Přepis: Jak to vidí Iva Holmerová – 28. prosince

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnes je naším hostem paní docentka Iva Holmerová, gerentoložka, předsedkyně evropské organizace Alzheimer Europe. Dobrý den.

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka, předsedkyně Alzheimer Europe
--------------------
Dobrý den.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak staří lidé prožívají Vánoce, jsou více ohroženi samotou a depresemi než jiné skupiny obyvatelstva? Jaké recepty nabízí evropská alzheimerovská společnost v prevenci a zmírňování příznaků Alzheimerovy choroby, o tom bude řeč v následujících minutách. Příjemný poslech mezisvátečního Jak to vidí přeje Karolína Koubová. Paní docentko, v prosinci proběhl benefiční koncert Nezapomenutelný večer, který měl pro Českou alzheimerovskou společnost zajistit určité finance. Český rozhlas se už podruhé stal mediálním partnerem akce. Splnila svůj účel?

Čtěte také

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka, předsedkyně Alzheimer Europe
--------------------
Já jsem přesvědčená, že zcela jistě. Nejenom kvůli tomu finančnímu výtěžku, samozřejmě za ten velmi děkujeme, to si myslím, že je velice významná pomoc, ale hlavně proto, že se zvýší povědomí, zvýší se informace o skutečnosti, že u nás žije 150 tisíc lidí s nějakou formou demence a vlastně dvě třetiny z toho s demencí, která je způsobena Alzheimerovou nemocí a vlastně stejný počet nebo vlastně ještě dvojnásobný počet lidí se o tyto nemocné stará, poskytuje jim podporu a vlastně stejný či větší počet je ohrožený takzvanou mírnou kognitivní poruchou, která pravděpodobně vyústí také v nějaké onemocnění typu demence a podobně. Čili je to problém, který se týká mnoha z nás a mnohé z našich rodin, vlastně říkáme, že téměř každá druhá rodina se setká s problémem demence.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě ten koncert měl zajistit dostatek peněz na hloubkové analýzy paměti a pomoci, tak oddalovat projevy demence u starších lidí. Jaké možnosti vlastně v současné době dokáží potlačit příznaky a projevy Alzheimera?

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka, předsedkyně Alzheimer Europe
--------------------
Ono je to zatím velmi složité a Alzheimerova nemoc přesto, že vlastně byla popsána Aloisem Alzheimerem a Oskarem Fischerem v Mnichově a v Praze před více než 100 lety, tak my známe průvodní příznaky vlastně tak, jak se projevují v klinicky i biochemicky, známe různé markery, například zobrazovacích metod, mozkomíšního moku a podobně, ale pravděpodobně není známa ještě taková ta pra, pra zcela prapříčina, která pokud existuje, na kterou se by zaměřila léčba. Takže tak, jak já pamatuji historii vlastně Alzheimerovy nemoci a jejich léků, vlastně to už je dvacetiletá historie vlastně, tak zatím nemáme lék, který by to onemocnění nějakým způsobem výrazně ovlivnil. Máme léky pouze, ono to není pouze, ono to je významné, léky, které nějak zmírní některé příznaky.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Dá se nějakým způsobem, promiňte, paní docentko, zpomalit ta progrese té nemoci?

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka, předsedkyně Alzheimer Europe
--------------------
Některé příznaky se dají zpomalit po určitou dobu, ale právě ta celá progrese toho onemocnění lékem, který by dosáhl významného zpomalení té progrese, toho postupu tedy, tak ten lék zatím není a ví se v současné době již, že bude v průběhu dalších 10, možná 15, možná 20 let. Takže to je docela takový pesimistický výhled. To je pesimistické, ale zase co je optimistické, je to, že skutečně existují jak psychosociální přístupy, tak léky, které mohou nějakým způsobem zlepšit kvalitu života.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Co tedy podle vašich zkušeností vlastně rodiny lidí, kde se objevila Alzheimerova nemoc, potřebují a co potřebují sami pacienti v tom stavu, kde tedy říkáme není tu nijaký účinný lék.

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka, předsedkyně Alzheimer Europe
--------------------
Oni to potřebují všichni velice mnoho. Potřebují v první řadě, bych řekla, informace pro to, aby se mohli rozhodovat dále, aby mohli žít s tím syndromem demence dále, to je nesmírně důležité jaksi žít se syndromem demence dále, protože demence například při Alzheimerově chorobě trvá více než 10 let. A co se týká té další potřeby, oni potřebují zejména pochopení ze strany společnosti, vstřícnost ze strany společnosti, proto také hovoříme o tom, že to prostředí v naší společnosti by mělo být přátelské lidem s demencí, a to si myslím, že je velký pokrok, nejenom hovořit o tom, že ti lidé jsou nějakým způsobem postiženi, že trpí, ale hlavně o tom, že prostě to jsou normální lidé, kteří po dlouhou dobu svého života mohou žít velmi, velmi normálním a kvalitním životem jenom za podmínky, že to prostředí k nim bude vstřícnější, že bude prostě přátelské.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste říkala vlastně, že na poli výzkumu Alzheimerovy choroby, na poli gerentologie se pohybujete už 20 let a zatím tedy není znám lék, ale co se týče toho prostředí, o kterém vy mluvíte, mění se něco za ty dvě dekády, že by přece jen lidé byli více informovaní a vstřícnější vůči lidem, kteří trpí nějakou formou demence?

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka, předsedkyně Alzheimer Europe
--------------------
Já si myslím, že se to mění, mění se to velmi. I když, když jsme v tom problému, tak si spíše stěžujeme, ale když poodstoupíme a právě třeba ten koncert Nezapomenutelný večer v Českém rozhlasu, to bylo jedno takové milé poodstoupení, kdy jsme se vlastně mohli nad tím celým problémem zamyslet. Myslím si, že ten postoj společnosti se skutečně mění a že nastává pokrok a je to nesmírně důležité. Zatímco třeba v 90. letech se o tom onemocnění prakticky vůbec nemluvilo, neexistovaly prakticky žádné informace pro pečující, pro rodiny, pro pacienty a podobně, tak myslím si, že opravdu ten pokrok u nás nastal, že opravdu jsou k dispozici informace, existuje mnoho publikací i mnoho popularizačních publikací, mnoho informací jak pro rodiny, tak pro pacienty, tak pro odborníky, kteří pečují. Existují různé kurzy, které jaksi pořádá jak Česká alzheimerovská společnost, tak jiné organizace, tak to je bych řekla velmi, velmi důležité. A tyhle ty informace nebo to úsilí se zaměřuje zejména na profesionální péči, na péči možná v těch těžkých fázích demence, o tom jsme si už zvykli hovořit. Ale právě takovou významnou strategií, ne zatím snad u nás, ale u nás, věřím, že to nastane také velmi brzy, ale zejména v Evropě je právě podporovat normální život lidí s demencí, podporovat, vytvářet prostředí, které jim bude usnadňovat život a nějakým způsobem se je snažit lépe začlenit, být jim přáteli, takže dokonce existují různá hnutí Dementia Friends, Přátelé lidí s demencí nebo přátelé demence doslova řečeno. A to prostředí přátelské pro lidi s demencí, to si myslím, že je také velice důležitá věc, protože my jsme si vlastně již zvykli na to, že a dokonce to je začleněno v naší legislativě, v předpisech, co se týká staveb například, že prostředí má být bezbariérové pro lidi, kteří mají nějaký tělesný handicap. Ale bohužel pro lidi, kteří mají nějaký psychický handicap, zatím ani to bezbariérové prostředí, příliš bezbariérové není.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A to mi právě řekněte, paní docentko, s jakými předsudky se třeba lidé trpící demencí musí potýkat, protože vy říkáte, mělo by to být jaksi bezbariérové prostředí i pro lidi s psychickými onemocněními, ale třeba to laik častokrát nepozná.

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka, předsedkyně Alzheimer Europe
--------------------
Ano, ono se to dá zjistit prostým dotazem, to je úplně nejlepší, prostě zeptat se toho člověka, co potřebuje, jak bychom mu mohli pomoci, co bychom pro něj mohli udělat, to je myslím, že univerzální rada nejenom pro lidi s kognitivní poruchou, jestliže jim chceme pomoci, ale také vlastně pro všechny ostatní s jakýmkoli jiným postižením. Takže to si myslím, že je důležité zeptat se co potřebujete, jak bych vám mohl pomoci, co bych pro vás mohl udělat. A co se týká těch bariér, nebo odstranění těch bariér, tak například takové ty různé rychlé provozy v supermarketech, že ho, pokladny, různá označení, která jsou nesrozumitelná, a takovým klasickým případem, se kterým jsem se teď setkala a zažila jsem ho společně s Helen Rochford-Brennan, což je vlastně předsedkyně pracovní skupiny lidí žijících s demencí při Alzheimer Europe, my jsme spolu jely jedním taxíkem na letiště po evropské alzheimerovské konferenci po evropské alzheimerovské společnosti a ona říkala: "Teď něco uvidíš, to je vždycky můj velký zážitek, když já jsem na lešti." Vyžádala si asistenci a vlastně ten asistent přišel velmi laskavý, velmi vstřícný, ale s vozíkem, s invalidním vozíkem. Jí je naprosto k ničemu, protože to je dáma, která má diagnostikovanou Alzheimerovu nemoc a samozřejmě orientace na letišti je pro ni nesmírně složitá. Ono je to složité pro všechny, ale zejména pro člověka s demencí jsou ta letiště nesmírně složitým systémem. Takže ona si žádá asistenci, přijde asistent a přijede s vozíkem. Takže jaksi pochopili záhy, že se nejedná o nějaké fyzické postižení, že nepotřebuje vozík, ale stále vlastně jim nebylo jasné ani v té Kodani, ani na tom letišti v Kodani, že vlastně trpí kognitivní poruchou, ona se jim to snažila nějakým způsobem vysvětlit, oni se příliš neptali, a asi u takového druhého místa, kde jsme se setkaly, mi říkali: "No, a teď si o mě myslí, že nevidím." Takže vůbec se nebere v úvahu prostě možnost kognitivní poruchy.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
To jsou konkrétní příklady ze života s určitou formou demence. Jaké další bariéry třeba takový člověk musí překonávat v situacích, které my považujeme za naprosto běžné, třeba právě v tom supermarketu, jak jste říkala?

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka, předsedkyně Alzheimer Europe
--------------------
Třeba zapomene PIN, zapomene PIN nebo má někde napsaný PIN, ale nemůže momentálně najít, nebo se dostane do zmatku, kam se samozřejmě můžeme dostat všichni ostatní, při vybírání nějakého zboží, při řešení nějaké reklamace, potřebuje se zorientovat, najednou může nevidět, ty obchody jsou velice podobné a velice nepřehledné, tak najednou se může prakticky i ztratit přesto, že to nemusí být obvyklé a podobně. Takže různé zboží si může splést.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste se stala předsedkyní evropské organizace Alzheimer Europe, kde jste předtím pokud se nepletu fungovala v pozici místopředsedkyně.

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka, předsedkyně Alzheimer Europe
--------------------
Ano, po dlouhá léta prakticky.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Po dlouhá léta, tak jak vlastně funguje to srovnání v evropském měřítku, to prostředí pro lidi s Alzheimerovskou nemocí u nás a třeba v jiných evropských zemích, říkáte i v Kodani byl problém trochu.

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka, předsedkyně Alzheimer Europe
--------------------
Ano, abychom nebyli jenom my ti nejhorší, to je zpravidla nebo často nebo někdy to tak prezentujeme. Ono problematika demence, problematika Alzheimerovy nemoci to není jenom naše, náš problém, to je skutečně problém, který je významný pro Evropu, je významný pro svět, protože nejvíce jaksi přibývá počtu lidí s demencí právě jaksi v rozvojových zemích, protože tam populace velmi rychle stárne, ale také v Evropě, kde žije téměř 10 milionů lidí s demencí, takže to je vlastně docela významná země.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, jedna Česká republika, ano, ale když si vezmeme to srovnání právě, co se týče čísel, tak říkáme u nás je 150 tisíc lidí, kteří trpí nějakou formou demence, jak to číslo funguje ve srovnání s ostatními evropskými státy?

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka, předsedkyně Alzheimer Europe
--------------------
Co se týká těch parametrů zdravotního stavu, tak my jsme prakticky univerzálně někde mezi zeměmi v průměru, jsme průměrnou evropskou zemí, čili na hranici mezi zeměmi té staré Evropy a jaksi nově přistoupivších zemí, takže to bych řekla, že jsme takový evropský normál, evropský průměr. Takže ničím se zvláště nevymykáme. U nás máme k dispozici přesná čísla z prevalenčních studií, takže odhadujeme počty lidí s demencí., ale je to pravděpodobně tak, jak nebo jaksi velmi pravděpodobně tak, jak říkám.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A žije se, promiňte, paní docentko, se syndromem demence, jak vy jste říkala o tom, že to je přece důležité především pro lidi, kteří se setkají s tímto problémem, žít nějakým způsobem, žít, tak je to žití se syndromem demence někde třeba příkladné, odkud bychom si mohli vzít příklad?

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka, předsedkyně Alzheimer Europe
--------------------
Ano, to jste řekla hezky, ono se právě někde s tím syndromem demence lépe žije, zatímco u nás se jím zatím hodně trpí, jo, to bych řekla, že je takový velký rozdíl. My zatím opravdu nahlížíme na demenci jako na, ono to je skutečně tou příčinou jsou závažné nemoci, ale není to jenom to utrpení, jo, nejsou to jenom ty pozdní fáze, jak jsem říkala, prostě lidé mohou i se syndromem demence, zejména v těch počínajících fázích žít velmi kvalitním životem. A například třeba v té Velké Británii existují různé programy v těch jednotlivých částech Velké Británii, ve Skotsku, ve Walesu, v Anglii, které pomáhají lidem s demencí, pomáhají jejich rodinným příslušníkům a podobně. A takový velice jednoduchý program jsou právě ti Přátelé demence, Dementia Friends nebo Přátelé lidí s demencí. Je to vlastně takový jednoduchý program, ve kterém se jaksi pracovníci z alzheimerovské společnosti v rámci nějaké komunity, nějaké sešlosti, přednášky a podobně poučí vlastně skupinu lidí o tom, co demence představuje, jaký má dopad na život člověka, co ti lidé potřebují, čím snadným je jim možné pomoci, a vlastně ti lidé, ti přátelé demence se zaváží, že nějakým způsobem pomohou. A ty způsoby pomoci jsou skutečně velice jednoduché a nejsou nějakým způsobem příliš zavazující, zatěžující, a přesto to je významná pomoc. Oni mohou třeba slíbit, že já nevím jednou za měsíc pozvou dejme tomu na odpolední čaj, kávu souseda, který trpí demencí tak, aby si jeho manželka mohla třeba odpočinout, jo. Což je zdánlivá drobnost, ale pro tu manželku to je vlastně jedno volné odpoledne, kdy si může zařídit svoje věci, jo.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
V tomto ohledu ale přece fungují určité programy i v České republice, mají své recipienty, je o ně vůbec zájem, protože Česká alzheimerovská společnost třeba nabízí nebo i gerontologické centrum nabízí svou pomoc lidem.

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka, předsedkyně Alzheimer Europe
--------------------
Ano, to je pravda, u nás existuje mnoho iniciativ, jenom ten rozdíl je možná takový, že u nás ty iniciativy jsou spíše profesionální, že jak říkáte, jsou vedeny z té alzheimerovské společnosti nebo organizuje je přímo alzheimerovská společnost, gerentologické centrum mnoho a dalších organizací a zařízení, ale tady to je vlastně jakási občanská aktivita, tady vlastně ta alzheimerovská společnost jenom stimuluje tuhle tu iniciativu, a potom lidé jaksi začlení pohled na lidi a pomoc lidem s demencí do svých normálních komunitních aktivit, do svých dobrovolných činností, do sousedských činností, to je myslím docela velký rozdíl, který zatím je. Ale třeba se to bude také zlepšovat a myslím si, že právě proto je důležité o téhle té problematice mluvit, že i malá pomoc pro rodinu, která, a pro člověka s demencí, i ta malá pomoc může být dobrá a právě třeba člověk s demencí, který se hůře orientuje, může uvítat třeba pomoc ve smyslu procházky, doprovodu na nákup a podobně.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Čili vyloženě taková sousedská pomoc, nikoliv nějaká institucionální není zas až tak potřeba.

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka, předsedkyně Alzheimer Europe
--------------------
Ano, ano. A tahle ta drobná pomoc, kterou, já si myslím, že lidé naši jsou vcelku nebo velmi dobří v tom, že jsou jaksi ochotni, jsou vstřícní, vědí, jo, ale možná nedokáží nabídnout tu pomoc.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Mají možná ostych, je to tak?

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka, předsedkyně Alzheimer Europe
--------------------
Myslím si, že tady hraje velkou roli ostych, ano, že nevědí o tom, co se třeba vlastně děje třeba v té druhé rodině, kdy ten člověk se chová třeba trošičku jinak nebo někde zabloudil nebo ta rodina o tom nechce mluvit, a myslím si, že je právě důležité o tom mluvit, že to není žádná ostuda, že prostě je to nemoc, která je nesmírně častá zejména u lidí vyššího věku a že lze takhle relativně velmi snadno a velmi významně pomoci.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Jestli se lidé nebojí, že zasáhnou do něčího soukromí a možná tak to potom ...

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka, předsedkyně Alzheimer Europe
--------------------
Ano, ano, ale jak říkám, možná ten ostych u nás hraje, jak jste říkala, větší roli, určitě, ale abychom začali mluvit o té problematice, to je takové základní východisko k tomu, aby se něco řešilo.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jsem říkala, že jste se stala tedy předsedkyní evropské organizace Alzheimer Europe, tak mě zajímá vlastně, co se týká hierarchie třeba ve vztahu k České alzheimerovské společnosti nebo jestli vůbec existuje nějaká jednotná evropská koncepce, jaksi prevence Alzheimerovy choroby?

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka, předsedkyně Alzheimer Europe
--------------------
Alzheimer Europe je vlastně evropská asociace národních organizací. Česká alzheimerovská společnost je již po dlouhá léta členem evropské alzheimerovské společnosti Alzheimer Europe tedy, a já bych řekla, že vlastně to, že jsem předsedou té evropské společnosti, to je vlastně vyjádřením spíše toho a hlavně toho, že vlastně ta Česká alzheimerovská společnost je respektována i v rámci té evropské komunity, a to já považuji nikoli za osobní záležitost, ale vlastně za výsledek spolupráce mých kolegů z České alzheimerovské společnosti, kteří se podíleli na tvorbě různých materiálů, paní magistra Mátlová velmi, ředitelka alzheimerovské společnosti české, pravidelně komunikuje při přípravě různých materiálů, přehledů. Paní doktorka Hradcová se podílela na přípravě etických materiálů a podobně.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A co se týká nějaké synchronicity té práce, čili to tam je daná tím, že vlastně je to ...

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka, předsedkyně Alzheimer Europe
--------------------
Ano, je to spolupráce, ano, ano, je to pravidelná spolupráce a příprava různých materiálů, které mají evropský dopad a hlavně ta evropská alzheimerovská společnost je významná myslím i pro ty ostatní společnosti v tom, že vlastně jedná na té evropské úrovni, že pořádá pravidelná setkání s evropskými zástupci v Evropském parlamentu a tak dále.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsme v čase mezisvátečním řekněme a Vánoce bývají pro mnoho z nás radostných, ale také pro mnohé jsou velmi těžkým obdobím, kdy na ně doléhá deprese. Jsou v tomto ohledu starší a staří lidé ohroženější skupinou, že se třeba dostanou do nějakých psychických problémů než třeba lidé v produktivním věku?

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka, předsedkyně Alzheimer Europe
--------------------
Já bych to rozdělila možná tu svoji odpověď na dvě části. Co se týká té deprese jako onemocnění, tak skutečně platí, že deprese je častější ve vyšším věku, a je to vlastně onemocnění jako každé jiné, onemocnění, na které bychom měli pamatovat a které bychom měli s někým konzultovat, eventuálně léčit, jo. To si myslím, že je důležitá věc, o které bychom měli mluvit tak, jako jsme hovořili o problematice demence, tak problematika deprese je velmi, velmi jaksi závažná a je to faktor, který může velmi negativně ovlivnit jaksi kvalitu našeho života. To je vlastně, tam je přímá úměrnost depresivita a zhoršená kvalita života. Druhá věc je otázka dejme tomu samoty nebo osamocenosti lidí vyššího věku a kvality jejich života všeobecně, tady bych chtěla říct, že si myslím a myslím si to čím dál tím více, jak se do toho věku také dostávám, takže starší lidé jsou normální skupinou lidí, která u nás žije, a jsou to lidé velmi různí, možná lidé ještě různější než lidé středního věku nebo lidé mladší, protože přeci jenom ty vlastnosti se akcentují s věkem a lidé zrají a dozrávají také v těch svých vlastnostech, a určitě nelze říct paušálně, že staří lidé jsou osamoceni nebo že staří lidé zase jsou příliš společenští nebo že jsou zlý nebo hodní, oni jsou prostě, jsme vlastně všichni, každý jsme jiný, ale ti lidé jsou různí, jsme různí. Takže prostě paušalizovat věci, přidávat nějaké paušální nálepky, to prostě ve vyšším věku nelze.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A mě vlastně zajímalo, promiňte, paní docentko, jestli zkrátka to stáří není trochu rizikovějším faktorem právě v souvislosti s možným osamocením, protože třeba i vlastně ti přátelé nějakým způsobem se buď odstěhují nebo rodina se odstěhuje, může potom docházet k tomu, že ty přátelé taky ztrácíme.

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka, předsedkyně Alzheimer Europe
--------------------
Ano, to je určitě pravda, určitě pravda, a proto je nesmírně důležité budovat vztahy, budovat vztahy i jaksi ve středním věku, připravovat se na vyšší věk, budovat si dobré vztahy i v tom vyšším věku, protože samozřejmě na tom velmi záleží a záleží také na rodině, i když ta rodina není univerzálním řešením a my známe mnoho lidí, kteří pocházejí z velkých rodin a jsou osamocení a známe vlastně lidi, kteří nemají prakticky žádnou rodinu, ale mají mnoho přátel, kteří za nimi docházejí a se kterými se stýkají. Takže to není asi univerzální řešení, ale možná takovým řešením, na které bychom měli pamatovat nebo takovým prostředím, které bychom měli zdůrazňovat, je to prostředí obcí, obcí, které vlastně jsou přirozeným prostředím života starších lidí, které jsou pro ně nesmírně důležité a myslím si, že tady je velký dluh naší společnosti, respektive jednotlivých obcí, nikoli všech, v některých obcích se žije starším lidem dobře, existují pro ně služby, existuje pro ně možnosti kontaktů, komunikace, jaksi přijetí i jejich názorů, jejich pomoci a podobně, a jsou obce, které se o to příliš nestarají. Takže možná zdůraznit roli obcí, co se týká kvality života starších lidí.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A když to potom tedy od té obecní úrovně stáhnu skutečně k tomu, co já bych mohla za sebe udělat v případě toho, že budu už senior v pokročilém věku a trochu mi hrozí, že se budu o Vánocích cítit opuštěně a jsem jak jste říkala, tady to opravdu souvisí s tím, jestli mám možnost někam vyrazit do nějakého komunitního centra nebo se na někoho obrátit?

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka, předsedkyně Alzheimer Europe
--------------------
To říkáte naprosto přesně a určitě to nedokáži ani říct lépe, ta komunitní centra v tom pravém slova smyslu, čili centra nějaké komunity, může to být obec, může to být třeba nějaký spolek turistický, skautský, církevní, jak to vezmeme, baráčnický. Prostě pokud něco takového existuje, tak je to vlastně přirozená komunita, kde ti lidé se cítí dobře, kde nachází své přátele, své kontakty a také podporu, jo, ale může to být samozřejmě také komunita sousedská, dobré vztahy v rámci sousedství a podobně, a to si myslím, že je takový docela velký dluh naší společnosti a možná právě tady bychom se na to měli více zaměřit a víc se o to snažit, protože v některých zemích právě tyhle ty komunity neformální fungují dobře.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A fungují dobře sousedské vztahy zkrátka.

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka, předsedkyně Alzheimer Europe
--------------------
I ty sousedské vztahy také myslím, ano, a právě ti osamělí lidé jsou cíleně zváni zejména v těch citlivých obdobích samozřejmě, období Vánoc je určitě takovým citovým a citlivým obdobím, tak jsou zváni tak, aby nebyli sami, a to je právě, o to se stará ta jejich komunita.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste, paní docentko, ještě chtěla odpovědět jedné paní posluchačce, která vám psala určitý podnět, tak je ten prostor.

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka, předsedkyně Alzheimer Europe
--------------------
Ano, děkuji paní posluchačce za její názor. Já jsem v několika předchozích pořadech trochu žehrala na takovou naši neochotu si vzájemně pomáhat dejme tomu, když nosíme kufry a zmiňovala jsem to, že třeba v Anglii, když jdu s těžkým kufrem, že mi hned někdo, nějaká ruka pomůže, zejména mladého muže, zatímco ti mladí muži u nás mají spíš ty lokty a podobně, a ta paní posluchačka mi velmi krásně, a já za to moc děkuji, napsala, že vlastně u nás to není tak úplně špatné, a já jsem to musela reflektovat a naprosto s tím souhlasit, protože u nás třeba v těch dopravních prostředcích nás starších šedivé velmi často mladší lidé pustí sednout. To je naprostá skutečnost a s tím já naprosto souhlasím, to prostředí u nás je vůči třeba cestujícím v dopravních prostředcích vstřícné, ale abych nebyla tak jednoznačně pozitivní, promiňte, paní posluchačko, já si myslím, že je trošku na nás taky starších, abychom tohle to dokázali nějak vlídně reflektovat, abychom za to dokázali poděkovat, protože je to otázka vlastně výchovy mladých lidí, dobré výchovy mladých lidí, kteří pustí ty starší, uvolní jim místo k sednutí, ale potom je také i na těch starších, aby alespoň zdvořile poděkovali, usmáli se a navázali třeba nějakou komunikaci.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ono jde určitě vždy o individuální zkušenost, pravděpodobně budou také posluchači a posluchačky s opačnou zkušeností, ale zdá se mi, že je to přesně o tom, jak vy říkáte, že jde vždy o vzájemnou komunikaci dvou lidí a zkrátka, když člověk vidí někoho, kdo je nepříjemný, ať už je mladý nebo starý, tak jaksi může mít nějakou ochotu, ale pak ta komunikace samozřejmě vázne, nebo když se to bere jako samozřejmost.

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka, předsedkyně Alzheimer Europe
--------------------
Ano, to je úplně přesné a já jsem to vlastně i takto myslela i s těmi kufry, na kterých jsem to dokazovala, že vlastně se jedná o vzájemné setkání lidí, kteří jsou třeba i cizí, ale o jakousi výměnu třeba i úsměvu nebo nějaké drobné zdvořilosti a je pravda, že přeci jen na západ od našich hranic, dejme tomu i v té Anglii jsou tyhle ty úsměvy, jaksi výměny s úsměvem možná ještě častější, ale nechci být pesimista, u nás budou určitě také časté, třeba v tom novém roce častější.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Co tedy udělat pro to nebo jak vy vnímáte to prostředí naše v České republice ve smyslu, jestli je takzvaně senior friends, přátelské seniorům?

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka, předsedkyně Alzheimer Europe
--------------------
To je určitě velké téma na další dlouhou debatu, na tu už jistě nemáme prostor.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Asi 15 vteřin, paní docentko.

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka, předsedkyně Alzheimer Europe
--------------------
Ale já si myslím, že senior, že se to stává to prostředí přátelštější vůči seniorům a myslím si, že je také hodně na našich seniorech, aby byli o starších lidech, aby byli přátelštější k ostatním. To si myslím, že je oboustranné.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Takový byl dnešní pořad Jak to vidí s paní docentkou Ivou Holmerovou, gerontoložkou. Děkuji vám za to, na shledanou.

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka, předsedkyně Alzheimer Europe
--------------------
Děkuji za pozvání, na shledanou.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra se na vás budu opět těšit a to s historikem Jaroslavem Šebkem.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.