Přepis: Jak to vidí Ilona Švihlíková – 1. června 2021

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Dnes se na svět podíváme očima ekonomky Ilony Švihlíkové a po měsících distančního vysílání je to také poprvé z očí do očí ve stejném studiu, vítejte.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
Děkuju moc, je to milé, opět se takhle moci setkat, dobrý den všem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Probereme zejména detaily plánu Národní obnovy, vývoj minimální mzdy či hledání nových dopravních cest, nerušený poslech. 9 měsíců na českých ministerstvech vznikal Národní plán obnovy. Dokument, který popisuje, jak se Česku rozdělí 199,8 miliardy korun z Evropské unie z fondu pro obnovu a modernizaci ekonomiky. Objemný dokument přes 500 stránek. Paní docentko, Švihlíková, jak se vám četli v Národním plánu obnovy?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
Tak já jsem sledovala tu genezi vlastně od začátku. Takže jsem vnímala i ten, i ten vývoj. Je to opravdu velmi rozsáhlý dokument. Možná na začátek je potřeba říct, že i když byl schválen vládou toho 17. května, tak ona to není úplně finální podoba, protože se vlastně ještě bude o některých věcech jednat s Evropskou komisí, která se vyjadřuje k tomu obsahu. To je asi první zásadní věc, že tam jsou nějaké požadavky na ten obsah a některé priority přímo stanovené, a sice jsou to priority digitalizace. Tam máme přesněji určeno, jak velký podíl výdajů by měl jít na digitalizaci a také na takzvanou zelenou tranzici nebo-li prostě zazelenění ekonomiky, řekněme. Tohle jsou takové dvě hlavní priority.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Adaptace na klimatickou změnu tak.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
To zní určitě líp, ale je fakt, že v tom dokumentu se používá to slovo tranzice a mně to zní strašně. Takže děkuju, že jste zmínila tenhle rozhodně lepší, lepší ekvivalent. Ten vývoj byl poměrně zajímavý, protože, řekněme, různá ministerstva se snažila do kolonek nacpat ledasco. Například jsme pozorovali pokus ministerstva financí, nechat si z Národního plánu obnovy zaplatit zpětnou vratku daně, což je opravdu velká kreativita, která, řekla bych naštěstí prošla a dneska zase vidíme ten, v těch posledních týdnech bylo vidět, že jsme se posunuli od půjček od teda, které zde měly tvoří takovou menší část. Mělo to být 172 miliard ve formě grantů. To je ten náš příděl odhadovaný a plus těch 28 miliard jako půjčka. Ale v té poslední verzi, která šla na tu vládu, už to není jako půjčka, jsou to národní zdroje. Takže skutečně řada velkých změn jaksi i na poslední chvíli a orientovat se v tom není vždycky úplně, úplně snadné. No, co k tomu, co k tomu plánu říci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Je to, možná jenom upřesním, pokud se nepletu 123 projektů, jaký je jejich teda potenciál? Promění nějak tuzemskou infrastrukturu, veřejnou správu, podnikatelské prostředí?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
No, to je právě to. Ona ta částka sice vypadá impozantně, ale jinak je rozpočítáno do několika let a já si nemůžu pomoct, ale musím udělat to srovnání s tím minulým rokem, kdy všemi těmi daňovými změnami, reformami, dalším krájením daňových příjmů jsme zhruba o těch 200 miliard přišli. Takže ono to jako víceméně kompenzuje, akorát že teda z jiných zdrojů, které si stanovují nějaké priority a ještě rozloženo na roky. Takže ono to zas tak velká částka není to první. A zmínila jste jednu z problémových částí podle mě, a to je velká roztříštěnost těch projektů. Je jich tam opravdu veliké množství. Často prostě malých věcí, je tam hodně patrné, že se postupovalo tím systém, jak já říkám lovec, sběrač. A to znamená, že jednotlivá ministerstva třeba, co se jim nepovedlo prosadit v normálním státním rozpočtu, tak se snažily vecpat a působí to hodně roztříštěně a hlavně hodně nekonzistentně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vlastně ten náš Národní plán obnovy je postaven na šesti pilířích, rozvoji, odvětví ekonomiky, pak reaguje na specifická doporučení komise, posílení hospodářského růstu, témata udržitelného rozvoje, včetně dekarbonizace, digitalizace, podpory nejslabších regionů. Co vás tam, paní Švihlíková, mimořádně třeba zaujalo, pokud ano?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
Tak já musím říct, že jsem ocenila, že tam přece jenom došlo k určitému posunu v té politice vzdělávání a trh práce, která je tam také jednou ze součástí. Jednak to bylo reflektováno v těch takzvaných /nesrozumitelné/,. To znamená zvláštní doporučení pro tu danou zemi, což ten plán měl jakoby odrážet. Ale když se to dlouho nedařilo, řekněme, z nějakých spíš politických důvodů. Jsem ráda, že je tam posílená ta složka na aktivní politiku zaměstnanosti. To upřímně řečeno považuji za jednu z nejdůležitějších částí, která nás bude provázet těmi příštími roky, protože nás čekají velké změny v té ekonomice, ať už budeme řídit, nebo ne, tak každopádně bude potřeba pomoci lidem prostě změnit, zlepšit svojí kvalifikaci, to bude velký úkol. Určitě najdeme i řadu dobrých nápadů v té oblasti digitalizace. Mně tam spíš vadí, že tam prostě není ta jasná linie. Ono tam prostě je skutečně vidět ta sběrová metoda, ale ono se to tak trošku jako rozpadá. To znamená, není tam ta pevná osa té hospodářské politiky, která by jasně řekla, směřujeme jako země tam a tam. Máme na to tyhle a tyhle ukazatele jo. A tím jak ten dokument je skutečně rozsáhlý. To znamená na nějakých 500 stranách, když se podíváme na celý ten balík s těmi komponentami. Tak se vám to skutečně strašně tříští a bude velmi obtížné to uřídit. To je další věc, kterou si jako málokdo uvědomuje, že když máte tolik projektů a každý budete muset prostě řídit, nějakým způsobem vykazovat, tak to bude mít i obrovské administrativní nároky. To se koneckonců už projevuje na tom, že vlastně na ministerstvu průmyslu a obchodu vznikne celý jeden odbor, který se právě tím bude jakoby, bude zaobírat. Já to jako nepovažuju za úplně, úplně šťastné. Já se prostě tohle to bobtnání si myslím, že kdybychom tam měli prostě několik málo velkých projektů, tak by to bylo podle mého názoru lepší. Jenže to je právě tím, jak jsme si oslabili ten vlastní rozpočet. Tak potom ta ministerstva samozřejmě hledala záchranu v těch externích zdrojích. Takže on je to vlastně, on je to trošku takový jako doplňkový rozpočet na dopravní infrastrukturu, plus ještě tu a tam něco k tomu kolem. No, a to asi úplně není to, co bychom očekávali od Národního plánu obnovy, obnovy ekonomiky. To si nejsem jistá, že přímo tenhle ten prvek tam najdeme nějak konzistentně zastoupený.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem celý Národní plán obnovy do detailu zpracovali datoví novináři serveru irozhlas cz. Je to k dispozici. Vidím tady třeba kapitolu 6, zdraví a odolnost obyvatel. 8 projektů za 15 miliard korun. Myslím si, že zejména v důsledku pandemie po této zkušenosti to bude velice významné a důležité.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
To rozhodně, ale čekala bych zrovna tady, že ta částka bude vyšší, protože jestli vám to pandemie prostě něco ukázala, tak je to právě to, že potřebujete mít různé zdravotnictví, což naštěstí u nás je, ale je potřeba skutečně tam jako nestát a stále na tom, stále na tom pracovat. A samozřejmě, že ty nároky na tu zdravotní péči porostou, protože nejenom prostě, že má přes 30 000 mrtvých, ale máme prostě spoustu lidí, kteří mají prostě potíže po tom covidu a budou potřebovat nějaké prostě dlouhodobé zotavování. A tady ty nároky budou samozřejmě obrovské. Plus odložené operace, lázeňská péče a tak dále. To znamená, tady bych zrovna čeká, že tenhle pilíř bude jeden z těch skutečně jako dominantnějších, řekněme, ale místo toho to, to přebila ta dopravní infrastruktura. Stejně tak si myslím, že ty peníze na to vzdělávání zejména na, na doučování, na dohánění vlastně těch ztracených měsíců, mohly být podstatně navýšeny no.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Tady mimochodem u toho vzdělávání a trh práce, což je jako v kapitole 3. 8,5 miliardy korun na rozvoj infrastruktury sociálních služeb. Péče, což je také významné vedle zdravotnictví. Paní Švihlíková, jak k těm svým národním plánům přistoupily ostatní země?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
Velmi různě, velmi různě. Některé se samozřejmě snažily ty národní plány napasovat na nějaké ambicióznější reformy. To znamená, mají tam, řekněme, asi lépe definované ty, takové ty strategické body, kam chtějí směřovat. To bude asi, asi polský případ. Některé země si zase od toho slibují, až bych řekla nerealisticky mnoho a vlastně doufají, že pomocí jednoho plánu překonají problémy, které se s nimi táhnou dekády. To je typicky Itálie, že ty /souzvuk zvuků/ jsou samozřejmě velmi, ty přístupy jsou samozřejmě velmi, velmi různé. Ale jak říkám, buďme prostě v reálu jo. Ta evropská ekonomika nebo ekonomika EU jako není úplně malá, i když ty částky v tom plánu obnovy, ty, ty stovky miliard vypadají impozantně. Tak ono, když to přepočtete prostě k HDP Evropské unie, tak to zas tak jako obrovské částky nejsou. Je to spíš, řekněme, popud k tomu provést určité změny v té ekonomice. Ale rozhodně to není nějaký příval peněz z helikoptéry, který by najednou zázrakem něco, něco změnil. Je potřeba k tomu přistupovat skutečně jako pevně nohama na zemi, abych tak řekla.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vláda s pondělním otevřením dosud zavřených restaurací a fitness center ukončila také většinu podpory. Zástupci podnikatelů a firem nicméně poukazují na to, že znovuotevření provozovny ještě neznamená, že se hned začne tomu podniku dařit. Jak se na to díváte? Požadují třeba, aby kabinet nechal alespoň některé programy ještě, tak říkajíc, doběhnout. Když možná ještě k tomu přidám informaci, že firmy budou moci v červnu z programu Antivirus získat už jen příspěvky na část náhrady pro lidi v karanténě.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
Tohle je vždycky velice obtížný moment, který zase jako se řeší, řeší všude, protože jedna věc bylo, když se ty programy vymýšlely a vznikaly. Jaké podmínky s nimi budou spjaty. No a my se teďko dostáváme do toho dalšího bodu, jakým způsobem budou ukončeny. To je vždycky dilema, protože na jedné straně máte třeba odvětví, která cítí, že je pořád jako ještě nějaký problém, ale na druhé straně máte prostě nějaké poměrně významné tlaky na ty, na výdaje státního rozpočtu, které samozřejmě taky jako nejsou, nejsou malé. A já osobně jsem zastáncem toho, aby ty programy byly ukončeny a upřímně bych to udělala už u řady z nich, u řady z nich dříve, protože ten stát vám prostě nemůže dlouhodobě řešit to, že prostě nějaké odvětví prochází restrukturalizací. A to nutně bude. Jo, když se podíváme prostě na to, jakým způsobem se třeba bude cestovat, tak jako je jasné, že prostě některé segmenty nutně se budou muset prostě reorientovat a ten stát na sebe tohle to nemůže prostě brát dlouhodobě. Jo, tohle je prostě otázka taky nějakého jako podnikatelského, podnikatelského rizika. Myslím, že ten stát se snažil pomoci. Myslím, že program Antivirus se ukázal být nesmírně úspěšný, také velmi využívaným a vlastně i v těch různých anketách z toho vychází jako program oblíbený nebo řekněme lépe hodnocený třeba než ty ostatní, ale ono skutečně nelze pořád, aby ten, ten stát prostě držel, držel ten deštník. Notabene za situace prostě vývoje veřejných financí jako, jako zrovna teďko u nás. To znamená, je potřeba prostě do toho, do toho říznout, protože ty popandemické změny si prostě tu svou cestu najdou nutně vždycky. A ta, ta změna v té ekonomice prostě projde a ono už to vidíme nyní, že prostě spousta třeba restaurací, která byla zaměřená na velmi bohatou zahraniční klientelu, prostě buď musela změnit svoje zaměření. No, anebo prostě skončí, protože ta klientela tady není v tom množství, ve kterém k nám přicházela nebude. Pokud vůbec někdy bude, ale v dohledné době určitě ne, ale je prostě potřeba se tomu přizpůsobit. Ono jako nemůžete jít nutně prostě proti tomu. Ten stát je tady bezesporu od toho, aby hlídal sociální kohezi, aby pomáhal, jak může, ale vy prostě nemůžete jaksi stát proti větru. To dobře nejde a je potřeba prostě vnímat, že ta situace popandemická přinese velké změny v té ekonomice a do značné míry se jim prostě musí dát průchod s tím, že ale samozřejmě je dostatečně silná ta sociální síť. Právě třeba aktivní politika zaměstnanosti, kterou už jsem zmiňovala.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co bude podle vás ta největší změna, kterou lze očekávat v ekonomice?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
Já si myslím, že to teprve jakoby prochází upřímně řečeno, samozřejmě /souzvuk zvuků/. No, až jakoby postupně, postupně jako jde, ale myslím si, že my jsme pořád ještě v takovém stavu, kdy si spoustu těch věcí neuvědomujeme. Kdy si neuvědomujeme ty možnosti technologie, které jsme využívali. Ale ono to třeba půjde využívat i poté. Jo to nabízí třeba ve vzdělávání prostě obrovské možnosti. Ta výuka na dálku, můžu prostě oslovovat třeba zahraniční studenty, obrovské možnosti tady v tom. Virtuální výuka to jsou věci, se kterými experimentujeme na škole, ked pracuji. To znamená, tohle je něco hrozně zajímavého, prostě nový, nový segment, který umožňuje prostě to vzdělávání vidět skutečně v tom rámci toho jedenadvacátého století. To, jakým způsobem si třeba teďko objednáváme věci, že už nejsme tak nutně puzení jít do toho obchodu a najednou nás baví prostě dívat se na tom internetu, a co tam všechno je. Objednávat hezky z pohodlí domova v 10 večer v teple.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ale nevyzkouší se.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
To je pravda, má to svoje plusy a mínusy koneckonců, ale bezesporu tady prostě k nějaké změně toho spotřebního chování došlo, ale podle mě je ta zásadní změna, a to prozření nás teprve ještě čeká, a to je prostě to, že a nejsme ještě na konci, abych to nezakřikla, ale prostě zemřelo více než 30 000 lidí. To znamená, nám tady jakoby nepozorovaně zmizelo celé jedno okresní město. A to je něco, to je něco strašného. Já myslím, že tohle bude něco, co ta společnost bude trávit ještě hodně dlouho.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Říká ekonomka Ilona Švihlíková. Jak se světu, paní Švihlíková, líbí návrh amerického prezidenta Joea Bidena na minimální daň?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
Tak jak to tak bývá, různé země mají různé názory. Ty země, které dlouhodobě se snaží bojovat proti takzvanému závodu ke dnu. To znamená situaci, kdy země se snaží přilákat kapitál nadnárodní třeba v podobě právě investic nadnárodních firem. A vzájemně si snižují ty sazby, aby jako byli říkají konkurenceschopní. Tak samozřejmě jsou země, kterým se tohle nelíbí dlouhodobě a vítají to. Což by mohla být třeba, třeba Francie. No a na druhé straně máme země, které pilně využívají jako daňové konkurence i v rámci Evropské unie. Typicky Irsko a ti samozřejmě nejsou vůbec nadšeni, protože pro ně by to znamenalo vlastně změnu toho modelu, jakým způsobem fungují a konkurují v té světové ekonomice. Takže ty názory jsou velmi různé. Nicméně zdá se tedy, že Yanet Jellenová na postu americké ministryně financí je velmi odhodlána, s tím něco, něco udělat. Protože tenhle problém vlastně znamená, že nakonec ty zdroje chybí skoro všem. Kromě teda takovými zeměmi jako je, jako je Irsko. Ty nejnižší odhady vlastně říkají, že na bázi přesouvání právě zisků do levnějších jurisdikcí, těm zemím chybí celkově okolo 100 miliard dolarů, ale to je spíš dolní odhad. Ono to bude v reálu ještě podstatně, podstatně více. A tohle je taková snaha, první krok k tomu tu daňovou konkurenci mezi zeměmi aspoň trošku omezit. A diskutuje se o různých sazbách a uspořádáních. Ten první návrh byl 21 %. To si myslím, že v Irsku, kde mají tuším 12,5 procenta sazbu daně, tam asi omdleli zřejmě z toho. A samozřejmě řada zemí tlačí zase, že jo tak Nizozemsko třeba na, na nižší, aby ten práh nebyl prostě, prostě tak vysoko.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
No, říká i o 28 %.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
Ano to ve Spojených státech. Ano ve Spojených státech tam chce Biden skutečně významně zvýšit korporátní daně. No, z toho důvodu, že on vymyslel velmi, velmi významné stimulační balíčky, skutečně až bych řekla přepálené teda jo. Tam skutečně jako skoro lítají vzduchem už biliony ne miliardy dolarů, a tak samozřejmě hledá, hledá zdroje. A jeden z těch návrhů je tedy zvýšit zdanění korporací, no aby na tom ty americké korporace tak jakoby neprodělaly v té konkurenci, tak právě proto je tady i ta iniciativa nějaké globálnější koordinace. Jinak tohle není nové téma. O koordinaci v daních se hovoří už dlouho, my jsme o tom taky tady mluvili mockrát, že jo iniciativa OECD, která se vlastně týkala boji proti přesouvání zisků a proti snižování nebo zmenšování toho, toho daňového základu, že těch návrhů už je spousta. Ale samozřejmě prostě jsou to země, které si postavily svůj model, přežití bych skoro řekla právě na tom, že prostě provádějí daňový dumping a jak říkají kritici, ekonomové, tak prostě kradou systematicky daně jiným zemím zcela natvrdo. To je právě třeba to Irsko a ty se samozřejmě těmhle těm změnám brání ze všech sil.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
12,5 procenta je to v Irsku přesně maximální daň a Maďarsko tam je tato daň na 9 procentech.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
/souzvuk zvuků/ řešili vehementně dolů v těch posledních letech ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A bude se teda, rýsuje se nějaký kompromis, nebo co lze očekávat, budou další jednání?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
Tak jednání probíhají, víte jednání probíhají, říkám už jako desítky let, ale přece jenom jako když se za iniciativu tohohle typu postaví ty Spojené státy, tak ta šance, že by se mohlo něco stát, je o něco, o něco větší. Když se podíváme tak i Trump vlastně hovořil o mnohých daňových reformách. Jemu taky vadilo, že americké firmy platí zisky nebo neplatí v zahraničí a neplatí je jako ve Spojených státech. To znamená, tohle je, řekněme, téma, jak se dneska, říká napříč politickým spektrem ve Spojených státech, protože ty americké firmy mají skutečně globální dosah a samozřejmě, že prostě těm americkým administrativám vadí, že neplatí prostě ty daně doma a odvádí je právě třeba v takových jurisdikcích, jako je, jako je Irsko. Nemluvě o tom čistých daňových rájích typu prostě britské Panenské ostrovy, Kajmanské a podobně. A tyhle ty různé karibské, karibské země. Takže vidíme tady další pokus a vidíme tady pokus, jak říká Yanet Jellenová po 30 letech ukončit závod ke dnu. A na druhou stranu ta konkurence mezi zeměmi ohledně toho zahraničního kapitálu, probíhat asi bude dál, ale třeba ale jinými, jinými formami. Někdy se spekuluje třeba o větším využívání jako přímých dotací a čeho. Ono ve chvíli, kdy máte prostě tu globální ekonomiku, kterou vám ovládají nadnárodní firmy, no tak ten, ten stát samozřejmě je vždycky tak trošku pozadu. Ale ve chvíli, kdy máte většinu těch výrob na svém vlastním území, tak samozřejmě ta ekonomická moc toho státu s tím víc roste.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Své názory s námi sdílí ekonomka Ilona Švihlíková. Na jaře skoro týden blokovala dopravu v Suezském průplavu obří kontejnerová loď. Zašpuntování Suezu připomnělo samozřejmě jeho význam ve světové dopravě. Je to jedna z nejrůznějších, nejrušnějších obchodních cest na světě. Musela přerušit transport různých produktů od ropy až po spotřební zboží. Běžně Suezským průplavem propluje 51 lodí denně, tedy 12 % světové kapacity, kudy jinudy?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
No přesně tak, tak kudy jinudy je zásadní otázka, kterou si klade čím dál víc zemí, protože v současné době ty dopravní náklady jako začínají poměrně významně růst. Když si odmyslíme leteckou dopravu, která samozřejmě jako je velmi flexibilní, ale zase jaksi pro řadu nákladů vrcholně nevhodná, protože by byla extrémně, extrémně drahá. Tak nutně roste význam analýzy alternativních tras. A když se podíváme, tak vlastně máme takové dvě možnosti, o kterých se dneska nejvíce diskutuje. Ta první z nich je samozřejmě klasicky ignorovat Suez a obeplout Afriku. To znamená přes vlastně Mys dobré naděje. Což jistě je možnost, také řada loď, která jaksi trčela v té zácpě, se touhle cestou vydala. Ale je to velmi dlouhé a tím samozřejmě i mnohem dražší. A ta cesta, o které se čím dál více diskutuje, aktuálně třeba v Japonsku a celkově řekněme v téhle té oblasti, je samozřejmě ta severní arktická cesta. To znamená, vzít to jaksi Severním ledovým oceánem. To znamená, okolo, okolo severu Ruské federace. A tahle ta cesta je možná jenom díky globálnímu oteplování. To znamená vlastně jenom díky tomu dneska s ní lodě už mohou proplouvat. Pravda, ne po celý rok, to je určitý problém. Ne po celý rok. To znamená v letních, v letních měsících plus často je teda ještě potřeba doprava, doprava nějakého pomocného ledoborce. Nicméně pokud by ta trasa mohla být zpřístupněna intenzivněji, tak by to znamenalo obrovské zkrácení. To znamená pro ty asijské trhy jo, ale, dneska řekněme si na rovinu, prostě to zboží proudí z Asie do Evropy, obráceně až zas tak moc ne. Tam není moc moc co posílat, že jo, protože ty produkční kapacity dneska prostě jsou v té Asii. Ať je to Čína nebo řekněme země Asean. No, tak samozřejmě to zkrácení je obrovské, abychom si vyhnuli tomu Suezu, tak máme 14 dní. To je 14 dní, a to je strašně moc. To znamená ta, ten zájem o tu arktickou trasu ruskou neskutečně roste ale právě tam ještě není dořešeno jaksi ta zima, která tam pořád ještě může jako poměrně oslabit význam, význam téhle cesty. To znamená, zatím jí nelze používat celý rok. Ale je řada i dalších návrhů. Už několik let vlastně Rusko intenzivně debatuje s Indií a s Íránem vlastně, že by z Indie se dopravovalo zboží do íránského přístavu /nesrozumitelné/ u Perského zálivu a odtamtud prostě až do ruské Astrachaně. To znamená, je to také jedna z těch možných cest, i když taková poněkud, řekněme, no zvláštní. Zatím vypadá zvláštně, ale kdo ví a zase by to samozřejmě byla cesta, která by významně mohla ušetřit čas a tím pádem i cenu. Heleďte i cenu té dopravy. Ale nakonec to všechno může dopadnout tak, že my tady budeme rozebírat severní cestu a nejspíše se budou smát u Panamského průplavu, protože tam samozřejmě také jako, tam se zájem prostě velmi, velmi zvýšil. Je možné, že část těch kontejnerů právě bude transponována přes ten, přes ten Panamský průplav.


Zita SENKOVÁ, moderátorka
Tak aspoň nějaká inspirace.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
Ano, ale každopádně jako ten zájem o ty cesty, o ty cesty roste a tím pádem samozřejmě i do investic zpřístupňování těch cest. Znovu se třeba hovoří o maximálním vytížení transsibiřské magistrály, že jo což je samozřejmě taky nesmírně významná cesta, ale zkrátka jako u té Ruské federace tam vám vždycky prostě v cestě stojí to počasí, protože jakákoliv doprava, když máte -50, je poměrně obtížná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem právě kvůli pandemii a chybějícím pracovním silám, v přístavech i přetlacích vlastně v těch terminálech dochází velmi často ke zpoždění. Tady také vidíme situaci v Indii, která se myslím začala zlepšovat, ale ten dopad vlastně je přímý na to, že vlastně nemohou ti pracovníci, Indové, se nalodit a pracovat vlastně.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
Tady se krásně ukazuje právě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
To propojení.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
To propojení ale viz slabé stránky toho propojení a té vzájemné, té vzájemné závislosti. Samozřejmě země, které tu pandemii dobře zvládly, a které, řekněme, že mají na svém území pod kontrolu ta strategická odvětí. Typický nyní vidíme, že to je farmaceutických průmysl a prostě s ním související i zdravotní pomůcky. No, tak ty mají samozřejmě obrovskou výhodu, protože nečekají na nějaké dodávky. Spíše opak zbytek světa světa čeká na jejich dodávky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vlastně napadá mě, paní Švihlíková, že když vypukla pandemie, tak se začalo hovořit o tom, jestli a na kolik snížíme tu naši závislost právě v oblasti zdravotnických pomůcek, materiálu a tak dále?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
V národním plánu obnovy tam toho moc nenajdete věru upřímně řečeno. Já se obávám, že jak to skutečně bylo tou metodou zalepíme díry, které vznikly v rozpočtu, že tam prostě chybí tenhle ten jakoby strategický pohled. My pořád jako běžíme za vozem, musím říct. A ty změny, které se odehrávají, jsou skutečně významné. To co dneska vidíme prostě na trzích primárních komodit, jak rostou ty ceny. Jaká je bitva prostě o ty naleziště lithia, kobalt, že jo teď budou vzácný zemin a tak dále. A já mám pocit, že u nás jsme tyhle věci takříkajíc ani, ani nezaregistrovali. A pořád se tak nějak vracíme do nějakého modu operandi toho dvacátého století. Zatímco ostatní země se obávám, jako už se připravují na skutečně dobu popandemickou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje ekonomka Ilona Švihlíková, děkuji za váš čas, za vaše názory a přeji hezký den, na slyšenou.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
Hezký den všem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zítřejším hostem bude zahraničněpolitický komentátor Adam Černý. Příjemný poslech přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beeye www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.