Přepis: Jak to vidí Iva Holmerová - 24. srpna

Hostem byla Iva Holmerová. 

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den přeje Zita Senková v pořadu Jak to vidí dnes nabídnu postřehy a názory gerontoložky Ivy Holmerové, dobrý den paní docentko, vítejte.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké otázky mimo jiné položím, je člověk biologicky ustrojen na delší dožití, existuje vůbec diagnostická a léčebná strategie pro nemoci související s věkem? A jak bojovat se sociální osiřením. Inspirativní poslech. Sněmovna nedávno schválila vládní verzi důchodové novely, polepší si od ledna lidé s nízkými penzemi a senioři nad 85 let. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj doporučuje, aby Česko navázalo věk pro odchod do důchodu na očekávanou délku dožití. Jinými slovy, abychom zrušili horní věkovou hranici, která je aktuálně 65 let pro muže i pro ženy. Ukazuje se totiž, že většina z nás bude moci pracovat i po 65. roku našeho života. Co na to říkáte paní docentko?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Děkuji za tohle otázku, to je celý komplex otázek vlastně, který my bychom si možná ne jenom sami ale ještě s kolegy dalšími, kteří se problematikou zabývají by stačily na celé dopoledne. Co tomu říkám, ono to má několik aspektů a já vždycky říkám, že gerontologové nejsou populisté a v těhle těch otázkách, že možná nehlásáme takové ty nejpopulárnější názory, protože my jsme toho názoru a je to prostě takový obecní názor, že smysluplná činnost práce je součástí normálního života a že vlastně ten život prováží až do nejvyšších decenii. A že vlastně naplňuje. Jednou z věcí, jedním z aspektů, které naplňují náš život, takže ano práce činnost, to je nesmírně důležité. Na druhou stranu s tím souvisí vlastně důchod. Důchod je vlastně jakási společenská smlouva podle mého názoru. Je to domluva lidí, kteří po určitou dobu pracují s tím, že chtějí být nějakým způsobem zajištěni, mít větší komfort vlastně v těch posledních nebo ve vyšším věku, nikoliv v posledních letech ale ve vyšším věku, ve zralejším věku, aby mohli žít kvalitněji. Takže to jsou vlastně dvě věci, které samozřejmě souvisejí ale ne tak úplně. A potom je také otázka toho, toho věku, té věkové hranice odchodu do důchodu. Je zcela logické, když se dožíváme nebo mělo by být logické či mohlo by být logické, že když se dožíváme vyššího věku, tak budeme také odcházet později do důchodu. To zní relativně normálně logicky pro každého z nás ne jenom pro nás gerontology. Ale my možná zase ještě vidíme do toho celkového zdravotního stavu lidí. A vidíme také na to, že vlastně se sice ano dožíváme daleko vyššího věku, než tomu bylo dříve. Víme, že dříve byla vlastně před 25 lety naděje dožití někde kolem 70. Byl to tajný údaj, za který jsme se styděli a vlastně ten byl myslím zveřejněn až na jaře roku 1989 paradoxně. A nyní se dožíváme více než o desetiletí více. Dožíváme se 80, ženy o něco více, muži o něco méně. Takže to je obrovský nárůst naděje na dožití. Takže tady bychom mohli být rádi a jsme rádi, ale má to jeden aspekt, který je nesmírně závažný, že se tohoto vyššího věku nedožíváme ve zdraví. A takzvané zdravé dožití, to je někde kolem 60 let.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co s týče odchodu do důchodu, ještě bych krátce u toho zůstala, tak pro řadu profesí zejména s extrémní fyzickou nebo psychickou zátěží může být už nyní hraničních těch 65 let.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, ono to může být pro mnoho profesí, ale také pro mnoho lidí právě, kteří mají, kteří se nedožívají toho vyššího věku v dobrém zdravotním stavu. Kolem 60 let to je relativně málo. Tady jsme prostě někde v průměru Evropské unie, jsme na tom v podstatě skoro nejhůře z těch zemí západní Evropy a relativně dobře, jaksi v rámci těch zemí východní Evropy. A existují studie a ty studie překvapivě nepřicházejí od nás, možná nikoliv překvapivé na druhou stranu, my se tím zase u nás tak příliš nezabýváme do hloubky, ale je to škoda, ale přichází z Velké Británie, tam se tím velmi podrobně zabýval Michael Marmot, pokud si pamatuju a další kolegové samozřejmě, ale to byl vlastně, to byla taková renomovaná osobnost, která prostě, když to prezentovala v britském parlamentu, tak to opravdu mělo svou váhu. A on se snažil dokázat, že je právě jaksi kalkulaci toho důchodu nebo prostě pro rozhodování o důchodu, že je právě nesmírně důležité to zdravé dožití, protože když jenom mechanicky prodloužíme hranici do důchodu, tak vlastně stejně to postihne, nepostihne vlastně ty, kterých se to nejvíce týká. Prostě bude velká skupina lidí, kteří sice jaksi nebudou mít nárok ještě na důchod, ale z nějakých jiných důvodů zdravotních zejména budou jaksi požívat jiné dávky ve smyslu třeba invalidních důchodů a podobně, což vlastně ten systém daleko více zatíží ještě jaksi posudkovou činností, administrativou a tak dále jo. Čili se to týká samozřejmě těch profesí, které jsou extrémně náročné, fyzicky náročné. A kde je opravdu ten, ty nároky na zdravotní stav jsou vysoké, ale zase se to týká také lidí, kteří prostě mají nějaký horší zdravotní stav a pro něž jsou i ta normální povolání náročná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zaujal mě výzkum mezi ruskými ženami ve věku mezi 55 a 64 lety a muži ve věku 60 až 64 let a vyplynulo z něj, že nepracující důchodci propadají pití a depresím více než jejich pracující vrstevníci. Podle geriatričky ruského ministerstva zdravotnictví se u nich projevují důsledky takzvaného sociálního osiření. Kdy se snaží ten pocit, že už jsou méně potřební nebo dokonce nepotřební nebo jsou také osamělí vyléčit alkoholem. Vláda tamní proto navrhuje pozdější odchod do důchodu. Aktuálně v Rusku ženy odcházejí do penze v 55 a muži v 60 letech a podle tamního ministerstva zdravotnictví penzijní reforma prodlouží profesně aktivní věk Rusů a tím jim prodlouží i život.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
To je zajímavé, to je takové, nechci to nějak zesměšňovat. Je to takové zajímavé řešení. Řekla bych skoro eufonisticky. Země západní Evropy například nebo naše sousední země a snad i my se snažíme spíše o zlepšení kvality života, ne jenom tím, že mechanicky prodloužíme hranici odchodu do důchodu, ale že prostě nabídneme ještě jiný smysl, jinou činnost. Takže já si myslím, že je nesmírně důležité, aby existovaly i neformální sítě, aby lidé žili dobře ve svých obcích. A byly různé seniorské spolky, ne jenom seniorské spolky, které se zabývají třeba výší důchodů, ale které se zabývají smysluplným naplněním života. A já jsem hovořila o práci, samozřejmě je důležité, i když lidé pracují, ale ta práce nemusí být čistě prodloužením úvazku, ale může to být jakákoliv jiná činnost, smysluplná, dobrovolnická. Může to být zaměstnávání třeba na určitou smlouvu, na určitou dohodu a tak dále a tak dále. Čili ne jenom potrestat ty, kteří jaksi dříve pijí tím, že prodloužíme odchodu do důchodu, to bych, to bych viděla jako prostě skutečně velmi problematické řešení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Otázka je také nakolik se zaměstnavatelé perou řekněme o ty starší zaměstnance dříve narozené?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Dříve narozené ano já bych řekla jenom, jenom trochu dříve narozené, protože vlastně ty problémy, jak se můžeme i dočíst z tisku, jak prostě přichází různé zprávy, se netýkají překvapivě lidí 80letých a starších v práci. A známe taky takové, kteří pracují samozřejmě a jsou velmi kvalitní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Asi největší problém, že vám do toho skáču paní docentko, je nezaměstnanost mladých lidi v Evropě, třeba ve Španělsku a v jiných zemích.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, ano a překvapivě se to týká lidí 50letých, 55letých třeba také, takže to si myslím, že je, že je vlastně věk, o kterém bychom neměli hovořit jako o vyšším věku ještě, protože to dožití je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co to je vyšší věk?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
No, to je právě ta otázka. Co je vyšší věk? Vyšší věk je vyšší, než jiný nižší věk jo. A Světová zdravotnická organizace vlastně zdůrazňuje, že bychom neměli starší lidi nálepkovat jenom věkem, že vlastně věk není číslo. Není nějaký důležitý nebo významný údaj. Možná z pohledu statistiky a podobně, ale nikoliv z pohledu života, z pohledu nároků na život a z pohledu přínosu vůči společnosti a podobně. Takže takovéto nálepkování já jsem starý senior, starší a podobně, tak jako jasně samozřejmě užíváme to v životě v běžné mluvě a podobně, ale nemělo to být jakési odlišení skupiny lidí od jiné skupiny lidí. Neměli bychom propadat tomu, že hovoříme o starších lidech jako o někom, protože my jsme starší než lidé, kteří jsou mladší a my dobře víme, ještě pamatujeme vlastně ze základní školy, že třeťáci by byli pro nás prvňáky vlastně strašně staří lidé, že jo nebo strašně staří lidé, zralý lidé. Takže to je skutečně v rámci života relativní a jaksi vyšší věk je pouze věkem dospělosti. Je to věk zralejší dospělosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě před druhou světovou válkou byl průměrný věk dožití nižší 60 let. Aktuálně se čeští muži průměrně dožívají 76 let, ženy dokonce 81 let. Podle demografických odhadů bude kolem roku 2060 v Česku více seniorů než lidí v produktivním věku. Je vůbec paní docentko člověk biologicky ustrojen na řekněme delší dožití?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Toť otázka, toť otázka. Myslím si, že to je vlastně věc každého z nás, tak jak se tou problematikou zabýváme a jak si vytváříme názor. Takže jsou lidé, kteří tvrdí, že je velká skupina vědců, kteří tvrdí, že ta šance se dožít je někde až kolem dejme tomu 130, 140 let. Já si osobně myslím, že vlastně takový potenciál lidského života je někde 120 let, protože vlastně tohoto věku se někdy už reálně dožili někteří lidé ti nejstarší, že se vlastně tomuhle tomu věku přiblížili. Hovořila jste o tom, že naše populace stárne, to je pravda stárneme. Díváme se na to někdy jaksi až jaksi z pozice jakési paniky. Říkáme tomu demografická panika, že se děsíme, proboha jak bude naše populace stará. Ale vlastně je to výsledek toho, že žijeme déle, že jsme zdravější, že žijeme v bohaté zemi, která neprodělala válečné konflikt v posledních 10 letích. Čili to jsou samá pozitiva, jak by řekl klasik. No a v důsledku toho se prostě dožíváme vyššího věku a jaksi zvyšuje se procento lidí starších a kolem toho, té poloviny století, kolem roku 2060 bude v naší zemi žít kolem 10 procent lidí starších 80 let. Čili já si myslím, že jak jsme už hovořili o tom, že vlastně to prodlužování lidského věku není vždycky provázeno zlepšováním zdravotního stavu. Takže já si myslím, že je důležité prostě vrátit se k tomu starému jaksi heslu nebo ne jenom heslu ale k té strategii nikoliv prodlužovat jenom lidský život, nikoliv přidávat léta životu, ale přidávat život a zdraví létům, kterých se dožíváme. A v praxi to znamená se potýkat stále vlastně a čím dál tím více s významnými zdravotními problémy, kterými jsou ve vyšším věku syndrom křehkosti frailty v té, v té somatické oblasti a syndrom demence a kognitivních poruch v té, v té psychické oblasti. To jsou, to jsou situace a syndromy, které nemusí být součástí vyššího věku. Nejsou normální pro vyšší věk, ale přicházejí s vyšším věkem daleko častěji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Můžeme do této kategorie těch řekněme nemocí, které jsou nejčastěji spjaty s tím stárnutím zařadit asi i kardiovaskulární onemocnění, možná onkologické diagnózy?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, máte naprostou pravdu. Ono vlastně ta prevelence často z výskytu nemocí se zvyšuje s věkem a pro každou z těch nemocí platí, že není vlastně typickou nemocí vyššího věku, že nemusí nutně přicházet. A to samozřejmě si říkáme u každého onemocnění. A potom, když to čistě statisticky vezmeme a podtrhneme, tak zjišťujeme, že vlastně takovou tou typickou charakteristikou vyššího věku je, že nemoci přicházejí častěji. Charakteristiku je přece jenom multimorbidita, čili málokterý zatím z nás je tak šťastný, aby si nepřinesl ze svého středního věku do toho vyššího nějakou diagnózu a ty diagnózy se hromadí a vlastně ta multimorbidita, ten výskyt mnoha nemocí ve vyšším věku se potom jaksi kombinuje, vytváří vyšší riziko toho syndromu křehkosti frailty, který je vlastně jakousi takovou řeklo by se, dříve se říkávalo sešlost věkem v podstatě. Ale my nyní víme, že už to není sešlost věkem, ale že to je důsledek onemocnění, která působí vlastně na tu, na rozvoj tohoto syndrom a která bychom měli lépe zvládat. Čili je důležitá samozřejmě moderní medicína, která je jaksi založená na zvládání jednotlivých diagnóz a to až do toho vyššího věku. A potom je důležitá také prostě geriatrická medicína a rehabilitace a všechny další komplexní přístupy, které vlastně zvládají a snaží se působit preventivně i v tom terénu mnoha diagnóz proti rozvoji té frailty.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
I tělo má své limity každopádne.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Máte naprostou pravdu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to paní docentko výzva právě pro vědce, pro genetiky, klinické lékaře, neurology. Existuje řekněme jednak preventivní ale i diagnostická léčebná strategie pro nemoci související s věkem. Jak jsme připraveni právě na to stárnutí z tohoto hlediska?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Já si myslím, že my jsme skvěle. Hovoříme my jako Česká republika. Jako to my znamená něco jiného, třeba v jiných zemích v Evropě ve světě a podobně. Čili my jako Česká republika jsme skvěle připraveni na zvládání diagnóz, jednotlivých diagnóz.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Už na to co nastává?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Medicínské obory jsou skvěle připravené na to, aby své jaksi oborově své diagnózy zvládaly. Ale co, na co nejsme připraveni a co se u nás velmi, velmi zanedbává je právě ta drenace. Já si myslím, že prevenci nevěnujeme dostatečnou pozornost a je to opravdu velký problém potom, který dopadá samozřejmě na ten vyšší věk a potom nejsme také dobře připraveni na jaksi doléčování, rehabilitaci, na vrácení lidí i s určitým funkčním deficitem. S určitou dizabilitou do prostředí, následná péče, rehabilitace, doléčování. To si myslím a potom takový ten komplex, kterému říkáme integrovaná péče o starší lidi a o kterém se teď hovoří celosvětově v podstatě jako o velmi důležitém faktoru, tak to je věc, na kterou my prostě žehráme, zapomínáme, podceňujeme jim. A já se i setkávám s kolegy lékaři, kteří prostě říkají, víš kdybyste se mohli postarat nebo, kdyby se někdo mohl postarat o tu sociální, on ten člověk má stanovenou třeba tady tu diagnózu, ale on potřebuje ještě poskytnout informace, zajistit nějakou rehabilitaci a prostě a tak dále a tak dále. A já říkám kolegům, ale ono to není sociální. To je součást vlastně integrované péče. A my tím vlastně, že těmhle těm službám, které jsou pro lidi nesmírně důležité ale z toho pohledu moderní medicíny založené na těch využívání moderních technologií a léků a tak dále, nejsou tak atraktivní. Tak my tam máme obrovskou tendenci podceňovat. A když tomu přidáme potom takovou ještě trošku schizofrenní situaci, rozpor mezi tím zdravotnictvím a sociální péči, mezi dvěma ministerstvy, které sice jsou situována, která sice jsou situována na břehu Vltavy ale leta spolu bohužel nekomunikují zejména v těhle těch otázek a spíše se snaží definovat jakési pomezí, pomezí mezi zdravotní a sociální péčí, zatímco rozvoji jaksi rozvinutý svět kulturní hovoří o integraci, tak my se snažíme definovat hranici, tak potom je to opravdu velice těžké. Čili si myslím, že tyhle ty aspekty jsou nesmírně důležité. Prevence a potom jaksi následná péče, rehabilitace, integrace, integrovaná péče, komunitní péče. Jaksi úloha obcí v péči o své lidi a je to vlastně, souvisí to i s tou osamoceností. Lidé by nebyli tak osamoceni, kdyby existovali v jejich obcích struktury. Kdyby tam byly vytvářeny struktury, podporovány tak, aby se tam lidé zachytávali, aby si tam vytvářeli své různé aktivity, aby si vzájemně pomáhali.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Také pomoc pro rodiny, protože, když hovoříme o seniorech a prodlužování vůbec věku nás lidí, tak vlastně se to dotýká i přímo těch členů rodin.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano těch pečujících, to máte pravdu a to děkuji za připomenutí, protože to je opravdu klíčová záležitost. A Světová zdravotnická organizace vlastně se zabývá problematikou zdravého stárnutí. My teď budeme mít i takový seminář k téhle té problematice a myslím si, že bychom tomu měli víc věnovat pozornosti, protože opravdu to je velké téma a příští dekáda vlastně bude dekádou zdravého stárnutí /nesrozumitelné/ to je jaksi celosvětový problém, který je nesmírně významný. Takže tak ano a součástí toho jednoho z významných strategických tím významných strategických cílů je právě podpora pečujících, protože zajistit péči o stárnoucí populaci prakticky není možné pouze prostřednictvím formálních sítí. Ale nesmírně důležitou, důležitým faktorem jsou rodinní pečující, protože víme, že 75, 80 procent lidí, kteří potřebují péči, zůstává doma.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na jihozápadě Francie staví speciální centrum pro desítky lidí trpících Alzheimerovou chorobou. Inspiraci pro toto sídlo složené z několika budov hledali autoři v Nizozemsku, kde fungují takové ty řekněme vesničky, vznikly i 2 pokud se nepletu v Německu a funguje jedna i v Dánsku. Konkrétně ve Francii půjde o vesničku o rozloze asi 5 hektarů, kde 100 zdravotníků bude poskytovat individuální péči. Budou zkoušet i nové léčebné postupy. Třeba tam bude mini farma s domácími zvířaty, které výzkumníci chtějí využít při terapii. Konkrétně ve Francii Alzheimer nebo podobným onemocněním trpí zhruba milion lidí. Takže žádné bílé pláště, obědy ve velké společné jídelně ale individuální koncept. Co tomu říkáte, jak se vám zamlouvá tato možná alternativa k tradičním zařízením s pečovatelskou službou?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano u nás žije asi 160 tisíc lidí s demencí, abychom si to jaksi zdůraznili, abychom si řekli, že ani to číslo u nás není příliš malé a tito lidé samozřejmě budou potřebovat a potřebují péči, protože zejména v těch těžších stádiích demence nejsou schopni žít zcela samostatně. V té první fázi ano. To je jakých si 30 procent, potom asi 40 procent z toho počtu je v té rozvinuté fázi demence a 30 procent v těch těžších fázích, kdy potřebují právě nějaké už zdravotnické služby. Co se týče individualizované péče samozřejmě to se mi vždy líbí, když o tom slyším. Péče jaksi soustředěná na člověka koordinovaná a tak dále. To je, to jsou důležité jaksi charakteristiky. Když slyším potom ten počet 150, 200 lidí v nějakém zařízení pro seniory, tak mě to trochu děsí. Je pravda, že u nás se zatím přichází právě spíše s těmito vyššími počty a hovoříme se o zařízeních, čili o domech. A tam je opravdu problém jaksi té velké koncentrace lidí. Toho, že je tam i nedostatek personálu a tak dále. Čili zařízení nebo systém péče, který bude nějakým způsobem sice poskytovat péči relativně velkému počtu lidí, což je i případ těhle těch vesniček si přiznejme jo. Tam žije mezi ta typická, taková ta nizozemská, tam je asi 150 lidi. Čili a je to vždycky tak mezi 120, 180. Pokud jsem měla možnost se s ním seznámit, ale důležité je, že vlastně ta celková velikost nevadí tomu, že vlastně ta péče je poskytovaná v malých jednotkách. Čili tam jsou malé obytné jednotky, které vlastně působí jako jakési trochu větší domácnosti a podle těch jednotlivých typů těch vesniček se jedná o jakési skupiny lidí od 8 do dejme tomu do 20, už to 20 je možná trochu problematické, ale je to ještě dále členěno. A je to péče, která je poskytována, ano jak jste říkala bez těch bílých plášťů lidským, civilním způsobem. Hovořila jste o terapiích. Já bych tady byla trošičku zdrženlivá vůči tomu slovu terapie, protože bohužel víme, že nejčastější příčinou demence je Alzheimerova nemoc a jaksi další neurodegenerativní a maskulární onemocnění. A v tom stádiu demence víme, že nemáme zatím léku, který by nějakým způsobem významně jaksi oddálil rozvoj, progresi toho onemocnění. Proto jsou důležité psychosociální intervence. Někdy se tomu říká také terapie, ale není to ta léčba v tom pravém slova smyslu, ale jsou to vlastně postupy, které zkvalitňují život lidí s demencí, podporují jejich rodinné příslušníky. Vytvářejí prostředí, ve kterém se jim lépe žije a když to prostředí a to se nám vlastně ukazuje i z praxe zcela jasně i z našeho certifikačního systému Vážka, kdy vlastně je to prostředí optimálně nastavené, takže tam lidé jsou spokojení, klidní, dobře se tam orientují, tak není zapotřebí ani tolik personálu. Je ho tam dost, ale není to tolik náročné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takové ty projekty řekněme vesnic pro lidi trpících demencí nebo Alzheimerovou nemocí. Ozývá se kritika, že jsou lidé jaksi sami mezi sebou zavření v uvozovkách samozřejmě, jsou tam dobrovolně. Každopádně, že nemají kontakt s tím vnějším prostředím, tak mě napadá, jaká je vůbec akceptace lidí trpících těmito onemocněními ve společnosti?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Víte, ono se to nedá paušalizovat. Ono se nedá paušalizovat, někdo bude chtít žít doma v domácím prostředí až do posledních půl hodin, vteřin a někdo zase je tvorem společenským, který raději uvítá společnost, nebude mu vadit určitá míra dejme tomu té institucionalizace, která tam samozřejmě je. Takže to já bych řekla, že je velmi individuální a je to potřeba projednat vlastně s každým člověkem, protože i lidé s demencí zejména v těch mírných fázích jsou schopni mnohé chápat, o mnohem se rozhodovat. A jsou schopni vlastně vyjádřit svou libost či nelibost i v těch rozvinutých fázích demence. Čili je důležité prostě sledovat, jak jsou spokojení, zda jsou spokojení a tak dále. No a co se týká toho zda-li mají být jaksi lidé s demencí sami mezi sebou, jak jste říkala a nebo zda-li mají být s ostatními. To je složitá věc a je to vlastně diskurz, o kterém, který já pamatuji, tak jak pamatuju vlastně ty geriatrickou péči více než 2 desetiletí. A ten konsenzus je spíše k tomu, že specializovaná péče poskytuje více benefitů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Iva Holmerová, gerontoložka a její pohled na svět. Děkuji za to, mějte se pěkně.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Děkuji za pozvání, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.