Přepis: Jak to vidí Ilona Švihlíková – 28. července 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den, naladili jste si rozhovor na aktuální témata v souvislostech. Vítá vás u něj Zita Senková. Události kolem nás bude glosovat ekonomka Ilona Švihlíková. Ráda Vás vidím. Dobrý den.


Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Dobrý den.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zaměříme se na nový evropský rozpočet, speciální Fond obnovy, ekonomiku Itálie i na to, co pokřivuje konkurenční prostředí. Inspirativní poslech. Lídři sedmadvacítky se před pár dny dohodli na plánu obnovy po koronavirové pandemii. Trvalo jim to pět dní, celkem 80 hodin. Asi málokdo čekal, že najdou shodu. Je to i pro Vás, paní Švihlíková, překvapení?


Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Já jsem čekala, že ta jednání budou dlouhá a obtížná, a počítala jsem spíš s tím že se uskuteční ještě jeden summit, a on se nakonec tak protáhl, že to skoro jako by byla dva normální summity. Už předtím bylo jasné, že ty pozice zemí jsou poměrně významně odlišné, a že najít nějaký kompromis, bude dosti obtížné. Na jedné straně tu byly země řekněme toho jižního křídla, Itálie, Španělsko nebo také Francie, které silně tlačily na tu podobu Fondu obnovy, tedy i na to, že vlastně by Evropská unie měla vstoupit na ten finanční trh, a půjčovat si kolektivně, a zároveň, že by určitou částí toho fondu měly být také granty, nikoliv pouze půjčky. A na druhé straně byly země, kterým se někdy říká spořivá čtyřka. Asi nejvýrazněji na tom summitu vystupoval nizozemský premiér Rutte, a tahle spořivá čtyřka byla naopak velmi silně proti těm grantům, a spíše kladla důraz na to, aby se jednalo o půjčky, aby se jednalo o podmíněné půjčky. Takže ty pozice byly poměrně hodně odlišné, což také vysvětluje, proč ta jednání byla tak obtížná a tak dlouhá.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A je ten nový návrh postavený zejména na kompromisech výhodných pro tu tzv. spořící šetřící čtyřku?


Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Tam byla velká snaha, aby tak nějak každý dostal něco, čím se může prezentovat doma, před svými voliči, to znamená italský premiér Conte říká, podívejte, tohle je velké vítězství Itálie, my jsme prostě prosadili nový přístup, byť jednorázový, to je potřeba říct, že ten instrument prozatím se říká, že to je jednorázová podoba. Asi kdyby měl být opakovaný, tak by to narazilo na problém v evropských smlouvách, upřímně řečeno, a naopak, zase, premiér Rutte bude doma říkat, podívejte, já jsem prosadil tam tu podmíněnost, je tam řada kontrolních mechanismů a brzd, a budeme tedy dbát na to, aby ty země, které budou čerpat z toho Fondu obnovy, zase dělali ty reformy, které my považujeme za důležité. Takže on tak nějak každý v tom dostal něco. A bude hodně záležet na tom, jakým způsobem se ta dohoda bude naplňovat. Ten časový horizont je poměrně dlouhý, spoustu čísel ještě nevíme, protože samozřejmě tam to jejich upřesňování se bude týkat prognóz vývoje zemí do budoucna, takže máme nějaký obecný rámec, ale ta náplň, v tuhle chvíli, je zatím nejasná.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Právě, jak a do čeho smysluplně investovat miliardy z Fondu obnovy.


Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
No, to je základní otázka. Přesně tak. Protože když se podíváte i na ty komentáře, já jsem jich skutečně pár prošla, když jsem se dívala na tohle téma, tak se nejčastěji hovořilo právě o tom, co říkal Conte a co říkal Rutte, a jestli bude podmíněnost a kdo vlastně bude dohlížet nad tím, jestli vůbec někdo bude dohlížet nad tím, jakým způsobem se ty peníze budou utrácet. Ale téměř vůbec se nediskutuje podle mě o tom nejhlavnějším, to znamená jako do čeho ty zdroje prostě mají jít. My víme, že tam je nějaký balíček, 30 %, který má být věnován na digitalizaci, ale řekněme zazelenění ekonomiky, ale to je 30 %. A v tu chvíli my nevíme, jakým způsobem má být využit ten zbytek, protože vlastně všechny země, co se týká České republiky, konec konců i těch deficitů, které prostě teď plánují, a vlastně už to probíhá, celé ty operace, co s tím? Máte vlastně takové dvě hlavní možnosti. Ta první je, že použijete ty zdroje na defenzní opatření, na to, aby se určitá odvětví chránila. Ta silně postižená, Typicky třeba cestovní ruch. A ta druhá větev, kterou zastávám já, nemůžeme prostě vrátit ekonomiku zpět, některá odvětví budou postižena dlouhodobě, strukturálně, a nemá cen prostě do nich lít hromadu peněz mnoho let, s nějakou nadějí, že možná jednou se vrátí ke stavu, v jakém byli v únoru 2020, a je lepší zaměřit se na nová perspektivní odvětví, a investovat do nich. A teď je otázka, jak je definovat. A druhý problém, a to je nejen problém Itálie, ale i náš, kolem kapacity. To znamená, jestli ta ekonomika je schopna ty peníze, ty investice vstřebat a jakými kanály je schopná vstřebat. A to je, upřímně řečeno, to nejdůležitější, a o tom se bohužel, prozatím, v těch výstupech z toho summitu dočteme velmi málo.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co to ukázalo o Unii? O soudržnosti? Možná povede třeba k hlubší, pevnější integraci. Už jste se zmínila o tom, že ručit za dluh bude celá Unie, společně s tím rozpočtem.


Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Je to bezesporu významný krok, a v řadě ohledů je to průlom, což právě zdůrazňují zástupci zemí jako je Itálie nebo Španělsko. Nicméně je potřeba znovu si zopakovat, že ten nástroj, to znamená i ten vstup na ty finanční trhy, je chápán jako jednorázový, v reakci na bezprecedentní situaci pandemie, a bude hodně záležet právě na tom, jaké úspěchy budou dosaženy pomocí těch peněz, to znamená jestli i ti občané, v Itálii, ve Španělsku uvidí, v poměrně krátkém horizontu. Ono nejde zase moc dlouho čekat, uvidí nějakou změnu k lepšímu. A pokud by tomu tak bylo, tak se dál očekávat, že by třeba se začalo uvažovat o změně těch smluv tak, aby se tento jednorázový nástroj mohl případně stát trvalým. Ale naopak, pokud prostě ty úspěchy nebudou, a teď nemyslím jenom makroekonomické, ale skutečně něco, co se odrazí na tom reálném životě lidí, tak potom bych asi neočekávala, že se budou ti představitelé těch zemí pouštět do obtížných jednání o změně smluv tak, aby vlastně ten nástroj se mohl stát fiskálně permanentní. Ale je pravda, že už se o tom samozřejmě hodně spekuluje, a je spousta úvah o tom, že kdyby Evropská unie šla tímto směrem, tak by mohla významně oslabit americký dolar, protože najednou by přece jenom postavení eura bylo silnější, ale říkám, to je hodně kdyby, kdyby, já bych se v tuto chvíli koncentrovala skutečně na to reálně, co je, a dívat se na ten horizont dvou, tří let, jestli se podaří ty zamýšlené investice správně kanalizovat, a jestli se pozitivně projeví na životním standartu občanů z těch nejpostiženějších zemí.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Musíme tedy vyčkat, být trpěliví, nepředbíhat události.


Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Jako můžeme plánovat ledasco a můžeme si tady povídat o různých prognózách, ale já bych zůstala opravdu oběma nohama na zemi, protože ona jedna věc je házet velkými částkami, mimochodem, ono to vypadá hodně těch 750 miliard, ale ono je to asi kolem 5 % HDP Evropské unie, takže ono to zase není tak úplně masivní cifra a když si ji rozpočtete na mnoho let, tak to už vůbec není tak masivní cifra, ono to vypadá, ale jako když víte, že HDP Evropské unie je někde okolo 14 bilionů eur, tak jako jo, musíme se trošku ukotvit v té realitě. Takže já bych skutečně počkala, jak říkám, hlavní budou ty kanály a ta kapacita těch jednotlivých zemí, do jaké míry vůbec budou schopné moudře zpracovat ty zdroje, a prostě kanalizovat je směrem, který nejenom umožní hasit ty minulé škody, ale hlavně se rozvíjet nějakým perspektivním směrem.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A aby nedošlo, nebo vědět, jak ten požár hasit, a nejlépe, jak zabránit, aby vůbec k němu došlo.


Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Samozřejmě, samozřejmě, je tam jako ta otázka prostě preventivních epidemiologických opatření, je pořád naprosto zásadní. Nejenom u nás, když se podíváme, Rakousko, Belgii, která velmi intenzivně třeba ty opatření zpřísňuje.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co se týče České republiky, paní Švihlíková, premiér Andrej Babiš považuje výsledek toho pětidenního maratonu Evropské unie za úspěch pro Česko. My víme, máme už vizi, jak naložit tedy s těmi miliardami z Unie?


Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Možná je, já ji neznám v tuhle chvíli, musím říct.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nebo kde byste Vy viděla ten prostor? Jak je efektivně využít?


Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Zase, já si opravdu nemyslím, že je úplně ideální jít touhle cestou té defenzivy, a teď prostě kompenzovat škody, především když se podívám na to odvětví těch hotelů a podobně, což teď vláda rozhodla, musím říct, že mě to úplně nepotěšilo toto rozhodnutí, protože to je prostě zase sypete peníze do sektoru, který prostě podle mého názoru, a nejen podle mého, jako už se nikdy nevrátí do té podoby, v jaké byl. Já si opravdu myslím, že je mnohem vhodnější identifikovat sektory jiné.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Například?


Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ta digitalizace je hodně dobrý nápad, já si myslím, že jako digitalizace státní správy je naprosto něco, a vím, že se o tom mluví už strašně dlouho let, a že to je omleté téma a klišé, ale jestli nám něco prostě ukázala ta koronavirová krize u nás, tak jak máme malou kapacitu té státní správy. To znamená, že máte třeba spoustu dobrých nápadů na podpůrné programy, potřebujete reagovat rychle, a vy prostě nemáte dost lidí, nemáte na to ty systémy, nejste schopni rychle zpracovat ta data, nemáte lidi, kteří by pracovali s těmi daty, a v tu chvíli se vám to prostě celé zadrhne, a často ty věci ani nejste schopni realizovat. Já prostě když jako zjišťuji, že na některých úřadech se dělaly excelovské tabulky ručně, a podobně, v dnešní době, tak si říkáte, to snad prostě není pravda, a ono je. Takže tady je skutečně potřeba napřít úsilí, ale tady asi trošku nosím dříví do lesa, protože tohle už je omleté téma, ale bohužel, ty výsledky ještě stále nejsou úplně tam, kde bychom my chtěli.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstatuje ekonomka Ilona Švihlíková. Italský premiér Giuseppe Conte na summitu lídrů Evropské unie získal pro Itálii celkem 209 miliard eur, z toho 82 miliard jsou nevratné dotace, zbytek půjčky. O tom se Italům možná ani nezdálo, paní Švihlíková. O takové částce.


Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Tak je pravda, že tisk celkově hodnotí to působení poměrně pozitivně, já bych zase se držela oběma nohama na zemi, ono ta italská ekonomika sice má problémy, ale zas tak malá není, to znamená oni ty částky, ono to vypadá opticky hrozně dobře, ale Itálie je ještě pořád třetí největší ekonomikou v rámci EU, ve světě 12, samozřejmě, tam už došlo k jistému poklesu. A ty cifry prostě vypadají dobře, ale já si jako nemyslím, že jsou až tak jako masivně významné, také vidíme, že tam došlo, i pod tlakem třeba Nizozemska, trošku k obrácení toho poměru mezi půjčkami a granty. Samozřejmě, Itálie a Španělsko tlačily víc na ty granty, protože jako půjčky pro tyto země jsou, nechci říct snadné, ale přece jenom, i kvůli politice Centrální banky, relativně dostupné, v tuhle chvíli, samozřejmě, budou ještě o něco lépe dostupné, ale pořád je to půjčka, pořád to má nějaké podmínky a vrácení, a to jako předjímá, že ta Itálie by měla v těch následujících letech se zotavit a růst. Takže ano, je to prodáváno jako značné vítězství, jak říkám, já bych byla opatrnější, a Itálie, samozřejmě, podobně jako my, bude mít problém ty investice správně nasměrovat. Tohle je prostě dlouhodobý italský problém, který souvisí s tím, že ten stát dost často znehybňuje sám sebe. Já tam vidím hodně podobností s námi, že si vlastně sami stavíme ty předpisy tak strašně komplikované, že de facto u nás jako něco postavit nebo zrealizovat je skutečně operace na mnoho let. Já jsem se dívala teď na italské město L´Aquila, jestli si pamatujete, které bylo velmi silně postiženo zemětřesením, a vlastně jsem se dívala na ty sliby těch politiků, kdy bude město obnoveno, a to už je prostě přes 10 let, a jako pořád to město je tak z půlky ano, a druhá půlka je taková, že to vypadá, že to zemětřesení tam bylo včera. A ono to hodně bohužel souvisí s tou pomalostí, jak ta italská státní správa funguje, a tady si prostě nejsem jistá, jestli jenom ty zdroje, notabene v částce, já vím, že je prodávána jako velká, já si nejsem jistá, že v rámci rozsahu italské ekonomiky je tak strašně velká, jestli tohle to bude opravdu ten jako klíčový moment nějakého zlomu ve vývoji italské ekonomiky a společnosti.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Pomohla by Itálii vyšší částka? Nevím, pokud je Vám známo, omlouvám se předem, jestli jel do Bruselu Giuseppe Conte s nějakým větším návrhem na větší objem. Nebo kolik si představovali Italové?


Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Já myslím, že si představovali hlavně, že ten podíl bude jiný, těch grantů bude víc než těch půjček. To si myslím, že byla jedna z těch linií zemí jihu, i když samozřejmě nakonec, asi i kvůli tlaku Nizozemska, které taky částečně mluvilo za Německo, co si budeme povídat, tak jsou rádi, že tam vůbec ta grantová složka zůstala. Jak říkám, Itálie bezesporu potřebuje zdroje na financování to určitě ano, ale potřebuje prostě i u sebe ty procesy trošku usnadnit. To je takový její dlouhodobý domácí úkol, a já ji to nevytýkám nějak extra, protože jak říkám, takových zemí, které komplikované předpisy paralyzují samy sebe je hodně, Českou republiku včetně teda.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A jaké reformy chystá italský kabinet? Ještě před summitem se italský premiér radil devět dní, pokud se nepletu, s různými experty, ohledně plánů na obnovu hospodářství. K čemu dospěl?


Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Tak ta Itálie má samozřejmě nějaké dlouhodobé strukturální problémy, něco je podobné s ostatními zeměmi, to znamená je tam otázka toho propadu v té světové konkurenci, to se týká vlastně EU jako celku, upřímně řečeno, hlavně vůči těm nejmodernějším odvětvím, což je právě ta otázka té digitalizace, Itálie třeba nemá úplně ideální pokrytí vysokorychlostním internetem, má samozřejmě problémy s tím, že ji brzdí ta dlouhodobá stagnace, to znamená ta poptávka, nemůže být úplně tak masivní jak by mohla být u relativně velké země, s tím souvisí potom i ta slabší investiční aktivita. Ono se to táhne jakoby jedno s druhým. Nedokážu v tuhle chvíli říci, co tam v Itálii vymysleli. Italský problém také spočívá v tom, že samozřejmě ta země má duální ekonomiku, to znamená ten sever je, i z hlediska vlastnictví, prostě z hlediska struktury ekonomiky a produktivity samozřejmě, na tom úplně jinak prostě, než ten jih. A tohle vytváří určité reminiscence, teda v té italské politice, vzpomeňme třeba na Ligu Severu, dříve, dnes už jenom Liga, která zrovna je spíš populární na tom jihu, což je zajímavé, protože změnila trošku svoje zaměření, a prostě máte tam nějaké napětí mezi těmi regiony, takže vládnout Itálii není úplně snadné. A spousta těch věcí není zaviněná tou současnou vládou, ale skutečně se táhnou mnoho, mnoho desítek let, ať už je to právě třeba to vysoké břemeno veřejného dluhu, a nebo právě to, že prostě Itálie jako má to euro, ale není schopná ho v té současné podobě úplně unést, protože řekněme si na rovinu, prostě Itálie byla zvyklá na to, že když se dostala do nějakých problémů, tak prostě devalvovala tu liru, což neříkám, že je úplně ideální přístup, ale prostě ta ekonomika jela v těchto kolejích, a byla schopná to dobře absorbovat, a fungovalo to několik desetiletí. A najednou prostě je pod tlakem úplně jiného typu.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Má španělská ekonomika lepší šance zotavit se po koronavirové pandemii než ta italská?


Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
No, španělská se zase potýká samozřejmě s jinými politickými problémy, tady je pořád ta otázka toho Katalánska, které je samozřejmě relativně řekněme bohaté, v tom španělském srovnání, a byť se teď o tom problému tolik neinformuje, tak to neznamená, že nikam nezmizel, to vnitřní napětí, které naprosto přeskládalo tu politickou scénu Španělska, tam prostě stále je. Máte tam nové štěpení, nový rozkol, v rámci té španělské politiky. Máme tady zároveň i řadu návrhů, které jsou trošku podobné třeba tomu, s čím přišlo Hnutí pěti hvězd v Itálii, to znamená nějaké experimenty s určitou formou řekněme nepodmíněného základního příjmu. Ale obě dvě ty země, a tím, že jsou to velké ekonomiky, tak samozřejmě ta jejich váha je větší než u toho nešťastného periferního Řecka, obě dvě ty země prostě vystihují nějakou strukturální slabost dlouhodobé povahy, a vlastně ukazují i ten důvod, proč k tomu summitu došlo, a proč se debatovalo o nějakém Fondu obnovy, protože ve chvíli, kdy vám udeří krize tohoto typu, tak ta eurozóna vlastně je neudržitelná, protože vám ještě víc prohloubí ty příkopy mezi zeměmi s velmi různou ekonomickou strukturou, velmi různou produktivitou, a ono se to potom odrazí i v té politice. Když se podíváte na ty tzv. spořivé země, tak to jsou samozřejmě ekonomiky, které jsou úplně jinak strukturované, i třeba s důrazem, že ten tahoun je export, ne domácí poptávka, nebo vládní výdaje, a ono se vám to prostě odrazí i v tom politickém napětí, a potom samozřejmě ty summity trvají dlouho, a výsledkem je nějaký jeho kompromis, který všichni prodávají jako velké vítězství, ale jak říkám, bude záležet teď na tom naplnění v těch dalších dvou, třech letech.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nakolik italskou ekonomiku vysává i situace s migranty? V posledních dnech sledujeme napětí zejména na ostrově Lampedusa, i na Sicílii, kde uteklo teď i několik desítek, ne-li myslím dvě stovky migrantů z těch detenčních táborů.


Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Určitě je to téma, které je pro Itálii důležité politicky, bezpečnostně, a které uchopil bývalý ministr vnitra Salvini, který vlastně z toho udělal jedno z hlavních témat Ligy, která je teď v opozici, ale byla to jedna z jeho vlajkových témat, pokud to tak mohu říct. Druhá věc je, pokud prostě ti, kteří přijedou z Afriky, chtějí v Itálii zůstat, ono většinou tam zůstat nechtějí, protože Itálie nemá nějak oslňující sociální systém, a chtějí se dostat většinou někam jinam. Obvykle do Německa nebo prostě do nějaké takové další země, s poněkud štědřejším sociálním systémem, takže je otázka, do jaké míry sice se tam jako vylodí, ale potom kam se vlastně přemístí, já se obávám, že tady neexistuje dost dobrý přehled, kam se ti lidé nakonec podějí, což je samozřejmě obrovské bezpečnostní riziko.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ve studiu Českého rozhlasu je ekonomka Ilona Švihlíková. Evropská komise prohrála bitvu s americkým Applem. Gigant nemusí Irsku doplácet miliardy na daních, jak požadovala komise. Ta tvrdila, že společnost získala v letech 2003 až 2014 od irského státu neoprávněnou pomoc v podobě daňového zvýhodnění, proto musí peníze doplatit. Co říkáte tomuto verdiktu?


Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Tak je to obrovská rána, jednak pro komisařku, pro ochranu hospodářské soutěže, Vestagerovou, která vlastně byla v tom jejím prvním období komisařky, byla tou osobností, která začala velmi silně tlačit na to, aby se něco začalo dít s otázkou velkých daňových rozdílů, daňové konkurence mezi zeměmi. A jak víme, tak problematika daní je problematika, která v rámci EU podléhá vlastně vetu, to znamená je potřeba tam mít jednomyslný souhlas. No a ve chvíli, kdy tam máte země jako je Irsko, což je jednoznačně daňový ráj, nebo právě to Nizozemsko, pan Rutte by se také mohl podívat na to, jak se tam u nich zdaňuje, když tak rád dává rady jiným, tak to jsou prostě daňové ráje. Přes ně to prostě neprojde, oni to budou jednoznačně vetovat. Takže Evropská komise se snažila kreativně najít cesty, jak se prostě vypořádat s tím, že řada velkých firem, která jakoby sídlí v těchto zemích, prostě neplatí skoro žádné daně. A tato problematika je stále živá, bude ještě živější, protože samozřejmě ty reakce na koronavirovou epidemii znamenají navýšení deficitu, to se promítne do dluhů. A lidé se budou nutně ptát, kdo to bude jednou platit? Kdo to břemeno ponese? Potom tady prostě vidí obrovské firmy, které jaksi se nepodílí s nějakým spravedlivým podílem na tom zdanění. V tom předchozím období se Evropská komise rozhodla jít proti firmám typu Apple tím, že vlastně je obvinila z toho, že využívaly státní pomoc, a ten soud se táhne mnoho let, tak šest let mám pocit, že to je ten Apple, nyní rozhodl, že ten problém tady je, ale že tahle ta linka boje, abych tak řekla, přes tu státní pomoc, není úplně ideální. To znamená, že těžko se tím dá argumentovat. Ono bohužel, komisařka Vestagerová, v poslední době jde vlastně od jedné porážky k druhé, protože takový první signál toho, že bude problém, už se objevil minulý rok, kdy vlastně Evropská komise prohrála ten spor se Startbucks, to bylo zase Nizozemsko, tyhle dvě země se nám tam jako neustále objevují. Evropská komise v současné době zvažuje, že na to půjde jinak, to znamená jakoby oni nechtějí jít přímo do toho daňového sporu, kde je ta jednomyslnost, kde prostě je jasné, že Irsko a Nizozemsko to budou vetovat. Protože prostě to jsou daňové ráje, ať si o sobě říkají co chtějí, prostě jsou to daňové ráje. Takže ta druhá klička se jmenuje článek 116, Smlouvy o Evropské unii, a týká se právě narušování jednotného trhu. To znamená, že ty jejich daně jsou tak nízké, že je prostě provádějí deformace na tom jednotném vnitřním trhu, a jakoby zkusit tuto linii, jít prostě proti, ono to vypadá, že to je proti Apple rozsudek, ale ve skutečnosti Evropská komise nejde tolik proti Applu, ale proti Irsku a proti Nizozemsku, což nemůže samozřejmě jakoby oficiálně říct. Druhá možnost je jednání v rámci OECD, které probíhá už mnoho, mnoho let. Jedním z těch hlavních témat je vyhýbání se daním právě těmi činnostmi korporací, které používají tzv. agresivní daňové plánování, jak říkám, je to téma, které prostě se táhne desítky let, bez nějakého významnějšího výsledku. Jediným z důvodů samozřejmě je, že i Spojené státy se stáhly z toho jednání, a čeká se, jestli bude nový prezident, jestli ten se zachová třeba nějakým jiným způsobem. Takže je to veliký ořech. Možná bych ještě doplnila, že to jednání o tom Fondu obnovy tak nějak dostalo zpátky do hry i úvahu o vlastních, a nových vlastních zdrojích Evropské unie, třeba o digitální dani, a podobně, to znamená, že by se začaly uvalovat i daně společné. Je to velice citlivé téma, protože řada zemí bude samozřejmě argumentovat tím, že má právo si stanovit vlastní daňový mix, ale na druhé straně, v některých případech je skutečně ten mix natolik vychýlen, že představuje prostě nekalou konkurenci.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Takže potrvá, až najdeme odpověď na otázku, jak se vypořádat s nadměrnou daňovou konkurencí?


Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Tak uvidíme, jestli budou aplikovat ten článek 116, a k čemu to povede. Já si myslím, že i tak jako to zrovna Nizozemsko a Irsko nepotěší, a budou proti tomu intenzivně vystupovat, ale tam se hlasuje kvalifikovanou většinou, takže takhle to vymysleli, že to zkusí obejít. Ale jako na ten přímý střet to prostě v tuhle chvíli nevidím. Konec konců, můžeme si vzpomenout, že bývalým předsedou Evropské komise byl Jean-Claude Juncker, a víme, jak on působil v Lucembursku, a ty různé jako krásné daňové výjimky, které tam dával. Takže ono jako jedna věc je samozřejmě oficiální proklamace, a druhá věc jsou zase potom ty činy.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ilona Švihlíková, ekonomka, byla hostem dnešního vydání Jak to vidí. Děkuji za to. Přeji hezký den. Na slyšenou.


Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Na slyšenou.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mým zítřejším hostem bude hudebník Jiří Hlaváč. Příjemný poslech Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.