Přepis: Jak to vidí Ilona Švihlíková – 24. ledna 2022

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den a celý nový týden přeje Zita Senková. Vítám vás u rozhovoru na aktuální témata, jak jinak než v souvislostech. Mým dnešním hostem je ekonomka Ilona Švihlíková. Dobrý den, paní docentko.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pozornost zaměříme na priority vlády v oblasti veřejných financí, jak je stabilizovat. Porovnáme strategie centrálních bank, Spojených států, eurozóny, Evropy i České republiky. Rozebereme světové ekonomické fórum v Davosu, volání miliardářů po spravedlivějším zdanění bohatých. No a neujdou nám ani ceny ropy a jednání skupiny OPEC Plus, přeji nerušený poslech. Kabinet Petra Fialy v programovém prohlášení mimo jiné slibuje konsolidaci veřejných financí. Paní Švihlíková, jak to chce dosáhnout, zvyšovat daně nechce, nicméně změny v daňovém systému nevylučuje.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Tak je pravda, že ta část veřejné finance tvoří hned první součást programového prohlášení, z čeho by se asi dalo usuzovat, že tu část, které je přikládána novou vládou velká důležitost. Nicméně přestože ten cíl konsolidovat veřejné finance je jasný. Tak v celé té části nenajdeme nic, co by indikovalo, jak to vláda chce udělat. On tam totiž ten směr jaksi vůbec naznačen není písemně. My víme od představitelů vlády, že odmítají zvyšovat daně. Pak se z toho zvyšování daní stalo, že se nebude zvyšovat daňová kvóta, což je trošku něco jiného. Protože samozřejmě daňová kvóta máme jaksi daně, případně teda i včetně toho sociálního pojištění. A máme to poměrově k HDP. Takže to je taky potřeba jako vnímat, že třeba úplně to HDP vláda nedokáže, nedokáže zcela kontrolovat a zcela ho třeba předem, předem určit. Taky jsme slyšeli některé zajímavé obraty. Já jsem zjistila, že daně se dají valorizovat. Já jsem doposud žila v domnění, že se dají valorizovat jenom důchody, případně sociální dávky. Takže se neustále dozvídám něco nového. Ale bohužel to, co bych se chtěla dozvědět z toho programového prohlášení ohledně té případné konsolidace, tak tam k tomu jako není vidět téměř nic. Prozatím tedy z těch prohlášení ministra financí je patrné, že hledá úspory na straně výdajové. Zase není úplně jasné přesně, přesně kde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Protože většinu výdajů tvoří ty mandatorní.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Jednak to a samozřejmě v rámci toho rozpočtového provizoria tam prostě jak ta vláda sama má velmi omezený prostor, na co může, nebo nemůže sáhnout. To je taky potřeba říct. No a další, další věc samozřejmě se týká toho, že vyšší inflace, než bylo predikováno ministerstvem financí, automaticky přinese vyšší příjmy, aniž by vláda cokoliv dělala. Protože samozřejmě daně tam nás zajímají nominální veličiny a ne nereálné veličiny. Takže ta vyšší míra inflace se jaksi sama a postará o to, že prostě to inkaso daní bude vyšší. No a další věc, která mně vadí nejvíc je, že se vlastně vláda tváří, jakoby ten problém celý nastal na straně výdajů. Když on jednoznačně nastal na té straně příjmů. Já už se nechci opakovat, už jsem o tom hovořila mockrát, ale musím říct, že mě přece jenom překvapuje, když prostě o těch příčinách toho vysokého deficitu v tom dokumentu nenajdeme ani slovo. Takže cudně jsou zamlčeny změny nejenom zrušení té superhrubé, pro které třeba některé strany té koalice hlasovaly ale i další změny, které právě přispěly a vlastně tvoří ten vysoký strukturální deficit, který údajně tedy vláda chce řešit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Možná už se nechtěla vláda v tom programovém prohlášení opakovat, to co je třeba známé. Co myslíte?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Se možná kvůli tomu nechtěli rozhádat, protože si vzpomeňme, že právě u té řekněme klíčové položky. Ta superhrubá mzda to je tak 100 miliard výpadek. Tak tady prostě ty strany, koalice hlasovaly velmi odlišně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Tak na čem nebo kde lze šetřit podle vás, z čeho lze vlastně ukrajovat?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Já tam jako upřímně řečeno moc prostor pro jako ukrajování, pro ukrajování nevidím. Samozřejmě můžete navrhovat nějaké jako provozní, provozní snížení, což bude v jednotkách miliard. Tady mytická položka jízdného, pomalu jak nějaký bájný barevný nosorožec, jednorožec, který prostě jako může za všechno. Tak taky zjišťujete, že to prostě je částka jako kolem šesti miliard. Tak ve chvíli, kdy jenom jednou změnou daňovou uděláte sekeru 100 miliard, tak to vás zrovna tohle nevytrhne. To znamená, že tady spíš budete sčítat nějaké jako menší položky, které se nakonec mohou projevit velmi negativně u té agregátní poptávky. A jejich vliv na konsolidaci bude naprosto zanedbatelný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A coby naopak z vašeho pohledu, paní Švihlíková, mělo opravdu efekt na konsolidaci těch veřejných financí, jak je stabilizovat?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Víte, já si myslím, že ten problém nastal na straně příjmů a je potřeba ho řešit na straně příjmů zcela na rovinu prostě. Pokud chceme mít nějaký jako zhruba funkční stát, a to si jako nedělám iluze, ale řekněme zhruba funkční, ve smyslu jako zachování nějakého systému důchodů, nějaké infrastruktury. Nějaké prostě základní bezpečnosti, tak prostě na to musíme mít odpovídající daňovou strukturu. A ten výpadek 100 miliard, když vezmu jenom tu superhrubou, je prostě natolik významný, že ho prostě na straně výdajů nelze řešit s výjimkou toho, že by se samozřejmě zprivatizovaly některé veřejné služby, což prozatím teda vláda říká, že dělat nechce prozatím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak už jste vlastně naznačila, ministerstvo financí ve své nové prognóze zhoršilo odhad růstu ekonomiky. V letošním roce nám 3,1 % zároveň čeká vyšší průměrnou inflaci za letošní rok, a to až 8,5 procenta. Jenom připomenu, že v listopadu počítalo pro letošní rok s inflací přes 6 %. Vlastně taková čísla jsme tady už docela dlouho neměli.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
To je pravda, neměli jsme je velmi, velmi dlouho. A je pravda, že tak vysoká čísla neměly ani další země. Ať už tedy zmíníme třeba eurozónu nebo Spojené státy. Tam vidíme skutečně míry inflace, které ty země nezaznamenaly třeba 40 let. A tím pádem je to samozřejmě i pro ty centrální banky a centrální bankéře nová zkušenost. Už jenom z toho důvodu, že ta inflace je dominantně nákladová. To znamená vrací se nám tady vlastně fenomén, který byl silných v sedmdesátých letech minulého století. Ale opravdu v těch posledních dekádách jsme ho takhle intenzivně nezaznamenávali. A právě ty centrální banky nyní se rozhodují, jak budou na tuto velmi specifickou situaci reagovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A reagují, respektive už se rýsují rozdílné přístupy. Například předseda Rady guvernérů americké centrální banky /nesrozumitelné/, se rozhodl nasadit na inflaci měnovou uzdu nebo brzdu. Zatímco šéfka Evropské centrální banky Kristine Lagardeová ta stále váhá. A vlastně ten názor Evropské centrální banky se liší nejenom od Spojených států, ale v podstatě i od České národní banky.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Přesně tak, ono ty postoje jsou, jsou skutečně velmi odlišné. A je vidět, že je to nejenom zajímavá intelektuální debata, ale skutečně tyhle ty odlišné přístupy a názory na vznik té inflace a na její trvání, se potom odráží ve formulaci té hospodářské politiky. Když se podíváme na ty Spojené státy, tak samozřejmě ta inflace je něco, co velmi výrazným způsobem snižuje popularitu prezidenta Bidena. FED ohlásil, že bude přistupovat velmi pozvolna k nějaké měnové restrikci. Nicméně je potřeba říct, že ona ta aktuální sazba FEDu je 0,25. To znamená, je jako velmi, velmi blízko nule. Vlastně to, co zatím FED spíše dělal bylo, že utlumoval ty expanzivní programy, které měl předtím, předtím nastavené. Zároveň je potřeba říct, že prezident Biden se rozhodně nemíní vzdát toho cíle ekonomického růstu a snaží se ne úspěšně pro něj protlačit ten balík /nesrozumitelné/. Vlastně v poslední době hovořil o tom, že ho bude muset rozkrájet, aby ho protlačil, protlačil kongresem. Naproti tomu třeba Evropská centrální banka zůstává na té nule neustále. To znamená základní, základní sazba je 0. K tomu byla velká debata právě o tom Davosu, jak jsme ho už zmiňovali. Kde vlastně Kristine Lagardeová hovořila o tom, že se domnívá, že ta inflace je dominantně nákladová. Především zasahuje ceny energií. A žen nemá trvalou podobu, že se domnívá, že vlastně nějaké masivní zvyšování úrokových sazeb by mohlo velmi výrazně ohrozit růst a konvergenci, konvergenci v eurozóně. Ona teda je samozřejmě zodpovědná dominantně za eurozónu. Zároveň zdůraznila, že Spojené státy jsou trošku v jiné fázi cyklu. To znamená, že se domnívá, že u nich to oživení je, je masivnější než v Evropě a že teda není možné jít stejným směrem. Vlastně to, co bylo zajímavé na tom, na tom Davosu, o kterém asi ještě pohovoříme. Bylo to, že vlastně tam vystupovali zástupci různých zemí a shodli se na jedné věci. A sice, že každý postupuje jinak, protože ta situace je odlišná. Není to stejné jako na začátku pandemie, kdy vlastně všichni přišli s nějakými stimulačními programy. Většinou teda výdajovými na podporu pracovních míst a podobně. A teď je ta situace velice odlišná. To znamená jak třeba Japonsko, tak eurozóna, tak Spojené státy mají jiné priority a postupují jinými způsoby. Takže je tam taková jakoby, ta politika není synchronizovaná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
V eurozóně vystoupala prosincová inflace k historicky nevídaným 5,3 %. Co se týče České republiky, paní Švihlíková, tak vlastně Česká národní banka chce ještě víc zvýšit úroky. A to už ty stávající hlavní sazba je na úrovni 3,75.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Ano, ano, přesně tak. Ta sazba vlastně ČNB patří k největším v tom vyspělém světě. V tuhle chvíli mě nenapadá žádná země z toho, řekněme, vyspělého okruhu, která by šla cestou takto vysokých úrokových sazeb. Znamená to jednak, že ČNB hodnotí tu situaci jako, jako velmi nebezpečnou. Čímž teda je v silné divergence oproti Evropské, Evropské centrální bance. Víte, že ta oficiální vyjádření guvernéra Rusnoka tvrdí, že ta inflace by se mohla stát trvalou součástí toho ekonomického prostředí. On se obává upevnění inflačních očekávání, a proto vlastně ta ČNB minimálně oficiálně to tak říká, takhle šlápla na brzdu. Znamená to samozřejmě, že to makroekonomické prostředí, když se vrátím k té naší vládě, je z toho hlediska velmi nepříznivé. Protože jako provádět nějaké masivní škrty za situace takhle obrovských úrokových sazeb. Teď myslím v mezinárodní srovnání. No, tak to je jako sebevražedná mise de facto. To znamená, že provádíte dvojí restrikci, a to jako nemůže dopadnout, dopadnou dobře. Myslím, že ČNB se domnívá, že ta vysoká úroková sazba přispěje k posilování koruny, což vidíme. Že ta inflace se utlumí tomu, tím, čemu my říkáme kurzový kanál v ekonomii. My vidíme samozřejmě to posilování koruny. Víme, že jsme se dostali pod 25 korun za euro na konci minulého roku. Nejsem si jistá, jestli jsou malí a střední exportéři z toho úplně nadšení. Já teda upřímně řečeno si myslím, že koruna posilovat musí, že to je vůči euru, že to je, že to je správné. Ale nejsem si jistá úplně jako touhle kombinací opatření zrovna v této době v rámci, řekněme, toho aktuálního načasování.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Kam mohou povést vlastně ty rozdílné kurzy, směry těch jednotlivých centrálních bank, které jste popsala. Bude to něco znamenat v praxi?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Určitě, tak minimálně z hlediska ekonomické teorie prostě dobře uvidíme, jaké to bude mít dopady. My tady máme jako přímo před sebou nádhernou případovou studii. Na jedné straně Slovensko, které má podobně vysokou míru inflace jako my a má úrokové sazby 00. A potom Česká republika, která má vyšší inflaci a má 3,75 a půjde to bezesporu na 4, kam si netroufám odhadnout. Nejsem centrální bankéř a nesedím v bankovní radě. Takže to minimálně tohle to porovnání v účinnosti těch politik bude, bude velmi užitečné. Samozřejmě pro světovou ekonomiku je klíčové, jak se zachovají ti hlavní hráči. To znamená především americký FED. Pokud ten se rozhodne zvyšovat úrokové sazby, tak se děje to, co už známe. To znamená, začnou se měnit kapitálové toky. To znamená začne se jiným způsobem pohybovat světový kapitál. To může mít velmi výrazné dopady třeba na řadu rozvíjejících se zemí. A když připomenu šéfku MMF, tak právě Kristalina Georgieva před tímto varovala, ale vlastně vzkázala všem zemím, pokud máte dluh denominovaných v amerických dolarech, tak rychle něco dělejte, než začnou Američané zvyšovat sazby. Potom to pro vás může být velmi drahé a velmi nebezpečné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje a vysvětluje docentka Ilona Švihlíková, ekonomka. Bude rok 2022, paní Švihlíková, překážková dráha, jak to ostatně pojmenovala již zmíněná Kristalina Georgieva, výkonná ředitelka Mezinárodního měnového fondu.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Tak já si myslím, že dobře identifikovala ty hlavní překážky na cestě. Koneckonců v té debatě, co jsem viděla a můžou se podívat i posluchači, protože vlastně celé to světové ekonomické fórum je, je on-line. Tak v tomhle byla relativně shoda. To znamená samozřejmě k těm faktorům, které mohou způsobit problémy, patří pandemie, která už tady s námi je nějaký ten rok a její další vývoj, který je nejistý. Trvající geopolitické napětí, inflace, která je vyšší obecně než centrální bankéři očekávali. To znamená stává se, řekněme, problémem, který nebyl předvídán v této šíři a intenzitě a samozřejmě v případě některých zemí je to i rostoucí zadlužení, které mohlo mít své kořeny už před pandemií, a ta pandemie ho případně ještě zvýšila. To byly takové ty základní faktory, které Georgiva vyjmenovala. Ale potom už tam byly velmi rozdílné reakce a plány zástupců jednotlivých zemí. Já jsem je samozřejmě neviděla úplně všechny, ale přece jenom ta debata mezi právě Mezinárodním měnovým fondem a Georgivou. Mezi Christine Lagardeovou z Evropské centrální banky, mezi japonským centrálním bankéřem. A byla to také ještě ministryně za, za Indonésii. Byla nesmírně zajímavá, protože vlastně každý líčil tu situaci ve své zemi a téměř vždycky začínal. U nás je to jinak. My máme tuhle a tuhle situaci a řešíme jí jinými způsoby. Řešíme jiný problém. Takže závěr byl, že to vlastně ta politika se stává velmi asynchronní a že ten společný postup, který byl na začátku pandemie, už je minulostí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Takže společným jmenovatelem jsou problémy, ale v každé té zemi jsou jiné?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Přesně tak, kombinace a intenzita těch problémů je jiná. Když se podíváme třeba na Japonsko, tak Japonsko prostě i v této situaci má neustále spíše deflaci jo. To znamená ta japonská míra inflace je kolem 0,5. Kdežto ve Spojených státech je 7. Tak to samozřejmě si žádá jiný, jiný mix. A zatímco třeba země eurozóny a my také trpíme vyššími cenami primárních komodit. To není jenom ropa a zemní plyn. To je skutečně všechno. Teď se hodně debatovalo o zvýšených cenách niklu a všech možných dalších kovů nutných pro průmyslovou výrobu. Tak třeba ministryně Indonésie byla samozřejmě poměrně natěšená. Protože Indonésie je velmi významný producent primárních komodit. Takže těm to starost nedělá. Pro ně je to masivní zvýšení příjmů do státního rozpočtu. A ještě vlastně využívají této situace a pokouší se, což se mi velice líbilo, vlastně o to, aby Indonésie nebyla jenom tím vývozcem, já nevím bauxitu. Ale aby skutečně byla schopná vytvářet tu vyšší přidanou hodnotu a i nějak poskytovat větší míru zpracování tomu svému přírodnímu bohatství.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem na Světovém ekonomickém fóru v Davosu stovka miliard, miliardářů a milionářů vyzvala účastníky ke spravedlivějšímu zdanění bohatých. Podle těch nejbohatších další debata v alpském letovisku ztrácí smysl bez většího zdanění nejlépe situovaných lidí. Ta výzva má název věříme v daně, což asi parafrázuje heslo o víře v boha na amerických bankovkách. A mimo jiné v ní stojí, že Davos si v tuto chvíli nezaslouží důvěru světa.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
No je pravda, že ty debaty v Davosu, řekněme, až tak no 5 let nazpět byly vlastně debatami takové té vyvolené elity, která si spíše potvrzovala, že všechno jde dobře. S nějakými výjimkami samozřejmě, nějaké minimální reflexe po velké recesi a že je spíš potřeba uhájit ten status quo. V posledních letech tam, řekněme, zaznívají i jiné názory. Já si vzpomínám, jak jsem se radovala nad tím, že tam dokonce byl v minulosti, nevím, kolik to je let nazpátek 3-4 roky. Debata o té Orentě, což já považuju jako za základní problém současného ne jenom ekonomického ale hlavně politického světa. Protože samozřejmě jakmile máte vliv rentiérů, tak jako si tady můžeme jako hrát na volby a nebude to mít moc velký význam. Takže oni nějaké pokusy byly. Ale ta reflexe jako v té, v té praktické hospodářské politice byla, byla minimální. A samozřejmě, pokud se tam budou setkávat stále stejní lidé a budou hovořit o tom jako, že víceméně všechno je dobře a že nic změnit nejde, tak ta legitimita nutně upadá. Já si myslím, že si je toho vědom i Klaus Šváb, který patří k zakladatelům toho Světové ekonomického fóra. Já si pamatuji na jeho výzvy k takovému tomu, myslím, že tomu říkali inkluzivní kapitalismus nebo, nebo něco podobného. Protože samozřejmě ta situace v řadě zemí, vezměme Spojené státy prostě z hlediska sociální nerovnosti je naprosto neudržitelná. Ono se to promítá potom někdy i se zpožděním teda i v té, i v té politice. To zdanění těch bohatých subjektů se týká jednak jednotlivců, kteří mají samozřejmě řadu sofistikovaných metod, jak to, jak to obejít. Ale také, také samozřejmě firem. Ale to není možné zapomínat, že my tady skutečně máme obří firmy, které využívají různé daňové kličky a daňové ráje. A nemyslím tím jako že automaticky hovoříme o britských Panenských ostrovech, ať si každý vybaví jo. My ty daňové ráje máme přímo v Evropské unii. Zmiňme Irsko, zmiňme Nizozemsko. Jo to jsou prostě daňové ráje, jak když, jak když vyšije. A ve chvíli, kdy prostě pokud je problém s veřejnými financemi, tak ke kase jsou vždycky zváni jako ti chudší, pomocí zvýšení DPHáčka nebo škrtů na jízdném. Zatímco ti bohatí se nechávají být. Tak potom je otázka, jako jaká je vůbec legitimita takového systému. Takže z tohoto hlediska tu, tu výzvu chápu. Ale on už jich bylo vícero. Ale jak říkám, ta reflexe v té praktické hospodářské politice byla velmi, velmi malá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pohled ekonomky Ilony Švihlíkové. Evropa je závislá na dodávkách zemního plynu z Ruska. Pokud by se situace na rusko-ukrajinské hranici a celkové to napětí mezi Moskvou a západem, tedy Spojenými státy a Severoatlantickou aliancí ještě zhoršovalo, eskalovalo, došlo by třeba k narušení dodávek, tak pomůže třeba paní Švihlíková Katar nebo další velcí exportéři? Snad jenom aktuálně dodám, že Spojené státy podle agentury Reuters nařídily odchod rodin amerických diplomatů z Ukrajiny. Velvyslanectví v Kyjevě zůstává otevřené.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Tak myslím, že ke geopolitické hysterii už toho bylo řečeno dost. Já bych se podívala na tu ekonomickou situaci. První otázka je, proč potřebujeme zemní plyn. Tak samozřejmě zemní plyn je nějakou součástí toho energetického mixu. Ale druhá zásadní věc je, že ve chvíli, kdy podporujete a třeba ještě tlačíte na urychlení, aplikace obnovitelných zdrojů, tak velmi brzo zjistíte, že ty obnovitelné zdroje vám vytváří vrcholně prostě nestabilitu, vrcholnou nestabilitu, protože už jenom tím, že jako nikdy nefouká, nesvítí a podobně. A že potřebujete zdroj, který tu stabilitu dodá. A máte na výběr víceméně ze tří. To znamená, máte buď jádro nebo máte uhlí nebo máte zemní plyn. Víme, že proti jádru je řada evropských zemí, ne všechny. Třeba Francie má velmi silně zastoupené jádro ve svém mixu. Uhlí je tak nějak řekněme všeobecně odmítáno. No tak potom vám samozřejmě zbývá ten zemní plyn. No a odkud ho budete brát? No, tak já bych řekla celkem logicky, že ho budete brát ze země, která ho má hodně. Ruská federace má největší rezervy zemního plynu na světě. To znamená jako pokud jít chcete obejít, tak je to poměrně jako náročná, náročná věc. Protože budete velmi obtížně jako hledat nějakou, nějakou jinou náhradu. Můžete samozřejmě uvažovat o zkapalňování. To je velký trend v těch posledních 20 letech. Řada zemí, včetně teda toho Ruska investuje velmi silně do svých zkapalňovacích kapacit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ale kolik spotřeby pokryje /souzvuk zvuků/.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
To LNG je, je věc, která je samozřejmě ze své podstaty dražší než ten plyn přepravovaný plynovody. Protože ta technologie samozřejmě jako není zadarmo, i speciální tankery něco, něco stojí. A v tuhle chvíli můžeme konstatovat, že LNG je dopravováno především do té asijské oblasti. Logicky tam máte prostě velké odběratele, ke kterým jaksi nemohou vést trubky. Což je samozřejmě Japonsko hlavně a Jižní Korea, ale i další země Indie, Čína, které také prostě rozvíjejí ty terminály a snaží se třeba diverzifikovat svojí, svojí spotřebu. To znamená ten Katar a dneska i Austrálie nesmíme na ní zapomenout. Austrálie neskutečně zvýšila svojí produkci zkapalněného zemního plynu. Tak prostě pro ně ten hlavní odbytový trh je Asie. Už jenom z toho prostého důvodu, že se tam platí mnohem víc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zůstaňme ještě, respektive se přesuňme v posledních dvou minutách k ropě. Zůstane kartel OPEC zřejmě teda u té stávající strategii, uvolňování ropných škrtů?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Ano došlo k menšímu, k menšímu uvolnění. Ale je pravda, že něco je deklarace a něco je naplňování. Já jsem se dívala na ta aktuální čísla, tak sice OPEC měl trošku jako zvýšit těžbu nějakých snad 400 tisíc barelů, což vzhledem k tomu, že poptávka letos asi překročí 100 milionů barelů, není zas tak moc. Ale zdá se, že to prozatím nebo naplňováno. A nemyslím, že nutně z důvodů politických, ale prostě i řekněme technologických. To znamená třeba Libye, Nigérie asi úplně neplní tu, tu těžbu, kterou by, kterou by měli. A samozřejmě, řekněme, si narovinu, že ropa Brent za nějakých 88 dolarů za barel není nic, co by se zemím OPECu úplně nelíbilo. Na druhou stranu je potřeba říci, že ta pozice zemí OPEC už není tak silná jako bývala, bývala dříve. Že hodně očí spoléhalo na americkou břidličnou ropu. No jo, jenže tam se zdá, že v tuto chvíli investoři chtějí, chtějí dividendy. A že jejich ochota investovat do dalších vrtů, je poměrně omezená. To znamená OPEC se v tuhle chvíli tetelí a zdá se, že se bude ještě nějakou dobu radovat z těch vyšších cen.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje ekonomka Ilona Švihlíková. Děkuji za váš čas, názory i informace a přeji hezký den, na slyšenou.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojka přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.