Přepis: Jak to vidí Iva Holmerová – 21. února

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Hostem Jak to vidí je gerontoložka Iva Holmerová. Dobrý den.

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Dobrý den, dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak co nejlépe využít potenciál lidí vyššího věku v pracovním procesu? O čem sní generace 50+? A pomůže cvičení v boji s Alzheimerovou nemocí? Poslechněte si názory docentky Ivy Holmerové. Nedostatek lékařů chce ministerstvo zdravotnictví řešit větším počtem přijatých uchazečů o lékařské studium. Ročně u nás absolvuje 1050 nových lékařů, z toho 820, to jsou občané Česka. Více peněz do zdravotnictví by mělo přinést i zvýšení plateb za státní pojištěnce. Jak, paní docentko, hodnotíte tyto plány?

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Já si myslím, že to jsou plány, které jsou nesmírně jaksi důležité. Otázka je, zdali jsou dostačující. Myslím si, že je nutné něco činit jaksi s nedostatkem zdravotnického personálu, který začíná opravdu od těch špičkových pracovníků, kteří mnohdy odcházejí do zahraničí přes střední zdravotnický personál, pomocný zdravotnický personál, tam je to, tam je to zejména velice palčivé. Co se týká počtu lékařů, tak měli bychom ji postupně zvyšovat, měli bychom reflektovat samozřejmě náročnost péče, která u nás je, demografické změny a tak dále. Otázkou je, zdali jenom navýšením poštu třeba uchazečů, ale asi to je krok, který je nezbytně nutný a určitě vychází z nějakých analýz, o tom bych asi nechtěla přímo pochybovat nebo diskutovat. Otázkou je, jak potom ti medici, které budeme přijímat, jak se budou cítit v průběhu toho studia, jaký je ten výběr mediků, zdali to navýšení třeba nepůjde na úkor kvality, což je otázka a potom, jaká bude péče v průběhu toho studia, zdali třeba ti medici neodcházejí studovat jinam, zdali neodcházejí potom do jiných oborů a tak dále. To je jaksi otázka náboru studentů, jaksi udržení studentů, kvality studia, motivace úspěšnosti a tak dále. Řekla bych, že to je jedna stránka věci. Druhá stránka věci nebo další velmi důležitý aspekt je potom další vzdělávání lékařů, protože my víme, že v České republice, ale vlastně nikde v Evropě, no, tak možná ve světě ano, ale nestačí jenom ta lékařská fakulta k tomu, aby člověk vykonával, vykonával lékařskou praxi, ale právě to lékařství je typické tím, že vlastně absolvent sice dostane nějaké základní znalosti, ale že vlastně proto, aby se stal jaksi samostatně pracujícím lékařem, potřebuje ještě další vzdělání. A v téhle té oblasti udělala Česká republika mnoho doslova kotrmelců, nakonec jste i zaznamenala jistě třeba usilování geriatrické společnosti o to, aby geriatrie zůstala základním oborem, kde dlouho byla a potom, potom zase byla a neměla být a snad nyní bude a podobně a vlastně tyhle ty, tyhle ty skutečnosti, tyhle ty, tahle ta fakta se odehrávají nebo tyhle ty záležitosti se odehrávají nejenom v našem oboru, do kterého já vidím, ale jsem samozřejmě i v jiných oborech, takže je důležité, aby ti lékaři měli i nějaký pocit podpory, určité předvídatelnosti, stability celého systému, aby se mohli soustředit vlastně na svojí práci, která by měla být opravdu lékařská.

Čtěte také

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že vám, ale nechci vám nic podsouvat, paní Holmerová, přibylo byrokracie?

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká je vaše zkušenost?

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Já bych, já bych řekla, že skutečně přibývá, přibývá administrativní náročnosti a možná i taková ta dělba práce mezi jaksi lékaři, kteří by měli opravdu dělat lékařskou činnost, vysoce specializovanou, vysoce kvalifikovanou a mezi těmi ostatními zdravotnickými pracovníky je problematická a možná je to jeden z problémů právě toho, proč máme všude jakýsi nedostatek pracovníků, protože vlastně ty činnosti se pos..., jaksi posouvají směrem k těm více administrativním, méně kvalifikovaným a podobně. Takže mnoho třeba z činností sesterských některých vykonávají lékaři, sestry zase vykonávají některé činnosti, které by mohli dělat ty zdravotničtí asistenti nebo méně kvalifikovaní a tak dále. Čili my bychom potřebovali kvalifikovanost, kompetence, nikoli jenom na papíře, nikoli jenom prostě na vysvědčeních, ale také v praxi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Máme tedy na mysli jakési přerozdělení těch kompetencí zdravotnického personálu? Vy jste se zmínila o zdravotních sestrách. Vlastně se počítalo s přechodem některých kompetencí na kvalifikované zdravotní sestry.

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano. Já osobně jsem jaksi příznivcem ošetřovatelství, myslím si, že to je nesmírně důležitá záležitost a je to kvalifikované ošetřovatelství v celém spektru ošetřovatelství, ošetřovatelských profesí. Je nesmírně důležité právě proto, aby mohli lékaři vykonávat opravdu tu jenom lékařskou činnost. Ale zase sestry potřebují další pracovníky ve zdravotnictví právě proto, aby ony mohly vykonávat svou kvalifikovanou činnost, jo, potřebují méně kvalifikované pracovníky. Jestliže budeme posouvat, jestliže si budeme říkat, že to takhle stačí, že nepotřebujeme kvalifikované sestry, tak samozřejmě na lékařích zbude největší zátěž té kvalifikované práce v zdravotnictví a to si myslím, že není cesta.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak udržet ale absolventy?

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Toť otázka, toť otázka. Já si myslím, že je zapotřebí určitého etosu, protože stále to povolání je jedno jaksi z nejváženějších a myslím si, že to je strašně důležitá, důležitý motivační faktor. Vytvořit i určitou, určitý počet, pocit bezpečí, co se týká jaksi, jakéhosi právního prostředí, a potom pocit bezpečí v tom, že jestliže se budu věnovat nějakému oboru a že ten obor bude jaksi mít podporu, bude jaksi rozvíjen, bude zachován. Nebudou prostě, jak jsem říkala už o těch kotrmelcích, nebudou třeba ty kotrmelce v systému vzdělávání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co považujete za největší kotrmelec?

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
No, z hlediska svého oboru snahu o zrušení geriatrie jako základního oboru, to samozřejmě si musím zase znovu přihřát svoji polívčičku. A snad to je zažehnáno, věřím, že to je zažehnáno a věřím, že ten, že odborná společnost gerontologická, geriatrická se bude moci věnovat právě těm odborným věcem a nikoli zase snaze o zachování nebo navrácení toho, co po mnoho let existovalo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak, paní docentko, hodnotíte návrh ministryně práce a sociálních věcí paní Marksové, aby lidé, kteří se musí postarat o své blízké s vážnou nemocí či po těžkém úrazu nově získali nárok na placené ošetřovatelské volno.

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Já si myslím, že každý krok, který povede ke zlepšení situace pečujících bude dobrý. Bude dobrý. Já si netroufnu hodnotit ty konkrétní kroky. Četla jsem teď o tom mnoho zpráv, které nebyly zcela, zcela v souladu nebo nejsem z toho tak úplně moudrá, nemohu říci, že přesně rozumím tomu návrhu změny, ale jedná se prostě o to, že pečující dostanou určitou záruku, aby se mohli zase vrátit po určité delší pečovatelské pauze do svého původního povolání, že dostanou určitou podporu ať ve smyslu úhrady povinného pojištění nebo dokonce nějaké podpory, ať, ať je to cokoli z toho, nejlépe tedy samozřejmě vše z toho, tak, tak to bude znamenat nepochybné zlepšení situace pečujících, protože populace nám stárne, přibývá nám počtu lidí s chronickými onemocněními, počtu lidí, kteří potřebují péči, podporu v domácím prostředí. Těm lidem je samozřejmě nejlépe v domácím prostředí, to si přejeme všichni zůstat doma a vlastně takovou nutnou podmínkou k tomu, abychom mohli zůstat doma, je to, aby se o nás někdo staral, když nemůžeme my sami. To znamená nejčastěji jsou to právě rodinní pečující. A ta dosavadní podpora rodinných pečujících je opravdu jenom ten příspěvek na péči. Já říkám jenom, ono to je významné samozřejmě, to je významný pokrok, že při dlouhodobém pečování je nárok na příspěvek na péči a že si lidé mohou nakoupit služby. Ale ti pečující potřebují také něco dalšího, takže ten krok by byl dobrý.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V některých tuzemských nemocnicích se zavádí paliativní péče ve specializovaných pokojích, to je vlastně novinka, protože o paliativní péči, pokud se nepletu, se dosud, nebo mluvilo se o ní hlavně ve spojení s těmi lůžkovými odděleními, mobilními hospici, těch je v Česku, tuším, 24.

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ono paliativní péče, paliativní přístup, to je vlastně taková filozofie a myslím si, že to můžeme vlastně připodobnit k rehabilitaci. Rehabilitujeme ve specializovaných rehabilitačních nebo na specializovaných odděleních v rehabilitačních ústavech a podobně, ale samozřejmě rehabilitaci potřebují lidé po operacích a tak dále a tak dále, a také s paliativní péčí je to podobně. Ta se nesoustředí jenom v hospicích. Hospice jsou samozřejmě centra, kde je, je poskytována specializovaná paliativní péče. Existují specializované týmy, ale vlastně paliativní přístup, paliativní péče jako přístup k lidem s onemocněními pokročilými, v terminálních stádiích, s onemocněními nevyléčitelnými, je to, kdy se snažíme zejména zlepšit kvalitu života, zmírnit příznaky, kdy už nemůžeme prostě klást důraz nebo není možné léčit, protože ta léčba jednoho orgánu nebo několika orgánů nevede ke zlepšení kvality života, ale ti lidé potřebují celostní právě paliativní přístup, to je prostě přístup, který by měl být jaksi součástí úvahy o postupu u všech vlastně chronických pacientů. A samozřejmě mělo, měla by to být součást také péče i těch nemocničních oddělení. Čili nevyčleňovat nebo neoddělovat od ostatní péče, ale vlastně s doprovázením začít tak, jak jaksi ono onemocnění nabývá své chronicity a vlastně jak zkracuje lidský život.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak Česko podle vás pokročilo právě v této paliativní péči?

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Já si myslím, že v paliativní péči i díky různým politickým deklaracím, ono vždycky ty politické deklarace jsou důležité, byť si říkáme, že nejsou, nebo si tak jako se usmíváme, ale jsou důležité, protože to je vyjádření názoru společnosti, tak v paliativní péči se udělal velký pokrok a já jsem tomu nesmírně ráda a gratuluji kolegům, kteří v téhle té oblasti pracují a samozřejmě se to týká také nás, kteří pracujeme v oblasti dlouhodobé péče a v oblasti geriatrie. Já si myslím, že vlastně v současné době je zapotřebí se zaměřit nejen na tu medicínu vítěznou, ale právě na tu medicínu paliativní a někde mezi tím by měla být také dlouhodobá péče, která už nemá tolik jaksi dramatičnosti, ale týká se lidí, kteří trpí chronickými onemocněními a kteří potřebují dlouhodobou podporu v domácím prostředí, anebo i třeba v nějakých ústavech, ať již tedy sociálního typu nebo zdravotně sociálního typu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle statistik ovšem v nemocnicích a léčebnách dlouhodobě nemocných skonají zhruba 2/3 lidí, zatímco vlastně v těch hospicích, tak jsou to 1, 2, 3 % pacientů, takže tady asi ještě nějaký dluh je.

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano. Ono není asi zapotřebí, aby každý člověk zemřel v hospicu. I hospic je určitou institucí a jedná se o nějaký převoz pacienta do nějakého jiného prostředí a podobně. Většina lidí a existují pro to velmi jaksi významné průzkumy jak u nás, tak v zahraničí většina lidí si přeje až do konce svého života setrvat v domácím prostředí a právě si myslím, že jaksi ten rozvoj domácí, domácí třeba hospicové péče, anebo vlastně i jaksi poučení o paliativní péči, týmu primární péče, to jsou důležité kroky k tomu, aby se, aby se lidé mohli jaksi co nejdéle, aby mohli setrvat v domácím prostředí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Cvičení je podle odborníků dobré nejen pro kondici člověka, vědci z Masarykovy brněnské univerzity zjišťují, jestli pravidelný pohyb dokáže zpomalit také postup Alzheimerovy choroby nebo jí také třeba úplně předejít, musím říct, že i pan posluchač Jaro z Brna mi poslal video, jak s přáteli kolegy cvičí a tančí a připsal také pár řádek. Cituji: "Na cvičení a do projektu Masarykovy univerzity jsem se přihlásil předloni v listopadu, protože chci preventivně dělat vše, co se dá, abych oddálil nebezpečí Alzheimera, kterému podlehla maminka a máme ho tudíž v rodině. On je potvůrka dědičný a je to rozsudek smrti, když se jednou dostaví." Tolik pozdrav od pana posluchače a otázka pro vás, paní docentko.

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano. To je, to je krásný příspěvek a je úžasné, že se pán snaží aktivně, protože to je asi opravdu zatím jediná cesta. Alzheimerova nemoc je nejčastější příčinou demence a zatím víme, že když to onemocnění se již rozvine, tak není jaksi vyléčitelné. Existují léky, které modifikují jeho, zlepšují některé příznaky, ale ten průběh se nedá zásadním způsobem ovlivnit. Je to onemocnění, které zkracuje život. Co se týká té dědičnosti, já bych řekla, že samozřejmě existují dědičné formy Alzheimerovy nemoci, ale dědíme spíše ty vlohy k Alzheimerově nemoci, to znamená mimo jiné také, že je tu velká jaksi oblast pro prevenci, a existují studie, které dokládají, a to je, bych řekla, všeobecně známo, že právě takové ty intervence, které jsou, které jsou komplexní, které jaksi postihují mnoho domén našeho životního stylu, jsou nejefektivnější. Ale kromě tedy zdravé výživy, správné životosprávy sem patří právě pohyb, protože pohyb a zejména třeba tanec, my máme třeba i osobní zkušenost, měli jsme také jaksi studii, která velmi dovře vycházela na tanec, říkali jsme tomu x-dance, tak, tak prostě je prokázáno, že ten tanec vlastně zaujímá jak lidskou psychiku, co se týká třeba naučení určitých vzorců pohybu, co se týká samozřejmě emotivity, ale také tím, že vlastně působí, je to vlastně pohyb, tak v těle se vytváří i neurotrofické faktory, které působí příznivě na mozek a jsme u toho. Je to ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Endorfiny, vylučování ...

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Endorfiny také samozřejmě, ty ovlivňují, ty ovlivňují náladu, takže člověk má přirozeně lepší náladu a my jsme v jedné studii prokázali, že to je opravdu dobrý preventivní prostředek proti rozvoji deprese ve vyšším věku. A to je obrovský problém také deprese kromě demence. A kromě těch endorfinů byly prokázány také ty neutrofické faktory, které zase pomáhají lepší regeneraci mozkových buněk, neuronů a jejich spojení s synapsí. Takže ano, tanec, cvičení, pohyb, kontakt s lidmi, správná životospráva ovlivňují velmi příznivě náš mozek, nejenom naše tělo jako takové, ale samozřejmě také náš mozek.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak mimochodem věda pokročila, řekněme, v odhalování nástupu této nemoci?

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
V odhalování nástupu, v odhalování diagnostiky jsme pokročili velmi, velmi. Takže v podstatě současná věda, v současná medicína je schopna diagnostikovat Alzheimerovu nemoc mnoho let před počátkem prvních příznaků. To je nesmírně důležité a hovoříme o preklinických stádiích Alzheimerovy nemoci, tedy o době, kdy nejsou ještě žádné příznaky, nějak se to onemocnění neprojevuje, ale přece jenom už je diagnostikovatelné na základě vyšetření mozkomíšního moku a na základě velmi jaksi precizních a moderních zobrazovacích metod. To je to A. Tam ten pokrok je významný. Co se týká toho B, kde je nesmírně důležité a tedy způsob možnosti ovlivnění průběhu toho onemocnění, tak tam ten, ten pokrok není až tak významný. V současné době sice probíhají některé studie, které jsou zaměřené třeba na TAU-protein, který se ukládá nebo vytváří v mozku, nebo beta-amyloid, také to jsou takové ty dva základní proteiny, ale zatím se nezdá, že by byl v dohledu nějaký lék, který by alespoň nějakým zásadním způsobem zpomalil průběh Alzheimerovy nemoci, čili který by modifikoval, disease-modifying, modifying drugs, modifikoval průběh. O vyléčení zatím bohužel není ani řeči, nebo to, to je stále v očekávání. Takže 10, 15 let pravděpodobně nebude zásadního průlomu a právě proto je nesmírně důležitá za prevence, protože prevence, ta preventivní opatření mohou oddálit jaksi nástup těch prvních příznaků. To, tu manifestaci, projevení se toho onemocnění. A to je nesmírně důležité. Je to zřejmě dvěma cestami. Podle mého názoru ta významnější cesta je, že vlastně se ovlivní také velmi příznivě cévní faktory, vaskulární faktory, které přispívají k manifestaci Alzheimerovy nemoci. A pravděpodobně se uvolňují také některé působky, jak jsme o nich již hovořili, v mozku, které mohou i nějakým způsobem zpomalit ten vlastní proces.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle šetření agentury /nesrozumitelné/, který přinesly Hospodářské noviny, jsou lidé konečně spokojenější se životem, hlavně se jim chce pracovat. Narostl prý počet těch, kdo své povolání považují za koníčka. Naše společnost je ale podle průzkumu rozdělena na optimistické mladé v uvozovkách, a pasivní staré. Dělítkem je prý hranice 35 let. Ta studie o životním stylu dělí Čechy vlastně do 4 kategorií od 15 do 65 let. Vždy bereme určité výzkumy, průzkumy s rezervou, je to také jenom vzorek společnosti. Co tomu říkáte, paní docentko?

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Mně se líbí ten, ten mezník 35 let a potom se takhle trochu se usmívám, jak vidíte, nad tou 65. Ono potom ty další, další mezníky to vlastně vůbec neuvažuje a když vlastně si uvědomíme, že seniorský věk uvažujeme 65+, dobrá, ale je to vlastně nejdelší období lidského života, které můžeme ještě dál dělit a vlastně ten průzkum už vůbec neuvažuje o diverzitě i jaksi v tomto věku. Čili jakoby 60letý, 65letý byl ten samý jako stoletý a my víme, že vlastně v tom vyšším věku nebo 105letý a už i takové vlastně, s takovými lidmi se samozřejmě v naší společnosti setkáváme a žijí čím dále tím déle a těch osmdesátníků vlastně a devadesátníků nám přibývá úplně nejvíce, takže ono vlastně nelze paušalizovat. Já vždycky říkám, že tak jak je naše společnost pestrá, tak je pestrá i jaksi populace vyššího věku a určitě se od sebe liší 60letí, 70letí, 90letí, století. A nemyslím si jenom v tom negativním, že to musí být všechno horší. Ono možná naopak bychom našli mnoho optimismu i v těch nejvyšších decených, protože přece jenom už dožít se stovky, devadesátky to už znamená určité úsilí a určitý životní optimismus.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak podle vás náš tuzemská trh práce zohledňuje ten demografický trend, který je víceméně jasný a nejenom u nás. Populace stárne. Když se podíváme třeba na firmy v zahraničí, tak začínají měnit právě přístup k starším zaměstnancům, školí si na to specialisty, investují do různých programů. Jak to vypadá u nás podle vás?

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Já nejsem, nejsem odborník na pracovní trh, nejsem sociolog, takže se k tomu nedokážu zodpovědně vyjádřit, ale ono to trošičku je vidět na první pohled i v takových těch povoláním ala letuška a recepční v hotelích a podobně a redaktoři v televizi, a já už o tom opakovaně mluvím, vždycky, vždycky se zmiňuju o těchhle těch oborech. Tam vidíme v tom zahraničí, tedy v západním zahraničí, na severozápad od nás daleko více starších lidí samozřejmě. Naše populace stárne jako taková, posouvá se, logicky se bude posouvat doba odchodu do důchodu, a já si myslím, že nejenom ty firmy, ale samozřejmě i lidé by na to měli nějakým způsobem reagovat. Ono bychom si přece jenom měli uvědomit, že nakonec penzionování je určitým umělým institutem v naší společnosti, že to vlastně není jaksi přirozená záležitost. Je to společenská smlouva a vlastně co je přirozené člověku, je činnosti, je aktivita a pracovní aktivita také. Ale samozřejmě, že lidé ve vyšším věku jsou, a to si musíme připustit jiní než lidé mladí, než lidé středního věku a také ta jejich pracovní aktivita a jakákoli by se tomu měla nějakým způsobem přizpůsobit. Ono, já si myslím, že třeba univerzity třetího věku jsou nesmírně důležitou jaksi formou společenské iniciativy, aktivizace, zábavy a podobně, ale já bych si docela představovala, že naše společnost by měla nabízet seniorům i třeba, seniorům, nikoli třeba 65, ale těm 50letým starším lidem třeba v tom pracovním procesu nějaké formy rekvalifikace, aby byli schopni prostě ty své zkušenosti, které jsou nesmírně důležité, využít i ve vyšším věku, ale aby k tomu přidali ještě další znalosti a prostě další poznatky, které jsou důležité.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak co nejlépe využít potenciál starších lidí, zkušených lidí v tom pracovním procesu? Děje se tak?

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Umožnit jim, umožnit jim pracovat s určitou reflexí toho, těch specifik, které jsou jaksi jejich věku dány, čili je tam možná menší rychlost, ale třeba ta je kompenzovaná větší trpělivostí, ochotou třeba setrvat déle v té pracovní činnosti a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké jsou například, když jsme se k tomu dostali z vašeho pohledu, ty hlavní výhody generace? A teď řeknu 50+, 55+?

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Já bych řekla, že to je právě trpělivost, možná takové nebažení už po úspěchu, ale i třeba vychutnání si těch pozitiv, které, které ta činnost přináší, jejich výsledku a podobně. Já to nesmírně oceňuji a to musím říct zcela konkrétně třeba u našich sester, protože my máme v týmu mnoho zralých sester a jsou to sestry, které mají velkou životní zkušenost a takovou i laskavost a vstřícnost a to povolání, to je prostě jejich povolání. Toho si váží a mají ho rádi a já jsem jim za to hro..., velice vděčná a myslím si, že to, to vlastně dává toho ducha celému našemu týmu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná ještě krátce jiný průzkum, který zjistil, že mladé ženy jsou u nás vzdělanější než muži, ale hůře placené. Ve věku mezi 25 a 34 lety dosahuje vysokoškolského vzdělání 38 % žen a jen 25 % mužů.

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano?

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Co k tomu, co k tomu říci, co k tomu říci? No, na ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč je pořád, paní docentko, taková vlastně nerovnost v těch platech? Vidíme tady vyšší vzdělání, nižší platy.

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ono zřejmě nejenom to vzdělání, to je pravda, ale já bych řekla, ano, ženská otázka je jaksi velký problém, velký problém, který naše, naše společnost neřeší a funguje mnoho stereotypů, se kterými se stále setkáváme, byť to není třeba tak vyhraněné jako, dejme tomu, v jiných zemích, já nevím v Číně a podobně. Přeci jenom určité organizace a nakonec i Evropská unie v tom udělaly velký krok, ale prostě pořád platí takové to klišé, že žena by se měla hlavně starat o rodinu a že muž je živitelem, což zdaleka, ale zdaleka opravdu už není pravda. A prokazuje se to mimo, mimo jiné tím také, že ženy mají větší ambice, že studují, více studují, ale bohužel to studiu není jaksi jediným předpokladem prostě pro to, aby se, aby se mohly uplatnit, aby byly lépe ohodnocené. Ono je právě i proto důležité to společenské klima.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje na závěr dnešního Jak to vidí docentka Iva Holmerová, gerontoložka. Já vám za to děkuji, mějte se pěkně.

doc. Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Děkuji, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou se zítra těší Zita Senková s vojenským historikem Eduardem Stehlíkem. Dobrý den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.