Přepis: Jak to vidí Ilona Švihlíková – 23. listopadu 2021

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Půl deváté. Dobrý den, je tady další rozhovor v souvislostech. Vítá vás u něj Zita Senková. Mým hostem je ekonomka Ilona Švihlíková, dobrý den.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Probereme zejména dopady celoplošné uzávěry na ekonomiku, dluhy zemí v kontextu měnové politiky i Bidenův investiční balíček. Přeji nerušený poslech. Rakousko jako první země Evropské unie opětovně zavedlo na 10 dní celostátní lockdown, který vlastně nikdo nečekal, protože tamní vláda nejdříve 15. listopadu vyhlásila uzávěru pouze pro očkované. Kancléř Schallenberger, který je ve funkci pouhých 6 týdnů, se už omluvil očkovaným za omezení svobody. Zpřísněná opatření pro neočkované lidi, kteří neprodělali onemocnění covid-19 platí od včera také na Slovensku. I v České republice už někteří skloňují možnost takzvaného lockdownu. Vyzvala k němu například Česká lékařská komora, a to kvůli mimořádně vážné epidemické situaci v republice. Navrhuje v co nejkratší možné době zavést povinné očkování dospělých. Paní Švihlíková, vy jste ekonomka, co celostátní uzávěra obecně znamená pro ekonomiku? Samozřejmě je tady celá řada, spektrum dopadů i psychologických, sociálních, ale uzávěru už jsme tady měli.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Přesně tak, je to situace, se kterou už máme zkušenost. Je to zvláštní, že to takhle říkám, jakoby to bylo, jako něco chleba na krámě. Ale skutečně už zkušenost máme. Má ho samozřejmě i Rakousko. A tyto země vlastně měly šanci za těch posledních několik měsíců vypilovat ty různé programy, které mají pro tuto situaci. A ono je to vlastně pořád stejné. Je to podobné, jako bylo u nás. To znamená, většinou tam je nějaká ochrana pracovních míst a jejich udržení. Co v případě krátkodobých lockdownů není moc relevantní, ale v případně těch dlouhodobých to samozřejmě důležité bylo a většina těch evropských programů se inspirovala tou německou verzi toho takzvaného kurzarbeitu, neboli zkrácené práce. U nás je to vlastně ten typ toho antiviru. No a potom tam jsou různé kompenzační stránky té věci. To znamená do jaké míry ten stát přispívá k uhrazení třeba ušlých mezd nebo ještě tam může nějakým způsobem dál pomoci těm firmám, které musí zavřít z hlediska třeba nájmů a dalších nákladů. A tyhle programy, jak už říkám, prostě běžely docela dlouho. To znamená i Rakousko má z tohoto hlediska co použít. To zas takový problém nebude. A ani ne na těch 10 dní, když samozřejmě ta předvánoční doba prostě prostě pro řadu firem je naprosto klíčové období, které může tvořit drtivou většinu jejich tržeb. To je jedna věc. Ale ta druhá samozřejmě je, že pokud tohle bude nějaký nový směr, ke kterému se vzhledem k té zhoršující se situaci ne všude, ne stejnou měrou budou uchylovat i další země. A potom se samozřejmě znovu do centra pozornosti a dostává téma zadlužení, protože zkrátka všechny tyhle ty náklady nese stát. A tím pádem vlastně znovu se nabaluje ta, ta dluhová koule a s tím je otázka, jakým způsobem to řešit. Asi ne úplně eminentně, ale v nějakém minimálně střednědobém horizontu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Když jste zmínila třeba i o tom již předvánočním období, tak včera iniciativa slovenského maloobchodu vydala prohlášení, ve kterém tvrdí, že další lockdown už slovenský maloobchod nemusí přežít, že ze zkušenosti vědí, že ty tři týdny stačit nebudou. Že provozovny maloobchodu budou pravděpodobně zavřené déle. A navíc je to v období, které je pro ně kritické, protože ty běžné tržby před Vánoci mohou představovat čtvrtinu těch celoročních tržeb.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Ono záleží, o jakém typu zboží samozřejmě hovoříme. To znamená, máme zboží, která je velmi silně výkyvově dáno právě těmi Vánocemi. Napadají mě třeba hračky. Tam to asi jako bude poměrně významná, významná část. A nevím, jestli bych použila to slovo nevydržíme. Víte, ono totiž ta pandemie začala velice významným způsobem měnit spotřební zvyklosti, což u šoku tohohle typu bývá. A my vlastně vidíme, že i v tom období, kdy jsme si mysleli, že se třeba vrátíme k nějakému normálu. Já bych to slovo normál teda dala hodně do uvozovek, protože jsme říkali, pandemie mění svět. A ono už potom jako skoro nic není jak, jak bývalo. Ale když si někdo myslel jako, že se vracíme, tak přece jenom je vidět, že ty spotřební zvyklosti se prostě změnily. To znamená mnohem více lidí nakupuje na internetu. Stává se to pro ně běžnou součástí třeba i u statků, kde to dříve nebylo tak běžné. Jako třeba oděvy, které si chceme vyzkoušet. Nebo i boty koneckonců. Prostě tyhle věci, které jsou takové hodně, hodně osobní. Zcela běžné se stalo objednávání krabiček s jídlem do práce. To znamená restauratéři už zjistili, že lidé mnohem méně chodí na obědy a to nesouviselo primárně s pandemií. To bylo ještě v těch časech, kdy to nebyl takový problém před těmi několika týdny. A samozřejmě svojí roli teda sehrálo i zrušení toho, zrušení stravenek, respektive zavedení stravenkového paušálu, abych byla přesná. Takže ty spotřební zvyklosti se skutečně mění. A ta představa, že, že ta, že ty zvyklosti se prostě vrátí do roku 2019, si myslím, že prostě je mimo. Už to tak nebude. No a samozřejmě to má velký dopad na tu strukturu trhu. To znamená, ano, někteří maloobchodníci nutně už buď odešli z toho trhu nebo odejdou. Totéž se týká prostě restaurací. Navíc, pokud si prostě uvidíme třeba případ Prahy, tak tam skutečně jakoby ta hustota restaurací byla enormní, a to i v porovnání s jinými světovými metropolemi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Víme, že od včerejšího dne už restaurace ale i služby nebo pořadatelé kulturních či sportovních akcí nemohou jako potvrzení o takzvané bezinfekčnosti uznávat testy. Mohou vpouštět nebo obsloužit jen lidi s očkováním nebo ty, kteří nemoc prodělali, což podle provozovatelům odradí až 20 % zákazníků nebo klientů.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Nedokážu přímo odhadnout to číslo. Je pravda, že by to asi bylo jednodušší, kdyby fungovala jako aplikace, která to má mít na starosti. Já naštěstí všude s sebou nosím papírový certifikát. Tady je vidět.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ten se hodil včera určitě.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Přesně, on se hodí pořád jako. Technika je pěkná věc, ale jako papír je papír z tohoto hlediska. Ne, tak já si myslím jako, řekněme, si jako na rovinu, že prostě země Evropské unie minimálně budou muset tu situaci řešit nějakými trošku systematičtější nástroji, než je, řekněme, lockdown nebo omezení prostě tohohle typu. Já to spíš vidím jako nástroj přechodného, přechodného charakteru. A nakonec jako to, co tam vidíte, jako tu jednu stranu nebo jednoznačnou cestu, je prostě to povinné očkování jako zcela na rovinu. Jo, protože tyhle ty lockdowny, omezování, kontrolování. Samozřejmě prostě jsou to opatření, která jednak mohou být přijímána s nevolí. Mohou mít samozřejmě nějaké dopady na ekonomiku, i když krátkodobě mohou bezesporu taky pomoci tu situaci trošku, trošku uklidnit. To už je potom spíš pro epidemiology, aby zhodnotili konkrétně ten přínos. Ale řekněme, že jsou to pořád prostě řešení nějakého dočasného, dočasného charakteru. Já si myslím, že minimálně na začátku příštího roku bude asi trošku jasnější, že je potřeba v tomto ohledu zavést nějaké jako jednodušší, vymahatelnější pravidla. Než, než jako neustále kontrolováni. A víme, jak je to s vymáhání práva u nás. To je prostě obrovský problém jako v České republice je, myslím, že to řekl pan Kubek, nic se nedodržuje jo. A ono se hodně /nesrozumitelné/, to je ten základní problém, že můžete nastavit pravidla jaká chcete, ale ve chvíli, kdy prostě nejsou vymáhána, kdy nejsou trestána, no tak to je prostě základní problém. My jsme to viděli už na jaře, kde prostě já jsem jako s udivením zírala, kolik tady je prostě podniků, které si dělaly naprostou srandu z nouzového stavu, v klidu měly otevřeno. Dávaly si prostě fotečky narvaných, narvaných hospod. A stát absolutně nebyl schopen zakročit ani tím, že prostě by sebral jako živnostenské oprávnění, což je úplně elementární instrument toho, aby prostě skutečně jako neříkám to často, ale tohle by v tom Rakousku a Německu prostě možné nebylo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Myslíte, že lze teda zkontrolovat, je v silách vůbec, já nevím, těchhle těch složek třeba zkontrolovat každý podnik, každou restauraci, každé zařízení?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Ta vymahatelnost práva je prostě u nás jako hrozně, hrozně nízká dlouhodobě jo. To je prostě problém jako 30, 30 let. To, že stát stanoví nějaká pravidla, následně prostě není schopen je kontrolovat. A že i často, pokud ta pravidla jsou jako rozumná nutná, tak jako rebelovat proti nim, se bere jako nějaký snad dokonce osobní odvahy jo. Tady bych asi už do toho rozboru se dál nepouštěla. Ale musím říct, že, když vidím některé, kteří si schválně jako nevezmou roušky a teď jako se nenechají očkovat. Mám pocit, že si potom připadají jako pátý odboj, hrdinové, partyzáni probíjející se lesem, nevezmou si roušku /nesrozumitelné/.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pojďme k té ekonomice. Vláda v demisi schválila 3 typy pomoci pro podnikatele, kterým poklesly tržby po vládních restrikcích. Nové programy podpory COVID 2021 a nepokryté náklady budou stát až 12 miliard korun. Máme na to pořád?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Tak ten hlavní problém už nastal v roce minulém. A netýkal se těch výdajových programů, když tam jako samozřejmě zase můžeme se dívat na spoustu těch rysů, konkrétně. To znamená, do jaké míry se třeba jako hodí dávat kompenzace prostě firmám, které, jako můžou platit daně někde úplně jinde nebo prostě vesele odvádějí dividendy z České republiky. Já si prostě myslím, že pokud někdo odvádí dividendy z ČR, tak prostě nemá mít nárok na státní kompenzace. Jo to je jako jednoduché a znova jsme u toho vymáhání těch pravidel. Tady si myslím, že ten problém samozřejmě existuje. Nicméně to ten, ten hlavní, hlavní problém na ten jsme si zadělali v tom roce minulém vlastně kombinací řady úprav daní, často velmi nepromyšlených. Často schvalovaných prostě v rámci legislativní nouze, které prostě prosvištěly jenom a vytváří nám prostě trvalou deformaci v tom, v tom daňovém systému. Byla toho tuna, když si prostě uvědomíme, ne jen ta superhrubá mzda, to je otázka, o která se samozřejmě diskutuje nejvíc. Přitom to je největší zářez takříkajíc a máme tady i jiné prostě to, že daň jako DPH na ubytování je prostě nižší než DPH na potraviny. No, tak kde to jsme proboha. A takhle můžu pokračovat. Samozřejmě zavedení třídaňových režimů pro živnostníky. Jo samozřejmě /nesrozumitelné/ prostě zpětná vratka a prostě obrovské množství jako změn na straně příjmů, ne na straně výdajů, které ten systém jako deformují a které jsou tím hlavním problémem toho obrovského strukturálního deficitu, na který jsme si zadělali.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Analyzuje ekonomka Ilona Švihlíková. Jak tedy, paní Šušlíková, platit dluh nebo dluhy, pokud by třeba úrokové sazby šly nahoru jako u nás v České republice?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Ano, je to, je to veliké téma, protože my skutečně máme jedny z nejvyšších úrokových sazeb z toho vyspělého světa. Teď nechávám stranou třeba ekonomiky jako Indie, protože jsou to rozjetí ekonomiky a mají trošku, řeší trošku jiné, jiné problémy. Skutečně se tím hodně vymykáme musím říct. Protože eurozóna, přestože ta průměrná inflace, jak jsem se dívala byla 4,1, tak úrokové sazby jsou stále na 0. A ve Spojených státech je ta inflace 6,2. To znamená jako poměrně dosti vysoká a základní úroková sazba je 0,25. Nechávám stranou Japonsko, která, které má své, své deflační problémy. Ale každopádně prostě z toho kontextu vyspělých zemí jako poměrně dost vyčníváme. Nejsem si jistá, že je to dobře. Proč se ty ostatní centrální banky chovají jinak, tak můžeme říct, že to jsou velké centrální banky. To jsou veliké ekonomiky a velmoci, ale oni se hlavně liší v tom hodnocení té inflace. To znamená, že stále si myslí nebo tvrdí, že to tak je, že ta inflace má dočasný charakter. To znamená, že podle nich by měla v tom příštím roce slábnout a tím pádem není vhodné přece jenom v situaci, která pořád není úplně jednoduchá, aby začali nějak masivně zvyšovat úrokové sazbě. Mají určitě velký, velkou takovou obavu z toho, že by to té ekonomice, mohlo ublížit. To je jedna strana mince, ale pak je tam ta druhá a to je přesně ta dluhová. Protože bylo jako, asi, asi by to bylo jako akademicky zajímavé, ale jako jednak z hlediska reality dost, dost nepříjemné, se dívat na to, když by vlastně tyhle ty centrální banky začaly ty úrokové sazby zvyšovat. Protože v tu chvíli to může mít docela jako dramatické dopady na, na trh dluhopisů a samozřejmě i schopnost řady zemí se refinancovat. To znamená, oni tady centrální banky hlavně v případě té eurozóny jsou tak jako trošku v pasti, do které se dostaly. Ono z těch politik kvantitativní uvolňování, že jo, které se provozovalo velmi dlouho. Teď ty nízké nulové úrokové sazby. Ono se z toho docela špatně odchází. A i když ta inflace je nyní vysoká, jednoznačně je nad inflačním cíli těch daných centrálních bank. Tak je chápu v tom, že mají skutečně jako velké obavy, do toho, do toho říznout s tím prostě, co by se dále, dále dělo. Řekněme, si na rovinu, že ten dluh prostě v těch posledních letech se neskutečně navýšil. Hovoříme o nějakých 350 procentech HDP globálně teda, což samozřejmě jako vám prostě už říká o tom, že ten, že ten svět si na ten dluh navykl v obrovské míře. Je to vlastně už nějaká úplně pevná běžná součást té hospodářské politiky. No a ještě u těch centrálních bank co je možná dobré říci, že jak se liší v té trvalosti, dočasnosti. Tak to má, samozřejmě ten faktor za tím je, co je teda ten hlavní hybatel, hybatel té inflace. A pokud jsou to výdaje dané třeba právě těmi podpůrnými programy. Tak to by mělo dočasný charakter, to by byla poptávka. Ale já si myslím, že mnohem větší je ten impuls z té nákladové strany. A to jsme zase u toho tématu, o kterém už jsme se bavili. To znamená obrovský nárůst cen paliv za minulý rok. Ale i dalších komodit, některé jsou zásadní pro výrobu, počínajíc mědí a konče hliníkem. A to nemusí mít krátkodobý dopad. Pokud to souvisí s nějakou stranu, s tou snahu ekonomik se, řekněme, modernizovat, zazelenit a podobně. Tak to může mít dlouhodobý strukturální dopad. A v tu chvíli ty centrální banky jsou skutečně. Teď myslím americký FED a Evropskou centrální banku, jsou jako v neskutečně těžké pozici. Protože na jedné straně tady budou mít nějaký jako dlouhodobý strukturální problém. Na druhé straně tady prostě budou mít otázku dluhu, řady prostě zemí eurozóny třeba velmi zranitelných typicky třeba Itálie.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem po nástupu koronavirové krize FED americká centrální banka pod vedením Jeroma Powella začala uplatňovat mimořádně uvolněnou měnovou politiku. Nyní Powell čelí tlaku vlastně na zpřísňování té měnové politiky v důsledku rostoucí inflace. Mimochodem vypadá to /souzvuk zvuků/. No a asi mu to nebudete závidět další mandát, protože se pro pokračování ve funkci Powella vyslovil nebo ho podporuje prezident Joe Biden na další funkční období. Mimochodem na to první ho Powella navrhl tehdejší prezident Donald Trump. Tak asi vzácná shoda mezi republikány a demokraty jo.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
No, já si myslím, že on Powell hlavně Trumpa dost zklamal. Pamatujeme si, že tam, ono tam jako docela mezi nimi, mezi nimi jiskřilo v otázce třeba silného, slabého dolaru, kde ta americká administrativa Trumpova měla, měla poněkud jiné názory, než ty předchozí. Tam byla trošku diskontinuita, o ten faktor proč ho Joe Biden podporuje, je možná i v tom, že právě tam chce udržet nějakou kontinuitu. Říká si dobře, trhy už ho znají, aby nepředstavoval jako šok. Kdyby tam přišla nějaká kandidátka, o které se hovořilo, tak která má velmi holubičí povést ještě víc. Tak je možné, že by to jako nezapůsobilo úplně jako stabilizujícím, stabilizujícím dojmem. Ale tu situaci mu nezávidím, protože on je skutečně jako sevřen ve dvojích kleštích. Na jedné straně je tam skutečně významný nárůst cen. Já jsem teď četla o potravinových bankách v USA, které skutečně jako zažívají těžké časy a vlastně nemohou uspokojit tu obrovskou poptávku. Protože ten nárůst cen se také týká potravin a řada chudších amerických domácností je tím velice silně zasažena. Takže to je jakoby jedna stránka toho problému a ta druhá právě se týká třeba trhu s dluhopisy. Tady bych třeba upozornila na dlouhodobou analýzu /nesrozumitelné/, což je jeden z těch velkých investorů, který má velké obavy o americký trh dluhopisů, pokud by ty úrokové sazby šly masivně nahoru. Takže ono je to takové, jako když jste skutečně v kleštích. A je to velice, velice obtížná situace. Je patrné, že centrální banky s tak masivní nákladovou inflací nepočítaly. Že to je něco, co je překvapilo a vidíme to i u nás u ČNB, když se podíváte na její jarní prognózu a tu dnešní, tak ty jsou úplně někde jinde. Jo a podle toho tak vypadá to politika. To znamená ta politika ČNB je vlastně si myslím, že je tak ostrá, výjimečně ostrá v kontextu evropských vyspělých zemí právě proto, aby trošku, řekněme, zahladila to, že vlastně ta jarní prognóza byla taková jako. Řekněme, nedokázala ocenit všechna rizika v té světové ekonomice. A proto teda ten úder, který přišel na těch 2,75 základní sazby, byl tak ostrý a vlastně i neočekávaný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Kdy jste se zmínila o Japonskou, paní Švihlíková, tak tamní vláda nově vlastně schválila obrovskou sumu, napumpuje do tamní stagnující ekonomiky rekordních 490 miliard dolarů, což je v přepočtu asi ±11 bilionů korun. Tam kabinet vlastně poslal dlouhodobě velké částky. I kvůli tomu rapidně roste dluh.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Ano, japonský dluh, to je téma samo o sobě. S tím bychom si tady vystačili bezesporu dlouho. Ten japonský dluh patří k těm rekordním nejvyšším v rámci toho vyspělého světa. Ten, ta základní výhoda, kterou Japonci mají je, že ten dluh je držený rezidenty. To je věc, kterou já jako ekonomka bedlivě sleduju. I kolik z toho našeho dluhu drží nerezidenti, což je vždycky velmi nebezpečná, nebezpečná věc. Nejen kurzové, já vždycky říkám, nerezidenti prostě nemají slitování s tou zemí. Jim je to jedno a případ Řecka nebo Argentiny z tohoto hlediska dostatečně varující. Takže u Japonců je, samozřejmě tam probíhá jednak ta, řekněme, velmi intenzivní politika centrální banky, která hraje velice, velice aktivní roli. Vlastně tak trošku je takový ledoborec, protože Japonsko v těch posledních dekádách bývá často tou zemí, která jako první aplikuje nějakou specifickou politiku. Bylo to Japonsko, které jako první začalo s kvantitativním uvolňováním. Takže sledovat Japonsko se vyplatí, protože já mám někdy ten pocit, že vlastně to, s čím začnou Japonci, tak potom jako později přijde do dalších vyspělých zemí. A takže ta zkušenost Japonská je velmi, velmi důležitá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje ekonomka Ilona Švihlíková. Zpět do Spojených států. Tamní Sněmovna reprezentantů po měsících vyjednávání schválila obří investiční balíček prezidenta Bidena. Zaměřuje se především na sociální programy a boj s klimatickými změnami. Tamní média píší o přelomovém úspěchu. Plány na obnovu americké ekonomiky byly vlastně jeho hlavní předvolební slib. Je to jedna z největších veřejných investic za poslední desetiletí, jak to hodnotíte?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Oni jsou tam vlastně dva velké balíčky, které, které jsou ve hře. Ten první je /nesrozumitelné/ v to znamená dominantní je ta infrastruktura v hodnotě nějakých 1,2 bilionů dolarů a tady už ten úspěch si můžeme nebo respektive Biden si může tipnout, že tady, tady už se mu podařilo ho prosadit a skutečně tím, tou dominantní částí je podpora infrastruktury. Ať už to jsou mosty, silnice, letiště, vodovodní infrastruktura a samozřejmě také energetika. To co mě zaujalo nejvíc, bylo, jakým způsobem tenhle ten obří balík byl projednáván, protože on je vlastně prezentován jako velké Bidenovo vítězství, i když k tomu úspěchu přispěla velká část republikánů. Někteří jsou dneska nazýváni, nazýváni zrádci. Je tam poměrně dramatická atmosféra v obou vlastně na těch stranách. A je to zajímavé hlavně v tom, že vlastně tady Biden navrhl řadu opatření, o kterých hovořil už Trump. Čili, když si vzpomeneme třeba na Trumpovu volební kampaň, ta infrastruktura byla jeho velké téma. Pravda jemu se to nepodařilo prosadit, rozumně ne v této šíři jako Bidenovi. Ale upřímně ta struktura toho, toho balíku si myslím, že do značné míry odpovídá republikánským prioritám. Ale, když se dívá na ta vyjednávání, na to jak to probíhalo, tak skutečně nízké politikaření není pouze rysem v české politice. Najdeme ho i tam. Tam to bylo jako vidět úplně par excellence, jak někteří republikáni teda chtějí stíhat své kolegy za to, že podpořili balík, který si myslím, že může významně pomoci americké ekonomice. Tam skutečně to zaostávání v některé infrastruktuře zejména veřejné. Jako bylo, je prostě zásadní problém pro ekonomiku, která chce hrát nějakou silnou roli v jedenadvacátém století. A ten druhý balík se jmenuje /nesrozumitelné/, což je vlastně jedno z těch hesel, které Biden používal ve své volební kampani. To je veliké téma, které rozpolcuje i některé demokraty, protože tam je hodně ten, tam je sociální tématika. Samozřejmě některé ty návrhy mají, řekněme, i rukopis, toho progresivnějšího křídla. Demokratické strany s posluchači asi mají spojeno se jmény jako Bernie Sanders nebo /nesrozumitelné/. A tam jsou prostě věci, které třeba pro nás v Evropě jsou úplně běžné. Ale pro Spojené státy téměř revoluční. Jako je otázka prostě placené mateřské dovolené, podpora veřejného bydlení. Patří tam větší sociální podpora pro seniory, pro, pro handicapované, je to prostě takový hodně sociální balíček. Je tam samozřejmě část věnovaná ochraně, ochraně klimatu. Je tam část i teda ochrany hranic. Je tam podpora předškolního vzdělávání. To znamená, řekněme, že skutečně balík, který na Spojené státy, které mají teda velmi slabou sociální síť, musí působit jako téměř revolučně, přestože v tom evropském kontextu je to jako, nechci říct nuda, ale něco poměrně, poměrně běžného.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Teď už jenom to realizovat.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Teď už jenom to realizovat. To bude samozřejmě velmi obtížné, ne, ne snad, že by jako Spojené státy na to neměly prostředky. Když máte hlavní světovou měnu, tak si s tímhle tím nemusíte zas tak moc dělat starosti. Ale ta realizace je samozřejmě velice obtížná. To znamená ty kapacity, vůbec být schopen naplánovat. To jako není úplně jednoduchá věc. Samozřejmě Biden si musí být vědom toho, že s těmi blížícími se dalšími volbami. V Americe jsou neustále, že jo, neustále, neustále volby. Tak vlastně ty výsledky nebudou vidět. Nelze očekávat, že už v roce 22 prostě se jednoznačně projevily dopady těchhle těch balíčků, protože v drtivé většině se prostě jedná o běh na dlouhou trať a běh na dlouhou trať. To znamená o změny, které se mohou projevit třeba v následujících 10 letech, ale není to něco, co bude moci využít jako eminentně pro kampaň. A plus samozřejmě zase ten kontext té americké debaty je jednak, řekněme, ideologický, to znamená republikáni se domnívají, že by o téhle sociální věci se měl starat stát. Ty by chtěli, aby to dělala charita nebo kostel nebo, nebo nikdo. A na druhé straně samozřejmě i ti, kteří z těch demokratů, kteří mají obavy, že prostě tím velmi výrazným způsobem se ještě dál zvyšuje ten, ten deficit. Zároveň samozřejmě Biden si uvědomuje nutnost vybírat více na daních. Tady bych zmínila třeba tu jeho iniciativu minimální daně pro korporace jo. To znamená, ne že by to asi to prezidentská administrativa nevěděla, ale ta realizace bude jako velmi, velmi obtížná a samozřejmě jsou tu obavy z nějakých inflačních tlaků. Protože vy je prostě vrhnete do ekonomiky skutečně obrovské, obrovské množství zdrojů. Bude strašně moc záležet na tom, a to se vlastně ukáže, do jaký míry ta americká ekonomika je schopná ty projekty prostě rychle realizovat. Ta absorpční schopnost, ta bude klíčová.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Odhaduje ekonomka Ilona Švihlíková. Děkuji za váš čas, informace a přeji hezký den, na slyšenou.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Děkuju za pozvání, hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojka přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.