Přepis: Jak to vidí Ilona Švihlíková - 22. srpna

Hostem byla Ilona Švihlíková. 

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech pořadu Jak to vidí přeje Zita Senková. Dnešním hostem je docentka Ilona Švihlíková, dobrý den.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Která témata neujdou naší pozornosti? Co potápí turecký ekonomický zázrak a co je hlavním rizikem pro Řecko poté, co dokončil svůj záchranný program. Nerušený poslech. Češi a Slováci si včera připomněli 50 let od invaze. Koncert na pražském Václavském náměstí zakončil včera celodenní vzpomínkové akce, do kterých se promítla i aktuální politická situace. Například na pietním aktu před Českým rozhlasem protestovalo proti přítomnosti premiéra Andreje Babiše asi 3 stovky lidí. Jak jsme se zhostili připomínky 50. výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy pod vás paní docentko?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka
--------------------
No, na rovinu řečeno, mně se to nelíbilo vůbec. Já za mnohem důležitější považuju nebo takhle za mnohem důležitější, za zásadní pro mání a pro analýzu považuju samozřejmě ten proces toho Pražského jara. Já mám pocit, že ten jako někam zmizel a že jako všechno se smrsklo na to, odkud přijely tanky, ale přece to zásadní je, že tady prostě byl nějaký obrovský pokus, nějaké obrovské intelektuální vzedmutí. Vzedmutí taky zdola, kdy prostě drtivá většina tohohle národa o něco usilovala. My bychom se měli bavit o tom, o co usilovala, jak asi zásadní to byla změna, když volala teda potom takovou reakci a samozřejmě taky bychom si měli vzpomenout na ten étos. To znamená tu, tu obrovskou naději, která s tím byla spjatá, jak v tom samozřejmě politickém, že jo odbourávání cenzury. Tak samozřejmě i v tom ekonomickém dění. To je pro mě jako ten hlavní odkaz toho 68.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A myslíte, že to nezaznívalo v těch nejrůznějších besedách?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka
--------------------
Já jsem to tam dostatečně neviděla. Prostě jako potom už teda musím říct, že jsem byla z toho jako vrcholně znechucená. Musím říct, že jako zneužívat teda pietu k nějakým jako současným já nevím čemu, prostě nějakým politickým manýrám mi přijde teda absolutně nechutný a stejně tak mi přijde jako úplně jako vrchol hysterie spojovat to s nějakým současným vývojem v Rusku. To je úplně mimo, to se prostě porovnávají nějaký úplně jiný světy a musím říct, že jako. Jako potom už jsem neměla sílu to absolutně sledovat. Pro mě prostě ten rok 68 zůstává velkou nadějí, která byla rozdrcená, ale zároveň prostě nějakým programem, nějakým prostě dolním zápasem o to, jak můžeme naší zemi, tehdy to bylo Československo, učinit lepší. To je pro mě ten hlavní, hlavní odkaz a nějaký současný prostě politický borůvky v tom mi připadají naprosto nedůstojný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co přineslo Pražské jaro v té hospodářské oblasti. Ono totiž Československo v roce 1968 procházelo ne jenom tím politickým uvolněním ale i ekonomickou reformou. Ono už na počátku 60. let.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka
--------------------
Už předtím 61, 62 samozřejmě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To vlastně odráželo nebo se snažilo řešit stagnaci.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka
--------------------
Přesně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná až bychom mohli hovořit o krizi v těch 60. letech.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka
--------------------
Rozhodně na počátku 60. let je naprosto jasné, že prostě ten direktivní plán nefunguje, objevuje se obrovské množství problémů a tady právě začíná ten kvas prostě toho hledání těch cest z nichž prostě jako řada byla, já si troufnu říct, že je stále, stále inspirativní. Samozřejmě jedním z těch velkých problémů a úkolů bylo, jak učinit tu podnikatelskou sféru efektivnější, řekněme samostatnější, méně závislou prostě na tom direktivním řízení, přechod k tomu indikativnímu plánování, které třeba známe z Francie nebo koneckonců také z Japonska jo. Snaha najít ten balanc mezitím trhem a mezitím plánem, ale zároveň bez privatizace. To je potřeba zdůraznit, že ta tam nefigurovala v těhle úvahách. Já jako nesmírně inspirující vidím tu myšlenku rad pracujících, když se podíváme, vlastně po tom skočíme těch 21 let dopředu, tak tam byly prostě úvahy o tom, že ta modernizace té ekonomiky nebo transformace by se odehrávala právě přes větší účast zaměstnanců na dění těch podniků a takhle by to potom neskončilo prostě tak, že by se jí hromada vytunelovala, že jo. Kdyby tam prostě byl vliv, větší vliv zaměstnanců nemluvě o družstvech. Takže je tam spousta inspirativních bodů i, i do dnes a já si myslím, že prostě ten, ten intelektuální kvas a to hledání těch cest, to je prostě něco, něco fascinující. Protože to vám prostě ukazuje na, na to jak, že té ekonomice máte nějakou snahu prostě hledat jo, že to není nějaké dogma a teď prostě pojedeme podle té jedné cesty, ale že prostě, že hledáte a zkoušíte a snažíte se samozřejmě uvědomit si, ano je tam to zaostávání, to prostě je patrné, je tady spousta problémů na tom vnitřní trhu otázka, že jo investic, prostě vůbec zaostávání v produktivitě a zároveň prostě to hledání v rámci toho, toho systému, které samozřejmě bylo, bylo velmi obtížné. Koneckonců já si myslím, že ten odkaz Oty Šika je pořád jako nesmírně živý a je mi líto, že se o tom tak málo hovoří.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Lze ty pokusy o reformy tehdy v těch 60. letech přirovnat k něčemu, čím tedy procházela nebo experimentovala Titova Jugoslávie nebo Maďarsko?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka
--------------------
Částečně ano, částečně ano samozřejmě tam ta otázka vždycky jakoby té participace zaměstnanců. Jedna věc je, že na tom západě samozřejmě to byla taky známá věc akorát, že tam to máte pomocí třeba těch systémů akciových jako je ve Spojených státech ten systém Ezo, ale potom byly druhé úvahy, že vlastně to čemu se dneska říká steak holder, že vlastně máte širší odpovědnost, ne jenom ti zaměstnanci, kterým by to nepatřilo ten podnik, ale měl by ho ve zprávě vlastně, ale že by vlastně do toho rozhodování byly zapojený další subjekty jo, včetně prostě třeba obcí a podobně. Je to strašně zajímavej model, takovej komunitní by se dalo říct. A já si myslím, že to pořád jako má, má prostě co říct. I když Jugoslávie byla taky zase trošku specifická, ale řekněme, že určitá podobnost tam byla.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přispěli k invazi v tom srpnu 1968 i možné obavy Moskvy, řekněme z destrukce RHVP, ta byla vlastně základem ekonomiky toho takzvaně východního bloku. Co by znamenala vůbec pro radu hospodářské pomoci RVHP realizace ekonomický reform?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka
--------------------
To se už nikdy nedozvíme. To je právě to, to jsou takové ty spekulativní otázky, co by bylo bývalo, kdyby bylo bývalo. My to nevíme, protože ten proces byl prostě utnut.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zeptám se možná ještě jinak, dovolte, na kolik bylo tehdy Československo a nastolení nebo pokusy o ty ekonomické reformy důležité pro Moskvu, pro tehdejší Sovětský svaz?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka
--------------------
No, zásadní to samozřejmě bylo v tom, že ukazovalo pro země, které jsou vyspělejší nebo dokonce nevyspělejší v rámci toho bloku, tak prostě ten systém toho direktivního centrálního řízení je ne, jenomže neefektivní, ale jsou to destruktivní ve své podstatě jo. To znamená, to co Sovětský svaz jako země méně vyspělá v tomto ohledu prostě nepociťoval, tak ho to Československo prostě muselo řešit. Ten paradox byl vlastně v tom, že ten Hegemon toho bloku nebyl nejvyspělejší země. Jo to jsme samozřejmě byli my a řekněme ještě NDR. Jo znamená, my jsme ty problémy prostě vnímali z podstaty, z podstatným předstihem. Já nedokážu odpovědět na spekulativní otázku jako co by bylo, kdyby bylo. Každopádně by to byla prostě obrovská změna právě v tom zavádění těch, těch tržních prvků jejichž důležitost je od /nesrozumitelné/ celá tahle reformní skupina velmi dobře uvědomovali. A vlastně by to asi narušilo skutečně jakoby jo ty zásadní, zásadní vazby. Ale myslím, že důležité je prostě to, že Československo bylo skutečně jakoby někde jinde v tomhle ohledu a uvědomovalo si jako země, která měla tradici vyspělé země, že prostě tohle je nefunkční a ne jenom v nějaké budoucnosti. Já prostě už to zažívala, prostě viděla tu, tu neefektivitu a tu míru toho zaostávání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Skončil poslední balíček mezinárodní finanční pomoci, ve kterém do řecké státní pokladny přiteklo bezmála 300 miliard eur. Většinu půjček poskytla Eurozóna, menší část Mezinárodní měnový fond. Helenská republika nejzadluženější země Evropské unie se teď musí spoléhat sama na sebe. Postaví se na vlastní nohy, jaké jsou ty první kroky řekněme v nové éře?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka
--------------------
No, já nevím, jestli bych to nazvala novou érou. Ono to vypadá, že došlo k nějakému jako zásadnímu zlomu, že prostě jako konec záchranného balíčku, ale já bych to pojala přece jenom trošku šířeji. Řecko bylo první zemí, která se dostala do problémů a nikoliv jedinou. To znamená ten problém není čistě řecký, je také řecký, ale ten problém je prostě v Eurozóně, protože víme, že následně prostě o nouze záchranné balíčky, žádalo Španělsko, Portugalsko, Kypr, Irsko. Veliké problémy mělo, mělo Finsko. Víme v jakém stavu je dneska Itálie. Takže tohle prostě není otázka, která se týká jenom Řecka. Řecko nám jednoznačně zvýraznilo to, že Eurozóna je nefunkční měnové území. Nicméně je pravda, že ten řecký příběh byl prodáván jako takový jako řecký obětní beránek, který se tak nějak za všechno může sám. Já jsem hodně skeptická k tomu, že Řecko čeká nějaká růžová budoucnost. Na jedné straně jakoby skončil ten záchranný balíček, ale když se podíváte na to, čím si ta ekonomika prošla a jako co má dál plnit, tak jako mám pocit, že mám docela fantazii, ale tak velkou fantazii zase nemám. Já si nedokážu představit zemi, která do roku 2060 tuším, má prostě mít velký přebytek primárního rozpočtu jo. To je rozpočet, v němž nejsou zahrnuty platby, úrokové platby jako z dluhu. Dokonce i Mezinárodní měnový fond, který jako zrovna není úplně progresivní instituce, prostě říká, že to je úplně neznámý, že prostě jako neznáme žádnou zemi, která by tohle, kdy dokázala plnit notabene tak strukturálně. Prostě slabou ekonomiku jako je Řecku. V Řecku máte polovinu úvěrů v selhání, to znamená, že tam je velký nebezpečí samozřejmě v bankovním sektoru. To je jednoznačná věc. Nezaměstnanost je pořád okolo 20 procent. Okolo půl milionu Řeků odešlo do zahraničí. To je obrovská ztráta potenciálu. To jsou většinou mladí lidé, budou se chtít vrátit a proč by se měli chtít vracet? To jsou jako velice, velice závažné otázky. V té zemi se téměř neinvestuje. Kdo udělá ty investice? Když ta země bude našponová na ten primární přebytek. To znamená, že musíte vybírat veliký daně, že jo. Budete vybírat veliký daně, tak samozřejmě ten manévrovací prostor pro investice jsou, je poměrně malý jo. Pokud teda nehovoříme třeba o zahraničních investicích, ale toho, že Čína koupí Pireus jo. To znamená skutečně jako ta výchozí situace je podle mého názoru jako velmi, velmi špatná. Jsem ráda, že /nesrozumitelné/ alespoň teda upozornil, že prostě není moc důvodů jako k nějakým výbuchům oslav a já to nevidím prostě optimisticky pro Řecko.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přitom ale to aktuální doporučení co se týče těch podmínek, které musí Řecko plnit stanovené věřiteli, těmi jsou členské země Eurozóny. Evropská centrální banka a Mezinárodní měnový fond, tak právě ten, ta svá doporučení už ale docela změkčil. A to břemeno vlastně nesou ale i nebo převzaly členské státy Eurozóny.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka
--------------------
No, to je sice pravda, ale musíme si uvědomit, že jako. Nikdy v případě Řecka nešlo o záchranu Řecka jako jo. To prostě vždycky šlo o záchranu jako těch věřitelů, což byly dominantní německé a francouzské banky jo. Mě jako fascinuje na tom příběhu asi nejvíc to, jak neuvěřitelný případ se dá udělat kolem ekonomiky, která je na rovinu řečeno úplně minoritní. Prostě Řecko je asi 1 a půl procenta Eurozóny jo. To znamená jako ten ekonomický problém prostě anzich není příliš velký na rozdíl od Itálie. To je jaksi jiný level, abychom tak řekli, ale jako prostě jaký humbuk se dá prostě udělat kolem ekonomiky, která je opravdu relativně, relativně velmi malá a strukturálně slabá, tak to je opravdu pozoruhodný, jaký se z toho dá udělat případ. Je pravda, že /nesrozumitelné/ hodně dlouho tlačil přes 3 roky na to, aby došlo k většímu odpuštění dluhů, což se nakonec řekněme částečně, částečně dojednalo navzdory teda velkýmu odporu hlavně Německa samozřejmě. Nicméně ta situace prostě zůstává stále vážná, protože já nedokážu v té ekonomice najít nějaký zásadní růstový impulz jo. Prostě na to, abyste mohli smysluplně splácet velký dluh, většinou vůbec stejně nejde, ale dejme tomu, tak potřebujete mít nějakou prostě, nějaký růstový zásadní motor. Já za boha v Řecku žádný velký zásadní růstový motor nevidím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A vidí ho řecká vláda? Co vlastně připravuje řecká vláda?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka
--------------------
Já nevím co připravuje řecká vláda, se přiznám a obávám se, že řecká vláda už dlouho v Řecku nevládne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Z čeho vycházíte?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka
--------------------
Já si myslím, že jako, to máte ten program těch věřitelů jo, ten který de facto stanovuje všechny zásadní věci k té socioekonomické politice a upřímně řečeno mám za to, že je úplně jedno, kdo v Řecku vyhraje, protože stejně bude muset plnit příkazy věřitelů nebo se očekává asi do toho roku 2060 a máte takovou svěrací kazaiku, že ten manévrovací prostor je de facto nula, nula nic jo. Takže jako myslím si, že řecká vláda se může chystat relativně co chce, ale bude to víceméně jedno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nejsou ale příkazy těch věřitelů jenom důsledkem toho zadlužení Řecka a špatné politika Řecka?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka
--------------------
To se musíme dostat zpátky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vysokých důchodu a tak dále? Myslíte, že Řecko neudělalo vůbec žádné chyby?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka
--------------------
Řecko udělalo některé chyby, které udělaly samozřejmě i jiné země, ale ten dominantní samozřejmě problém prostě byl a je. Tenhle ten problém byl a je v tom, že prostě Řecko je stále a bylo členem Eurozóny ke své teda, ke své vlastní škodě a samozřejmě tam. Já vždycky říkám, když prostě se podíváte na půjčky, tak nevidím zásadní, kdo si půjčuje, tak je ale prostě kdo půjčuje jo. Kdo prostě dává půjčky za určité jako podmínky, o kterých třeba může předem vědět, že jako jsou, jsou nesplatitelné. Takže ta role prostě francouzských, německých bank, který byly dominantní půjčovateli Řecka, je v tomhle ohledu jako těžko diskutovatelné. Na druhou stranu, i když bychom řekli, že prostě jako Řecko si na tom nese vinu, já bych řekla tak z třetiny možná. Tak jako je absurdní dělat takovou hospodářskou politiku která tu zemi ještě víc zničí, takže už zní nedostanete vůbec nic. To taky nedává smysl. Takže logicky by věřitel měl být první, kdo by měl mít zájem na tom, aby ta země se vzpamatovala, protože koneckonců jedině země, která prostě nějakým způsobem funguje, je schopná prostě ty svoje dluhy splácet. Řekněme si na rovinu většina státních dluhů se samozřejmě nesplácí, že jo. Většina státních dluhů se roluje, ale tu a tam se prostě najdou slabé země, na kterých se věřitelé vyřádí a potom musí prodávat aktiva, přístavy, letiště za babku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pod tlak trhu by se mohla dostat i jiná země Eurozóny, už jste se o ní zmínila. Itálie ta je mnohem větší a důležitější než Řecko v tom hospodářství. Ministr vnitra, šéf ligy Matteo Salvini, což je momentálně asi nejvlivnější člen italského kabinetu, prohlásil, že pravidlo o 3 procentním schodku není bible. Jak je pravděpodobné na kolik, že Itálie spadne do dluhové krize?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka
--------------------
Itálie je veliká ekonomika, přesně jak jste řekla. To znamená, to už je jaksi úplně jiný typ rizika pro evropskou ekonomiku i pro Eurozónu. Prozatím já bych si počkala na představení italského rozpočtu, což by teďko mělo být někdy na začátku září. Koneckonců teď se o Itálii hovoří hlavně teda v souvislosti s migrací, tam zaznívá velmi silně hlas pana ministra vnitra Salviniho. A také v souvislosti teď s tím hrozným neštěstím v Janově. Ale Itálie je prostě další země, která to euro neunese, absolutně ne. Vlastně od té doby, co Itálie vlezla do Eurozóny, tak vlastně zažívá kontinuální stagnaci, což taky dovedlo k moci ty 2 strany, které tam dnes vládnou. To znamená Ligu a Hnutí pěti hvězd. Já si myslím, že Itálie bude mít velkou motivaci provádět investiční programy a celkově prostě jít na to ekonomicky úplně jinak, protože prostě těch 20 let jí dovedlo tam, kam jí dovedlo. To znamená k dlouhodobé stagnaci, k obrovské nezaměstnanosti mladých a nakonec se samozřejmě projeví i politicky. To, že tyhle ty strany jednoznačně vyhrály, přece není žádná náhoda.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč se do problémů dostalo dosud prosperující Turecko. Před 15 lety odstartoval prezident Erdogan rozsáhlé ekonomické reformy, modernizoval zemi, liberalizoval tržní prostředí, nalákal investory. Nyní se země potýká s inflací a oslabující měnou, když se podíváme na čísla, tak mezinárodní dluh Turecka činí aktuálně 143 miliard amerických dolarů. Míra nezaměstnanosti je 10,9 desetin procent a inflace 11,4 desetin procenta. Jakých chyb se Turecko dopustilo?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka
--------------------
Turecko má jeden zásadní strukturální rys, kvůli kterému se mu ty krize periodicky vrací. Takže ono to není zas tak nová situace pro ně, protože jako Turecko zažívá měnové krize, tak jako s nějakou frekvencí já nevím 15 let. Ten hlavní turecký problém je velký deficit běžného účtu, což přeloženo do normální řeči znamená, že Turecko potřebuje proto, aby mohlo prostě investovat, potřebuje velké množství zahraničního kapitálu. Turecko je obrovským dovozcem zahraničního kapitálu, což automaticky znamená velkou zranitelnost. A já vždycky říkám, závislost na zahraničí jako je rizikový faktor. Když se to financuje z domácího, je to vždycky lepší. Turecko a tenhle rys nemá a jakmile se objeví problémy na těch rozvíjejících se trzích, což je vždycky, když se změní americká úroková politika, když jdou americké úrokové sazby nahoru, tak se ten kapitál začne přesouvat do USA a odplouvá právě ze zemí jako je Turecko ale taky třeba Indonésie, Argentina, o které už jsme se bavili. To je trošku podobný příklad nebo Mexiko a další. U Turecka jsou ještě specifické problémy dané tím, že Erdogan vykonává řekněme velký vliv na Centrální banku. On je velikým odpůrcem vysokých úrokových sazeb a nechce je zavádět, čemuž rozumím, ale jaksi trhy na to nereagují úplně, úplně dobře a samozřejmě to, co jaksi byla ta poslední kapka, která rozpoutala ten odliv kapitálu z Turecka, je ten turecký spor se Spojenými státy, který vlastně stále eskaluje. Je to o to vážnější, že se vlastně jedná minimálně teda nominálně o spojence, o spojence z NATO a samozřejmě oba dva jaksi tam jsou silné persony na obou stranách toho sporu a ne jenom ekonomický. Zdůraznila bych, že skutečně proto Turecko je to i geopolitický spor. Jo Turecko se přesouvá, jak říct dramaticky na východ, tak ono tam je, ale řekněme, že mnohem více využívá toho manévrovacího prostoru v zahraniční politice, který vždycky mělo, viz teďko ta jaksi nouzová půjčka od přátelského Emíra z Kataru. Koneckonců on má Turecku co vracet, to je pravda. Takže jo určitý vznik nových vazeb samozřejmě se nabízí, asi angažmá Číny, protože když je takhle zle, tak samozřejmě kdo se volá na pomoc, většinou to bývá právě Čína.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Americká vláda vůči Ankaře nedávno vyhlásila ekonomické sankce kvůli věznění amerického evangelického pastora, který už je 2 roky v turecké vazbě kvůli obvinění z terorismu. Na kolik může vyhrotit ty ekonomické problémy, zhoršit je právě eskalace sporů mezi Ankarou a Washingtonem?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka
--------------------
Já si myslím, že to je jeden z těch zásadních faktorů, protože ta turecká čísla nejsou dobrá, ale říkám prostě to se v Turecku periodicky opakuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Už před 5 lety myslím bylo Turecko označeno do skupiny těch ohrožených ekonomik.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka
--------------------
No /souzvuk zvuků/ zranitelné ekonomiky, ale to patří pořád. Jo to je strukturální rys ne moc dobrý. Ještě se jí to té zemi nepodařilo překonat. Ale tohle je takový ten jako bodík navíc, který prostě vede k velkému znejistění investorů. Je pravda, že USA by si asi přálo, aby Erdogan přišel ke křížku k MMF. Domnívám se, že to je to poslední, co by Erdogan chtěl dělat. A právě se bude chtít snažit prostě získat peníze. Jednak teda z Kataru, to už je má. Určitě z Číny a pravděpodobně i možná z nějakých dalších zpřátelených zemí, aby se právě tomuhle vyhnul. To je ale geopoliticky nesmírně silný signál. Řekněme si na rovinu, že MMF je de facto organizace, kterou ovládají Spojené státy jo. To znamená, že ve chvíli, kdy hledá únik z tohohle, tak to samozřejmě naznačuje i řekněme hledání nových koalic, nového směřování. Já bych možná jenom zmínila, že vlastně v současné době máme 4 významné země, které jsou pod palbou Spojených států, ať už sankcemi nebo cly nebo obojím, což je Rusko, Čína, Írán a Turecko. Takže nám tam možná vzniká nějaká jako zajímavá aliance těch sankcionovaných.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná bychom přidali i Rusko, na které také Spojené státy.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka
--------------------
Rusko, Číno, Írán, Turecko tyhle ty 4 země, které koneckonců řekněme si na rovinu v řadě ohledů nalézají společný jazyk především ohledně toho, jak by měl vypadat Blízký východ.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Prezident Erdogan označil propad liry, zejména ten aktuální, protože lira se propadá plus mínus od roku 2014 za spiknutí podle něj výprodej liry nemají ekonomický základ.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka
--------------------
Tak samozřejmě Erdogan je jaksi silná osobnost, když to řeknu mírně asi těžko bude chtít hovořit prostě o problémech turecké ekonomiky, protože by to vrhalo špatné světlo na něj, že jo. On prostě velmi silně posílil své politické pravomoci, takže tomu se asi bude snažit, snažit vyhnout, ale jako nemusí to nutně být spiknutí, ale prostě jsou to, je to kombinace těch faktorů, o kterých jsem hovořila a bohužel Turecko prostě spolu právě s Argentinu, Indonésií a těmihle zeměmi patří k těm, které jsou jaksi vždycky první, první na řadě. Turecko potřebuje zahraniční kapitál. To znamená krátkodobě si ho musí odněkud dovést. Teď je otázka odkud a dlouhodobě by mělo pracovat právě na té své větší řekněme soběstačnosti, aby ten, ten rozpor mezi těmi domácími úsporami a investicemi maličko zmírnilo. Ale bohužel teda musím říct, že je to dlouhodobý rys. Takže se mu to moc nedaří.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se ta aktuální situace v Turecku dotkne evropských bank? Konkrétně třeba největší španělské banky, která má polovinu v třetí největší turecké bance nebo třeba italská Unicredit, ta vlastní 41 procent čtvrté tamní největší banky a tak dále. Ostatně dotkne se nebo může se dotknout také našich firem?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka
--------------------
Samozřejmě, samozřejmě jednak samozřejmě přímo bank, to je veliké nebezpečí pro ty banky, které mají nějakým způsobem vazby silnější na Turecko, přesně jak jste, jak jste uvedla. Druhá věc je samozřejmě to, že Turecko rozdmýchává tu vlnu těch rozvíjejících se trhů, což se může dotýkat i naší koruny samozřejmě. My se s tímhle tím můžeme svést, že potom to investoři jaksi berou prostě jako z jedné vody na čisto, abych tak řekla. To všechno dají do jednoho pytle, takže se to může projevovat i na naší koruně, ale zase bych řekla, že to nejsilnější dopad, je skutečně ten geopolitický. Evropa není nadšená z toho, že Trump vyhrožuje a uvaluje na Turecko další sankce. Evropa si je vědoma toho, že prostě ať už si Erdogan vzbuzuje nebo nevzbuzuje sympatie, spíš nevzbuzuje, takže prostě to Turecko potřebuje. A že absolutně není v zájmu Evropské unie, aby se Turecko ponořilo do nějakého ekonomického chaosu. To absolutně není v našem zájmu. Z řady důvodů. Jedním je samozřejmě ta dohoda o uprchlících, ale je jich mnohem víc a skutečně řekněme, já si myslím, že ta evropská politika Erdogan pojede do Německa velmi brzo. Bude směřovat spíš k tomu uklidnit tu situaci a řekla bych, že i hledat určitou pomoc tomu Turecku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč Spojené státy už jste se o tom zmínila paní docentko, používají, vytasily se v poslední době s nástrojem sankcí? Kam to povede?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka
--------------------
No, povede to samozřejmě k dalším eskalaci, což vidíme teda rozšiřuje se ta skupina, vlivná skupina sankcionovaných, tak Spojené státy bojují o udržení hegemonické pozice. Využívají k tomu tenhle nástroj. Já si myslím, že to není úplně dobrý nápad. Ono koneckonců jak se říká, sankce je vždycky, jsou to hůl o 2 koncích. Poškodíte tu druhou ekonomiku, ale v nějaké míře samozřejmě i sami sebe. A já si myslím, že jedna z možností je, že se tím urychlí odchod od toho dularizovaného systému. To jí samozřejmě bude ještě nějakou dobu trvat, ale přece jenom, když si dáme dohromady ty 4 země, které jsem zmínila, tak je to možná pravděpdobnější.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Docentka Ilona Švihlíková a její názory, děkuji vám za něj. Na slyšenou.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, docentka
--------------------
Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem zítřejším bude dokumentaristka Jarmila Štuková Kovaříková. Příjemný poslech dalších pořadů přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.