Přepis: Jak to vidí Ilona Švihlíková – 8. července 2022

Jan BURDA, moderátor
České předsednictví v Radě Evropské unie má před sebou řadu úkolů a tím hlavním je nacházet shodu členských zemích při snaze zmírňovat dopady současných krizí. To řekl ve středu český premiér Petr Fiala z ODS, když v Evropském parlamentu představoval svou vizi pro příštích 6 měsíců. Jako hlavní výzvy zmínil inflaci, nedostupnost energií, potravinovou krizi, přičemž tyto jevy spojoval s ruskou válkou proti Ukrajině. O nastavení cílů českého předsednictví, složité ekonomické situaci nebo o rostoucí nespokojenosti budeme dnes mluvit s Ilonou Švihlíkovou, ekonomkou a prorektorkou Vysoké školy obchodní v Praze, vítejte.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Dobrý den.

Jan BURDA, moderátor
K poslechu zve také Jan Burda. Já s dovolením začnu citací. Podle švýcarského listu Neue Zürcher Zeitung může Česko ve své nové roli, tedy v rámci toho předsednictví, těžit ze své politické geografické pozice sehrát úlohu nestranného mediátora, při složitých evropských jednáních, a to zejména díky také dobrým vztahům v rámci střední Evropy, tedy Visegrádské skupiny. Podle vás je Česko teď i díky své historii, poloze, zkušenostem tím pravým, řekněme, moderátorem evropské diskuze v těžkých časech.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Víte, já bych hlavně se na to předsednictví dívala poněkud realističtěji. Ono samozřejmě to opticky vypadá velmi hezky, že každá země za nějakých 12 let nebo kolik 13 a dostane na půlku předsednictví, jak roli, která na první pohled vypadá velmi významně, ale prostě útěcha zemí menší, střední velikosti se velmi často prostě jedná o to, že nějakým úřednickým způsobem vede tu agendu a organizuje určité věci. Na rovinu začne prostě v rámci EU tam, kde dlouhodobě rozhodují spíše ti, ti velcí, velcí hráči. To neznamená, že česká kasa nemůže zhostit s úspěchem určitých, určitých úkolů, ale je potřeba si prostě na rovinu, na rovinu říct, že za prvé ta témata, která tady byla nastíněná, nejsou nová. To znamená, trápí ty členské země už delší dobu a řada z nich jedná a jednala velmi agilně v rámci své hospodářské politiky a zaváděla celou řadu opatření a nepotřebovala k tomu nějaký společný postup v rámci EU. To je první věc. A druhá věc samozřejmě je, že co se týká toho konfliktu na Ukrajině, tak prostě pro různé země je to různě velká priorita s nějakými nunancemi, které mohou mít bezpečnostní podtext, pro jiné to prostě bude otázka energetická ve smyslu zajištění nebo diverzifikace zdrojů. No to znamená, že i když ten obraz vypadá, bych řekla zdánlivě jako dosti jednotně, tak ve skutečnosti prostě ten, ten důraz u jednotlivých zemí bude na, na různá témata. To je potřeba si prostě na rovinu říct a nemít jako příliš značná očekávání, protože samozřejmě, řekněme si, na rovinu, že ty schopnosti té české diplomacie v tomto ohledu asi nebudou jako příliš, příliš značné. Koneckonců vidíme, že nějakou aktivitu se snaží vyvíjet zejména teda ty větší země, jako je Francie, Německo, Itálie, které taky budou mít už nějak nuancované postoje a potom tady samozřejmě máme země, řekněme, s nějakým jestřábím postojem, extrémní možná jako je Polsko a Pobaltí. Ono to znamená, tady je potřeba jako velmi dobře, velmi dobře rozlišovat. Nicméně nabízí se, nabízí se jistý prostor a to je otázka celkové reformy toho energetického trhu v rámci Evropské unie. Nevím, do jaké míry tohle to předsednictví to bude zahrnovat tento cíl. To bych si tam určitě stanovila já. To znamená celkovou, celkovou reformu, kritický pohled na ten /nesrozumitelné/, na liberalizaci jako takovou. A samozřejmě na otázku emisních povolenek. Toto si myslím, že jsou témata, ale nejsem si jistá, jestli tohle budou priority českého předsednictví.

Jan BURDA, moderátor
Tedy to české předsednictví v Radě Evropské unie není nebo nemusí být tak důležité, jak bychom se třeba přáli?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Tak já nevím, jestli si někdo přál, já bych prostě realisticky viděla, když se podíváte na ty, na ta minulá předsednictví, tak samozřejmě ano, vždycky tam někdo je, na rovinu řečeno, jako většina lidí o tom ani neví a nijak zvlášť to, nijak zvlášť to neprožívá. Je to otázka nějakého základního úředního managování. No a samozřejmě pokud prostě se zrovna dostanete po těch 13 letech do situace, kdy jaksi na vás padne takováhle koncentrace krizí, tak to prověří do určité míry tu schopnost té dané vlády. Minimálně ty problémy nějak artikulovat a třeba najít několik spojenců v rámci, v rámci EU. Ale jako ta agenda je tradičně prostě nastavována těmi velkými zeměmi.

Jan BURDA, moderátor
Podle českého premiéra Fialy jsou rychlý růst životních nákladů nebo problémy s dodávkami potravin, také samozřejmě energií. Problémy, kterým je nejlepší čelit společně, v čem vidíte výhody společného postupu, například při zajišťování zásob plynu nebo ropy? A je vůbec reálný proto, že vy už jste zmínila trochu, že leckteří velcí hráči jedou tak říkajíc na svůj zásobník nebo, nebo se mýlím?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Tak samozřejmě jinak ty změny mají svojí energetickou politiku a mají svůj vlastní mix, který odpovídá jejich možnostem. To znamená, máme země, které mohou dobře rozvíjet obnovitelné zdroje. Potom ty, které prostě mají podstatně horší podmínky. Máme země, které se staví velmi kladně k jádru viz Francie a potom ty, které ho odmítají nebo prozatím ještě pořád odmítají. Jako je třeba Rakousku. To znamená tady ty rozdíly jsou patrné. Já musím říci, že jako dost dobře nevím, co to má znamenat ten, ten společný jako postup, jestli jako ta představa, že se budou společně stavět nějaké jako zásobníky plynu z nějakých evropských peněz nebo co si pod tím mám představit nebo nějaký společný, společný nákup. Víte, ten problém jako není na straně té poptávky. Ten problém je na straně nabídky a to dlouhodobě. To znamená, že on bude vůbec jako problém ten plyn odněkud dostat. Myslím, pokud se teďko bavíme o LNG, to znamená o zkapalněného zemního plynu. Ta představa, že jako Evropská unie jako vyjde na trh a teď všichni jako budou okolo ní tančit a předbíhat jí, to tak není. Ta situace je přesně opačná. To znamená v tuhle chvíli jsme svědky toho, že jednotlivé evropské země se tahají s asijskými zeměmi, přeplácejí si tankery. Dneska prostě ta doprava LNG je prostě 7× vyšší než před pár měsíci. Takže ceny narostly naprosto neuvěřitelným, neuvěřitelným způsobem. A prostě i ta kapacita LNG těch, té produkce prostě dneska světové absolutně není dostatečná z tohohle hlediska. A to nemluvím prostě o tankerech, které jako se staví třeba jako 2-3 roky jo. Taky si je nevykouzlíte jen tak, i když dneska Jižní Korea je zavalena objednávkami. Takže ten problém jako není o tom, že by tady se musel někdo jako stmelit a teď vytvářet jako kolektivní poptávku. Ten problém je na straně nabídky a u ropy samozřejmě platil stejně tak.

Jan BURDA, moderátor
Je to tedy tak, že zatímco Evropa řeší tuto energetickou krizi v rámci reakce na ruský útok na Ukrajině, na to co tam Ruská federace provádí. Tak a proto, že se to evropských zemí týká, některých hodně, některých méně, jak jste řekla, ale že ten světový obchod a ti odběratelé, kteří kupují nebo berou energetické zdroje i z Ruska, tak ten pokračuje dál? Že Jižní Amerika nebo, nebo Asie zkrátka dál obchoduje s Ruskem?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
No, samozřejmě jako většina těchhle, těchhle zemí prostě to vidí buď z hlediska byznysu. To znamená pro ně třeba ta ropa se slevou je velmi atraktivní. To je typický případ Indie. Což je silně se rozvíjející ekonomika, ale zároveň prostě s velkým množstvím chudých lidí, která je samozřejmě závislá na dovozu ropy. Pro ní to je jedinečná příležitost, já bych řekla i k nějakému hospodářskému, většímu hospodářskému oživení. No a zároveň si prostě musíme říct, že těch fosilních paliv na světě jako není neomezené množství těch zemí, které výrazně těží a mají k tomuto potřebnou infrastrukturu. Taky není nekonečné množství a případný výpadek úplný, prostě Ruské federace by jako znamenal absolutní jako světovou krizi, protože jak v oblasti zemního plynu, tak v oblasti ropy tady prostě není nikdo, kdo by dokázal tenhle ten výpadek nahradit a už vůbec ne rychle. Teda pokud hovoříme o nějakém kratším časovém horizontu, tak můžeme úplně zapomenout. A já si nejsem jistá jako ani v nějakém střednědobém možná i dlouhodobějším, když se podíváme z hlediska rezerv, tak Rusko má největší rezervy zemního plynu na světě. To je jedna věc a druhá je samozřejmě i významné ruské postavení na tom trhu s ropou a s ropnými produkty, to znamená i s rafinovaný produkty, kde vlastně patří k těm největším vývozcům na světě a tvoří tu velkou trojku Spojené státy, Saúdové a Ruská federace. Takže ten vliv Ruska na ten světový komunitní trh je enormní. A to hovoříme jenom o těch /nesrozumitelné/. Samozřejmě ono se to týká jako celé, celé řady dalších, dalších komodit. A jinak je ještě potřeba připomenout, že ten nárůst teda těch, těch cen je, je vidět už, už delší dobu. To znamená, hovoříme minimálně o posledním roce a půl. A možná by stálo za připomenutí, že ona to není jenom ta energie, ono se hodně, hodně mluví a ono to skutečně zasahuje skoro všechny komodity, které potřebujete k výrobě. Já vždycky uvádím ten svůj oblíbený příklad mědi, protože měď je naprosto zásadní, když uvažujeme o nějaké jako zelené restrukturalizaci, nebo jak to nazvat. Tak prostě tam se bez mědi skutečně neobejde. A ta cena mědi nám taky roste velmi významně. To znamená, netýká se to jenom energetických zdrojů, jenom fosilních paliv a ten časový horizont toho nárůstu je podstatně delší a není přímo nebo nutně pouze spjat s vypuknutím konfliktu na Ukrajině.

Jan BURDA, moderátor
Domnívá se Ilona Švihlíková, ekonomka, prorektorka Vysoké školy obchodní v Praze. Když jsme dnes začali citací ze švýcarského listu Neue Zürcher Zeitung, ještě jednou si tento list z tohoto týdne vypůjčím s dovolením. Ten si totiž všímá také toho, že česká vláda se bude muset v rámci svého předsednictví v Unii vypořádat i s rostoucí nespokojeností obyvatel. A to samozřejmě i domácích kvůli vysokým životním nákladům a také jistou novou lidí v tomto regionu ve střední Evropě, z toho probíhajícího válečného konfliktu. Najít evropská řešení v oblasti energetické politiky, například ve formě společných nákupů, je v zájmu nové předsednické země, kterou válka na Ukrajině zasáhla hned na několika frontách. Země z východu, které nejsou součástí eurozóny, mnohem více trápí inflace. V Česku byla v květnu na úrovni 15,2 %, tedy ještě vyšší než v Polsku. Uvádí švýcarský deník. Nehrozí české vládě, že domácí problémy jí přerostou přes hlavu a řekněme i na to řešení nebo moderaci evropských problémů ji nezbude moc sil a času?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
No, tak já bych řekla, že jako domácí vládě už to přerůstá přes hlavu dávno. Když se zase podíváme na ty, na ta opatření, která jsou minimálně navrhována, protože většina z nich realizována nebyla, no tak skutečně jsou jako velmi skromná ve srovnání s tím, jakým způsobem reagují jiné země, které taky mimochodem tu inflaci mají mnohem nižší třeba třetinovou. Když si vezmu tu Francii zrovna, že jsme od ní přebírali to předsednictví, když se vrátím k tomuhle tématu. A to samozřejmě ten, ten vliv té úspěšné hospodářské politiky ve Francii, včetně prostě toho štítu cen, zastropování a řady dalších prostě kroků hospodářské politiky, učiněných velmi včas, tak se nutně, nutně projevuje. To znamená jakou bezesporu prostě ta vláda se vmanévrovala do pozice, kdy dělá velmi málo. Respektive o tom hodně mluví, ale realizace, realizace jaksi, jaksi chybí a je to v kontrastu. Jen ještě možná k těm, k té inflaci. Ono ty rozdíly nejsou dány moc eurozónou, já bych řekla, že tam vůbec jako tohle ten faktor není. Je pravda, že ty země takříkajíc východní se pořád drží, že jo. Tak tu inflaci mají vyšší. To je, to je pravda, ale mají vyšší bez ohledu na to, jestli mají euro nebo ne. To znamená, my vidíme jednoznačně pobaltské země, tedy vlastně dosahuje rekordů v rámci celé EU a mají euro. Potom vidíme Českou republiku a Polsko, které nemají euro, mají taky vyšší inflaci. To znamená, tady jako není úplně žádná, žádná zásadní souvislost. Můžu uvést tu Francii, mohu uvést Německo, kde samozřejmě ta inflace je pro ně opticky velmi vysoká, ale je asi poloviční vůči té, vůči té české. A tam zase prostě jsou země, které mají, mají euro, naopak ta inflace, řekněme, relativně nižší. To znamená, nechci podceňovat, že oni to nesou velmi těžce, ale prostě je, je mnohem nižší. Tahle ta vazba tady jednoznačně není a budou tam ve hře nějaké jiné faktory. Já bych řekla, zejména to bude souviset s tím, jak ta ekonomika je strukturovaná, to znamená, jak je energeticky náročná, jakou má přidanou hodnotu. Protože ve chvíli, kdy ta přidaná hodnota je nízká, že jo tak prostě ten vliv těch vstupů se vám velmi silně prostě přeleje do všeho. Rozleje se vám do celé výroby, ať už průmyslové nebo stavebnictví nebo zemědělství. No a taky prostě to, že skutečně některé země velmi úspěšně prostě začaly, začaly jednat. A ta Francie vlastně už ty první kroky na té, té regulace cen učinila v listopadu minulého roku. No, se to prostě nutně pozitivně, pozitivně projevilo. A to je Francie prostě v situaci, kdy má jako základní úrokovou sazbu pořád i kvůli ECB i /nesrozumitelné/, že jo, když my jsme na 7 %, tak to je, to je prostě rozdíl.

Jan BURDA, moderátor
A postup České národní banky, ta zvyšování úrokových sazeb vysvětluje, odůvodňuje právě tím, že bojuje proti inflaci a je přitom inflace tedy přes 15 %.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Přesně tak, ta ČNB nám bojuje proti inflaci už delší dobu. Byla vlastně jednou z prvních těch bank, které nastoupily na tu, řekněme, jestřábí cestu neustálého a dalšího zvyšování úrokových sazeb. Takže nelze říct, že ta politika trvá krátce. My už jí vlastně můžeme vyhodnotit po nějakém jako v roce a ty výsledky jako tam opravdu jako nejsou. To znamená tu politiku skutečně považuji za, za neúspěšnou. To, co my vidíme, je inflace dominantně z té nákladové strany. A to těžko můžu porazit zvyšováním úrokových sazeb. Leda, že to potom vede k tomu, že vlastně tu ekonomiku úplně utlumíte jo. To znamená, že naprosto srazíte tu poptávku, jak ze své domácnosti, tak ze strany firem. A potom samozřejmě ty vysoký ceny se vám tolik neprojímají, protože jako ta ekonomika nám stojí, nebo dokonce se začne propadat, tak to nevím, jako jestli tohle je záměr ČNB, jako pokud ano, tak děkuju pěkně. To jako, to bychom ještě jako potřebovali ke všem, ke všem těm dalším problémům. Plus si uvědomme, že samozřejmě ty vyšší úrokové sazby vám velmi silně zasahují domácnosti, které už takhle jsou pod naprosto neskutečným tlakem a do toho se jim ještě přidává desetitisícům z nich vlastně na financování hypoték jo, za podmínek, který jsou naprosto vražedný jo. Takže jako já si nemyslím, že tahle ta politika je nějak úspěšná. Mnohem víc si myslím, že prostě tahle, tenhle typ inflace, který skutečně dominantně má tu nákladovou povahu, je potřeba právě krotit těmi opatřeními ze strany státu, ať už se to týká změn na energetickém trhu, že jo tolik diskutované lipské burze. Nechci do těhle věcí zabíhat, už to tady bylo diskutováno mnohokrát. Ale prostě využití nějakých možností, která dává zákon o cenách z roku 90. Není potřeba nic vymýšlet, ten zákon je dávno napsán. Na nás spíš tady tohle to spektrum je možné využít a samozřejmě dát jasně najevo, že prostě jako vláda se nebude radovat z toho, že jí do rozpočtu přichází inflační příjmy a že to prostě chápe jako významnou, významnou prioritu a že proti tomu zasáhne právě těmito opatřeními.

Jan BURDA, moderátor
Paní docentko, já se zastavím ještě s dovolením u toho, jaké mince nám momentálně cinkají v peněžence, protože zastánci eura říkají, tak vidíte, jaká je v Česku teď inflace, podívejte se, jakým způsobem se kvůli úrokové sazbě zvedne cena hypotečních úvěrů, zvedá samozřejmě, vy jste, vy jste na to upozornila a ti zastánci eura říkají, tak a teď jste šťastní, neměli bychom mít euro nebo říkají, proč nám české banky nenabídnou, nenabídnou úvěr na bydlení v eurech, nenabídnou hypotéku v eurech, kde je výrazně nižší hypoteční sazba. Proč?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
To je pravda, teď se to může zdát jako výhoda. Ono vždycky si uvědomíme, že když byste jakýkoliv úvěr bral v cizí měně, tak samozřejmě vždycky nesete kurzové riziko. A už tady bylo několik případů jako, si pamatuju maďarská krize, že jo, kde to mělo velmi jako negativní dopady, když by ta měna, měna oslabila. To znamená to riziko kurzové je potřeba brát velmi vážně. Na druhou stranu je potřeba vnímat, že jak už jsem řekla, to euro není nutně spjaté s nízkou inflací. Tam skutečně jako /nesrozumitelné/ velké rozdíly, které mají jinou povahu viz to Pobaltí. To ukazuje jako poměrně dost, dost jednoznačně. Ona ta politika Evropské centrální banky není, není něco, co je dáno napořád jo. Ona je hrozně ovlivněná tím, že je tam Kristin Lagardová, která prostě patří k těm, svaz holubicí. Má prostě k těm představitelům, kteří mají jako jiný názor na hospodářskou politiků, nejenom teda ČNB nebo i než třeba to německá křídlo nebo řekněme, Německo, finsko-rakouské křídlo. A samozřejmě, že jako velkou roli u těch nízkých v tuhle chvíli nulových, asi tam dojde k nějakému zvýšení, ale bezesporu to nepůjde na 7 % a vejš. Že tam prostě ten velký faktor je, ta obava z toho, aby ta eurozóna vydržela. Jo, to je potřeba si na rovinu, na rovinu říci, že ano, tu inflaci hodnotil od počátku odlišně než, než ČNB. Brali jí jako nákladovou jednoznačně, ale prostě ta obava z nějakého rychlejšího, dramatičtějšího zvyšování úrokových sazeb. Ve chvíli, kdy tam máte ekonomiky, jejíž prostě dluhová zátěž je veliká, veliké ekonomiky ne jako Řecko. Prostě okolo Řecka se tady dělal humbuk. Ta ekonomika má asi 1,2 % HDP eurozóny. Nic proti Řecku, /nesrozumitelné/ ale prostě je to malá ekonomika. Třeba Itálie to jaksi jiný level, že jak se dneska módně říká. To znamená ta Evropská centrální banka prostě musí nutně brát v úvahu. Ta, ta je taky potřeba vnímat, to je ta druhá strana mince.

Jan BURDA, moderátor
Ještě se zastavím u další události tohoto týdne s evropským rozměrem, protože premiér Fiala ten vystoupil v europarlamentu ve Štrasburku. A před europoslanci požádal, aby nebránili dočasnému zařazení jádra a zemního plynu mezi takzvané zelené zdroje. Europarlament následně to dočasné zařazení těchto energetických zdrojů mezi takzvaně zelené schválil. Je to ta takzvaná taxonomie, co to znamená reálně? Je to, je to dobrá zpráva i pro koncového spotřebitele, nebo je to zpráva především pro investory, pro banky, že do tohoto odvětví mohou investovat?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Je to bezesporu zpráva pro investory, a to hlavně proto, že vlastně, když si nějaký zdroj vyřadíte, tak samozřejmě zužujete si nutně ten, ten výběr. A ono to v těch minulých letech právě přispělo jako právě k masivnímu nárůstu cen fosilních paliv. Protože prostě obnovitelné zdroje potřebují něco, co bude jejich výkon nutně stabilizovat, to jako je poměrně jednoznačná věc. A buď je to jádro nebo je to uhlí nebo je to zemní plyn. A v těch minulých letech jsme viděli celosvětovou masivní poptávku po zemním plynu z jednoduchého důvodu, ono je ho relativně jakoby dost. To znamená, že jsou velké světové rezervy, byť samozřejmě velmi nerovnoměrně rozprostřené s velkým významem Spojených států, Ruska, Iránu, když vezmu minimálně z hlediska rezerv tyhle země, z hlediska aktuální těžby musíme ještě doplnit Austrálie Katar minimálně tyhle. Ale prostě ten zemní plyn prostě z fosilních paliv byl brán jako takový nejlepší, taková nejlepší varianta, která řekněme, že minimálně ten konvenční /nesrozumitelné/ břidlic. Nemá tak prostě škodlivý ekologický, ekologický dopad a skutečně ta poptávka po něm jako masivně, masivně rostla, kdežto uhlí bylo na blacklistu, že jo a jádro tam zkrátka ta pozice těch zemí je velmi odlišná z řady důvodů. A prostě si řekněme narovinu, že /nesrozumitelné/ obrovský výdaje, obrovský a bavíme se o 20 letech minimálně. To znamená, není to něco, co může reagovat nějak, nějak pružně. Ty investice obecně prostě jsou nutné, protože to, co my vidíme a co se nám dneska jako vrací v kombinaci s dalšími faktory, je právě tenhle ten komunitní cyklus, kterýmu se říká bas boom, prudce nahoru, prudce dolů jo. To znamená ve chvíli, kdy nějaký ten zdroj se bere jako, to je fuj špinavý a to my nechceme, že jo, tak se do něho samozřejmě neinvestuje, nebo dokonce se odrazují, přesně jak jste řekl ti investoři, aby do toho, aby do toho šli. Ty investice tady musí být velké. Bavíme se prostě o miliardách dolarů. Bavíme se o dlouhém časovém horizontu jo. A v tu chvíli, když se do toho samozřejmě investičně nejde, tak pak se zjistí, že najednou poptávka šla nahoru, nabídka neodpovídá a už ta cena prostě se šponuje. Typickým příkladem dneska Německo vyjednávalo nebo vyjednává s katarem o dodávkách. Ten Katar chce, aby ta smlouva byla dlouhodobá. No bodeť by by to nechtěl. Ono to dává smysl, prostě ta musí rozvíjet prostě nové, nové pole těžby, musí dál rozšiřovat infrastrukturu, jsou to obrovský výdaje, obrovský, neskutečný výdaje. Tak samozřejmě, že nebude chtít poslouchat jako tak možná rok, dva od vás budeme brát a pak se na vás vykašleme. Na to jako prostě nejde. On bude chtít dlouhodobý kontrakt třeba na 20 let, což není žádný vydírání z jeho prostě pozice to dává naprosto smysl a to je potřeba si uvědomit. Prostě pokud se bavíme o energetice, tak se vždycky bavíme o velmi dlouhém časovém horizontu.

Jan BURDA, moderátor
Vysvětluje doc. Ilona Švihlíková, ekonomka, prorektorka Vysoké školy obchodní v Praze. Teď několik střípků z tohoto týdne. Nizozemští zemědělci v týdnu protestovali proti návrhu zákona na snížení emisí dusíkových sloučenin. Podle vládních odhadů by se kvůli tomu muselo vybít asi 30 % stád dobytka v Nizozemsku. Oni protestovali v pondělí u supermarketů. Potom zablokovali dálnici, dokonce v úterý večer v Nizozemí při protestech se na severu země střílelo, střílela policie do vzduchu, tedy zasáhla jenom traktor. Nikdo nebyl zraněný. A další zpráva z tohoto regionu v Severním moři vzniklo něco jako velká dopravní zácpa. V přístavech totiž chybí personál a tisíce kontejnerů marně čekají na vyložení. Je to problém zejména pro Německo. Tyto dvě zprávy uvedl server, náš server iRozhlas.cz pro doplnění. Nejsou ojedinělé, sledujeme nějaké zásadní problémy? Je to třeba dojezd ještě těch opatření proti koronaviru anebo je to známkám i tyto události, že něco zásadního se mění, že přestává fungovat?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Mění, mění, něco zásadního se opravdu mění. To znamená to, co nám tady odchází, je globalizace, kterou jsme prostě znali těch posledních zhruba, zhruba 30 let. Ta otázka těch tankerů a vůbec celkově dopravních problémů, ať už se to týká lockdownů třeba v Šanghaji, že jo, což je naprosto prostě klíčový, klíčový uzel. Ať už se to týká obrovského zdražení kontejnerový přepravy nebo právě toho, že třeba nemusí být v tu chvíli dostatek pracovníků. To je prostě jednoznačná ukázka toho, že ten systém té globalizace, toho, těch dodávek prostě Just in Time, kde vlastně jedna věc se vyrábí pomalu na 3 kontinentech, tak nám prostě pomalu, pomalu odchází. Má to samozřejmě i své strategické důvody jednoznačně. Ale má to prostě tyhle. Ona ta globalizace mohla fungovat jedině tehdy, když vlastně všechny ty články řetězce běžely, navazovaly na sebe. Měli jste je pod kontrolou, nic vám do toho nevlezlo ani bezpečnostního ani, ani nic jiného a samozřejmě musíte mít levnou přepravu. Globalizace stojí a padá s levnou kontejnerovou přepravou a pokud není levná nebo je tam problém, viz vzpomeňme na ucpaný Suezský kanál, není tomu tak dlouho.

Jan BURDA, moderátor
Ano.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Tak v tu chvíli prostě se vám celý ten řetěz jako zhroutí. Ukazuje vlastně tu křehkost, to znamená si myslím, že tyhle ty úvahy, řekněme, strategičtější, včetně teda úvah o lokální ekonomice. To znamená té produkci a spotřebě na jednom místě jsou podle mě jako něco, co bude spíš formovat 21. století. Soucítím velmi se zemědělci já musím říct a na rovinu říkám, že jsem, že jsem na jejich straně, protože musíme si jako uvědomit, že se nám tady střetávají nějaký jako klimatický úvahy, asi no dobře, nevím teda, co to jako dává za smysl, když Evropa jako ten dobytek /nesrozumitelné/ a po tom to budeme vážit jako bůh ví co, ale ze zemí Latinské Ameriky, které samozřejmě už jako se těší, jak ty trhy prostě zaberou. Argentina je v tomhle velmi, velmi zdatná. Já si prostě myslím, že hlídat si potravinovou soběstačnost, je naprosto jako základní, základní cíl. A možná by se jako Evropská unie měla uvědomit, že skutečně jako není pupek světa, že ta představa, že ona bude naplňovat nějaké klimatické cíle, že to bude mít nějaký masivnější dopad jako nebude. Jo ta průmyslová produkce, prostě ta síla toho, toho průmyslu je dneska jednoznačně v Asii. To znamená, bavíme se nejenom o Číně, bavíme se o Indii, o všech zemích /nesrozumitelné/. Síla zemědělství se prostě projevuje třeba v té Latinské Americe jo. To znamená, možná trošku jako, vnímat trošku skromněji svojí úlohu ve světě.

Jan BURDA, moderátor
Říká Ilona Švihlíková, ekonomka, prorektorka Vysoké školy obchodní v Praze, která byla dnes hostem pořadu Jak to vidí. Díky, ať se vám daří.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Děkuju za pozvání.

Jan BURDA, moderátor
A za pozornost děkuje také Jan Burda.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.