Přepis: Jak to vidí Ilona Švihlíková – 31. prosince 2019

Vladimír KROC, moderátor:
Hostem pořadu Jak to vidí je dnes ekonomka Ilona Švihlíková, dobrý den.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor:
Čemu se věnovat poslední den roku spíše? Vážnějším tématům nebo kuriozitám?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Tak můžeme to konec konců nějakým způsobem spojit, a je pravda, že když se podíváme na ten uplynulý rok, možná spíš na tu uplynulou dekádu, tak někdy udělat úplně jako tlustou čáru a přesnou hranici mezi tím, co je vážný seriózní trend a co je bizardní, je docela těžké, protože ono se nám to docela prolíná.

Vladimír KROC, moderátor:
Někdy je to těžké poznat.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ano, ano.

Vladimír KROC, moderátor:
No tak nemusíme se do něčeho nutit, ale když tady bude něco k pousmání, ona ekonomika není zrovna věda k popukání, že.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Tak dokonce o ekonomii se říká, že to je truchlivá věda, ale to nevím, jestli mám tady říkat zrovna na Silvestra.

Vladimír KROC, moderátor:
No, každopádně příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Tak pojďme to zkusit třeba takto, podle Financial Times je jedno z hlavních slov roku rozpojení nebo oddělení. V jaké smyslu?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ano, to slovíčko se tam skutečně objevuje jako jedno z těch slov roku, a vlastně se váže jednak k napětí mezi dvěma hlavními velmocemi, mezi Spojenými státy a Čínou, ale řekněme i k nějakému obecnějšímu trendu, a to je konec globalizace, deglobalizace, protože toto rozpojení mezi USA a Čínou do značné míry symbolizuje právě narušení všech těch možných výrobních řetězců, technologické spolupráce, i finančního propojení, a ve chvíli, kdy Spojené státy začaly s tou politikou Amerika First, no tak samozřejmě to vedlo i k tomu, že vlastně se pod vedením Trumpa snaží od té Číny nějakým způsobem více oddělit, nejen od Číny, ale Čína je řekněme první na řadě, a tak nějak si dělat svoje, což samozřejmě musí mít jako nutně obrovský globální dopad. Problém samozřejmě je v tom, že ta deglobalizace je jev, který teda jev příkrém rozporu s tím, co jsme zažívali v těch posledních zhruba 30 letech, a že těžko víme, jak se to úplně přesně projeví, ale myslím si, že skutečně tohle asi bude jev, který bude signifikantní i pro ty další, skoro bych řekla i dekády.

Vladimír KROC, moderátor:
Na druhou stranu trhy pečlivě sledují vývoj jednání o obchodní dohodě mezi Čínou a Spojenými státy, a teď přišla zpráva, že čínský vícepremiér Liou Che už tento týden odcestuje, nebo ještě tento týden do Washingtonu, a má tam podepsat první fázi obchodní dohody mezi USA a Čínou. Čili to je dobrá zpráva.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Tak já bych řekla spíš taková přechodně dobrá, ta dohoda je hodně malá, hodně omezená, někteří ti američtí jestřábi, kteří se nenalézají vždy jenom u republikánů, ale jsou hodně zastoupeni u té demokratické strany, tam přímo řekli, že Trump prodal velkolepou obchodní dohodu, za trošku sóji, protože velkou součástí té první fáze, nebo jako to nazveme je, že Čína obnoví odbyt, pardon, obnoví to, že bude kupovat znova americké zemědělské produkty, kam patří hlavně ta sója, což je samozřejmě dneska docela klíčová komodita. Takže z tohoto hlediska já bych tu dohodu asi úplně nepřeceňovala, a je otázka, jestli pro ten volební rok, pro Trumpa, který je naprosto zásadní, jestli zvolí pokračující konfrontaci a nebo jestli bude chtít aspoň svým voličům ukázat, podívejte se, tady jsem vám zajistil, že farmáři, kteří mě podporují, tak budou moci dál prodávat celoročně.

Vladimír KROC, moderátor:
Spojené státy a Čína teď vlastně vedou obchodní válku, vzájemně uvalují na sebe cla. Dá se to tak pojmenovat ten současný stav, obchodní válka.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ono to není otázka obchodu, protože vidíme, že těch témat je podstatně víc, je to řekněme, z hlediska geopolitiky, která se nám začíná do té ekonomické sféry jako intenzivněji propojovat, ona to má vždycky, ale teď je to podstatně intenzivnější, tak vidíme, že to je prostě otázka toho, kdo bude tím hegemonem, nebo řekněme dominantní zemí, pro 21. století, a to napětí mezi USA a Čínou se netýká samozřejmě jenom obchodu a sóji, ale právě třeba otázky technologií, nebo vůbec, ono je to i řekněme soupeření z hlediska jako ekonomického systému, ten čínský systém bychom mohli asi popsat jako státní kapitalismus, je to termín, který se tam relativně často používá, a teď je otázka, jak na to budou reagovat ostatní země, jak vůbec budou reagovat na to, že třeba prostě Čína se dostává zpátky do postavení, ve kterém tedy pravda byla, většinu jako svého dění, když se podíváme na čínskou civilizaci, tak to je 5000 let, to je trošku jiná míra, než prostě je ta dominance západu, která je nějakých 250 let, to jsme trošku někde jinde, jako i řádově.

Vladimír KROC, moderátor:
Na druhou stranu člověk si může o Donaldu Trumpovi myslet co chce, ale když se podíváme na třeba ekonomiku Spojených států, tak ta země v posledních alespoň měsících, zdá se, vzkvétá.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Určitě na to bude sázet, to je jedno z těch základních témat, podle kterého on pojede, že se americké ekonomice daří, a je to vidět i na tom trhu práce, což je samozřejmě také velice významné téma. Na druhou stranu, jako myslím, že Spojené státy, když se tak jako dívám na americká média a tisk, tak tam skutečně už delší dobu, a myslím, že to s Trumpem jakoby vyvrcholilo než by to úplně přišlo nově, zuří taková studená občanská válka, takže tam skutečně jako to napětí mezi těmi dvěmi skupinami je, je poměrně velké, takže ta kampaň bude zřejmě jako dost žhavá.

Vladimír KROC, moderátor:
Podzim co podzim se u nás opakuje nebo vrací debata o tom, jestli státní rozpočet by měl být vyrovnaný nebo schodkový. Po sedmé v řadě je rozpočet Německa vyrovnaný. Mění se nějak postoj právě Německa k deficitu?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
To je velmi významná věc, já si dokonce troufnu říct, že to je jedna z nejvýznamnějších zpráv z toho minulého roku, když to u nás tak nějak jako pošumělo.

Vladimír KROC, moderátor:
No ještě ho pořád máme, současný.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
No já už chvíli, to je pravda, už jsem se posunula v čase. Tak Německo samozřejmě má deset let toho ústavního zákona o té dluhové brzdě a vlastně si to přeložili do toho schwarze null, jak říkají Němci, černá nula, a rozpočet, který víceméně vytváří nějak přebytky, a řekněme, že v Německu dokonce i ti, kteří pomáhali tu dluhovou brzdu vytvářet, byli strůjci toho návrhu, tak ho začínají kritizovat, protože v Německu začíná být patrná jedna zásadní věc a to je obrovská podinvestovanost. Před pár dny vyšla analýza ze strany jak zaměstnavatelů, tak odborů, která míru té podinvestovanosti odhaduje na 450 miliard EUR a právě i ti řekněme ortodoxní, v Německu je vždycky všechno ortodoxní, tak i ti ortodoxní ekonomové říkají, musíme tohleto změnit. Já bych se znova možná vrátila k tomu světovému pohledu, protože ta konkurence jako skutečně je silnější, a ono to s tím souvisí.

Vladimír KROC, moderátor:
S tím oddělením.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
To znamená méně spolupráce, přesně, a více konkurence, to znamená starat se dominantně jako sám o sebe, a více prostě o svou zemi, což jako nutně není nic špatného, upřímně řečeno, a když se podíváme na ty hlavní konkurenty Německa, tak to jsou území jako je Čína, dneska už bezesporu, Japonsko, a Spojené státy, a ani jedna z těchto zemí nemá hlavní cíl hospodářské politiky mít vyrovnaný rozpočet.

Vladimír KROC, moderátor:
Jak ale vyčíslit toho podinvestování? Je to totéž co vnitřní dluh?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ano, je to typ vnitřního dluhu, který se projevuje v řadě oblastí, řekněme, že v Německu se diskutuje zhruba o dvou, a ta jedna je stav infrastruktury, kde je to poměrně jako patrné, a ten druhý je vlastně míra zaostávání v těch moderních technologiích. A tam jakoby ten dluh, nebo tak ho vnímají Němci, jako poměrně roste, protože samozřejmě je to Německo, stále patří mezi špičku z hlediska těch tradičních odvětví, ale ne z hlediska těch moderních jako je digitalizace, kdy dominují USA, nebo robotika, kde dominuje Japonsko, nebo moderní telekomunikace, kde začíná dominovat Čína. A tady vlastně to Německo, potažmo vlastně Evropská unie, ztrácí dech, proto taky, když se podíváme třeba na novou Evropskou komisi, tak tam najdeme určité návrhy, jakým způsobem tohle změnit, a vlastně se postavit k tomu, že některé země, hlavně teda ty tři, které jsem jmenovala, jsou tady v nějakém náskoku.

Vladimír KROC, moderátor:
Přesto koaliční vláda CDU/CSU počítá s tím, že vyrovnané rozpočty by měly být až do roku 2023, přinejmenším.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Tak já osobně si myslím, že ta koaliční vláda nevydrží, ale musím říct, že jako, nevím, jestli to je obdivuhodný, ale na Němcích mě vždycky fascinovala ta věc, že si vyberou nějakou kolej a jedou po ní, přestože je už dlouho patrné, že je špatná, že jim jenom škodí, tak jedou jako, se svou německou důsledností a vytrvalostí dál, tak to je fascinující, uvidíme, jak dlouho to ještě budeme sledovat.

Vladimír KROC, moderátor:
Pojďme ještě zase k dalšímu tématu, ropa zlevňuje a reaguje tak na prohlášení Ruska, že OPEC by mohl zvážit snížení těžby. Přiznám se, že tomu nerozumím, jak to souvisí.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
To nedává moc smysl, to je pravda, ale ono to asi nebude jenom tím vyjádřením Ruska, pro tu cenu ropy, co nám bude důležité sledovat příští rok, s čím se tady budeme obveselovat, tak bezesporu bude to, jakým způsobem se Spojeným státům bude dařit pokračovat navyšování těžby, to znamená v té jejich předličné revoluci, jak oni říkají, to bude významný faktor, protože už dneska Spojené státy patří mezi ty největší těžaře, spolu s Ruskou federací a se Saúdskou Arábií, samozřejmě, a důležitá bude poptávka, a tam je zásadní zemí Čína, která je takovým tím až, spolu s Indií, takovým tím dynamickým faktorem, to znamená jestli Čína bude navyšovat svoji poptávku, jak moc, a to samozřejmě bude hodně ovlivňovat, jak ten ropný trh bude vypadat. A jinak je jasné, že OPEC, sám o sobě, už dneska nemá tu sílu, co měl v 70. letech, takže očekávám, že ta spolupráce OPEC plus, kde je třeba i Rusko nebo Mexiko, tak že spíš bude posilovat, protože konec konců pro tyhle země je to formát, který je jaksi, nechci říct, že životně důležitý, ale velmi důležitý z hlediska jejich rozpočtu.

Vladimír KROC, moderátor:
Dnes ekonomka Ilona Švihlíková. Taková možná rarita, ale mě to tak připadá, nová šéfka Evropské centrální banky se učí německy, Francouzska Christine Lagardová, která se díky své funkci přestěhovala do Frankfurtu nad Mohanem, podle agentury Bloomberg doufá, že tak bude moci Němcům lépe vysvětlit politiku centrální banky. Tak je to samozřejmě výzva, v těch tuším 62 letech, 64 letech, se pustit do jazyku, který zřejmě neovládá, ale logiku to asi má. Je potřeba se domluvit s Němci jejich jazykem?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Já upřímně řečeno mám pocit, že jakoby ta jazyková stránka je jenom jedna součást toho problému, a samozřejmě ti jedinci, kteří jako se pohybují v té centrální bance, umí perfektně anglicky, tam jde spíš o to, že ten německý pohled jako je úplně diametrálně odlišný na tu ekonomiku, jak jsme se teď bavili o tom deficitu, prostě oni mají úplně jiné priority té jejich ortodoxie, a jako právníci jsou přesvědčeni, že to ví vždycky všechno nejlíp a dělají to ze všech nejlíp, a že by to ostatní měli dělat taky tak, a v tom spočívá ta tragédie. Jinak Christine Lagardová má samozřejmě s německými postoji dlouhodobou zkušenost, když byla šéfka MMF, tak vlastně Mezinárodní měnový fond vydával jednu kritickou zprávu vůči Německu za druhou, především kvůli tomu, že způsobuje nerovnováhy v eurozóně, takže jako myslím si, že ona jako velmi dobře ví, co to znamená házet hrách na stěnu, tak si to zopakuje možná v té funkci.

Vladimír KROC, moderátor:
Mimochodem, teEď jsem tady našel, že slaví narozeniny 1. ledna, tak můžeme teď poslat.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
To má hezké, tak gratulujeme předem, přejeme všechno nejlepší k té revizi Evropské centrální banky. Už teď se na ni těším.

Vladimír KROC, moderátor:
Přejeme do Frankfurtu nad Mohanem. No, když to probereme zpětně, tak vlastně první je prezident Centrální evropské banky Wim Duisenberg byl Holanďan, ale mluvil německy, pak to byl Francouz Jean-Claude Trichet, a ten taky se naučil němčinu. Asi problém měl trošku, nebo trošku hodně, Mario Draghi.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ano, tak jako Ital, samozřejmě, tam to bylo trošku obtížnější, a nemyslím si, že jako jazykově, ale tam byly střety samozřejmě obrovské, v té Radě guvernérů, hlavně teda s Jensem Weidmannem, to znamená s guvernérem německé Bundesbanky, a vím, že se tam potom Němcům říkalo, že vlastně ten jejich postoj je všem říkat ne, neustále, ale tam jako velmi často docházelo k tomu, že byli tou politikou přehlasováni, ale je fakt, že když ještě byl Mario Draghi guvernér Evropské centrální banky, a protože já sleduji pečlivě ten německý ekonomický tisk, tak můžu říct, že snad neuplynul den, aby prostě Mario Draghi nebyl jako osočován z toho, že ožebračuje spořivé Němce svou strašnou politikou záporných úrokových sazeb, takže ten to snad schytával skutečně ze všech stran.

Vladimír KROC, moderátor:
A tam nešlo o jazykovou bariéru, že to neuměl vysvětlit.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
To opravdu nebyla jazyková bariéra, to byly naprosto odlišné návrhy na to, jak má fungovat ekonomika.

Vladimír KROC, moderátor:
V jakém postavení vůbec ECB v současné době je?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Já bych řekla, že je v postavení právě té revize, jak naznačila Lagardová, ona skutečně je takovým jakoby mylníkem v té politice, nejenom tím, že není ekonomka, že je právnička, tak tihle lidé se nám recyklují z těch míst, ona byla šéfka MMF a teď jaksi doputovala sem, spíš jde o to, že řada centrálních bank, i ta Evropská centrální banka, zkoumají takové jako hlubší otázky, to znamená byla to politika kvantitativního uvolňování a záporných úrokových sazeb účinná? V čem byla a v čem nebyla, je potřeba ji změnit? Jak. Ale pak i ty vážnější věci, ve smyslu permanentně nízká inflace, je to dáno tím, že jsme deset let po velké recesi, a nebo je to dáno tím, že se něco děje v té ekonomice, čemu třeba úplně nerozumíme? A ta inflace bude už pořád nízká, prostě už se nikdy nedostane, nebo nikdy, v horizontu třeba dvaceti let, nedostane na ten náš inflační cíl 2 %. Musíme ten inflační cíl tedy změnit, a měla by třeba Evropská centrální banka nebo centrální banky obecně, sledovat i jiné cíle? Třeba Lagardová vyvolala docela pozdvižení, když řekla, že by chtěla prozkoumat, jestli je možné a vhodné, aby Centrální banka nějakým způsobem se zapojila do té tzv. zelené politiky. Je to vhodné? Je to možné? To jsou docela vážné otázky, proto říkám, teda zcela vážně, já se těším na tu revizi příští rok, už bylo na čase, co z ní vypadne, a teda doufám, že z ní opravdu něco vypadne, že to nebude takový ten euro speak ve smyslu doženeme, předeženeme, všechno bude úžasné, a že tam skutečně jako budou nějaké trošku závažnější informace a hlavně trošku uvědomění, že ta Evropská centrální banka sice se tváří jako nezávislá, ale ve skutečnosti nese taky obrovský díl politické odpovědnosti. A myslím, že Lagardová je zrovna ten typ člověka, který si tohle velmi dobře uvědomuje.

Vladimír KROC, moderátor:
A pojďme do Japonska, to proto, že japonské akcie, a to už můžeme říci zodpovědně, protože dnes tam mají svátek, burza už je zavřená až do 6. ledna, tak uzavřeli letošní rok nejvýš od roku 1990. To je myslím dost kuriózní zpráva, nebo dost zajímavá.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Je, já bych skoro řekla, že Japonsko má svoji vlastní kolonku bizár, kdybychom to takhle vzali, a jako pro mě, jako pro ekonoma, sledovat Japonsko je naprosto fantastické, možná zmíním jenom dvě věci, Japonská centrální bank. Zase jsme u těch centrálních bank, tak Japonská centrální banka má vlastně bilanci větší než je HDP celé země, což jako fakt není úplně běžná věc, a ukazuje to vlastně tu politiku toho kvantitativního uvolňování, která tam probíhá už dekády vlastně v Japonsku, a druhá věc je, že Japonská centrální banka začala, kromě toho, že monetizuje dluh, samozřejmě, tak ve velkém nakupuje taky akcie, to znamená jsme vlastně v zajímavé situaci, kdy banka státu, pořád ještě banka státu, se stává významným akcionářem, což je situace, která jako není taky úplně běžná, takže jako Japonsko nám tady prokopává zajímavou cestu, a ukazuje vlastně meze možného, protože zase, kdyby jste tohle řekl před deseti, dvaceti lety, tak by jste byl považován za někoho, kdo buď zešílel a nebo má nějaký jako bujný sny, ale najednou my tady máme jako velmi významnou ekonomiku světovou, která vlastně tohle zkouší, a můžeme říct, že vlastně docela úspěšně.

Vladimír KROC, moderátor:
No ale je zajímavé, že vlastně se ty japonské akcie tak potácely po většinu roku kvůli obavám právě z globálního ekonomického zpomalení, kvůli napětí mezi Spojenými státy a Čínou.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ty akcie, to jsou takové nahoru, dolů, tyhle věci, to sleduje Trump, ale jasně, tak on je z byznysu, já chápu, že ho to zajímá, ale víte co, to není nic, co rozhoduje o budoucnosti země. Teď si vemte, když jsme u těch akcií, to jsou věci, které se jakoby těžko někdy úplně vysvětlují z hlediska nějakých střednědobých trendů, tak máme Saudi Aramco nám vstupuje na burzu, to je taky docela jako velká věc tohoto roku, a řekli by jste třeba ten ropný sektor, že to úplně, a Saudská Arábie, OPEC, že to není úplně fantastický, a ten brend se nám pořád drží někde kolem 60 dolarů za barel, většina těch zemí potřebovala 80, 90. A když to Saudi Aramco tam vlezl na tu burzu, no tak má víceméně tu tržní kapitalizaci, o které snil Mohamed bin Salmán, že jo, to znamená kapitalizaci, která je podstatně třeba větší než Microsoft, tak to je taky takový docela bych řekla bizár, z tohoto hlediska, že Saudi Aramco nám takhle masivně zabodovalo.

Vladimír KROC, moderátor:
Když se ale krátce vrátíme ještě k tomu Japonsku, mě tam přišlo zajímavé to, že stát a ekonomika je dost závislá právě na vývozu do Spojených států.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ano, ano.

Vladimír KROC, moderátor:
Tak asi nikdo netuší právě, kam se vydají ty akcie, říkáte, že to není tak důležité, ale pro ty, kteří je drží, tak.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Jasně, ale víte co, to Vám jde nahoru, dolů.

Vladimír KROC, moderátor:
Právě, ale že spíš se odhaduje, že v tom příštím roce to nebude zas tak pozitivní, uvidíme.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Já myslím, že Japonci se budou muset hodně zamyslet nad tím, jakým způsobem tu ekonomiku dál povedou, ale prozatím vytvořili famózní perpetum mobile, prostě se svým dluhem 250 % HDP, do kterého prostě tak zasahuje Centrální banka a drží ho způsobem, který byl, je to opravdu velice zajímavé to sledovat, je to bizár, ale zároveň je to prostě realita.

Vladimír KROC, moderátor:
Konstatuje ekonomka Ilona Švihlíková. Když jsme si tak posílali e-maily a hledali kuriozity, tak jste mezi ně zařadila i Národní investiční plán. Proč?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
No, neříkám to ráda, musím říct, já jsem patřila k těm, já jsem byla naivní, kteří si mysleli, že tam něco bude, opravdu, nějaký obsah, protože ty první náznaky byly velmi slibné. Jako já jsem tam ty priority, které byly naznačovány premiérem, chápala jako velmi nosné, to znamená otázka hlavně udržení vody v krajině, nebo obecně péče o krajinu, to je podle mě téma zase na dekády, a samozřejmě, hlavně otázka bytové výstavby, to jsou prostě témata, které jsou naprosto klíčové. A to, co z toho vylezlo, musím říct, že jsem z toho smutná, je to takový divný pel mel, ve kterém není jasné co se vlastně bude dělat, kdy se to bude dělat, jak se to bude dělat, a víte co, ten hlavní problém se nám tam pořád táhne, Vy nemůžete dělat Národní investiční plán, tak jako můžete, pak to dopadne takhle, když nemáte jako jasnou hospodářskou strategii, protože ta hospodářská strategie Vám všechno tohle rámuje, a ona Vám hlavně dá priority, a když se podíváte na ten Národní investiční plán, tak zjistíte, že naší prioritou zimní bude stavba zimních stadionů, což nevím teda, jestli to je úplně jako ono.

Vladimír KROC, moderátor:
No musím Vám oponovat, protože většina těch prostředků má jít do dopravy.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Já vím, ale když se podívám jako na tu jednu kolonku.

Vladimír KROC, moderátor:
Jasně.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Tak tam na mě vypadne zimní stadion.

Vladimír KROC, moderátor:
Jasně. Tam spíš šlo o to, že o tom nevěděli starostové těch měst.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
A je to zajímavé. Ale samozřejmě, hlavní je tam prostě doprava, tak já nevím no. Víte co, normální skutečně je, že prostě ty investice jsou odvislé od toho, že máte nějaké hospodářské projekty, které jsou součástí té hospodářské sekce, a pokud si ty priority nestanovíte, nejsou jasně dané, tak těžko můžete dělat nějaký jako investiční plán, protože pak Vám z toho vzejde takovýhle kočkopes, protože není vlastně jasný, co ta vláda chce dělat v horizontu řekněme teda, nebo vláda, prostě ten stát, k čemu se hlásí v horizontu nějakých deseti, já bych řekla i dvaceti let, protože samozřejmě většina těch investic má další časový horizont, což je naprosto normální.

Vladimír KROC, moderátor:
A není problém jenom v tom názvu, názvosloví, zkrátka, že je to určitý seznam toho, co bychom rádi, nebo co bychom měli udělat, a že třeba ten podrobnější plán přijde později?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Tak jako přijít může, ale já bych teda upřímně řečeno se tvářila.

Vladimír KROC, moderátor:
A měl by.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Že tohle neexistuje, možná jako někdo může mávat tím, že to je PR, já bych tohle radši zapomněla a začala znova úplně, a začala bych hlavně tou hospodářskou strategií, to znamená kde chceme být jako země, co jsou základní priority, a co pro to ten stát může udělat, případně co pro to může udělat ve spolupráci se soukromým sektorem, protože většina investic dneska samozřejmě je v soukromém sektoru, ne ve státu, ale jsou investice, za kterými musí stát stát a buď garantuje nebo je přímo financuje, tak to je naprosto v pořádku, a v tom by mělo být jako trošku víc jasno, já musím říct, že teda je to bizár, a je to smutné hlavně, protože jsme jako o tom slýchali snad každý den, takovou dlouhou dobu, a pak nám vypadne tohle.

Vladimír KROC, moderátor:
Pojďme teda k něčemu, nevím, jestli veselejšímu, ale není to myslím negativní zpráva. Růst české ekonomiky příští rok zřejmě zpomalí na 2,2 % z letošních 2,5 %, čili to není žádná tragédie.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ne, ne, ne.

Vladimír KROC, moderátor:
Ale když se řekne zpomalí, tak už to vypadá, jako že se něco děje.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Všichni vždycky začnou jako šílet, když se řekne zpomalí, ale upřímně řečeno, za prvé je to odhad, což je většinou ta exterpolace, a za druhé, nějaké tři desetiny většinou člověk v běžném životě vůbec nezaznamená, takže jako, a hlavně, já pořád se tady bráním takovým těm krátkodobým výhledům, já jsem člověk, který uvažuje, a myslím, že bychom mohli jako, to je hezké předsevzetí, na příští rok, jako uvažovat trošku dlouhodoběji, ono jako nechávat se okouzlovat jednotlivým čtvrtletím.

Vladimír KROC, moderátor:
To se snadno řekne, jak to udělat?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
No ne, tak důležité je sledovat trendy a nenechávat svoji pozornost odvlékávat nějakými maličkostmi po cestě, my často se věnujeme nějakým jako detailům někde, ale takové ty velké věci pak často unikají. Mimochodem tohle je problém teda celé západní civilizace, když to zase řeknu vážně.

Vladimír KROC, moderátor:
Přesto se teď ještě na jeden detail zeptám, protože se mi to hodí do těch pozitivních zpráv, koruna posílila ke světovým měnám, k dolaru je nejsilnější od léta. Co to značí?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
No tak upřímně řečeno, já myslím, že koruna jako posílila, vždyť si vemte, z jaké úrovně, tak jsme tady měli dlouho ten kurzový závazek 27 korun za euro, naprostá šílenost, a ta koruna posiluje hlavně hrozně pomalu, já si pamatuji, kolik už jsem četla těch zpráv Centrální banky, kdy jako pořád čekali, koruna posílí, a ono furt nic, takže já budu spokojená tady, pozitivní zprávou, až se budeme blížit k úrovni někde 20 korun za euro. A do té doby mě to zas tak jako úplně, jako je to dobrý trend, samozřejmě to posilování koruny, ale zase, pro mě bude důležité, aby to byl dlouhodobý trend a ne krátkodobý výkyv.

Vladimír KROC, moderátor:
Když se tak po Evropě rozhlížíme po těch kuriozitách, tak je docela zajímavé, jak rozdílně je vnímáno třeba případné skotské referendum, a naproti tomu referendum v Katalánsku. Jak si to vysvětlujete?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
No já si to vysvětluji hlavně tím, že západní civilizace jako propadla své absolutní pýše, a má takový jako zajímavý dvojí metr, a já si myslím, že to není jenom otázka toho Katalánska, všimněte si, Katalánsko jako referendum tady, Evropská unie ráda pořád hovoří o nějakých lidských právech, a o všem, ale jako to, že katalánští lídři dostali se do vězení na sto let dohromady, že si dovolili jenom vyhlásit referendum sto let, prostě něco neuvěřitelného, to bych jako úplně řadila do jiných civilizačních okruhů, tresty tohoto typu, a zároveň to skotské referendum je, Skotsko se odtrhne a Johnson ať si jde někam do pekla a bude si řešit otázku jako Severního Irska. A ono toho je víc těchto věcí, já když si vezmu, ono to není moc veselé, ale je to, zároveň to dobře ukazuje ten den, já nevím, jestli mám říct bizár, ale spíš to, kde jsme se ocitli, jakým způsobem se třeba permanentně informuje o tom, co se děje v Hongkongu, ale když jste slyšeli o tom, jestli se střílí do protestujících v Chile nebo do původních obyvatel v Bolívii, a že nová a progresivní vláda v Bolívii první, co chce dělat, bude privatizace, a bezesporu jako bude chtít někomu prodat obrovské lithiové rezervy, které ta země má, tak o tom se jako, moc o těchto věcech, úplně nemluví, takže ono jako jsou témata, která tak nějak se rozebírají, ale, a to bych taky jako zdůraznila, nevím jestli to je vhodné v rozhlase, ono je hodně důležité samozřejmě o čem se mluví, ale já bych si dovolila říct, že v dnešní době platí, že úplně nejdůležitější je to, o čem se nemluví, a o kom se nemluví. A tady bych možná jako, jestli můžu mít jedno jako přání na příští rok, tak samozřejmě klasicky se přeje zdraví a štěstí a všechno, a já bych si moc přála, abychom, když jako se pořád bavíme o těch hodnotách a tak, tak bych moc byla ráda, kdybychom k nim měli jako větší úctu i v tom našem tzv. "západním" okruhu, a jestli bych si mohla přát něco pro jednoho konkrétního člověka na příští rok, tak bych si hrozně přála, aby Julian Assange přežil to vězení ve Velké Británii a hlavně, aby byl osvobozen, protože skutečně platí, že jako do poslů, kteří přináší pravdu, se nestřílí.

Vladimír KROC, moderátor:
Ilona Švihlíková, ekonomka, byla hostem pořadu Jak to vidí. I když desetiletí se naplní fakticky za rok.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Já už beru novou dekádu.

Vladimír KROC, moderátor:
Vstupujeme právě do 20. let, tak ať se nám v nich daří. Mějte se hezky, na shledanou.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Na slyšenou.

Vladimír KROC, moderátor:
Příjemný poslech dalších pořadů a šťastný nový rok přeje Vladimír Kroc.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.