Přepis: Jak to vidí Ilona Švihlíková - 22. října 2018

Vladimír KROC, moderátor:
Hostem pořadu ‚Jak to vidí‘ je dnes ekonomka Ilona Švihlíková. Vítejte, dobrý den.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor:
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Americký list The Washington Post vydal poslední článek, který saúdskoarabský novinář Džamál Chášakdží napsal před svým zmizením na saúdskoarabském konzulátu v Istanbulu 2. října. Zatímco turecká média tvrdí, že novinář byl zavražděn, Rijád to popírá. Povězte, jak na vás celý ten příběh působí?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Na mě tento příběh, jestli to tak můžeme říct, působí jako značná trhlina v doposud velmi efektivním marketingu korunního prince Saudské Arábie Mohameda bin Salmána a je zvláštní, že ta trhlina přišla až nyní, protože když se podíváme na to, co vlastně korunní princ dělal za ty poslední zhruba dva roky, kdy získal neuvěřitelný vliv v království, tak zjistíme, že je to jeden... Když řeknu sporný krok, tak je to velmi mírné. To znamená, je to válka v Jemenu, která, mám pocit, v Evropě téměř nikoho nezajímá, je to samozřejmě to, že ten režim pokračuje v pronásledování politických odpůrců, to znamená, za jeden tweet si můžete v klidu dostat do vězení, je to de facto zajetí libanonského premiéra Harrárího, je to blokáda Kataru, které skončila naprostým neúspěchem, respektive rozšířením vlivu Turecka v oblasti... Ale toto všechno jako by nikdo nechtěl vidět, protože princ sliboval, jak se bude monarchie modernizovat, a teď udělal úžasný marketingový tah, že ženy můžou řídit auto – jaká úžasná věc... A já si myslím, že právě tou vraždou novináře Chášakdžího plus tou brutalitou, s jakou byla provedena... To je podle mě pravá povaha saúdskoarabského režimu. Tam to vyplynulo zcela jednoznačně a tam už ten marketing jaksi nezafunguje.

Vladimír KROC, moderátor:
Proč musel tento novinář zemřít? On nebyl zas tak velkým kritikem režimu. On byl, řekněme, umírněným kritikem, bývalým ne snad přítelem, ale blízkým spolupracovníkem korunního prince.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Nebyl to žádný radikální disident, to je bezesporu pravda.

Vladimír KROC, moderátor:
Měla to být výstraha?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Mohla to být výstraha, mohla to samozřejmě být ukázka toho, čeho je království schopno... I když upřímně řečeno, pokud známe trochu dějiny toho, jak fungovala Saúdská Arábie, tak tam se velmi často v těch korunních liniích postupovalo s kinžálem v ruce, takže to zas tak úplně nepřekvapí. Někdo může říct, že to byla zpackaná operace a že princ jaksi nedocenil, že toto už mu úplně u spojenců neprojde, ale ve smyslu spíš změny image než toho, že by jaksi se úplně narušily vztahy se Saudskou Arábií. Dokonce třeba Gideon Rachman, který se věnuje zahraniční politice ve Financial Times, napsal, že je potřeba si na rovinu říct, že Mohamed bin Salmán je prostě šílenec a podle toho s ním zacházet. Nutno dodat, že on je považován za agresivního a nebezpečného člověka i uvnitř své vlastní rodiny. Pokud můžeme mít nějaké informace, tak členové jeho široké královské rodiny z něho mají velký strach.

Vladimír KROC, moderátor:
Ona ta zřejmě brutální vražda má možná nečekanou dohru. Počet účastníků té nadcházející investiční konference v Rijádu se stále tenčí. K bojkotu se připojili ministři Spojených států, Británie, Nizozemska, Francie. Minulý týden účast odřekli třeba britský miliardář Richard Branson, chybět budou firmy jako Google, Ford, Uber, Siemens atd. Je toto pro Rijád nějak citelné?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Samozřejmě je to nepříjemné, protože to jednoznačně narušuje tu na odiv dávanou modernizaci království, takže samozřejmě z tohoto hlediska je to takový nepříjemný výkyv, ale řekněme si narovinu, pokud se nezměnila politika vůči Saudské Arábii ani vzhledem k válce v Jemenu, kdy nehovoříme o jednom zabitém novináři, ale prostě doslova o hromadě mrtvol, když to řeknu naprosto natvrdo, tak se těžko změní i jinak. Saudská Arábie byla Spojenými státy vybrána, vedle Izraele samozřejmě, jako opěrná páteř v regionu. Spojené státy už tam nemají tak silnou pozici jako dřív. Připomněla bych, že Trump právě na Saudskou Arábii vsadil, nechci říct, že všechno, ale téměř, v tom regionu. Vzpomeňme, že jeho první zahraniční cesta byla právě do Saudské Arábie a že si intenzivně porozuměl jeho zeť právě s korunním princem... A kromě toho jsou tu nějaké dané konstanty, to znamená Saudská Arábie je hlavní zemí OPEC, je to velmi významný ropný producent, je to jedna z mála zemí, která má vůbec volnou kapacitu na navyšování těžby ropy, to zas málokdo má, a samozřejmě je to také jeden z velmi významných odběratelů zbraní. Takže já osobně si myslím, že vzhledem k těmto skutečnostem teď proběhne takové obligátní kvičení nad hodnotami a nad tím, jak je to ošklivé, co udělal Mohamed bin Salmán, ale za pár týdnů se pojede zase dál, jako se nechumelilo.

Vladimír KROC, moderátor:
Může mít to celé, co jsme teď popsali, vliv na ceny ropy?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Samozřejmě může, pokud by se skutečně projevily nějaké sankce vůči Saudské Arábii, což absolutně neočekávám, protože i kdyby třeba, to považuji za velmi nepravděpodobné, ve Spojených státech k tomu byla ochota nějakým způsobem sankcionovat ten režim, což, jak říkám, považuji za velmi nepravděpodobné navzdory všem těm řečem o lidských právech, tak zkrátka a dobře Saudská Arábie v té situaci, kdy ten Írán nám bude vyblokován z trhu sankcemi, které začnou platit na začátku listopadu, tak ta Saudská Arábie je naprosto klíčový aktér, který je vlastně nenahraditelný nikým jiným.

Vladimír KROC, moderátor:
Teď aktuálně ceny ropy kvůli růstu zásob ve Spojených státech klesají. Je to dobrá zpráva?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
To je takový ten malý výkyv. Já tyto denní výkyvy... To se vždycky zásoby objeví, zásoby se neobjeví, to vám tam lítá dolar sem dolar tam... Ale ten dlouhodobější trend je zásadní v tom, že vám z trhu vypadávají klíčové země nebo, řekněme, nejsou spolehlivě napojeny na ten trh. To je otázka Libye, Venezuely a nyní hlavně samozřejmě Íránu, protože Írán je velmi významný ropný producent, jeden z největších v OPEC, a pokud by skutečně byl úplně z toho trhu vyřazen, což americké sankce plánují, tak vám budou na tom trhu jenom z jeho strany chybět minimálně dva miliony barelů, a to není úplně málo a je samozřejmě otázka, kdo to vykompenzuje, jestli to vůbec vykompenzuje, v jakém časovém horizontu... To jsou všechno velice vážné otázky. A i kdyby se to podařilo narovnat třeba právě Saudům, tak si musíme říct, že ten trh bude velice napjatý, to znamená, ta poptávka a nabídka se jen tak tak sejdou, a je tam málo toho volného prostoru a v tu chvíli samozřejmě ta cena je hrozně citlivá na jakýkoliv geopolitický záchvěv, potom má tendenci hodně kolísat a spíš jít tím směrem nahoru.

Vladimír KROC, moderátor:
Já se ještě dovolím vrátit k tomu poslednímu citovanému článku ve Washington Post novináře Džámála Chášakdžího. Ono se to různě přepisuje, protože je to docela složité jméno. On psal mimo jiné o tom, že arabský svět trpí chudobou, špatnou správou a špatným vzděláním. Volal hlavně po svobodě médií, tedy po něčem, co my chápeme, myslím, málem jako samozřejmost. Ale jak se podle vás nejenom režimu v Rijádu, ale v mnoha dalších zemích daří držet na uzdě internet? Protože ten by měl být v principu svobodný.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Internet je samozřejmě obrovská hrozba pro jakoukoliv moc, která chce centralizovat a kontrolovat, protože internet je ze své podstaty decentralizované médium, které umožňuje velkou názorovou výměnu a pestrost, což s tou dominantní centralizací je naprosto v rozporu. Já bych nechtěla všechny arabské země házet to do jednoho pytle, protože to je pestrý svět, ale když vezmu tu Saudskou Arábii, tak... Samozřejmě tyto země, kde je ta ropa dominantní zdroj, kde se prostě žije z té ropné renty, tak... Ono to skutečně umožňuje být zcela odtržen od toho obyvatelstva. Ve chvíli, kdy ta země žije z daní, tak už je tam nějaká vazba, obyvatelé něco platí a mohou něco chtít, prostě tam je určitá vazba, která může být velmi napjatá třeba, ale je. Kdežto ta renta vám skutečně umožňuje být úplně oddělen, a protože v řadě případů, když se třeba podíváme na ten Perský záliv, je velmi drahá, ještě stále, tak to znamená, že můžete prostě platit za tajné služby, armádu, všechny ty bezpečnostní složky, kterým zrovna velí princ Mohamed bin Salmán, a je samozřejmě mnohem jednodušší tímto způsobem udržovat tu represi než nastavovat nějaké rovnoprávné vztahy. Je to prostě patologie. Jakmile se vám v systému začne objevovat renta jako dominantní zdroj, tak to vždycky vytváří nějaké politické patologie a ty samozřejmě potom velmi často vedou k nějakému používání represe.

Vladimír KROC, moderátor:
Americký prezident přirovnal obchodní praktiky EU k obchodním praktikám Číny. On řekl: „EU možná je stejně špatná jako Čína, jenom menší. Je hrozné, co nám dělají.“ To prohlásil v televizním rozhovoru s televizní stanicí FOX. Jak to posloucháte? Co tím chtěl vlastně Donald Trump říct?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
On se vrací neustále ke svému oblíbenému tématu, a sice, že když mají Spojené státy s někým obchodní deficit, což mají z většinou zemí, tak to znamená, že ta druhá země je okrádá a škodí jim a je na ně ošklivá. Je to velmi zjednodušené pojetí ekonomických vazeb, nicméně je zajímavé, že Trump se k tomu neustále vrací, k tomu tématu, a to bude asi souviset s volbami, bych řekla. Koneckonců by měla jistá dohoda s EU o relativním klidu zbraní a hledání určité dohody. Nicméně tím, že je před volbami, tak určitá témata se opakují a vynořují znovu. Ale myslím, že hlavním terčem té americké politiky je bezesporu Čína, a to nejenom obchodně. Ono už to nabralo celý vějíř obvinění. Když jsem poslouchala viceprezidenta Penceho, tak to byla úplně litanie – podívejte, jak je Čína ošklivá, co nám všechno dělá. Počínajíc obchodem, krádeží duševního vlastnictví, konče Jihočínským mořem, to znamená, bezpečnostními otázkami, a nakonec dokonce byla Čína obviněna z toho, že se vměšuje do amerických voleb. To myslím, že je zase potřeba chápat v kontextu blížících se voleb, kde republikáni nemají úplně ideální vyhlídky. Jsou to takové alibi předem – prohráli jsme, protože za to můžou Číňané nebo Rusové nebo někdo jiný.

Vladimír KROC, moderátor:
Když jsme u té ekonomiky, tak Čína prý hledá konstruktivní řešení právě k odvrácení obchodní války se Spojenými státy, protože by to mohlo poškodit světovou ekonomiku. To řekl guvernér čínské centrální banky na zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky nedávno na indonéském ostrově Bali. Chci se zeptat: V čem by mohlo takové konstruktivní řešení spočívat?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
To je právě otázka, protože ta americká pozice není dost dobře jasná. Čína se o ni samozřejmě snaží, ale já, když se snažím dívat do čínského tisku, tak tam skutečně panuje velký zmatek, co vlastně Američané chtějí. Protože oni útočí na řadu různých témat. Jednou je to obchodní deficit, který mimochodem se po těch všech zavedených clech ještě zvýšil, to znamená, Čína má rekordní přebytek se Spojenými státy za září tohoto roku, potom je to otázka zacházení s americkými investicemi v Číně, potom je to otázka duševního vlastnictví... Je to jakoby obrovský vějíř témat a Čína neví, čeho se má chytit. Já osobně se obávám, že obchod je jenom jedna výseč a že ve skutečnosti ten spor USA – Čína má geopolitický základ. Řečeno jednoduše, Spojené státy vnímají, že její hegemonická pozice je slabší, než byla; ne, že by úplně nebyla, ale je slabší, ta relativní mezera mezi jimi a Čínou se z ekonomického hlediska zmenšuje a zkrátka a dobře se dostáváme k situaci, kterou velmi dobře známe z mezinárodních vztahů, bohužel, a to je situace, kdy hegemon bojuje o svou pozici, o udržení své pozice. A právě z tohoto důvodu si myslím, že to vyhrocení, eskalace vůči Číně v různých oborech nebude záležitostí pouze Trumpovy administrativy; možná ten neotesaný politický styl, to asi ano, ale že to bude určitá konstanta. Takže i kdyby se třeba vyměnilo americké vedení, tak víceméně na té politice se zas tak moc měnit nebude. Když se podívám třeba na Obamu a udělám malou komparaci, tak i Obama se snažil obvinit Čínu z toho, že je měnový manipulátor, na tom se nic nezměnilo, a stejně tak Obama chystal dohodu TPP transpacifickou, která, když se podíváme na mapu, tak měla obkličovat Čínu. Takže jsou určité záležitosti, které můžeme prodávat silnými či slabšími slovy, ale obávám se, že pokud je tam skutečně jádro konfliktu tohoto typu, tak k vyřešení toho konfliktu hned tak nedojde.

Vladimír KROC, moderátor:
Kdybychom se vrátili k tomu srovnání Číny a EU, na jaké úrovni jsou teď obchodní vztahy USA a Číny?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Vztahy Spojených států a Číny jsou nesmírně komplexní a nesmírně silné. Od roku 79, kdy došlo k navázání těch obchodních vztahů, tak se ta výměna zvýšila 23krát, což je neuvěřitelné číslo. Jak říkám, Američané, resp. Trump si vybírá ten obchodní deficit, ale ty vazby jsou mnohem širší. Americké firmy docilují velkých zisků na čínském trhu samozřejmě... Takže ta propojenost je velmi silná. Já jsem napsala v jednom článku, že Čína a USA jsou jako jin a jang světové ekonomiky. Oni se skutečně hrozně doplňují. Vezměme, že třeba Čína patří k největším zahraničním věřitelům v USA. Vlastní obrovské množství amerických dluhopisů okolo jednoho bilionu, střídá se vždycky s Japonskem na té první pozici... Takže ty vazby jsou nesmírně komplexní a samozřejmě přetnout je... Já neříkám, že to je nemožné, ale znamenalo by to obrovské vlnobití, ba přímo zemětřesení v té světové ekonomice, o čemž se také hovořilo na té schůzce Mezinárodního měnového fondu. Podobně vazby s EU. Tam prostě evropské a americké země jsou si vzájemně často nejvýznamnějšími investory a zase je tam ta záporná obchodní bilance Spojených států. Ale zase třeba u služeb už bude otázka úplně jiná. To znamená, skutečně z té americké strany se jedná velmi o výřez jednoho typu vztahu, ale už se ignoruje všechno to možné další propojení a z toho ty americké firmy rozhodně nevychází nějak špatně.

Vladimír KROC, moderátor:
Trump pohrozil dodatečnými cly na dovoz automobilů z EU. Co by to pro Evropu znamenalo, nebo pro zdejší automobilový průmysl?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Tohle téma se objevovalo už vícekrát. Trump tvrdí, že americká auta jsou znevýhodněná na evropském trhu, i když potom jednou z něho vypadlo, že Evropané nekupují americká auta, protože to není jejich styl, protože jsou drahá, že potřebujete 15 litů na 100 kilometrů, což prostě vůbec neodpovídá ani evropské infrastruktuře. I kdyby byla prostě levnější v té Evropě zrovna, asi nebudou mít ohlas z hlediska spotřebitelského vkusu a stavu infrastruktury. Tam jde o to, že Trump chce, aby se výroby vrátily do Spojených států. To je naprosto jednoznačná věc, deklaroval to i ve své volební kampani, v tom je konzistentní, a zároveň chce samozřejmě oslabit tu konkurenci, která na tom evropském trhu, ale i čínském a japonském, je velmi silná. Je otázka, jestli je tohle zase opakování toho načasování před volbami, anebo jestli bude pokračovat v té kruhové palbě, to znamená střílet na všechny EU, Japonsko, Čína Rusko, všichni, kdy pak hrozí, že se spojí proti němu, anebo jestli si uklidní situaci jako s Mexikem a Kanadou a donutí EU k nějaké nevýhodné dohodě, podobně jako s Mexikem a Kanadou, myslím nevýhodné pro Mexiko a Kanadu. To chce teď udělat u Japonska a soustředí se jenom na tu Čínu. To je potom otázka politické taktiky. Pro Evropu je to samozřejmě velmi nepříjemné, uvalení těch cel by znamenalo velkou změnu v těch produkčních řetězcích. To už jsme viděli u řady firem, to znamená, museli by začít zvažovat, jaký způsobem přesunou svou produkci, jestli do USA nebo jestli úplně změní rozložení výroby. Byl by to velký otřes každopádně.

Vladimír KROC, moderátor:
Co může vzejít z té protekcionistické politiky? Může akcelerovat krizi?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Samozřejmě je to další riziko, další velice nepříjemná zpráva. Sešel se Mezinárodní měnový fond v Indonésii a jeho šéfka Christine Lagardeová tomu věnovala velkou pozornost. Docela mě překvapilo, jak často se nenápadně navážela právě do té americké politiky, když říkala, že je potřeba řešit spory jednáním, nikoliv vyhrocováním konfliktu... Ale kupodivu hovořila i o nové obchodní politice a o novém multilaterálním přístupu. MFF není zrovna oblíbená instituce ve světě. Američané mají proti němu výtky z hlediska postupu a samozřejmě jiné země zase mají výtky k tomu, že prostě jejich hlasovací síla neodpovídá té ekonomické. Čína tam mám velmi malou hlasovací sílu vzhledem k tomu, že to je druhá největší ekonomika světa, nota bene nákupní síla první... Takže z tohoto hlediska MMF nemá ani moc dobrou pověst z toho, jakým způsobem řešil krize v řadě zemí. V Argentině to je asi nejvíce nenáviděná instituce... Takže to podle mého názoru není úplně ten ideální hráč, který by měl přinášet nějaké nové myšlenky nebo přístupy. Myslím si, že tento potenciál se do značné míry vyčerpal.

Vladimír KROC, moderátor:
Paní docentko, může být problémem brexitu i to, že si aktéři nerozumějí? Teď ocituji agenturu Bloomberg: Britská premiérka působila nervózně a teď popisuje to, co se odehrávalo ve středu večer na té večeři s 27 zástupci zemí EU. Hovořila k publiku skládajícímu se z lidí, jejichž mateřským jazykem není angličtina, ale mluvila příliš rychle. Na konci proslovu Mayové podle agentury nebyl nikdo o moc moudřejší, pokud jde o to, co Spojné království předkládá.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ten problém premiérky Mayové, který se asi projevil v tom, jakým způsobem hovořila, je prostě v tom, že ona je doma zmáčknutá ze všech stran. Na jedné straně jsou ti tvrdí konzervativci, kteří chtějí brexit ve smyslu úplného odříznutí od EU, na druhé straně je DUP, severoirská strana, která má své silné podmínky a která vlastně brání tomu, aby se uspořádaly věci mezi Severním Irskem a Irskou republikou. Takže ona je skutečně tlačená ze všech stran a projevuje se tam naprostá beznaděj. Tady vidíme, jak může dopadnout země, která byla takovým tím impériem, nad kterým slunce nezapadalo, a teď není schopná během dvou let si vytyčit nějakou zásadní politickou linii, když už se k ní tímto způsobem rozhodla. Je to smutný pohled, a hlavně je to nebezpečný pohled. Ono se často hovoří o nějakých ekonomických ukazatelích, kolik se ztratí procent HDP a co se stane s londýnskou City a kam odejdou ty banky a tak dále. Ano, to jsou samozřejmě otázky, které mohou mít i negativní ekonomický dopad, ale podle mě se zapomíná na to úplně nejdůležitější, a to je otázka Irska. Já si myslím, že to je právě problém, okolo kterého se tančí už dva a půl roku, jak to udělat, aby nebyla tvrdá hranice, to znamená budka, závora, lidi mezi Severním Irskem a Irskou republikou. Je to o to vážnější, že garantem té dohody Good Friday, Velkopáteční, je EU. Takže na tom samozřejmě záleží a myslím si, že nikdo soudný nemůže mít zájem na tom, aby se nám tam obnovil násilný konflikt, což se může stát velmi lehce. Tam to spíš spí, než že by to úplně zmizelo. Tohle je vážná věc, protože na jedné straně, když tam nemůže být tvrdá hranice, tak to znamená, že Severní Irsko musí nějakým způsobem zůstat v celní unii. Ale když Severní Irsko, tak co ten zbytek Británie? Ten tam nebude nebo bude taky? To ti tvrdí zastánci zase odmítají. To je naprosto šílená situace, do které se Velká Británie dostala sama naprosto neuváženě, neví, co s tím, a když se podíváme ještě na hlasy ze Skotska, to Skotsko hlasovalo úplně jinak v tom referendu, tak tam reálně hrozí, že z Velké Británie zbude malá Británie.

Vladimír KROC, moderátor:
Takže lépe to asi vystihla litevská prezidentka, když na Twitteru napsala: „Nevíme, co chtějí; oni sami nevědí, co chtějí. To je ten problém.“

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Je to bohužel tak, a je to ještě horší v tom, že Cameron, ten bývalý premiér, zneužil referendum, tento nástroj, k tomu, aby si udělal pořádek ve své vlastní Konzervativní straně. To znamená, on to zneužil pro vnitrostranické účely. Něco hloupějšího už těžko člověk najde. Ne pro vnitropolitické třeba, to je taky špatně samozřejmě, ale vnitrostranické.

Vladimír KROC, moderátor:
Aniž bych mu chtěl dělat advokáta, asi si vůbec nedovedl představit, že by to referendum mohlo dopadnout tímto způsobem. Tomu přece nikdo nevěřil...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ty průzkumy nebyly úplně takové, že by to bylo totálně pro příznivce, ale hlavně dobrý politik přece musí pracovat s různými scénáři, a pokud s tím nepracuje, tak je špatný politik. To znamená, musíte si vždycky uvědomovat, že jsou různé možnosti, že mají nějakou pravděpodobnost, která se samozřejmě v čase mění, a pokud to riziko tohoto typu je, tak do toho vůbec nejdu. Anebo když už do toho jdu... Já nemám nic proti referendu, já neprotestuji proti tomu, že Britové se rozhodli tak, jak se rozhodli, mají na to plné právo, ale probůh potom musíme vědět, co chceme, a musíme mít nějakou strategii. Řeknu si, obnovím své bývalé impérium, budu obchodovat s Austrálií, Novým Zélandem a nevím, s kým ještě, jsou různé možnosti, ale musím mít daný nějaký směr, a ne, že dva a půl roku de facto znejišťuji všechny kolem... Protože nikdo neví, co ta Británie chce.

Vladimír KROC, moderátor:
V sobotu v Lánech zasedne poradní sbor prezidenta Miloše Zemana. Zabývat se bude například energetikou. Mezi hosty budou mimo jiné ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková a její předchůdce ve funkci Tomáš Hyner, oba za hnutí ANO. Chci se zeptat: Máme dostatečně propracovanou dlouhodobou energetickou koncepci?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
My jsme jich měli hodně. Vždycky přijde nová vláda a udělá novou koncepci na 50 let. Ta energetika je specifická tím, že se musí plánovat dlouhodobě, to znamená, pohybujeme se v horizontu 30, 50 let, a v tu chvíli je ta míra nejistoty ta velká, že, narovinu řečeno, ne, že nevíme nic, ale nevíme toho mnoho. A pravděpodobnost různých scénářů, včetně těch, které se nám dneska zdají jako extrémní, je velikánská. To, co se projevuje u nás, ty debaty, jsou odrazem i toho, co je jinde. Na jedné straně jsou zastánci takových těch centralizovaných velkých, silných řešení, to znamená, to je většinou spojeno s jádrem, s nějakým průmyslovým rozvojem spíš velkých firem. To je na jedné straně. Je to určit typ ekonomické vize. Energetika nepluje někde stranou, ona je prostě včleněná do toho ekonomického systému. Na druhé straně jsou ti, kteří říkají, pozor, ekonomika se mění, nebude už fungovat tak jako dnes, už se prostě přechází někam jinam. To, co bude atraktivní, budou decentralizované zdroje založené na obnovitelných zdrojích, bude spíš lokální ekonomika, nějaké lokální propojené cykly, a to bude vyžadovat úplně jiný styl toho, jakým způsobem bude celá ta ekonomická soustava fungovat. To je ten spor, který probíhá, a samozřejmě probíhá v situaci obrovské nejistoty. Kdo vám řekne, jaká bude cena elektřiny za 20 let? To nikdo neví v tuto chvíli. Takže nutně, ať se rozhodnete tak či tak, i pro nějakou kombinaci třeba, tak strašně riskujete. Je otázka, jestli se vrhat na starší technologie, anebo to risknout, jako se o to pokoušejí Němci, taky s velkou kritikou doma; to není tak, že všichni jsou nadšení z Energiewende, to ne, ale prostě to risknout a zkusit jít do těch obnovitelných zdrojů. Zase někdo říká, že ta cena je deformovaná, je tam hromada dotací... Je to velice sporná otázka a já bych ji spíš začlenila do toho celkového modelu, jak si myslíme, že ta ekonomika by měla vypadat za 20, 30 let.

Vladimír KROC, moderátor:
Tak to vidí ekonomka Ilona Švihlíková, která byla hostem pořadu ‚Jak to vidí‘. Děkuju, bylo mi potěšením. Mějte se hezky, na shledanou.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Na slyšenou.

Vladimír KROC, moderátor:
Příjemný poslech dalších pořadů přeje Vladimír Kroc.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.