Přepis: Jak to vidí hudebník a pedagog Jiří Hlaváč 23. prosince 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný den přeje Zita Senková, jsem ráda, že mohu přivítat prof. Jiřího Hlaváče, klarinetistu a pedagoga, dobrý den.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Hovořit budeme nejenom o kouzlu koled a Vánoc, ale také o tom, zda se ještě umíme ztišit, nerušený poslech. Těsně před Vánoci vyšla na obloze takzvaná Betlémská hvězda. Mimořádný astronomický úkaz, při kterém se k sobě přiblížily planety Saturn a Jupiter, nastal po téměř čtyřech stoletích. Podobnou podívanou zažijí lidé znovu až v roce 2080. No a my nyní v současnosti na sklonku roku 2020 doufáme, že to špatné, těžké v tom letošním roce odezní, s příchodem toho roku 2021. Jak to vnímáte, pane profesore?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
No, pokud si dobře vzpomínám, tak betlémská hvězda se objevila i při narození malého Ježíše Krista. A bylo to poselství, bylo to to světlo pravdy, světlo víry, světlo ducha. Věřme tedy, že to poselství a světlo ducha se promítne i do našich životů v příštím roce. Věřme, že budeme stále přemýšlet nad smyslem našich životů, že budeme uvažovat v souvislostech, zda stále všechno budou určovat pravidla ekonomiky a politiky anebo naopak pravidla humanity, pravidla víry, kdy lidé najdou řešení, tak jak je našli mnohokrát předtím i z této složité situace, takže ano Betlémská hvězda, možná naznačila směr, možná ukázala i určitý symbol. Sesedněte pospolu, radujte se z toho, že dostáváte nový impuls a pracujte s tím vším tak, jak jste v minulosti i v historických epochách byli zvyklí, protože vy jako lidstvo už jste překonali i mnohem obtížnější situace, než je tato. Nechci jí zlehčovat, je velmi složitá, velmi závažná, ale určitě i on má svá východiska.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Muzea a galerie se po 15 dnech opět zavřela, mluvím samozřejmě o nedávných dnech. Výjimku ale dostaly výstavy se zahraničními zápůjčkami, co si o tom myslíte?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Samozřejmě jsem si to dal do souvislosti s řadou těch dalších zákazů. Jenže oba víme, že to, abychom se dostali třeba do pořadníku, skutečně skvěle vybudovaných výstav se zahraničními zápůjčkami a teď ty souvislosti dál pojištění a tak dál. To je nejen nákladná záležitost, ale v okamžiku kdybychom to všechno zrušili, tak do toho pořadníku se nedostaneme na jaře či v průběhu příštího roku. Možná bychom čekali další léta, ale je velmi pravděpodobné, že by se výstavy typu Rembrandt van Ryna, už u nás zase třeba po desetiletí neobjevily. Ano, je to samozřejmě východisko, protože zaznělo tam to, že ministerstvo kultury doporučuje hlavní hygieničce ty akce, které mají mezinárodní význam mezinárodní, dopad. Myslím si, že vybrané akce splňují tady toto zadání a navíc já jsem potěšen už jenom tou skutečností, že je znovu evidentní, byť ve stísněných poměrech, že kultura a umění žijí, že je to stále přítomné a dostupné. Samozřejmě předpokládám, že by se ze všech těchto akcí měl udělat i kvalitní záznam, obrazový záznam a ten by měl být buďto na webových stránkách nebo prostřednictvím ČT Art či jiného média, že by měl být nabídnut i těm, kteří se na ony výstavy nedostanou, protože můj syn mně třeba řekl, tatínku, zajdeme na Rembrandta, tak jsem mu říkal, tam se člověk musí objednávat online a dostane striktně určený termín a hodinu, ve které tam návštěva je uskutečnitelná, jinak je to prakticky uzavřeno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Navíc republika není jenom Praha.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Přesně, přesně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak byste vůbec, pane profesore, zhodnotil ta opatření nebo ty dopady restrikcí právě v oblasti umění a kultury, pozmění nějak tento sektor, tento rezort natrvalo?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Já nad tím samozřejmě přemýšlím, kudy chodím, protože sám jsem ostatně byl teď nucen řešit produkci hudebního festivalu, který měl připamatovat 130. výročí Bohuslava Martinů. A vím, jak to bylo složité, všechno zajistit, odvysílat, udělat záznam a tak dál, je to opravdu komplikované. Na stranu druhou musím říci, že řada nás kumštýřů máme v sobě i jakousi míru kverulantství a vzdoru, což nám v klidových situacích pomáhá, páč překonáváme řadu těžkostí. No, já jsem nakonec ten svůj vnitřní svár vyřešil tak, že jsem si řekl, můžu s něčím nesouhlasit. Mohu dokonce se proti tomu postavit, ale nikdy bych si nedovolil hatit úsilí, práci a snahu těch, kteří se snaží každodenně tu situaci řešit. To je moje míra odpovědnosti, já se k ní hlásím, takže ano, byť s trpkostí v duši a v srdci, musím přiznat, že restriktivní opatření mají svůj význam a mají svůj efekt. Na stranu druhou musím říci i to, víte v okamžiku, když jsem viděl, že byly stále ještě funkční kasina a mnohé herny, ale už byla uzavřena divadla, tak jsem si položil otázku a jaký je rozdíl mezi těmi, kteří navštěvují kasina a herny a těmi, kteří chodí do divadel. Já jsem ten rozdíl nenašel a dále dělají se statistiky, co jsou jsou vlastně ty percentuálně nejfrekventovanější oblasti, kde je nejčastější výskyt tohoto onemocnění, no galerie, koncertní sály, divadla mezi ně nepatří.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Hovořím s prof. Jiřím Hlaváčem, pedagogem a klarinetistou, předvánoční čas si v naší křesťanské kultuře nedovedeme představit bez hudby, bez adventních koncertů. Letos ovšem kvůli zpřísněným restrikcím chrámy i síně ztichnou, uzavřely je totiž restrikce nebo je počet návštěvníků výrazně zredukován. Například vstupenky na půlnoční mši v naší katedrále svatého Víta se rozebraly za jeden jediný den. Jak právě to ztišení vynucené vnímá samotný hudební svět.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Je to komplikované, já jsem se mimochodem před několika dny potkal s varhaníkem svatovítského chrámu Josefem Schützou a on mně se zmínil o tom, že půlnoční mše tedy bude uskutečněna, tak jsem mu gratuloval a říkal jsem. To není jen tradice, ale tam je i určité vyjádření pospolitosti a teď se vrátím k zážitku z dětství. Já jsem s mým dědečkem, který byl amatérský varhaníkem, chodíval pravidelně na půlnoční do kostela ve Zlíně, ale tam se scházeli lidé, zpěváci ze sboru. Ti, kteří seděli v doprovodném orchestru, kteří to považovali za vrchol svého celoročního snažení. To byla duchovní příprava, samozřejmě měli zkoušky, ale bylo evidentní, že oni se vidí strašně rádi, že chtějí dát těm, kteří do kostela přijdou své vyjádření a poděkování a tudíž hudební dárek. Já bych skoro, nechci být pateticky, ale řekl, že nejen ty posluchače, kteří byli v kostele dole, ale i pro ty hudebníky a zpěváky na kůru to opravdu byla vnitřní očista. A oni po štědrovečerní večeři a setkání s rodinami s blízkými odešli, aby zazpívali a zahráli třeba Rybovu vánoční mši, ale dělá se tam Žídek dělá, se tam Marula a řada jiných autorů, takže to je mně moc líto. Nejen v té rovině profesionálních ansámblů, ale i v té rovině těch amatérů, kteří opravdu tu činnost mají strašně rádi. A najednou je to vlastně znemožněno a jestliže se tady bavíme o tom, že sportovci se mohou jít proběhnout do lesa nebo na louku do parku. No, zpěvák si sám tu mši nezazpívá a jeden hudebník si jí sám doma nezahraje. Ta pospolitost mimochodem je jedním ze základních rysů celého období Vánoc a tady to vnímám jako určitou míru lítosti, která je svým způsobem nejen oprávněná, ale ta situace už se ani v budoucnu nedá nahradit, už se to stalo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem na Štědrý večer zazní v katedrále Notre-Dame v Paříži vánoční koncert, první od požáru této gotické památky v dubnu 2019. Koncert bude také jako celá řada dalších bez účasti veřejnosti a bude ho živě přenášet francouzská televize, když zůstaneme u hudby, tak jsme si před pár dny připomněli 250. výročí narození Ludvíka Van Beethovena, německého skladatele a před 130 lety zase přišel na svět Bohuslav Martinů, jeden z nejproslulejších a nejplodnějších českých skladatelů, čím vás pane Hlaváči, oslovuje jeho hudba, byl to takový vlastně světoběžník, měl velmi pohnutý život.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Já to dneska díky Nadaci Bohuslava Martinů mám tak trošku v popisu práce, ale ta podstata je v něčem jiná. Víte, já jsem si uvědomil, že Martinů byl člověkem, jehož osud se s ním věru nemazlil. On prošel v dospělém věku první i druhou válkou. Poznal represe nacismu a následně i komunismu, to všechno v rozmezí jednoho lidského života. Notabene on byl neuvěřitelně plodným autorem, jsou skutečně stovky závažných děl, které on vytvořil v rovině symfonické, vokální, instrumentální a tak dál. Kde na to všechno bral čas, jakým způsobem se uměl oprostit od těch každodenních trablů a starostí, na to jsem doposud nepřišel, ale domnívám se, že obrovským zázemím, zázemím pro něj byla Charlotta, tedy manželka mimochodem, potkal jsem se s ní jednou, drobounká paní malinká, kde měla tu obrovskou energii, že řešila problémy, ale i typů v její knížce Můj život Bohuslava Martinů, například odkaz, budu muset ještě víc šít, ona byla švadlena, profesí ještě větší. Bohuslav potřebuje koupit nový klavír, takže ona vytvářela to ohromné zázemí pro to, aby on každý den mohl usednout, skoro bych řekl s čistou hlavou k notovému papíru a psát, jenomže tady je ta odpověď velikánů. On toho nejen zneužil, ale on ten čas využíval skutečně v každé vteřině, protože a teď nevzpomínám jenom symfonie a řecké pašije a Lidice a řadu dalších skladeb. Často vzpomínáme otvírání studánek, ale v těch kompozicích je skutečně to češství počínaje někde liturgickými zpěvy a konče až tou lidovou poezií a lidovou hudební tvorbou, kde to všechno jedna hlava byla schopna přijmout, zpracovat, vyhodnotit, analyzovat a vytvořit z toho naprosto svébytné a nové umění, i pro mě i po tolika letech je to svým způsobem nepochopitelné. 130. výročí je úžasné, že jsme připamatovali, mimochodem i my dny Bohuslava Martinů 2020. Samozřejmě některé koncerty, například Symfonický orchestr Českého rozhlasu, který měl uvést třetí symfonii, koncert se musel zrušit, ale třeba Česká filharmonie původně plánovanou Ariadnu nahradila symfonickou kompozicí La Cholla a uvedla Martinů skutečně v exkluzivním provedení, zařízení si /nesrozumitelné/.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Když jsem se zmínila i o Ludwigu Van Beethovenovi, tak v Německu celý rok měly probíhat velkolepé oslavy, část se tedy uskutečnila, ale i ten závěrečný koncert, který dirigoval /nesrozumitelné/ v Bonnské opeře, musím říct byl vlastně velmi ponurý, co se týče toho aranžmá, ale bohužel restrikce neumožnili ani publikum a byla to jenom živě přenášeno.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Víte, co je na tom nejzvláštnější, jak v případě Beethovena tak v případě Martinů. Oni žili velmi skromným způsobem života. Tam skutečně nebylo nikdy nic opulentního a oni tomu vnitřnímu duchovnímu obsahu dávali všechno, co v sobě měli, tam nešlo o pózu, tam nešlo o bohatství, majetek tam šlo skutečně o to, že cítili to poslání tvůrce, oni to oba dva plnili každodenně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
V těchto dnech si připomínáme také 20 let od náhlého úmrtí prvního porevolučního ředitele Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro Olega Podgorného. Vy jste se, pane Hlaváči, znali osobně, jak on viděl tu programovou, obsahovou proměnu festivalu?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Já moc děkuju za toto připomenutí, protože s Olegem jsem 8 let měl tu čest spolupracovat. On byl naprosto nekonfliktní člověk, stále s úsměvem na tváři, ale uměl prosadit zásadní momenty, které byly pro chod jak festivalu tak hudební soutěže nezbytné. A když mě někdy v roce 92 oslovil, abych se ujal řízení mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro, tak samozřejmě vyvstal prostor na to, abychom se bavili o profilaci, o organizaci, o řízení, o způsobu určitého časového horizontu, kam se to všechno má směrovat a totéž on se mnou probral i záležitosti festivalu. My jsme nikdy nepocítili navzájem rovinu nadřízenosti a podřízenosti. Byli jsme ve velmi přátelském vztahu. Oleg byl jedním z prvních, který přišel s inovací, otevření jiných žánrů než klasické hudby na festivalu. Nechci být pyšným, možná jsem to trošku způsobil, protože domnívám se, že tehdy se souborem Baroque jazz Quintet jsme asi byli první, kteří otevírali tu syntetickou podobu hudby, ale pak se to otevřelo skutečně pro řadu dalších žánrů nejen jazz jako takový. Oleg na to byl vstřícný, on byl vystudovaný muzikolog, měl velký přehled, zajímal se o všechno dění ve světě. Věděl i to, že je tady velký potenciál skladatelský i interpretační, ale uměl bez poklonkování tomu, co je za hranicemi, uměl vybírat. On to opravdu uměl zásadním způsobem nasměrovat a dát dramaturgii jasný záměr, jasný cíl, jasný akcent, prostě byla to osobnost, kterou já do dneška považuji pro hudební dění za nedoceněnou a svým způsobem nenahraditelnou, protože měl v sobě vedle toho všechno, co už jsem zmínil, on měl v sobě obrovskou míru lidské laskavosti, moudrosti, noblesy, byl to, byl to skvělý člověk.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Klarinetista a pedagog Jiří Hlaváč a jeho zamyšlení nás provází na vlnách Českého rozhlasu. Letos jak jsme už řekli budou svátky tišší, nekonají se žádné adventní trhy ani koncerty pod širý nebem, ani plné kostely, jak jsme zvyklí, jednotlivé hudební domy přicházejí s různými alternativami a nejčastěji je vlastně takzvaný stream, neboli živý přenos, řekla bych, že klidně by se mohl zařadit tento výraz mezi slovo roku 2020.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
20 asi ano, myslím si že do těchto momentů, kdy se stream objevil ve slovníku prakticky každého, tak jsme jej moc neznali a pokud ano, tak se užíval velmi sporadicky. Má to samozřejmě atraktivitu v té okamžité přístupnosti, což znamená, že i ti, kteří by se do koncertního sálu, pokud by to podmínky umožnily nedostali, tak to mohou shlédnout, ale já jsem za ten, za to období od toho března, absolvoval sám x takzvaně streamových přenosů. No, musím říct pocit hudebníka, víte hudba je postavena na tom, že někdo dává a někdo přijímá. Je to posluchač, kdo vytváří atmosféru, je to poslouchač kdo vytváří i to důležité napětí mezi pódiem a partnerem. Já jsem se bez tohoto momentu vždycky cítil strašně ochuzený nebo neuměl jsem to možná ani vnitřně nějak vyjádřit, ale pro pocity hudebníka, který chce dávat, je to zvláštní. Dáváte do prázdného prostoru, dáváte do prázdného sálu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nemáte tu zpětnou vazbu.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Není vůbec žádná zpětná vazba a já jsem tam opravdu nikdy nebyl schopen onu míru atmosféry, na kterou jsem po léta byl zvyklý, já jsem nebyl schopen to vytvořit a myslím si, že většina mých kolegů by mluvila stejným způsobem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Letos jsme vůbec náš slovník komunikaci obohatili nechtěně o nejrůznější výrazy typu zploštit křivku nebo komunitní přenos. Teď na konci roku jsou oblíbené různé ankety o slovo roku a slavný oxfordský slovník, který každoročně vyhlašuje jedno slovo, jeden výraz, tak letos oznámil, že vybrat jedno jediné slovo, je v podstatě nemožné. S čím vy byste si spojil, kdybychom zůstali u slova rok 2020, pane Hlaváči?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
No, já se obávám, že to bude to reprodukční číslo, protože já jsem si to až do tohoto období vždycky dával dohromady s nově narozenými. Tedy s tím, že reprodukuje se lidský život. No, že se reprodukuje i nemoc, to je pro mě novinka, takže reprodukční číslo bych favorizoval. Na stranu druhou budu strašně Šťastný, když se termín reprodukční číslo zase rychle vytratí a rozhodně ho nebudu postrádat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Četla jsem jedno zamyšlením, kde byl takovým tím hlavním motivem myšlenka v současnosti se zdá čím je sekulárnější společnost, tím více získávají tradice na významu a nejenom ty vánoční. Dokážeme se, pane Hlaváči, ještě ztišit?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
To je otázka, já si myslím, že ano, že ostatně to vidíme kolem sebe. Co si budeme namlouvat, žijeme v konzumní společnosti, kde v uvozovkách. Omlouvám se za to slovo, ten humbuk je součásti celkové propagace. Toho co se má nakoupit a tak dál, ale jsou momenty a já se s chutí jdu projít na Ladronku a já tam potkávám nejen mé vrstevníky ale mladé lidi, kteří se se šli jenom projít, jenom projít. Buďto jdou ve dvojici nebo jdou sami, pozdravíme se, ale já pozoruju, že oni spolu ani moc nemluví, že si chtějí užít to ticho, které ta Ladronka nabízí, v uvozovkách někdy přilítne helikoptéra, letadlo, jsou slyšet z Vypichu tramvaje, ale lidé si vychutnávají to odpoutání se od toho shonu, který je v obchodech, který je na ulicích, já věřím tomu, že je většina z nás, kteří ticho nejen potřebují, vyhledávají, ale že je dokonce umí vytvářet.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Je to způsob třeba ta procházka po Ladronce, pane Hlaváči, ten způsob, jak se s tou situací vyrovnáváte vy sám?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Rozhodně, rozhodně ano. Pro mě stejně tak je strašně důležitá četba, takže vlastně to uzavřu. Lhostejno jestli procházka anebo četba, je to to, když jsem sám sebou, kdy jsem ve svém světě a nenechám se nikým vodit, nikdo mně neříká, jak má myslet, jak má mluvit, na co se mám teď dívat, co nám teď poslouchat. Je to o té individuální volbě a to je to ticho v nás. To je odměna, všecko je otázkou nějakého úsilí a pokud budeme vynakládat to ten čas a energii na to, abychom hledali v sobě sebe a také to vnitřní ticho, tak nás odmění. My najdeme pocit určité harmonie, vnitřní vyrovnanosti, vnitřního klidu, vnitřního spočinutí a co víc jsme v čase vánočním, kdy máme dávat, pak se o tu vnitřní harmonii a o ten smír můžeme podělit i s druhými a oni nám řeknou třeba jenom jednu prostou větu. Nevím, jak je to možné, ale je mně s tebou moc dobře.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A kdo by chtěl to ticho proložit něčím jiným, tak audiovizuální média získala vlastně kvůli té bezprecedentní letošní situaci velkou příležitost, výjimečnou příležitost, vlastně rozhlasové televizní stanice nabízejí samozřejmě, včetně Českého rozhlasu ohromné množství hudby, ale také četeb, her, dramatizací.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Myslím si, že to o časem jsem mluvil před chvílí, samozřejmě přijali a pochopili dramaturgové ti, kteří dělají strukturu nabídky programů a tak dál, ano, je to ta míra, která by měla být zastoupena pravidelně. Věřme, že to nebude vždy vázáno jenom na období Vánoc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Prof. Jiří Hlaváč a jeho vánoční zamyšlení, děkuji vám za něj a přeji vám krásné svátky.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Zito, přeji i vám krásné Vánoce a milí posluchači, všechno dobré a nezoufejme, bude to ještě lepší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pokud byste se chtěli k dnešnímu či jiným dílům pořadu Jak to vidí vrátit, stačí otevřít audioarchiv pořadu na webu Dvojky. Naše živé vysílání ale samozřejmě nyní pokračuje. Zita Senková vám přeje příjemné i poučné chvíle a šťastné veselé.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media. Texty neprocházejí korekturou.