Přepis: Jak to vidí Ilona Švihlíková – 4. září 2019

Vladimír KROC, moderátor: 
Hostem pořadu Jak to vidí je dnes ekonomka Ilonka Švihlíková z Vysoké školy obchodní. Vítám Vás, dobrý den.

doc. Ing. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, PhD., ekonomka, Vysoká škola obchodní: 
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor:
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Průměrná hrubá měsíční mzda v Česku letos ve druhém čtvrtletí, jak jsme se dozvěděli, vzrostla meziročně o více než 7 % na 34 105 Kč. Patří se říci, že dvě třetiny zaměstnanců na ni ale nedosáhnou. Proč?

doc. Ing. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, PhD., ekonomka, Vysoká škola obchodní:
Tak ono je to prostě tou funkcí průměru, že jo, když se studenti začínají učit průměr, tak se jim vždycky dá takový ten hezký příklad s tím, že někdo sní k obědu celé kuře, někdo nemá nic a v průměru mají půlku. Průměrná zkrátka hodně zkresluje, když ta data jsou hodně od sebe, to znamená když tam máme přítomné takové ty velmi vysoké příjmy, tak ten průměr táhnou jakoby uměle nahoru, a proto já vždycky říkám, že ta čísla o průměrné mzdě vyvolají velké rozčilení, protože zkrátka většina lidí zjistí, že je pod tím průměrem.

Vladimír KROC, moderátor: 
A jaký je tedy medián?

doc. Ing. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, PhD., ekonomka, Vysoká škola obchodní: 
Tak medián je mnohem, číslo, které řekla bych lépe odpovídá realitě a Český statistický úřad ho zveřejňuje, medián je ta prostřední hodnota, takže kdyby jste třeba si to vyzkoušeli na svém pracovišti a všichni se seřadili podle toho, kolik vyděláváte, tak ten, kdo stojí uprostřed je medián. Ten medián nám dělá něco přes 29 tisíc hrubého samozřejmě, a možná ještě stojí za zmínku, že je tam poměrně hodně velký rozdíl mezi mediánem mužů a žen, muži se nám blíží k 32 tisícům, kdežto ženy mají jenom něco přes 26 tisíc, takže už tady jako vidíme poměrně tu velkou mzdovou mezeru.

Vladimír KROC, moderátor: 
Jaká je to zpráva ale těch 34 105, bereme to jako informaci, údaj.

doc. Ing. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, PhD., ekonomka, Vysoká škola obchodní: 
Je to zpráva dobrá hlavně, ani ne tak z hlediska té absolutní cifry, ale z hlediska té dynamiky, to znamená stále ještě platí, že ta pozitivní situace na trhu práce se přelévá do vyšších mezd, i když samozřejmě s tím, jak nám roste inflace, tak ten rozdíl mezi tou nominální a reálnou částkou je přece jenom, mezi tím nominálním a reálným nárůstem je jaksi už patrnější, nicméně pořád teda platí, že ta mzdová dynamika je poměrně slušná, vidíme to i na dalších číslech z trhu práce, velmi vysoká zaměstnanost, zároveň stále nízká nezaměstnanost, také platí, že firmy vlastně hlásí velmi vysoký počet volných pracovních míst, což vypadá jako opticky hezky. Je fakt, že oni tam asi uvádí 346 tisíc, což upřímně řečeno mi připadá hodně nadhodnocené, to za A a za B, tady jsme u jednoho z velkých problémů české ekonomiky. Většina těch pracovních míst je spojena s velmi nízkou kvalifikací, a u těch inzerátů všude najdete pro cizince, vykřičník, takže něco nám to říká o tom, že ta ekonomika asi je schopná generovat pracovní místa, ale taková ta někde kolem té minimální mzdy, s minimální kvalifikací, a naopak nám to může indikovat, že třeba lidé, kteří jsou velmi kvalifikovaní, můžou mít problém najít pro sebe kvalitní, odpovídající pracovní místa.

Vladimír KROC, moderátor: 
Koruna je momentálně poměrně slabá vůči dolaru i euru, přitom Česká národní banka, když skončila s intervencemi, prorokovala ji delší posilování, co je jinak, než se předpokládalo?

doc. Ing. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, PhD., ekonomka, Vysoká škola obchodní: 
Takhle, z hlediska ekonomické teorie by ta koruna měla posilovat jako jednoznačně, už jenom prostě proto, že máme kladné úrokové sazby, na rozdíl třeba od eurozóny, kde jsou depozitní facilita je záporná, takže sem by se měl hrnout ten kapitál, posilovat tu korunu, i všechny ty fundamenty prostě ekonomické, ať je to běžný účet, ať je to dynamika růstu, situace na trhu práce, všechno by mělo, teoreticky, vést k tomu, že ta koruna posiluje, a by měla posilovat, a ona nám neposiluje. Ona nám neposiluje, naopak je opravdu jako extrémně slabá, to znamená, že se nám odchyluje od kvality kupní síly, tam by ta koruna měla být mezi 18-19, což jsme úplně někde jinde.

Vladimír KROC, moderátor: 
Což není.

doc. Ing. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, PhD., ekonomka, Vysoká škola obchodní:
A není to dobře, je to pořád taková ta ekonomika láce, která je velice nezdravá. No těch důvodů bude vícero, jedna z nich samozřejmě je, že Česká republika často spadá do té kategorie rozvíjejících se zemí. To znamená, že když jsou někde problémy, my se svezeme s tím, protože jaksi nestoři moc nerozlišují jako Česká republika, Turecko, všechno v jednom balíku, to se samozřejmě také stává. Ale druhá věc, kterou bych chtěla zmínit, je načasování. To se totiž v ekonomické teorii i praxi hodně často podceňuje, my máme pocit, že můžeme vrátit kolem času zpět, a ono se to prostě odehraje, třeba se zpožděním. Ale takhle to nefunguje. Prostě jsou určitá období, která jsou velmi vhodná, kdy se vám něco podaří skočit dopředu ekonomicky, a naopak, jsou prostě období, kdy to okno jaksi je zavřené a i když je řada tlaků, třeba zrovna na to posilování koruny, tak ono se neodehraje. To znamená, já mám velké obavy, jestli náhodou prostě to vhodné období na posilování koruny jaksi už není za námi, a teď naopak prostě je to zavřené z mnoha důvodu, kdy ta koruna prostě zůstává někde okolo těch 25,50-26, zhruba v tomhle intervalu, a jak říkám, to je věc, která skutečně významně omezuje konvergenci české ekonomiky. Není to vůbec dobrá zpráva.

Vladimír KROC, moderátor: 
Když to zase hodně zjednoduším, tak slabá koruna znamená, že tedy ten, kdo si teď kupuje dovolenou, tak se mu mírně prodraží, ale zato to nahrává exportérům. Je to tak.

doc. Ing. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, PhD., ekonomka, Vysoká škola obchodní: 
No dobře, ale zájmy exportérů nejsou zájmy celé země, že jo, a hlavně na základě čeho pak vyvážíte. Vyvážíte na základě toho, že jste levní. Ale ono vás to potom nenutí samozřejmě k té modernizaci a vlastně pořád máme takový ten kurzový polštář, to si možná někteří pamatují z počátku 90. let, kurzový polštář, ale to je fakticky strategie rozvojové země. My naopak potřebujeme, aby ta koruna dlouhodobě systematicky posilovala a blížila se alespoň té paritě, to znamená my musíme jít někam k těm 19 korunám za euro.

Vladimír KROC, moderátor: 
Americké akcie během včerejšího obchodování klesly, překvapivě slabé údaje o srpnovém vývoji zpracovatelského průmyslu ve Spojených státech obnovily obavy, že obchodní konflikt s Čínou stáhne americkou ekonomiku do recese. Kdo sleduje burzu, musí si připadat jako na houpačce nebo ne?

doc. Ing. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, PhD., ekonomka, Vysoká škola obchodní: 
Rozhodně, těch signálů je hodně, ale řekněme si, tak to bývá, v té ekonomice se objevuje každý den obrovské množství zpráv, ale to, co je nyní řekněme symptomatické, je nový faktor velké nejistoty Spojených států, to znamená my nevíme, co zase kde vypadne z amerického prezidenta, na koho zavede cla, na koho zavede sankce, komu co řekne, a to samozřejmě znejisťuje, protože Spojené státy jsou stále velice významný ekonomický aktér, a hlavně je tam ten dolar, to je prostě pořád světová měna. Takže tenhle ten faktor nám tak nějak zasahuje úplně do všeho, my tam vidíme ten nárůst obchodních napětí nejenom s Čínou, je to komplexnější problém, když ta Čína bude první na ráně a nejvíce se o ní mluví, a není to jenom Čína, a vidíme tam těch napětí mnohem víc, přelévají se potom i do otázek měnových, víme, že třeba nedávno Spojené státy označily právě Čínu za měnového manipulátora, to byl zajímavý výrok, protože Čína nesplňuje ani ta kritéria, která si sami Američané pro to stanovili, jakoby určit měnového manipulátora, ale prostě se jim chtělo. A vidíme tam samozřejmě i napětí v technologické oblasti. Všechno se to jakoby kumuluje na téhleté straně, a samozřejmě to nutně vede k tomu, že je tam taková velká citlivost na každou další zprávu, to znamená ta volatelita bych řekla, že nyní bude poměrně vysoká.

Vladimír KROC, moderátor: 
Zajímavou myšlenku jsem slyšel včera od Víta Samka, místopředsedy Českomoravské komory odborových svazů, který řekl něco v tom smyslu, že budeme tak dlouho mluvit o spomalování ekonomiky až recese skutečně nastane, že ji vlastně přivoláme. Je to tak jednoduché?

doc. Ing. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, PhD., ekonomka, Vysoká škola obchodní: 
Takhle, ano i ne. Částečně to samozřejmě platí, obecně, když čím víc strašíte recesí, tak se může stát, že lidé zabrzdí prostě svoje výdaje, spotřebitelská poptávka je velmi významný zdroj růstu ekonomiky, a když prostě ji zadusíte, tak samozřejmě už to pocítíte a už to jede, to znamená ano, také tento psychologický efekt má svoji roli, ale ne jenom, je to jeden z několika vlivů, ale faktem prostě je, že když se podíváme na ta čísla, jako globálně teď myslím, globálně, tak vidíme, podobně jako ve Spojených státech, to spomalování toho zpracovatelského průmyslu tam prostě je. Jako jednoznačně, vidíme to i na tom Německu, tam to vidíme jako poměrně hodně silně. Druhá věc samozřejmě je, že řada zemí se snaží tomu nějakým způsobem odolávat, to znamená u nás to zatím drží ta spotřeba domácností, potom také nějaké další konsekvence, může to mít třeba inflační tlaky, a nebo potom řada ekonomik už nyní zvažuje jakým způsobem reagovat, kdyby se objevil nějaký problém menšího středního rázu, to znamená mít připravený nějaký simulační program, investice do infrastruktury, stavba nových bytů, prostě vlády už uvažují o tom, jakým způsobem by případně reagovaly, což je samozřejmě zcela na místě.

Vladimír KROC, moderátor: 
Vít Samek zároveň odmítl jako klišé nebo zjednodušení, že naše ekonomika je navázána na tu německou, s tím, že dobří podnikatelé, když se v některém teritoriu přestane dařit, hledají odbyt jinde. Jak to vidíte Vy?

doc. Ing. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, PhD., ekonomka, Vysoká škola obchodní: 
Tak samozřejmě, že svět je velký, široký, že, ale druhá věc je, že bohužel, my jsme v té situaci, kdy u nás řada firem sice právně de iure vypadá samostatně, ale ve skutečnosti není, to znamená skutečně funguje jako subdodavatel, velmi často pro Německo, i když ne jenom, ale ono to geografické napojení a vlastnické, že jo, je velice silné, to jako nemůžeme říkat, že ne, ale skutečně to jako neznamená, že automaticky k nám jako se přižene nějaká vlna, je to samozřejmě něco, co by nás měli vnímat, velmi intenzivně, ale já si myslím, že jakoby není vhodné čekat na nějakou fatalitu ve smyslu, a tak si tady teď sednu a počkám, než to přijde a ono mě to zavalí. To skutečně není potřeba, i malá ekonomika může být schopná vytvořit sadu nějakých opatření, kterými ty dopady buď úplně odvrátí nebo aspoň zmírní. 

Vladimír KROC, moderátor: 
Hostem je dnes ekonomka Ilona Švihlíková z Vysoké školy obchodní. Co přinesl summit G7 ve francouzskom Biarritzu? Ukázal především to, že Donald Trump vede ekonomiku Spojených států vlastně dost nevyzpytatelnou cestou? 

doc. Ing. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, PhD., ekonomka, Vysoká škola obchodní: 
To také, ono už se o té G7 myslím že minule začalo říkat G6+1.

Vladimír KROC, moderátor: 
Tak oni by někteří rádi, aby to byla G8. Nemohou se dopočítat.

doc. Ing. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, PhD., ekonomka, Vysoká škola obchodní: 
Nemohou se dopočítat, ano, neví, kdo tam vlastně patří nebo ne, a ono upřímně řečeno, je to docela dobrá otázka. A teď vynechám Borise Johnsona, který přece jenom také, z hlediska ekonomických názorů a asi geopolitických, spíš bude patřit do toho Trumpovského tábora, ta G7 si myslím, že je formát, který dneska nevím, nevím, jestli ještě má co říct. Původně by to měli být jakoby nejvyspělejší, největší ekonomiky, ale problém je v tom, že když se dneska podíváte na statistiku, tak zjistíte, že jaksi to vůbec neodpovídá, protože kdyby to měly být největší ekonomiky, tak tam musí být samozřejmě Čína, musí tam být taky ale Indie, a naopak, někteří nám jaksi odejdou, myslím, že Kanada a Itálie by nám zmizli z té skupiny. A kdybychom to brali podle parity kupní síly, to znamená podle těch domácích cenových podmínek, tak to bude vypadat úplně jinak, to nám jako odejde i ta Francie, a naopak, do té G7 se ještě dostane Rusko a Indonézie. Protože by to byl úplně jaksi jiný svět. Zkrátka a dobře, ta G7 nám vystihuje nějakou minulost, je to prostě svět, který nám odchází, svět dominoval ten západ, ty západní země, a to už dneska neplatí, to je první věc, a druhá, kterou zvýraznil Trump velmi ostře, ale možná je to velmi užitečné. Ty země se začínají rozcházet v tom, jak na tyto světové posuny reagovat, to znamená jak reagovat na to, že se do hry masivně vrací Asie, teď nemyslím Japonsko, ale Čínu, Indii a třeba právě i tu Indonésii.

Vladimír KROC, moderátor: 
Je receptem právě ta protekcionistická politika, kterou prosazuje Donald Trump?

doc. Ing. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, PhD., ekonomka, Vysoká škola obchodní: 
Já si myslím, že stylem, jakým on to dělá ne, chápu jeho snahu o obnovení nějaké, nebo posílení domácí průmyslové základny, ale tímhle stylem spíš znejisťuje úplně všechny, včetně těch amerických firem, ale je prostě vidět, jak ty jednotlivé země tápou a hledají recepty prostě na to, jak řešit tu těžkou situaci, kterou zažívají, jak doma a konec konců i v rámci té světové ekonomiky. Třeba Francie má úplně jiné představy o tom, jak by měla vypadat eurozóna v Německu, to jsme jakoby jenom v rámci EU. Itálie, no, ta má teď novou vládou, tak tam ještě uvidíme, co se tam vůbec vyvrbí, no tak Británie, tam nevíme, jestli ještě vůbec nějaká vláda je, co tam vlastně bude, je to situace jakoby hodně zvláštní v tom že ta G7 prostě není schopna vytvořit nějaký jednotný přístup a každá řeší ty problémy po svém, mají velmi rozdílné názory, a tím jak to jsou stále, některé z nich, země velmi vlivné, prostě Spojené státy, tak když se rozhodnou pro nějakou svoji vlastní specifickou cestu, no tak nutně potom vyvolávají vlnobití v celé té světové ekonomice.

Vladimír KROC, moderátor: 
No a radila by jste Britům, aby se po brexitu orientovali na dohodu s USA, která bude, jak řekl prezident Trump, myslím, že řekl opravdu velká, nebo něco v tom smyslu.

doc. Ing. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, PhD., ekonomka, Vysoká škola obchodní: 
On má vždycky to svoje "grejté", něco takového, to je jaksi jeho. No, já si myslím, že geopoliticky vzato, Británie ještě pořád nějak tak sní své sny o come walf, ale neuvědomila si, že ona je dneska úplně někde jinde, prostě ta Indie je dneska větší ekonomika než Velká Británie, to jsou ty paradoxy, jako kolonie předehnala svého kolonizátora. A já si myslím, že většině Britů tohle ještě nedošlo, že ten brexit je taková, s prominutím velká facka, kdy jim to teprve jako začne docházet. Pokud vsadí všechno na Spojené státy, což by asi byla Johnsonova strategie, všechno tomu nasvědčuje minimálně, pokud teda ještě bude premiér, o tom člověk neví dne ani hodiny.

Vladimír KROC, moderátor: 
Ono se to v posledních hodinách hodně zdramatizuje.

doc. Ing. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, PhD., ekonomka, Vysoká škola obchodní: 
Právě, je to dost komplikované, ale pokud by teda byl premiér, já musím říct, že jsem četla jeden velice pěkný článek na Financial Times, a ten titulek byl velmi výstižný, kde vlastně říkal, že Británie ze sebe udělá pěšáka pro americkou geopolitickou hru. Tak nevím, jestli ze sebe chtějí udělat pěšáka, já si myslím, že to není dobrý nápad, ale konec konců je to na nich. 

Vladimír KROC, moderátor: 
Tak, jak jsem řekl, všechno se teď kolem Velké Británie a brexitu dramatizuje nebo zesložitělo se to určitě, dnes by měli diskutovat o tom, kudy dál, otázka je, jestli třeba Boris Johnson nepřijde opravdu s návrhem předčasných voleb. Bylo by to řešení?

doc. Ing. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, PhD., ekonomka, Vysoká škola obchodní: 
Otázka je, co je v té situaci řešení. Je pravda, že by to asi byl trošku legitimnější krok, i když, no, protože Boris Johnson konec konců sám volbami neprošel, on neprošel tím volebním procesem, byl prostě vygenerován tou konzervativní stranou. Ten brexit, to je taková jakoby nešťastná story, ale já musím říct, že místo těch detailů, co se někdy řeší, a co Johnson a co řekl Hammond a co na to Jeremy Corbyn, já si myslím, že my tady vlastně v přímém přenosu sledujeme obrovský spor o to, co je vlastně demokracie a kdo má nebo nemá legitimitu a kdo má a nebo nemá rozhodovat. A to jsou otázky, které v určité míře trápí všechny vyspělé země, a my to vidíme, má to řadu projevů, ten brexit je jeden z těch projevů, který sledujeme teď vlastně online 24 hodin denně, ale ono se to projevuje všude, když se podíváme na ty německé volby, tak Sasko Braniborsko, nebo teď na tu Itálii, tak všude tam prostě vidíme ten spor, jakým způsobem se občané mohou přihlásit k tomu, říci co chtějí nebo co nechtějí, jak vlastně má ten politický proces fungovat a do jaké míry prostě určitá rozhodnutí mají nebo nemají legitimitu, podle mě je to mnohem hlubší věc, než jenom to vztáhnou a tady je Johnson a ten si něco myslí, a tady je nějaký odpadlík, který nám přešel k liberálním demokratům. To je už potom takové hodně personifikované, ale myslím, že Británie, konec konců má tu vazbu na demokracii dlouhodobou, tady skutečně jako se zakousla do tématu, který vidíme všude, to znamená co to vlastně je demokratické rozhodování, co to vlastně je ta vláda lidu, jak se s tím vypořádat, a jakým způsobem tu zemi potom udržet pohromadě, protože ty rozpory a ty štěpení, ty vidíme všude, to není jenom v Británii. 

Vladimír KROC, moderátor: 
Na jednu stranu to tamní referendum vycházelo z živých vylhaných údajů, na druhou stranu, co by ale přinesli, dejme tomu buď opakování referenda nebo teď ty předčasné volby, protože zdá se, že ta společnost je skutečně rozštěpená.

doc. Ing. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, PhD., ekonomka, Vysoká škola obchodní: 
Je, je naprosto rozštěpená, jako i v řadě jiných vyspělých zemích, není to jenom tam, já si nemyslím, že neopakovat referendum, jednou ten institut proběhl, je pravda, že prostě to referendum bylo zneužito, což je něco, co mi strašně vadí. Referendum podle mě je nástroj, který patří, absolutně patří do demokratického rozhodování, ale tady prostě bylo zneužito pro úzké politické účely premiéra Camerona, on to skutečně poplival ten nástroj, když to řeknu ještě hodně mírně. Nevím, co bych dokázala Britům v téhle chvíli radit, když se dostali do takové jako situace, kdy jim hrozí nejenom rozštěpení z hlediska nějakého sociálního, ekonomického, politického, ale i regionálního. Nesmíme zapomínat na otázku irskou a také na Skotsko. Já si myslím, že volby by asi byly nástrojem možný, a zároveň si myslím, že by výsledek toho referenda měl být respektován. Ale pokud možno tak, aby skutečně neohrozil Spojené království jako takové, aby nedestabilizoval otázku Severního Irska, což samozřejmě hrozí, a aby to samozřejmě proběhlo nějakým klidnějším způsobem.

Vladimír KROC, moderátor: 
A není to skutečně tak, že pokud by býval tamní parlament nesvázal premiérovi Borisi Johnsonovi ruce, že by měl šanci tím brutálním tlakem na Evropskou unii přece jenom ještě na poslední chvíli vyjednat nějaké lepší podmínky.

doc. Ing. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, PhD., ekonomka, Vysoká škola obchodní: 
No to nevíme samozřejmě, to je velká spekulace, na jednu stranu je tady samozřejmě ten závazek vůči Irsku, na druhou stranu si řekněme, že Velká Británie je podstatně větší a významnější ekonomika než Irsko, a na to samozřejmě asi Johnson sázel, to znamená, že je dotlačí, ale já, upřímně řečeno si myslím, že on nemá tolik triumfů v ruce, a že je to spíš zoufalá hra a navíc je strašně riskantní, ale neskutečně. Jako já chápu, že se dostali do takovéhle jako komplikované situace, řekněme to jemně, ale pořád si myslím, že by ten výsledek toho referenda měl být respektován, ale skutečně tak, aby to proběhlo jako ne úplně takhle partizánsky.

Vladimír KROC, moderátor: 
Koncem srpna se v americkém Jackson Hall sešli centrální bankéři. Já nevím, jestli jsem byl málo pozorný, ale zdá se mi, že to proběhlo bez větší pozornosti zdejších médií, Vás něčím tato výroční konference zaujala?

doc. Ing. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, PhD., ekonomka, Vysoká škola obchodní: 
Já to sleduji pravidelně, musím říci, to je samozřejmě profesionální úchylka, ale ono je pravda, co nějací centrální bankéři, tak jako tak se tam sešli, popovídali si a co my z toho, ale ona ta setkání jsou čím dál důležitější, už jenom z toho důvodu, že velmi často jsou na nich oznamovány velké změny, velké transformace té momentální politiky, i tentokrát tomu tak bylo, abych vytáhla pro posluchače takové jako dva hlavní body. Ten první z nich byl přiznání toho, o čem už jsem tady párkrát mluvila, to znamená to, že centrální banky skutečně nejsou všemocné, že se hodně v té monetární politice bude měnit, a že ta představa, že ta monetární politika bude vedená jako doposud, to znamená, že třeba bude mít inflační cílování jako hlavní cíl, že bude používat úrokové sazby, že tato doba těch starých nástrojů odchází a že se můžeme teda jako těšit na velké věci. Já bych tady zmínila Japonsko, Japonsko je takový předvoj často v tomto a třeba japonská centrální banka dneska patří k největším akcionářům na japonské burze, centrální banka, drží akcie soukromých firem, to je něco, co skutečně není běžná věc. A tohle se nám už děje. Takže ten Jackson Hall to potvrdil, bylo to takové trošku i jakoby sebezpytující pro ty bankéře poslouchat některé ty projevy. Bylo to nesmírně zajímavé. A druhá věc, kterou bych uvedla, byl guvernér Bank of England, zase jsme u té Anglie, Mark Carney. A on tam hovořil o tématu, které bychom asi zrovna u Británie nečekali a sice u role dolaru. A velmi kriticky. On tam podotkl jednu věc, která je sice dlouhodobě známá, ale když ta čísla dáte vedle sebe, tak to o to víc vynikne, a sice, že Spojené státy dneska mají asi 10 % podíl na světovém obchodu, jako už dávno nejsou tak dominantní velmoc v tomto ohledu, mají asi 15 % na světovém HDP, ale v dolarech se pořád uvádí, jak říká on, polovina plateb za zboží, a dokonce dvě třetiny emisí cenných papírů mají dolarovou denominaci. To je velmi významná věc, je tam rozpor, mezi tou reálnou silou a mezi tou finanční silou a Carney šel dokonce až tak daleko, že prostě řekl, že to není zdravé a že je prostě potřeba vymyslet něco nového, dokonce uvažoval o digitální měně, za kterou by stály centrální banky, a která by fungovala v nějaké propojené globální síti. Jsou skutečně návrhy, které jako nezaznívali snad, nechci říct nikdy, ale téměř nikdy, a z tohoto hlediska ten summit těch centrálních bankéřů byl opravdu revoluční, protože to nebylo takové to tlachání ve smyslu děláme to dobře, všichni nás chvalte, všechno je v pořádku, ale mělo to, a to jsem ráda, takový ten trošku kritický aspekt ve smyslu no, tak jako musíme si uvědomit, že to centrální bankovnictví teda bude podléhat obrovským změnám, a že se skutečně něco bude dít s tou rolí amerického dolaru.To je oblíbené téma samozřejmě, ale zrovna od toho prostě centrálního bankéře jako Bank of England, to by člověk asi úplně nečekal.

Vladimír KROC, moderátor: 
Teď s dovolením ocituji tweet Mikuláše Ferjenčíka z Pirátské strany, a vrátíme se zase k domácí ekonomice. "Víte, kde vzala ministryně financí peníze na rozpočtové požadavky Sociální demokracie? Je to prosté, navýšila odhad příjmu rozpočtu o 20 miliard korun. Zkuste tento postup aplikovat doma, určitě to bude skvěle fungovat." To je konec citátu. Je to opravdu tak? Stalo se to?

doc. Ing. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, PhD., ekonomka, Vysoká škola obchodní: 
No já nevím, jak to udělala paní ministryně, to bych se jí musela opravdu zeptat. Je fakt, že inkaso určitých daní, hlavně DPH, nevypadá moc dobře, to jako je pravda, ale upřímně, mě zas jako úplně tyhlety, nechci říct detaily, ale takové ty věci během jednoho roku, zas až tak moc nezajímají, já jsem člověk, který spíš sleduje ty dlouhodobé trendy, a když se podívám na ně, tak tam vidím jiné věci, které mě znepokojují, a první z nich je, že máme poměrně jako nízký podíl těch investic, to znamená ta investiční složka v tom rozpočtu je opravdu slabá, a to zrovna za situace, kdy právě ty investice vlády jsou něco, co může, a relativně i slušně, vzdorovat nějakému zpomalování, ochlazování té světové ekonomiky, to je první věc, a druhá, je obecně ten přístup k tomu, jakým způsobem se u nás ty rozpočty tvoří. Ono je to takové skutečně, promiňte mi to slovo upatlané. Tady prostě něco vezmu, tady mi to nehraje, tady přidám, tady prostě chybí celkově ta koncepce, jaké by měli být daně, kdo by je měl platit, aby byla splněná nějaká kritéria, i fiskální spravedlnosti, ten náš daňový mix strašně zatěžuje ty nejnižší skupiny příjmové, je vrcholně nespravedlivý. Stejně tak problém, dáváme krajům a obcím spoustu úkolů, hromadu toho po nich chceme a ten zdroj je centralizován, oni vlastně nemají vůbec jakoby žádný fiskální prostor, jak si případně ty příjmy obstarat, zase, hrozná nevyváženost, kladou hromadu povinností, ale nedávám na to příjmy. Koncepce. Co chceme od toho veřejného sektoru? Teď se přidává učitelům, to bych měla jako solidárně podporovat, samozřejmě, ale co ty ostatní skupiny, lidi v sociálních službách, kultuře, jak chci mít ten veřejný sektor prostě daný? A tady je to takové, jako kdo si prostě co vyhuláká, takt o dostane, a tam se něco upytlíkuje a hájí.

Vladimír KROC, moderátor: 
Čili ad hoc řešení, žádná koncepce.

doc. Ing. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, PhD., ekonomka, Vysoká škola obchodní: 
Já tam prostě skutečně jako tu koncepci nevidím a i ten přístup k dluhu, taková ta dluhová obsese, že prostě musíme snižovat dluhy, když se podíváme na ty nejvyspělejší země, tak všichni mají dluh někde kolem 100 % i víc HDP, takže máme obrovský prostor, samozřejmě, na to proinvestovat se, potřebujeme zoufale investovat.

Vladimír KROC, moderátor: 
Paní docentko, abychom nepropadli do nějaké deprese.

doc. Ing. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, PhD., ekonomka, Vysoká škola obchodní: 
Ne, já nechci propadávat do deprese, ale dá se to dělat lépe no.

Vladimír KROC, moderátor: 
Kdybychom se snažili najít teď na rozloučenou z ekonomiky nějakou dobrou nadějnou zprávu, napadlo by Vás něco?

doc. Ing. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, PhD., ekonomka, Vysoká škola obchodní: 
No mě by napadlo, možná právě to setkání v tom Jackson Hall, to znamená, že ta ekonomická realita někdy udeří tak tvrdě, že se začíná objevovat určité, řekněme hlubší rozjímání i v té ekonomické praxi a kritické zpytování vlastních kroků je prvním krokem k nápravě. Takže to je, asi to není úplně taková ta ideální zpráva, co by posluchači chtěli slyšet, ale v tuhle chvíli mě napadá aspoň tohle.

Vladimír KROC, moderátor: 
Takže Vás nadchli hluboce rozjímající centrální bankéři.

doc. Ing. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, PhD., ekonomka, Vysoká škola obchodní: 
No, tak sebekritika je cesta k nápravě.

Vladimír KROC, moderátor: 
Ekonomka Ilona Švihlíková z Vysoké školy obchodní. Moc děkuji, na shledanou.

doc. Ing. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, PhD., ekonomka, Vysoká škola obchodní: 
Na slyšenou.

Vladimír KROC, moderátor: 
Příjemný poslech dalších pořadů přeje Vladimír Kroc.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.