Přepis: Jak to vidí Ilona Švihlíková – 17. ledna 2020

Ilona Švihlíková

Hostem je ekonomka Ilona Švihlíková.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Hostem Jak to vidí je ekonomka Ilona Švihlíková. Já Vás vítám, dobrý den.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak dělat důchodovou reformu? Je superhrubá mzda celoevropská anomálie? Přinese nová obchodní dohoda mezi Spojenými státy a Čínou úlevu pro trhy? I na to se zeptám dnešního hosta. Dobrý poslech. V programovém prohlášení vlády, která získala důvěru v červenci 2018 byl na prvním místě slib důchodové reformy. Vláda slibovala oddělení důchodového účtu od státního rozpočtu, a reformu bez zdlouhavých a neplodných diskusí. Kde se nacházíme nyní, paní docentko? Premiér Andrej Babiš před pár dny řekl, že neví, co je to důchodová reforma, že ví, že vláda bude zvyšovat důchody.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Já si myslím, že se nacházíme v další fázi debaty o tom, jak by měla vypadat důchodová reforma, a možná, a nebyla by to špatná zpráva, bychom se mohli zároveň asi trošku i šířeji bavit o sociálním systému a jeho fungování, protože konec konců je to i součást té reformy důchodů v řadě zemí, a také o daních, jak ukazuje ten poslední návrh, nebo řekněme výkop od ministerstva práce a sociálních věcí. To by nebylo úplně špatné. Někdo může říct, že těch debat už bylo moc, a že je potřeba intenzivně konat. Tady bych možná zmínila, že všechny vyspělé země řeší tento problém, to znamená demografické stárnutí jejich populace, a tím pádem řekněme nové problémy, s tím, jak byl nastaven ten systém, když ještě ta demografie probíhala tak nějak hladčeji, z tohoto hlediska, a to je velmi problémový faktor. Tahle debata zároveň probíhá taky v nějakém kontextu, který je třeba hodně odlišný od těch posledních třiceti let. První, co bych zmínila je, že už máme zkušenosti se soukromím, s penzijním spořením, nejenom u nás, u nás poměrně omezeně, ale ve světě velmi intenzivně. A třeba ty velmi nízké výnosy z toho soukromého pilíře, byly jedním z důvodů těch masivních protestů v Chile, to znamená těžko asi brát, že tohle by bylo inspirující. Rozhodně ne jako nějaký dominantní faktor nového uspořádání důchodů. Nemluvě o tom že dneska žijeme ve světě, kdy je velmi obtížné najít nějaké slušné zhodnocení. Víme, že pořád ty záporné úrokové sazby jsou velmi silné i na tom soukromém trhu, nejenom v případě těch centrálních bank. A druhý zásadní faktor, který se začíná skloňovat více v těch posledních řekněme 5-6 letech, je otázka technologické změny, automatizace, digitalizace, ať už to nazveme jakkoliv, tak bezesporu dojde k významné změně na trhu práce, a tohle by vlastně ta důchodová reforma měla nějakým způsobem obsáhnout. A to je, nechci říct neřešitelný úkol, ale velmi obtížný úkol, protože ta míra nejistoty je v tomto ohledu skutečně nesmírně vysoká.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ministryně práce a sociálních věcí, Jana Maláčová, navrhuje upravit technické rozdělení toho nynějšího veřejného systému na dva pilíře, nultý se základním solidárním důchodem, a první se zásluhovou částí důchodu. Podle šéfky nicméně Státní pokladny Aleny Schillerové, by to ovšem vyžadovalo růst daňových příjmů až o 300 miliard korun ročně.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
První, co bych řekla, si myslím, že ten návrh na to rozdělení je rozumný, ten náš současný systém je velmi komplikovaný, velmi komplikovaný, a vlastně zvláštním způsobem oba dva ty principy - solidaritu i zásluhovost, prolíná, a řekněme, že je nesrozumitelný, z tohoto hlediska. Myslím, že to oddělení dává dobrý smysl, a vlastně otevírá právě i tu otázku širší reformy, já už se bojím to slovo použít, ale prostě řekněme nějakého širšího přehodnocení, i sociálního systému. Z tohoto hlediska si myslím, že je to dobře. A co považuji za naprosto zásadní otázku je, že to otevírá právě to, jaký je u nás daňový mix, jak vypadá daňová soustava. Jak možná posluchači ví, to je moje oblíbené téma, už tady s tím straším hodně dlouho.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ono jsou to všechno spojené nádoby.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Právě, takže si to pochválím, že tady se o tom začíná hovořit prostě, jestliže chceme nějakým způsobem fungující stát, veřejný sektor, důchodový systém tak si jednoznačně musíme říct, jakou roli v tom bude hrát stát. Pokud řekneme, že zásadní, a já bych se klonila k této variantě, tak potom si musíme říct, jakým způsobem na to jako vezmeme, kdo ty daně bude platit a v jaké výši. Tohle je myslím, že debata nesmírně užitečná, protože nejenom u nás, ale všude, v těch vyspělých zemích, se jakoby více hovoří o tom, že by stát něco měl dělat. Jsou na něj kladeny velké nároky, v řadě oblastí, i ve vědě, ve výzkumu, neustále stoupají ty nároky, ale na druhou stranu, když přijde na to jako dojít k té kase, tak se málokomu chce, ale tak to prostě je. Pokud něco požaduji od toho státu, tak to je potřeba zaplatit. A teď je otázka kdo to břemeno ponese daňové, a jak bude v té společnosti rozloženo tak, aby byl udržen sociální smír, což si myslím, že je jedno z těch zásadních kritérií jakékoliv reformy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Podle premiéra Andreje Babiše není důvod obávat se toho, že by v budoucnu státu chyběly peníze na důchody. Budeme mít na ně? Bude mít stát na ně?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Víte, tyhlety katastrofické scénáře hodně často šíří ti, kteří nějakým způsobem preferují to soukromé penzijní spoření, ale znova bych se k tomu vrátila, ty výnosy tam jsou velmi nízké, a těžko můžeme očekávat, že budou nějak dramaticky vysoké ve světě, kdy většina centrálních bank vyspělých zemí buď má velmi nízké úrokové sazby, nebo záporné, to je prostě významný deformující faktor, který nemůžeme opominout, plus tady máme ty zkušenosti, zmíním tu Chile, které je opravdu jako případ par excellence toho, kam to dojde, když prostě máte dominantně soukromé spoření. To znamená já tady vidím jednoznačně zásadní tu roli státu, a skutečně, bavme se o tom, jakým způsobem to stát bude financovat, například jedna z těch zásadních otázek, jestliže nové technologie budou znevýhodňovat práci, dává potom nadále smysl intenzivně zatěžovat daněmi právě práci? A nebo bychom měli více danit faktor, jako je kapitál, který bude mít zřejmě ještě víc navrch než dnes. Většina studií to předpokládá. Pokud se rozhodneme pro zdanění kapitálu, potom musíme uvažovat o tom, jakými způsoby to udělat, abychom skutečně ty daně mohli vybrat. Říkám, těch možností je celá řada, a většina prostě toho vyspělého světa řeší, jak se k tomuhle problému postaví, a je tady ten problémový kontext, to znamená máme tady i významnou technologickou změnu, která bohužel nám přináší velkou míru nejistoty, takže i to plánování je z tohoto hlediska dost obtížné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Který penzijní systém, paní docentko, by byl třeba pro Českou republiku inspirativní? Říkáte sama, že samozřejmě nejenom Česká republika řeší ať už penze nebo daně.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Všichni řeší, a myslím, že tam bude docházet i k úpravám v jiných zemích, asi těžko bych řekla, tady už asi odhalili prostě, a už je to ta správná cesta, právě proto, že spousta změn je před námi. Když si jenom vezmete nové plány Evropské komise. Teď je nechci nějak ironizovat, ale jsou to plány velmi ambiciózní, vlastně je to velmi široká zelená agenda, která pokud by byla realizována, tak naprosto změní výrobní vzorce, v rámci Evropské unie, a do značné míry i spotřební vzorce. Byla by to obrovská změna, pokud by byla realizována, a je to zase úplně jiný makroekonomický kontext, uvažuje se tam o jiných daních, o jiném přístupu, takže tím chci prostě říct, že ty změny se na nás neustále valí, některé jsou naší politickou reakcí, a některé jsou právě i dané třeba právě tím technologickým vývojem. Já si myslím, že každý ten systém by měl mít dostatečnou míru flexibility, měl se opírat o stát, protože žádný spolehlivější aktér prostě neexistuje, a zároveň by skutečně měl více uvažovat o tom zdaňovat faktor, který je silnější a ne ten, který je slabší, to znamená já bych to směřovala spíše ke zdaňování kapitálu, připomenu, že v rámci Evropské unie se hodně diskutovalo o dani z finančních transakcí, například jako o zajímavém zdroji příjmu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co se týče důchodů, vidíme, jak hýbou doslova i obrazně, celou Francií, prezident Emmanuel Macron.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ano, to je to velké téma.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Navzdory masivním protestům, trvá na tom, že reforma důchodů je nevyhnutelná. Tam je například ten systém důchodový sestává ze 42 různých režimů, s výhodami pro občany v určitých profesích, takže je to problematika velmi široká, složitá.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Je to v každé zemi prostě řeší tyhlety problémy, a netýká se to jenom výjimek, ono samozřejmě je potřeba říct, že výjimky nám zaplevelují nejenom ten důchodový systém, nebo tu výdajovou stranu, ale velmi často i příjmovou, to znamená to, jakým způsobem se lze vyhnout daním, a co si můžu kde odečíst, a podobně, to znamená čím ten systém je samozřejmě komplikovanější, tak tím je snazší nějakým způsobem se té povinnosti, kterou stát uvaluje, vyhnout, je otázka, jestli prostě není snazší a přehlednější pro budoucnost, prostě určité ty výjimky osekat, a nějak to celkově zjednodušit. To platí samozřejmě nejenom pro nás, ale celkově.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Koalice odložila debatu o zrušení superhrubé mzdy, a to kvůli nejasnostem kolem případné ztráty pro státní kasu. Například podle poslance hnutí ANO Jana Volného, je superhrubá mzda celoevropská anomálie, kabinet nadále počítá s jejím zrušením. Co by to znamenalo? Jan Hamáček a sociální demokracie je víceméně tedy pro, nicméně šéf sociální demokracie říká, že by to byl zásah do státního rozpočtu, to zrušení superhrubé mzdy takový, který není možné kompenzovat bez zásadních změn, co se týče té příjmové stránky.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
No superhrubá mzda je skutečně unikát, nevím jestli jenom celoevropský, mám skoro pocit, že snad celosvětový, protože porušuje základní daňové principy, to znamená vy vlastně platíte daň z něčeho, co není váš příjem, tenhle ten paskvil, mimochodem, za paskvil to později označilo i samotné Ministerstvo financí, vznikl tak, aby jako opticky ta daň byla těch 15 %, ale ve skutečnosti, samozřejmě tím, že se masivně rozšířil ten daňový základ, je 22 %, to znamená je to vlastně, ta superhrubá mzda je příklad toho, jakým způsobem lze vlastně manipulovat, a já ji považuji za skutečně něco jako neuvěřitelného, vůbec jakoby ta konstrukce samotná, ale druhá věc je, že tahle deformace nám v tom daňovém systému přetrvává, a mám pocit, že už to je minimálně druhá vláda tato, která měla v programovém prohlášení odstranění superhrubé mzdy, a přesto jako ona tam pořád trčí, pořád tam prostě je. A samozřejmě, je to výpadek příjmu, kdyby došlo k tomu jejímu odstranění, jak říká pan předseda ČSSD, ale pro mě je tady mnohem závažnější téma to, že nejenom, že v rámci české legislativy, a nejen té daňové, se prostě vytvářejí takovéhle hrůzné věci, které nemají skutečně ve světě obdoby, ale že zároveň, i když už se zjistí, se zpožděním, že to je skutečně paskvil, který porušuje základní daňové principy, že nejsme schopni ho odstranit, a to je pro mě jako vizitka toho, jakým způsobem prostě se v téhle zemi vládne, že nejenom, že vytváříme tyhlety věci, ale zároveň nejsme schopni je odstranit, takže i řadu let v tom daňovém, v tomto případě daňovém systému, přetrvávají. To je prostě pro mě, mě to zapadá do takové té skládačky jako proč nejsme schopni obnovovat infrastrukturu, proč prostě všechno neskutečným způsobem dlouho trvá, tak tohle je prostě další dílek do té skládačky, že nejsme schopni ani odstranit jako takovouhle věc, jako je superhrubá mzda. Musím říct, že mě to jako velmi mrzí a jak říkám, není to úplně dobrá vizitka prostě toho, jakým způsobem funguje u nás zákonodárství, a celkově nějaká ekonomická základní logika.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstatuje ekonomka Ilona Švihlíková. Spojené státy a Čína dospěli k závěru, že další stupňování napětí v obchodních vztazích by je mohlo značně poškodit. Prezident Donald Trump a čínský viceprezident Liou Che proto uzavřeli příměří. Nakolik je křehké? Je to zásadní krok k rok a půl trvající obchodní válce? K jejímu ukončení?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Tak je zajímavé, že existují dva takové základní větve názorů na to, když se podíváte na reakci trhů, jak se dneska říká, tak ty tu dohodu berou z tohoto hlediska velmi příznivě, a pak se to odráží i na tom, jak se vyvíjejí třeba ceny ropy, a podobně, takže tam je nějaké příznivé vnímání, zároveň ale ti, kteří se zaobírají hlouběji obchodem, se častěji kloní k názoru, že tato dohoda je spíše malého rozsahu, méně významná, a že ten antagonismus mezi Spojenými státy a Čínou, nebude v žádném případě touto dohodou odstraněn, a že to příměří je skutečně jenom velmi dočasné. Může velkou roli hrát načasování amerických voleb, kdy americký prezident bude chtít ukázat, podívejte se, celou volební kampaň jsem mluvil o tom, že budu tvrdý na Čínu, a tady prostě přináším dohodu první fázi, která teda představuje nějaké čínské ústupky. Já musím říct, že patřím spíše k těm, kteří se na to dívají skepticky, a to právě proto, že ve Spojených státech se jak u demokratů, tak u republikánů, rozšířil, nebo možná prohloubil silně ten negativní pocit vůči Číně, která je vlastně vnímána jako ohrožení americké dominance, nebo americké hegemonie, takže si nemyslím, že třeba ani s eventuální výměnou prezidenta by došlo k nějaké významnější změně pozice a ten konflikt má prostě strategickou povahu. Nemyslím si, že čínský závazek, třeba nakupovat více zemědělských produktů, nebo i ropy, což je obsaženo právě v té řekněme relativně malé dohodě, že by to nějakým způsobem zásadně změnilo to, že prostě Spojené státy mají pocit, že třeba v řadě ohledů je Čína technologicky předběhla, to je ten samozřejmě spor o sítě 5G a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zůstávají zájmy obou velmocí tedy rozdílné?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Já si myslím, že jednoznačně nemuselo by tomu tak být, nemuselo by tomu tak být, Čína si myslím nemá, minimálně určitě ne v téhle fázi rozvoje, zájem na nějakém jako zásadním konfliktu s USA, jí se to nehodí prostě, ona má ještě řadu úkolů, které si vytyčila, spíše prostě Spojené státy s opožděním zjistily, že země, kterou považovali prostě za výrobce méně kvalitního textilu a spotřebního zboží, prostě se najednou, v roce 2014 přesněji, stává největší ekonomikou světa podle parity kupní síly a prostě, že v řadě technologií získává významný náskok, a tohle je nějaká reakce na to. Ta dohoda se věnuje určitému výseku otázek, o kterých prezident Trump hovořil, dlouhodobě, řadu z nich nechává stranou, to má být ta tzv. fáze 2, i když v tuto chvíli nevíme, kdy bude případně probíhat, nebo jestli vůbec bude probíhat, a ta fáze 2 se týká otázek, které jsou třeba spojeny s čínskou průmyslovou politikou, silněji možná i s ochranou duševního vlastnictví, takže tato témata zatím v té dohodě nijak silně zahrnuta nejsou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Sehrálo nějakou úlohu při podpisu té smlouvy domácí situace v Číně, agentury hlásí v posledních hodinách, odvolávají se na čínský statistický úřad, podle kterého čínská ekonomika vykázala loni nejnižší růst za 29 let.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ano, to jsou dvě věci. První z nich je, já se vždycky trošku směju, musím říct, že když čtu ten čínský růst nejnižší za 29 let, jako víte.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
6,1 %.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Já vím, ale když víte něco o té statistice, tak jako Čína ta těžko už ze sebe vydá 10 % na začátku toho procesu otevírání dveří, protože taky ta ekonomika je mnohem větší, to znamená ten růst, i když jako procentuálně je menší, tak ve skutečnosti je to, není to prostě jako když jede jeden vagón metra, jako to bylo dřív, ale v tuhle chvíli prostě jako, možná trošku pomaleji, ale ve skutečnosti prostě jako supí obrovský šinkanzen, to srovnáváme trošku něco úplně jiného, to znamená ten růst, nelze se dívat jenom na ty procenta, je potřeba se dívat na to, z jakého základu to roste. A ta ekonomika je obrovská, to je první věc. A druhá, no, čínská strana tu dohodu vlastně prodává, nebo se k ní vyjadřuje jako o chvilkové úlevě, oni mají trošku jiné starosti nebo jiné priority, rozhodně, a zároveň říkají, že řada těch témat je důležitá i pro ně vnitřně, to znamená, že i třeba sama čínská strana má zájem na posílení ochrany duševního vlastnictví, protože Čína se začíná stávat zemí, která už prostě má své silné postavení třeba v patentech, a to znamená, že sama má vlastně zájem na tom, aby si ochránila to, co tam bylo vymyšleno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Říká Ilona Švihlíková. Vedoucí oddělení strategie pro globalizaci a rozvoj, při konferenci OSN při obchodu a rozvoji, včera varoval, že i deset let po finanční krizi je globální ekonomika pomalá. Její oživení může podkopat obchodní a geopolitické napětí, nicméně letos je tady naděje na to oživení, a z velké části bude záviset na výkonu velkých rozvíjejících se ekonomik, ať už je to Argentina, Mexiko, Turecko nebo Rusko. Jak to Vy vidíte, paní docentko Švihlíková?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Tak určitě tohle bude určitě velkým tématem Davosu, který se nám tady rapidně blíží, už je za rohem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Příští týden.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Přesně tak, vždycky okolo toho dvacátého se nám tady zjeví, je potřeba vidět, že skutečně ta krize 2008, ta tzv. velká recese, dominantně zasáhla vyspělé země. A právě třeba ta Čína, o které jsme se bavili, využila to období na to, aby jaksi přidala a právě v tom roce 2014 se stala tou největší ekonomikou světa, podle parity kupní síly ovšem teda, podle kurzu samozřejmě ne, do toho ještě má dlouhou cestu. To znamená, že vidíme, že ten problém se dominantně koncentruje právě u těch vyspělých zemí, a ty skutečně jako trpí zvláštní kombinací nízkého nebo relativně nízkého růstu, ale i nízké inflace a centrální banky, jak už jsem zmiňovala, na to reagují tou poměrně neortodoxní politikou, velmi silně záporných úrokových sazeb, a kvantitativního uvolňování. Konec konců eurozóna je třeba příkladem takového chování. No, názory na to, proč tomu tak je, jsou různé, já bych řekla, že dominuje ten poptávkový pohled, který vlastně říká, že větší akce je potřeba na straně vlád, to znamená otázka vládní stimulace a investic, to je téma i v Německu, v posledním zhruba půl roce. A samozřejmě to souvisí i také s problematikou nerovnosti, protože my už dobře víme, že ve chvíli, kdy ta společnost je hodně nerovná, tak se to samozřejmě podepisuje na tom, jak si z hlediska růstu vede. No a potom tam máme ten problém, který to všechno spojuje, a to je vývoj mezd. My vidíme v řadě zemí, Spojené státy jsou krásný příklad, že třeba ta situace na trhu práce je dobrá, že nezaměstnanost je nízká, ale prostě přesto nevidíme žádný jako dramatický mzdový nárůst, a naopak, se ještě víc prohlubuje ten trend, i před velkou recesí tam je patrný, toho, že se kumuluje to bohatství u toho ani ne jednoho procenta, ale možná spíš u toho jedno promile. A je jasné, že pokud prostě s tímhle se nic zásadního neudělá, tak skutečně pochybuji o tom, že ty vyspělé země se prostě dostanou z té, nevím jestli mám říct pasti růstu okolo 1-2 %, a ve kterém teda jsou uvězněni, a potom to má všechny ta další deformace přes tu monetární politiku, která je v poslední době tak silně pod terčem kritiky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co si slibovat od toho letošního Světového ekonomického fóra? Jeho zakladatel, Klaus Schwab, řekl, že to bude opravdu dílna, tedy že se bude pracovat a ne jen tak si tam přijedou delegáti poklábosit.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
No já nečekám nic, upřímně řečeno, protože víte, ono se tam jako dominantně sejdou ti lidé, kteří jsou zodpovědní za to, že jsme se dostali tam, kde jsme. Takže pochybuji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
To je ideální prostor si to tam vyříkat.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ano, že by tam byla sebereflexe, no já myslím, že sebereflexe nebyla nikdy moc silná stránka jako Davosu, tu a tam tam byl pozván někdo, kdo jako udeřil, já jsem zmiňovala v těch předchozích letech tu debatu o rentě, o rentiérském kapitalismu, která tam patřila k těm nejsilnějším tématům, ale jedna věc je samozřejmě zmínit téma, dobře no, druhá věc je, jaký je odraz v té hospodářské politice. A tam prostě jako, tam to není. To je zase, jedna věc je, že tam máte návrhy, máte zpracované, a druhá věc je ta realizace. Když se podíváme třeba na daně, tak to je téma věčné, už jsme ho tady nakousli, a má samozřejmě i tu podobu globální, tak v rámci prostě OECD probíhají roky, ani neřeknu jak dlouho, je to dlouho, debaty o tom, že by prostě nadnárodní korporace laskavě taky mohly platit daně, že jo, dělají všechno pro to, aby se vyhýbaly daním, Irsko je jaksi ideální daňový ráj pro firmy jako je Google a podobně, no, a když už je dosaženo nějaké dohody, která řekněme představuje takový ten mírný pokrok v rámci zákona, tak přijde prostě americký ministr financí Mnuchin a řekne, že by bylo dobré, aby to uspořádání bylo dobrovolné. A jako tím ho vlastně úplně potopí. Už vidím, jak někdo bude dobrovolně platit daně, zvláště u firem tohoto typu. No protože ty velké firmy, které se úspěšně vyhýbají zdanění, jsou samozřejmě americké korporace, které mají obrovský vliv na americkou politiku, takže jsme zase samozřejmě tam, kde jsme byli. Mimochodem, v Davosu se právě očekává jednání mezi Francií, která chce zavést digitální daň stůj co stůj, a mezi Spojenými státy, které na to reagují tak, že chtějí na Francii uvalit sankce, co taky jiného. Takže tady prostě vidíme jeden z odrazů, nevím, jestli to bude ta dílna, o které mluvil teda Klaus Schwab, ale to je prostě přesně ono, těch sil, které chtějí uchovat ten status quo tak, jak je, se všemi privilegii, především pro ty velké nadnárodní korporace, je prostě pořád docela dost. A prosadit jako změnu se stává, nechci říct nemožné, ale velmi obtížné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem daňového experta má v čele ruská vláda, ale o tom budeme hovořit až příště, pro dnešek náš čas vypršel. Hostem Jak to vidí byla ekonomka Ilona Švihlíková. Děkuji Vám za to. Mějte se pěkně, na slyšenou.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Příjemný poslech dalších pořadů dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.