Přepis: Jak to vidí Iva Holmerová – 12. srpna 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den přeje Zita Senková. Mým dnešním hostem je gerontoložka docentka Iva Holmerová. Já vás vítám, dobrý den.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Čeká nás celá řada témat, například otcové na rodičovské. Ale neopomeneme podívat se také na světový závod o vývoj nové vakcíny. Nerušený poslech. Slovensko podle tamního ministra zdravotnictví zažívá druhou vlnu koronaviru. Země schválila nový pandemický plán. V Německu výrazněji přibylo nově pozitivně otestovaných lidí, včera to bylo celkem 1226. Ve Francii jsou povinné roušky. O novém koronaviru už víme za toho půlroku podstatně více, ale stále to není kompletní. Paní Holmerová, zdá se, že část lidí je vůči němu imunní. Začínáme tedy chápat, jak funguje a co na něj funguje? A jakými pocity sledujete celou tu situaci?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
Samozřejmě tu situaci také sleduji už proto, že pracuji vlastně v odvětví, kterého se tahle ta situace samozřejmě týká. Gerontologie zachází s těmi, kteří jsou i vůči virovým infekcím nejkřehčí, takže proto tu situaci sleduji samozřejmě. No já si nemyslím, že bychom byli zatím ze všeho ještě moudří, že bychom toho příliš věděli o koronaviru. Myslím si, že se ještě musíme mnoho učit. Myslím si, že musíme tu celou situaci sledovat. Ale už prostě jsou takové důležité věci, které si myslím, že jsou docela zřejmé, které se týkají třeba toho přenosu viru, tak jak to vlastně hlavní hygienička Prahy i formulovala, že vlastně tam to největší riziko je v uzavřených nevětraných místnostech, v místnostech, kde se lidé pohybují, kde na sebe třeba přímo mluví, kde na sebe křičí a podobně. Takže to si myslím, že už jsou takové základní věci, ze kterých se můžeme poučit, i co se týká těch preventivních opatření. Docela zajímavá je ta situace s rouškami. Víme, že vlastně my jsme možná byli jedni z prvních, kteří začali diskutovat o rouškách, o potřebnosti nošení roušek. Já nevím, pamatujete jistě na počátky epidemie. A myslím si, že bylo docela dobré, že možná v Česku, tak jak si říkáme, že někdy, když je nejhůř, že prostě začínáme využívat zdravého rozumu, normálního rozumu a prostě svých kvalifikací a znalostí a tak dále, takže myslím, že tak jsme k tomu přistoupili vlastně i v té problematice roušek, kdy vlastně jiné státy třeba hlásily, že není dost vědecké evidence, tedy vědeckých důkazů pro to, aby tedy potvrdily, zda roušky zabrání jaksi přenosu viru, šíření viru. A my jsme říkali, ano, to sice tyhle ty důkazy nemáme, ale zdravý rozum a prostě zkušenosti z lékařské a zdravotnické praxe nám ukazují, že přece jenom roušky do značné míry zabrání šíření kapének. Značná míra viru přichází s kapénkami, tedy když budeme nosit roušky, a to tedy nosit roušky přiměřeně a v přiměřených situacích na přiměřených místech, tak můžeme tam tomu přenosu do značné míry zabránit. A to si myslím, že bylo strašně důležité. A myslím si, že vlastně taková ta zdravá úvaha, která šla paralelně s těmi různými příkazy, které přicházely, že jo, noste roušky všude, takže vlastně to byl až takový extrém, že jste potkával lidi uprostřed hlubokého lesa s rouškami a třeba v autech, kdy jezdili sami, s rouškami. Ale to byly spíš výjimky. A řekla bych, že většina našich lidí skutečně velmi vstřícně, velmi inteligentně začala nosit roušky tam, kde to bylo rizikové. A to si myslím, že je důležité. A možná se to takovým různým chaosem vývoje teď v průběhu těch posledních měsíců a také těmi uvolněními a, v uvozovkách, možná uvolněními, bych řekla, a různými předpisy, které jsou značně nepřehledné, tak se to možná tak trošičku spletlo. A myslím si, že zase bychom se měli vrátit těm jaksi principům...

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
No nejenom k tomu selskému rozumu, on ten rozum vždycky by měl vycházet z nějakých takových bytelných znalostí. Já si myslím, že bychom měli udělat zase znovu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Skutečným průlomem ve zvládání pandemie by měla být účinná vakcína. Bude to třeba ta ruské provenience? Jak včera oznámil prezident Putin, Rusko schválilo první vakcínu proti koronaviru na světě. Vyzkoušela ji na sobě i jedna z jeho dcer. Očkování by mohla začít v Rusku v září. Na světě ale zatím jsme nezaregistrovali nějaké velké nadšení z této vakcíny.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
Já si myslím, že tam svět k tomu přistupuje zdrženlivě, jako samozřejmě všeobecně, bych řekla, k ruské vědě. Nic ve zlém. Víme, že tam samozřejmě jsou týmy, které jsou špičkové, jsou tam geniální mozky, které byly vždy. Zase na druhou stranu, je tam veliký politický tlak, který může udělat velikou škodu. Také už to, že vlastně se očkovat nechala prostě, a tak dále, jak říkáte, Putinova dcera, a tak dále, takže vidíme, že to má prostě obrovskou politickou prioritu. A to je vlastně vždycky velice problematické. Nechci říct přímo špatné, ale je to minimálně velice problematické. Nicméně známe i signály, další pozitivní signály ze světa, například toho oxfordského týmu, který také hlásí určité dílčí kroky. Tam máme určitou jistotu, že prostě tyto týmy budou prostě své výsledky nějakým způsobem zveřejňovat, publikovat v rámci systému otevřené vědy, že budeme mít určité srovnání. No a uvidíme. Třeba i ta ruská vakcína přinese nebo přináší samozřejmě určitou naději, je to určitý krok. Ale myslím si, že je prostě důležité pokračovat dále v tom výzkumu u každého léku. Samozřejmě u každé vakcíny platí to, že by měla být v první řadě bezpečná. To je vlastně ten první krok toho klinického zkoušení. Potom se zkoumá samozřejmě účinnost té látky. A vlastně teprve ta třetí fáze klinických studií je vlastně taková fáze velice jaksi přesného výzkumu, kde se zkoumá účinnost určitých dávek u různých skupin lidí, a tak dále. Takže prostě celý ten proces toho klinického zkoumání a té dobré klinické praxe má být prostě transparentní, správní, replikovatelný, otevřený, a tak dále. Takže já nemám ty informace, abych se mohla k té ruské vakcíně vyjádřit. Ale jak říkám, brala bych to jako pozitivum s určitou rezervou, protože byli "samoje /nesrozumitelné/" a je to "samoje bolšoje", to my všichni známe vlastně už z historie, takže bych trošičku byla jaksi vůči tomu rezervovaná. Ale dobrá zpráva.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Určitě. Tempo vývoje, každopádně vývoje té nové vakcíny nemá obdoby. Aktuálně jenom pro informaci, ve světě hlášeno v různých stupních vývoje více než 150 možných očkovacích látek. Nová studie vědců z italského Milána odhalila, že více než u poloviny testovaných pacientů, kteří prodělali koronavirus, se zhruba měsíc po uzdravení objevily psychické potíže, například posttraumatická stresová porucha, úzkosti, nespavosti, deprese. A podle výzkumníků může za to nejspíš reakce protilátek na vir nebo stresové faktory jako izolace, jako je strach z toho, že zemřu na nákazu nebo nakazím ostatní. Tady asi i vidíme, ale nechci to špatně interpretovat, jak mocná je i ta psychická stránka.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
Ano. Já si myslím to interpretujete naopak velmi dobře a velmi zeširoka, protože ono to je opravdu zatím velice široké a nepřehledné téma. A my jednak nevíme vlastně, jaký je dopad, jak říkáte, těch sociálních a psychologických aspektů toho onemocnění, protože někde se říká, že vlastně je minimálně stejně takový jako dopad toho vlastního onemocnění, co se týká té izolace, toho obrovského strachu. Vy jste říkala vlastně, že to je bezprecedentní, že to nemá obdoby. Ano, ta mediální masáž vlastně covidová, tak také nemá obdoby. To vlastně bylo onemocnění v přímém přenosu všech médií. To je vlastně něco, co jsme samozřejmě také ještě nezažili, něco zcela nového. Takže to jsou ty psychologické a sociální aspekty. A potom tam jsou ještě určitě prostě biologické, chemické, biochemické, fyziologické, patogenetické faktory a ty jsou také do značné míry nepoznané. A my třeba například samozřejmě ještě nevíme, jaký bude dlouhodobý dopad, prostě i ten biologický toho vlastního průběhu onemocnění, jeho různých stupňů, různých závažností, a tak dále. Minimálně již v současné době víme, že tam dochází k významnému poškození cév, že tam je jaksi takový mechanismus, který vlastně způsobuje trombózu, je v nějakém stupni aktivovaný, dochází k uzávěrům cév, i včetně významných cév v mozku, v plicích prostě, a tak dále. To znamená, dá se do značné míry předpokládat, že tam budou ještě nějaké další jaksi důsledky a dopady prostě vlastně toho onemocnění na další život a zdraví člověka, a včetně tedy zdraví mozku, takže na to se musíme také připravit. A ta doba je velmi krátká. Vezměme, že vlastně mechanismy poškození mozku, které způsobují demenci, vlastně trvají u Alzheimerovy nemoci 10, 15, třeba 20 let, než se vlastně to onemocnění vůbec nebo ten syndrom demence vůbec projeví. A tady vlastně se cosi nastartovalo vlastně v prosinci minulého roku, proto tedy 19. Říkali jsme, že budeme mluvit o covid, tedy teď 19. A nyní máme tedy vlastně polovinu roku nebo skoro tři čtvrtě roku, ale roku prvního. Takže vlastně uvidíme, jak se to všechno bude rozvíjet dále.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
SARS-COV-2.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
Ano, ano, ano. A co je ještě významné, jsou ty environmentální faktory, faktory životního prostředí, které vlastně byly zmíněné teď také ve velice důležitých mezinárodních materiálech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jsou, paní docentko Holmerová, i další nemoce, jako třeba hodně se teď píše o zoonózách.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
Ano, ano. A toho díky, že zmiňujete, protože to já považuji právě za ten jeden z velice důležitých materiálů, které vydala vlastně Komise pro životní prostředí Spojených národů ve spolupráci s dalšími velice renomovanými univerzitami, například Greenwich University, ale také mezinárodními organizacemi. A v tom materiálu se vlastně mluví o jaksi důležitosti té strategie jednoho zdraví. Protože zdraví není jenom zdravím člověka, ale je to vlastně to zdraví člověka globálně, vlastně velice souvisí také se zdravím živočichů, kteří nějakým způsobem v tom jeho prostředí žijí, nebo zvířat vlastně. A ta zvířata mohou být vlastně jak domácí, tak také taková ta /nesrozumitelné/ domácí, skoro domácí, která prostě jsou jako myšky různé a potkani, a tak dále. A potom jsou to zvířata, která také žijí divoce samozřejmě. Takže to je zdraví zvířat, která obklopují člověka, ale potom vlastně všeobecně životního prostředí, které nějakým způsobem působí jak na ta zvířata, tak na člověka, a které do velké míry může jaksi ovlivnit vznik a šíření zoonóz, to znamená nemocí, které vlastně přicházejí ze zvířat na člověka. A divme se, vlastně říká se, že asi 60, možná více nemocí infekčních, kterými člověk stůně nebo lidstvo stůně, právě přicházejí ze zvířat. A jsou to prostě významná onemocnění, jistě prostě AIDS, o kterém se hovoří, tak ten má také svůj původ nebo o kterém se hovořilo zejména teda před několika desetiletími, když se hledaly léky, tak ten má také svůj původ v živočišné říši. Ebola, MERS, horečka západního Nilu nebo Rift Valley, tam se dokonce dávalo přímo v souvislost s hurikánem El Nino, s tím obrovským jevem, který prostě velice ovlivnil životní prostředí. A vlastně po něm vlastně se rozšířila tahle ta horečka, bovinní spongiformní encefalopatie, nemoc šílených krav, zika, a tak dále, a tak dále. To jsou prostě vlastně všechno nemoce, které na člověka přicházejí z živočišné říše. A přicházejí proto, že zvířata jsou nemocná, protože žijí v nemocném životním prostředí. A co je zajímavé, nedávno byla publikována další práce čistě o demenci, o problematice demence. Je to druhá studie vlastně nebo /nesrozumitelné/ commission, taková velká přehledová studie mezinárodní. A ta zdůrazňuje, že právě významným rizikovým faktorem i demence je životní prostředí. Čili my bychom neměli se zaměřit jenom jako lidé sami na sebe, ale měli bychom si uvědomit, že chceme-li být zdraví, měli bychom žít také ve zdravém životním prostředí, v prostředí, které je udržitelné, které prostě se týká změny klimatu prostě, a tak dále. Zabývat se i těmihle těmi důležitými otázkami.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A třeba také zhubnout, jak radí britský premiér Boris Johnson, který vybídl spoluobčany, aby aspoň trochu ztratili na váze a tak posílili imunitu v boji také a nejenom tedy s tím novým koronavirem.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
To mi připadá velmi roztomilá, pozitivně roztomilá záležitost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
On má vlastní zkušenost.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
On má vlastní zkušenost a je to i významná otázka samozřejmě veřejného zdravotnictví. A je i velice hezké, jakým způsobem to Boris Johnson prezentuje, bych řekla, protože on tím opravdu... On je značně, do značné míry jako velice kontroverzní osobnost. Ale jsou tam určité věci, které se nám nelíbí samozřejmě, ale jsou tam nepochybná pozitiva. A vlastně to, jak Boris Johnson dokáže ovlivnit veřejnost, co se týká zejména, dejme tomu, cyklistiky v Londýně, že jo. On byl obrovským propagátorem, když byl starostou Londýna, cyklistiky v Londýně. Zmiňme třeba veliký úspěch olympijských her, a tak dále. A nyní se Boris Johnson na základě té vlastní zkušenosti, protože sám byl nemocný, vcelku docela vážně nemocný, víme, že několik dní setrval na jednotce intenzivní péče, a dal to samozřejmě do souvislosti se svou obezitou, protože víme, že obezita je rizikovým faktorem právě toho těžšího průběhu onemocnění, ale nejenom tedy tohoto onemocnění, ale i dalších, tak prostě sám trochu zhubl, jak na něm můžeme pozorovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
6 kilo.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
Ano, ano, ano. A vlastně začal s tou kampaní, která si myslím, že je nesmírně důležitá. A co je důležité i z pohledu veřejného zdraví, bych řekla, nebo veřejného zdravotnictví, že je prostě srozumitelná. On, ať chceme, či nechceme, ať se nám Boris Johnson líbí, nebo nelíbí, ale on je prostě srozumitelný. A tohle to je sdělení, které je srozumitelné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Evropská unie chce, aby se do péče o kojence a batolata ještě více zapojili otcové. Již za 2 roky by měli podle směrnice nastoupit na rodičovskou dovolenou minimálně na 2 měsíce. Jak se vám to zamlouvá, paní Holmerová?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
Mně se to zamlouvá, mně se to zamlouvá. Respektuji samozřejmě, že se to nemusí zamlouvat všem. Nebo zamlouvá se mi to do určité míry, se musím přiznat, protože jsi nejsem jista, do jaké míry třeba v některých zemích budou tato opatření přijata.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem v České republice si dlouhodobou rodičovskou dovolenou otcové berou jen minimálně a jsou to podle statistik zhruba 2 %.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
Ano, ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Teď to ale bude povinné, podle všeho.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
Pro nás by to bylo, myslím, užitečné, ale nevím, jestli z té povinnosti se nějak nebudeme vykrucovat, vyhýbat, uhýbat a podobně. No já jsem ještě z generace takových těch vlastně žen, ironicky řečeno, hrdinek, prostě kdy nám byla vnucována emancipace s tím, že ano, věnujte se svým profesním, buďte úspěšné, udělejte si všechnu práci doma a potom samozřejmě tedy se věnujete své akademické kariéře a podobně. A studovat po nocích, to je prostě normální. VEvropě to už normální není a já si myslím, že tady je i významný docela vliv Skandinávie, kde tyto trendy, zejména v rovnosti mužů a žen, mají velkou tradici a podobně. Takže ono to bude do značné míry závislé na kulturním prostředí, na kultuře té dané země. Ale myslím si, že takový prstíček, aby nastala opravdu větší rovnost mezi muži a ženami v různých aspektech života, včetně péče o děti, je důležitá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co se týče těch nejnovějších statistik, tak například v západoněmeckých městech je vysoký podíl bezdětných žen. Jsou to hlavně akademičky, které podle studie mnoho času a energie investovaly do vzdělání, do kvalifikace, což také chtějí v životě uplatnit. A celkově, když se podíváme na čísla porodnosti v Evropské unii, tak vidíme mírný pokles. Ten registruje i Německo, ale v zásadě jsou spokojeni s tím trendem, je to průměrná porodnost. Nejvíce dětí se rodí ve Francii, nejméně na Maltě. A přidám ještě průměrný věk prvorodiček, ten se v Německu pohybuje kolem třicátého roku ženy. Později rodí, možná je to překvapující, Italky a nejdříve kolem 26 let jsou to ženy v Bulharsku.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
To jsou zajímavá čísla. Já bych řekla, že to je takový očekávatelný vývoj jaksi rozvinutého světa, protože víme, že vzdělání je významným faktorem, který nějakým způsobem ovlivňuje porodnost. V Evropě můžeme považovat spíše za problém, tak jak nám populace velice rychle stárne a jak vlastně nám se akcentují ty problémy osamocenosti třeba ve vyšším věku, které určitě souvisí právě s tím, že ženy žijí samy, se svými dětmi, že jsou domácnosti rozdělené, že taková ta komunikace v rámci větších rodin a podobně není taková. Do jisté míry to je skutečnost, to je realita. Je to prostě fenomén moderní společnosti. Na druhou stranu víme, že právě řešením nadměrné porodnosti a s tím souvisejících zase všech dalších negativních faktorů, které to přináší, včetně vysoké dětské úmrtnosti, prostě chudoby, a tak dále, a tak dále, je právě vzdělání žen. Že prostě když jsou ženy vzdělané, informované, poučené, tak právě tím se limituje ta v podstatě nežádoucí, nadměrná, vysoká porodnost, která zase prostě v rozvojových zemích vede k těm všem nežádoucím efektům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Á propos, komunikace. Lze číst mnoho zpráv o tom, že čím dál více dětí vyhledává logopeda. S čím to může souviset?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
To, asi bych řekla, že jsou různé faktory, které k tomu přispívají. Možná je to i přílišná digitalizace, nebo je to také v tom, že spolu relativně málo mluvíme, že si vzkazujeme možná vše přes moderní média. Takže já si myslím, že je důležité, když té logopedické stránce věci věnujeme docela pozornost. Á propos tedy, já jsem teď naprostou náhodou v obchodě našla takovou knížku, když už jsme u té logopedie, která se jmenuje Logopedické písničky. A já jsem naprosto nadšená! Naprosto nadšená, protože jsou to sice logopedické písničky, ale ta knížka je krásná, velice hezky ilustrovaná. A ty písničky nejsou jenom logopedické, ale jsou to prostě krásné veselé písničky, které využívají melodii našich lidových písniček. A já jsem musím přiznat, že to je náš dlouhodobý problém v rodině. My máme vlastně tři čtyřleté děti, vnoučata. A moje dcera, která žije v Anglii, je muzikantka. A velmi si stěžovala opakovaně na to, že by ráda zpívala české lidové písničky s dětmi, ale že ta slova a ta slova, že to jsou jakési agro písničky, které prostě stále se prostě vztahují, nic ve zlém, k našemu zemědělství, které jsou smutné. Když jsem byl maličký pacholíček, vstoupil mi koníček na malíček, ouvej, ouvej, to to bolí, že jo. Nebo holka modrooká, v potoce se voda točí, podemele tvoje oči. Až já budu velká, bude země selka. Prostě a tak dále, a tak dále, nic ve zlém, jsou to krásné písničky, mají krásné melodie, ale prostě batolata si je nezazpívají, protože jim nerozumí. A tady ty logopedické písničky, já nevím, jestli je to jenom zástěrka, to logopedické, může být také, ale jsou to prostě krásné veselé písničky, které prostě jsou na náměty právě těch českých lidových písniček. Takže například Když jsem byl maličký pacholíček, to je písnička v postýlce, mám sice světýlko u postýlky, stejně se spí nejlíp u maminky, u maminky, u tatínka, tam se mi celou noc pěkně spinká. Anebo teď mi dcera poslala video s tříletou vnučkou, která zpívá: šel šašek, náš Vašek, šel do školy šašků, hej šašku, náš Vašku, nenech doma tu tašku, což jsme si uvědomili, že i ta logopedická stránka je docela zajímavá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Určitě, na "š".

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
To "š" tam nebylo zrovna dobré, ale bylo to docela hezké a veselé. A hlavně dětem se to velice líbí, rády si to zpívají, rády si to čtou. Takže díky autorkám, paní Havlíčkové a Eichlerové, je to skvělé.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nová aplikace má ženy ve Francii chránit před sexuálním obtěžováním. Po úspěšném testování v Marseilles se teď rozšiřuje do celé země. Má několik funkcí, jako například vracím se domů nebo pomozte mi. Bary a podniky se mohou do ní registrovat jako bezpečné místo. Jak vy se, paní Ivo Holmerová, díváte na tento problém? Oběti sexuálního násilí, ostatně i domácího násilí se nezřídka setkávají i s odsuzováním. Jsou to poznámky typu "můžete si za to samy".

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
Já se na tenhle ten problém dívám jako na velice závažný problém. Na velice závažný problém, který má dvě stránky. Stránku zneužívání dětí v dětském věku, dospívajících a potom v dospělosti. Takové to "můžete si za to samy" je zřejmé, že děti si za to samy nemohou, tam o tom nikdo ani nepochybuje. Ale já jsem zaznamenala jakési doporučení Evropské komise, že zneužívání dětí by se mělo trestat minimálním trestem 10 let nepodmíněně. A když si uvědomíme, a věřte, že mám i zkušenost rodinnou s touto situací, když si uvědomíme, že vlastně zneužívání dítěte vede vlastně k celoživotnímu narušení vztahů v rodině, které je do značné míry nenapravitelné, tak je to prostě závažný zločin, kterému je zapotřebí prostě věnovat značnou pozornost. Myslím si že současné době se to je to jisté míry činí, ale do značné míry se to ještě bagatelizuje. Považuje se to za fenomén, který je nějakým způsobem výjimečný, někdy nemožný, nevěnuje se tomu pozornost. Tady bych chtěla varovat, je to skutečně závažná záležitost a je tomu zapotřebí věnovat obrovskou pozornost. To je u dětí, dospívajících a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A u žen? I když obětí mohou být ženy i muži.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
Ano, samozřejmě, u žen nebo u mužů, o tom musíme samozřejmě takhle hovořit, ale víme, že to je častější u žen. Je to pochopitelně také závažný fenomén, který souvisí vlastně s narušením vztahů, poškozením celé té osobnosti a podobně. A nelze se prostě vymlouvat na to, že si za to ženy můžou, nebo ti postižení, že si za to mohou. Je to prostě tak, že zase je to otázka kultury té společnosti, jakou pozornost by tomu měla věnovat, jaká by měla být preventivní opatření, jak by se mohli a měli dotyční bránit. Samozřejmě nemělo by se to nějak ostrakizovat, že vlastně každý vztah by se měl jaksi takovýmto způsobem interpretovat. Ale zase na druhou stranu, takové ty posměšky právě typu "ona si za to může" nebo "on si za to může", ty jsou naprosto nevhodné. Jsou to situace, které jsou hluboce individuální, a tak by se měly také řešit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Podle údajů neziskových organizací v Česku zažijí dvě z pěti žen domácí násilí. Máme vůbec tedy dostatečné povědomí o tomto problému? Souvisí ta pomoc třeba i se všímavostí okolí?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
Samozřejmě. Samozřejmě trochu se uzavíráme do sebe možná. A tyhle ty fenomény jsou do značné míry skryté. Já nejsem informovaná o té situaci všeobecně, ale víme, že třeba u starších lidí se takové nějaké závažnější špatné zacházení vyskytuje. Říká se u čtyřech a více procent. A takové ty různé formy, které bychom mohli považovat za lehčí, ale co je lehčí a co je těžší, to je problematické, to je asi 10-40 %, čili je to velice významné procento lidí, kteří jsou nějakým způsobem nespokojeni, nešťastni ve svém životě, protože se k nim to okolí nechová hezky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Iva Holmerová, gerontoložka a její názory. Děkuji vám za to a přeji vám hezký den. Na slyšenou.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
Děkuji za pozvání. Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mým zítřejším hostem bude biolog David Storch. Příjemný poslech Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media. Texty neprocházejí korekturou.