Přepis: Jak to vidí Iva Holmerová – 24. června

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Hezký den a příjemný poslech přeje Miroslav Dittrich. Hostem dnešního pořadu Jak to vidí je gerontoložka Iva Holmerová. Dobrý den.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Dobrý den.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
No a jaká budou dnešní témata. Tak samozřejmě, že nemůžeme minout včerejší referendum o vystoupení či setrvání Velké Británie v Evropské unii. O tom budeme mluvit asi úplně nejdřív. Ale dotkneme se taky problému špatného zacházení se seniory, anebo co je to důstojná smrt. Tématem budou i čerstvé údaje o počtech zdravotnického personálu. Takže jak už jsem řekl, nemůžeme začít jinak než včerejším referendem ve Velké Británii. Dopadlo to tak, že vlastně 51,8 % těch voličů, hlasovatelů hlasovalo pro odchod. Volební účast byla 72 %, což je dost, dost velké. Co tomu říkáte tomu výsledku, překvapilo vás to?

Čtěte také

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, ano, překvapilo mě to, zaskočilo mě to, rozesmutnělo mě to a musím se přiznat, že na tuhle tu věc se dívám i zejména z osobního pohledu, protože Británie, Spojené království vlastně spíše, má, je to země, která je mou srdeční záležitostí. Mám ji nesmírně ráda a leta tam mám mnoho kolegů, se kterými pravidelně komunikuji a podobně a v neposlední řadě nebo spíš možná v té první tam po dlouhá léta, více než 6 let žije moje dcera. Letos se nám tam narodila vnučka, která je shodou okolností právě, právě teď v Praze, usínala jsem večer s tím, s takovým mírným optimismem, jak nakonec to bylo, bych řekla, všeobecné možná s tím, že takové ty předběžné odhady byly 52 % proti vystoupení z Evropské unie, pro setrvání a najednou je to přesně opačně. Takže pro mě je to osobně samozřejmě zklamání, samozřejmě zklamání a je to smutné. A potom já jsem, já mám velmi ráda Evropu, její orgány, přestože jsou byrokratické a všechno, ale říkám si to vlastně, že to je úžasné období, období míru, období prosperity, období spolupráce, takže i taková, takovýto krok vlastně k redukování té Evropské unie je pro mě smutný a je to vlastně, i ty, i ty první reakce, které se objevily, že vlastně nacionalisté jak v Holandsku, tak ve Francii tenhle ten krok vítají, tak to jsou podle mého názoru docela smutné známky. A já jsem stále optimista, tak věřím, že se to nějak v dobré bude obracet, ale uvidíme.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
On ten výstup Velké Británie z Evropské unie bude samozřejmě trvat nějakou dobu. Někdo říká 2 roky, někdo říká dokonce až 6 let. Navíc Británie zůstává tam, kde je, ona nezmizí samozřejmě, ale, ale, ale samozřejmě je to, je to, je to překvapující výsledek. Myslíte si, že, že ta debata předtím byla férová?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Já nejsem politolog, nedokážu to, nedokážu to posoudit. Pro mě osobně bylo velikým zklamáním vlastně vystoupení Borise Johnsona, vlastně který, jakožto konzervativní politik, jako velmi populární starosta Londýna, člověk by od něj očekával vlastně, že bude držet tu linii konzervativní, podporovat tedy svého premiéra, ale nestalo se tak. Prostě on vlastně se stal lídrem toho tábora, který byl pro vystoupení z Evropské unie. Takže to pro mě osobně bylo nefér. Já nevím, jestli to bylo ve skutečnosti nefér, ale pro mě velmi a vlastně tak se odehrávala i ta debata. Jinak ta debata byla britská, britská, čili taková zdvořilá.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Co to znamená, co to znamená britská?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Britská, já nevím, tak takové ty postoje jsou tam vesměs jaksi konstruktivní bez nějakých zase zbytečných emocí. Jaksi s respektováním práva na to, aby člověk měl svůj vlastní názor, tak nakonec ho Britové vyjádřili. Je to tak. Podle mého názoru to musíme prostě, nezbývá, než to respektovat, je to tak.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Liší se to podle vás hodně od situace u nás, právě to, třeba to respektování názoru, že, že vlastně je to pořád tak, že i protivníci vlastně si cení názoru toho druhého, i když je opačný. Platí to pořád, na rozdíl od nás možná, tedy.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Víte já si, to respektování názoru, to já myslím, že je docela důležitá věc, a druhá věc je taková úcta sám k sobě a z toho vlastně vyplývá i úcta k respektování těch druhých. To já myslím, že je velmi významné v té Anglii. A ono to hodně souvisí vlastně i s výchovou, kde vlastně děti jsou hlavně podporovány, jaksi vedeny nějakým způsobem, vychovávány, možná nikoli třeba tolik učeny, jak se u nás klade důraz na to, na to vzdělávání, nikoli na tu výchovu. A z toho vlastně jejich podporovaného a dobrého sebevědomí vlastně vyplývá schopnost respektovat také ty druhé, nikoli jenom potřeba prosazovat a zdůvodňovat svůj názor. A svoji existenci. Ale vlastně z toho sebevědomí vyplývá jaksi schopnost respektovat i ty druhé a jejich názory. A to vlastně to, o čem jste hovořil zpočátku, takové to vzájemné respektování se i názoru, který, se kterým se nemusím ztotožňovat, to je, bych řekla, velmi důležité a tam je to velmi zjevné. A mně se to tam nesmírně právě líbí, že můžeme spolu velmi nesouhlasit a v odborné diskusi diskutovat a prostě vytahovat argumenty, ale potom si sedneme ke kávě a jsme přáteli, nebo k tomu čaji pověstnému, i když tam je spíše káva. A to mi třeba právě chybí na úrovni té naší politiky, jak jsem říkala, nejsem politologem, jsem laikem, který to sleduje a který je tím mnohdy znechucen a takové to, že někdo má odlišný názor a že se vlastně potom ta debata vedená úrovni osobních útoků ty se mnou nesouhlasíš, čili ty jsi špatný nebo pane, vy jste špatný, a vy jste takový či makový, to si myslím, že je velký nešvar, který bychom u nás měli překonat a bylo by nám v naší zemi lépe a mohli bychom se možná právě od těch Britů poučit, i když právě s jejich názorem já nesouhlasím samozřejmě, ale neznamená to, že je mám, že je mám méně ráda, je to tak. Je to země, kterou prostě respektuji.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Myslíte si, že to může souviset i s tím, že máme my Češi v sobě zakódováno něco, něco špatného? Vezměme si ten příklad, nedávno vlastně bylo výročí toho neslavného, ale hrdinného konce našich, našich atentátní a našich vojáků, kteří zaútočili na Reinharda Heydricha zde v kostele a s tím souvisí vlastně celý ten pobyt našich vojáků, letců ve Velké Británii, které jsme vlastně my po jejich návratu vlastně zlikvidovali a Britové to dodnes nedovedou pochopit, jak, jak jsme to my mohli udělat. Může to být to, co je v nás zakódováno, to, to špatné?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Já si nemyslím, že bychom byli špatní, možná takové to někdy špatné postoje, špatné chování vyplývá právě spíše z toho našeho malého sebevědomí, které si vlastně tak často vzájemně, po kterém si tak vzájemně šlapeme možná ještě i v rámci té výchovy, v rámci té komunikace a podobně. Když jdete po břehu Temže, narazíte tam poblíž Westminsteru na pomník letcům, kde jsou vlastně vyjmenováni padlí letci za 2. světové války všech národností, národů a tam vlastně je, jsou uvedena ta slova Winstona Churchilla, já je nebude přesně parafrázovat, ale že nikdy v historii vlastně lidstvo nevděčilo tak málo hrdinům za, za mír. Takže, takže to je to podstatné a je to důstojný pomník, který vlastně připomíná všechny. A když se podíváme na ten, na ten pomník, který máme u nás a který, vůči kterému máme jaksi zejména kunsthistorici mnohé výhrady, tak já si někdy říkám dobře nám tam, dobře nám tak. Tady nám straší ten pomník, který není jistě důstojným připomenutím, určitě jsou tam jaksi výhrady z pohledu estetického, ale jsme to my, kteří nedokázali prostě poděkovat letcům, kteří jim nedokázali zajistit důstojný život, naopak, že jo, v podstatě byli ostrakizováni, byli trestáni, byli pronásledováni. Což je, což je nesmírná škoda. Je to naše škoda. Naše škoda a myslím si, že to už bylo, ale mohli bychom se z toho poučit a mohli bychom, měli bychom více dbát na ten, na tu vzájemnou úctu, vzájemný respekt, respektování se svých názorů a tak dále.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Pojďme se ještě vrátit do Velké Británie. Opravdu tam tím referendem žili všichni, jak se to tady u nás prezentovalo? Asi ano.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Já si myslím, že Britové jsou velmi angažovaní a velmi jsou si vědomi toho, že žijí v demokratické zemi, že se mohou podílet na správě svých věcí. Oni jsou velmi angažovaní nejenom na té úrovni politické, ale na takové té komunitní úrovni. Oni si všímají jeden druhého, všímají si potřeb a podobně, jsou schopni se organizovat do různých svépomocných organizací, ten dobrovolnický sektor tam funguje a podobně. A nakonec o té jejich angažovanosti hovoří ten, ta úžasná účast, že jo, volební, ono jim opravdu záleželo buď na tom, aby setrvali, anebo aby vystoupili z té Unie, ale prostě nějakým způsobem to všichni promýšleli a vlastně 3/4 voličů, oprávněných voličů vlastně k těm urnám nakonec přišla. Žili tím, ano žili tím. určitě tím žili, ale nebylo to nijak patrné tam alespoň v těch místech, kde já jsem se pohybovala, tak tam to nebylo zjevně patrné nějakými demonstracemi či podobně.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Připomeňme, že včera proběhlo ve Velké Británii referendum o odchodu, případně neodchodu z Evropské unie. Zúčastnilo se ho 72 % voličů, celkem podle posledních výsledků je to zhruba 17 milionů 400 tisíc voličů bylo, bylo proti zůstání v Evropské unii a 16 milionů 100 tisíc bylo to zůstání v Evropské unii. Ovšem je zajímavé také, že ty výsledky nebo názory lidí byly různé v různých zemích britských, to znamená víme, že třeba ve Skotsku hlasovalo zhruba 55 % lidí pro setrvání v Evropské unii a v Severním Irsku dokonce 56 %, v Anglii a Walesu to bylo vlastně opačné. Proč si myslíte, že byly tyto rozdíly?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ono totiž to Spojené království, my říkáme Velká Británie, ale správně je to Spojené království Velké Británie a Severního Irska, tak to Spojené království není homogenní celek. Tam jaksi například Skotsko vyjadřuje již po dlouhá léta, ale vlastně historicky víceméně snahu o to, být autonomní. Vždyť víme, že vlastně tam nedávno probíhalo referendum o rozdělení, nebo oddělení Skotska od Anglie. To znamená Skotsko si dává nebo taková charakteristika Skotska je, že je jiné než je Anglie. A to se nakonec projevilo i v tom hlasování, to znamená Anglie je spíše tedy pro vystoupení, Skotsko bylo spíše pro setrvání. To je, to je otázka Skotska. Mimochodem Skotů je asi 5 milionů, takže ono zase to není tolik lidí, které, které ...

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
To není tolik lidí.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
... ale přece jenom, přeci jenom to bylo, byly významné hlasy pro setrvání. Co se týká toho Irska, tak to je zajímavá věc. Já nejsem historik a nejsem politologem, ale jenom bych chtěla připomenout úplně jenom velmi rámcově, že ta historie Irska a jaksi Spojeného království je velmi, velmi bolestná a není to doba nějaká dávná. Je to vlastně minulé století, takže a vlastně Irsko, Irská republika je prosperující zemí, členskou zemí jaksi Evropské unie, je to velmi aktivní země v rámci Evropské unie přesto, že je relativně málo početná. A i třeba v našem oboru se velmi často vyskytují Irové jako vedoucí různých projektů výzkumných a tak dále. Čili, čili možná pro ně je to atraktivní více spolupracovat s Irskem, a nakonec už ty hlasy se objevují, že jo. Hlasy eventuálně o zase sjednocení celého Irska. A co se týká Walesu, to si nedokážu, upřímně řečeno vysvětlit. Velšanů není tolik, je to asi myslím necelé 2 miliony lidí. Ty nálady tam byly podobné jako v Británii. Je to možná náhoda, možná to souvisí s tím, že tam, že to jsou relativně více venkovské oblasti, protože víme, když jsme se podívali vlastně na tu mapu, já jsem sledovala včera SkyNews a BBC a všechny televize, které samozřejmě byly relevantní, tak když se člověk podíval na ty tábory proevropské a protievropské. Ty protievropské byly modré, proevropské oranžové, tak nejvíc oranžový byl Londýn proevropský, protože ten je kosmopolitní a potom taková centra vzdělanosti v podstatě metropole těch jednotlivých zemí a vlastně ty venkovské oblasti byly spíše pro, pro vystoupení z Evropské unie. Ty byly modré.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Já připomínám, že se s paní docentkou Ivou Holmerovou hovoříme o včerejších nebo o výsledcích včerejšího referenda ve Velké Británii. Ten výsledek už je znám, 51,8 % voličů hlasovalo pro odchod z Evropské unie, volební účast byla 72 %. Ještě poslední otázka k tomuto tématu. Dá se přirovnat dají se nějak přirovnat historické země Spojeného království jako je Skotsko, Severní Irsko, případně Wales k něčemu v kontinentální Evropě? Teď připomeňme, že všechny 4 britské země mají své fotbalové reprezentace, z toho 3 jsou na mistrovství Evropy, což je zajímavé. Ale dá se to přirovnat k nějakému státu, který tady byl nebo je třeba předválečné Československo, Slovensko, Podkarpatská Rus.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Nedokážu, nedokážu takhle říci, já myslím, že to je hodně specifické. Ono to je možná ještě specifičtější, než si myslíme, protože takovým dobrým konverzačním tématem je třeba Jersey, to je ostrov vlastně, a tam ten je do jisté míry také pod korunou anglickou, ale, ale je prostě otázka jeho afiliace, česky řečeno tedy k Evropské unii, ke Spojenému království a podobně tomu nerozumí ani vlastně Angličan, jo, to je, to je všechno tak složité a zapeklité, že to je obtížné, ale, ale myslím si, že vlastně tím, že tam je určitě tendence, jaksi k mírovému oddělení se od Evropské unie, nebo eventuálně k mírového rozdělení se Skotska, Anglie, eventuálně Irska, tak vlastně já bych tam podobnost viděla právě s tím, Česko Slovenskem, respektive československým rozdělením. A jenom pro připomenutí, vlastně československé rozdělení v Evropě bylo unikátem mírového rozdělení, naposledy vlastně takto jaksi v míru se rozešlo pouze Norsko a Švédsko před stoletím a ta hrůza Balkánu, to bych něco takového ani snad nechtěla připomínat, že jo. To všichni víme, jakým způsobem se vlastně rozpadaly země, země bývalé Jugoslávie. Takže ano, podobnost je tam evropská, západoevropská. Věřme, že to vše proběhne v pohodě, v míru, v dohodě. Nakonec víme, že jsou země evropské, o kterých si myslíme možná, že jsou součástí Evropské unie a nejsou. Je to Lichtenštejnsko, je to Švýcarsko, Norsko, nakonec Island. Ti jsou vlastně normálními členy různých evropských organizací a ani nás nenapadá, že, že jsou mimo Evropskou unii. Takže možná i to postavení Spojeného království nebo ne Spojeného království, jak budeme chtít, možná bude takové. Já jak říkám, já jsem si včera, když jsem usínala, tak jsem říkala bude to dobré, Británie setrvá, průšvih by byl, kdyby odešli, no a člověk vždycky má tendenci, to je taková malá psychologická laboratoř v nás, člověk má vždycky tendenci nakonec se na to dívat optimisticky na to, co je, takže přestože ten výsledek není samozřejmě dobrý, tak si myslím, že to řešení bude možné hledat dobré.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Děkuji. A ještě přece jenom jedna otázka. Vy jste, váš obor hlavní je gerontologie, to znamená, pojďme se na to podívat i z hlediska stáří těch, těch, kteří byli pro odchod a kteří byli proti. Tam byl taky zajímavý výsledek.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
To byl zajímavý výsledek, ano. Já se musím přiznat, že ano, jsem geriatr, gerontolog, blížím se do toho věku, určitou hranici jsem překročila, ale ...

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Není to vidět.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Děkuju, to je vzájemný kompliment, nápodobně. Ale já si myslím, že nebo mě osobně, se musím přiznat, často zklamou názory starých lidí a to jak v našich volbách často, když se podíváme na ty preference, tak samozřejmě také v té volby my víme, že většina starších lidí volila pro odchod ...

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Pro odchod z Velké Británie.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
... pro odchod ze Spojeného království.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
No a teď už skutečně zůstaneme u vašeho hlavního oboru a proto se vás zeptám. V poslední době se konala konference nizozemského předsednictví k problematice demence v Amsterdamu a minulý týden byla také v Bruselu porada AGE Platform, tam byly dvě konference k takzvané paliativní péči. Co je to vlastně ta paliativní péče?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Paliativní péče je péče, která je jakýmsi kompromisem, jakýmsi dorovnáním pod jaksi potřeb lidí, kteří trpí nevyléčitelnými nemocemi. Je to péče, která se zaměřuje zejména na kvalitu života a na zvládání příznaků, trýznivých příznaků v situaci, kdy již naše medicína vyčerpala svoje možnosti léčby. Samozřejmě jsou tam možné ještě postupy, které zmírní utrpení, takže medicína by neměla být redukována nebo neměli bychom rezignovat na péči o pacienty, ale právě je důležité to propojení s ostatními aspekty péče, s ošetřovatelstvím, s psychologickou podporou a zejména, zejména s provázením toho člověka vlastně těmi posledními fázemi jeho života. Takže o tom byla konference, která se konala v Bruselu. Byla to konference mezinárodního projektu PACE, která se, projektu, který se vlastně je mezinárodním projektem a zabývá se paliativní péčí.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ale se tam hovořilo o špatném zacházení se seniory.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ono to bylo několik akcí vlastně, které se téměř překrývají. Jedna z nich probíhala v Amsterdamu, to byla konference nizozemského předsednictví Evropské unie a nizozemské předsednictví Evropské unie vlastně navazuje na některá předchozí předsednictví a snaží se jaksi prosazovat problematiku péče o pacienty s demencí. Výzkumu problematiky demence, Alzheimerovy nemoci a podobně, takže k tomu byla ta amsterdamská konference. A potom ty bruselské konference, ty, ty byly vlastně dvě a pořádala je, jak jste říkal, AGE Platform, platforma evropská pro stárnutí a stáří, která je velmi významnou organizací. A ta jedna z nich byla právě o té paliativní péči a druhá byla o špatném zacházení, protože to bylo vlastně 15., 16. června, to je vlastně Mezinárodní den špatného zacházení se seniory. Připomínáme tenhle ten fenomén jako nesmírně důležitý a je docela zajímavé, že tahle ta letošní konference, kde já jsem také přednášela vlastně za Evropskou společnost geriatrické medicíny, tahle ta konference byla zaměřena na špatné zacházení v zařízeních, jo, nikoli jenom v domácnostech, nikoli v rámci rodiny, ale na špatné zacházení, ke kterému dochází v rámci péče, která není dostatečně kvalitní a to jak v nemocnicích, tak v různých zařízeních dlouhodobé péče a podobně. Takže to si myslím, že je docela závažný fenomén, na který se tímto upozornilo.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Vláda odmítla poslanecký návrh umožňující eutanazii. O té eutanazii se hodně mluví v Evropě a tento návrh byl tedy návrhem poslaneckým, který by, jak cituji: "Ve vymezených případech umožnil eutanazii, tedy dobrovolný asistovaný odchod ze světa." Ale vláda ho odmítla. Co si myslíte o tom, možná několikátém návrhu na uzákonění eutanazie?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, ano. Ten návrh se opakuje a já se musím přiznat, že jsem osobně nikoli snad demagogicky, ale zatím stále odpůrce eutanazie. Odpůrce eutanazie v České republice. Ono to vlastně souvisí hodně s tím, o čem jsme hovořili v tom předchozím téma nebo v rámci toho předchozího tématu o špatném zacházení se starými lidmi, protože Česká republika právě patří k zemím, kde zatím není dostatečným způsobem zajištěna zejména péče dlouhodobá a také ani ta péče paliativní, byť o té se více mluví. To znamená, že dochází stále k tomu, že lidé, kteří mají potřeby v rámci svých chornických onemocnění, potřeby zdravotní péče, potřeby kvalifikované péče a podobně, tak tyhle ty potřeby nejsou dostatečným způsobem naplňovány. A mluvím obecně, řeknu to zcela konkrétně. Existujou u nás taková jaksi zatím mezera, zející mezera mezi zdravotní a sociální péčí. Takže například lidé, kteří žijí dlouhodobě v zařízeních sociálních služeb, jako by byli považovány, považováni pouze za ty, kteří mají jakési sociální potřeby a nikoli zdravotní, a přitom my víme, že v zařízeních sociálních služeb žije spousta lidí, kteří jsou velmi těžce nemocní, jsou nesoběstační, nesoběstačnost a potřeba péče nikdy jaksi nevyplývá z ničeho jiného než ze zhoršeného zdravotního stavu. Čili tihle ti lidé potřebují zdravotní péči a my víme, že 70 % například lidí v domovech se zvláštním režimem trpí bolestí, která není adekvátně léčena. 90 % lidí tam žije s demencí v domovech se zvláštním režimem, 2/3 v domovech pro seniory. Poskytování zdravotní péče je tam velmi, velmi problematické, a to jak lékařské péče, tak ošetřovatelské péče. Čili já nejsem, jak říkám absolutně, ono absolutně nelze být proti ničemu samozřejmě, ale nejsem absolutně, ale, ale v současné době v tomto roce stejně jako bohužel v roce 2008 není možné hovořit o eutanazii, protože se opravdu obávám, že by mohla být reálně zneužívána právě proti lidem vyššího věku, proti lidem chronicky nemocným, nesoběstačným, lidem se zdravotním postižením a podobně. Takže proto já jsem osobně velice ráda, že ten návrh byl zatím zamítnut.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ano. Zůstaneme ještě u zdravotnictví. Ministerstvo zdravotnictví vydalo nedávno zprávu o reálných datech o počtech lidí ve zdravotnictví. Dokonce ministr zdravotnictví cituji: "Po 25 letech můžeme konečně představit tvrdá reálná data o stavu personálu v českém zdravotnictví. A v té statistice se uvádí, že oproti loňskému roku se zatím počty zdravotnického personálu dramaticky nepropadají, počet lékařů je stabilizovaný a v některých regionech dokonce roste a mzdy a platy v českém zdravotnictví se zvyšují. Nejvíce u lékařů. Tak co, jak byste komentovala toto vy jako lékařka.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Já si myslím, že je prima, že jaksi máme čím dále tím více dat o zdravotnictví, myslím si, že náš ÚZIS dělá v tomhle tom velice dobrou práci, snaží se nastavit skutečně systém, který je transparentní a snad bude ještě transparentnější, až se tam zapojí i data zdravotních pojišťoven a podobně, abychom měli zejména i ty ekonomické podklady. To, co vlastně vyplývá o zdravotnických pracovnících, to je samozřejmě důležité, a ono jsou ještě další, ještě existují další data, která vlastně hovoří o tom, jaká je věková skladba třeba našich pracovníků ve zdravotnictví. Takže na jedné straně je dobrá zpráva, že nám počet lékařů třeba neubývá, to jsou takové ty všeobecné deklarace o úbytku lékařů, na druhou stranu ovšem bychom se měli podívat třeba na věkovou skladbu lékařů v některých oborech a když se podíváme třeba na věkovou skladbu lékařů praktických nebo lékařů posudkových, tak tam ta situace opravdu není uspokojivá. To je, jo, takže, takže je důležité mít podklady, mít data a na základě těchto dat se rozhodovat. Co se týká počtu sester, myslím si, že tam ta zpráva hovoří o tom, že sester sice ubývá, nicméně v ambulancích to není tak dramatické, ale ubývají zejména na lůžkových odděleních a to já bohužel musím potvrdit i na základě své vlastní zkušenosti, protože naše zařízení nemělo nikdy v letních měsících zavřeno, neměli jsme omezený provoz, ale je to bohužel situace tohoto léta, musíme redukovat provoz na 14 dní právě kvůli nedostatku sester a kvůli pomoci nedostatku pomocných pracovníků, čili ano, je důležité mít data, je důležité se připravovat na nařízení zdravotnictví na základě nikoli dohadů.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Tak toto bylo jedno z tvrdých dat, které jste vyslovila vy, konkrétní případ u vás. Tak já vám děkuji, to byla gerontoložka, docentka Iva Holmerová. Přeji vám hezký den, mějte se hezky.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Také přeji, děkuji za pozvání, na shledanou.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Na shledanou. Já jenom zopakuji, že dnes jsme také hovořili o referendu ve Velké Británii, které dopadlo tak, že 51,8 % voličů zvolilo odchod z Evropské unie. V nejbližší době nás čeká nedělní Jak to vidí, kde bude hostem sestry Angeliky vojenský kaplan Petr Šabacha, Šabaka. No a od mikrofonu pro dnešek se loučí Miroslav Dittrich.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.