Přepis: Jak to vidí Ilona Švihlíková – 3. srpna 2021

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den v pravidelném čase je tady opět rozhovor v souvislostech. Vítá vás u něj Zita Senková. Vybrané události bude glosovat ekonomka, doc. Ilona Švihlíková, vítejte.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pozornost zaměříme především na vizi světa bez ropy, ceny primárních komodit, včetně fosilních paliv i připravenost bank na krizi, nerušený poslech. Mezinárodní agentura pro energii nabádá vlády po celém světě, aby od příštího roku přestaly financovat nové fosilní projekty. Jinak se nepodaří snížit emise na nulu do roku 2050. Svět má podle agentury na výběr, zastavit vývoj nových ropných plynových a uhelných polí nebo čelit nebezpečnému nárůstu globálních teplot. Jak, paní Švihlíková, hodnotíte plán, který předložil šéf agentury Fatih Birol, jak by se svět obešel bez ropy?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Také já ho hodnotím, řekněme, v kontextu jistých velkých ambiciózních bombastických plánů, které se obávám, nejsou vždy opřeny zcela o realitu, jinak Fatih Birol je docela zajímavá postava, protože já, když tak dlouhodobě sleduji ten ropný trh, tak samozřejmě na jeho jméno člověk narazí a vzpomněla jsem si, jak asi v roce 2008 začal bubnovat na poplach, že klesá těžba a rozvoj nových ropných polí. Takže jaksi to byl takový vývoj, který zřejmě taky prošel. Možná by bylo taky dobré ještě doplnit, že ta Mezinárodní energetická agentura vznikla v sedmdesátých letech na popud /nesrozumitelné/ a vlastně ten její dominantní účel kromě nějaké analytické činnosti byl vždycky tak nějak znejisťovat ty, ty ropné země a tvrdit, že vlastně ty vyspělé země tu ropu vůbec jako nepotřebují a že tak nějak jako jí berou víceméně z povinnosti. Ono samozřejmě za tím byla vždycky jako dost velká geopolitika. Proto taky je a vznikla po těch ropných šocích. To není, není žádná náhoda. A tenhle, tenhle ten projev nebo tuhle tu výzvu je tedy potřeba vnímat i v tomto i v tomto kontextu. Náš svět je samozřejmě na fosilních palivech naprosto závislý. Na té spotřebě energie jsme minimálně okolo 80, 80 %. To znamená závislost je skutečně významná. On tam operuje v těch svých úvahách tím, že vlastně slunce a vítr se stávají stále levnější. No tak, víte tohle je výrok, který je takový lehce napadnutelný, protože ono je to hlavně strašně moc dotováno. To znamená tady potom porovnávat, co je levnější, co je dražší, jaksi nedává moc smysl, protože ve chvíli, kdy tam máte takhle obrovské reformace, tak jako si můžu říkat jakože to je levnější, protože do toho obrovským způsobem prostě proudí, proudí veřejné peníze. Na druhou stranu je potřeba říct, že i kdybychom se tedy začali orientovat ještě nějak dramatičtěji a silněji na jiné obnovitelné zdroje. Tak vy zase na ně prostě potřebujete nějaké jako základní prostě nerostné suroviny a ty musíte nějak vytěžit, a když je chcete vytěžit, tak většinou na to potřebujete zase ty fosilní paliva. Takže já si myslím, že jde spíš o takový výrok s nějakým jako politicko-ideologickým předpokladem, který si myslím, že jako s realitou nemá moc co dočinění.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co by tedy bylo z vašeho pohledu reálné, asi když to zasadíme do ještě širšího kontext, nutno dodat, že Evropská komise před nedávnem představila ambiciózní plán, jak bojovat s klimatickými změnami. V České republice se určitě ještě dostaneme podrobněji. V rámci evropské energetiky jsme takzvaná špinavá země s podílem uhlí na výrobě tepla a elektřiny kolem 50 % nám patří druhá příčka od konce hned po Polsku.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Víte, já bych tady doplnila zase nějaký kontext jo. Evropská unie i když si to často o sobě myslí, skutečně jako už není dominantem jako světové ekonomiky. To znamená, i když se pro něco rozhodne pro nějakou cestu a teď nechme to, jaká to je. Tak ten dopad na tu ekonomiku světovou nebo na světovou energetickou soustavu nemusí být zdaleka tak velký, jak se předpokládá. To je prostě první věc. My tady prostě máme země, jejíž ekonomický růst tě masivní, teď nemyslím jenom Čínu, ale obecně se podívejme na tu oblast jihovýchodní Asie, Indie, Indonésie minimálně. To je, to je první věc a druhá je, že já musím říct, že čím více má Evropská unie vnitřních problémů, tím větší má tendenci vymýšlet jaksi velmi ambiciózní programy. Já to říkám velmi jemně. Já si vzpomínám, už jako když jsem byla studentka, tak to bylo dohnat a předehnat, že jo. Pak to bylo být nejčistší, nejkonkurenceschopnější a všechny možný nej, což bylo přesně v tom období, kdy Spojené státy si počínaly při řešení velké recese podstatně lépe než Evropská unie, která se na tom skoro rozpadla. A teďko zase máme, že budeme nejzelenější. Takže já už jsem teda těch prohlášení slyšela hodně a jsem vůči tomu jaksi poněkud, poněkud imunní. Protože ono je prostě potřeba se opírat jako o trošku reálná fakta.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
To víte, ambice a plány byly a jsou.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Ambice jsou hezký, jak se říká, tak papír snese všechno. Jako papír bezesporu snese. Ale nevím, jak ten papír snese prostě to, že pokud teda chci přejít na takovouhle velkou změnu. Dobrá, tak dejme tomu, že ano, nějakou /nesrozumitelné/, tak si musíme uvědomit, že vy pořád potřebujete prostě nějaké nerostné suroviny a dominantně, pokud hovořím o obnovitelných zdrojích, tak jsme u mědi, jsme u lithia a jsme u hlinku. To všechno musíte nějak vytěžit a všechno musíte nějak vyrobit. A já chci skutečně vidět, jak se to tady pánům z Evropské komise povede všechno zpracovat a udělat bez těch fosilních paliv.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
No a dokáže tedy, z čeho Evropa pokrýt svojí spotřebu?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Tak ty plány na to, na to jsou, já bych skutečně se držela v reálu a spíš bych se prostě zorientovala na to, aby ten energetický mix byl, řekněme, vyrovnanější. Já si myslím, že rezignovat zcela na fosilní paliva, je prostě podle mě mimo realitu. Já tady rozumím té německé snaze opřít se, o řekněme více obnovitelných zdrojů, i když ta jejich energetická soustava dostává zabrat a tím pádem i naše. A doplní to tím zemním plynem. To si myslím, že je varianta, která tak nějak nejvíce se blíží realitě. Asi to není jako úplně hezké, aktivistické prohlášení, ale myslím si, že to dává, dává smysl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vracím se ještě zpět k plánům Mezinárodní energetické agentury. Jak je vlastně formoval i její šéf Fatih Birol. Jaké jsou reakce, těch hlavně většiny velkých hráčů, kde se těží ropa nebo zemní plyn, případně uhlí? Je někdo, kdo třeba vyloženě už odmítl?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Řekněme, že takovéto oficiální deklarativní stanovisko je jedna věc, to jsme si taky zvykli v té světové politice, že si k tomu jako většina jako nadšeně, nadšeně přihlásí. Potom si to dělají to svoje. To znamená ten styl té politiky, který mají. Je pravda, že samozřejmě my tady máme především ty ropné ekonomiky a plus třeba Katar, který je samozřejmě plně závislý na exportu zemního plynu a hlavně zkapalněného, které jsou absolutně závislé. To znamená oni nemají žádný moc jiný ekonomický zdroj. A ty by případně ten odchod od ropy mohl závažným způsobem postihnout, protože by vlastně čelili té zásadní otázce, co s tou ekonomikou provést. Už jsme se tady bavili mockrát o Saúdské Arábii a o jejich ambiciózních plánech na modernizaci. Ono je to těžké, když ta ekonomika je prostě takhle silně ropná, tak se to nedělá úplně snadno a těch úspěšných příkladů jako věru zrovna, věru zrovna moc nenajdeme. Takže pro ně by to samozřejmě byl šok. No a když si uvědomíte, že většina těch ekonomik je prostě v oblasti Blízkého východu, tak ono to začíná dostávat docela jako i nebezpečné samozřejmě konatace z hlediska bezpečnostního. Jo to znamená tenhle ten přechod, kdyby se uskutečnilo, já to nepovažuju za moc pravděpodobné, ale kdyby se uskutečnil, tak samozřejmě velmi silně tyhle ty, tyhle ty země zasáhne. Některým by mohl pomoct, že by konečně donutil k nějakým, řekněme, opatřením trošku modernizačním, protože on se z té ropy a z toho zemního plynu se to žije. To je typicky Ruská federace. Tam když je ten tlak, tak ta modernizace je. Ale, když jsou vysoko ceny ropy jako třeba teď jsou poměrně slušné, tak samozřejmě /nesrozumitelné/ poněkud slabší a taková ta základní úvaha je, když nám jdou ty peníze z té ropy a zemního plynu, no tak olala, to se to žije.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co by znamenala případná, řekněme, stopka pro ty nové investice do fosilních zdrojů? Vedlo by to k nějaké explozi těch cen ropných produktů?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Já si myslím, že krátkodobě by to, se to bezesporu odrazilo na nárůstu cenu, na růstu cen ropy i zemního plynu. Určitě ono dneska už si uvědomme, že vlastně i kvůli těm různým výpadkům řetězců, nám jako roste i cena uhlí, takže ono jako jedna věc jsou plány a druhá věc je potom nějaká ta tržní realita. A já mám mnohem jako ještě větší obavy právě o to, že ten odpor k těžbě jako takové, vlastně povede k tomu, že ti, kteří plánují nějaký jako zelený přechod, si vlastně sami pod sebou podřezávají větev, protože vlastně odmítají těžit cokoliv, kdekoliv, což jaksi ale nejde. To znamená, pokud prostě chci teda mít obnovitelné zdroje, tak prostě potřebuju tu měď. Potřebuju, potřebuju vyrobit ten hliník. On mi nespadne odněkud jako z vesmíru. A na to zase potřebuju ty fosilní paliva jo. Takže já si myslím, že to odmítání jako takové, to razantní, jako zastavíme veškeré projekty, nebude se těžit v Čile, nebude se těžit v Peru, jsou samozřejmě dominanty na tu měď světově. No, tak jako hezký, ale potom teda co. Jako vrátíme se, vrátíme se na stromy s ořechy nebo já nevím. Ale je potřeba skutečně být trošku víc v realitě a uvědomit si, že prostě přechodné období znamená. Pokud si ho vůbec přeju, tak přechodné období znamená, že musím prostě využívat ty zdroje, které mám, abych případně získala nějaké nové, které potřebuju.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jaký je vůbec vývoj těch cen primárních komodit, včetně teda fosilních paliv? Už jste něco naznačil třeba měď, lithium.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Tak ropné země jsou určitě spokojené, protože ta cena ropy není úplně nízko. Vzpomeňme, když začala pandemie, tak se to skutečně jako hluboce, hluboce propadla a pak se zase /nesrozumitelné/ aktivoval. Teď si myslím, že jsou poměrně spokojeni s těmi cenami okolo těch 70 dolarů za barel Brentu. A my vidíme celkově obrovský nárůst cen komodit. A když jsme se bavili, myslím, že někdy na jaře o tom, jestli to bude super cyklus nebo je to inflační nebo to samozřejmě má svůj inflační složku, že jo komodita je pěkná investice. Když mi roste inflace, tak se vždycky lidé více zajímají o komodity. Samozřejmě dominantní je zlato, ale proč ne i ty jiné. Ale teď se zdá, že ten růst cen je skutečně tažený tím, že pokud já poptávám měď, typicky prostě zásadní surovina. Pokud hovořím o elektromobilech. A pokud zároveň odmítám rozšiřovat prostě těžbu mědi, no samozřejmě ta cena prostě nutně půjde vzhůru. To je naprosto logický. Stejně, když odmítám prostě hliník, že to je špinavá výroba. Což uznávám jako, že není zrovna nejčistší, ale zároveň, že to nyní potřebuju, tak cena toho hliníku asi postupuje nahoru. To znamená to, co teď vidíme, si myslím, že obojí, jak ten inflační tlak, tak je tam právě i ta vazba na to, že některé země silně podporují jak finančně tak slovně právě ten přechod třeba na elektromobilitu a další, ale prostě to se bez těch surovin zase neobejde, bez jiných surovin třeba než teď, ale pořád je potřebujete.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jednak rostla i cena plynu, může profitovat plyn právě z těch plánů, z těch vyhlídek, že budou odstaveny uhelné a některé staré jaderné zdroje?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Já jsem velký zastánce zemního plynu, protože si myslím, že pokud hovoříme o nějakém přechodném období, tak bezesporu ten zemní plyn prostě do toho mixu patří. On je z těch fosilních paliv relativně nejčistší. A máme ho velké rezervy, máme k tomu potřebnou infrastrukturu a koneckonců, kdo má třeba nějaké obavy ze závislosti na nějaké zemi, tak prostě existuje možnost dovážet zkapalněný zemní plyn, což můžete udělat mix třeba, že nejste závislí na jedné zemi. Ale třeba to doplňujete, třeba právě z toho Kataru. Takže tady si myslím, že ta budoucnost zemního plynu, je podle mě jako poměrně, poměrně slibná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A z vašeho pohledu i by byl pro Českou republiku ideální ten energetický mix?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Já bych si asi nedovolila tady dělat energetický mix. Já prostě vím, že v rámci ČR je tady velká podpora jádra. To platí, to platí dlouhodobě. Myslím, že je na tom jako docela široká politická shoda. Na druhou stranu jedna věc je politická podpora. Na druhou samozřejmě, pokud si stanovíte nějaké podmínky, kdo smí dostavovat nebo nesmí, tak je dobré možná si dávat pozor na to, aby vám tam zbyl v tom výběru vůbec někdo, kdo tu jadernou elektrárnu dneska umí postavit, což si myslím, že jaksi některé země jaksi vyřadily, tak tam zbyly ty, které jaderné elektrárny toho typu, co potřebujeme, vůbec nestaví a tím pádem to neumí, anebo které jsou v krachu, tak to nevím jako jestli o nich můžeme v tomhle ohledu něco čekat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje ekonomka Ilona Švihlíková. Evropské banky jsou připraveny ustát případnou novou hospodářskou krizi. Takový je závěr nejnovějšího krizového testu, který zkoumal na 50 bank. Z 15 evropských zemí byla mezi nimi třeba velká Deutsche Bank, Commerzbank a samozřejmě celá řada dalších. Paní Švihlíková, co takový zátěžový test vůbec obnáší? On se dělá od, pokud se nepletu, roku 2008 od finanční a hospodářské krize.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Ano přesně ta motivace byla jasná. To znamená, nedovolit, aby se banky staly buď zdrojem nebo převodní pákou v krizi. To znamená, aby u nich nedošlo k tomu, řekněme, smršťování úvěrů. A tím pádem, aby nedošlo k nějakým hlubším problémům v ekonomice. To znamená, pokud si to správně pamatuju, tak ta evropská bankovní autorita vlastně moduluje situaci při poklesu HDP a nezaměstnanosti a zjišťuje, jak ty banky by to s tím vlastním kapitálem, jakým způsobem by to, by to zvládly. Ty výsledky celkově jsou v tom evropském bankovním sektoru dobré. Asi je potřeba taky říct, že skutečně ta fáze a regulace dozoru dozná velkých změn. Právě od té, od té velké recese i na úrovni té eurozóny. To samozřejmě má velký význam, protože se ukazuje, že skutečně to spojení tou měnovou unii významné a že prostě to propojení mezi bankami existuje a že je potřeba, aby tady nějaká takováhle agentura, která na to dává pozor, aby, aby existovala. Takže celkově ty testy dopadly dobře. Vy jste zmiňovala Deutsche Bank. Tam zrovna ty výsledky nebyly moc dobré, ale víme, že Deutsche Bank je jaksi bolavý zub Německa už poměrně dlouho. No, v téhle souvislosti bych zmínila nejstarší banku světa, která se nám pořád tak nějak motá v problémech, a to je samozřejmě ta nešťastná /nesrozumitelné/.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Italská.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Přesně tak. Je to, je to smutné, hlavně že je to prostě nejstarší banka v systému. Takže ono to má prostě skutečně takový jako i symbolický image. No a italská vláda se vlastně bude muset rozhodnout, co s ním udělá, ona byla vlastně znárodněna v roce 2017, protože to nedovolují pravidla EU státní pomoci, tak zase jaksi by se měla vrátit nebo se vrátila na ten trh takříkajíc, a teď by vlastně mělo být prodána do toho roku 2021 s tím, že zájemce asi Unicredit italský. Ona má poměrně velký podíl těch takzvaných úvěrů v selhání, takže se s ní ty problémy táhnou už dlouho. A pokud jsem správně informována, tak o tom byly nějaké debaty v rámci, v rámci Itálie. To znamená, jestli jí třeba nepřemění v nějakou státní rozvojovou banku, která by třeba mohla pomáhat i s distribucí toho plánu obnovy. Tam jsou různé úvahy, protože jak říkám, je to prostě určitý symbol celého toho bankovního sektoru. Takže je otázka, jestli prostě tímhle tím způsobem jí předat vlastně tomu Unicreditu. Nemluvě o tom, jestli ten Unicredit bude chtít samozřejmě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem, paní Švihlíková, promítá se nějak do chodu italské ekonomiky, do různých opatření a podobně to, že je premiérem Mario Draghi?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Tak my jsme se bavili o tady těch super Mariích, nemyslím /nesrozumitelné/, prostě takovou jako slabost Montyho by ho myslím měli radši, radši zapomenout. Já upřímně řečeno ten pocit úplně, úplně nemám. Ono taky my vidíme, že na té italské politické scéně hodně posilují ty strany, které bychom identifikovali asi jako pravicové. To znamená /nesrozumitelné/ Itálie, bratři Itálie. Samozřejmě Salvini a Rusko je ve slabší pozici /nesrozumitelné/ a že uvažovali o koalici, o tom, že by vlastně se spojili v nějaký pravicový, pravicový blok. A Draghi je určitě, řekněme, uznáván těmi odbornými kruhy bezesporu. Možná si bude dělat nějaké ambice na prezidenta, že by se zacykloval zase v nějaké, v nějaké jiné funkci. Ale spíš si myslím, že to co teď vidíme na té italské scéně, je skutečně posilování právě těchhle těch formulací. /nesrozumitelné/ zdá se prostě vydělávají na tom, že skutečným /souzvuk zvuků/. Přesně tak jo, ono to má, částečně je to pochopitelný. Ono skutečně ta strana jako nemá úplně ideální kořeny, když to řeknu jemně, že jo, pokud se nepletu, tak /nesrozumitelné/ je vnučka Mussoliniho, ale ono jim to prostě prospělo. Zůstali jako jediná opoziční strana, tím pádem mohli spustit tu kanonádu a to se velmi výrazně odrazilo v těch průzkumech veřejného mínění.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Bude zajímavé sledovat i to klání.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
V Itálii není nikdy nuda.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Prezidenta, paní Švihlíková, jak jsou na tom, když se vrátím k tomu zátěžovému testu, jak jsou na tom banky, jak je to v České republice?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Tak Česká republika je hodně specifická, až bych asi doplnila i Slovensko, že jsme se hodně podobní v tomhle tom, že my vlastně jakoby ty naše banky moc nemáme. To znamená, že ty banky, které jsou české, v uvozovkách, jsou prostě dcerky zahraniční. A těch českých bank pár je, asi nebudu jmenovat. Ale pár jich, pár jich najdeme. Já sama samozřejmě z hlediska svých kladů preferuji v zásadě ty české. Ale když se podívám prostě na ty, na ty dcery, tak tam je samozřejmě silná vazba, na ty, na ty mateřské firmy. No a těm našim bankám se nedaří vůbec špatně. A už jsme to viděli u té krize, oni jsou hodně konzervativní. To znamená, že ve chvíli, kdy v tom roce 2008, 2009 to byla velká zkušenost, velká zkušenost pro ten celý evropský bankovní sektor. Takže jsou ty české dcerky vehementně pomáhaly těm zahraničním matkám, které se, které se dostaly do problémů a v řadě případů prostě ta, ty české dcery jaksi vehementně dotují, ty, ty zahraniční matky. To znamená ten převod, převod zisku tady funguje jaksi masivním způsobem. To je myslím potřeba taky říct, to je bohužel jedna z těch hlavních strukturálních znaků toho našeho, v uvozovkách bankovního sektoru.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ilona Švihlíková, ekonomka. Stresující byl nejenom test pro banky. Rozhodně jsou stresující rostoucí ceny bytů v České republice ale globálně i domů. Jak si to vysvětlit?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Tak my máme poslední údaje z OECD. To znamená, když se zaměříme na ty některé, řekněme, jsou považovány mezi vyspělejší. Tak my tam skutečně vidíme nejvyšší nárůst cen nemovitostí za posledních 30 let. To znamená, to už je skutečně jako zásadní téma. Takže není to jenom u nás, i když to pravda není moc úleva. Ale je to prostě problém, který trápí země prostě od, od Turecko po Velkou Británii. Ty ceny nemovitostí rostou z několika důvodů. První z nich je ta politika centrálních bank, ty velmi nízké úrokové sazby. Ty vám samozřejmě nějakým způsobem deformují celý ten, celý ten finanční trh a nutně tím pádem vyvolávají poptávku po nějakých nových investičních aktivech. Hlavně v situaci, kdy třeba už vám roste, roste inflace, nebo máte vůbec obavy. Jo prostě stabilitu té, té ekonomiky. Jinak se to projevuje v těch komunitách, ale přece jenom jako ne každý jde kupovat měď a zlato a stříbro. Stříbro je navíc hodně volatelní. A samozřejmě jedna z takových těch sicher investic bývají ty nemovitosti a druhá věc je, že my tady máme prostě nejenom v ČR, ale i právě v těch ostatních zemích prostě nějakou vrstvu těch velmi bohatých lidí, kteří samozřejmě si jako neberou hypotéky a platí cash, jako okamžitě a tihle lidé samozřejmě mají i značné úspory. K tomu pomohla i ta pandemie ve smyslu toho lockdownu. Nedalo se utrácet. Byla možnost přemýšlet nad těmi investicemi a zároveň tam prostě byly nějaké podpůrné, podpůrné programy. Takže ty úspory v řadě zemí jsou prostě, ta míra úspor spor se dostává na rekordní úroveň. Ale jak víme, úspory jsou velmi nerovnoměrně v té ekonomice rozloženého. To znamená my tady máme prostě skupiny, které mají obrovskou míru úspor. Samozřejmě ty se prostě vrhají právě do téhle investice. Takže to není byt, bydlení ale byt jako investiční aktivum. My tam jednoznačně pozorujeme bublinovitý efekt. U nás už ho rozebírala Česká národní banka, ale i OECD vlastně hovoří o tom, že se tam prostě projevuje velké nadhodnocení toho trhu a že tam hrozí i ten efekt bohatství. To znamená, mám pocit, že bohatnu díky tomu, že držím byt, jehož cena roste a na základě toho se třeba zadlužuji. To znamená, vezmu si další úvěr nebo budou investovat do dalšího nadhodnoceného aktiva. Pak vám to splaskne, že jo a typický je scénář ala Japonsko. No, nicméně tohle skutečně vidíme, řekněme, že právě ten vývoj cen bytů je nejenom sociální otázka, ale ono to vůbec čím dál víc vede k nějakému zpochybňování té politiky těch centrálních bank. To znamená, jestli jejich politika těch nízkých úrokových sazeb, někdy i záporných úrokových sazeb jako má skutečně ty přijatelné dopady anebo jestli jako hlavním výsledkem je nakonec bublina na trhu aktiv především teda nemovitostí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Letos týká se to i České národní banky?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Tak u té České národní banky tam samozřejmě máme jinou politiku. My nemáme politiku těch a nikdy jsme jí neměli nějak výrazně záporných úrokových sazeb. Do téhle té cesty jsme nešli. U nás to je vyloženě dáno právě tím, těmi investičními byty a uvědomme si, že máme čím dál tím větší množství i fondů finančních, které prostě začínají investovat prostě do bytů, jakoby to bylo nějak jako normální aktivum ala prostě skupování zlata. To znamená tenhle ten trend já považuji za velmi nebezpečný, protože u toho zlata očekáváte, že to prostě je finanční aktivum od těch sedmdesátých let velmi zajímavé. To jako zas tak nepřekvapí, ale prostě byt je jako nějaká základní životní potřeba a ve chvíli, kdy se vám tady střetávají třeba stagnující mzdy a životní potřeba bydlet a na druhé straně prostě skupina lidí, která je velmi bohatá. Platí cash okamžitě, anebo prostě investuje pomocí těch různých fondů právě do nemovitostí, no tak se vám tady vytváří obrovská sociální propast.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Právě je to asi největší problém pro tu nejmladší generaci, řekněme, věková kategorie 18-25.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
A těmto vlastní bydlení vlastně úplně mizí, mizí v nedohlednu. A samozřejmě můžeme si říkat, ano ta bublina třeba jednoho dne splaskne. To nebývá moc hezký scénář. To je právě třeba to Japonsko. To je často pro tu ekonomiku velmi dramatické. Ono by bylo mnohem prostě lepší, kdyby tady se skutečně nějakými způsoby regulativně zasáhlo, protože ono ten vývoj na tom trhu bytů vám vlastně odráží tu nerovnost v té ekonomice jo. To znamená to, že na jedné straně máte lidi, kteří už si nemůžou ani dovolit nájem, ani nájem prostě ve velkém městě a musí se stěhovat čím dál prostě od třeba Prahy a dojíždět každý den, což zase začíná být čím dál komplikovanější.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Což jsou ale zase další náklady.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Přesně tak, což jsou další náklady, mluvíme o ekologických nákladech teda, když jsme se tady jako bavili o těch úvahách. A na druhé straně prostě máte lidi, kteří prostě si můžou koupit jako celé jako činžovní domy prostě a mít to jako svoje aktivum. Oni už očekávají růst. Ono je to vlastně reflexe té rostoucí nerovnosti v té, v té společnosti a jako asi bych tady jako na nějaké řešení, že možná jako za 5 lehce se udělá nějaká korekce, moc nespoléhala, a protože prostě byt to skutečně jako není jako zlatá cihla. Mám, nemám, že jo. Jako to není zas taková, zas taková hrůza. Prostě je to skutečně základní životní potřeba a musím říct, že mě trošku mrzí, že prozatím u nás už probíhá ta volební kampaň. Zatím taková lehká, ale přece jenom tak tohle téma jsem si nevšimla, že by bylo nějak intenzivně reflektováno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co by přispělo k narovnání těch podmínek v ekonomice, právě s ohledem na tu bytovou otázku, nemovitostí bytů? Jestli ale v takovém tom nejbližším horizontu, ne jak říkáte prostě za 5, 10 let.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Tak my vidíme samozřejmě různé návrhy vidíme různé možnosti zastropování, že jo cen. Jedna věc je potom narovnání těch politik těch centrálních bank, což není pod naší kontrolou. To je otázka spíš FEDu nebo Evropský centrální banky. Já si myslím, že se můžeme prostě opřít o to, co nám tady historicky výborně fungovalo, to bylo družstevní bydlení. No to je prostě osvědčený, osvědčený nástroj, který si myslím, že by měl dostat větší ne jenom politickou ale i finanční podporu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Tak to vidí ekonomka doc. Ilona Švihlíková. Děkuji za váš čas i názory a přeji hezký den, na slyšenou.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mým zítřejším hostem bude zahraničněpolitický analytik Břetislav Tureček. Příjemný poslech Českého rozhlasu Dvojky, přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beeye www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.