Přepis: Jak to vidí Ilona Švihlíková – 4. července 2019

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Hostem dnešního vydání ‚Jak to vidí‘ je ekonomka Ilona Švihlíková. Dobrý den.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Probereme návrhy na nové obsazení vrcholných pozic evropských institucí i reakce, které vyvolaly, a ohlédneme se také za summitem G20. Dobrý poslech. – Šéfové států a vlád EU navrhli kandidáty na nejvyšší posty v unii. Po několika neúspěšných jednáních se shodli na tom, že do čela Evropské komise nominují německou ministryni obrany Ursulu von der Leyenovou, v čele Evropské rady má stanout končící belgický premiér Charles Michel, šéfem unijní diplomacie se stane španělský socialista Josep Borrell a Evropskou centrální banku má vést Francouzka Christine Lagardeová. Co tyto nominace celkově ukázaly, paní docentko?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ukázaly nám spoustu věcí. První – ten koncept takzvaných spitzenkandidátů, to se skutečně užívalo to německé slovo, se zcela vypařil.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Proč vlastně?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Šlo o to, možná to posluchači viděli, že každá ta frakce nominovala svého kandidáta, a tím říkala, tady stojí Timmermans, Weber a další, a my říkáme jako sociální demokraté, jako lidovci, že chceme, aby tento kandidát byl předsedou Evropské komise. Tento koncept hodně kritizoval francouzský prezident Macron, který bezesporu přispěl k tomu, že se nakonec neprosadil. To je první věc. Druhá je věc je sporná otázka, do jaké míry voliči vůbec nějaký takovýto koncept vnímali – to znamená, do jaké míry si třeba říkali: Pokud budu volit v Německu ve volbách CDU aneb CSU, tak vlastně dávám hlas Manfredu Weberovi, anebo dávám hlas, když budu volit sociální demokracii, Timmermansovi z Nizozemska. Tak to je samozřejmě sporné, do jaké míry to vůbec získalo nějaký širší ohlas. Prostě a jednoduše se nepodařilo prosadit Manfreda Webera, byl považován za příliš nezkušeného na to, aby mohl zastávat funkci předsedy Evropské komise a převzít ji po Junckerovi. Je pravda, že ta vyjednávání trvala velmi dlouho a začala se tahat z klobouku roztodivná jména. Musím říct, že mě překvapilo, že ty reakce v německém tisku přesto, že vyhrála zástupkyně Německa, dokonce současná ministryně obrany, byly hodně negativní a říkají, že to upatlané jednání nesvědčí zrovna o tom, že by rozhodování o těch vrcholných pozicích nějakým způsobem ubíralo ten takzvaný demokratický deficit. To znamená, poměrně mě překvapilo, že ty reakce byly velmi negativní jak z hlediska toho procesu, jak se vytahovala různá jména a kouzlilo se s nimi, tak následně i z hlediska toho výsledku. To znamená, von der Leyenová je obecně považována za slabý článek té vlády té velké koalice v Německu. S tím výběrem není spokojena ani sociální demokracie. To se asi nedalo čekat... Ale ani CSU, to znamená, sesterská strana k CDU.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dokonce by to mohlo nyní ohrozit vládní koalici.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Přesně tak. Hodně se o tom hovoří. Merkelová to prosadila takovým specifickým způsobem, který je, řekněme, na hraně asi toho, jak vypadá ta koaliční smlouva. To znamená, ona se radila s tím koaličním partnerem, se sociálními demokraty, takže sama pro von der Leyenovou nehlasovala, hlasovali ti ostatní. Ale von der Leyenová je tam pořád za Německo. To znamená, že pořád tam paradoxně je za Německo a zároveň není, přestože měla mít podporu toho kabinetu, takže je to prapodivné. Sigmar Gabriel už se nechal slyšet, že to je na odchod z vlády, takže i v jiných zemích je napjatá situace ohledně toho, kam sociální demokracie odejde nebo neodejde. Není to pouze u nás. Daly se číst i titulky, jak Financial Times, tak i Die Welt si už přispěchaly s tím, že Bundeswehr si oddychne, že von der Leyenová, která nebyla považována za příliš schopnou ministryni, bude takříkajíc vykopnuta výš, jak se u nás říká – to znamená, že se dostane do vysokého postu. Padala řada ironických komentářů, že očividně stačí být loajální vůči Merkelové a nebýt úplně schopný a stačí to na funkci předsedy Evropské komise. Překvapilo mě to, ta kritika z toho německého tisku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Podle premiéra Andreje Babiše to byla právě skupina Visegrádské čtyřky, kdo zabránil tomu, aby se šéfem Evropské komise, tedy klíčové bruselské instituce, stal socialistický kandidát Nizozemec Frans Timmermans, a díky vetu V4 prý jeho kandidatura padla a místo něj je kandidátkou na tento post Ursula von der Leyenová. Podle premiéra zatímco Timmermans by byl pro Česko katastrofou, tak německá ministryně obrany je daleko lepší variantou. Co si o tom myslíte?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Visegrád měl velký odpor vůči Timmermansovi, který koneckonců dával intenzivně najevo svou nechuť vůči Visegrádu a vůči Střední a Východní Evropě obecně. Nicméně tuto roli následně získal belgický premiér, který se nechal slyšet (jenom připomenu posluchačům), že tyto země nejsou takzvaně solidární v rámci uprchlické krize, takže by měly být vykopnuty ze schengenu. Takže ona je tam jiná postava tohoto kalibru, akorát se tam otočili.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Proč vlastně nepřišla skupina Visegrád s nějakým konkrétním návrhem, se jménem?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
To je otázka spíš na premiéry těch zemí. Ale zpochybnila bych, to že to ten Visegrád byl schopen zablokovat... Určitě tyto čtyři země mají v řadě ohledů společné zájmy, ale myslím si, že tam ještě klíčovou roli hrál ten odpor Itálie, pro kterou byl rovněž Timmermans nepřijatelný. Je velmi obtížné odhadovat v tuto chvíli, jakým způsobem si bude von der Leyenová počínat, protože ona zastávala i v německé vládě řadu různých funkcí. Byla ministryně pro rodinu, teď je ministryně obrany, takže pochodovala různými ministerstvy. Ona v té současné funkci nemá zrovna pověst nějak extra kompetentního člověka. I když samozřejmě je to obrana – je to specifický rezort. Takže těžko v tuto chvíli odhadovat, jakým způsobem bude formovat nějaké priority. Ale je potřeba si uvědomit, že především von der Leyenová je člověk Angely Merkelové. To je její loajální spojenec. A to, co se Angele Merkelové podařilo, je její velké vítězství. Von der Leyenová je především její člověk.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co to bude znamenat v praxi, pokud von der Leyenová bude schválena?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Evropští poslanci z ní nejsou nadšení, a hlavně sociální demokraté jsou hodně znechuceni – nejen ti němečtí, jakým způsobem s nimi bylo zameteno. Ale pokud se tak stane, tak si myslím, že vliv Německa, který se projevoval různými kanály, ne vždy zcela očividně, teď bude naprosto očividný. To znamená, do značné míry je to přiznání toho, že EU vládne Německo a ten vliv Angely Merkelové... Bude tam mít svou prodlouženou ruku do značné míry. Ono se říká, že ti komisaři si mají vnímat jen tu evropskou sounáležitost a že mají zapomenout, z jaké jsou země, což je roztomilá úvaha, ale v praxi to nikdy tak není. Z politiky nemůžete oddělit zájmy, to nikam neodejde...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Když sama říkáte, že von der Leyenová není v Německu a zejména v její „rodné“ Křesťanskodemokratické unii CDU tolik oblíbená, tak jak si lze představit, co může toho německého prosazovat?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Samozřejmě, že může. Pokud bude na té funkci, tak může prosadit ledasco. To potom záleží, jací tam budou ti další komisaři, a musíme si uvědomit, že tam zásadní roli, což se koneckonců ukázalo, hrají ti šéfové vlád. To znamená, pokud ona bude postupovat v souladu s německou vládou, hlavně s politikou kancléřky Merkelové, pokud ta vláda vydrží, to je taky otázka, tak tam ten přímý vliv toho Německa bude ještě patrnější, než byl doposud. Možná bych ještě podotkla jednu zajímavou věc – do jaké míry ta Východní a Střední Evropa při rozdávání funkcí naprosto ostrouhala. Mě to nepřekvapilo, ale je vidět, že nebyla ani minimální snaha zahrnout, řekněme, hlasy jiné nejen z hlediska geografického, ale i politického do těch vedoucích funkcí. To znamená, ta pozice těch dominantních stran neustále oslabuje, ale dokud to jde, tak si budou ty posty držet a odsouvat ty kritičtější hlasy stranou. Myslím, že to není moc šťastný postup.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:  
Jinak Česko má ale poprvé v historii dva zástupce mezi 14 místopředsedy Evropského parlamentu...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
To je pravda, ale řekněme si na rovinu, že ten Evropský parlament z těch institucí má samozřejmě nejslabší pozici, jednoznačně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A co severské země? Těch je sedm, ty nemají žádnou pozici...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
To je pravda. Finsko předkládalo řadu kandidátů a je rovněž tímhle tím způsobem docela znechuceno... Faktem je, že pozice těch severských zemí především v těch ekonomických záležitostech je poměrně dost silně sladěna s Německem. U Finska bezesporu. Takže tam řekněme, že najdou nějaký větší soulad. Ale je skutečně trošku překvapivé, že ani tam jejich kandidáti nijak nezabodovali.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak vlastně „využila“ střední a východní Evropa fakt, že měla v uplynulém období předsedu Evropské rady, což byl Polák Donald Tusk?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Jedna věc je samozřejmě ta geografie, druhá věc je... Musíme si uvědomit, že Donald Tusk... Sice tam jako... Polsko – dobře... Ale on byl z té liberální strany, že jo, kdežto v Polsku potom nastoupilo Právo a spravedlnost. Takže on tam do značné míry sloužil jako takový... Nechci říct provokatér... Prostě jako někdo, koho ta polská vláda zrovna nemilovala. On tam byl takový opoziční element. Něco podobného teď bude hrát předseda Evropského parlamentu, který, si troufnu říct, byl zvolen proto, aby rozčiloval italskou vládu, protože on je samozřejmě z té opozice. Ono to má často i tyhle ty nuance. A ten tah s tím Tuskem samozřejmě nevyšel, takže se asi zvolilo následně jiné řešení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ano. Předsedou nového Evropského parlamentu byl včera zvolen italský socialistický poslanec David-Maria Sassoli, politik italské Demokratické strany, mimochodem bývalý novinář, který před sedmi lety kandidoval v primárkách na starostu Říma. Byť se na jeho jméně shodly dvě největší frakce v Europarlamentu, tedy lidovci a socialisté, tak některým poslancům příliš nevyhovoval. Dodám jenom, že naše želízko poslanec a český konzervativec Jan Zahradil (ODS) dostal 160 hlasů.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Umístil se velmi dobře. Ano. Je tam vidět zkrátka to rozčlenění mezi ty mainstreamové strany, které si pořád chtějí ty pozice držet, a mezi ty ostatní, kam patří samozřejmě, řekněme, kritičtější názory vůči fungování EU, tak jak dnes vypadá, ale samozřejmě třeba i frakce zelených, která měla taky svoji kandidátku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak asi budou vypadat další roky se Sassolim v této funkci? On už dvakrát zastával post místopředsedy, tak můžeme asi leccos vypozorovat z jeho stylu, z jeho vyjádření, z jeho priorit. Tak možná mohu nyní říct: Podle jeho slov jsou to svoboda, solidarita, vláda práva. To chce prosazovat. EU podle něj musí být připravena čelit klimatickým změnám, migraci a zároveň lépe než dosud pochopit potřeby obyvatel Evropy... Tolik citace nového šéfa parlamentu...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Pochopit lépe potřeby obyvatel Evropy tím, že vyčlením kritické hlasy z hlavních funkcí... To už samo o sobě něco říká. Bod první... Tahle ta hesla... Když čtu tyhle ty vzletné projevy... Mě pak zajímají ty konkrétní činy. Znova podotýkám, že Evropský parlament je relativně nejslabší z těch institucí. To znamená, že jakmile jde do tuhého, tak se rozhoduje úplně někde jinde, a ne v Evropském parlamentu. A když hovoří o svobodě, tak by mě zajímalo, jestli tam bude patřit i svoboda projevu a co se případně stane s tou ostudnou směrnicí, kterou protlačil Evropský parlament a která významným způsobem reguluje internet. Zajímalo by mě, jak se pan Sassoli postaví k tomu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Evropskou centrální banku může poprvé řídit žena. Christine Lagardeová, která nyní vede Mezinárodní měnový fond. Francouzka by tak nahradila dosavadního šéfa banky Itala Maria Draghiho. Co její nominace podle vás signalizuje?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Když jsem se tak dívala na všechna ta jména, tak asi nejvíce pochopení bych měla právě pro Christine Lagardeovou, která samozřejmě má kompetence, plus má i, řekněme, politické dovednosti, plus získala ostruhy právě v Mezinárodním měnovém fondu. Ona sice zastupuje pravicovou stranu spektra, nicméně skoro mám pocit, že ze všech těch kandidátů, kteří tam běželi, je to člověk, který má relativně největší sociální cítění. Samozřejmě už i německý tisk dal najevo svou intenzivní nelibost nad tím, že by ona měla pokračovat v politice Maria Draghiho, která byla taková, řekněme, uvolněnější... To znamená taková holubičí, jak se někdy říká. Takže tady ta její nominace musím říct, že ve mně vyvolala poměrně spokojenost, když to srovnám s těmi ostatními jmény. A myslím si, že ona dávala... Respektive Mezinárodní měnový fond jejími ústy, přesněji řečeno... Protože ona samozřejmě nedělá ty makroekonomické analýzy... Ale minimálně dávala najevo pochopení pro řadu sociálních témat. Vím, že to není to hlavní té Evropské centrální banky. Má samozřejmě relativně úzce vymezený mandát... Ale přece jenom je otázka, do jaké míry se to bere nebo nebere v úvahu. A i to se může samozřejmě nějakým způsobem projevit v té její politice. Takže z tohoto hlediska tu nominaci beru jako relativně vydařený tah.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Bude tedy zřejmě pokračovat v politice Draghiho...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Očekává se to. Ona určitě nepatří k těm jestřábům... To znamená tam ten střet s Jensem Weidmannem, kterého prosazovala Merkelová... Někdo už píše, že je to hotová věc... Pikantní na tom je, že Mezinárodní měnový fond a Lagardeová sama při řadě příležitostí kritizovaly německou hospodářskou politiku – to znamená ty konstantní německé obrovské přebytky běžného účtu, což samozřejmě vyvolává v rámci eurozóny obrovské nerovnováhy. Jsem zvědavá, jestli v tom bude pokračovat i v této funkci nebo jestli na to urychleně zapomene...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A kdo by ji nahradil v té současné funkci? Jaká tam padají jména nebo možnosti?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
To jsem zatím, musím říct, nezaznamenala, protože samozřejmě ještě je potřeba, aby...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Musí projít celý ten personální balíček.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Přesně tak. Je potřeba prostě jaksi schválit... Především von der Leyenová to nebude mít lehké... Ale obecně platí nebo platilo, a není to podle mě šťastné, je to do značné míry přežitek z doby po druhé světové válce, že Světovou banku vždycky vede Američan... A MMF vedl Evropan, většinou někdo z Francie... Tak uvidíme, jestli zase někoho takového vygenerují. To rozdělení toho západního světa trvá pořád, ale už to absolutně neodpovídá těm mocenským poměrům současnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jaké jsou v současnosti ty mocenské poměry?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Řekněme si na rovinu, že tady máme země, jejichž ekonomický vliv rapidně vzrůstá a které v těch mezinárodních organizacích tohoto typu jsou silně podreprezentovány. Týká se to především té silné dvojky Číny a Indie, samozřejmě. Ty jejich ekonomiky jsou dneska významné i z globálního hlediska. Pořád si hrát na to, že svět ovládá západ... Ono to potom taky hlavně vede k tomu, že tyhle země potom hledají jiné cesty, jak se prosadit. To znamená mimo ty instituce. Potom se snaží vytvořit vlastní instituce. Nejsem si úplně jistá, že je to vždycky zcela ideální... To je totéž jako u toho Evropského parlamentu. Vy tam máte vždycky na výběr, že ty jiné hlasy utlumíte nebo je ostrakizujete, dáte je pryč, anebo, což je podle mě mnohem lepší politika, chytřejší, a řekla bych i demokratičtější vůči tomu, jak lidé volili, je prostě zahrnete do toho vzorování. Ale tady se nic takového nestalo. Kritické názory na EU, tak pryč s vámi... Odstrčíme vás a pojedeme si zase jako lidovci, socialisté a lidovci, socialisté...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Je tedy nějaká jiná možnost se prosadit, když říkáte „odstrčíte“? Kdo koho odstrčil? A proč se nechal odstrčit?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Když se podíváme na to, jak dopadly ty nominace, tak tam vidíme, že... Myslím si, že ta EU, když se k tomu zase vrátím, dělá všechno pro to, aby ty hlasy, které si představují EU jinak, neustále posilovaly, tímhle tím stylem. Obecně když máte v politice kritický hlas, tak buď se ho snažíte dát úplně pryč a tvářit se, že neexistuje, anebo se ho snažíte zahrnout do toho rozhodování. A tím vlastně i říkáte: Ano, my tady vnímáme, že tady je velká část občanů EU, kteří si přejí něco jiného, chtějí jinou podobu EU, tak zahrnout... Ale tady je prostě opravdu snaha ignorovat... anebo v případě té italské vlády dělat naschvály a nominovat tam představitele za Partito Democratico.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Americký prezident se včera opět obul do Evropy i do Číny. Obvinil obě země a kontinent z měnových manipulací s cílem získat konkurenční výhodu na úkor Spojených států. Uvedl také, že Spojené státy by tyto manipulace neměly nechávat bez odezvy. Co tomu říkáte?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
To je klasika. Ta G20 do značné míry pro amerického prezidenta byla za prvé fórem pro jeho osobní exhibici a za druhé on si tam už vedl domácí kampaň. Naprosto jednoznačně. To bylo vidět, že ty věci, které dělá, dělá s ohledem na to, aby zapůsobil na své voliče, což vzhledem k tomu, že se blíží ta kampaň velmi rychle, je asi z jeho pozice pochopitelné. A jakmile je vždycky mimo ten summit, tak potom zase vystartujte... Koneckonců i před tím summitem velmi silně kritizoval Japonsko a bezpečnostní aranžmá mezi Spojenými státy a Japonskem. A teď se vrací ke svému oblíbenému tématu měnových manipulací. Je to téma, které už se objevovalo i za Obamy, i když ne s takovouto frekvencí. A je to pořád variace na stejné téma. To, co Trump dělá a říká svým voličům, je, že musí být Amerika znovu velká a že není velká, protože všichni ostatní ji okrádají a škodí jí. A škodí všichni, a škodí různými způsoby... A jeden z těch způsobů je, že mají uměle slabou měnu, a tím pádem poškozují americký obchod. Tahle kritika se týkala dříve hlavně Japonska a dneska už je rozšířena na řadu zemí. Nově i na eurozónu. Americký prezident si neuvědomuje, že tím, že dává určité zemi podtlak, významný, ať je to Čína, nebo koneckonců i to Japonsko, tak ono se to samozřejmě odráží na tom měnovém vývoji. To znamená, že obavy investorů a celkově podnikatelů potom třeba vedou k tomu, že spíše budou preferovat ten dolar, který bude posilovat, a potom se rozčiluje, že ty ostatní země oslabují, přesto, že na tom sám má určitý podíl viny – tím, že je zatlačuje do kouta nebo po nich chce obchodní dohody, které jsou jednostranně výhodné pro Spojené státy apod.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A co říkáte tomu, že prezident opakovaně vyzývá americkou centrální banku k uvolnění měnové politiky?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
To je poměrně netypické, protože i ve Spojených státech je Fed nezávislý, i když má mnohem širší mandát evropská centrální banka, mnohem širší i z hlediska, řekněme, sledování vývoje na trhu práce apod. A navíc Trump sám jmenoval guvernéra Powella. To byl jeho výběr. Ta motivace je jasná, opět domácí. Trump prostě chce, aby ty měnové podmínky byly uvolněné, aby ta ekonomika prostě jela ve chvíli, kdy on nastoupí na tu horkou fázi té předvolební kampaně... To znamená, že chce vykázat výsledky, že ta ekonomika šlape a že jede na maximum. Ale co je zvláštní u téhle administrativy, a to právě ukazuje ta otázka těch měnových válek – ta Trumpova administrativa se přihlásila jednoznačně, i na Davosu už to bylo řečeno otevřeně, k politice slabého dolaru. To dřív nebývalo. Ti předešlí prezidenti se hlásili k politice silného dolaru. To znamená, řekněme, nějaké dominantní měny. To dolar stále je, bezesporu. Ale tohle je skutečně určitá změna. A ve chvíli, kdy chcete mít tu měnu spíše slabou, z obchodních důvodů, tak samozřejmě, ale platí, že ti ostatní relativně posílí. Ale jak můžou relativně posílit, když vy je ekonomicky tlačíte do kouta; chcete po nich, aby narovnávali obchodní vztahy, a nevýhodně pro ně, třeba? Ta politika jde proti sobě. Vzájemně se to tluče. Bohužel tohle vidíme u té Trumpovy administrativy poměrně často.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co ještě ukázal ten japonský summit skupiny G20?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ukázal, že G20 se sice schází, ale toho společného není tolik. Je obtížnější se samozřejmě shodnout – nejen kvůli prezidentu Trumpovi, ale on tam hodně působí jako ten disruptivní faktor... Jedním z těch témat byla reforma Světové obchodní organizace. Všichni se shodnou na tom, že je potřeba s tím něco dělat. Ona ta Světová obchodní organizace je vlastně v krizi od r. 2001, 2002 – to znamená od toho kola v Dohá. Akorát že každý si pod tou reformou představuje něco jiného, což je samozřejmě také specifický problém... Ale ta G20 stále častěji, a ta Ósaka to ukázala úplně exemplárně, slouží jako místo, kde se setkávají státníci, kteří by jinak měli třeba problém se sejít – z vnitropolitických důvodů. Uniknou tomu domácímu vlivu a nastupují tam bilaterální schůzky. Nejen bilaterální, ale hlavně bilaterální. To znamená, že velká pozornost se samozřejmě věnovala schůzce Trump – Putin, Trump – Si Ťin-pching... Ale i další samozřejmě. Sešel se formát BRICS, sešlo se Rusko – Čína.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mercosur...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
EU po dvaceti letech dojednala dohodu s Mercosurem... Ale jakoby ta agenda té G20, těch 20 nejsilnějších ekonomik světa, se relativně dost omezuje. Je skutečně vidět, že spíše se nám tady tvoří různé zájmové bloky... Nemusí být pevný blok na všechna témata, ale spíš flexibilní koalice... To znamená ta multilaterální... Ono je to asi i naivní představa, ale ta shoda G20, která třeba byla relativně silná v r. 2008-2009, už nám jaksi odchází...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstatuje na závěr dnešního vydání ekonomka Ilona Švihlíková. Děkuji za vaše názory. Na slyšenou.  

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Hostem sestry Angeliky bude v zítřejším svátečním 'Jak to vidí' archeolog Ladislav Varadzin. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.