Přepis: Jak to vidí Iva Holmerová – 18. května

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Hostem Jak to vidí je docentka Iva Holmerová, gerentoložka. Dobrý den, vítejte.

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka
--------------------
Dobrý den, dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Společně se podíváme na zprávu o stavu demence, duchovní péči v nemocnicích i na jeden příklad sexismu. Inspirativní poslech. Česká alzheimerovská společnost zveřejnila zprávu o stavu demence za rok 2016. Je to už vlastně třetí ročenka, která shrnuje dostupná data o demenci v Česku. Jaké jsou, paní docentko?

Čtěte také

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka
--------------------
Ano, ona to je taková trošičku parafráze na zprávu o stavu. Ale my hovoříme o jaksi stavu demence v České republice. Čili ta zpráva je vždy o tom, jak žijí lidé s demencí, tedy nejčastěji s Alzheimerovou chorobou, jejich rodinní příslušníci, a letošní zpráva se zabývá i některými ekonomickými aspekty poskytování péče, i když je to velice těžké, protože těch ekonomických parametrů, které se sledují, těch není příliš mnoho a příliš mnoho se toho prostě nesleduje. Takže ta data jsou velmi děravá, ale přesto se Česká alzheimerovská společnost snaží vždy je tak nějak koncem roku za ten minulý rok setřást a poskytnout určitou trošičku ucelenější informaci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pojďme na ně, paní docentko. Kolik lidí pravděpodobně, protože asi těžko to lze stoprocentně vyčíslit, u nás žije s demencí a lze říct také, kde jak je to rozvrstveno v rámci republiky?

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka
--------------------
Ano, ano, ano. Ta podrobnější data je možné najít nebo celou tu zprávu na webových stránkách České alzheimerovské společnosti, to možná bych měla říci ještě úvodem, protože jistě nebudu tak přesná a nebudu schopna vše vysvětlit. Takže je to na www.alzheimer.cz, jak jinak nakonec. A je vlastně dobré, že se každý rok ta zpráva o stavu demence aktualizuje, protože ty počty lidí s demencí se skutečně mění. A mění se výrazně o několik tisíc. To znamená, že jsme loni hovořili o nějakých 152 tisících a v letošním roce je to zase, zase více, takže 160 tisíc lidí s demencí. A předpokládáme, že zase to číslo bude dále narůstat v souvislosti s tím, jak nám velmi rychle stárne populace a jak zejména přibývá lidí v těch nejvyšších deceniích, čili lidí osmdesátiletých, devadesátiletých, stoletých a v těchto věkových kategoriích není demence stále normální situací, to bych chtěla zdůraznit, je to stále jaksi důsledek onemocnění. Ale je už daleko častější než u mladších lidí nebo u seniorů mladšího věku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Lze říct nějaký průměrný věk, kdy třeba demence propuká?

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka
--------------------
Ona je pravděpodobná, přichází kolem jednoho, jednoho a půl procenta lidí kolem šedesáti let. Ale vlastně každých pět let věku se ta, se to riziko demence zdvojnásobuje, to znamená, že u těch devadesátiletých vlastně hovoříme o tom, že téměř polovina lidí má nějakou formu kognitivní poruchy nebo demence. A samozřejmě nejčastější příčinou demence, to vlastně víme, je choroba Alzheimerova podle Aloise Alzheimera popsaná před více než sto lety. A ta je zodpovědná asi za dvě třetiny případů demence buďto v čisté, anebo v kombinované jaksi formě s vaskulární chorobou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Počátkem roku 2016 žilo u nás, jak se píše v té zprávě, pravděpodobně téměř 156 tisíc lidí s demencí. A co mě zaujalo, tak to bylo 105 tisíc žen a 51 tisíc mužů.

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka
--------------------
Ano, ano. Ono to je tak, že ženy se dožívají vyššího věku. Na těch dožití je vlastně o několik let vyšší, je to přes 80, zatímco u mužů je to 76 let. To znamená, že velmi výraznější jsou právě počty, výrazněji vyšší jsou počty žen v těch největších deceniích přes 80 let, přes 90 let a podobně. Takže to je, já bych, řekla velmi, velmi významné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vzhledem k tomu demografickému trendu, nejenom u nás ostatně je to evidentní, lze očekávat tedy další nárůst, paní Holmerová?

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka
--------------------
Ano, počty lidí s demencí budou stoupat, ale pravděpodobně se bude trošičku zmírňovat ten, ten nepoměr, jak jste o tom mluvila, mezi ženami a muži...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ženy - muži.

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka
--------------------
Protože se bude zřejmě trošičku vyrovnávat nebo ne trošičku, ale postupně vyrovnávat i to průměrné dožití nebo naděje dožití při narození, která bude stejná potom, až se budeme dožívat daleko více, doufejme tedy, u mužů a u žen. A vy jste se ještě ptala na to, kde ti lidé žijí, tak to je, myslím, docela také zajímavé, že vlastně tři čtvrtiny lidí žijí, lidí s demencí žijí v domácím prostředí, v péči rodinných příslušníků a vlastně čtvrtina, asi čtvrtina, i když ta čísla jsou, jsou velmi, velmi jaksi diskutabilní, ale přesto se domnívám, že asi čtvrtina v různých zařízeních sociálního typu, nejčastěji tedy se jedná o domovy pro seniory, a potom také takzvané domovy se zvláštním režimem, asi 16 procent lidí v domovech pro seniory a 9 procent lidí s demencí v domovech se zvláštním režimem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se žije těmto spoluobčanům?

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka
--------------------
To je otázka, to je otázka. Já si myslím, že ... Je několik pohledů. Pohled těch lidí je takový, že prostě nějakým způsobem se na to prostředí snaží adaptovat, adaptují, mají tam do jisté míry zajištěnou péči, která, kterou třeba není možné poskytovat doma. To je, to je jedna věc. Ta péče je potřebná. Co se týká ale, dejme tomu, těch pracovníků, kteří pracují v těch zařízeních, tak já ze zkušenosti vím, že mnoho z těch lidí se snaží poskytovat skutečně velmi kvalitní, velmi dobrou péči za velmi, velmi těžkých problematických podmínek. Často ta zařízení jaksi nejsou dostatečně vybavená. Jsou tam určité architektonické bariéry, které zbytečně činí jejich práci náročnou, obtížnou, většinou to jsou ženy. A co se týká toho platového ohodnocení, já jsem, myslím, i tady o tom mnohokrát mluvila. To je velmi, velmi bídné i ve srovnání s tím, jak jaké platy třeba má nekvalifikovaná pracovní síla, dejme tomu, v hypermarketem, v hypermarketech a podobně. Takže vlastně v současné době dochází k tomu, že je nedostatek pracovních sil v téhle té sféře, což samozřejmě se zpětně odráží jak na spokojenosti pracovníků, tak i těch lidí, kteří žijí, kteří tu jejich péči potřebují, protože takovým nejdůležitějším faktorem, jak se k tomu, aby se lidem s demencí žilo v těch zařízeních dobře, je samozřejmě to, aby byli opečováváni, ošetřováni spokojenými pracovníky, a to si myslím, že v současné době zatím příliš nenastává.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nejsou to ale, paní docentko, pořád ty stejné slabiny?

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka
--------------------
No, já se skoro stydím, že o tom, když na tenhle ten problém narazíme, takže o tom vlastně stále takhle mluvíme, a je to bohužel zatím stále stejné, a je to prostě akcentováno tím, že ta péče, ta potřeba péče narůstá. Naše populace stárne a vlastně my jsme společností, která není příliš pečující.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V jakém smyslu?

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka
--------------------
Není příliš pečující. Ono pečujeme ve svých rodinách, ale co se týká, dejme tomu, i toho politického zaměření, vezměte jenom ty různé diskuse, které teď probíhaly. Je to jakési hašteření, skoro někdy takové klukovské hrátky, by se řeklo, osobní útoky a vše, co vlastně sledujeme z těch médií. A mnohdy ta důležitá témata, která právě lidi zajímají, nějakým způsobem unikají. A potom bych řekla, že není prioritou péče. Když se podíváme na to, jak relativně málo se zajímáme o takzvaná pečující povolání, kromě, dejme tomu, té hypermoderní medicíny. Ale o ta pečovatelská povolání, o poskytování péče v domácím prostředí, vlastně o ty, o ty, kteří se starají o různé druhy služeb pro lidi, tak je to relativně malá pozornost, kterou naše společnost téhle té problematice věnuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přitom existuje, musíme říct, vládní strategický dokument. Kabinet konečně loni schválil plán boje proti demenci. Možná byste mohla připomenout, čeho konkrétně se týká?

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka
--------------------
Ano, máme národní...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se vůbec i naplňuje?

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka
--------------------
Ano, to je také důležitá otázka, slovo do pranice bych přímo řekla, ale prát se nebudeme, protože to...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se s tím poperou tedy ti, kteří jsou zodpovědní za jaksi naplňování?

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka
--------------------
Já budu doufat, že ano, já budu doufat, že ano. Je to Národní akční plán boje proti Alzheimerově nemoci a ostatním podobným onemocněním. Já si myslím, že je důležité, že byl ten plán přijatý, zařadili jsme se do vlastně mezi skupinu zemí, které se tím alespoň i formálně nějak zabývají. Ten plán má čtrnáct cílů a mnoho, mnoho různých podcílů. A vlastně zabývá se všemi důležitými oblastmi, které se týkají, týkají lidí s demencí a jejich rodinných příslušníků. Čili prostě poskytování péče, různá doporučení, nefarmakologické přístupy, podpora pečujících, podpora rodinných pečujících, profesní, vzdělání profesionálů a tak dále, mediální obraz a tak dále a tak dále. Nic proti tomu. To všechno jsou zásady, které jsou důležité a potřebné. Ovšem otázka je to faktické naplňování toho plánu. Takže přestože vlastně již uplynul rok, tak ten plán je natolik, bych řekla, vágně formulovaný, že jaksi přímo netlačí, nenutí a nevyzývá k tomu, aby se činila nějaká konkrétní opatření. Ta vznikají jaksi spontánně a řekla bych spíše z iniciativy zezdola. Ale když dovolíte, já bych se tady dopustila zase trošičku takového i možná iracionálního, ale věřme, že trošku racionálnějšího optimismu. Teď, bych řekla, konečně, ale myslím si, že to je dobře, že to tak je, se schází pracovní skupina na ministerstvu zdravotnictví a snad budou i nějaké pilotní projekty, které budou určité problémy řešit, bude se, budou se nastavovat nějaké typy služeb, ověřovat prostě, prosazovat. Takže věřme, že ten další rok bude úspěšnější.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Změnilo se od přijetí toho strategického plánu, toho boje s Alzheimerovou nemocí a demencí něco, o čem víte?

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka
--------------------
Ono se určitě, naše společnost se mění, je mnoho lidí, kteří se o tuhle tu problematiku starají včetně té České alzheimerovské společnosti třeba, že jo, která co se týká osvěty a včasné diagnostiky a podobně, tak se velmi, velmi a po mnoho let snaží. Potom jsou další iniciativy, například iniciativa Ústavu zdravotnických informací a statistiky ve spolupráci s Masarykovou univerzitou v Brně ohledně včasné diagnostiky. Zase projekt alzheimerovské společnosti Dny paměti a tak dále. Ovšem otázkou je, do jaké míry to vše souvisí přímo, anebo vychází to z té národní strategie či nikoli. Ono možná k tomuhle tomu vývoji by došlo stejně i bez té strategie, ale jak říkám, je dobré, že ji máme, a věřme, že bude konkrétněji naplňováno v budoucnosti. Chtěla bych tomu věřit a nejenom za sebe, ale hlavně prostě proto, že je potřeba v téhle té zemi cosi učinit skutečně jaksi věcného, praktického a užitečného, protože počet lidí s demencí nám skutečně velmi rychle roste a s tím roste samozřejmě také počet rodin, kterých se to velmi týká. Čili počet rodinných příslušníků, počet lidí ve službách, kteří se setkávají s problematikou demence a podobně. Takže to bylo takový trošku optimistický náhled, no, takový ten méně optimistický je ten, že přestože třeba ministerstvo zdravotnictví vydává prostřednictvím svého jednoho odboru tenhle ten materiál, tak zase druhý odbor vlastně nerespektuje to, co je v něm deklarováno, což se týká třeba oborů vzdělávání zdravotnických pracovníků. A já už tady nechci zase znovu hovořit o geriatrii, ta byla zatím zachována. Ale třeba medicína dlouhodobé péče zachována nebude, přestože právě v tom, v tom materiálu je řečeno, že by měla být podporována. Takže to jsou takové kontradikce. No, ale věřme, že snad se podaří nějakým jednáním tohle to všechno dojednat tak, aby to fungovalo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hovoříme o zprávu, promiňte, o stavu demence v Česku. Když se podíváme na tu zprávu, kterou vydala alzheimerovská společnost, tak má vlastně podtitul kolik zaplatíme za tuto péči. Jaké jsou náklady, paní docentko?

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka
--------------------
Ty náklady přesně neznáme, musím, musím říci v úvodu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Odhad.

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka
--------------------
Musím říci v úvodu. Ale my sami jsme dělali určité šetření a vlastně dospěli jsme k tomu, že péče o člověka s demencí, a myslíme tím o člověka, který už je tedy diagnostikovaný, má určitou medikaci a přichází do ordinace v doprovodu svého rodinného příslušníka. Čili jedná se pravděpodobně už o střední formu demence nebo pokročilou formu demence, takže na základě takového jaksi mezinárodně standardizovaného uznávaného dotazníku RUD pana profesora Wima jsme šetřili náklady na demenci a za jeden měsíc to představuje asi 30 až 50 tisíc. Když započítáme veškeré náklady, když započítáme tedy náklady na přímou péči, na léky, na zdravotnické prostředky, ale také na jaksi péči vynaloženou ze strany rodinných příslušníků, spočítané všechny hodiny, a také spočítané i ty "ztráty". Čili vlastně zmařený pracovní čas, dejme tomu, člověka, který se stará, ale který by mohl jinak chodit do práce a podobně. Takže to všechno tenhle ten dotazník zohledňuje, a to stojí 30 až 50 tisíc měsíčně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kde jsou podle vašich informací v péči o lidi s demencí nejdál? Když se podíváme třeba na Evropu.

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka
--------------------
Já si myslím, a tu situaci tak nahlížím více, v zemích skandinávských a ve Spojeném království, teda v zemi, které, která je na ostrově a které říkáme Velké Británie, Velká Británie, ale patří k tomu ještě Severní Irsko, a vlastně ve všech těchhle těch zemích a částech tedy Spojeného království se o tuhle tu problematiku docela starají. Ale myslím si, že přeci jenom nejdále jsou v té Skandinávii a je to díky tomu, že vlastně tam služby pro lidi s demencí, ale nejenom pro lidi s demencí, ale vlastně pro všechny, kteří potřebují takovou nějakou náročnější péči, jsou zajišťovány co nejblíže prostředí, kde ti lidé žijí. To znamená v domácím prostředí, obce jsou přímo zodpovědné nebo komuny takzvané, že jo, čili obce nebo nějaké takové svazky, spolky obcí jsou přímo zodpovědné za poskytování těch služeb. A to bych řekla, že je prostě klíčový a naprosto nezbytný prvek k tomu, aby ty služby byly skutečně kvalitní a efektivní, protože vlastně tam se o tyhle ty dlouhodobě nemocné lidi, lidi s demencí starají vlastně týmy multidisciplinární, které zahrnují kromě třeba praktického lékaře, který jaksi je pověřen tou péčí, zejména sestry, fyzioterapeuty, ergoterapeuty, sociální pracovníky a vlastně tihle ti lidé se přímo starají o ty, kteří potřebují péči. A teprve když není možné zajistit služby v domácím prostředí, tak se hovoří o nějakém nebo tak se uvažuje o nějakém ústavním řešení. Poté, co se vlastně vyčerpají všechny možnosti. A je to až paradoxní, že mezi ty možnosti patří nejenom třeba zajištění služeb, poskytování zdravotní a sociální péče v přirozeném prostředí, ale také zapůjčení pomůcek, postavení třeba rampy k tomu, aby ten člověk mohl vyjíždět se svým vozíkem, chodítkem a podobně lépe ven a podobně. A teprve poté, co se tyhle ty možnosti vyčerpají, se zvažuje ústavní řešení, protože vlastně každý z nás si přeje zůstat doma, všude, to, to je, bych řekla, univerzální princip. A ale to ústavní řešení je také v té obci, není prostě vzdálené, není to jakési vyvážení export prostě někam sto kilometrů daleko, jak to činí vlastně zejména třeba naše hlavní město, které má spoustu ústavů velmi, velmi daleko a velmi nedostupných. Jsou to třeba dobrá zařízení, jenomže jsou prostě daleko.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jste vlastně v posledních dnech debatovala na toto téma, co se týče zejména té dlouhodobé péče nejenom o seniory, ale také o lidi s demencí nebo Alzheimerovou nemocí jednak na mezinárodním lékařském kongresu v Letovicích a také ještě předevčírem na Maltě, kde se konala konference o Alzheimerově nemoci. K jakým novým poznatkům jste právě v těch debatách s dalšími experty dospěla?

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka
--------------------
Ano, máte pravdu. Ono ten květen to je takový měsíc debatování. To je měsíc, kdy je vlastně hodně lékařských kongresů a různých kongresů na téma péče a podobně. To bych řekla, že platí univerzálně. A v těch Letovicích to bylo velmi příjemné setkání, které se zabývalo různými aspekty postakutní péče, dlouhodobé péče, bylo tam mnoho nových poznatků, které jsou možná spíš trošku dílčí, tak asi není možná důležité o nich přímo hovořit. Ale já bych chtěla zdůraznit spíš takovou atmosféru toho setkání. Ono se to jmenuje Letovice Care, což je takový anglismus trošku. Ale já jsem si vlastně tehdy uvědomila, že to je takový velice trefný anglismus, protože to právě hovoří o té péči, o té péči nejenom ve smyslu, že pečuji, ale ve smyslu tom, že mám zájem, starám se o něco, jo. A i ta atmosféra toho setkání, která, které vlastně už je osmé, organizované paní ředitelkou Královcovou a panem docentem Skřičkou, tak vlastně to přímo září takovou vstřícností a právě tím zájmem a péčí. A to se samozřejmě promítá nejen do péče v těch zařízeních, která se na tom zúčastní včetně té léčebny, která vlastně je centrem toho, toho setkání, ale také vlastně na atmosféře celého toho setkání. Takže to bylo velice, velice milé, vstřícné a bylo to právě o tom zájmu, o té péči, o tom vlastně, jak se dá ta situace měnit, i když ty boje vlastně právě v té následné péči jsou těžké a skutečně jedná se o každou, o každé nové příslušenství, o každou dobrou postranici a polohovací postel.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký je vůbec přístup společnosti, postoj veřejnosti k této problematice?

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka
--------------------
Jak už jsem o tom mluvila vlastně nebo jak jsem se toho dotkli v tom předchozím tématu, je to vlastně o tom, že ta společnost by se možná těmito otázkami měla více zabývat. Ono se to týká de facto každé rodiny. Já vždycky když někde přednáším, tak potom vlastně zjistím, že mnoho těch posluchačů má i svoji vlastní zkušenost s někým, kdo onemocněl demencí, kdo byl postižený těžce cévní mozkovou příhodou, nějakým následkem poranění mozku a tak dále. Prostě situacemi, kdy ti lidé potřebují dlouhodobou péči, a ta naše společnost jako celek před tím nějak zavírá oči, nějak nepovažuje tyhle ty situace za prioritní a ani prostě ony nesmírně důležité jsou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Určitě se shodneme, že velký význam má také duchovní péče, konkrétně v nemocnicích, v lůžkových zařízeních.

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka
--------------------
Ano, duchovní péče je určitě, ono se říká, hovoří o biopsychosociální a spirituální péči, která vlastně tvoří jaksi jeden komplex a teprve vlastně i s tou spirituální péčí se jedná o péči komplexní, ucelenou, holistickou, prostě tak jakkoli to pojmenujeme, prostě péči dobrou. A součástí dobré péče je vlastně i ta zejména ta, ta péče také o duši.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak je právě tato služba nakolik koncepční?

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka
--------------------
V současné době vydalo ministerstvo zdravotnictví takové doporučení, metodický pokyn vlastně o zřízení i, i nemocničních kaplanů, takže se tahle ta situace do jisté míry institucionalizuje. Já mám na to takové dva různé pohledy. Dovolím si prezentovat oba.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Povídejte.

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka
--------------------
Jeden je, jeden je takový, že ano, je to důležitá záležitost skutečně, aby se na duchovní péči dbalo. Na druhou stranu si nejsem jistá, zdali právě taková ta institucionalizace a zaškatulkování všeho je tou, tou pravou cestou. V Čechách to hodně potřebujeme nebo hodně, hodně si to žádáme. No, a suma sumárum z těchhle těch dvou trošku rozpačitých pozic bych chtěla říci, že asi ano, asi je to dobré, asi, asi je to věc, která povede k nějakému zlepšení a alespoň k zavedení duchovní péče k umožnění toho, aby kaplani nemocniční prostě byli přítomni, aby poskytovali tu péči, která je potřebná, kterou mnozí lidé žádají, ale aby to nebyli jen oni. To si myslím, že to je také důležité, že péče o duši, duchovní péče není jenom péče ve smyslu náboženském, protože samozřejmě všichni jsme nějak spirituální a nemusíme to mít zařazené podle určité církve, která je v té ekumenické radě nebo biskupské konferenci, takže to je možná taková moje snad ani ne výhrada, ale spíš jenom taková moje možná prosba do budoucnosti vlastně všem těm zařízením, která budou takto uvažovat, aby vlastně respektovala veškeré duchovní potřeby.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Francouzská média začala hájit manželku nového francouzského prezidenta Brigitte Macronovou, která je čím dál častěji terčem urážek i posměchů kvůli svému věku a čtyřiadvacetiletému věkovému rozdílu mezi manžely. Některé deníky dokonce vyzvaly své čtenáře, aby přestali se sexistickými urážkami. Jak to na vás působí tato debata?

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka
--------------------
Se sexistickými a ageistickými.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak.

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka
--------------------
A to bych řekla, že je nesmírně důležité. No, já osobně paní Macronové nesmírně fandím. Mně se to, mně se to velice líbí, že vůbec ve veřejném prostoru se vyskytuje manželský pár, harmonický manželský pár, tak jak oni působí po vlastně dlouhá léta, který vlastně kde je tenhle ten rozdíl opačný, než jsme zvyklí, protože zpravidla jsem zvyklí na velký věkový rozdíl mezi mužem a ženou s tím, že ta žena je velmi výrazně mladší a tady vidíme pravý opak. Takže já si myslím, že to je velmi důležité pro takovou pestrost té společnosti. No, a co se týká, co se týká toho postoje. Já se musím přiznat, že tak jak jsem teď právě kvůli tomu setkání na Maltě prolétala různými letišti, tak jsem samozřejmě hledala, nehledala jsem jenom na internetu, ale dívala jsem se i do různých novin a podobně, a musím se přiznat, že jsem tam ale nenašla příliš útočných článků. Zřejmě se už ta média, možná to jsou jenom bulváry...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebo různé internetové diskuse pod články a podobně.

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka
--------------------
Ano, možná, ty já zpravidla příliš nečtu, protože tam se vyskytují tak různé věci, abych řekla eufemisticky, že je někdy dobré v zájmu vlastního duševního zdraví to nečíst. Ale myslím si, že ta kultivace už určitá nastala a že ty útoky nejsou tak výrazné a já jenom já jim strašně fandím a jenom věřím, že to povede opravdu k takové té kultivaci společnosti. Já jsem si i v souvislosti s našimi politiky, a nebudu jmenovat, protože nakonec všichni máme určitou paměť a vybavíme si něco, tak jsem si vlastně říkala, že je to taková prapodivná móda měnit s vysokou funkcí, s bohatstvím měnit auto, no, tak dobrá, vyměníme auto, ale měnit také manželku, to mi připadalo až takové, až takové zvláštní. Takže si myslím, že tenhle případ je možná dobrý.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč podle vás, paní docentko, takový vztah, kdy je žena podstatně starší, vyvolává u některých takové emoce, když je to obráceně, jak jste řekla, tak víceméně se nad tím až tolik nepozastavujeme.

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka
--------------------
Přestože to je někdy až absurdní, tak se nad tím tolik nepozastavujeme. Ano, to máte pravdu. A tohle to budí zřejmě emoce. Právě tu neobvyklostí, já bych řekla právě tou neobvyklostí. A myslím si, že záleží samozřejmě velmi hlavně na Macronových, jak, jak prostě ten jejich vztah bude jistě vystaven velkému tlaku a jak to vše ustojí zejména pan prezident francouzský a jeho paní choť také. A myslím si, že to může přispět opravdu té, i té kultivaci společnosti v tom dobrém slova smyslu, prostě naučit se přijímat něco, co není zcela obvyklé, ale co může být funkční a nakonec i krásné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak silný, byste řekla, je ageismus v naší společnosti? Předsudky vůči stáří.

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka
--------------------
To docela, to docela vím. To docela vím, protože kolegyně Vidovičová a spol, kolegyně Kafková mají za sebou četné výzkumy ageismu. Já si nepamatuju přesně jejich čísla, kolik to je, ale velmi dobře vím, že ageismus, čili diskriminace z důvodu věku, je nejčastější formou diskriminace, která jaksi se u nás vyskytuje. A je to daleko, v podstatě řádově je to nejčastější než ostatní formy diskriminace. My jsme vůči mnohým, mnohému tolerantní, ale často nikoli vůči stáří.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, když jsem se zmínila o konferenci na Maltě, tak tam se hovořilo o úmluvě o právech lidí právě s jinými nebo s disabilitou?

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka
--------------------
Ano, ano, ano. A to je, myslím, nesmírně důležitá věc, o které se hovoří stále častěji právě na těchhle těch mezinárodních setkáních. Existuje totiž mezinárodní konvence o právech lidí s disabilitou. A tato konvence byla přijata i ratifikována Českou republikou. To znamená, že to vlastně má platnost zákona.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká gerontoložka docentka Iva Holmerová. Já vám za to děkuji. Mějte se pěkně.

Doc. Iva HOLMEROVÁ, gerentoložka
--------------------
Děkuji za pozvání, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou, na slyšenou se těší Zita Senková. Na zítra je připraven rozhovor s kardinálem Dominikem Dukou. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.