Přepis: Jak to vidí Ilona Švihlíková – 26. červen

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Naladili jste si rozhovor na aktuální témata v souvislostech. Dobrý den přeje a vítá vás u něj Zita Senková. V příštích minutách se dozvíme, jak některé události vidí a komentuje Ilona Švihlíková. Dobrý den.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zeptám se například na to, zda se proinvestujeme z krize, kdo zaplatí dluh, jak si Česko vede v objemu pomoci ve srovnání s dalšími státy, i na to, jak danit bohaté. Inspirativní poslech. Vládní návrh na zvýšení letošního schodku státního rozpočtu na 500 miliard korun pustila Sněmovna po pěti hodinách debaty do druhého čtení. Předloha odolala opozičnímu návrhu vrátit ji vládě k přepracování. Je to už třetí verze státního rozpočtu, původně měl schodek činit 40 miliard korun, nyní se počítá s 500 miliardami. Z čeho, paní docentko Švihlíková, tento dluh v budoucnosti zaplatíme?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Tak to je otázka, kterou si dneska neklademe jenom my, je potřeba říct, že vlastně všechny země, které byly postiženy tou pandemií, se snažily a snaží vytvářet nějakou kombinaci stimulativních opatření, celou pestrou škálu, a to samozřejmě něco stojí, to znamená všechny země vlastně počítají s tím, že tento rok zaznamenají silné deficity, a co je řekněme významnější, a počítá se v tom mezinárodním srovnání, je ten ukazatel veřejného dluhu KDP, a ten samozřejmě dostane velmi silně na frak, protože jednak ten dluh Vám vzroste, a samozřejmě i to HDP se propadne, takže tam bude úder na obou stranách toho zlomku. Takže je to problém, který řeší v tuhle chvíli všechny země, ale je pravda, že teď prioritu má nastavení toho mixu těch správných opatření nebo těch, o kterých si myslíme, že jsou správná, a vlastně minimálně ty země vyspělé řeší prostě podobné problémy, jak se bude vyvíjet dál trh práce, jakým způsobem případně pomáhat, a hlavně jak dlouho. Takže je tam i ta otázka načasování. No a samozřejmě, ta otázka dluhu je tam patrná taky, no řekněme, že v tuhle chvíli nehraje úplnou prioritu, dá se očekávat, že do budoucnosti se bude hodně hovořit o daních, o daňové struktuře, a já doufám také, že o daňové spravedlnosti, konec konců i Mezinárodní měnový fond trošku už něco naznačil, v té své nedávno zprávě, určité kroky tímhle směrem, ale vůbec by mě nepřekvapilo, kdybychom se dostali i do fáze, kdy bude využívána ta monetární politika centrálních bank, to znamená nejen kvantitativní uvolňování, ale já si myslím, že časem, protože ty dluhy v řadě zemí budou skutečně velmi vysoké, to asi nebude náš případ, ale v jiných zemích, že se dostaneme do té situace toho, kdy ta centrální banka bude kupovat ty dluhopisy přímo jako třeba v Japonsku, takže si myslím, že z tohoto hlediska budou různé reakce, pestré, ale myslím, že v tuhle chvíli skutečně většina zemí řeší, jaká opatření zapnout a kdy je správně vypnout.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Vláda tento krok, tedy zvýšení letošního schodku státního rozpočtu, obhajuje snahou proinvestovat se z krize. Popsala vláda, a dostatečně, na co chce ty peníze využít? Alespoň podle opozice nikoli.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ano, tak ta investiční složka je samozřejmě zajímavá, sama o sobě, a ono se často říká, že prostě v krizích, hlubokých, je to vláda, kdo se má chopit toho kormidla, a začít investovat. To je samozřejmě úvaha, kterou známe z minulosti, konec konců i z velké deprese. Je potřeba si uvědomit, že každá vláda by měla za prvé, ty projekty mít připravené, to znamená hovoříme zase o čase, o načasování, jestli je vláda schopná ty investiční akce realizovat, a jak rychle je realizovat, to znamená jaká je ta kapacita státu, v tomto ohledu, uskutečnit velké investiční akce, a třeba i několik najednou. A tady samozřejmě můžeme mít jako určité pochybnosti, protože bohužel, ta současná situace nám ukazuje, že ta kapacita státu, v našem případě, má tedy do ideálu daleko. Samozřejmě, ten rozpis, to je potom už otázka jakoby jednotlivých projektů, a je logické, že opozice tam nevidí příliš mnoho těch podrobných informací, a že zkrátka a dobře za tuhle tu, řekněme příliš hrubou osnovu, tu vládu kritizuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dělá tedy, podle Vašeho názoru, vláda dost na to, aby zmírnila důsledky té koronavirové krize? Jsou ty její kroky, její politika, dostatečně razantní, efektivní, rychlá, včasná?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ano, to je mnoho kritérií najednou. Jak rychlá, tak efektivní nemusí být vždycky. No něco může být rychle a vždy velmi neefektivní, když to třeba bude hodně plošné, tak to bude hodně rychlé, ale ta efektivita potom bude nízká, protože prostě ty zdroje se dostanou i tam, kde by byly zcela zbytečné. Víte, já dlouhodobě si myslím, že by bylo bývalo bylo vhodnější, kdyby ta opatření se dělala pouze na té výdajové straně, bylo by to přehlednější, a měli bychom nyní, řekněme větší transparenci ohledně toho, kam ty peníze šly. A mohli lépe zhodnocovat, jaký je jejich dopad. Ale bohužel, začalo se to krájet, tak říkajíc z obou stran, vidíme i velkou řadu změn na straně příjmové, a to i změn, které nemají dočasný charakter, ale dokonce i trvalý charakter, takže potom vyhodnocování těch opatření, jako je hodně obtížné, protože ono se Vám to jako dost zamlžuje, a tím pádem se Vám taky ale hůř plánuje ten rozpočet, a hůř se Vám také plánuje nějaký dlouhodobý rozpočtový výlet. Uvědomme si, že máme konec června, to znamená máme dobu, kdy bychom jako teoreticky prostě už měli mít představu jako ne o rozpočtu na tenhle rok, ale na ten příští, to znamená mít tam už nějaký jako základní rámec, ve kterém vůbec ta vláda bude operovat, a kde prostě uvidí nějaké jako základní parametry. A tady my jsme pořád jaksi ve velké mlze, což samozřejmě je zase další munice pro opozici, která vidí, že ta situace je skutečně frapantně odlišná od těch let minulých.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ono asi většinu těch nouzových opatření, která zatím udržela minimálně většinu zaměstnanců v zaměstnání v práci, nejspíš nelze opakovat donekonečna.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Je to velký problém, který říkám, řeší všechny země, já jsem se teď dívala zrovna na takovou zajímavou srovnávací studii, něco z toho vyšlo na Financial Times, a tam vlastně vidíme, že všechny evropské země se trošku inspirovaly tím německým kurzarbeitem, některé velmi volně, některé intenzivněji, to znamená je tam to dotování těch mezd vládou právě, za udržení zaměstnanosti, ale pozor, taky za udržení kupní síly, to je jako velmi silný moment, a teď se strašně moc přemýšlí, všude, jak se ta opatření budou fázovat, to znamená kdy dává smysl je ještě držet, a kdy naopak už pustit, protože zase otázka, samozřejmě nejen nákladů, ale hledám i tu úvahu jako, jestli prostě má vůbec smysl některá pracovní místa držet, když třeba některá odvětví budou procházet hlubokými změnami, a sice cestovní ruch, to je takový jako typický příklad, který byl velmi silně ovlivněn tou pandemií a těžko můžeme odhadovat, kdy se vrátí k nějaké předkrizové úrovni, jestli se vůbec k té předkrizové úrovni vrátí. Zároveň s tím samozřejmě máte, jakým způsobem nastavíte tu podporu v nezaměstnanosti, jakým způsobem se ten stát pustí do nějakých silnějších rekvalifikačních programů, to jsou otázky, které zaznívají u nás, ale skutečně zaznívají všude, já se snažím maximálně sledovat opatření, v rámci těch evropských zemí alespoň, protože tam samozřejmě ta podobnost je poměrně velká, a skutečně tyhle ty otázky tam zaznívají všude, a často musím říct, že je vidět i poměrně dost velká bezradnost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Měly by se například upravit parametry toho tzv. kurzarbeitu, který ministerstvo plánuje trvale uzákonit?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ano. Já bych v tuhle chvíli řekla, že to je spíš taková jakoby varianta nebo určitá modifikace po česku. U toho kurzarbeitu je skutečně zásadní, že se nedrží jen ta zaměstnanost, ale ta kupní síla, a to je velikánské téma, protože ta kupní síla je něco, co ty vyspělé ekonomiky drží, myslím tím kupní síla domácností, to skutečně prostě ta hlavní komponenta HDP, se kterou prostě ty ekonomiky, většina z nich teda, stojí a padá. A ten čistý kurzarbeit, tam jde samozřejmě o to, že ty peníze nejdou tomu zaměstnavateli, ale tomu zaměstnanci, protože když jdou tomu zaměstnavateli, tak tam samozřejmě jaksi můžete uvažovat, nebo můžeme potom vidět i různé tlaky na snižování mezd, nominální i reálné, a to má samozřejmě velikánská rizika, jak pro řekněme nějakou sociální stabilitu, tak právě z hlediska té kupní síly. Ty úvahy o zavedení trvalého režimu, německého vzoru, kterému říkáme kurzarbeit, tady jsou jednoznačně patrné, myslím, že ministerstvo práce a sociálních věcí avizovalo něco takového na podzim, že by měli představit nějakou takovou variantu, a jak říkám, podle mě je opravdu zásadní uvědomit si, že tam není jenom ta zaměstnanost, že tam je jen ta kupní síla, a že je skutečně potřeba, řekla bych tedy více směřovat ty zdroje přímo k tomu zaměstnanci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ve studiu Českého rozhlasu je ekonomka Ilona Švihlíková. Jak si Česko vede v objemu pomoci ve srovnání s dalšími státy?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Tak většinou se ten objem pomoci kritizuje, respektive na jedné straně je nějaký slíbený objem, a na druhém je realita, ale jak už jsem naznačila, ten problém spočívá v tom, že ono nám to jde řadou různých kanálů, to znamená přes výdaje i přes příjmy, a tím pádem, potom jako kompletní vyhodnocení je těžké i pro tu vládu, což není úplně jako ideální zpráva. Každopádně je to nesmírně cenná lekce, protože nám vlastně říká, jaká je kapacita toho státu, kde ten stát je schopen mobilizovat ty svoje jednotky, aby fungovaly, poměrně rychle, a byly schopny třeba zpracovávat ty žádosti, ten prvotní tlak, samozřejmě dostaly úřady práce, přes programy Antivirus A a Antivirus B, které vlastně byly de facto jedny z prvních, které se vůbec rozběhly, a my tady vidíme, řekla bych, takovou komplexní potřebu skutečně zmodernizovat to fungování té státní správy. Ono už se o tom hovoří hodně dlouho, ale tady je vidět, jak ta digitalizace prostě strašně chybí, a potom, jak některé ty složky státní správy jsou prostě enormně zatíženy, aby to zvládaly. Totéž prostě ČMRZB, která by bezesporu měla šanci stát se nějakou rozvojovou bankou, která plní ty role, jako třeba ta, ona asi německá nebude, tak nemáme tu pozici jako Německo, ty banky nejsou naše, ale přece jenom, prostě by mohla hrát silnější roli, a tady prostě vidíme, že ta instituce, byť potřebná, prostě tu kapacitu nemá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem, podle údajů České národní banky, k 12. červnu bylo vyčerpáno z programu Covid 3 sedmnáct milionů korun, žádostí bylo schváleno za 143 milionů a přijatých žádostí za téměř 12 miliardy korun. Záruční kapacita toho programu je 500 miliard korun. Jak tomu rozumět?


Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Tak je potom vždycky potřeba se podívat hlouběji do těch podmínek, které tam jsou samozřejmě stanoveny. Víme, že Covid 1, Covid 2 nebyly úplně programy hodnocené tou firemní sférou pozitivně. Tady je potřeba potom, u toho Covidu 3 analyzovat vlastně, jaké požadavky banky kladou na ty firmy, a jestli ty firmy jsou schopny a ochotny těm požadavkům jako dostát. Plus samozřejmě si musíme uvědomit to načasování, to skutečně, ten čas je naprosto klíčový faktor. Přece jenom dnes už jsme trošku v jiné situaci než v březnu. Ekonomiky, jak ta naše, tak ty evropské, se nějaký způsobem otevírají, byť samozřejmě jsme si vědomi rizik, které to přináší, to znamená, že třeba ta potřeba té likvidity může být tím otevíráním poněkud nižší.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A jak si, podle Vás, stojíme ve srovnání se zeměmi V4? Například podle Institutu finanční politiky, který patří pod slovenské ministerstvo financí, čeká tamní ekonomiku historický propad HDP, téměř o 10 %. Slovenská ekonomika je podobně, jako naše česká, proexportně orientována. Je navázána na automobilový průmysl.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ano. Tady se nám zase míchá hodně faktorů dohromady. Jeden z nich samozřejmě je, jaká opatření vymyslí a realizuje vláda, a v jakém čase. A potom se nám tam projevuje i ten strukturální moment, jak u nás, tak na Slovensku, je to otázka velmi silné závislosti na automobilovém průmyslu, který, jak víme, není tedy náš, to znamená jsme tady v tom závislém postavení, o těch velkých věcech se rozhoduje někde jinde. A je potřeba říct, že ten automobilový průmysl procházel významnou transformací už před tou pandemií, která řekněme to zesílila. Tyhle ty dlouhodobé trendy. Něco jiného je Polsko, polská ekonomika má samozřejmě tu výhodu, že prostě má čtyřikrát víc lidí než ta česká, takže se může opřít o ten vnitřní trh. Konec konců Poláci velmi dobře odolávali i dopadům velké recese, když se podíváme na ta čísla a vzpomeneme před těmi 12 lety, tak Polsko, jako skutečně tam bylo významný puntík pozitiva, oproti těm všem ostatním propadům a dopadům krize. A Poláci mají některá jako hodně zajímavá opatření. Mají tam silné i ty sociální aspekty, oni teď přichází docela s významným navýšením podpory v nezaměstnanosti, mají tam i bonus pro nově nezaměstnané, jsou si bezesporu vědomi nutnosti sociální stability v té zemi, ale mají tam třeba i návrhy na dočasnou cenovou regulaci, nebo respektive cenové kontroly určitých základních potravin, mají průmyslově rozvojovou agendu, takže musím říci, že ty jejich pilíře mi přijdou poměrně pěkně definované, a myslím si, že v řadě ohledů inspirativní i pro nás.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Podle Národní rozpočtové rady jsou veřejné finance dlouhodobě neudržitelné, v České republice. Tou hlavní příčinou je, nebo bude, důchodový systém, jeho budoucí nerovnováha, v souvislosti se stárnutím populace. Rada se domnívá, že pokud nedojde k zásadním změnám, takže tu zátěž ponesou prakticky generace narozené po roce 1980.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
No, za prvé, Národní rozpočtová rada má jaksi jednu obsesi, a to je právě jako otázka vývoje stárnutí populace a důchodové reformy. O tom se vlastně u ní hovoří neustále. Já musím říct, že mi přijde trošku zvláštní, my teď stojíme na prahu opravdu jako velké krize, kterou i ten Mezinárodní měnový fond označuje za největší poruchu od dob velké deprese, to znamená od třicátých let, a tady Národní rozpočtová rada má starost, co bude v roce 2043. Takže mě to přijde trošku zvláštní, a hlavně si musíme uvědomit, že ta ekonomika je dynamický systém. To znamená vycházet z toho, co je nyní, a provádět nějakou jako jednoduchou extrapolaci, to skutečně nevidím jako nějakou kvalitní hospodářskou prognózu. Ekonomika se mění, na to samozřejmě reaguje daňová struktura a hlavně, taky se mění prostě produktivita práce, a mění se nějaká technologická báze té ekonomiky. A tohle všechno je potřeba zohledňovat. Takže já bych tady opravdu se teď koncentrovala na ty problémy, které máme, a starosti o tom, co bude v roce 2043, bych v tuhle chvíli teda skutečně nechala být.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A nesouvisí to s tím vlastně? Ta budoucnost už nyní v podstatě, jak si zaděláváme na ty další, možná i problémy.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Dobře, hovoříme o horizontu 23 let, to je de facto jako jedna generace, a jak říkám, ta ekonomika je dynamický systém, takže z tohoto hlediska prognózovat, když nevíme, co bude za kvartál, mi přijde opravdu hodně zvláštní. Něco jiného samozřejmě je, to je moje oblíbené téma, říci si jasně, co od toho státu chceme, jaké chceme, aby prostě poskytoval veřejné statky, v jaké kvalitě, komu, a jestli prostě jsme schopni to zaplatit, to znamená to je otázka výše daňové kvóty, a potom kdo ty daně platí, to si myslím, že je debata, kterou opravdu potřebujeme, a že tahle krize, a to, jakým způsobem je zatím řešena, nebo jak na ni vláda reaguje, tohle téma teda zvýraznila jako maximálně, protože ono teď to asi opravdu není možné, protože ta opatření ještě probíhají, ale potom bude opravdu potřeba se podívat, kdo prostě z těch opatření měl prospěch, a kdo to platil. To znamená podívat se na to, jak je u nás rozprostřena prostě ta daňová zátěž, a jestli to odpovídá nějakým elementárním kritériím daňové spravedlnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Když jste se zmínila o Mezinárodním měnovém fondu, tak ty jeho prognózy celkově nejsou nejlepší. Dokonce vlastně zhoršil výhled vývoje globální ekonomiky, letos počítá s propadem HDP o 4,9 % a také předpokládá, že i to zotavení bude pomalejší. Lze nyní tedy dělat nějakou makroekonomickou predikci?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Tak predikce samozřejmě máme. Jednu právě, přišla s ní MMF, OECD má ještě mnohem pesimističtější, dokonce, tady jde o to, že by ty vlády, by obecně, si měly dát nějaký základní koridor, v němž se budou pohybovat, a hlavně mít už nějakou představu postupně, formovanou o tom, jaké politiky do toho zapojí, a jakým směrem půjdou. To znamená z hlediska těch komponent HDP. Mezinárodní měnový fond hovoří o velkém poptávkovém šoku, který bude dominantně působit na ty země vyspělé, a zároveň tam má právě jako některé úvahy o změně daní, což musím říct, že mě překvapilo, spíš pozitivně, musím říct, ale je to docela zvláštní, skutečně MMF dnes vydává často doporučení, která jsou v rozporu s tím, co říkal před 20 lety, očividně i tady je nějaký vývoj. Ale to, že ty deficity vzrostou jako USA, to je úplně příklad země, která skutečně do toho šlápla masivně, a kdy ten její dluh poroste velmi dynamicky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Poroste ale, alespoň podle Mezinárodního měnového fondu, jen Čína, a to o jedno procento.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ano, je to možné, ta čínská ekonomika jednak byla jaksi první na ráně, podobně jako další země asijské, jako třeba Vietnam zmiňme, reagovala na tu pandemii poměrně efektivním způsobem, a samozřejmě, Čína má i tu výhodu, že za ty poslední roky se v ní vytvořila poměrně silná střední třída, to znamená i když je Čína stále velice navázaná na to globální prostředí, a má zájem na tom, aby to globální prostředí bylo stabilní, aby poskytovalo možnosti pro čínský export, i čínské investice, tak se prostě může opřít o ten svůj obrovský, neuvěřitelně velký a silný vnitřní trh, což je samozřejmě velká výhoda. Plus ta čínská vláda má samozřejmě velké možnosti zasahování do té ekonomiky, má obrovský hospodářský prostor, takže ho může plně využít, a tím pádem je možné, že skutečně Čína bude schopná, jako jedna z mála ekonomik, prostě jít do toho plusu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Říká ekonomka Ilona Švihlíková. Ruský prezident Vladimír Putin oznámil chystané zvýšení daně z příjmu pro bohaté. Toto téma se neustále vrací, nejenom v Rusku, například v roce 2011 francouzští miliardáři a vrcholoví manažeři v petici vyzvali politiky k vytvoření speciálně daně pro super bohaté. O vyšší daně si loni řeklo také 18 amerických miliardářů. Paní Švihlíková, jak danit bohaté?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Tak možná první poznámka na úvod, to deklarované navýšení daně v Rusku, je spíš já bych řekla symbolické, myslím, že to je z 13 % na 15 %, jestli se nepletu, to znamená je to taková hodně maličkatá progrese, jako je tam, je to nějaký prvek, ale je to opravdu hrozně slabounké, ono to trošku souvisí s tím, že samozřejmě ta ruská společnost je strašně nerovná. Ta míra nerovnosti je skutečně v Ruské federaci obrovská, a tohle má být asi jako jeden z kroků, podle mě velmi nedostatečný na to, aby ta nerovnost se snížila, a zároveň získala nějaké dodatečné zdroje, a myslím, že tyhle ty zdroje mají směřovat do zdravotnictví, pokud se nepletu, ale jak říkám, je to skutečně progrese velmi, velmi slabého typu. Jedna věc je zdaňování příjmů, to je samozřejmě otázka progresivního zdanění, což je stará známá věc, nicméně od 80 let v řadě zemí ta progrese se buď zmírňuje a nebo se dokonce úplně ruší. Já si pamatuji, jak se hovořilo o progresi, jestli to byl letošní Davos, já mám pocit, že by letošní, taky už mi to někdy trošku splývá, a tam se právě hovořilo o progresivních prvcích zdanění a vím, že tam někdo prostě říkal, že v USA byla ta daň okolo 90 %, a že to tam nikdy nemohlo být, no ono to bylo, a není to zas tak dávno, Spojené státy měly velmi silně progresivní zdanění, vlastně až do nástupu té nové pravice v 80. letech, která ty daně pro ty nejbohatší buď úplně zrušila a nebo razantně snížila, což také má velmi závažné ekonomické dopady. Mimo jiné na nerovnost. My si musíme uvědomit, že tady je jeden základní problém, který stojí v cestě, k spravedlivějšímu zdaňování, je prostě existence, jak já říkám, té lišky v kurníku, to znamená daňových rájů. Existence daňových rájů, plus existence celé té infrastruktury, která je na to napojená. Švýcarské banky by mohly vyprávět. To znamená to, že dneska opravdu obejít zdanění, ať už z hlediska firemního, tam je to velmi silné, a nebo z hlediska bohatých jednotlivců je velmi snadné. Pamatujeme si různá odhalení, Panama Papers, a vždycky se vzedme vlna velkého rozhořčení, jak je to hrozný, a jak tihle ti se vyhýbají zdanění, potom to zdanění platí ti nejchudší, samozřejmě, pak to převedou na nich. A nepamatuji se, že by se jako někdy v tomhle ohledu něco stalo, nebo že by došlo k nějakým výraznějším změnám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Kde to vůbec funguje?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Kde funguje co?

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Kde funguje nějaké efektivní, nebo vůbec, zdanění bohatých?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
My samozřejmě máme velmi silně progresivní systémy, které jsou většinou spjaté se Skandinávií, progresi samozřejmě najdeme i v dalších vyspělých zemích, i když, jak říkám, zaznamenala obvykle nějaký pokles, to, co je velkým tématem, je obecně zdaňování majetku, nebo chcete-li zdaňování bohatství, které má samozřejmě tendenci být ještě mnohem nerovnější než ten příjem, to znamená distribuce bohatství je velmi silně nerovná, na rozdíl teda ještě, ten příjem taky, ale u toho bohatství je to mnohem, mnohem silnější. No a jako já si skutečně myslím, že pokud tady nebude jako intenzivní ochota něco udělat s daňovými ráji, počínajíc Kajmanskými ostrovy a konče Irskem, tak jako zůstane akorát u těch hezkých proklamací, že tentokrát teda opravdu už se do toho pustíme, a potom to vždycky končí tím, že se zvýší DPH.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ekonomka Ilona Švihlíková a její názory. Děkuji Vám za ně. Mějte se krásně, na slyšenou.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Příjemný poslech Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.