Přepis: Jak to vidí Ilona Švihlíková – 17. října 2019

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Mým dnešním hostem v Jak to vidí je ekonomka Ilona Švihlíková. Já Vás vítám. Dobrý den.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Pozornost zaměříme například na polskou ekonomiku, protesty v Katalánsku či na to, jaká pozornost se ve světě věnuje snaze zmírnit nebo odstranit chudobu. Inspirativní poslech. Vládní koalice je připravena svolat mimořádnou schůzi, aby prosadila svůj daňový balíček. S vyššími příjmy z lihu či tabáku už totiž počítá v rozpočtu na rok 2020. Aktuální jednání ve sněmovně nicméně drhne, včera se poslanci k projednávání daňového balíčku nedostali. Další pokus se uskuteční zítra. Jak se, paní docentko, díváte celkově na ten návrh?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Tak ten návrh samozřejmě opozice využívá toho, že vláda si dala tu práci a zdůrazňovala, má to myslím, že i v programovém prohlášení, že nebude zvyšovat daně, tak z tohoto hlediska je to asi snadný terč. Obecně sliby tohoto typu jsou nebezpečné, že to jako úplně není vhodné asi vždycky dávat do programových prohlášení. Jinak je to prostě taková ta politika, jak už jsem tady o tom párkrát mluvila, trošku toho krájení salámu, že hledáme, kde nám chybí zdroje, tak prostě se snažíme najít nějaké jednodušší na výběr, jako jsou spotřební daně, které, většinou ten výběr je poměrně hladký nebo minimálně jednodušší než třeba u daní z příjmů korporací, a je pravda, že samozřejmě tam máme i nějakou míru harmonizace, v rámci Evropské unie, kterou musíme dodržovat, to je také jeden z argumentů, který zaznívá z ministerstva financí, pro navýšení těch daní, takže je to takový ten klasický spor mezi koalicí a opozicí, který se nabízí v rámci jednání v rozpočtu, podzim je vždycky tak věnován těmhle tématům, to už je klasika, která úplně nepřekvapí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Rozpočtový podzim.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Rozpočtový podzim, ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ano, opoziční strany se zvyšováním daní nesouhlasí, vláda balíček obhajuje argumenty, že vyšší ceny alkoholu a cigaret povedou k omezení spotřeby, podle opozice jde jen o vyšší přísun peněz do rozpočtu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
No, že by omezily spotřebu, kdyby vláda opravdu chtěla, aby se omezila spotřeba, tak nevím, jestli by to úplně pro ni bylo dobré, protože tyhle daně konstrukčně, ty spotřební, samozřejmě stojí na tom, že ta spotřeba se moc nemění. To znamená, že když je zdaníte, tak ty daně prostě vyberete, a ten důvod je, že ty statky, které zdaňujete spotřební daní, mají spíše, jak my říkáme, tu neelastickou poptávku, proto také se zdaňují. Ono se často říká, že to je kvůli závislostem a nějakým škodlivým jevům, které doprovázejí tabák, alkohol a další, ale ten důvod prostě je, že i když ta cena jde nahoru, tak zkrátka a dobře to poptávané množství na to nereaguje moc, nebo reaguje velmi málo, a to inkaso je víceméně zaručeno pro tu vládu. Z tohoto hlediska by samozřejmě bylo nejefektivnější uvalovat daň z hlavy, což se naštěstí neděje, protože to je samozřejmě vrcholně nespravedlivá daň, ale nejsem si úplně jistá, jestli by skutečně vláda chtěla, aby toto zvýšení ceny vedlo k tomu, že lidé přestanou jako ve velkém měřítku kouřit a pít, protože potom by následoval samozřejmě výpadek v rozpočtu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co vy by jste osobně zařadila a nebo změnila v tom daňovém balíčku?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
No já nemám hlavně ráda tuhle metodu, že vezmu jednu daň, a nebo dvě, a teď s tím prostě začnu jako tady něco přidám, a tady něco uberu, to je takový jako přístup toho krájení salámu a prostě nemá to moc co dělat s nějakým trošku dlouhodobějším systémovějším pohledem na tu naši daňovou soustavu. Pro koalici, pro opozici platí, že když hovořím o příjmové straně, tak si vždycky musím uvědomit, že je tam i ta výdajová strana, to znamená pokud třeba říkám, že budu snižovat daně, tak já bych vždycky od těch, kteří to říkají, ráda slyšela, dobrá tedy, když snížíte daně, tak jaké výdaje ubudou? Budete někde jako šetřit? A na čem? Na kom? Na jaké sféře? Tak to vyčíslete, protože ono jako snižovat daně, to vždycky zní hezky, ale já bych prostě ráda slyšela, kde tedy ten stát se stáhne, jaké oblasti už se třeba nebude věnovat, a třeba to zprivatizuje, ať tyhlety dvě strany ať jsou vždycky vnímány trošku více v propojenosti. A ta naše daňová struktura, takové ty maličké změny, jako tady zrovna tabákové výrobky a zdanění hazardu a podobně, ale ty problémy jsou úplně někde jinde, tak ta naše daňová soustava je založená na tom DPH, na té regresivní dani, dopadá nejvíce na ty příjmově nejchudší skupiny, a to prostě si myslím, že není správné. Ten náš daňový mix prostě nesplňuje tu základní charakteristiku obecné daňové spravedlnosti, to je ten základní problém. Ale bohužel, místo toho spíš nás čekají nějaké jako hádky o tom, jestli támhle se bude platit 1.000,- nebo 1.500,- někde v katastru, což jsou prostě, já bych řekla, že to je skoro nedůstojné Poslanecké sněmovny, ale asi to bude muset snášet.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Známe laureáty Nobelovy ceny za ekonomii, získala ji francouzská Esther Duflová a Američané Abhijit Banerjee a Michael Kremer za experimentální přístup k řešení chudoby v rámci rozvojové ekonomiky. V čem, paní docentko, spočívá jejich přínos? Mimochodem paní Duflová je teprve druhou ženou, která Nobelovu cenu získala.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ano, teprve druhou ženou, ano, ano, po Elinor Ostromové, která ukázala význam spolupráce pro rozvoj řekněme veřejných statků nebo těch tzv. Commons. Já si myslím, že ten přínos té Nobelovy ceny je za prvé v tom, že se věnují tématu, které dlouho bylo tím mainstreamem opomíjeno. Ono samozřejmě, ty Nobelovy ceny, jak se dávají v těch různých vlnách, tak ono to vždycky vyjadřuje určitou politickou prioritu, to není úplně náhoda, to znamená, když byly Nobelovy ceny řekněme Výzkum finančních trhů, tak to byla bezesporu jiná doba než nyní. Tahle reflexe je tam taky. Mě potěšilo, že je tam velký důraz kladen na empirii, to znamená na skutečně výzkum v terénu, výzkum reálných ekonomických a sociálních vztahů, to znamená ne ten důraz na to teoretické modelování, které sice vypadá hezky, ale velmi často s reálným světem nemá vůbec nic společného. Pokud by se ekonomie posouvala tímhle směrem, no tak zaplať pánbu za to, a líbí se mi tam ta propojenost na ty další obory, já si myslím, že ten, dovolte mi to říct, ekonomický fach-idiotismus té brandži neskutečně škodí, že ekonomie si prostě musí uvědomit, že je jednou z mnoha společenských věd, vnímat takto své postavení, i trošku s větší pokorou, a prostě čerpat poznatky z ostatních a spolupracovat, což tady bylo vrchovatou mírou naplněno, takže musím říct, že jsem ráda, že jak to téma, tak i tenhle způsob práce, byl oceněn.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Odráží to letošní udělení Nobelovy ceny za ekonomii právě trend z posledních let, kdy se přece jenom více dostává do popředí problematika nebo konkrétně už snaha zmírnit nebo odstranit chudobu.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Víte, ta témata se hodně mění po tom roce 2008. To je skutečně potřeba říct, že po vypuknutí té velké recese, minimálně v té teoretické ekonomii se otevírají nová témata, z těch, řekněme z těch velkých prací, která jsou hodně medializována, je to určitě nerovnost, které se věnoval dokonce i Mezinárodní měnový fond nebo OECD. Minule jsme tady mluvili o jedné z těch prací, která vlastně říkala, že nerovnost těch vyspělých zemí se blíží roku 1820, což je jako docela vážné sdělení, to znamená posun minimálně tímhle směrem, a ten důvod zájmu je jasný, protože ta míra nerovnosti se potom odráží jako v politickém rozhodování. A to vidíme. Teď to tady probíráme, a je to velmi dobře vidět, že ta politická reflexe tam je, byť třeba někde se zpožděním. Třeba to Polsko bude docela jako pěkný příklad z tohoto hlediska. Velké posuny jsou v monetární teorii, to znamená témata, která zase byla na okraji nebo vysmívaná, tak dneska jsou brána vážně, já myslím, že jsem nedávno dokonce četla Mario Draghiho, stále ještě guvernéra, ale odcházejícího guvernéra Evropské centrální banky, který dokonce zmínil, že by asi bylo vhodné věnovat pozornost moderní měnové teorii, která byla spíš tak jako takový divný exot, takže ty posuny tady bezesporu jsou, nicméně ten přesun do té reálné hospodářské politiky, ten je relativně dost malý, to znamená spíše nám kvasí ta teoretická sféra, ale tam, jakým způsobem prostě vláda, vlády konají, tak tam zatím jako nevidím úplně nějak velkou sadu nových progresivních myšlenek.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Švédská akademie připomněla i proč vlastně tu cenu udělila právě tomuto triu, protože přes 700 milionů lidí na celém světě musí přežívat s mimořádně nízkými příjmy, každý rok zemře kolem 5 milionů dětí mladších pěti let na nemoci, kterým lze předejít, nebo je lze vyléčit, a polovina dětí na světě opouští školu bez základních znalostí čtení, psaní, počítání, takže ty problémy jsou více než aktuální.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
No, přesně tak, samozřejmě, a ten jejich výzkum byl vedený právě jakoby v terénu a je hodně takový mikro, to znamená jde do hloubky u jednotlivých témat, třeba zkoumání mikroúvěrů. Nestačí prostě, že mají dobrý image, a jsou považováni za nástroj, který může pomoci třeba překonat chudobu a izolaci žen, což třeba zrovna v Indii, protože jeden z nositelů Nobelovy ceny je původem Ind a také řada těch pokusů byla konána, no pokusů, výzkumů terénního, byla konána v Indii, a skutečně jako do hloubky jít, funguje to vždycky? Funguje to všude? Pokud ne všude, jaká je ta překážka, že tady v téhle vesnici to funguje a jinde ne. To znamená velmi takový jako pečlivý makropřístup a mě se na tom právě líbí, že tam všude figurují ti reální lidé, a ne prostě jenom modely s velmi komplikovanými vzorci, které jsou ale úplně, ale úplně mimo realitu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Kdo by se měl chopit a chopí se těchto výsledků nebo závěrů?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
No, to se skoro obávám jako, já se skoro bojím i zeptat, v tomhle ohledu, ne, jako víte, my máme spoustu v té ekonomické vědě, spousta dobrých nápadů, ale jak říkám, ta realizace jako zhusta pokulhává a je na místě ptát se, jestli na to chybí politická odvaha, protože řada těch opatření prostě zdaleka přesahuje nějaký volební cyklus čtyř nebo pěti let, což bezesporu ano, a nebo jestli, jako třeba opakovaně píše Martin Wolf, je to jeho oblíbené téma, já jsem hlavní komentátor Financial Times, tak prostě říká, že hlavní ten problém není to, že nemáme dobré nápady, že by třeba byly nerealistické, naopak, že jsou velmi realistické, a že tady prostě máme jako vrstvu privilegovaných rentiérů, která dělá všechno pro to, aby k žádným změnám nedošlo. A je velmi intezivně spjatá s tou politickou elitou. Takže tohle jsou velmi závažné otázky, čili jak říkám, nápadů je spousta.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Polská vládní strana Právo a spravedlnost Jaroslawa Kaczyńskeho vyhrála nedělní parlamentní volby, slibuje polský model sociálního státu a sociální ochranu jako na západě. Viz strana tedy získala dostatečně silný mandát k tomu, aby pokračovala v reformách. Jak je hodnotíte? Vláda třeba zavedla nedávno štědré sociální dávky, například pro rodiny s dětmi zvýšila minimální mzdu nebo snížila věk odchodu do důchodu.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Strana Právo a spravedlnost je obecně zařazována do škatulky národně konzervativní, ale je pravda, že její ekonomická politika je velmi silně levicová a že prostě Právo a spravedlnost využívá toho, že levice se do značné míry v Polsku zdiskreditovala, tím, že vlastně kooperovala s neoliberalismem, jako v mnoha jiných zemích, a také je to poznat na těch volebních výsledcích, a na tom, že ty reformy, které v Polsku byly prováděné, ta šoková terapie měla skutečně velmi dramatické následky, já jsem nedávno četla rozhovor s jedním z těch tvůrců s Balcerowitzem, který docela komicky tvrdil, že síla Práva a spravedlnosti, ta dominantní pozice této strany, je náhoda. Tak jako náhody tohoto typu se opravdu nedějí, v té politice má všechno své důvody a má to svůj význam, takže Právo a spravedlnost prostě cílí logicky na ty voliče, kteří si v těch posledních 30 letech moc nepomohli, a naopak, mají pocit, a nebude to jenom pocit, že tu transformaci zaplatili oni, to znamená tahle jejich politika je logická, ale jak vidno, velmi úspěšná. Druhá věc nicméně je, že Polsko řeší podobný problém jako my, vlastně jako všechny země Vyšegrádu minimálně, a to je ten, jak říkají u nás odbory, konec levné práce, to znamená změna tohoto modelu. On to řekl i premiér Morawiecki, vlastně při tom úspěchu hovořil o tom, že jedním z cílů je sociální stát pro všechny, což je dramaticky odlišná rétorika od těch neoliberálních let, kdy vládla ta občanská platforma, a zároveň, že je tedy potřeba ukončit tu politiku té levné práce, těch nízkých mezd, Kaczyńský dokonce řekl, že je potřeba zlikvidovat komplex, že Poláci jsou něco horšího než západ. To znamená ta politika Práva a spravedlnosti má tuhle velmi silnou sociální demenzi, a míří tedy na to změnit ten model, jakým se Polsko začleňovalo, stejně jako my, do té mezinárodní dělby práce, je to velmi těžký úkol. My to také víme, nebo sledujeme to i u nás, i na Slovensku, samozřejmě, Polsko to má trošičku v něčem lepší, mají jednu velkou výhodu, mají větší vnitřní trh. Přece jenom jich je 40 milionů a to už jako makroekonomicky je mnohem větší síla, takže o tohle se dá opřít, jsem zvědavá, s jakými návrhy přijdou, protože ta ekonomika je komplexní systém, takže asi to nebude jenom, teď to jako neshazuji, ale říkám jenom navyšování minimální mzdy, já jsem zvědavá, jaká další opatření s tím přijdou. Možná by to mohla být inspirace i pro další země Vyšegrádu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Evidentně to bylo hlavní téma těch parlamentních voleb, podle všeho, ekonomika, reformy.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Bezesporu, prostě to, jakým způsobem jako, víte, jedna věc je, že můžete povídat o tom jak demokracie a všechny tyhlety další řeči, ale prostě jako většina lidí žije ze mzdy, tak to prostě je, a můžete říkat v televizi horem dolem, ale pokud tady prostě máte nějaký sociální status, pokud prostě sotva přežíváte, pokud prostě nevíte, co bude za měsíc, děsíte se toho, že by jste mohli onemocnět, je tam minimální nebo žádná sociální síť, tak prostě jako z řečí o tom, jak tam budujete liberální demokracii se dobře prostě nenajíte, to znamená, že je potřeba tyhle věci jako podceňovat, ale jako ignorovat sociálně ekonomický kontext se občanské platformě tvrdě nevyplatilo, a teď prostě ta pozice Práva a spravedlnosti je opravdu, nechci říct neotřesitelná, ale je velmi silná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Byť je přece jenom o něco slabší to vítězství Práva a spravedlnost, než se očekávalo, mimochodem, ty volby, ať už v Polsku nebo v Maďarsku, tam byly vlastně místní volby, tak ukázaly jednu zajímavou věc, a to, že voliči v metropolích přece jenom hlasují jinak než ve zbytku.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ano, ale to není jenom Vyšegrád, to je skoro, nechci říct všude, ale když se podíváme do Rakouska, tak rakouské byly nedávno, je to také hezký příklad, a tam vlastně celá ta země, už není černá, protože Sebastian Kurz přešel se svými lidovci na tyrkysově modrou, nevím proč, ale asi se mu nelíbila černá, moc depresivní barva. A jediné, co na té mapce trčí červeně, je Vídeň, kde ještě stále dominují sociální demokraté. Podobně, když se podíváme třeba na brexit, tak Londýn zase volil velmi odlišně než zbytek Anglie. To znamená to, že velká města, typicky metropole, volí jinak, není žádné specifikum Polska, vidíme to konec konců i u nás, v České republice, a je to silně rozšířeno. Ono je to dáno i tím, že se mění ekonomické možnosti velkých měst, a řekněme měst střední velikosti a venkova, a že většina vlád nereagovala dostatečně na tyto rostoucí rozdíly, které se následně potom odrážejí samozřejmě i v životním stylu a v politických preferencích. Takže tohleto je věc, která je, třeba Moskva je také hodně jiná, když vezmu třeba i Rusko, tak Moskva také bude, se chová politicky dost jinak než třeba jako zbytek Ruska. To znamená tenhleten trend je víceméně pozorovatelný ledaskde, není to žádné polské specifikum.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem také v Turecku volila jinak Ankara, Istanbul, ve větších městách Turecka.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Přesně tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Předčasné volby, už čtvrté za poslední čtyři roky, čekají Španělé, a to 10. listopadu. V Katalánsku pokračují od pondělí demonstrace proti verdiktu nad skupinou místních politiků. Devět z nich dostalo od Nejvyššího španělského soudu mnohaleté tresty vězení za podíl na protiústavním referendu o nezávislosti v roce 2017. Takže několik týdnů před těmi předčasnými volbami se Katalánsko opět dostalo do popředí politické debaty. Co podle Vás, paní Švihlíková, uklidní tu velmi vyhrocenou situaci?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Já se nedivím, že v Katalánsku to vře, protože ty tresty jsou skutečně velké. Připomněla bych jenom, že byl znovu vydán vlastně zatykač na tehdejšího předsedu vlády Katalánska, teď jestli to budu číst správně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Puigdemonta.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Děkuji, který prchnul vlastně do Belgie a pak zažíval velmi dramatické situace, jestli bude vydán nebo nebude vydán. Samozřejmě, před těmi volbami je to o to horší, že Španělsko vlastně má čtvrté volby během čtyř let, to znamená ta situace je tam velmi nestabilní, politická scéna je fragmentovaná, pryč jsou ty doby, kdy vlastně na jedné straně byla ta lidová strana velká, na druhé straně byly socialisté, a víceméně jako nic dalšího tam nebylo, tak teď je to zcela jinak, je tam řada uskupení, které jsou jak na levici Podemos, tak třeba i na té razantnější pravici, a tím pádem sestavit nějakou stabilní vládu se stává těžko řešitelným úkolem, a teď vlastně ještě do toho to Katalánsko. Já to Katalánsko považuji, ty tresty považuji za absurdně vysoké, a hlavně si myslím, že vůbec celý ten postup té španělské centrální vlády je naprosto kontraproduktivní. A že se nebudu vůbec divit, pokud ty protesty budou pokračovat a třeba i nabývat na síle. Pro mě jakoby ta základní osa, a to není jenom u Španělska, to já vidím jako u řady dalších zemí je, snaha vypořádat se s problémem, který je bytostně politický, právní cestou. Jako jestli si španělská centrální vláda myslí, že když jako zavře pár, jak oni říkají vzbouřenců, na 13 nebo 12 let, a že tím jako ten problém vyřeší, tak se teda ale šeredně, ale šeredně mýlí, to je politický problém, to není problém, který můžu vyřešit tím, že ty lidi zavřu a budu říkat tak, a teď jsme vás všechny vyděsili, teď budete zticha a budete centrální součástí Španělska, a běda, jestli ne, tak vás zase zavřeme a uvalíme na vás přímou správu. Trošku mi to připomíná třeba i ten postup vůči Trumpovi. Je tam pořád snaha dostat ho impeachmentem z té funkce. V případě Trumpa je potřeba ho porazit politicky, a ne prostě tímhle, to je kontraproduktivní, co dělají demokraté, a stejně tak prostě u toho Španělska, tam je nutnost politického jednání, to je otázka politického dialogu, který může trvat třeba velmi dlouho, ale v žádném případě to není dlouhodobě řešitelné prostě tím, že své odpůrce zavřu do vězení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A co argument Madridu, centrální španělské vlády, že došlo k porušení ústavy?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
No, oni říkají, že, takhle, nejdříve samozřejmě tam byl ve hře ten trest za, jestli to říkám správně, vzpouru, kde tam mají dokonce snad 25 let, nebo dokonce, pokud se nepletu, doživotí, a nakonec samozřejmě soudci řekli, že tam to nešlo použít, protože nebylo použito násilí. A pokud si správně pamatuji to formulaci, tak tam říkali, že je patrné, že ti vzbouřenci, rebelové nebo jak to říci, chtěli tímto krokem tlačit na vládu, aby vyhlásila plebiscit. Jako chcete tlačit na vládu, tak za to dostanete 13 let. No to je úplně absurdní takový trest, a hlavně, když si uvědomuji, víte, jako jestli byly napáchány, jaké byly napáchány škody, já se omlouvám, ale vždycky jako ekonom vidím takové ty ekonomické problémy jako s firmami, které jako neplatí daně, bohatí lidé, kteří se vyhýbají zdanění, tam se nikdy nestane nic, a pokud prostě uděláte nějaký takový ten politický krok, tak jako následuje disciplinární trest. Já si skutečně myslím, že to je kontraproduktivní tenhle postup, a jestli si Španělé myslí, že tímhletím Španělsko, pardon Katalánsko, zadupou do země, tak se jako opravdu podle mě hodně mýlí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Podle amerického prezidenta Trumpa, když už jste se tedy o něm zmínila, by obchodní neshody s Evropskou unií vyřešila dodatečná cla.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Oblíbený nástroj.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ale ještě na ně připravený. K čemu by to vedlo?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Tak já si nejsem jistá, jestli vůbec jako by to vypustil, nebo jak to tweetoval, víme, že americký prezident má cla rád, používá je hojně a ještě hojněji s nimi vyhrožuje, musíme si uvědomit, že ve Spojených státech už probíhá kampaň, probíhá dlouho, demokraté vybírají, kdo se Trumpovi postaví, a Trump je samozřejmě pod tímhle domácím tlakem, a rád by prostě vykázal výsledky. Proto také asi byla uzavřena ta relativně skromná dohoda s Čínou. Já si nejsem ani jistá jak dlouho bude platit a co z ní všechno úplně vyplyne, ale minimálně prostě může říci podívejte se, tak tady mám nějaký první krok s Čínskou lidovou republikou, Číňané souhlasili zase s těmi zemědělskými výrobky, to je pro Trumpa velmi důležité, protože farmáři jsou jeho, to je jeho skupina, to jsou jeho voliči, a přece jenom, když neudají svoji sóju v Číně, tak žádný takhle velký trh nikde nenajdete, takže to je velké téma pro něj, no a Evropská unie, tak víme, že Trump opakovaně hovořil o tom, že třeba i dovoz evropských automobilů, hlavně německých, může představovat i bezpečnostní riziko, a k tomuhle tématu se rád a opakovaně vrací, takže ono se to vždycky objevuje v takových cyklech, chvíli klid, a pak se zase to téma vrátí, často když je třeba Trump pod nějakým vnitropolitickým tlakem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem, na Vaši otázku, kdy to řekl, tak to bylo včera podle agentury Reuters a bylo to na tiskové konferenci s italským prezidentem Mattarellou.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Vida, tak to ani nebyl tweet.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Máme ještě dvě minutky poslední, paní Švihlíková, brexit, lídři členských zemí Evropské unie čeká dnes další jednání na summitu, dosud našli shodu ve většině sporných bodů, nikoliv však dohodu, médii proběhla fotografie vyčerpaného unijního vyjednávače Michela Barniera.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Já myslím, že vyčerpaní už jsme z toho všichni teda. Jako já musím říci, že mám docela výdrž sledovat řadu témat, typicky třeba to, jakým způsobem jsou nebo nejsou řešeny daňové ráje. Většinou nejsou vůbec klíčové téma, do kterého se jako moc politikům nechce, ale sledovat brexit, musím přiznat, že už je hodně nad moje síly.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A proč?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Jako přečtěte si něco a během deseti minut je to všechno úplně jinak, a ten důvod jako je samozřejmě stále stejný, těžko můžete jako přesně si nadefinovat vztahy se zemí, která nemá úplně jasno co vlastně chce. To znamená je tam spousta subjektů, a dokonce i uvnitř těch jednotlivých subjektů panují velmi rozdílné názory na to, jaký by měl být obsah toho brexitu, to znamená jak by ten odchod měl vypadat, jestli by měl být jako velmi silný, to znamená ani ne Celní unie, jestli by měli jako být mezi oběma Irsky opět jako hranice nebo ne, takže když si vezmeme i tu konzervativní stranu, tak třeba Theresa Mayová se snažila něco vyjednat, a nebyla schopná to prosadit ani uvnitř vlastní strany, v níž najdeme minimálně jako tři, čtyři křídla, která mají velmi rozdílný postoj, a potom jako dohodnout se s ostatníma, je nesmírně obtížné, takže jako na jedné straně řekněme, že máte nějakou představu, ano, brexit znamená odchod, ale potom je potřeba to naplnit, dát tomu nějaký konkrétní obsah, i s vědomím toho, že ty různé části Spojeného království hlasovaly velmi odlišně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Uvidíme, dohoda je prý na spadnutí.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
No, to by nebyla špatná zpráva.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Docentka Ilona Švihlíková a její postřehy. Děkuji za ně.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mějte se hezky. Zita Senková přeje příjemný poslech dalších pořadů Dvojky.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.