Přepis: Jak to vidí Ilona Švihlíková - 27. listopadu

27. listopad 2013

Nabízíme přepis rozhovoru s ekonomkou a politoložkou Ilonou Švihlíkovou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem dnešního vydání Jak to vidí je docentka Ilona Švihlíková, ekonomka, dobrý den.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka, ekonomka
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Lidé bez domova se o víkendu objevili na obrazovce České televize v roli moderátorů počasí. Televize se tím zapojila do evropské kampaně, která upozorňuje na problémy bezdomovectví a hrozbou sociálního vyloučení. Jak se vám tento projekt zamlouvá a co od něj očekává?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka, ekonomka
--------------------
Mně to trošku překvapilo, to se musím přiznat. Mně nepřišlo, že to má nějaký reálnější výstup. To, že bezdomovci jsou lidé jako my, to snad víme. A ve chvíli, kdy hlásí počasí, tak i poznáme, že je jim zima, ale to snad také není zase tak nová informace. Já si myslím, že mnohem důležitější by bylo nejen je ukazovat, jak hlásí počasí, ale především se zajímat o jejich životní příběh, tedy o to proč se stali lidmi bez domova a tam bychom myslím zjistili, že je to v dnešní době velmi, velmi snadné stát se člověkem, který se snaží přežívat a bojovat na ulici a kromě toho, že bychom měli tyhle důvody znát a jako společnost je vnímat, tak bychom je měli také řešit a tady se obávám, že jedno vysílání počasí na tom mnoho nezmění.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte tedy, že podobné projekty jako je například tato moderace počasí nebo nedávná noc venku, nevede třeba k větší toleranci, povědomí. Ostatně oni kromě toho, že říkali, kolik je venku stupňů nebo jak se cítí, tak přidali přesto i osobní postřehy.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka, ekonomka
--------------------
Ne, já si myslím, že to samozřejmě je určitý náznak. Ale my bychom potřebovali se tomu věnovat podstatně důkladněji a to nejen v té oblasti mediální prezentace, ale především v řešení té celkové sociální problematiky, tohle je takový první mini krůček, který je ovšem naprosto nedostatečný vzhledem k tomu, že se jaksi blíží nebo už je zima, ale hlavně vzhledem k tomu, jakým způsobem počet lidí bez domova roste, jak se ten problém stává velmi závažným.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jak se řeší u nás, paní Švihlíková?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka, ekonomka
--------------------
Já mám pocit, že u nás se hlavně neřeší ta prevence. To je otázka toho, že u nás skutečně stačí jedna zásadní negativní životní epizoda, ať je to onemocnění, ať je to ztráta zaměstnání a tak ten preventivní systém je velmi chabý, to znamená, že na rozdíl třeba od takového Rakouska, u nás se velmi rychle přistupuje k tomu vystěhovávání z bytů. My máme koncepci sociálního bydlení a ta záchranná síť je v tomto ohledu velmi chabá. To znamená, my ten problém řešíme až ve chvíli, kdy nastane, ne předtím, to což samozřejmě potom se vám tady kumuluje velké množství lidí, kteří ztrácí nejen základní sociální jistoty, ale ztrácí veškerý sociální kapitál. Ten návrat je pak mnohem obtížnější. Já jsem se nedávno zúčastnila konference o chudobě a tam právě jednoznačně zaznělo, že ve chvíli, kdy je někdo na ulici rok, tak aby se mohl vůbec zpátky zařadit do té společnosti, potřebuje minimálně dva až tři roky, to znamená, ta prevence je v tomto ohledu naprosto zásadní. Právě proto kladu takový důraz na to zjistit, proč se lidé bez domova ocitají na ulici, kde je ta příčina nebo ten soubor jednotlivých příčin a co se s tím potom dá dělat, a teprve potom můžeme rozvíjet nějaké další pořady a mediální prezentace.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste se zmínila, paní Švihlíková, o chudobě, tak dlouhodobě nezaměstnaní jsou nejvíce postiženi právě chudobou, ale stále častěji slyšíme také o pracujících chudých, jak vy vnímáte tento problém a zejména ten trend?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka, ekonomka
--------------------
Fenomén pracující chudoby do vyspělého světa dorazilo z rozvojových zemí. Velice silné je to ve Spojených státech, ale také v Německu, což se málo ví a je to vlastně ukázka toho, že už dávno neplatí takové to staré známé "máš práci". Tak prostě jsi zajištěn a nemusíš si dělat až zas tak velké starosti a problém nastává teprve tehdy, když tu práci ztratíš, to potom tedy je to obtížné. To bohužel dneska není pravda. Ve Spojených státech obdobně jako u nás je velký problém především s pracovními místy v maloobchodě, typicky třeba Wall Mart, kde ti pracovníci vydělávají tak málo, že jsou odkázáni na potravinové lístky, které poskytuje vláda Spojených států a tenhle fenomén se tedy šíří k nám. Ta hranice pracující chudoby je stanovena zhruba na 14,5 tisíce hrubého a extrémně silně jsou postiženy ženy, protože ženy jsou právě, vyskytují se v těch profesích, které jsou hůře ohodnocené, ať je to právě třeba ten maloobchod nebo různé pomocné práce a tam potom skutečně už nastávají velmi sociálně obtížné situace.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nejde ale pouze o bídu, ale jak poukazují sociologové, jde vlastně o ztrátu důstojnosti.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka, ekonomka
--------------------
Přesně tak. Ono to skutečně není o tom, že někdo nemá jistotu, že samozřejmě jaksi ten vrchol, to dno, bezdomovectví je dno chudoby, ale obecně o tom, že se ztrácí sociální kapitál, sociální vazby toho člověka a že v neposledku ztrácí svoji důstojnost v 21.století,kdy tvrdíme, že máme tu nejbohatší společnost, co jsme kdy měli. Mně se velice líbilo, že na té konferenci také zaznělo, že chudoba je absence svobody. Ve chvíli, kdy jsem chudý, tak nemohu být prostě svobodný, i když se neustále všichni zaštiťují tou svobodou, tak ta svoboda má samozřejmě také svoji sociální dimenzi. A když řeším, co budu jíst, jak zaplatím nájem anebo řeším permanentní šikanování v práci, tak samozřejmě nejsem svobodný člověk.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Znamená to i jinými slovy, že se třeba neúčastním na tom veřejném životě?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka, ekonomka
--------------------
To samozřejmě nejde, máte úplně jiné starosti, prostě skutečně řešíte, jestli zaplatíte nebo jestli vám odpojí elektřinu. Mimochodem to je u nás také zase velmi kruté, že tady se prostě odpojuje všechno okamžitě, třeba ve Velké Británii existují zákony, kde určité skupiny obyvatelstva, které jsou považovány za speciálně zranitelné, jako jsou senioři, anebo rodiny s dětmi, prostě nesmí být odpojeny od vody a elektřiny. U nás se to prostě děje naprosto běžně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem jaké kroky zastaví to další rozevírání těch nůžek?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka, ekonomka
--------------------
To je celý komplex opatření. Tak první z nich je samozřejmě zamyslet se nad tím, jaká je u nás úroveň minimální mzdy, 8,5 tisíce. Když se podíváme i v tom evropském srovnání, tak je to skutečně nesmírné nízké a to i když to budeme porovnávat řekněme v paritě kupní síly, abychom srovnávali srovnatelné, ale je to otázka i toho, jakým způsobem funguje ta prevence, to znamená, jak bráníme tomu, aby se nám vůbec rozšiřovaly ty řady chudých, kdy potom to bezdomovectví už představuje extrém té chudoby. Já mám pocit, že tady ta prevence selhává, ať už v oblasti těch účtů za elektřinu a podobně a velký problém je především s tím bydlením. Jenom když se zamyslíte nad tím, kolik je volných bytů, to znamená na té konferenci zaznělo dokonce celkově číslo 400 tisíc, celkově volných bytů a pak to porovnáte s tím počtem lidí bez domova nebo s těmi, kteří si nemohou dovolit zaplatit nájem, tak prostě vidíte, že tady je něco velmi v nepořádku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste se zmínila o té minimální mzdě, tak pana Martina zajímá právě diskuse na toto téma, které probíhá i ve Švýcarsku a ptá se, jestli si myslíte zda bude schváleno v referendu minimální základní příjem nebo je to utopie v evropských poměrech. Jak to vidíte u nás, cituji z e-mailu.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka, ekonomka
--------------------
Ano, toto je velmi zásadní téma. Existuje evropská kampaň za bezpodmínečný základní příjem na tu určitou dávku, nebo prostě na určitou cifru, na kterou máte nárok automaticky z hlediska toho, že prostě jste člověk, lidská bytost. Je to tedy celoevropská kampaň, která probíhá také u nás. Ve Švýcarsku je o ní intenzivněji slyšet, ale ona nemá jakoby ten úplně cíl tohle zavést, ale spíš prostě rozproudit debatu nad tím, jak dneska funguje trh práce, jaké je odměňování a jestli by tohle právě nepomohlo vyřešit třeba ten rostoucí fenomén pracující chudoby. Švýcarsko samozřejmě není v rámci Evropské unie, tak to nebude předkládat Evropské komisi jako třeba tady v České republice, pokud se nám podaří sebrat ty podpisy, ale ta debata každopádně není marná, protože se konečně objevují některé velmi závažné otázky a vtahuje se do toho veřejnost, takže i kdyby to nedopadlo, tak já to považuji za velice důležité, že se konečně začínáme zamýšlet trošku koncepčněji nad tím, že tady je velký rozpor mezi tím, čemu říkáme zaměstnání a tím, čemu říkáme práce. A že často více vytváříme hodnot, jak se dnes módně říká v nějakých neplacených dobrovolných pracech, zatímco zaměstnání se někdy stává pastí zbytečné činnosti, která ještě je nějak velmi mizerně ohodnocována, tohle jsou naprosto zásadní otázky a já budu Švýcarům držet palce, ale je to na nich, co si v tom referendu prosadí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Paní Věru zajímá váš názor na to, když bezdomovci nabídnete chléb, tak odmítne. Co si o tom myslíte a jestli by lidé neměli myslet také na zadní kolečka.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka, ekonomka
--------------------
No, to se hezky říká myslet na zadní kolečka. Já si nemyslím, že by většina lidí nemyslela na zadní kolečka, řekněme, že potřebuje se obecně zvýšit finanční gramotnost, ale tak to neplatí jen u nás.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že je pořád nízká?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka, ekonomka
--------------------
Je pořád velmi nízká. I ty poslední výzkumy ukazují, že řada lidí má problém, když podepisuje různé smlouvy o půjčkách, vůbec pochopit, co tam je napsáno a samozřejmě problematika složeného úroku už uniká velkému množství lidí a to se často může stát bohužel zásadní dluhovou pastí, takže skutečně tady je hodně práce. Ale to myslet na ty zadní kolečka neznamená jen individuálně a tady je vždycky potřeba mít základní sociální síť. Víte, já nechci žít ve společnosti, kdy někdo udělá jednu chybu, jako si myslím, že třeba onemocní, což si nikdo nevybíráme a automatický trest přijde v podobě toho, že stráví zbytek života někde pod mostem. Takhle by asi civilizovaná společnost fungovat neměla.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co myslíte, na kolik sociální bude politika příští vlády, která se u nás rýsuje, pokud to můžeme už nyní odhadnout.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka, ekonomka
--------------------
To je velmi obtížné, snažím se ta jednání sledovat, ale o no se to poměrně hodně mění, především jedna z těch stran jaksi nemá úplně konsistentní postoj, takže chce různá ministerstva a říká různé věci. Já si myslím, že pokud ta vláda vznikne, tak bude poměrně dosti turbulentní a nemám pocit, že by tam byl nějaký zásadnější prostor pro sociální politiku. Tam bude bezesporu velký vliv KDU, která to bude chápat spíš s takovým tím charitativním a církevním systémem, což je jednoznačně v rozporu s tím co by teoreticky měla dělat sociální demokracie, takže já radši nic moc neočekávám, člověk potom nemůže být příliš zklamán.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na šikanu v práci nedávno upozornili pokladní jednoho supermarketu v Ostravě, vedoucí jim vzala židle, protože sezení prý zpomaluje práci. Díky deníku Mladá fronta DNES byla náprava rychlá. Prodavačky si také stěžují na to, že nemají čas na svačinu, ani si dojít na toaletu. Jsou ale případy, které nejsou takto medializovány?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka, ekonomka
--------------------
No, právě, tohle to je jen špička ledovce, o které se zaplaťpánbůh začalo mluvit a psát. Ale celkově ten stav maloobchodu je velmi špatný. Mám pocit, že tady se asi ty české nebo spíše zahraniční řetězce působící u nás inspirovaly v tom nechvalně známém Wall Martu a on je to případ i dalších firem. Ve Velké Británii teď právě, je dobré srovnávat ty zahraniční zkušenosti, řeší problém Amazone, který má jít i k nám za nesnesitelné pracovní podmínky, tak jako v některých řetězcích měří pokladním jednotlivá pípnutí, jestli nejsou příliš pomalé, tak v tom Amazone právě zase měří, jestli správně dokážete během několika málo vteřin vybrat ty správné knihy a když ne, tak dostanete černý puntík a za tři černé puntíky letíte, takže je to extrémně stresové prostředí, které vyvolává řadu chorob. Tenhle maloobchod je takový jednoznačný příklad, kdy k tomuto dochází, kdy především ty pokladní a nejen jsou nuceny podstupovat velmi dlouhé mzdy, velmi dlouhé směny, ten problém je obecnější v tom, že u nás ty částečné úvazky, které se nám teď tak rozrůstají v té ekonomice, jsou přesně tohoto charakteru, to znamená, oficiálně máte práci na 4 nebo pět hodin a ve skutečnosti je to 8, 10 a 12 a samozřejmě ten zbytek je neplacený, takže na tohle všechno bylo upozorněno, co s tím je ta základní otázka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Omlouvám se, že vám do toho vstupuji, ale lidé většinou mlčí nebo odchází, protože se jednoduše bojí ztráty zaměstnání.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka, ekonomka
--------------------
Přesně tak. Představa, že si začnu stěžovat, tak to se s nimi okamžitě rychle zamete, já myslím, že ty prodavačky podaly jednoznačná svědectví, že se velmi bojí a to nejsou jenom ony. Dneska se většina lidí v práci velmi bojí. Dříve se báli říkat něco v politické rovině a dneska se bojí říci něco v práci, tak to je ten pokrok, kterého jsme dosáhli za těch posledních 25 let. Jedno řešení určité je. Ono to možná bude znít trošku jako knížecí rada. Samozřejmě je to otázka odborové organizovanosti. Protože když se postaví atomu vedení jeden člověk, tak to s ním dopadne bezesporu velmi špatně. Pokud je to kolektivnější akce, tak už ta šance na úspěch je velmi velká. Jenže to je právě ono co nás trápí dlouhodobě v té české společnosti. My tu kolektivní akci moc neumíme. Neumíme držet při sobě, příliš si nevěříme. Spíš čekáme, kdo nám kdy kde vrací kudlu do zad a potom samozřejmě se to těžko organizuje nějaká akce. A lidé to skutečně řeší tím, že zatnou zuby, vydrží a způsobují si tak řadu zdravotních a psychických problémů anebo se snaží hledat místo někde jinde a často je to potom tou formou jaksi z jedné špatné práce do jiné a ještě horší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To vypadá jako docela bludný kruh.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka, ekonomka
--------------------
Není to vůbec dobré. Já jsem jen aspoň za to jsem ráda, že se o tom začíná hovořit, že skutečně na řadě pracovních míst jsou tyhle podmínky. Ono to není jenom ten maloobchod, když tam je skutečně to nejviditelnější, ale velmi těžké pracovní podmínky mají i pracovnice na poště například. Našli bychom spoustu takových případů, kdy se prostě čelí velkému psychickému nátlaku buď tedy ze strany majitelů nebo zaměstnavatelů. Ono se to spojilo i s tím, co nedávno běželo v televizi. Je to dokument, který se jmenuje Fish hat, ono se to předkládá jako ryba smrdí od hlavy a tam se mimo jiné dokumentovalo, že celkově vzato na těch vrcholových místech na té špičce té řídící pyramidy se čím dál více objevují lidé, kteří mají sociopatické rysy. Myslím si, že zrovna ta vedoucí té prodejny, která jim nařídila sebrat ty židle, by této charakteristice odpovídala naprosto skvěle. A to není žádná výjimka, pokud máte společnost, která je extrémně zaměřená na výkon a to prostě vyždímat z těch lidí maximum, tak samozřejmě lidé, kteří prostě jsou sociopati mají přednost a potom se stávají vedoucími ve všech možných pozicích.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
My jsme před několika měsíci spolu hovořili mimo jiné o tragédii v Bangladéši, tam se zřítila obrovská budova, ve které se šilo právě pro světové značky a ta tragédie poukázala na hrozné bezpečnostní a pracovní podmínky, pověst těch slavných firem, značek hodně utrpěla. Myslíte si, že se od té doby něco změnilo nebo mění, co se týče právě těch pracovních bezpečnostních podmínek?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka, ekonomka
--------------------
Já si myslím, že se trošku zvýšila povědomost spotřebitelů o tom, co si to vlastně kupují a co za tím stojí. Ale je to stále nedostatečné. Ono nejde jen povědomost, prostě ve chvíli, kdy máte hluboko do kapsy, tak ta cena je primární faktor a potom už vás tolik nezajímá, že to prostě vyrábí dvanáctileté děcko v Bangladéši, které prostě pracuje dvacet hodin denně. Ten společenský tlak si myslím, že postupně sílí, i když je to v různých zemích odstupňované, třeba ta Velká Británie v tomto ohledu je zemí, která je nesmírně inspirativní, ale je to pořád ještě příliš málo a já skutečně nečekám, že by ty velké firmy jaksi samy od sebe začaly najednou být milosrdné, pokud k tomu budou nemilosrdně dotlačeny.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle jedné oslavské studie ve světě je téměř 30 milionů novodobých otroků. Nepatří tento pojem, tento fenomén spíš už do minulosti?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka, ekonomka
--------------------
Ono bychom si to mysleli, že v 21. Století určitě a určitě bychom si to i přáli, ale bohužel. Já si myslím, že to číslo bude ještě větší, protože kdy se zamyslíme, nad tím, jak rozšířená je dětská práce, v té oblasti Jihovýchodní Asie a především v řadě afrických zemích, tak si myslím, že se dostaneme na ještě mnohem větší cifru, to je právě ten systém, pokud vás prostě nutí k nemilosrdnému zvyšování výkonů za každou cenu, tak potom se prostě člověk stává něčím na jedno použití, vyždímat, odhodit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Švýcarští voliči v nedělním referendu odmítli omezit mzdy vrcholných manažerů na dvanáctinásobek jejich nejhůře placených zaměstnanců, nakonec pro návrh hlasovalo jen 36 % voličů. Čeho se Švýcaři zalekli?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka, ekonomka
--------------------
Těžko mluvit za Švýcary. Možná ta argumentace byla, že za prvé by asi tohle neměl stanovovat stát, to asi byla jedna linie argumentace, ta druhá mohla být, že to rozpětí 1:12 se jim mohlo zdát příliš omezující nebo zkrátka ten koridor takový příliš úzký. Já zase považuji za dobré, že ve Švýcarsku tahle ta témata jdou do té veřejné debaty, ať už je to ten základní příjem, nebo otázky právě rozpětí té diferenciace mzdové.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
I zvýšení dálničních poplatků?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka, ekonomka
--------------------
To jsou taková běžná témata, ale tohle už je taková velká agenda, přeci jen jako to byl určitý průlom. Myslím, že je dobré, že se o tom tam debatuje, že by se to mohlo přenést i k nám. Ta debata běží hlavně v těch anglosaských zemí, kde to rozpětí je obrovské. Tahle čísla eviduje Mezinárodní organizace práce, takže si je můžeme i mezinárodně porovnat, tam zjistíme, že extrémním příkladem jsou Spojené státy, kde vlastně manažeři těch největších korporací vydělávají 508 krát více než zaměstnanec. 508 krát je to aktuální číslo. Takže vzhledem k této souvislosti se mohlo 1:12 zdát asi příliš umírněné, nevím, ale tahle debata bude bezesporu pokračovat. Já si myslím, že to byl spíš takový začátek, protože každá společnost si musí klást otázku, pokud chce přežít, a jaká míra nerovnosti je ještě snesitelná a jaká už ne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Klademe si tuto otázku i my u nás v Česku?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka, ekonomka
--------------------
Já si myslím, že u nás vůbec nebo téměř vůbec. Protože jednak jsme trošku pozadu, mám pocit, že ta debata k nám vždycky přijde a pokud vůbec přijde, tak přijde s velkým zpožděním a možná máme pocit, že to tak prostě automaticky musí být, že to je nějaký přirozený řád věcí. Ono na tom přirozeného není vůbec nic. Jako ve chvíli, kdy někdo bere 500 krát víc, tak si těžko můžeme říct, že má 500 krát větší produktivitu. To je ekonomicky naprostý nesmysl. Takže se nám tady vytváří nějaké to 1 %, které ovládá veškeré zdroje a i ty politické zdroje samozřejmě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Poukazuje se v souvislosti s tím švýcarským referendem i na to, že se Švýcaři dobře naučili zvažovat pro a proti a podle švýcarské ústřední finanční správy nejbohatších 10 % Švýcarů odvádí 80 % daní.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka, ekonomka
--------------------
Tak jestli jsou s tím systémem spokojeni a u toho Švýcarska je skutečně takový ten zajímavý vzor toho, jak může fungovat ta přímá demokracie, i když samozřejmě se k tomu propracovávali velmi dlouhou dobu, ale mně se to líbí v tom, že oni si odhlasují a potom to, co navrhnou, tak to skutečně pocítí sami na sebe, nesou za to zodpovědnost za to své rozhodnutí, takže v tomto ohledu je to samozřejmě velmi inspirující, ale ten systém té přímé demokracie se tam skutečně ustanovoval velmi dlouhou dobu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pana Tomáše zajímá, jak se promítlo oslabení koruny do výše českého státního dluhu. Uvažuje takto, jak píše v e-mailu. Daně se vybírají v českých korunách, ale státní dluh se patrně převážně splácí v dolarech a v eurech. Je tedy správná úvaha, že po zásahu České národní banky v podstatě narostl státní dluh přes noc o několik procent?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka, ekonomka
--------------------
Část toho dluhu je evidovaná v jiných měnách, v eurech, ale naštěstí zatím nijak zvlášť velká část. Většina toho dluhu, pokud jsem informována, je v korunách. Nicméně ta logika, kterou posluchač popsal, ta je správná, to znamená, skutečně s tím oslabením koruny se klade větší tlak na obsluhu dluhu, to znamená, v tomto případě ta obsluha nutně naroste, bude větší, protože koruna je slabší vůči euru, takže to samozřejmě bude mít negativní dopad na veřejné finance, ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A intervence České národní banky, jak se na ně díváte? Jaké má převažují negativa nebo najdete i pozitiva?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka, ekonomka
--------------------
Já moc těch pozitiv nevidím, se přiznám, a nejsem si úplně jistá stále jestli chápu tu logiku České národní banky, protože tam jsou takové dva momenty, které byly oficiálně prezentovány, ten první z nich byl, že by lidé měli být motivováni, těmi zvýšenými inflačními očekáváními, tedy to,že porostou ceny, aby začaly více utrácet jaksi nakoupili tu spotřebu, které se tvrdě nedaří, a ono se té spotřebě nedaří, protože klesají mzdy a sice lidé maj úspory, to je pravda, ale ty úspory jsou v té populaci velice nerovnoměrně rozprostřeny, to znamená, vy tady máte úspory u těch bohatých a tam nějaká repreciace koruny je nezajímá. To pro ně nehraje roli. Velká část domácností vůbec žádné úspory nemá, ta skutečně žije ze dne na den, a potom tam máme domácnosti, které ještě mají nějaké úspory, ale ty mají strach. Oni se velmi bojí vzhledem k situaci na trhu práce a k dalším věcem a je to nebude motivovat k tomu, aby koupili další ledničku a udělali nějaké zbytné výdaje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Z čeho mají strach?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka, ekonomka
--------------------
Oni mají především strach z vývoje na trhu práce. To je obava, kterou prostě má většina lidí v téhle republice z toho jak a pokud mají ke všemu hypotéky, jak to zaplatí, jak vůbec dají dohromady ty povinné platby, jak už jsem říkala, ono u nás skutečně stačí strašně málo, tam prostě stačí dlouhodobá nemoc v rodině a už máte velmi závažný problém a to bezdomovectví je dva kroky od toho. Tak ta preventivní síť u nás je velmi chabá v tomto ohledu, takže ono není divu, že prostě lidé určité části úspor drží, i když to nejsou nějak mohutné cifry a většina lidí jako kdyby prostě přišla o příjem, ta jako do dvou do tří měsíců má skutečně závažný problém, takže tady slibovat si od toho, že ta spotřeba jako zázračně vzroste to si myslím, že je nerealistické. A předpokládat dopad na export mi přijde také poněkud méně realistické. Už jenom z toho důvodu, že ten náš export je hodně závislý na importu. My dovážíme hodně komponent, oceli, železa, pryže. Když se vám zvýší ty vstupní ceny, tak samozřejmě ta marže, která by vypadala hezky, tak hezká zase nebude a ta vývozní cena nakonec jakoby nebude tak atraktivní pro ty firmy. Nemluvě o tom, že většina exportních firem u nás nejsou české firmy, ale jsou to zahraniční dcery nebo české dcery zahraničních matek přesněji. Takže já nějak si pořád nedokážu představit, v čem bude ten oživující efekt na českou ekonomiku a docházím k názoru, že to moc oživující efekt nebude, možná spíše obráceně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje docentka Ilona Švihlíková, ekonomka, host dnešního vydání, jak to vidí. Děkuji a za měsíc opět na slyšenou.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka, ekonomka
--------------------
Na slyšenou.

autor: Ilona Švihlíková
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová