Přepis: Jak to vidí Eduard Stehlík – 8. května 2018

1. leden 2000

Hostem byl vojenský historik Eduard Stehlík.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den přeje Zita Senková. Hostem svátečního pořadu Jak to vidí je plukovník Eduard Stehlík.

Eduard STEHLÍK, plukovník
--------------------
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vojenský historik se zamyslí nad druhou světovou válkou i nad pokusy manipulovat historická fakta nebo také nad prioritami nového šéfa České armády, nerušený poslech. Dnes si připomínáme Den vítězství, konec druhé světové války v Evropě. Pro vojenského historika, který se věnuje moderním dějinám, je to řekla bych docela výjimečný okamžik pane plukovníku.

Čtěte také

Eduard STEHLÍK, plukovník
--------------------
Určitě a mně se líbí, že jste řekla jednu věc, že si připomínáme Den vítězství. Protože často se u nás říká, že si připomínáme osvobození. Ono je to sice pravda, ale myslím si, že tím, že když hovoříme pouze o osvobození, tak zapomínáme na to, že naši předkové, dědečkové, tatínkové, pradědečkové se k tomu vítězství, které v květnu 45. roku přišlo, že se o něj zasloužili měrou nemalou. Protože my jsme, zapomíná se na to a myslím si, že se to musí zdůrazňovat neseděli od toho 39. roku, kdy bylo Československo okupováno respektive od Mnichova se založenýma rukama bezprostředně po březnu 1939 začaly vznikat odborové organizace. Ať už to byla Vojenská obrana národa nebo petiční výbor Věrní zůstaneme. A celá řada sokolských skupin, lidí napojených na skauty, na třeba železničáře a podobně, kde bylo to odborové hnutí velice silné, a přestože ten odboj utrpěl v letech okupace obrovské ztráty, protože ten protivník, který proti němu nastupoval, tedy nacistické bezpečnostní složky včele s gestapem byl nesmírně nebezpečný. A řadě lidí to z počátku moc nedocházelo, jak krutý protivník proti tomu odboji stojí. Tak přes ty obrovské ztráty, které odboj utrpěl, tak ta odbojová myšlenky a faktické odborové akce proti okupantům tady byly nepřetržitě od roku 1939 až do toho roku 45. A vyvrcholily tím, co původně s čím odboj počítal, původně možná už v roce 39 nebo v roce v roce 1940 s celonárodním povstáním proti Němcům. Na to se vlastně odboj připravoval. Proto třeba některé věci nebyly tak zakonspirované v tom roce 39, protože se předpokládalo, jakmile dojde k válečnému konfliktu mezi Německem a západními velmocemi, který se zdál být na spadnutí, takže v rámci toho velkého válečného konfliktu, jestliže za první světové války jsme obnovili naši samostatnost novodobou. Tak tentokrát jako se vrátíme k Československé republice v před mnichovských hranicích. Takže mělo propuknout velké celonárodní povstání a ono to pak nakonec přichází až v květnu roku 45. Takže znovu říkám, přesně jsem moc rád, že jste použila termín vítězství, protože je to ne jenom o osvobození, ale o vítězství, na které jsme se zásadním způsobem podíleli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Od zničující druhé světové války Evropa si užívá relativně klidné období bez nějakých velkých konfliktů.

Eduard STEHLÍK, plukovník
--------------------
Tady bych, tady bych s vámi nesouhlasil. Já si vzpomínám někdy v polovině 80. let jsme seděli s kamarády a na filozofické fakultě. Bavili jsme se o dějinách a jeden z mých kolegů tam tehdy řekl větu, která tak nějak zamrazila. A sice jedno, v Evropě přece nebyl mír nikdy dýl jak 50 let, takže se máme brzy zase na co těšit a přišla Jugoslávie.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano.

Eduard STEHLÍK, plukovník
--------------------
A přiznám se, že s tím vlastně podle mého názoru nikdo z nás, možná že ani jestli se obyvatel bývalé Jugoslávie nepočítal, že přijde tak brutální konflikt občanská válka se zrůdnostmi, které tady od druhé světové války v Evropě nikdo nezažil. Ale souhlasím s vámi. Relativně žijeme v bezpečí nebo bez války, i když pochopitelně to třeba, co se děje v současné době na východě Evropy, na Ukrajině má k míru daleko.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To jsem právě nedopověděla, že vlastně ty nejkrvavější konflikty a války jsou spojený právě s rozpadem sovětského bloku a vznikem nových států už zmíněné i Jugoslávii nebo dění na Kavkaze. Vidíte tady třeba nějaké spící démony?

Eduard STEHLÍK, plukovník
--------------------
Podle mého názoru 2 roky předtím, než vypuklo to násilí na území Jugoslávie nikdo nepočítal s tím, že by mohlo eskalovat tak obludným způsobem, že by mohlo zasáhnout tak obrovské území a že by mohlo docházet k etnickým čistkám, vraždám civilního obyvatelstva. K věcem, které jsme doufali, že jako démony pohřbíváme s mírovými smlouvami po druhé světové válce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Šlo předvídat třeba nějakým způsobem dění na Ukrajině?

Eduard STEHLÍK, plukovník
--------------------
To je můj soukromý názor. Myslím si, že se mohlo tušit, že by k nějakým problémům mohlo dojít, ale když jsme viděli překvapení světové veřejnosti, když krátce po hrách v Soči došlo k nasazení zelených mužíčků na Krimu. Potom se podobné postavy objevily na východě Ukrajiny. Nevím jaké informace měly k dispozici zpravodajské služby. Vycházím naprosto z otevřených zdrojů, ale myslím si, že svět byl překvapen a ne jenom z tohoto důvodu, ale i z toho důvodu, že celá řada nejrůznějších národnostních problémů do dnes vyřešena nebyla. Tak mě to vede k tomu jako historika nebýt příliš velkým optimistou. Já bych byl hrozně rád, kdyby stávající konflikty, které jsou, byly spíše utlumovány a vráceny k normálu. Protože domnívám se, že válka je skutečně až tím posledním, co by mělo zasahovat do života lidí a domnívám se možná naivně, že vždycky je zde cesta k vyjednávání, cesta nalezení jiného řešení než je zabíjení lidí navzájem. I když jak říkají někteří kolegové, nejnebezpečnějším tvorem na světě je člověk. Takže jsem sice mírný optimista, ale, ale nevím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem v souvislosti s děním v Sýrii vznikla taková zajímavá debata, zda lze sílu využít také k udržení mezinárodní bezpečnosti. Teď narážím na to, že koalice Spojených států, Británie a Francie obhajovala nedávné letecké údery v Sýrii mezinárodním zákazem užití chemických zbraní a nutnosti snížit chemický arsenál syrského prezidenta Bašára Asada a odradit ten režim v Damašku od dalších chemických útoků proti civilnímu obyvatelstvu. Jak vy to vidíte?

Eduard STEHLÍK, plukovník
--------------------
Etika opět musím zdůraznit, že hovořím sám za sebe, ne aby někdo nezaměňoval mé stanovisko za stanovisko ministerstva obrany. Já opět jako vojenský historik jsme xkrát v minulosti viděl nebo měl možnost studovat případy, kdy zásah nepřišel, a kdyby ten zásah se dostavil, tak mohl zabránit pravděpodobně daleko brutálnějším a horším věcem. Já pochopitelně, protože jsem se věnoval a byl to můj koníček a to mě přivedlo k dějinám Mnichov a události kolem Mnichova. A když potom vidíte a studujete dokumenty v našich i zahraničních archivech a vidíte, že Hitlerovo Německo nebo Hitler sám v tom 38 roce do značné míry blafoval. Že německá armáda tehdy nebyla ani zdaleka připravena na to nějakým zásadním způsobem Československo dobýt a podrobit si ho. A přesto západní velmoci vlastně nás jako jak tehdy řekli malou zemi, o které nic nevíme obětovali a s tím jídlem začala růst chuť. Navíc to snadné získání Československa Hitlerovi pomohlo před vlastní veřejnosti, ne-li před vlastní armádou ukázat sama sebe jako obrovského vůdce, který do té doby bez nějakých zásadních problémů, bez ztrát na lidských životech rozšiřoval území říše a dával Němcům pocit velikosti. A teď je otázkou, kdyby bývala Velká Británie s Francií se zásadním způsobem postavili k nacistickému Německu, tak možná, že k té druhé světové válce nemuselo dojít. Já vím, že.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdyby.

Eduard STEHLÍK, plukovník
--------------------
Ano a přesně to je to, co jsem chtěl říct. Profesoři nám říkali, že nikdy nemůžeme hovořit o kdyby, protože to v dějinách a historikové ho neznají. Ale vidíme-li třeba přístup nástupce Chamberlainova v úřade britského ministerského předsedy Winstona Churchilla, který přebíral zemi v daleko složitější bezpečnostní situaci, než tomu bylo na podzim 38. roku. A přesto jí byl schopen sílou své osobnosti a jasnými kroky vyvést ze zkázy a vést jí k vítězství. Tak si říkám, že by někdy to, co se zdánlivě veřejnosti nebo neiformované veřejnosti může zdát jako akt útočný a agresivní, můžeme po řadě let nebo někde i měsíců zjistit, že to byl krok správný, který nás odvrátil od daleko horšího vraždění. Nehledě na to, Winston Churchill, kterého /nesrozumitelné/ hovořil v souvislosti s Mnichovem od jedné věci, že vláda jejího veličenstva si mohla vybrat mezi hanebností a válkou. Vybrala si hanebnost a bude mít válku a ono to tak bohužel někdy je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Teprve 70 let po svém vzniku vyšla nedávno první kniha fotografa Ladislava Světenského, který za války působil u britského vojenského letectva publikace Peruť 312 pojmenovaná podle této československé stíhací perutě se na pultech měla původně objevit už v roce 1948. Ovšem komunistický převrat vydání zabránil. Tak je fascinující pro mě osobně kolik po letech se můžete ještě dozvědět o druhé světové válce.

Eduard STEHLÍK, plukovník
--------------------
Já se přiznám, že jsem nesmírně rád, že ta knížka vyšla. Já jsem měl to štěstí, že jsem ještě v 90. letech se opakovaně vlastně už v 80. letech s panem Světenským sešel. Pokud vím nejznámější svého fotografie našich letců v řadách britského královského letectva, protože on vlastně působil jako oficiální fotograf naší armády ve Velké Británie, ale on byl fotoamatérem nadšeným a vypracoval se na profesionála už od let První republiky a já vedle těch jeho fotografií z Velké Británie, které jsou unikátní a zachycují tváře celé řady mužů, kteří jenom díky jeho fotografiím víme jak vypadaly, ale neupadly do zapomnění a vidíme ne jenom to jejich bojové nasazení ale i ten mírový život v uvozovkách mírový takový ten život vojáků za kulisami v době, kdy než se chystají odletět k plnění svých náročných misí, ze kterých se mnozí z nich nevrátili. Ale já mám rád i jeho fotografie z Francie, let 39, 40 u našich jednotek, vyšších jednotek. Ale doslova miluju jeho fotografie První republiky. Té atmosféry Prahy, ve které on žil nejrůznější typ drožkáře, krámky, život na tržištích. Ta atmosféra toho města před řekněme 80 lety, kterou se mu podařilo zachytit je nenapodobitelná a musím říct, že ty jeho mírové fotografie z let předválečných já kladu minimálně na stejnou úroveň jako ty válečné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bývalý ředitel teprve loni otevřeného muzea druhé světové války v Kdaňsku. Zažaloval u Evropského soudu pro lidská práva polskou vládu. Nelíbí se mu totiž změny ve stálé expozici. Vládní strana Právo a spravedlnost totiž přesně před rokem dosadila do muzea nové vedení, které válku vykresluje jaksi z polské perspektivy. Podle bývalého ředitele ale manipuluje z historií podobně jako v případě takzvaného zákona o holocaustu. Jak se vy díváte na podobné pokusy přepisovat nebo manipulovat prostě fakta?

Eduard STEHLÍK, plukovník
--------------------
Mně se to pochopitelně nelíbí. Já si ale na druhou stranu myslím, že ten postoj Polska, politické reprezentace a to je můj soukromý názor opět je veden tím, že občas zaměňují zkoumání dějin za řekněme vybírání si určitých pozitivních okamžiků z polských dějin jako pilíře novodobých polských tradic.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná jenom doplním, bývalý ředitel /nesrozumitelné/ nové vedení obviňuje, že podle něj v části o partyzánech odstranili počty sovětských a jugoslávských bojovníků a uměle navýšili polské počty tak, že do nich započítali i nebojující členy polské podzemní armády. Cílem podle něj je ukázat, že polské partyzánské hnutí bylo nejsilnější, přestože to není pravda.

Eduard STEHLÍK, plukovník
--------------------
Pokud je tomu tak a týká se ty změny tohoto typu úprav, tak je to pochopitelné smutné, i když si dovedu představit myšlenky, které k tomu nové vedení toho muzea vedou. Ale tento způsob práce s historickými fakty a s historickými skutečnostmi možná krátkodobě může někomu přinést uspokojení. Ale v dlouhodobém horizontu to vedle možná pousmání nebo pocitu trapnosti přinese jenom to špatné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Připomínáme si dnes výročí konce druhé světové války v Evropě. Já přidám ještě jedno výročí od první tankové bitvy uplynulo 100 let. Stroje tehdy vážily 30 tun a jely maximálně 8 kilometrovou rychlostí.

Eduard STEHLÍK, plukovník
--------------------
Dnes to samozřejmě může připadat někomu jako úsměvný příběh, ale první nasazení první tankové bitvy v letech první světové války to jsou věci, které byly podle mého názoru tehdy ne ani tak otázkou rychlosti těch tanků, které se pohybovaly po bojišti nebo jejich palebné síly. A bylo to do značné míry i otázka psychologická. Vemte si v tu chvíli, když se vám někde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vynoří.

Eduard STEHLÍK, plukovník
--------------------
Z nohy vynoří.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano.

Eduard STEHLÍK, plukovník
--------------------
Nebo ještě než se vynoří, vy slyšíte hluk jakéhosi monstra, které se na vás hrne. Nevíte, co od něj můžete očekávat. Když po něm střílíte zbraněmi, které máte k dispozici, to jsou nějaké pušky a kulomety, tak se to od něj odráží. Nemůžete ho ničím zasáhnout. Blíží se o k vám, rozsévá tu zkázu. Takže myslím si, že zejména ta první nasazení tankových jednotek za první světové války jsou spíš otázkou psychologické války a paniky, které to rozsévalo v řadách těch protivníků než faktického dosažení nějakých cílů, řekněme vlastním dobytím těch pozic. Za těch 100 let nicméně vraždící stroje učinily obrovský krok kupředu. A tanky se stávají nebo se staly v uplynulých letech opravdu pohyblivými pevnostmi, které mohou rozhodovat ne jenom válečné konflikty, ale i války jako takové. I když pochopitelně vzhledem k jejich schopnostem zase se vždycky na každou špičkovou zbraň nalézá protizbraň. Takže narůstá role vrtulníků, řízených střel a podobně, kde vždycky na jeden způsob vraždění a ničení se najde nějaký protizpůsob, který tu sílu eliminuje a tak je to v takovém tom kolečku těch lidských dějin a dějin válečnictví pořád dokolečka a dál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A nemusí to být jenom tank.

Eduard STEHLÍK, plukovník
--------------------
Určitě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale třeba jenom v uvozovkách informace.

Eduard STEHLÍK, plukovník
--------------------
Pochopitelně a myslím si, že v současné době.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To jsou nové zbraně.

Eduard STEHLÍK, plukovník
--------------------
Sedíme v budově Českého rozhlasu a myslím si, že ne jenom v současné době, kdy se s informacemi a dezinformacemi dá pracovat neuvěřitelným způsobem, kdy válka může probíhat právě na úrovni informací. Tak ale tady si můžeme uvědomit, jak i v minulosti zásadním způsobem byly informace a přenos zpráv důležité pro průběh některých historických událostí. Vemte si to už zmíněné květnové povstání v 45. roce nebo okupace v roce 68. Informace, které šly z této budovy. Nebo přes kanály Českého tehdy Československého rozhlasu měly zásadní význam pro chování povstalců nebo lidí, kteří protestovali pro sovětské okupaci a v tom rozhlase hrál svojí obrovskou historickou úlohu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže žádná novinka.

Eduard STEHLÍK, plukovník
--------------------
Ne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Žádná novinka, informační válka.

Eduard STEHLÍK, plukovník
--------------------
Ne pořád je to stejné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Česká armáda má od 1. května nového šéfa. Generální štáb vede Aleš Opata, generál poručík se zkušenostmi ze zahraničních misí i s respektem řadových vojáků. 53letý Aleš Opata je považován za jednoho z nejvzdělanějších, nejúspěšnějších vojáků naší armády. Slouží v ní 31 let.

Eduard STEHLÍK, plukovník
--------------------
Já mám to štěstí, že jsem měl tu možnost s panem generálem se několikrát osobně vidět. A prakticky to co vy jste říkala v tom úvodu, to je pravda obrovská. Protože pan generál Opata patří k lidem, kteří mají v armádě opravdu obrovské renomé, obrovskou přirozenou autoritu. Ono to poznáte, už když vidíte, jakým způsobem se k němu vojáci chovají. Také to poznáte podle toho, jak on se chová k vojákům. A on podle mého názoru vždycky zůstal mužem, kterému jsou jeho podřízení. A je jedno, jestli jsou to příslušníci 43. výsadkového praporu v Chrudimi. Kde byl zástupcem velitele a dlouhou řadu let tam velel. Nebo jestli jsou to lidé na našem zastoupení spojeneckém v Monsu. Nebo různé pozice, kterými prošel jako šéf společného operačního centra nebo zástupce náčelníka generálního štábu a nyní náčelník generálního štábu vždycky mu ti podřízení byli blízcí. A on podle mého názoru nedělal rozdíl nikdy mezi v uvozovkách obyčejným vojákem a generálem. Vždycky si našel čas na lidi kolem sebe. Vždycky byl schopen podat ruku, zajímat se o problémy těch lidí a tomu přináší obdiv v řadách vojáků. Neposlední v řadě i to co jste zmiňoval. On prošel několika zahraničními misemi, ať již na Balkáně nebo v Afghánistánu prošel školami ve Spojených státech, ve Velké Británii, v Římě, na Akademii NATO, takže jde o muže, který má vynikající vojenské vzdělání. Který prokázal své schopnosti velitelské ve skutečném nasazení. A proto ta očekávání do něj vkládaná v řadách armády a slyším to kolem sebe denně, jsou obrovská.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká jsou ta očekávání pane Plukovníku?

Eduard STEHLÍK, plukovník
--------------------
Já si, já si myslím, že všichni si neříkám nic tajného, všichni víme a ví to i veřejnost, že armáda ještě před řadou let z důvodů takových, že se lidé myslí, že tu armádu, když se kolem nás zrovna nestřílí nepotřebujeme. Se dostala do situace, že jsme neplnili své spojenecké závazky z hlediska vydávání nákladů na zbrojení, že některé zakázky, ať už jde o vyzbrojování nebo vystrojování armády se zkomplikovaly. Neříkám žádnou tajnou věc, když víme, že vojáci měli problém kolikrát se aspoň obléknout do uniforem, protože nebyly k dispozice maskáče, boty. Vysvětlujete někomu, jakým způsobem má válčit, i když ho ve skladech ani neobléknou do toho, co byl měl mít a kupuje si to někde za své peníze.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je docela alarmující.

Eduard STEHLÍK, plukovník
--------------------
Zažil jsem to na své kůži, takže hodně se v poslední době změnilo. Posouváme se tam, kde bychom měli být. A já pevně věřím, že a říkám znovu hovořím, to je můj soukromý názor. Já pevně věřím, že se ta situace bude dále zlepšovat. A ta očekávání, když se na ně ptáte. Já myslím, že vojáci vzhledem k tomu, čím si pan generál Opata prošel. A vzhledem k tomu, že s nimi neustále udržuje kontakty. Vědí, že on má informace. Má informace, které mu nikdo nefiltruje. Má informace, které si je schopen obstarat a ví od toho posledního vojáka po toho generála, jak to v armádě chodí. A má své lidi, kteří ho upozorní na problémy. Já bych mu strašně moc držel palce, aby znalost těchto věcí a těch informací přispěla k tomu, aby jeho rozhodnutí nebyla někým blokována a aby skutečně pomohl dostat armádu tam, kde vždycky v minulosti naše armáda byla, aby to byla armáda kvalitní, moderní, dobře vyzbrojená. Armáda lidí, kteří v ní slouží rádi, protože slouží této zemi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Předpokládám, že teď jste jmenoval vlastně i jeho priority, generála poručíka Opaty?

Eduard STEHLÍK, plukovník
--------------------
Předpokládám, že to byste museli zeptat pana generála. Jde o to, jak já bych viděl, co by mohl vykonat a říkám, ale očekávání jsou obrovská a zavazující.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když vojenští experti srovnávají předchozího náčelníka generálního štábu pana Bečváře s Alešem Opatou. Tak hovoří o zcela rozdílných typech vojáků. Jak byste to vy charakterizoval?

Eduard STEHLÍK, plukovník
--------------------
Víte, já jsem měl možnost vlastně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebo popsal.

Eduard STEHLÍK, plukovník
--------------------
Za dobu své služby v armádě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kolik jste zažil?

Eduard STEHLÍK, plukovník
--------------------
No, právě to počítám zpátky počínaje panem generálem Pézlem, potom přišel pan generál Nekvasil, pan generál Šedivý. Pak byl pan generál Štefka. Po něm pan generál Picek, potom pan generál Bečvář a pardon, zapomněl jsem po panu generálu Pickovi je Petr Pavel.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano.

Eduard STEHLÍK, plukovník
--------------------
Který tam byl o ten rok kratší dobu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nyní druhý muž v Severoatlantické alianci?

Eduard STEHLÍK, plukovník
--------------------
Ano, ale víte to je co člověk to individualita. Každý se zapíše vám do paměti nějakým jiným způsobem. Všechny jsem osobně znal, se všemi vlastně jsem měl s někým míň, s někým víc možnost spolupracovat. Jestliže někdo vystoupá na ten pomyslný nejvyšší /nesrozumitelné/ v armádní hierarchii dosáhne hodnosti armádního generála, stane se náčelníkem generálního štábu. Je to ne jenom splnění určitě osobních ambicí každého z těch lidí, ale je to, jak už jsem říkal obrovská zodpovědnost. Každý z těch lidí, který tuto funkci zastával od vzniku České republiky se zapsal do dějin této armády každý trochu jiným způsobem. Každý měl jiný způsob chování k lidem, jednání. Každý měl jiné priority, ale myslím si, že jsme měli to štěstí, že ani jeden z našich generálů po roce 1993 nebyl někým, kdo by tu armádu poškodil. Všichni se snažili tu svoji misi v době svého vykonávání této nejvyšší funkce splnit co nejlépe. Mnoha z nich podle mého názoru se nepodařilo splnit to, co by sami chtěli, protože ty podmínky vnější jim tomu nepřály. Ale to bych jim rozhodně nepřičítal za vinu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak už jste se zmínil pane Plukovníku, Aleš Opata svého času také velel chrudimským výsadkářům. A pro výsadkáře je vlastně takovým mementem krypta kostela v pražské Reslově ulici, kde zemřeli českoslovenští parašutisté, kteří provedli atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. To je ne jenom operace Antropoid jedním z vašich velkých témat, kterým se věnujete také v nové knize o Janu Kubišovi. Jaká nová svědectví jste vlastně objevil?

Eduard STEHLÍK, plukovník
--------------------
Ta svědectví by se nebo ty informace by se daly rozdělit možná do 3 takových věcí. Jedna jsou pochopitelně upřesnění a zpřesnění toho, co se dělo 27. května na místě atentátu, kde se opravdu potvrzuje to, že oba parašutisté postupovali tak, jak byli připraveni ve Velké Británii. To znamená zaútočit na auta nejdříve bombou a poté samopalem. Odpovídá tomu i na základě nově objevených dokumentů rozestavění v té zatáčce, kdy Jan Kubiš stojí výše než Josef Gabčík a podobně. To je jeden takových moment, ale o tom už se poměrně hodně hovořilo. Pro mě asi největším překvapením byly informace týkající života Jana Kubiše před 2 světovou válkou. Kdy prakticky jsem musel konstatovat, že 90 procent z toho, co jsme do té doby o něm v uvozovkách měli nebo bylo publikováno, ať už jde o jeho dětství, dospívání, vzdělávání a službu v naší armádě prvorepublikové, je výrazně zkreslené. Měl jsem možnost hovořit dokonce s jeho vzdálenějšími i bližšími příbuznými, o kterých se tolik nemluví. Mluvil jsem s lidmi nebo s rodinami, u kterých působil jako čeledín v letech První republiky. Často jsem si až kladl otázku, jak je možné, že vlastně nikdo s těmi lidmi nehovořil přede mnou. Jsem jednomu tomu pánovi řekl právě proboha, vás se tady nikdy nikdo na Jana Kubiše nezeptal? A on mi s takovým pousmáním řekl ale jo před váma tady bylo Gestapo, což je, pro mě to bylo překvapení asi jedno z největších byly věci Janových sourozenců pokrevních, kdy se celou dobu tradovalo, že měl sestru a dva bratry a nakonec vlastně se ukázalo, že ty bratry měl 3 a sestry 2. Takže nebyl ze 4, ale z 6 dětí. Podařilo se upřesnit datum úmrtí jeho maminky, okolnosti, kdy přišel na vychování do rodiny jejich příbuzných, ne sourozenců jak se říkalo, ale bratrance a sestřenice a jeho tety. I to, že zásadní podíl na to mělo i to, že by jeden z bratranců maminky se vrátil jako francouzský legionář. To znamená určitá a 2 jeho bratři padli za první světové války. To znamená ta konfrontace s válkou. To, že už jako malý chlapec chodil vlastně k jejich hrobu v uvozovkách v dáli, protože jejich těla se nikdy nenašla. To, že měl možnost mluvit vlastně s maminčiným bratrancem o tom, čím si prošel na frontách první světové války jakoby československý legionář. To byly určitě věci, které Jana Kubiše zásadním způsobem ovlivňovaly a přispěly k tomu, že byl nakonec takovým, jakým byl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak dědeček pana Opaty bojoval v první světové válce, tuším také i na Pijavě.

Eduard STEHLÍK, plukovník
--------------------
Já musím říct, že když jste to zmínila, pan generál Opata je jednou z věcí, kterou já u něj obdivuji je, že ne jenom v poslední době ale dlouhá léta v době, ještě kdy to vůbec nebylo obvyklé měl mimořádný vztah k válečným veteránům z druhé světové války. Příslušníkům našich paravýsadků z Velké Británie. Vyplývá to z logiky věci. Velkou část své kariéry byl výsadkářem, ale nebylo to v té době obvyklé. A on si našel cestu k těmto lidem. Zval je na útvar do Chrudimi. A prokazoval jim úctu, která jim náleží. Znovu říkám v době, kdy se to ještě běžně nedělalo, a proto si toho velice vážím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Plukovník Eduard Stehlík, vojenský historik byl hostem svátečního vydání pořadu Jak to vidí. Děkuji za vaše postřehy Jak to vidí. Děkuji za vaše postřehy a přeji vám i posluchačům krásný den.

Eduard STEHLÍK, plukovník
--------------------
I já přeji krásný den, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: zis
Spustit audio