Přepis: Jak to vidí Ilona Švihlíková – 11. června 2019

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Hostem dnešního ‚Jak to vidí‘ je ekonomka Ilona Švihlíková. Já vás vítám, dobrý den.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Na jaká témata zaměříme pozornost? Proč a na čem politicky ztroskotala šéfka německých sociálních demokratů a proč naopak bodovali dánští straničtí kolegové? Inspirativní poslech. – Němečtí sociální demokraté opět hledají svého lídra. Dosavadní předsedkyně SPD 48letá Andrea Nahlesová se po neúspěchu své strany ve volbách do Evropského parlamentu vzdala funkce a rezignovala také na post šéfky frakce SPD v Bundestagu. Bylo těch necelých 16 %, které SPD v eurovolbách získala, poslední kapkou? Ona sice skončila na třetím – dobrém – místě, ale celkově ztratila 11,5 % ve srovnání s těmi předchozími volbami.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ty výsledky německé sociální demokracie jako koneckonců řady sociální demokracií jsou dlouhodobě tristní. To znamená, Nahlesové se především nepodařilo zastavit propad té strany. Ta strana neustále ztrácí, a když jsem se dívala na tu velkou analýzu na německé Tagesschau, kde se vlastně vyjadřují voliči k tomu, jak vnímají jednotlivé strany, tak u sociální demokracie na prvním místě bylo: Nevíme, za čím stojí, co vlastně ta strana představuje. To bylo jednoznačně na prvním místě. A tento zmatený profil se Nahlesové nepodařilo odstranit. Konec konců to zmatení vidíme i na té diskuzi nejenom, kdo po ní personálně, ale hlavně co, to znamená obsahově. Například ta významná spolková republika, dřívější bašta sociální demokracie Německa, to znamená Severní Porýní Vestfálsko, přišla s tím, že je potřeba, aby strana udělala radikální obrat doleva. To znamená, aby se skutečně přihlásila k radikálně levicovým tématům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Spíše, aby se vrátila k tomu svému jádru.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
To je otázka, co je návrat. Tohle byl takový návrh, a samozřejmě významný, protože je z této spolkové země. Ale samozřejmě shoda na tom vůbec není. Ta sociální demokracie hodně tápe. Protože jiní zase říkají, nemůže být Die Linke, verze 2.0, a mladý Kühnert je až moc mladý a až moc radikální... Takže ta strana a ti straníci neví, kam se mají vrtnout. To samozřejmě volič vycítí. Přece nebude volit něco, co ani pořádně neví, co je a pro koho tady je. Německá sociální demokracie pro mě do určité míry zosobňuje to masivní tápaní. Vidíme ho ale i v Rakousku a v řadě dalších zemí, není to omezeno pouze na Německo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
SPD mimochodem ztratila dramaticky také v Brémách, kde poprvé za 73 let...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
To byla její...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
... nejsilnější bašta. Nebo jedna z bašt. Mimochodem, když jste se zmínila o levici, paní Švihlíková, tak někdejší europoslanec Daniel Cohn-Bendit v rozhovoru pro TaZ navrhuje fúzi SPD a levice Die Linke. Věří mimochodem také v zeleného německého kancléře. On totiž vychází mimo jiné z posledního takzvaného politického barometru neboli průzkumu. Pokud by se volby do Spolkového sněmu konaly nyní, tak SPD by získala 13 % a levice sedm. Dohromady tedy 20, což by podle Cohn-Bendita už mohlo mít nějakou váhu.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Je to samozřejmě smutné. Není to tak dávno, co sociální demokracie měl třeba 38-40 % a byla s CDU naprostým dominantem té scény. CDU má také problémy, abychom byli spravedliví a nedívali se pořád jen na jednu stranu. Já si nejsem jistá, jestli tohle je možné úplně spojit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak jsou si ty strany blízké?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Die Linke je jak rétoricky, tak obsahově radikálnější, a hlavně byla antiestablishmentová strana, kdežto sociální demokracie si zvykla na to, že je u moci permanentně pořád, a ono to potom deformuje dlouhodobě. Právě proto řada sociálních demokratů, jako Kühn chtěli jít do opozice a tam tu stranu ozdravit. Ono je to často velmi prospěšné si v té opozici nějakou dobu pobýt. Ale ta vazba na státní struktury tu stranu deformuje a samozřejmě má i nějaké korupční dopady, nemluvě o tom, že ta strana podle mého názoru naprosto ztratila směr. Jak říká jeden slavný český kuchař, je zmatená jak lesní včela. Ale musíme si uvědomit, že v Die Linke a SPD je spousta osobních animozit. Velkou roli v Die Linke hrál Oskar Lafontaine, který byl původně sociální demokrat, a pak se odštěpil a odvedl část strany pryč. Tak tam ty osobní vztahy vždycky nebudou úplně ideální a řekněme si na rovinu, že osobní animozity často tam, kde je programová blízkost, způsobují, že ta spolupráce je velmi obtížná. Může to být nějaká sebezáchovná strategie, ale zase platí, nestačí jenom spojit dvě strany, řekněme, středně velké nebo spíš malé. Ono je hlavně potřeba mít tu programovou bázi. A tam ta SPD zoufale tápe.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Vypadá to, že jméno nového ať už předsedy, nebo předsedkyně bychom se zřejmě mohli dozvědět na prosincovém sjezdu strany, alespoň vycházím-li ze zpráv německých médií. V prosinci se bude konat sjezd. Vedení chce do rozhodování mnohem více zapojit základnu, členy, a jednotliví kandidáti by se dokonce prý měli prezentovat na regionálních konferencích ve všech 16 spolkových zemích.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
To je hezké, že vzpomněli na tu demokracii takto zdola, až když jim teče do bot.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslíte, že může větší zapojení té základny oživit stranu, která ztratila energii?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
To je, upřímně řečeno, téměř jedna z posledních šancí. Ale jak říkám, je smutné, že ta strana se natolik vzdálila v těch svých vysokých funkcí, že úplně skoro zapomněla, že nějakou základnu má, a hlavně, kdo ji tvoří. U pravice mě to nepřekvapuje, ale ve chvíli, kdy levice si najednou vzpomene, že tam jsou nějací lidé a že by se jich mohla třeba i na něco zeptat, tak je to většinou ten poslední předsmrtný krok.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co tedy straně může pomoct? Vy říkáte, hledá sama sebe, program, možná svou podstatu.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Já si hlavně myslím, že sociální demokracie do značné míry obecně... Protože ten propad se samozřejmě týká téměř všech... Zaprvé, stali se součástí toho establishmentu, to znamená, naprosto vrostli do těch mocenských struktur. A to u strany, která by měla být levicová, to je často skutečně rozsudek smrti. Pokud si neponechává minimálně odstup od toho establishmentu, tak potom je nerozeznatelná od těch jiných stran. Ještě nedávno se říkaly vtipy, CDU, SPD, najdi deset rozdílů. Koneckonců na tom bylo hodně pravdy. Druhé věc je, že sociální demokracie, si myslím, do značné míry nepochopily globalizaci. A ty různé pokusy, třeba schröderovské v Německu tou třetí cestou, to ukázaly. To byla snaha sociální demokracii vnutit neoliberální program, a teď mají sociální demokraté plné ruce práce, aby se zbavily Hartz IV a dalšího, což jsou programy, které jim víceméně velmi oslabily tu členskou základnu a učinily je téměř nerozeznatelnými od pravicových stran.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jsou ale země, kde se neprojevuje odpor vůči tradičním systémovým stranám, když to tak řekneme. Dánsko je po Švédsku a Finsku za poslední rok už třetí severskou zemí, kde se voliči přiklonili k levici.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
To je pravda, ale je potřeba říct, že tam ty antisystémové, radikálnější strany byly v tom systému Dánska. Lidová strana hrála tuto roli na pravici, ale ona oslabila. A teď je klíčové vědět, proč oslabila. Většina politologů se shoduje na tom, že oslabila, protože sociální demokracie si nechala svoji politiku státu blahobytu, který je v Dánsku pevně zakořeněn, ale přidala k tomu určité prvky z té dánské lidové strany, čímž ji velmi oslabila a vrátila se na výsluní. A právě tenhle ten nový model (nevím, do jaké míry bych to nazvala modelem), toto rozhodnutí je teď velmi bedlivě sledováno v Německu. Já jsem četla Sigmara Gabriela, který říkal: Podívejme se, jak to udělali Dánové... Protože je to frapantní rozdíl oproti tomu Německu. Sociální demokracie vyhrála volby v kombinaci velmi silné sociální politiky, státu blahobytu. Žádné jeho škrtání, ale držení, ne rozšíření. Ale na druhé straně si od té dánské lidové strany půjčila velmi tvrdý postoj proti migraci. Tím tu dánskou lidovou stranu vytlačila na okraj, a jak říká sama Frederiksenová, to znamená, předsedkyně dánské sociální demokracie, spousta voličů se vrátila zpátky k sociální demokracii. To znamená, ona tvrdí, a koneckonců i statistiky to říkají, že voliči tento mix ocenili.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Sociální demokraté v Dánsku slibují zvýšit sociální výdaje, omezit přistěhovalectví s cílem ochránit sociální systém a integrovat ty migranty, kteří do Dánska už přišli v uplynulých letech. S kým 41letá politička, zřejmě tady bude i nejmladší předsedkyní vlády v historii státu, sestaví kabinet?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
To je otázka, protože politika z hlediska socio-ekonomického je jasně levicová, a ta migrační je pravicová, jestli se to tak dá říct. Tohle rozdělení se mi úplně nelíbí, ale dejme tomu. Prozatím asi bude vyjednávat s dalšími levicovými stranami, ale ty jsou, řekněme, v té oblasti otázky migrační podstatně liberálnější a budou chtít Frederiksonovou tlačit k nějakým ústupkům. To zase ona úplně nemůže udělat, protože moc dobře ví, že tohle jí vyhrálo volby, tento mix. Takže to bude zajímavé pozorovat, a to pro všechny, jestli třeba nakonec udělá nějaké specifické uspořádání, že ohledně otázek daní a sociálních výdajů bude hlasovat s levicí a ohledně těch dalších bude hlasovat s pravicí, prostě se to rozprostře. To je taky zajímavá možnost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Bude případ Dánska, potažmo dalších severských zemí inspirativní i pro české sociální demokraty?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Myslím si, že tam je zase ta základní otázka... A je hodně podobná té německé situaci. Myslím si, že česká sociální demokracie vůbec netuší, kdo je její volič. To, co vůbec vidíme na české politické scéně, to, co mě fascinuje, je, že se téměř všichni domnívají, že jediným voličským segmentem je u nás pravicově orientovaný liberální měšťák. Do tohoto segmentu se všichni víceméně tak nějak cpou, tam je doslova narváno... Potom tam máme samozřejmě segment, řekněme, národní konzervativní pravice, kde teď vzniknul nový subjekt... Ale na té levé straně je pusto, prázdno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Když jste se zmínila o novém subjektu, určitě myslíte hnutí Trikolora, které čeká na registraci...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ano. Ale ještě i další oznámilo vznik nového subjektu. Pan Jaroš taky oznámil, že bude vznikat něco nového... Takže je vidět, že ta politická scéna u nás kvasí a že budou asi vznikat i další subjekty. Ale jak říkám, je zajímavé, že se všichni rvou napravo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Od koho podle vás odloudí, zřejmě, nové hnutí Václava Klause jr. voliče?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Zatím z těch bodů, které byly zveřejněny, si myslím, že se bude jednat o stranu ideově národně konzervativní... To znamená, že určitě může částečně čapnout z ODS... To už se koneckonců i děje. Nějaký segment asi od podporovatelů Tomia Okamury, to je také možné. Ale koneckonců i od voličů ANO. Tam si myslím, že třeba to cílení (na segment seniorů) je v tomto ohledu jednak samozřejmě typicky národně konzervativní a zároveň je ten segment významný... Jsou to lidé, kteří chodí k volbám, takže tam si myslím, že to zacílení je poměrně chytré. Ale samozřejmě je tam už pevně usazeno ANO. Takže tam může potom docházet k nějakým přeskupením.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A propos volební účast byla v Dánsku mimořádně vysoká – téměř 85 %. Také to vypovídá o tom, že pro voliče je důležité účastnit se toho hlasování, zapojit se do voleb?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Myslím si, že se podařilo tam dát témata, která měla burcující charakter. To byla ta velká trojice... To znamená, opět tam bylo téma klimatické změny, které rezonuje velmi silně v řadě západních zemí, ale byla tam i obrana, řekněme obrana a rozšíření sociálního státu, a otázka imigrace. A právě tato tři témata měla ten mobilizační charakter. Takže lidé k těm volbám přišli. To je samozřejmě vždycky dobře, protože ve chvíli, kdy vám roste ten segment těch nevoličů, tak vám to ukazuje, že ta politická scéna má nějaký strukturální problém... Že tady prostě je velká skupina, která není vůbec oslovena politickým procesem. To není úplně hezká známka legitimity toho systému.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jaké téma u nás podle vás, paní Švihlíková, má na naší politické ten, řekněme, mobilizační charakter?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
V současné době, když to vezmu teď, v tuto chvíli, má samozřejmě mobilizační charakter... To není téma. To je jeden člověk, že jo, a jeho chování, což prostě není téma. Odpor vůči jedné osobě... Na tom těžko můžete stavět nějakou politiku. Je to určitě něco, co vyburcuje, ale nemá to dopad dlouhodobý. Víceméně to nemá obsah. Může vás rozčílit osoba A, B, C, D, ale neříká to nic o tom, co chcete dělat vy nebo jakým způsobem navrhujete vyřešení nějakých problémů. Hlavně ty problémy nejsou spojeny s jednou osobou. Má to systémový charakter. To znamená, že bavit se o jedné personě, která notabene byla zvolena dost jednoznačně, je podle mě úplně mimo. Jiná otázka samozřejmě je, jakým způsobem funguje ekonomický systém, jestli třeba náhodou dotace (jak jsme se o tom bavily už dávno, dávno) nejsou pro řadu skupin – ne pro jednoho člověka, ale pro řadu skupin – zdrojem parazitování na státu a dobývání renty. A nejenom u nás. Je to velmi, velmi rozšířené. A tohle jsou prostě systémové otázky. A spojovat to s jednou osobou... Mně to přijde takové pohádkové. Je Honza, je zlý drak, a porazíme draka, a všechno bude v pořádku...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ministři skupiny G20 se domnívají, že ekonomický růst ohrožuje zejména obchodní a geopolitické napětí. To se praví v závěrečném prohlášení z dvoudenní schůzky ministrů financí a šéfů centrálních bank skupiny největších ekonomik světa. Jak chtějí řešit obchodní spory? Vidíme tady eskalující konflikt mezi velmocemi – Spojenými státy a Čínou...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Nevím, jestli navrhovali řešení. Mám pocit, že to řešení nenavrhovali... Že tam vlastně permanentně zaznívá varování. A to zaznívá ze všech fór. Samozřejmě velmi silně třeba i z Mezinárodního měnového fondu. Víceméně je tam výzva k tomu, aby Spojené státy a Čína své problémy vyřešily. Ale že by tam přímo předkládali nějaké řešení, kromě toho, „zachovejte multilaterální systém“... K tomu je sice vyzývat můžete, ale toto není řešení. Nicméně na tom fóru se objevila i další témata. A jedno z nich, které se tak nějak vrací, je samozřejmě otázka daní. Hlavně toho, jakým způsobem platí, nebo spíš neplatí, velké korporace daně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Internetové firmy... Například.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ano. Důraz byl samozřejmě na Facebook, Google. To tam přednesla Francie, která už zavedla digitální daň a přeje si, aby ta digitální daň měla, řekněme, globálnější charakter. To znamená, aby se netýkala jedné země nebo několika zemí, ale prostě aby byla přijata ideálně aspoň třeba v G7 a potom třeba v G20. Ale ten problém je trošku širší. Myslím si, že se netýká jenom internetových firem, které jsou zrovna dobře vidět a představují nějaký speciální obchodní model. Musíme si uvědomit, že za těch posledních 30, 40 let jsme se dostali do situace, kdy velké korporace mají vymyšleny velmi sofistikované systémy, jak se zdanění vyhýbat – to znamená, přesouvají svoje zisky do jurisdikcí, kterým můžeme říkat daňové ráje, a zároveň tento typ chování vyvolal celosvětový závod ke dnu – to znamená, země se navzájem předbíhají, kdo zdaní korporace ještě míň, aby se jim podbízel ještě víc. Dopad je jasný: Je to velký výpadek příjmů ve státních rozpočtech. Koneckonců já bych se podívala do našeho státního rozpočtu, kde vidíme, že inkaso, daň z příjmů fyzických osob je větší než u právnických, což je skutečně roztomilá situace (když to řeknu ironicky) ... Ale ty dopady jsou samozřejmě zase celosvětové (víceméně). A zároveň to znamená, že ten daňový mix se mění. Když to řeknu jednoduše: Korporace platí čím dál méně a méně, ale na dotacích by chtěly čím dál více a více. A zároveň ten, kdo je ponoukán ke kase, aby to všechno zacáloval, jsou samozřejmě občané. To znamená, že my vidíme víceméně všude, i když v různé intenzitě, trend posilování nepřímých daní. Opět může být ČR krásným příkladem. U nás nepřímé daně a zdanění zaměstnanců tvoří páteř rozpočtu. To znamená, že u nás to funguje tak, že nejvíc platí ti, kteří jsou nejslabší. Ti na tom DPH odvádějí tu základní masu. Takže tohle to je samozřejmě obrovský problém. Je to, upřímně řečeno, problém legitimity. Na jedné straně tady máte velmi mocné aktéry, kteří odmítají platit daně, a na druhé straně máte občany, kterým se říká: Tohle nedostanete, důchody nebudou, na tohle nejsou... Na nic věčně nejsou peníze, ale plaťte! To nejde dohromady. Takže dokonce i Mezinárodní měnový fond už říká, že ta situace je neudržitelná a že ten mezinárodní daňový systém je potřeba modernizovat. A teď nám jaksi v prostoru pluje řada návrhů, co s tím udělat. Ono se to netýká už jenom firem, jako jsou Facebook nebo Google, ale celého systému korporátního zdanění.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A co by bylo nejefektivnější?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Těch návrhů je několik. Já zmíním aspoň dva, tři. Mezinárodní měnový fond mluví buď o minimální dani – že by byla stanovena nějaká paušální minimální daň – nebo zdaňování toků mezi matkami a dcerami. Samozřejmě, že třeba Tax Justice Network, síť pro spravedlivé daně, nám zase uvedla seznam daňových rájů. Jen tak na okraj: Na prvních místech je samozřejmě britská jurisdikce – Panenské ostrovy, Kajmanské ostrovy a další. Ti zase navrhují takový ten starý známý princip – to znamená zdaňovat tam, kde ty zisky skutečně vznikají, v reálu, třeba podle toho, kde jsou zaměstnanci a tak. A pak má třeba Martin Wolf z Financial Times hodně zajímavá návrh. Ten říká: Těžko se dneska dostaneme k tomu, kde se něco vyrábí. To se dá různými způsoby zakrýt. Ale těžko už zakryjete, kde se něco spotřebovává... To znamená cílit na tržby v těch jednotlivých zemích. A on navrhuje i docela zajímavý systém, jak zdaňovat rentu... Každopádně těch návrhů je celá řada. A docela dobrých, bych řekla, návrhů. Ale je nám asi jasné, že ten problém bude ta realizace...  

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Když jsme se zmínily o tom sporu mezi Spojenými státy a Čínou... Co všechno je vlastně ve hře?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Samozřejmě ten úplně horní cíl ve hře je světový hegemon. Jednoznačně. To znamená ta „hra“... Nechci říkat hra, protože to může mít ošklivé následky... Ale ten souboj aspoň Spojené státy vedou o hegemonii. A používají k tomu prozatím dominantně ekonomické nástroje. A když se podíváme na tu konkrétní realitu a projevy, tak vidíme ze strany Spojených států, že do toho nasadily ledacos. Zákazy firem... Eufemisticky řečeno tlak na spojence, aby poslouchali a dělali to, co si USA myslí, že mají dělat. A Čína zase začala uvažovat v posledních asi dvou měsících o tom, že vytáhne svoji silnou kartu (ona jich má samozřejmě několik – každý jich má několik), a to jsou vzácné zeminy, vzácné prvky, kterých má Čína na svém území velmi mnoho. A hlavně má k dispozici celou tu síť těžby a zpracování. V tom je vlastně světový dominantní aktér. Ty prvky jsou důležité hlavně proto, že se využívají nejenom do vojenských zařízení, jako jsou stíhačky F-35, ale samozřejmě i na high-tech výrobky, na lasery, na turbíny... To znamená, že pokud by pro Spojené státy Čína zamezila nebo zakázala jejich vývoz, tak by bylo velmi obtížné najít náhradu. Bezesporu v krátkodobém, a možná až střednědobém horizontu. Určitě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
To je jedno z těch hlavních geopolitických napětí, které se pak promítnou...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Samozřejmě. Oni jich je mnohem víc, mnohem víc. Musím říct, že americký prezident se stará, aby těch ohnisek bylo co nejvíce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co ještě přispívá k tomu, řekněme, neklidu?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Samozřejmě je tady rozehráno velké množství ohnisek toho napětí, která se týkají USA, Číny v řadě různých oblastí, ale potom vidíme samozřejmě i otázku vývoje na trhu s ropou, Spojené státy – Mexiko, Spojené státy – EU... Ta válka je vedena na řadě front. A jsou k ní používány kombinace nástrojů cel a sankcí. Očividně mám problém, jestli vůbec najdu nějakou zemi, které ještě Spojené státy nevyhrožovaly sankcemi nebo cly... Jestli mě vůbec někdo napadne...?

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Je také konflikt, což je ta jiná kategorie, Spojené státy – Turecko, kde to taky jiskří...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
No, správně! Ano, samozřejmě, Turecko. Turecko chce koupit ruský obranný systém... No, vidíte – takže najít někoho, komu ještě Spojené státy nevyhrožovaly, je docela obtížné. Teď Indii zrušily preferenční obchodní systém, aby toho nebylo málo... Takže skutečně se ta šachovnice v tomto ohledu docela rozrůstá. A ono to má samozřejmě velkou zátěž na světovou ekonomiku. Ta nejistota a napětí vám vede minimálně k tomu, že se omezují investice. Ten krátkodobý efekt. Ale ten dlouhodobější samozřejmě může být mnohem, mnohem zhoubnější, protože se vám pak začne přeskládat ta kooperační síť... To znamená tam, kde jsou ta globální propojení, se vám můžou začít jaksi krájet, odpojovat. A to samozřejmě znamená nestabilitu a samozřejmě to zvyšuje i napětí, nedej bože, vojenského charakteru...!

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ekonomka Ilona Švihlíková a její názory. Já vám za ně děkuji a přeji vám hezký den. Na slyšenou.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.