Přepis: Jak to vidí Irena Obermannová - 16. srpna

Hostem byla spisovatelka Irena Obermannová.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Hostem pořadu Jak to vidí je dnes spisovatelka Irena Obermannová. Je to vaše premiéra. Dobrý den.

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
Dobrý den. Dobrý den. Děkuju za pozvání.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Proslýchá se, že jste se pustila do detektivního žánru. Je to pravda?

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
Je to pravda. A byl to takový výlet vlastně poměrně dobrodružný na neznámou půdu. Já jsem s psaním detektivek koketovala už jako na FAMU na škole, kde jsem prý, já jsem to dokonce zapomněla, jedna spolužačka mi připomněla, že jsem přece už na FAMU napsala scénář, který se jmenoval Vražda pudla nebo Případ pudla nebo tak nějak, vůbec si ho nepamatuju, ale prý to byla detektivka. Takže mě jako tohle vždycky zajímalo, ale řízením osudu jsem se stala tou ženskou autorkou, jak se říká, já to nemám moc ráda, tenhle termín, ale to je teď jedno, ale ono po takových skoro těch 20 knihách si člověk říká, jestli jako už skoro všecko neřekl. Nevím, jestli jde všecko říct, ale každopádně jsem měla nějakou potřebu zkusit něco úplně jiného, protože na Mars jsem nějak jako nemohla letět, tak jsem udělala podobný výlet v literatuře a zkusila jsem tedy detektivní žánr. Zvolila jsem si vlastně docela těžkou cestu, protože ta detektivka je těžká, samozřejmě můžeme ji chápat jako brakový žánr, ale mě na tom, na tom baví to, že je možno použít jako podnos ten brakový žánr, tu detektivku, ten detektivní příběh strhující a napínavý, a tam vlastně si říct nějaké i jako třeba trošku vážnější věci.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ostatně slavný švédský spisovatel a novinář Stieg Larsson řekl cituji: "Detektivky jsou jedna z nejoblíbenějších forem zábavy vůbec. Výborně se tedy hodí, když chcete skutečně něco říct." Takže to je ten váš příklad.

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
Řekl, jo, no tak, aha, tak to přesně si myslím já, to mi mluví úplně z duší..., z duše.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Četl jsem, že jako feministka tvrdíte, že muži jsou pomalý troubové a ženy jsou určeny k jasnozřivosti. Tak vlastně s tak jmenuje i vaše druhá detektivka, ona už je druhá.

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
Ano, je druhá.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nikoho asi nepřekvapí, že hlavní postavou vyšetřovatelkou je žena.

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
Dívka mladá, mladá dívka.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pořád je tam trošku toho feminismu?

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
No, víte, že vlastně nevím, já si totiž vůbec nejsem jistá, jestli v mých knížkách je feminismus, protože v mých knížkách je samozřejmě znát to, že jsem prostě samostatná svéhlavá žena, která prostě se neřídí tím, co se takzvaně má a podobně, ale jako feminismus je něco trošku jiného, nemyslím feminismus je, patří jako do umění, já s tímhle mám trošku problém.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A proč by neměl patřit?

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
No, protože, nevím, některé aktivity feministek proti umělecké mně vlastně trošku jako vadily, třeba, já nevím, když Miloš Forman natočil Lid versus Larry Flynt, tak to feministky poměrně dost poškodily, tenhle jinak naprosto skvělý film, jo, prostě já si myslím, že v umění je dovoleno naprosto všechno, tedy i šovinismus dokonce je dovolen v umění a v literatuře, jo, a prostě když feministky, já nevím, protestují proti básni, ve které je opěváno ženské tělo, tak pokud je ta báseň dobrá, tak já teda rozhodně nebudu protestovat. Takže, takže to jsem myslela tím, že feminismus a umění nebo literatura je pro mě jako trošku, trošku problém, jako nechci být, nikdy jsem nebyla žádnou hlásnou troubou ničeho, jenom vlastně sama sebe, nicméně některé mé knížky samozřejmě takzvaně feministické jsou hodně.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když jsem avizoval náš rozhovor, tak Jiřího Holoubka právě zaujal ten výraz jasno, nebo že ženy jsou předurčeny k jasnozřivosti. Můžete to vysvětlit?

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
No, tak já si myslím, že ženy jsou vnímavější a že mají větší schopnost napojit se, nebo vnímavější, to není úplně přesné, ale že mají větší schopnost napojit se na něco mezi nebem a zemí, že prostě muži...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jsou přízemnější?

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
Ano, jsou, muži jsou přízemnější a horší.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak ale tím pádem, teď nevím, abych to úplně nezjednodušoval...

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
Já taky ne.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Se hlásíte k tomu feminismu.

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
Ano, já se k feminismu hlásím.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale nemáte potřebu, promiňte, to do svých děl, do svých knížek...

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
Asi to tam nějakým způsobem je, ale nemám to úplně ráda.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pojďme zpátky k těm detektivkám nebo k té druhé, kterou, už je hotová nebo teď vzniká?

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
Ta už je hotová, ta už vyšla, Jasnozřivost.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ano, já myslel, že na ní teď pracujete.

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
Ne, ne, ne, ta už vyšla.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
On ten příběh, jak jste mi říkala, se odehrává v Kytlici, v Česko-saském Švýcarsku, vlastně ve vaší chalupě. Nebojíte se tam teď, když tedy jste tam umístila děj příběhu?

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
Naopak, teď už se, teď už se tam nebojím.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jste se bála, když jste to psala?

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
Já jsem se, já jsem se tam vždycky trošku bála, a pak jsem si to jednoho dne zakázala a od té doby, co jsem v Kytlicích, protože já říkám ty Kytlice, začaly dít vraždy v mé knize, tak už se tam nebojím vůbec, protože jsem si to tak užila.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Máte už nějaké ohlasy na ten příběh?

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
Mám na to docela hodně ohlasů. A klepu teda docela vlastně kladných, přestože ten příběh je takový docela košatý a rozvětvený a je prý docela jako těžké se tím na začátku prokousat, což bych asi neměla říkat, protože můžu leckoho odradit. Ale jako podle těch ohlasů, co mám, tak ti lidé říkali, že to potom jako stojí za to, tak doufám, že to tak je.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jako laik si myslím, že detektivní žánr má svá pevně stanovená pravidla. Je nutno se jich držet a nebo i v tom jste si dopřála tvůrčí svobodu?

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
Tak tím, že to je už ta druhá detektivka, tak já jsem napsala už před tím Dobré duše s tou samou hrdinkou, šachistkou pátrající po vrahovi v hlavní roli, a ty Dobré duše, to je úplně opravdu jako striktně jsem dodržela pravidla dobré detektivky, s touto ovšem mimořádnou hrdinkou, která má mimořádný názor, mimořádné názory na svět kolem sebe, který vlastně nezná, ale v té Jasnozřivosti je to také klasická detektivka, ale už jsem si tam dovolila právě ty přesahy do Jasnozřivosti.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Teď jsme si jenom ujasňovali, jestli jsou ty Kytlice nebo ta Kytlice, obojí je asi možné. Jaký vztah máte k tomu místu vy?

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
Tak já Kytlice miluju, protože říkám, že tam bydlí pánbůh, a to u nás na zahradě v rohu, vím přesně kde.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak jste na to takhle přišla?

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
Nevím, prostě mě to napadlo. Povídáme si prostě.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
S bohem? A on je v rohu. Kytlice je Vesnicí roku Ústeckého kraje. Přičinila jste se nějak o to?

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
To bych nechtěla takhle říkat, já si myslím, že se o to přičinila ta vesnice sama nebo spíš jako lidé, kteří se tam starají o její dění a vlastně současná starostka a tak, jako tam se vlastně dějou docela, docela hezké věci, jako třeba v kultuře a tak, třeba teď tam hrál v lesním divadle Mário Bihári tam měl nádherný tam měl nádherný koncert v lesním divadle po Němcích, opravdu jako uprostřed teda lesy se skvělou akustikou a byl to prostě nádherný koncert. Pak tam je vlastně domov pro lidi s mentálním postižením a v něm se děje prostě spousta věcí, je to, myslím si, že si to ta vesnice opravdu zaslouží. Ale, jak byla ta otázka?

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jestli jste se o to nějak přičinila?

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
No, ne, myslím, že ne.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To vypadá, že je to příliš velká skromnost, dobře, třeba to přiznáte posléze. Co se tady v obci dělá pro to, aby se stala celorepublikovou Vesnicí roku?

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
No, tak asi to, co jsem řekla a prostě to, že se lidé ze zastupitelstva a i lidé, kteří tam prostě bydlí, prostě se o tu obec hezky starají, že to tam hezky vypadá a tak.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Přemýšlel jste někdy, jak vlastně vzniká genius loci, zkrátka duch místa, čím to je?

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
Přemýšlela. A myslím si, že to je přesně ta věc, která se nedá napřemýšlet, že to je přesně ta věc mezi nebem a zemí, že vlastně člověk jako neví. Někde je, někdo to je a někde to není, je to něco podobného, jako třeba, já nevím, talent, někdo ho má a někdo ho nemá, proč, nikdo to neví, prostě se tak jako někdy něco stane, někde se něco překříží správně a je to tam.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A někdy se to překříží špatně a taky je to poznat.

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
Ano. Ano.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já bych se ještě vrátil k té úvodní otázce, jaký vztah k tomu místu máte, vy jak jste se tam vlastně ocitla?

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
Tak moje babička tu chalupu koupila v roce 52, tedy mnoho let před mým narozením. A já jsem, mě tam poprvé přivezli rodiče v tašce vlakem, když mně byly 2 měsíce. A od tý dobu k tomu mám prostě velmi silnou vazbu. Já vím, že prostě můj táta, který byl geograf, měl takovou nádhernou teorii, geograf romantik, říkal, že přímo, že nad Kytlicemi se sráží vzduch od 3 moří a že to je přesně nad naší chalupou a že padá dolů na jeho děti a na obyvatele té naší chalupy a proto se tam vždycky všecko vyřeší, všichni se uzdraví, což potvrzuji, že je pravda, já jsem bývala takové neduživé dítě, v Kytlicích mě nikdy nic nebylo. A mé děti, to bylo úplně to samé, vždycky když byly dlouho nemocné, tak jsme odjeli do Kytlic a všecko se spravilo.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono je to tak, že vlastně, když tomu člověk chce věřit, ta to vlastně začne fungovat, takovýhle léčivý deštík a teď jste si asi ho moc neužila v tom, v tom suchu a parnu.

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
Bohužel ne, no, my jsme si vždycky dělali legraci, že v Kytlicích pořád prší a teď teda tam skoro 2 měsíce nezapršelo.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ani v Kytlicích neprší. Jak to na člověk působí, vy asi vnímáte ty změny, ke kterým evidentně dochází. Odráží se to nějak třeba na psychice lidí podle vás.

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
No, nějak asi jo, ale já doufám, že já jsem prostě v některých věcech optimista, v některých jsem pesimista, a já prostě pevně věřím, že lidé začnou víc přemýšlet třeba o vodě, si myslím, že třeba zrovna v Čechách se tou vodou docela hodně nešetří. A i teď třeba, jak teda bylo v těch Kytlicích to sucho, tak prostě, když tam kapala voda z kohoutku, tak sem tam přisunula lavor, abych mohla zalít strom, který jsem zasadila svému vnukovi na zahradě. Tak vlastně člověk najednou o tom víc přemýšlí, když se sprchuju, tak vypínám v průběhu a tak.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Prý vás občas potkává to, co jste si vymyslela, napsala do knihy. Měla byste nějaký příklad?

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
No, tak zrovna třeba s touhle knihou, to je úplně krásný...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mluvíme o Jasnozřivosti.

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
S knihou, s knihou Jasnozřivost se začaly dít úplně neuvěřitelné věci třeba v tom smyslu, že já jsem měla už v dobrých duších hrdinku šachistku, jako geniální šachistku a načež jsem zjistila, že, a Dobré duše se odehrávají v Chřibské, kousek od Kytlic, na čemž jsem zjistila, že v Novém Boru, který je 7 kilometrů od Kytlic, je nejlepší šachový klub v Čechách zdaleka, ale vlastně jako skutečně evropského jména, za který hrají prostě kromě jako našeho nejlepšího šachisty Davida Navary, tak za něj hrají i jako cizinci a je to opravdu klub, který má velmi, velmi dobré místo na mezinárodní půdě. A aby toho nebylo, a já jsem o tom vůbec nevěděla, a aby toho nebylo málo, tak jsem zjistila, že hlavní manažer toho klubu koupil chalupu kousek od naší chalupy v Kytlicích a žije tam. Tak to je jedna z věcí, že prostě jsem měla pocit, že to tak ke mně přišlo. A těch věcí je mnohem víc.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže jste s ním diskutovala i některé šachové reálie třeba.

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
Ano, ano, přišel ke mně, seděli jsme na zahradě u stolku a povídali jsme si o šachách.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A neleká vás to, že vlastně se potvrzuje ona jasnozřivost ve vašem případě, že si něco vymyslíte a pak se to stane.

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
Ne, to mě neleká, já si myslím, že to tak bylo, co svět světem stojí a že je to tak vlastně správně, a že člověk by neměl se těhle věcí bát, ani se jim jako vyhýbat, že by se měl spíš snažit být s nimi v souladu a napojit se na ně.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono se říká, že nás ovlivňuje to, jakým způsobem přemýšlíme, vy už jste se dotkla toho, že v některých věcech jste pesimistkou, jindy se hodnotíte jako optimista, pokud se nám daří tedy myslet pozitivně, tak prý nás potkávají spíš pěkné věci a zase naopak. Máte takovou zkušenost?

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
To nevím, jestli úplně ji mám, bylo by to hezké, ale tohle mi úplně nejde, tohle se mi s tou myslí nedaří, se přiznám, ale možná, možná si to jako kompenzuju právě tím psaním, že někdy mám pocit, že to je vlastně to, o čem vy mluvíte, že člověk si třeba něco má silně přát a věřit tomu, že se to stane. A když tomu hodně věří, takže se to stane, tak to nevím, jestli umím, ale už jsem si mnohokrát všimla, že když něco napíšu, že se pak začne dít, takže asi, až si budu něco hodně přát, tak o tom napíšu knížku a ono se to stane.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A co myslíte, dá se pozitivnímu myšlení naučit a nebo se optimistou zkrátka člověk rodí, že to je naturela?

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
Já si myslím, že to je jako z největší části naturela, že opravdu se člověk rodí optimistou, ale asi se to i do jisté míry naučit dá.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak je vůbec, a teď nemyslím jenom, co s týče tedy těch povahových rysů nebo toho sklonu k optimismu, pesimismu, důležitá výchova v životě člověka, jak to vidíte?

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
No, tím si zrovna jsem tak úplně jistá, protože si třeba myslím, že moje máma byla opravdu jako bytostná optimistka, a já tak úplně nejsem, já myslím, že to je opravdu v nějakým nastavení duše.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A nemůže to být i životní zkušeností?

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
To myslím, že právě ne, já jsem vlastně byl takový divný pesimistický dítě...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Od mala.

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
...který, který přitom bylo doma jako hýčkaný a mělo všechno, takže nevím, jestli to je výchovou, možná do jisté míry, ale v mém případě určitě ne.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A může třeba být, já nevím, skepticismus, k něčemu užitečný.

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
Tak skepticismus asi jo, já si myslím, že pokud skepticismus umí vyhmátnout věci a umí na ně upozornit takovým pěkně řádně skeptickým až zakyslým způsobem, tak to, tak to může třeba leckoho nadzvednout a leccos posunout.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Povězte mi, do jaké míry musíte své fiktivní příběhy prožívat, aby byly pro čtenáře uvěřitelné?

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
Do veškeré míry, jakou si lze představit samozřejmě, to je prostě, to se člověk musí, musí prostě ten příběh žít a být ve všech těch postavách, vžívat se do nich, je to takový druh, jako meditace skoro bych řekla, něčeho takového, no, proto vlastně mě poslední dobou ruší úplně všechno, já už říkám, že když leze mravenec někde metr ode mě, což se na té chalupě děje, takže mě to ruší. Je to prostě mentální práce.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To znamená, že sama sebe jako autorka dokážete v tu chvíli tvorby dojmout a nahlas rozesmát?

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
Dojmout ani nahlas rozesmát úplně ne, ale...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ty emoce prožíváte?

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
Prožívám je, ale přece jenom asi teda nějak jinak, než takhle, vidíte, to je docela zajímavá otázka, to jsem, nikdy se mi to nestalo, spíš jako třeba mám radost, že tohle, že teď jako úplně cítím, že to tam jakoby takzvaně je a nebo naopak, že teda teď to tam není ani náhodou, tak z toho spíš bych tak plakala.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když píšete, můžete zároveň číst, nerozptyluje vás to, myslím jinou literaturu?

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
No, to je správná otázka, no. Jako vlastně trošku někdy ne, když jako hodně píšu, což ono to psaní má vždycky jako různé fáze, že jo, kdy první fáze je nějaký nápad, vymýšlení, přemýšlení, potom je to opravdovské psaní, tak když jako je tu pravé psaní, kdy prostě člověku před očima jako přibývá ten text, tak to někdy moc číst nemůžu, no, to je pravda.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A platí pro to období pravého psaní, pro tu tvorbu jiné plynutí času, že třeba se ponoříte do práce a najednou zjistíte, že večer byste si uvědomila, že už takhle...

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
Ano, to se, to se samozřejmě stává, to já dokonce, jako třeba se mi stává, že mám třeba schůzku, já nevím, ve tři, a přijdu prostě pozdě, protože jsem si nevšimla, kolik je, protože jsem byla ponořená do psaní.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A je to dobré znamení, že se daří, že to...

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
Je to dobré znamení, ano.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Co tedy vlastně pro nás, kteří nepíšeme, abychom si to dovedli představit, co to je za proces, odkud to přichází, vlastně ten příběh, inspirace, děje, jak se to vyvíjí.

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
No, to už je podobné jako jste se mě zeptal na toho genia loci, to jsou takové ty věci, které já vlastně nevím, jak se to vyvíjí, já si myslím, že člověk, který píše, tak nějakým způsobem asi jako je nějakým způsobem jakoby nápaditý nebo vnímavý nebo citliví, vidí asi jinak trošku, než je běžné, vidí věci, nebo všímá si věcí, kterých si možná jiní lidé nevšímají, vidí třeba zajímavé zajímavosti v něčem, co jiným vůbec zajímavé nepřipadá, tak to asi je nějaký výchozí moment. A pak tady to musejí lidi, kteří píšou, tak si myslím, že musí být svým způsobem jako samotáři, že to je strašně osamělá práce.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A píšete chronologicky a nebo si napřed napíšete brilantní závěr vypointovaný a pak k tomu navěsíte ten příběh?

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
No, když už začnu psát, to znamená ten text roste tak to píšu už většinou chronologicky, ale ono tomu předchází hodně poznámek a vymýšlení vlastně toho příběhu a tam mnohdy chronologicky nebo dost často dokonce tam chronologicky nepřemýšlím, dost často si třeba vymyslím nejdřív konec a potom, potom tím příběhem putuju a dělám si poznámky a rozepisuju si jednotlivý kapitoly a tak. Takže...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A v jaké fázi vlastně toho vymýšlení, nebo kdy nastane ten čas, kdy sednete a začnete, jak říkáte, doopravdy psát?

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
No, tak většinou, když už jako musím, a vždycky jsem z toho hrozně nervozní, mám pocit, že bych ještě jako neměla, že bych se ještě měla vymýšlet víc a víc a víc. No, ale pak prostě zavřu oči a sednu a je to takový zvláštní skok do tmy.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A stejné to asi bývá i s okamžikem, kdy si řeknete, že tam asi platí ten termín, že je hotovo a že už do toho textu nebudete znovu zasahovat.

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
No, tak já jako u Jasnozřivosti jsem zrovna termín měla, ale jako dost často ho nemám, takže si ty termíny jako dávám prostě sama, a prostě třeba zrovna s tímhle zavřením toho textu, dospěním, to je samozřejmě strašně těžký tu knížku pustit, protože já třeba nemůžu číst dneska svoje knížky, které jsem napsala, protože mě strašně štve, že to nemůžu upravovat, upravovat a upravovat, jo, takže já bych prostě upravovala donekonečna.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dostáváme se vlastně do čtvrté čtvrtiny prázdniny. Vy rozlišujete lidi na ty, kteří mají dovolenou a kteří mají prázdniny. V čem je rozdíl?

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
No, ano, to rozlišuju, nebo rozlišuju, myslím si, že to jsou dva typy lidí, je to možná trošku podobné, jako když v Saturninovy Jirotka říká, že lidé se dělí na ty, kteří, když vidí koblihy, tak je napadne, jenom napadne, že by je mohli házet a na ty, co je rovnou vezmou a háží je po lidech.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy jste ale zapomněla na ty první, které nenapadne vůbec nic.

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
Jo, které nenapadne vůbec nic, ano, ano, ale tak tady máme dvě, já jsem to zjednodušila.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ano, rozumím.

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
Tady máme dvě kategorie. Lidé, kteří mají dovolenou a lidé, kteří mají prázdniny. A já si myslím, kdybychom se vrátili k Jirotkovi, takže dovolenou mají ti, které to napadne, ale neháží. A prázdniny mají ti, které to napadne a háží. Protože vlastně mně přijde, že slovo prázdniny v sobě jako obsahuje, jako jednak je to ten krásný bezstarostný dětský pojem, má to pro mě, jako to je samozřejmě můj subjektivní výklad, má to v sobě nějaký jako flákání, lenivost, někam se nemusí. Dovolená už je pro mě taková jako příliš, mám pocit takový...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Povinnost odpočívat.

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
Ano. A je to ještě to slovo jako dovolení, takže mně dal někdo dovolení, mně přijde spíš jako, já mám prázdniny, i když jsem byla třeba zaměstnaná, měla jsem dovolenou, tak jsem tomu vždycky říkala prázdniny.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A co tedy čtete o těchto prázdninách?

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
Já mám, teď mám rozečtenou knížku Za Alpami od Davida Zábranského, kterou všem doporučuju, která je skvělá, před tím jsem, před tím jsem konečně četla od Jana Nováka U mě dobrý o bratřích Mašínech, což také doporučuju, to je úplně úchvatný příběh. Vlastně docela teď tyhle prázdniny tak jako čtu, protože zas nepíšu, nepíšu knihu, nepíšu jeden text, takže můžu, to je zrovna ta fáze, kdy můžu docela dost číst a nejradši čtu vlastně o 20. století.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak si užijte ještě zbytku prázdnin.

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
Děkuju.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To byla spisovatelka Irena Obermannová, která byla hostem pořadu Jak to vidí. Těším se někdy příště, na shledanou. Mějte se hezky.

Irena OBERMANNOVÁ, spisovatelka
--------------------
Děkuju za pozvání. Na shledanou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vladimír Kroc přeje příjemný poslech dalších pořadů.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.