Přepis: Jak to vidí Ilona Švihlíková – 20. září 2022

Jan BURDA, moderátor
Tuzemské hospodářství, roste kupní síla nikoliv jak efektivní budou vládní kroky proti dopadům drahých energií a které kroky Evropské komise mohou stabilizovat a změnit energetický trh? Některá z témat pro Ilonu Švihlíkovou, ekonomku z Vysoké školy obchodní v Praze, dobrý den.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Dobrý den.

Jan BURDA, moderátor
K poslechu pořadu Jak to vidí zve také Jan Burda. Úvodem trochu čísel, trochu citace, česká ekonomika si ve druhém čtvrtletí tohoto roku udržel růst, který byl podpořený zejména kapitálovými výdaji. Na druhé straně ale reálný pokles příjmů domácností vedl k oslabení spotřeby. Dál totiž zrychloval růst cen v celém hospodářství. To uvádí Český statistický úřad, který ve své nové zprávy dodává, že prudký růst spotřebitelských cen způsobil mimořádně silný propad kupní síly domácností. Průměrná mzda ve druhém čtvrtletí meziročně nominálně vzrostla o více než 4 procenta, ale reálný pokles dosáhl téměř 10 procent. Paní Švihlíková, váš komentář?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Když se díváme vlastně na tyhle ekonomické údaje, vždycky je dobré si uvědomit, jestli srovnáváme s předchozím čtvrtletím nebo meziročně. A když srovnáme meziročně, tak je potřeba se podívat, co bylo, jestli třeba nebyla pandemie, to znamená do jaké míry třeba ty výdaje byly nějakým způsobem ochromené, co se týká hlavně, hlavně těch investic. Zpráva o té kupní síle, to je něco, co zažíváme asi všichni nebo téměř všichni a samozřejmě pro ekonomiku to není dobrá zpráva, protože Česká republika podobně jako jiné vyspělé země, prostě ta hlavní komponenta je spotřeba domácností, nic špatného na tom není. Je to prostě nějaká ukázka naší, naší životní úrovně. No a protože většina lidí žije ze mzdy, tak samozřejmě ta spotřeba nám bude klesat. My už to vidíme další dobu, nejenom na těch položkách, která můžeme označit třeba za zbytné. I když teď se někdo bude zlobit, že třeba označím kulturu a podobně další výdaje za zbytné, ale vidíme už třeba také pokles tržeb v oblasti potravin a podobně. To znamená, tam už skutečně se ukazuje, že řada domácností začíná šetřit i významněji šetřit právě na těchhle statcích, což se nutně prostě do té ekonomiky promítne. Ono u nás se někdy trošku jako zapomíná, že ty mzdy jsou ten, právě ten zdroj té kupní síly a víceméně i toho ekonomického růstu. Někdy se trošku mylně interpretuje, že ta česká ekonomika hodně žije z exportu. Bezesporu ta otevřenost naší ekonomiky je velká, já bych řekla až moc velká, nezdravě velká. Ale ta spotřeba domácností to je prostě ten hlavní komponent a tam prostě tam ty mzdy, no to je ta páteř, se kterou to, se kterou to stojí a padá. Takže z tohohle hlediska ten výhled není dobrý a samozřejmě ta vysoká inflační dynamika se nad tím podepisuje. Ještě bych možná zdůraznila, že to klíčové je, že ta, to je ten velký růst cen, který pozorujeme už delší dobu, se dotýká těch klíčových položek. To znamená potravin, dopravy, samozřejmě pohonných hmot, no a hlavně těch energií, což je koneckonců jedno z našich dnešní témat.

Jan BURDA, moderátor
Ještě se s dovolením zastavím u té inflace, tu řeší, k té se vyjadřuje vláda, Česká národní banka, také odborové svazy pochopitelně a další instituce. Už jsme na vrcholu? Dá se to odhadnout nebo nebo ta inflace stále má ještě před sebou nějakou dynamiku? Já teď nemám přesné číslo poslední Českého statistického úřadu, ale mluvíme o 17 procentech?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Ano, bavíme se o těch, o těch 17 %, což je samozřejmě jedno z těch nejvyšších čísel, nepočítáme-li ty první transformační roky, to znamená hned na začátku těch devadesátých let, kdy ta inflace byla, byla ještě vyšší. Dělat prognózy tohohle typu, je pěkně riskantní, protože spoustu věcí nevíme, respektive jsou vrcholně nejisté. Samozřejmě zásadní bude vývoj na energetickém trhu. To znamená, jakým způsobem nakonec bude formulován konkrétně politika vlády, protože tady je ještě spousta nejasností hlavně u firem, jestli bude nějaká, nějaký společný postup v rámci EU a jaký, s jakým načasováním. To bude mít obrovský vliv samozřejmě na inflaci a celkově jaká bude situace na tom globálním trhu. To je poměrně hodně, hodně nejasného. V tuhle chvíli to vypadá, že ta inflační dynamika zpomalila, to znamená, že se pohybujeme někde kolem těch, těch 17 procent. Ale obávám se, že ta rizika jsou i do budoucnosti hlavně s příchodem té zimní sezóny značná.

Jan BURDA, moderátor
Paní docentko, než se dostaneme k těm konkrétním opatřením, která by měla zmírnit dopady energetické krize té mimořádné situace, ve které se nacházíme. Tak, když se podíváme ještě na ekonomiku jako celek, já jsem před chvílí citoval vládu, citoval jsem odbory, ale neřekl jsem nic o průmyslu a také o hospodářské komoře, protože ta čím dál častěji ze současných cen energií i za té inflace a vysokých nákladů mluví o tom, že se výrazně snižuje konkurenceschopnost tuzemských výrobců.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Přesně tak, tohle je dost zásadní poznámka. Mě trošku mrzí, že vlastně zástupci průmyslu se ozývají až nyní, když bylo patrné, že prostě ten trh s energiemi je, je výrazně deformovaný. To už bylo vidět vlastně minulý rok, ten pád Bohemia Energy to byl vlastně takový první varovný signál, který říkal pozor, tady prostě je nějaký spotový trh, který se vyvíjí způsobem, který je velmi nebezpečný pro, pro celou, pro celou ekonomiku. Ten náš problém vlastně spočívá v tom, že za prvé Česká republika je hodně průmyslová a že zároveň ten průmysl je ze své podstaty hodně energeticky náročný. Teď pěkně prosím, jako nehaním průmysl, konstatuju, že to tak je a v tomto kontextu prostě současné, současných cen energií to je velká zátěž. A s tím souvisí i to, že ta přidaná hodnota v té české ekonomice je spíš střední nižší. To znamená ve chvíli, kdy vám začnou rychle růst ceny energií a takhle výrazně, tak samozřejmě ten prostor pro, pro ty firmy se jako nutně zužuje. A ještě více to je zvýrazněno tím, že třeba jiné vlády rychleji a intenzivněji přispěly s určitou, s určitým mixem opatření, které třeba mohou té firemní sféře aspoň trochu pomoct. Kdežto u nás vlastně se teď, řekněme, uvedl nějaký jeden, jeden nástroj nebo náčrt něčeho, co není ještě přesně definováno a ta částka je velmi nízká. K tomu se asi ještě dostaneme. Ale každopádně samozřejmě je to ten český průmysl jako obrovským způsobem znevýhodňuje. Vytlačuje ho to z trhu, možná bych ještě doplnila, že samozřejmě jsou i odvětví, která jsou vytlačována celkově z toho evropského prostoru. Já jsem tady minule hovořila o výrobě hliníku, což je výroba, která je velmi energeticky náročná. Ale zároveň jako zásadní, pokud hovoříme o nějakém zazelenění ekonomiky, tak ten hliník je tam důležitý. Totéž třeba rafinace mědi a my se vlastně tou, tou politikou energetickou tyhle ty výroby, které mají strategický význam téměř, jako vyštváváme z Evropy do jiných teritorií zejména asijských.

Jan BURDA, moderátor
Domnívá se Ilona Švihlíková, ekonomka z Vysoké školy obchodní v Praze. Premiér Petr Fiala z ODS v neděli promluvil k občanům České republiky. V projevu se věnoval konkrétním opatřením, jakým chce vláda pomoci s energetickou krizí, zdražováním. Premiér mimo jiné řekl, že vláda zastropovala ceny energií pro domácnosti, pro živnostníky a také malé a střední firmy, ale také pro poskytovatele veřejných služeb, tedy nemocnice, školy, sociální ústavy. Zároveň premiér uvedl, že vláda zajistila pomoc s drahými energiemi pro velké průmyslové a energeticky náročné firmy a společnosti. Jak tedy reálně by tyto kroky měly zafungovat na život běžné domácnosti, ale třeba i na život menší firmy nebo velké společnosti.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Nejdřív asi trošku obecněji, a to zastropování cen není nástroj, který se používá úplně běžně. Je to skutečně něco, kdy říkáme, že se odehrávají takzvané mimořádné tržní podmínky nejenom u nás, to platí i v dalších, řekněme, vyspělejších ekonomikách, že běžně tohle nedělají. A sahají k tomu skutečně, když jako ta situace se jim zdá, že se naprosto vymkla kontrole a má ohrožující dopady. A u toho zastropování je hrozně důležité za prvé načasování a za druhé, co vlastně stropujete. To znamená na jaké straně vy jste, jestli jste na straně toho producenta nebo, nebo na straně zákazníka jo. V jaké jaksi fázi toho, toho řetězce prostě vstupujete a potom samozřejmě na té výši. Tohle všechno je klíčové. A to zastropování zároveň se většinou nedělá pro to, aby fungovalo 20 let. To znamená nějakou extenzivně dlouhou dobu. Většinou je to nějaké přechodnější opatření. A mezitím jakoby stabilizuje tu situaci. To znamená uklidňujete domácnosti i firmy, protože jako logicky s vysokými cenami vzniká prostě panika a samozřejmě to má i nějaké politické dopady. Tak mezitím je dobré řešit ten strukturální problém, pokud to jde, což jako většinou jde, upřímně řečeno, od toho máte taky nějaký regulativní úřady. No, a když se podíváme na to české provedení, tak tam se prostě myslím, že vlastně je to spíš ukázka toho, že by se to takhle dělat nemělo. To znamená, je to, je to hrozně pozdě. Jo vlastně stropujete ve chvíli, kdy domácnosti prostě už zažívají a těžké časy a vlastně už jsou i ve fázi určité paniky a není to i spotřební chování samozřejmě. To znamená, je tam, jsou tam velké obavy z budoucnosti poměrně dost logicky. A stejně tak stropujete situaci, kdy prostě už některé firmy musely kvůli energiím zavřít a další už prostě jsou těžké situaci a navíc ta a není zcela jasné, jakým způsobem to vlastně pro ty větší firmy za těch kompenzací bude probíhat. To znamená to načasování podle mého názoru je pozdě. Potom ta druhá věc je, kde to to stropujete. A teďko my jakoby stropujeme tu cenu toho finálního zákazníka. Kdyžto ten evropský návrh, ovšem pravda nevíme, jestli projde, neprojde. Ten evropský národ stropuje u toho producenta. To je velký rozdíl, protože když stropujete u zákazníka, co to znamená? Znamená to, že by vlastně tu, já to řeknu narovinu perverzní cenu dneska z tý burzy. Vy jí vlastně akceptujete, říkáte okay, tady ta cena je. Jo, my jí jako bereme, to akceptujeme jako něco teda, že to tam je. A jenom pro toho zákazníka to zastropuje a ten zbytek doplatíme jako stát, což jsme jakoby všichni. Já to nepovažuju za úplně jako ideální řešení, je to lepší než nic, to je pravda. Ale jako asi by se dalo udělat lépe. Že jo ten evropský návrh spíš počítá s tím, že se stropuje u toho producenta. To znamená, že jdete jakoby po těch, po těch ziscích, takže to si myslím, že taky jako se asi dalo udělat lépe. Plus samozřejmě ta výše, teď se o tom hovoří, že i tak to zastropování je na výši, která bude pro řadu domácností velmi obtížně skousnutelná. Já si myslím, že asi ten největší problém je u tý, je u ceny elektřiny prostě proto, že my tu elektřinu vyrábíme hrozně levně. To znamená, že dominantně u nás samozřejmě jedou jaderné a uhelné z druhé stále. A ten plyn u nás se k výrobě elektřiny používá málo. Ne jako vůbec ale velmi málo. Používáme ho v průmyslu a na vytápění, že jo, ale pro výrobu elektřiny málo. A tím pádem jako pro nás je velmi zvláštní, až já bych řekla patologické, aby se prostě ceny naší elektřiny prostě odvíjely, odvíjely od cen plynu a tady je prostě zakopanej ten pes jo. Tady je potřeba prostě strukturálně jednat a ne tu cenu z tý burzy ještě jako akceptovat a vlastně to dorovnávat, protože upřímně z čeho to pak porovnáváte ze státního rozpočtu, což jsou naše daně, že jo. Takže ono se to potom jakoby, jakoby si to zaplatíme stejně jo, když notabene si uvědomíte, že většinu daní u nás jako platí zaměstnanci a dépéháčko, tak to zase spadne na nás akorát třeba v nějakém jiném časovém horizontu jo. Takže tady mám, tady mám k tomu dost připomínek jak z hlediska načasování, tak té výše. Tam si myslím, že je potřeba prostě tnout do té struktury. To znamená a vůbec se podívat i na to, jak funguje ERÚ. Jako k čemu máte ERÚ, když neochrání spotřebitele, jako taková situace je zbytečná přece.

Jan BURDA, moderátor
Premiér Fiala řekl, že právě na ten rozdíl, které, který se musí doplatit, tak cituji, nechceme si tyto peníze opět půjčit, jak to dělaly vlády před námi. Zadlužování státu totiž je jednou z příčin inflace. Dále uvedl, že by rád ten rozdíl, tedy právě zastropováním zákazníka tak, že by ráda vláda zaplatila z nějaké mimořádné zvýšené dividendy plynoucí z podílu ve státem vlastněných společnostech včetně ČEZu a také z mimořádných zisků. Tedy nějaké mimořádné zdanění, případně neutečou tomu velké firmy nějakým způsobem jiným přes investice a podobně?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Tohle už je návrh, který se objevuje na té evropské úrovni. Je to takzvaná wind fulltext. To je vlastně daň, která se uvaluje ve chvíli, kdy ten trh nějakým zásadním způsobem selže, to znamená, je tam nějaký strukturální defekt. A ten vede k tomu, že určitý sektor si takříkajíc nahrabe jo a to samozřejmě vyvolává nejenom jako nějaké politické, politické a sociální pnutí, ale i ekonomicky to většinou jako nemá opodstatnění. Takže tahle daň není výmysl české vlády. Je to prostě něco, co se používá zase v těchto mimořádných okolnostech. Záleží zase jakým způsobem to zdanění provedete. Já si myslím, že na něj prostor rozhodně, rozhodně je. Někdo hovoří o energetických firmách, to je asi takový ten první terč, který se nabízí. Já bych tam určitě doplnila banky, že jo, které někoho určitě si nemůžou stěžovat minimálně na ty kroky ČNB v těch posledních měsících ještě před tou novou, novou bankovní radu a novým guvernérem. Takže tahle možnost tady, tady určitě je. A myslím si, že je zvažována i na té, i na té evropské úrovni, ale nic nebrání tomu, aby prostě vláda postupovala v tomhle ohledu samostatně.

Jan BURDA, moderátor
Domnívá se ekonomka Ilona Švihlíková z Vysoké školy obchodní v Praze. Zůstáváme u otázky energetických opatření. Možná bychom se teď měli, protože jste na to, i jste se u toho zastavila, dotkla jste se toho, podívat na rozdíl nebo respektive na nějakou kompatibilitu těch českých vládních opatření a evropských. Tady už zaznělo, že ta současná nesmírně vysoká cena elektrické energie se odvíjí od ceny plynu od těch elektráren, například Německu, které používají zemní plyn k výrobě elektrické energie. My v Česku na našem trhu vyrábíme velmi levně. Je to pro nás naprosto mimořádná situace. Počítám, že česká vláda asi nemá mnoho, nemá tu páku, nemá tolik síly, aby, aby ovlivnila trh, aby ovlivnila evropský trh, aby to zvládla sama. Tedy na úrovni Evropské komise, co se připravuje, co se děje?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Tak těch návrhů je tam celá řada. Já bych možná ještě řekla, že řada zemí, drtivá většina zemí přišla už dávno s opatřeními. Jsou to opatření různého typu, to znamená nečekala na nějakém jako celoevropské řešení a prostě používá svoje nástroje. Některé se týkají třeba oblasti sociální, některé daňové a některé právě otázky, řekněme ovládání toho sektoru energetického, což je typicky Francie, která má, to má trošku podobnou pozici jako my. To znamená je tam dominance toho jádra. Akorát, že teď její, její prodloužená údržba teda způsobuje bolehlav, řekněme velké části, velké části Evropy včetně Itálie. To jen tak, to jen tak na okraj ten výpadek, výpadek jádra je teď velmi významný. Přišel teda v hodně špatnou dobu. No, na úrovni, na úrovni celoevropské se samozřejmě diskutuje, jednak určitá podoba právě zdanění. To znamená získání zdrojů, které by následně byly redistribuovány. To není jako úplně řešení, které bych odmítla, já mám vždycky radši tu strukturální jo, prostě když se jde k podstatě věci, k čemuž se dostanu. Ale jako na přechodnou dobu, když potřebuji pomoci firmám a domácnostem, tak to samozřejmě použít, použít mohu, ale jak říkám, lepší je prostě tnout tam, kde jako je to, je to jádro pudla. Je tam samozřejmě důraz na úspory. To bude velký problém, protože tady trošku bojujete proti větru, dešti, že jo. Tak, když je, když je, když je zima, tak to samozřejmě jako moc, moc teda věru neovlivníte. A jak říkám, to načasování těch úsporných opatření, zejména u toho zemního plynu přichází v dobu velmi nevhodnou. Já jsem se dívala na tu energetickou bilanci za EU jako celek a tam vidíte obrovský propad vodní, vodních zdrojů. To znamená na suchu jo. Vidíte tam obrovský propad jádra, to je ta nešťastná Francie. A ta, ten význam plynu naopak ještě vzrostl, ne že klesl, on vzrostl. A to je, to je důležité si uvědomit, protože on ten zemní plyn prostě má spoustu výhod. Ono je to skutečně nejflexibilnější zdroj. Ta poptávka po něm není jenom jako v rámci EU, ta je celosvětová, protože on má prostě výhody. Ze všech těch fosilních paliv je nejméně emisně zatížených, teda pokud zrovna není /nesrozumitelné/, že jo. A zároveň prostě ta jeho flexibilita v tom energetickém mixu bych řekla, že je nenahraditelná jo, takže jako já bych ten face ve jméně zas tam zemního plynu, protože on skutečně v tom mixu, jak by asi energetici potvrdili, má své, má své velké výhody. Evropská unie zároveň přichází s návrhem na zastropování cen elektřiny ale u firem, ne na straně zákazníka ale na straně firem, spojeno s tím zdaněním. Což si myslím, že je rozumnější opatření, než to která dělá česká vláda. Záleží samozřejmě na té, na té hladině. Ono víte, jako pro mě je hrozně sporný stopovat na celoevropský úrovni, když si uvědomíte, že za prvé každá země má jiný energetický mix logicky. Prostě máme hodně, a teda někdo ho odmítá třeba, že jo. Někdo může mít víc obnovitelných zdrojů, má na to podmínky. Dánové, my je jako zase moc nemáme tady, jo to je potřeba si uvědomit. A druhá věc je samozřejmě kupní síla, no prostě jako řekněme si narovinu, ty ceny, které unese Německo, tak prostě my neuneseme. My máme třetinový mzdy vůči nim. To znamená i o to víc je pro nás ten problém tíživější a prostě sociálně výbušný, jak se koneckonců také ukazuje. Takže tohle to jsou nějaké návrhy, které já nepovažuju za úplně marné. Ale co je podle mě zásadní a co si myslím, že se nestane lidově řečeno. Zásadní je prostě jako jít do jádra pudla a říct si, ten problém tady byl dávno před konfliktem na Ukrajině. A týká se toho, že ten důraz na obnovitelné zdroje byl příliš rychlý, příliš rychlý a vedl k tomu, že ta energetická soustava, zejména teda okola Německa byla silně destabilizována. Když ji máte destabilizovanou, potřebujete něco, co vám ji uklidní. Nechcete uhlí, nechcete jádro, pak vám zbude ten zemní plyn, no ten nám zbyde /nesrozumitelné/ zatím, zatím není, zatím nemůžeme blouznit o tom, že bychom měli nějaký krystal jako ve Star Treku, to zatím nemáme, takže prostě máme zemní plyn. A ve chvíli, kdy k tomu dáte prostě i tu politiku těch emisních povolenek, která vám silně zdražuje právě tu průmyslovou výrobu, kterou potřebujete na tu zelenou tranzici viz ty hliníkárny, no tak si prostě sami pod sebou podřezávat větev. Podle mě ta politika je, je sebedestruktivní hlavně z hlediska té, jako té průmyslové základny. Podobně nemůžete na jiné straně mluvit o tom, že chcete být strategicky autonomní. A na druhé straně si prostě vyhánět tyhle ty výroby z Evropy a potom budete dovážet ten hliník třeba z Číny, protože Čína je velmoc na hliník a mimochodem je velmoc i na měď. Ona je velmoc skoro na všechno už. Tak jako jo, když tohle to děláte, tak prostě sami sobě tu strategickou autonomii, o které hovoříte ohrožujete jo. A tohle je podle mě to, co potřebuje zásadní způsobem přehodnotit. Politika emisních povolenek plus jako finanční nástroje. Vnímání energetiky jako veřejného statku. Prostě mně přijde je absurdní, aby energie, víte, to je prostě sektor, kde plánuju 30, 40, 50, 60 let. A vy to vrhnete na spotový trh, kde se dennodenně něco vykyvuje. To přece nedává žádný smysl. Jo to znamená veřejný statek pod kontrolou státu, já si myslím, že tyhle ty firmy zásadní /nesrozumitelné/ prostě měli být pod státním, pod státní kontrolou, přímo pod státním vlastnictvím. To se teď ukazuje velmi dobře, viz pro Francie zestátnění EDR samozřejmě, plnému zestátnění teda jo. No, takže tady si myslím, že je potřeba udělat úplnou změnu té energetické politiky. A já se obávám, že jako k tomu z těch míst hlavně Evropská komise nebude moct ochota. Tam skutečně sedí lidé, kteří prostě svojí politickou kariéru spjali s tím Green Dealem a s tím, že o tom pořád mluví. A jako a jedou jak jak, jak rychlík bez ohledu na nějaký konsekvence.

Jan BURDA, moderátor
Na druhou stranu v Evropské komisi vlastně sedí úředníci, vůle by měla být na domluvě členských zemích.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
To by, to by měla, ale já si nejsem jistá, do jaké míry jako tohle už, už platí. Já mám skutečně pocit, že v rámci Evropské komise převažují tendence, které jsou naprosto sebedestruktivní pro, pro evropský kontinent a hlavně vzájemně rozporné. Možná ještě jeden příklad, když si vezmete teď to vybíjení stád v Nizozemsku. Jo, když se o tom hodně hovořilo jo, prostě vybíjíme stáda, snižujeme tím emise nebo co. A ta stejná Evropská unie uzavře obchodní dohodu s Merkusurem, kde je Argentina a Brazílie. To jsou velmoci prostě zemědělský obě dvě ty země. Takže vy si vybijete domácí stáda, abyste dováželi prostě hovězí a další zemědělské plodiny přes půl světa z těchhle zemí. Dávám vám takováhle politika smysl? Mně prostě nedává. Pro mě strategická autonomie znamená, že co nejvíc věcí prostě si vyrábíme tady. Jsme soběstační, soběstační v základních věcech, jako je energie, v základních věcech jako, jako je, jako jsou potraviny a ne že budeme tuhle tu věc oslabovat.

Jan BURDA, moderátor
K těm konkrétním krokům, ne tedy systémovým, protože k tomu a asi by měla proběhnout velmi rychle diskuze na evropské úrovni.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Před rokem pozdě.

Jan BURDA, moderátor
Ano přesně tak, ale teď v rámci teda, tedy té nějaké krizové situace, tak Ursula von Der Leyenová, předsedkyně Evropské komise, tak ta oznámila, že ta opatření by měla teď přinést členským zemím přes 140 miliard eur. Ty lze využít právě na podporu spotřebitelů ohrožených drahými energiemi. Mluvíme tady o tom omezení příjmu výrobců elektřiny.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Ano, ano přesně tak.

Jan BURDA, moderátor
Tak jak dlouho takové opatření se může realizovat, protože je to, jak říkáte nějaké zastropování, nějaká mimořádnost, to asi nelze držet roky?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Roky určitě ne, roky určitě ne. Já bych řekla, že možná, možná rok a otázka samozřejmě, jakým způsobem prostě budou schopni vůbec najít shodu a naformulovat to konkrétně. Ono potom ten ďábel někdy tkví v tom, v tom detailu. Myslím si, že tohle jako říkám na přechodnou dobu, to není úplně, úplně špatný návrh, rozhodně lepší stropovat u výrobce než u toho finálního zákazníka jako u nás. Ale zase vracíme se k tomu problému, který se nám tam pořádek jako zjevuje za každým rohem a to je ten zemní plyn prostě. Jo prostě toho zemního plynu není dost, není ho dost ani na, na tuhle sezónu. A jak říkám, jako tam ten výpadek těch vodních elektráren a ten výpadek toho, toho jádra přišel v absolutně nevhodnou dobu. Ono jako, když se něco kazí, tak se pokazí jako opravdu vehementně, že jo. Se podíváme dneska jaká je zima, tak prostě tohle nepřipomíná září, meteorologicky je snad ještě léto, mám pocit, no tak to opravdu nevypadá. Jo takže, když se to sejde, tak se to sejde a já musím říct, že mě hodně znepokojuje jedna z těch analýz /nesrozumitelné/ Energy, což je takový jako norský Fink ten, který se zaobírá energetikou velmi, velmi detailně, velmi dobré, dobré kvalitní prognózy. A ti tam vlastně vidí obrovský deficit v rámci celé EU. A bavíme se o nějakých 13 terawatt hodinách v lednu, nejpozději v lednu. To znamená to jako nechci tady jakoby děsit jo, ale prostě to je realistický scénář, se kterým oni počítají. To znamená příděly, to znamená blackouty zcela jako zcela narovinu. To znamená ta situace je, je velmi vážná. A já mám jako pocit, že to vědomí té vážnosti, ať už z hlediska deformací na tom trhu jo. Ta finanční spekulace to je něco naprosto šílenýho, když dáváte 74 miliard jako kolaterál ČEZu. A to není u nás, to je všude. Jo to jsou prostě záruky tam jako, tam, tam budou lítat stovky miliard, že jako ten, ten způsob toho jednání, jak teda vlády tady, tak Evropské komise je takový jako lážo plážo. Ono se vlastně nic neděje jo. Já se obávám, že ta vážnost té situace jim ještě jako nedošla.

Jan BURDA, moderátor
Obává se Ilona Švihlíková, ekonomka z Vysoké školy obchodní v Praze. Díky za vaši návštěvu v pořadu Jak to vidí, na slyšenou.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Děkuji za pozvání.

Jan BURDA, moderátor
Za pozornost děkuje také Jan Burda.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.