Přepis: Jak to vidí Ilona Švihlíková 25. ledna 2021

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný den přeje Zita Senková. Jako každý všední den je tady v pravidelném čase rozhovor na témata, která hýbou společností. Reflexi klíčových událostí začneme v novém týdnu ve světě ekonomiky i politiky. Hostem je doc. Ilona Švihlíková, dobrý den.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zaměříme se na povinné kvóty na prodej českých potravin, plány Joea Bidena, na podporu americké ekonomiky i křehkou italskou vládu premiéra Conteho, nerušený poslech. Supermarkety budou muset od příštího roku zajistit, aby u nich lidé nakupovali alespoň 55 % českých potravin. Nařizuje jim to zákon o potravinách, který ve středu schválila sněmovna. Do roku 2028 má tato kvóta vzrůst až na 73 %. Potřebujeme, paní Švihlíková, tyto kvóty? Je to krok k potravinové soběstačnosti Česka, jak argumentují zastánci zákona?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
Tak já si myslím, že přesně u tohoto zákona je potřeba odlišit jednak to téma, které JÁ považuji za naprosto zásadní a velmi důležité. A koneckonců právě ta situace současné pandemie a téma soběstačnosti A strategických sektorů velmi zvýraznilo. A druhá věc je potom, jakým způsobem se snažím dosáhnout toho, což je teda v našem případě právě ten zákon, který vyvolal takové poměrně velké kontroverze. Někdy se argumentuje proti nějakým jako volným trhem podobnými věcmi. Já bych tady možná zdůraznila, že zemědělství je sektor kde tedy jako vhodný trh viru moc nenajdeme. Je to sektor, který je velmi významně dotovaný, ale je potřeba také říci, že velmi významné jsou také národní dotace, které u nás se téměř nepoužívají a řadě v zemí významným způsobem těm zemědělcům pomáhají. Týkají se třeba toho, že neplatí sociální pojištění a nejdou vždycky z kapitoly zemědělství, ale třeba i z jiných ministerstev, ale zkrátka a dobře nemůžeme říci, že by se jednalo o nějakým trh volný to vůbec ne, kde jsou pro všechny země stejná pravidla. Tak tomu opravdu není, a když budeme posuzovat tento návrh, tak je potřeba si tohle velmi dobře uvědomit. Stejně tak třeba i to, že v řadě oblastí třeba vepřové maso, to je, řekněme, velká bolest současná českého zemědělství, tak tam samozřejmě ten trh to zpracování masa je de facto oligopolní. Tam jsou nějaké 4, 5 velkých evropských firem. A možná poslední bod bych ještě dodala, je potřeba si také uvědomit, že velmi silně ten zemědělský trh v rámci EU ovlivnily ty ruské sankce, kdy Rusko začalo chránit více svůj trh a jednoznačně si stanovilo tedy ten cíl soběstačnosti, i když o něm mluvilo už dlouho, ale teď se mu, řekněme, daří postupně naplňovat, a to vyvolalo v některých zemích typicky třeba Španělsko, když hovoříme o tom vepřovém obrovské přebytky. No a ty potom třeba začaly směřovat k nám. Ale právě za ty já bych řekla dumpingové ceny, protože tam je skutečně velmi silná ta národní podpora. Takže tohle všechno je potřeba velmi dobře vnímat, když někteří hned kritizují ten, ten zákon jako, jako protitržní, tak je potřeba si uvědomit, jaká je ta reálná situace na tom zemědělském trhu v rámci Evropské unie.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Takže ten zákon byste schválila, tak jak je napsaný? Já možná jenom připomenu, že aby teda začal platit, musí ho ještě schválit Senát a podepsat také prezident. Už nyní začínají od něj couvat od toho zákona vládní politici, jejichž strany pro zákon hlasovali.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
Je to tak, je to velmi sporné téma a tady už se potom dostáváme k tomu konkrétnímu naplnění. To znamená, jestli právě tento způsob povede k tomu, že se zlepší to postavení českých zemědělců a tady samozřejmě já to velmi chápu, říkám, já jsem velký zastánce potravinové soběstačnosti, beru to jako jeden z hlavních strategických úkolů. Na rovinu řečeno i vzhledem k ekologickým cílům jo, ono jako já dost dobře nechápu, jak někdo může zastávat green deel a řadu velmi ambiciózních cílů a na druhé straně souhlasit s tím, že základní potraviny, rajčata, prostě tady jezdí 1000 km sem a tam. To jaksi nejde dost dobře dohromady. Ale nejsem si jistá, že tahle forma bude úplně, úplně ta šťastná. Takže předkladatele chápu, ale obávám se, že to bude chtít možná trošku jiný přístup, ale velice vítám, že tohle téma se objevuje v té, v té debatě a skutečně si myslím, že je potřeba se jako tvrdě podívat na to, jak ten zemědělský trh funguje doopravdy, bez nějakých frází o volném trhu, které neodpovídají realitě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Otázka je, mohou-li se vůbec obchodníci zavázat k tomu, co u nich budeme my zákazníci nakupovat, protože to by pak museli nabízet pouze české zboží, aby měli jistotu, že si lidé nekoupí něco jiného.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
Tam jsou i jiné otázky, třeba jak definovat české zboží, to znamená z hlediska třeba přidané hodnoty značení. Tam je samozřejmě celá řada věcí, která i, která by bylo potřeba vyjasnit. Ale znovu u těch řetězců, víte já si myslím, že je potřeba tady si možná trošku připomenout to, co říkala nedávno ministryně financí, když jí někdo navrhoval, aby se snížilo DPH, protože se tak různě měnily daně a ona tam řekla správně, že i kdyby se DPH snížilo, tak marže řetězců jsou takového rázu, že by se to na cenách potravin neobjevilo. A tady se nám objevuje jiný zásadní problém, a to je prostě tržní síla těch řetězců a jejich politika vůči, vůči zemědělcům, vůči potravinářským firmám. To je prostě podle mě něco, na co se prostě musíme podívat, pokud chceme řešit i problém potravinové soběstačnosti. Ale z hlediska ministerstva financí nestačí říci, že to je, že to je tak, že prostě to DPH směrem dolů, tak říkajíc, by by nezafungovalo, ale je taky potřeba s tím něco dělat a pokud tam jsou nějaké nelegální praktiky, tak by se samozřejmě o to měla zajímat velmi silně finanční správa. Takže je to celý velký balík problémů a já znovu připomenu tedy, že jsem velkým zastáncem potravinové soběstačnosti a že závislost ve strategických sektorech se mi pranic nelíbí, ale že možná budeme muset nad tímto tématem přemýšlet trošku komplexněji. A já bych ještě zmínila, že jedna věc je zákon, ten se může zrušit, někdo ho může zase velmi rychle se proti němu postavit, ale já jsem hodně strukturální člověk, takže bych jako optimální prostě viděla spojení zemědělců, spojení potravinářů a samozřejmě i toho odbytu. My máme obrovskou pravici družstev sahající až do poloviny devatenáctého století, je na co navazovat a jakmile takhle vytvoříte strukturu, tak to už se ničí mnohem hůř než nějaký zákon.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem Česká republika za rok a půl převezme v Radě Evropské unie předsednictví. Mezi naše priority vláda chce zařadit odstraňování bariér na vnitřním trhu. Tak možná bychom mohli zvednout to téma potravinové soběstačnosti.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
Ono já si myslím, že ta témata se budou vyvíjet, co si budeme povídat, přijde koronavir a vše je, vše je jinak. Ale myslím, že vidíme, že i v rámci Evropské unie poměrně silně. Rezonují ta strategická témata, týká se to třeba také ochrany přímých zahraničních investic. Jejich screeningu a podobně, to znamená myslím, že tahle linie bude postupně posilovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ekonomka Ilona Švihlíková, která je ve studiu Českého rozhlasu. Určitě prostudovala záměr nového amerického prezidenta Joea Bidena. On představil velký balík opatření na podporu ekonomiky ve výši téměř dvou bilionů dolarů. Obsahuje například nové přímé platby Američanům, pomoc pro vlády státu místní samosprávy, více financí na boj proti globální pandemii a tak dále, jak to hodnotíte?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
Tak je to samozřejmě velmi ambiciózní plán, to hlavní heslo prezidenta Bidena, /nesrozumitelné/ což znamená vlastně obnovu a je tam samozřejmě i důraz na to vlastně se odstřihnout od těch politik, které prosazoval jeho předchůdce. Ta současná bitva se povede o ten velký stimulační balíček, který se má dostat až na 1,9 bilionů, bilionů dolarů. A samozřejmě jsou tam i cíle kromě těch krátkodobých, jako je samozřejmě urychlení vakcinace, jako jsou právě podpory v nezaměstnanosti a nějaká prostě základní záchranná sociální síť pro ty Američany, kteří se vinou koronaviru dostali do, do vážné situace. Tak tam jsou i dlouhodobější cíle. Je třeba podobná s Trumpem ta snaha posílit a modernizovat tu americkou infrastrukturu. A stejně tak posílit ten program Buy American, což do značné míry vlastně reflektuje, řekněme, slabší postavení toho amerického zpracovatelského průmyslu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Liší se nějak, paní Švihlíková, zásadně ten Bidenův pohled na ekonomiku?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Od Trumpa?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
Určitě velmi výrazně, minimálně rétoricky, protože Trumpa už můžeme hodnotit, Bidena samozřejmě ne, protože jaksi je prezidentem teprve malou chvilku, ale minimálně podle toho programu tohle jsou společné body tedy, řekněme to posílení americké konkurenceschopnosti, když se asi budou lišit ty nástroje, to ještě uvidíme. Nicméně Biden minimálně rétoricky klade velký důraz na nerovnosti v americké společnosti, řekněme, více na tu, na tu sociální stránku. Biden samozřejmě musí také počítat s tím, že v té demokratické straně je silné to progresivní křídlo, které reprezentuje třeba Bernie Sanders, který nyní v senátu bude mít velmi, velmi významnou funkci. To znamená tady on to asi nějakým způsobem bude muset reflektovat, i když ta opozice republikánská bude silná, takže třeba, když dáme příklad s tou minimální mzdou, tak federální minimální mzda se ve Spojených státech nezvyšovala od roku 2009 a právě tím, jak nízká tak velmi výrazně přispívá k pracující chudobě v USA. Opět velký problém, který také Biden, Biden zmiňoval. A on tam vlastně přijal ten plán toho, řekněme, socialistického křídla, které reprezentuje Sanders na zvýšení té federální minimální mzdy na 15 dolarů za hodinu, ale už ví, že jaksi proti tomu bude velký odpor, takže to, řekněme, krájí nebo dává postupné kroky, že nejprve se to bude prostě týkat tam, kde jsou nějaké smlouvy s federálními orgány a podobně. Jo, takže je otázka, jakým způsobem bude ta, ta prosazení, ta jednotlivá opatření, která, řekněme, mají nějaký trošku jako sociální étos prosazovat, protože tam republikánská opozice samozřejmě zůstává, a to ještě pořád nevíme, jak bude reagovat Trump, který sice čelí tomu opožděnému impeachmentu. Ale musíme si uvědomit, že ho volilo 74 milionů Američanů, a to je mnohem víc dokonce, než když byl zvolen jaksi v tom roce 2016, to jako není malý počet lidí. A jak se zdá, tak Trump možná nebude chtít odejít pouze do důchodu na golf a možná bude uvažovat o nějakém vlastním hnutí, takže ta dynamika v té americké společnosti nás může ještě překvapit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Lze také očekávat nejspíše zvyšování daní, hlavně pro bohaté Američany a velké korporace. To neopomněl Donald Trump ve svém úplně posledním projevu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Před odletem z Washingtonu zmínit.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Před svými sympatizanty.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
Přesně tak to je, protože samozřejmě Spojené státy v těch posledních letech jedou na dluh skutečně velmi výrazně. A i ten nový vlastně stimulační program je, je obrovský. Ale Biden také v těch svých plánech minimálně akcentuje mimo těch, té výdajové stránky samozřejmě i ty příjmy, to znamená zdanění kapitálových zisků, právě navýšení daně bohatým a podobně. A ty argumenty jsou poměrně jasné, ta, ta nerovnost ve Spojených státech je, je obrovská, když se podíváme na ta čísla, tak mnohem víc připomíná spíš nějakou rozvojovou ekonomiku, než, než vyspělou zemi. Možná bych ještě připomněla, že ještě před koronavirem jsme tady měli 38 milionů Američanů, kteří byli závislí na potravinových poukázkách a zároveň 94 milionů Američanů se pohybuje velmi těsně kolem hranice chudoby. To je jako třetina obyvatel. To znamená ta, ta čísla z hlediska nějaké sociální stability nejsou vůbec dobrá a také přispívají, myslím k tomu rozkolu v americké společnosti a Biden samozřejmě, pokud se stylizoval do někoho, kdo spojí americký národ, no tak tyhle věci bude muset řešit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
V lednu 2017 při své inauguraci Donald Trump sliboval udělat Ameriku zase silnou, bohatou, hrdou, bezpečnou, prostě zase skvělou. V jakém stavu ekonomicky ji zanechal? A tady asi bychom měli být spravedlivý a rozdělit to období do vypuknutí pandemie nového typu koronaviru a nyní.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
Přesně tak, ten koronavir samozřejmě narušil nejen Spojené státy ale celý svět. To znamená, nebylo by to asi úplně fér, ale je potřeba také říct, že prostě Trump to nebezpečí té pandemie velmi silně podceňoval, až bychom řekli téměř jako zesměšňoval a je možné, že když si vezmeme, že byl populárnější u těch starších voličů, kteří přece jenom jsou ohroženi více, že mu to jaksi nepřidalo zrovna a může to být jedním z faktorů, proč nakonec vůči Bidenovi neuspěl a já bych řekla, že Trump na počátku mimo těch vzletných řečí, které slyšíme vždycky, poměrně slušně definoval některé problémy, které Spojené státy mají dlouhodobě, a to zejména odchod průmyslových výrob do zahraničí. Té zemi prostě potom chybí průmyslová páteř a pak se to poznám, minimálně na širokém rozpětí mezd a na velké nerovnosti a také prostě chátrající infrastrukturu. To jsou některé body, které byly dobře definovány, ale bohužel vlastně se mu moc nepovedlo s tím cokoliv udělat a jeden z těch důvodů je, že on ty problémy vnímal dominantně jako vinu někoho jiného ve smyslu externího aktéra, to se tím hlavním nepřítelem se teda rychle stala, rychle stala Čína. Ale nevnímal jako problémy uvnitř té americké ekonomiky. To znamená vlastně, sice jako rozpoutal obchodní a technologickou válku s Čínou, ale, že by to americké ekonomice pomohlo, se rozhodně nedá říct ani z hlediska nějakého dramatického navýšení pracovních míst ani, ani jinak a většinu těch nákladů z cel zaplatili američtí spotřebitelé. Takže to asi nebyla úplně ideální cesta. Na druhou stranu prosadil velkou daňovou reformu, byl bezesporu oblíben v řadě těch byznysových kruhů, to znamená třeba těch, kteří podporují těžbu fosilních paliv. To je samozřejmě velmi silná stránka nyní americké ekonomiky, že jo zemní plyn, ropa, tam USA si tam v téhle těžbě v posledních letech vedou jako velmi dobře, jsou významným světovým aktérem a Trump tahle odvětví podporoval. Ale celkově vzato si myslím, že navzdory, řekněme, relativně slušné definici některých problémů, tak prostě nebyl schopen ty věci dotáhnout do konce a já bych řekla, že jako velmi výrazně destabilizoval ty mezinárodní vztahy a hlavně zbytečně jo. On je destabilizoval, ale jako nic z toho nezískala pro sebe ani, ani pro své občany, že jo. No a potom takováhle chaotická politika. Jako těžko můžete čekat, že, že prostě si získá nějaké jako širší světové sympatie.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Máte naladěn Český rozhlas a pravidelný rozhovor, dnes s ekonomkou doc. Ilonou Švihlíkovou. Uprostřed pandemie se Itálie potýká s vládní krizí. Premiér Giuseppe conte sice ustál hlasování o důvěře, nicméně jeho kabinet vládní koalice je velmi křehká a nemá většinu poté, co jí opustila malá, byť jak se nyní ukazuje velmi důležitá strana expremiéra Matteo Renziho Italia Viva, neboli Živá Itálie, která by vlastně se mohla postarat o to, aby byla ta vláda mrtvá.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
Je to tak, ta italská politická scéna já bych řekla nenudí skoro nikdy. A je asi potřeba zmínit, že menšinové vlády a, řekněme, méně stabilní uskupení jsou v Itálii jaksi běžné, to znamená myslím, že s běžným Italem už to moc nic neudělá, i když v zahraničí tyhle věci samozřejmě bedlivě, bedlivě sleduje. Když jsem se dívala na Matteo Renziho, tak on je samozřejmě jaksi ne úplně úspěšný politik a ta jeho malá strana se ocitá někde kolem tří procent, takže nějaké to zviditelnění asi jako bylo, bylo namístě, protože jinak jaksi, i když je, i když je Italia Viva, tak mu hrozí jaksi odchod do politického hrobu z tohohle hlediska. Takže možná proto jaksi rozpoutal takovou, takovou destabilizaci. Jedním z velkých témat, které se v Itálii řeší a u nás se také zmiňuje, je čerpání a zaměření toho takzvaného fondu obnovy, který vlastně má pomoci zemím postižených koronavirem, modernizovat ekonomiku a ne jenom jaksi tlumit ty škody, které byly způsobeny, ale právě je tam i nějaký pohled, pohled do budoucna. No a samozřejmě v Itálii tím pádem probíhá diskuze, jakým směrem by se ta země měla vydat i u nás, by tahle diskuze samozřejmě měla probíhat a.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ano, promiňte, jenom Matteo Renzi tvrdí, že nechce nechat vládu promrhat miliardy z Evropské unie, ten plán obnovy italské ekonomiky má mít k dispozici bezmála 230 miliard eur.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
No, promrhat, víte, Itálie je ještě pořád velká ekonomika a samozřejmě, že ty, ty miliardy, jako jsou hezké, ale zase si musíme uvědomit, že i když ta částka jako tvoří nějaký jako přes těch 200 miliard, tak si musíme uvědomit, že tam je prostě nějak jakoby časové rozprostření jo. Já si myslím, že většina zemí kromě situací třeba pandemie by prostě měly být schopny dlouhodobě si svoje záležitosti řešit samy pomocí svého rozpočtu. Jo, a nespoléhat nutně jako na, na externí zdroje. Ale samozřejmě řekněme pandemie je specifická situace. V Itálii je potřeba si uvědomit, že už dlouho ta ekonomická situace je velmi špatná. To znamená ta země je skutečně v nějaké dlouhodobé dvoudekádové stagnaci. Je to poznat na příjmech lidí. Je to samozřejmě poznat na nezaměstnanosti, na nezaměstnanosti mladých a ona hrozně potřebuje nějaký, nějaký modernizační impuls. To potřebují samozřejmě různé země, i Španělsko to řeší samozřejmě. My bychom to také měli řešit. Řada těch otázek, které vlastně jsem se dívala, řeší v té Itálii nebo o nich prostě diskutují, jsou podobné nám. Takže tam není tak vzdálené jo. Třeba jedno z těch témat je otázka absorpce, jak ta daná země je schopná absorbovat nejenom musíme rychle ale i rozumně ty částky z různých, z různých fondů a když jsem viděla takové ty mapičky čerpání, tak ty nejhorší země byly označeny červeně. A zjistila jsem teda, že kromě Itálie, která byla červená, jsme byli červený taky. Takže tady zrovna máme jednu, jednu podobnost. Já mám velké pochybnosti i u nás musím říct, protože přece jenom těch zdrojů bude poměrně hodně v krátkém časovém horizontu a teď jako musím říct, že mám jako obavy, jestli to dokážeme vyčerpat, já se nebojím, že se to vyčerpá, ale jako komu to půjde, že nebo spíš pro koho to půjde a kde to vůbec končí, protože my skutečně také potřebujeme tu ekonomiku výrazně, výrazně modernizovat, podobně jako, podobně jako Itálie a je škoda toho nevyužít prostě, když ta, když ta možnost je. No a Itálie právě v tuhle chvíli má sice jaksi nahozenou velké množství, velké množství projektů, ale nejsou zatím nějak specifikovány. Myslím, že netvoří ani nějaký základní národohospodářský rámec, což je stejný problém u nás zase. Je tam, je tam skutečně podobnost a samozřejmě Itálie se dlouhodobě potýká s poměrně komplikovanou byrokratickou strukturou, lokálních, regionálních a centrálních orgánů. Zase něco, co poměrně dobře známe i u nás, že takže třeba ta realizace investic je, je poměrně obtížná. A to samozřejmě něco, s čím se Itálie bude muset, bude muset vypořádat, nejen kvůli plánu obnovy upřímně řečeno, kvůli sobě samozřejmě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak je nyní vůbec tedy manévrovací prostor premiéra Conteho, kdo by jeho vládu mohl podpořit i za jakou cenu, protože v úvahu je i návrat Matteo Renziho zpět do vládní koalice asi méně pravděpodobný. Pak je menšinová vláda, kterou by podpořil Sergio Mattarella prezident nebo vypsání nových voleb, které by se mohly konat, teda předčasné volby v červnu. To je asi to, co Itálie vůbec nepotřebuje.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak to vidíte?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
Je pravda, že pravicové strany vyzvaly k novým volbám, což jistě není překvapivé, protože ta jejich pozice není nějak, není nijak slabá. A Salvini už se bezesporu vidí, vidí premiérem, ale jako v současné situaci si nemyslím teda, že by tohle bylo ideální. Říkám za nějakého běžného provozu jsou Italové zvyklí, že se premiéři poměrně střídají a že zkrátka politická stabilita není úplně charakteristikou téhle krásná země, ale jako v současné době bych to teda opravdu nedoporučovala. To znamená myslím, že menšinová vláda a zase máme podobnost s Českou republikou, že. Je něco, co jako ta Itálie dokáže, dokáže zvládnout a já musím říct, že Renzi se často rád prezentoval jako takový ten odpovědný politik, který prostě vidí dál a není takový ten klasický italský skvělý řečník, ale je trošku jako jiný, jiný svým zaměřením a teď prostě to ten jeho, ty jeho kroky jsou jako velmi silně destabilizující. Prostě v situaci, v situaci pandemie a situaci řady obtížných ekonomických rozhodnutí a já vám skutečně podezření, že je prostě dělá s cílem se, s cílem se zviditelnit a s cílem prostě zachránit tu svojí malou pidi stranu, která jako, jejíž popularita prostě dlouhodobě v té italské politické scéně klesá jo, takže to je přesný opak nějaké prostě odpovědné politiky, o které on tak rád hovoří.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Asi Giuseppe Conte, premiér, nemá příliš štěstí na politiky jménem Matteo, protože Matteo je také Salvini, který jako ještě někdejší ministr vnitra odešel.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
A ono je to čisté jméno v Itálii, takže má on má Conte šanci, že ještě třeba na nějakého další Mattea narazí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Paní Švihlíková, jak se pandemie koronaviru podepsala ekonomicky na Itálii?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
Tak víme, že Itálie byla zemí nejvíce postiženou z hlediska jak času, tak tak dopadů v těch prvních jarních měsících a že vlastně ostatní země jí sledovaly s velkým, s velkým varováním, že jo ty obrázky z Itálie vlastně byly určitým mementem a určitým jakoby říkám možná uvědoměním si vážnosti situace, protože ještě zaznívalo si vzpomeňme, no to je někde v Číně, a to je daleko, že jo a zapomněli jsme, jak ten náš svět je hrozně propojený. Ten problém Itálie není jenom otázka zdravotnictví podfinancovaného samozřejmě s mnohem horší infrastrukturou na jihu a on je právě dlouhodobý. To je proto to horší, že vlastně ta Itálie skutečně jako se, abych tak řekla plácá od ničeho k ničemu a už jako hrozně dlouho je to, prostě už to trvá dekády skutečně a samozřejmě ten, ten problém nezaměstnanosti je malý, něco, co se strašně podepisuje i na té, na té náladě v té zemi, takže ta Itálie stále strašně potřebuje nějaký impuls, nějaký plán, nějakou vizi. To mi zase připomíná upřímně řečeno to, co potřebujeme i my v České republice. Itálie řeší ten problém té regionální disparity dlouho jo. To je prostě otázka opravdu velmi, velmi dlouhodobá pro tu Itálii a má samozřejmě své velmi silné politické dopady. A my zase řešíme jiný problém. My řešíme samozřejmě problém mzdový, ale ona ta Itálie taky vlastně už, jak se propadá vlastně ekonomicky jo už ty dekády, vlastně od té doby co vlezla do eurozóny, tak, tak je tam velmi silná divergence jo. To znamená je tam divergence mezd od toho takového jádra, řekněme, Německo Nizozemsko, Rakousko, a to samozřejmě ti Italové také cítí a jakoby jim prostě ujížděl vlak jo a myslím, že právě ty pandemie takové ty zlomové body a zase to platí pro nás, jsou vhodnou dobou prostě přemýšlet, kam tu zemi posunout dál, protože takhle už to prostě dost dobře dál a já myslím, že i Italové i my to tak nějak cítíme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
To byl pohled ekonomky Ilony Švihlíkové. Děkuji vám za to, na slyšenou.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media. Texty neprocházejí korekturou.