Přepis: Jak to vidí Ilona Švihlíková – 13. dubna 2021

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Dnes se na svět podíváme očima ekonomky Ilony Švihlíkové, dobrý den vám přeji.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Dobrý den všem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Probereme například boj o kandidáta konzervativců na budoucího německého kancléře, i plán rekonstrukce Spojených států přeji nerušený poslech. Premiér Markus Söder, šéf křesťanskosociální unie CSU se poprvé přihlásil ke kancelářským ambicím. Chce být lídrem vládní unie CDU/CSU. To se asi čekalo, možná mu ale ten plán až natolik nevychází, paní Švihlíková, protože Křesťanskodemokratická unie se postavila za jeho rivala Armina Lascheta, premiéra Severního Porýní Vestfálska.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Je to tak, ono přece jenom nebývá úplně zvykem, aby představitel CSU měl ambice a dával je najevo, že chce být kancléřem. Přece jen tahle funkce tak nějak tradičněji připadala CDU. A jak už jsme se také bavili, tak tam právě proběhl, proběhl sjezd, který vybral Armina Lascheta i jako určitého pokračovatele té linie Angely Merkelové, jak se také někdy tvrdí. Nicméně je pravda, že oni přece jenom mají určité spory mezi sebou, které se zejména týkají přístupu k pandemii. On Armin Laschet je takový trošku promořovač, rozvolňovač a naopak Angela Merkelová poslední dobou preferuje spíše, řekněme, striktnější přístup. Marcus Söder sází na to, že si skutečně udělal dobrou pověst právě na té pandemii. On má teď image zdatného krizového manažera, což se pravda o Laschetovi říct, říci, říci nedá. A také se opírá o to, že řekněme v průzkumech oblíbenosti si vede podstatně lépe než Laschet. Takže prozatím se Laschet může spoléhat, řekněme na politickou podporu shora, ale upřímně řečeno, nedovedu si úplně představit pokud průzkumy budou pokračovat stále tak, že Södera bude zkrátka ta hvězda a Laschet bude spíše někde v pozadí, že by na něm nakonec ta CDU trvala, protože volby jsou za půl roku v Německu stejně jako u nás a samozřejmě od předsedy CDU se tak nějak očekává, že by měl být tím kancelář nebo minimálně jaksi směřovat k tomuto postu a ve chvíli, kdy takhle Södera hodil, hodil rukavici, tak se ještě myslím, že můžeme těšit na docela zajímavou dynamiku nejen uvnitř CDU/CSU ale asi na celé německé scéně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co to vlastně ukazuje tento souboj o konzervativním bloku a o vztazích mezi CDU a CSU. Možná jste to částečně popsala. Mimochodem o těch kancelářských ambicí, co se týče křesťansko-sociální unie Bavorska by určitě mohl mimo jiné vyprávět Edmund Stoider, nezapomeňme také na něj.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Ano, ano, oni se vždycky někde zjeví, nemusí to být vždycky post kancléře, ale je pravda, že.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Promiňte, nepoškodí třeba nebo nějakým způsobem se promítne do těch vztahů uvnitř tohoto konzervativního bloku CDU/CSU?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Tak ono, řekněme si narovinu CDU/CSU sice je dlouhodobý bratříček, sestřička bavorská, ale přece jenom tam vždycky bylo určité napětí. Ono Bavorsko je velmi specifická spolková, spolková země a řekněme, že si trošku zakládá i na tom, že je přece jenom odlišná, než ten, než ten zbytek Německa.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
V čem je pro vás odlišná, když jste to nakousla.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Když jsem jezdívala do Německa, tak a já jsem pobývala hodně v tom severním Německu, tak tam se většinou slyší, slyšela větu /nesrozumitelné/. Víte ty bavoráci to nejsou Němci. To znamená oni byli považováni za skutečně trošku něco se specifickou, řekněme, kulturou zaměření a taky samozřejmě, řekněme, až, až o historií. Takže myslím si, že to, že je tam ta CSU jako jejich svébytná strana, už přece jenom hodně něco vyjadřuje o této, o této spolkové zemi, ale když se vrátím znovu k tomu vztahu CDU/CSU, tak ono ta ten širší rámec je, jak se vlastně tenhle ten blok bude vyvíjet. To znamená, jestli se tam skutečně prosadí ten proud, řekněme spíše liberálně zaměřený, což by asi byl ten Laschet. Řekněme, že Friedrich Merz sice prohrál na tom sjezdu, ale že by jako úplně drtivě odešel do dějin, to se taky říct nedá. Samozřejmě potom tady máme prostě charismatickou osobu Södera, který navíc má pověst toho člověka, který se nevyhýbá konfliktům. On je takovej poměrně jakoby razantní typ, který do toho takříkajíc vletí do těch politických situací. A to samozřejmě může být taky sympatické a hlavně s ohledem na těžké situace. To znamená pandemii, obnovu po pandemii, takže ono je to trošku širší rámec, protože Angela Merkelová podle všeho odchází z té německé, vlastně i z té světové politiky a teď je otázka, jestli kontinuita jaká nebo přerušit jak. To znamená myslím si, že to je otázka, která značně ovlivní celou německou politiku a řekněme si potažmo bude mít vliv i na tu politiku světovou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Navíc dnes podle všeho by měla spolková vláda rozhodnout o dalším postupu, co se týče pandemie, protože čísla rostou. Lékaři varují před tím, že by mohlo být na intenzivních jednotkách intenzivní péče více než 6000 pacientů s covidem 19. Německo zažívá velmi tvrdou třetí vlnu a podle všeho podle mediálních informací míří k dalšímu lockdownu. Paní docentko, když se podíváme na finance, na rozpočet, tak vlastně Německo hlásí nebo zaznamenalo první deficit po sedmi letech. A největší od znovusjednocení země v roce 1990. Loni chybělo ve veřejných pokladnách 189,2 miliardy eur a nové zadlužení vzrostlo na rekordních vlastně 240,2 miliard eur. A to má Německo v ústavě takzvanou černou nulu.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Je to tak, ale, řekněme, si, že situace, jako je pandemie, je podobná jako válka. To znamená, je to něco naprosto výjimečného a situaci tohoto typu samozřejmě se ukazuje, že mít tyhle věci úplně zakotvené v Ústavě, není dobrý nápad, ale těžko bychom hledali v těch vyspělých zemích někoho, kdo prostě se s tím vypořádá, a aniž by prostě nevznikl nějaký větší, větší deficit. Samozřejmě Němci jsou na tohle to téma extrémně citliví, i když je potřeba připomenout, že stále se těší velmi dobré pozici na těch finančních trzích. Oni si mohou stále půjčovat se záporným úrokem, což je, řekněme, ta strana mince, o které ne úplně rádi hovoří, ale bezesporu tuhle výhodu, tuhle výhodu mají na rozdíl třeba od, od Spojených států, kde skutečně nenajdeme, nenajdeme záporný úrok. Němci se bezesporu budou bavit hlavně po volbách o tom, jakým způsobem se postavit nejenom k deficitu nebo respektive k nárůstu toho dluhu, ale určitě i o tom, jakým způsobem ta ekonomika zareaguje na tu pandemii. Přece jenom ty strategické úvahy se objevovaly i v rámci CDU. Vzpomenu na ministra průmyslu Altmaiera, takže si myslím, že je spíš otázka času, než se budou chtít nějakým způsobem postavit k tomu, co s tou německou ekonomikou tak silně zapojenou do těch, do těch globálních výrobních řetězců ta pandemie udělá, jakým způsobem na to budou reagovat, protože si bezesporu uvědomují, že nelze se úplně vrátit zpět a že prostě pandemie je zlom a je otázka, kdo ho vezme jako zlom, jako další šanci, anebo kdo se naopak utopí v nějaké snaze vracet se zpátky a držet ekonomické struktury, které už nemají budoucnost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Na kolik se vůbec pandemie a restrikce promítly třeba do takových věcí, jako jsou dodávky zboží materiálu. Když se podíváme na ceny námořní přepravy, konkrétně z Asie, tak letos narostly minimálně třikrát. Můžeme to vztáhnout i k České republice.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Přesně tak, přesně tak. Tady je vidět za prvé ten faktor skutečně té křehkostí těch dlouhých velmi komplexních výrobních řetězců, které se budovaly celé, celé dekády a pak přijde samozřejmě pandemie jako velmi významná změna a vidíme skutečně obrovský nárůst cen kontejnerové přepravy. Do toho samozřejmě problémy, které se potom odvíjejí od nešťastně zaseklé lodi kontejnerové Ever Given v Suezu, což znamená silné samozřejmě dopravní zácpy, problémy s díly, narušení těch řetězců právě z důvodu pandemie vypadlé dodávky. Není divu, že řada firem uvažuje jednak o tom, že by se začala navyšovat zásoby. To znamená, že ten systém just in, ten byl, tak řekněme pilovaný a opečovávaný, tak samozřejmě mizí v dáli, protože prostě v situaci dražší kontejnerové přepravy, která notabene prostě má velká zpoždění, nemůžete mít just in time. To znamená ta prvotní reakce je bezesporu kumulace zásob, což taky něco stojí a druhá reakce zřejmě bude zpracování těch výrobních řetězců. To znamená buď tendence k lokální výrobě nebo případně k regionální, to znamená spíše propojenost, řekněme na užším prostoru a ne úplně tak silná ta, ta globální složka. To znamená skutečně to, že komponenty jednoho statku jaksi přejíždějí mezi, mezi několika kontinenty a druhý faktor, který souvisí s pandemií, je samozřejmě nárůst cen primárních komodit. Velmi se třeba hovoří o nárůstu cen mědi. Ono to paradoxně souvisí s tím, že řada těch, kteří se pohybují na finančních trzích, očekávají vyšší inflaci, a to očekávají, proto, že vlády se rozmáchly. Nejenom ta německá, ale třeba právě ve Spojených státech a skutečně vytváří velké stimulační programy, často mají i velké plány v oblasti infrastrukturních investic, a to jde ruku v ruce s tou hodně uvolněnou monetární politikou. To znamená i s politikou třeba právě těch záporných úrokových sazeb, s kvantitativním uvolňování. A tohle všechno vytváří určitá inflační očekávání a ten paradox je, že potom vlastně stoupá poptávka po primární komoditách jako určitého, určité ochraně /nesrozumitelné/ proti, proti inflaci, čímž se ovšem ta inflace jaksi dále pobouzí, protože ta poptávka po těch primárních komoditách je nyní skutečně, skutečně velká. Viděli jsme dokonce nárůsty cen i u té ropy, ale i u dalších prostě primárních komodit, no a, jak víme, ty primární komodity my si je nevyčarujeme. To znamená, tam skutečně ta rychlá reakce ze strany nabídky dost dobře ani není možná. Takže proto se zase také hovoří, jestli bude inflace velký problém a jakým způsobem se dlouhodobě třeba promítne do ekonomik asi hlavně těch vyspělých zemí, které přece jenom z velké části jsou závislé právě na dodávkách těch primárních komodit, jako je ta strategická měď v dnešní době.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
My jako spotřebitelé máme se připravit podle vašeho názoru na zdražování cen, potažmo i služeb?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Tak zdražování cen už trošku vidíme. Je otázka, jestli to bude spíš krátkodobý jev nebo dlouhodobý. Jedna věc je samozřejmě ty faktory, které jsem teď popsal, to znamená problémy ve výrobním řetězci, plus růst ceny primárních komodit, takže vidíme nárůst cen u výrobců bezesporu. Druhá věc je, co se stane, až s tím budou utlumena nebo minimálně, řekněme, trošku uvolněna ta opatření. Tak asi se nám tady projeví ta odložená spotřeba, že nám jako se vrhne do ekonomiky nějaká část těch, nějaká část těch výdajů. To, to se asi dá čekat, ale to by také mohl být spíše krátkodobý, krátkodobý vliv. Dlouhodobě je samozřejmě otázka, co z toho se bude tak nějak jaksi samo vyživovat. To znamená, do jaké míry hlavně v těch vyspělých zemí bude fungovat ten převod na mzdy. To znamená, jestli se to odrazí v nárůstu, v nárůstu mezd, případně jestli třeba skutečně dojde k restrukturalizaci těch řetězců, tam potom by to samozřejmě mohlo mít nějaké dlouhodobější inflační tlaky. Nicméně já jsem se dívala na jednoho z bankéřů, kdy právě tohle téma rozebírali a zaujalo mě, že tam řekl a teď si bohužel nevzpomenu na jméno, ale řekl, že inflace je trošku něco jako, jako drak. Je to vidět jenom velmi zřídka. Ono skutečně, když se podíváme na dlouhé časové období, tak ta období nějaké vyšší inflace nejsou, nejsou příliš významná bezesporu ne, ne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Tak stát má jenom jednu hlavu.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Ale tak zase my máme, my máme docela slušné nástroje tu hlavu seknout. Jo já si myslím, že tady se to trošku, trošku přehání. Je to skutečně spíše otázka, do jaké míry se nám sejdou ty krátkodobé, ty krátkodobé změny. To znamená, do jaké míry se nám sejde ta, ta odložená spotřeba i s právě s tou cenou těch, těch primárních komodita a případně narušení těch výrobních řetězců, že tam nějaká synchronicita, tak je to samozřejmě nepříjemné, ale nemyslím, že by to nutně muselo mít dlouhodobé dopady.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Aktuální události pro Český rozhlas komentuje ekonomka doc. Ilona Švihlíková. Americký prezident Joe Biden hodlá vzpružit covidem oslabenou ekonomiku investicemi do infrastruktury od kolejí až po solárních parky a mobilní sítě, chce vytvořit miliony nových pracovních míst, ukončit daňové úlevy pro fosilní průmysl nebo zvýšit korporátní daň na 28 %. Během osmi let by na to měl potřebovat v přepočtu přibližně 45 bilionů korun. Jak hodnotíte tento ambiciózní plán?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Tak ambiciózní plány jsou typické pro americké prezidenty, a to zejména na začátku jejich volebního období. Připomenu, že s kritikou stavu americké infrastruktury přišel už prezident Trump. Jemu se nicméně nepodařilo realizovat žádný větší program a co se týče daní, tak tam vlastně ty jeho postoje byly opačné než u prezidenta Bidena, který skutečně kritizoval některé americké korporace, především teda Amazon a samozřejmě také uvažuje o tom, že by se měly, měly zvýšit ty korporátní daně, aby právě ty programy bylo možné financovat. Spojené státy mají dlouhodobě jako velmi silně podhodnocenou tu infrastrukturu. Tam bezesporu je potřeba dělat masivní investice. V tom by se shodli dokonce i Trump, i Trump s Bidenem. Samozřejmě, že v těch Spojených státech ty potřeby jsou velké. První je ten nebo byl ten balíček týkající se nějakého základního sociálního zajištění, který je rovněž velmi, velmi rozsáhlý. To znamená, podpora pro nezaměstnané, snaha udržet kupní sílu a a samozřejmě namířeno i třeba proti tomu, aby se, aby lidé byli prostě vyhazováni z bytu kvůli exekucím a podobně. To znamená, to mělo nějaký sociální stabilizační efekt a nyní se právě tady hovoří o té, o té infrastruktuře. Zajímavé je, že Yanet Yellenová, kterou si asi pamatujeme ještě z amerického FEDu, tak nyní už je ve vládě na tom postu ministryně financí, tak zmínila, že by vlastně Spojené státy rády viděly nějakou mezinárodní iniciativu, týkající se korporátních, korporátních daní a dokonce v téhle souvislosti se zmiňovala nějaká jednotná sazba nebo řekněme minimální sazba, pod kterou by nebylo možné jít. To by samozřejmě mohlo výrazně pomoci oslabit takový ten závod ke dnu. To znamená tu, tu situaci, kdy se země vzájemn jaksi podbízejí a vlastně provozují daňový dumping. Vidíme to velmi dobře i v rámci Evropské unie. Zajímavý nápad, nicméně je potřeba taky říct, že ona sazba není jedna, jedna jediná věc, která nám jaksi rozhoduje o dopadu daně, ale taky máme základ daně, a co si z něho můžeme odečíst a podobně, a to už se mezi zeměmi velmi silně, velmi silně liší. Nicméně je to, je to zajímavá iniciativa a určitě se těším, jakým způsobem se to bude dál vyvíjet, ale neodpustím si trošku skepse, protože přece jenom už jsem u těchhle věcech slyšela, slyšela mnoho v těch minimálně posledních 20 letech, když si jenom vzpomeneme na ty iniciativy týkající se společného základu daně v rámci OECD nebo nebo koneckonců i boje, deklarovaného boje proti daňovým rájům a ty výsledky jsou teda tak skromné, že ani nestojí za řeč.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dočkáme se, myslíte i v Evropské unii nových daní?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Tak to jsou, to jsou velká témata, která se nyní řeší v rámci Evropské unie a oni se řeší hlavně s tím takzvaným fondem, fondem obnovy, který jak jsme si také už povídali, byl opravdu velkým milníkem ve vývoji Evropské unie a byl právě jaksi schválen v souvislosti s obnovou po, po pandemii. V současné době slyšíme z Bruselu vlastně návrhy, aby se objevily nové, nové zdroje, které budou mít ten celoevropský charakter a sloužily by k obsluze toho dluhu. To znamená, hovoříme o nějakém inkasu zhruba 13-15 miliard euro ročně asi tak. No a těch návrhů je celá řada. My víme, že třeba dneska to jsou cla, ty takzvané vlastní zdroje, je tam část DPH, která jakoby je sdílená na té, na té celoevropské úrovni. Ale tady se uvažuje o nových daních. To znamená samozřejmě digitální daň, velké téma, které se ale zároveň probíhá v rámci, v rámci OECD. Potom tam vidíme návrhy na daň uhlíkovou, a to jak tu přeshraniční, to znamená vůči třetím zemím, tak uvnitř Evropské unie. To znamená těch návrhů padá celá řada. Ne všechny země jsou z toho nadšené. Je potřeba říct, že Francie patří k zastáncům takového postupu k tomu fiskálnímu federalismu řekněme. A naopak Dánsko nebo Nizozemí jsou poměrně proti a nelíbí se jim, že by i v této citlivé oblasti daňové Evropská unie měla mít nějaký širší rozmach.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Budou daně, nové v uvozovkách kvóty pro Evropskou unii, protože na nich se mimo jiné dělila, teď jsou to zase vakcíny, které rozdělují Evropskou unii.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Tak těch témat, které samozřejmě se ukazují jako dělící, je celá řada a daně to byly upřímně většinou vždycky daňové systémy. To je otázka citlivá. Vzpomeňme na Irsko, že, ono jako oficiálně se třeba neřekne, že Irsko je, je daňový ráj, ale ve skutečnosti, když si vzpomeneme na kroky komisařky pro ochranu hospodářské soutěže /nesrozumitelné/, tak tam vidíme jako velkou snahu se jaksi vypořádat s některými firmami, které mají sídlo v Irsku a de facto neplatí, neplatí žádné daně. Samozřejmě ono je vždycky velmi sporné si říct, jako máme jednotný trh, ale asi nebude úplně jednotný, protože mezi zeměmi prostě probíhá velmi aktivní daňová konkurence, což v případě Nizozemska a Irska je, je velmi, velmi patrné. A je možné, že některé země už toho mají docela dost. Druhá věc je, že u těch daní je velmi obtížné formulovat, jo třeba u té daně z uhlíku, ono to hezky zní, ale není úplně jasné, jakým způsobem je vlastně ta daň, byla konstruována, protože by se asi jednalo o nějakou úplně novou, novou úpravu a další věci, ono by totiž ty různé daně velmi různě dopadaly na různé členské státy. To znamená digitální daň by určitě hodně dopadla právě třeba na zmíněné Irsko. No, ale třeba uhlíková daň, no ta by zase hodně dopadla na Polsko, takže jakým způsobem pokud vůbec dojde k nějaké shodě, by se ty nové daně, nové zdroje, poplatky měly konstruovat tak, aby ten dopad byl nějakým způsobem symetrický jo. To jsou velmi citlivé otázky, nejenom politické, ale upřímně velmi obtížně i ekonomické, takže kdybych to vzala čistě technicky, tak to není jako lehké, prostě vymyslet tu konstrukci daně a hlavně samozřejmě se vám budou ty země ozývat a budou říkat, ale tady na mě to dopadá mnohem víc. Tady Irové, my se hlásíme her, nám se to nelíbí, protože u nás samozřejmě spousta těch digitálních firem má své sídlo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Přemýšlím, kdo by se k těm daním nějak vehementně hlásil.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
No, pozor a Evropský parlament, když se podíváte, tak Evropský parlament vehementně podporuje. Ten dokonce jako skutečně silně tlačí na to, aby tady Evropská unie posílila svou pozici a měla více těch vlastních zdrojů, ale zdá se, že potom, když přijde samozřejmě na jednotlivé země, no tak mají prostě nějakou dlouhodobou daňovou politiku, která často tvoří osu jejich asi nějakého ekonomického modelu a tím pádem jako bude velmi obtížné, najít, najít nějakou shodu. Připomínám znovu, že to není z důvodu aspoň oficiálně, aby se vytvořila nějaká prostě federace fiskálního typu, aspoň zatím teda rozhodně ne, zatím ne. Ale prostě k obsluze dluhu, který souvisí s tím, s těmi národními plány obnovy, což je skutečně částka ne až zas tak velká 13-15 miliard euro zhruba, ale spíše jde o to prolomení té skály, to znamená o prolomení, řekněme, dalšího tabu nebo dalšího prostě milníku ve vývoji Evropské unie.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Šéf italské národní banky /nesrozumitelné/, ukončil nedávný video summit skupiny G20 s optimistickým výhledem nebo lépe řečeno nadějí, že pandemie nezanechá na mezinárodním finančním systému tak velké škody jako finanční krize a následné zadlužení státu před 13 lety. Podle něj jsou vlastně ty současné banky a finanční systém mnohem odolnější než tehdy. Sdílíte, paní Švihlíková, jeho optimismus?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
No, tak sdílet ho možná můžeme v tom, že samozřejmě ty dluhy se kumulují u těch států, to znamená není tam ta, ten převod, který jsme viděli u velké recese, kdy samozřejmě ten, ten problém byl ten finanční sektor a následně to potom na sebe přebraly ty státy a pak jsme poslouchali takové řeči, že si jako lidi žili nad poměry že. Ale tentokrát to skutečně kumuluje u těch států a samozřejmě tu máme tu, jestli mám říct oporu, ale každopádně expanzivní, velmi expanzivní monetární politiku ve většině těch vyspělých zemí. To znamená právě tu politiku kvantitativního uvolňování a případně i těch záporných úrokových sazeb, která tam vytváří jako sice deformující bod, leč je pro státy v tuhle chvíli asi, asi dosti důležitý. No, na jedné straně tady máme ty, ty země vyspělé, které tady doufají, že tímhle tím způsobem se budou moci dobře refinancovat, ale trošku se zapomnělo na ty, na ty země rozvojové a rozvíjející se, protože tam sice ta G20, tam prodloužila /souzvuk zvuků/ té obsluhy dluhu do konce tohoto roku. Ale i tak prostě je patrné, že ten, ten jejich dluh je prostě neřešitelný, jenom pomocí takového opatření krátkodobého a kupodivu nejenom, že se na tom shodnou Mezinárodní měnový fond, ale dokonce teda i Světová banka, zavedení Davida Malpase, který uvedl, že ty rozvojové země ty dluhy neunesou, což teda musím říci, je jeden z mála střízlivých výroků, které jsem v poslední dobu od té, od té světové banky slyšela. Plus si uvědomme, že ono jako řeči se mluví a voda teče. Je hezké, že ministři jako G20 říkají, že není možné ukončit předčasně ta podpůrná opatření. Ono většina rozvíjející se a rozvojových zemí na ta podpůrná opatření vůbec má peníze jo, takže je nemůže dělat. Pro ně samozřejmě to hlavní je vakcinace, vakcinace, vakcinace co nejrychleji, ale tady a to je taky potřeba říci, co zase máme jednání v rámci WTO, Světové obchodní organizace, tak je potřeba říct, že prostě ty bohaté země odmítly možnost patentů pro ty země chudší, na což tlačila jak Jihoafrická republika tak Indie, jo takže ta situace bohužel není, není zdaleka tak optimistická, jak vypadá italský centrální /nesrozumitelné/ tvrdil.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje a hodnotí ekonomka doc. Ilona Švihlíková, děkuji za váš čas, za vaše názory a přeji hezký den, na slyšenou.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, Vysoká škola obchodní v Praze
Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mým zítřejším hostem bude Tomáš Kraus, příjemný poslech přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beeye www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.