debatu přechylování českých příjmení.

Iva HOLMEROVÁ, zakládající ředitelka Gerontologického centra v Praze, proděkanka pro zahraniční vztahy UK FHS:

To je zcela specifická otázka, protože moje jméno je docela vzácné, a to Holmerová je úplně vzácné, takže já si docela užívám jména Holmerová. Sice mi nikdo nemůže připisovat, nebo nemohu si připisovat někdy publikace jiných, protože opravdu já a moje dcery se, a je nás opravdu málo, toho jména Holmerová, takže na tu Vaši otázku, ale to je složité, já jsem zaznamenala teď v médiích tady tu diskusi, zda-li budeme přechylovat či nikoli, já si myslím, že jsme v Evropě, mluvíme různými jazyky, snažíme se porozumět jeden druhému, jsme nakonec svobodní lidé, a já si myslím, že bychom si o tom měli rozhodovat sami.

Vladimír KROC, moderátor:

Takže je to na každé z Vás.

Iva HOLMEROVÁ, zakládající ředitelka Gerontologického centra v Praze, proděkanka pro zahraniční vztahy UK FHS:

Já si myslím, že by to mělo být na každé, nikoli na každém, i když ti každí, jaksi k tomu rozhodování napomáhají, ale ta každá asi by si měla rozhodnout, a myslím si, že někdy, a možná by spíš ta matrika měla mít takový poradní hlas, aby opravdu se nevyráběly různé nesmysly, absurdnosti.

Vladimír KROC, moderátor:

Dopřála by jste lidem svobodu v tomto směru.

Iva HOLMEROVÁ, zakládající ředitelka Gerontologického centra v Praze, proděkanka pro zahraniční vztahy UK FHS:

Já bych byla pro to.

Vladimír KROC, moderátor:

To byla ředitelka Gerontologického centra, Iva Holmerová. Já Vám moc děkuji a přeji, ať se daří. Mějte se hezky, na shledanou.

Iva HOLMEROVÁ, zakládající ředitelka Gerontologického centra v Praze, proděkanka pro zahraniční vztahy UK FHS:

Děkuji za pozvání. Na shledanou.

Vladimír KROC, moderátor:

Příjemný poslech dalších pořadů přeje Vladimír Kroc.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.