Přepis: Jak to vidí Eduard Stehlík - 20. června 2019

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Mým dnešním hostem v pořadu ‚Jak to vidí‘ je vojenský historik plukovník Eduard Stehlík. Vítejte.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zamyslíme se například nad tím, zda je na obzoru tankerová válka, co a komu by eventuálně přinesla.  Probereme také nová zjištění, podle kterých parašutisté nekopali v kryptě obležené nacisty marně. Dobrý poslech. – Napětí na Blízkém východě mezi Washingtonem a Teheránem se stupňuje. Íránci tvrdí, že nad svým územím sestřelili americký dron. Situace eskaluje už od minulého týdne, kdy došlo k incidentu v Hormuzském průlivu, což je jedna z nejvýznamnějších vodních cest. V reakci na dva hořící tankery vyskočily ceny ropy i zlata. Spojené státy obvinily z útoku na lodě Írán. Prý k tomu použil přísavné miny. Američané posilují vojenskou přítomnost v oblasti. Schyluje se snad ke třetí válce v zálivu, pane plukovníku?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Když jsem teď poslouchal, jak jste říkala ta jednotlivá fakta za sebou, tak pochopitelně člověk, který sleduje tuto oblast, která nikdy nepatřila ve světových dějinách, a to nemluvíme jen o současné době, ale i o minulém století, a i v minulosti, k bezproblémovým... V současné době, jak jste správně říkala, jde o nejenom nesmírně důležitou... Ty incidenty se odehrály nejen na nesmírně důležitém místě z hlediska námořní dopravy, ale i z hlediska obchodování s ropou. Převozy zemního plynu... Tam je plynu prakticky pětina světových zásob... Takže je jasné, že to není někde daleko od nás, že to nikoho nezajímá. Tohle zajímá celý svět a ten celý svět na to okamžitě zareagoval změnami cen. Pokud jde o to, jestli směřujeme k nové válce, to je vždycky otázka. Už v minulosti při minulých válečných konfliktech se často stávalo, že se zdálo, že válka je na spadnutí, a najednou se našlo nějaké řešení, které bylo jiné. A stejně tak někdy byla světová veřejnost ukolébána tím, že se vůbec nic stát nemůže, a najednou z toho byl konflikt rozměrů, které si předtím nikdo nedovedl představit. To znamená, já bych v tuto chvíli byl velice opatrný. Já jsem jako historik se zabýval dvěma předchozími válkami. Ať už tou, které se poprvé účastnila československá armáda, tehdy ještě československá protichemická jednotka, tedy válka v Perském zálivu r. 1990-1991, anebo tou druhou v době svržení Saddáma Husajna. Takže tyto vojenské operace znám. Otázkou je, co se může stát nyní. Stojí proti sobě světová velmoc číslo 1, Spojené státy, z hlediska vojenského, a země, která byla obviněna z organizování těchto útoků, ale jejíž vojenská síla a možnosti opravdu nejsou zanedbatelné. Takže za mě bych byl velice rád, kdyby se podařilo nalézt nějaké normální řešení, které by nebylo vojenské.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslíte, že má někdo v této chvíli na válčení, na válce opravdu zájem, ať už Spojené státy, nebo Írán? Tamní prezident Rúhání řekl, že jeho země nemá v úmyslu vést válku proti žádnému národu. Američané zvyšují tu přítomnost svých vojáků v oblasti, vysílají další tisícovku. Co to vůbec znamená?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Vždycky to tak bylo, že v okamžiku, když se někde rozvíjí nějaké takové napětí, tak obě země nebo ti účastníci toho potenciálního konfliktu nějakým způsobem představují ty své...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Demonstrují sílu.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Jednak demonstrují sílu... Adolf Hitler svého času taky říkal, že mu nejde o nic jiného než o mír na celém světě, a jeho záměry přitom byly úplně jiné. Uvidíme, jak se situace bude vyvíjet. Logické je v tuto chvíli, a to, co je jednoznačné, že Spojené státy chápou tu situaci jako složitou. Berou to, že to je nejenom ohrožení nějakých zájmů strategických, v oblasti, ale strategických ve smyslu třeba dodávek ropy a dalších věcí. Stejné nebezpečí chápe Velká Británie, která se v tomto smyslu vyjádřila. Navíc si musíme uvědomit, že nejde o oblast, která je zcela bezpečná. Ještě úplně nedozněl konflikt v Sýrii. Máme obrovské množství běženců, kteří se pohybují v tomto prostoru, kteří opouštějí tento prostor. Dochází tam stále ještě ke konfliktům. Jsou tam nejrůznější země. To není otázka jen Íránu, ale Iráku, Sýrie, Jemenu... Takže ta situace je opravdu velice složitá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Úřadující ministr obrany Spojených států Patrick Shanahan nechce tento rezort trvale převzít. Nebude tedy ani usilovat, aby ho ve funkci potvrdil Senát Spojených států. Oznámil to včera prezident Spojených států Donald Trump s tím, že na postu Shanahana nahradí jeho dosavadní náměstek Mark Esper, který měl zatím na starosti armádní záležitosti. Jak si toto vysvětlujete?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Já nejsem součástí americké administrativy. Já vycházím z toho, co je v běžně přístupných zdrojích.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Hovoříme tady o Spojených státech, o velmoci. O čem vypovídá podle vás ta personální situace kolem tak důležitého postu?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Samozřejmě se může stát cokoliv. Můžete mít i u takto významné země najednou nějaký personální problém, který musí prezident řešit. Pro mě je to, řekněme, už podruhé takové překvapení. Já jsem byl velice překvapený, když na konci loňského roku skončil pan generál James Mattis, což byl vynikající vojenský odborník, myslím si, muž, kterého si pro jeho odborné zkušenosti a vojenskou minulost vážil každý, kdo něco ví o vojenských věcech a o armádě a o tom, jakým způsobem tento muž vždycky v minulosti přistupoval ke svým vojákům, a bylo jedno, jestli velel rotě, praporu nebo potom celé armádě Spojených států. Prakticky po necelém půlroce když není nalezen nástupce, pan dosavadní zastupují ministr Patrick Shanahan byl pouze pověřen řízením rezortu... Tak se mi zdá být poměrně dlouho, že nebyl schválen senátem. To znamená, bylo to půl roku takové provizorium. Teď to provizorium má pokračovat. Navíc před chviličkou jsme se bavili o tom, že ta situace není jednoduchá, že Spojené státy posilují vojenskou přítomnost na Blízkém východě. Já v tuto chvíli bych byl radši, kdybych byl americkým prezidentem, abych měl tuto situaci stabilizovanou. Ale samozřejmě za tím mohou být nějaké záměry, o kterých my vůbec netušíme, a můžou být tak jasné, že třeba jednou po letech, až se budou psát dějiny roku 2019 a proč k těmto krokům došlo, tak si jenom poklepem na hlavu a budeme si říkat, vždyť to bylo tak průzračné, tak proč jsme si nad tím lámali hlavu?

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zvláštní zpravodajka OSN pro lidská práva doporučila zahájit vyšetřování saúdskoarabského korunního prince Mohameda bin Salmána a dalších představitelů království v souvislosti s loňskou vraždou novináře Džamála Chášukdžího. Tělo kritika Rijádu, který byl brutálně zavražděn na saúdskoarabském konzulátu v Istanbulu, se dodnes nenašlo. Jak tato vražda, pokud vůbec, proměnila podle vás vztahy v oblasti, vztahy mezi těmi světovým, klíčovými hráči?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Když se podívám na ta očekávání, která byla spojená s náledníkem trůnu, na, řekněme, představy o tom, že jde o moderně zaměřeného politika skutečně 21. století, na kontakty, které měl, na lidi, se kterými se scházel v minulosti, tak si myslím, že to, co se potom stalo, ta naprosto otřesná záležitost, otřáslo podle mého názoru vztahy mezi západními velmocemi a Rijádem. A myslím si, že bude ještě hodně dlouho co napravovat. Vy jste sice řekla, že se hovoří o jeho jednoznačném podílu nebo vině na smrti, ale Rijád to odmítl. To znamená, myslím si, že ta situace bude ještě složitá. Rozhodně z mého pohledu, jestliže vsázely Spojené státy a některé další západní velmoci na tohoto muže jako na jednu z možných ikon další spolupráce, tak tohle se bohužel nepotvrdilo, a myslím si, že tohle je z pohledu Západu špatně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Symbolizuje opravdu Mohamed bin Salmán podle vás změny, reformy v Saudské Arábii?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Já nejsem specialistou na tuto oblast. Já vycházím prakticky z toho, co je dostupné v běžných zdrojích, a vypadalo to tak. To, co se stalo poté, a ty informace, které o jeho osobě v souvislosti s tím vyplynuly na povrch, ho vylíčily v podstatně jiném světle.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:  
V Káhiře náhle zemřel bývalý egyptský prezident Muhammad Mursí, který byl v r. 2013 svržen armádou. Příčina smrti zatím není známa. Pravděpodobně šlo prý o infarkt. Musí byl také bývalým předsedou islamistické Strany svobody a spravedlnosti, která byla založena Muslimským bratrstvem po egyptské revoluci v r. 2011. Muslimské bratrstvo, které egyptské vedení považuje za teroristickou organizaci, označil smrt Mursího za vraždu. To si myslí třeba také turecký prezident Erdogan, který chce toto téma otevřít na summitu skupiny G20 příští týden v Japonsku a také řekl, že udělá vše pro to, aby Egypt soudily mezinárodní soudy. Je tady další ohnisko eskalace napětí? Protože situace v Egyptě zdaleka není klidná...

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Jsme zase ve stejném místě světa, o kterém si od začátku našeho povídání dneska vypravujeme. Navíc ten ohlas všech těch událostí u nás, i když jsme o pár tisíc kilometrů daleko, je poměrně silný. To znamená, že všichni si uvědomují, že jde o věci nesmírně složité... Že jde o věci, které mohou vývoj v dalších částech světa výrazným způsobem ovlivnit. V případě smrti bývalého prezidenta Mursího... Vždycky, pokud takto vysoce postavený činitel přijde o život ve vězení nebo v případě, jako se stalo, že náhle zkolaboval při soudním jednání, to vyvolává to celou řadu otázek. Může se nakonec ukázat, že ta smrt byla přirozená, že to bylo to, co jste zmínila... On byl vyslýchán v souvislosti s údajnou špionáží ve prospěch Kataru, což je taky důvod, proč byl odsouzen... Měl se vyjadřovat k některým otázkám... A údajně před tím, než zkolaboval, hovořil o tom, že zná celou řadu tajemství, o kterých by mohl promluvit... Je otázkou, jestli opravdu to jeho vypětí v tu chvíli nemohlo způsobit infarkt. Ví se o něm, že nebyl zcela zdráv – že trpěl cukrovkou, že měl vysoký krevní tlak... To znamená, těch možností je celá řada. Stejně tak se může ukázat, že došlo k zanedbání zdravotní péče, případně ještě k něčemu horšímu. Ale myslím si, že vzhledem k tomu, o jak vysoce postaveného vězně egyptského režimu se jednalo; vzhledem k tomu, jak silně, bedlivě byl ten proces sledován, a to nejenom v samotném Egyptě, ale i v celé řadě jiných zemí, a správně jste zmínila tu okamžitou reakci Turecka a tureckého prezidenta, který to chce přenést na mezinárodní pole, nedovedu si úplně představit, že by takto před televizními kamerami v rámci soudní síně došlo k něčemu takovému jako k likvidaci politického protivníka, bývalého politického protivníka, nyní už vězně, odsouzeného prakticky na doživotí. Nevím. Opět je to celá řada otázek. Řešíme to na základě toho, co víme. Nevíme, co se odehrává za kulisami. Vzpomínám si, že když zemřel na doživotí odsouzený Rudolf Hess, bývalý zástupce Adolfa Hitlera, ve spandauské věznici, tak jak se řešilo, jestli ta smrt byla přirozená.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Bylo to po mnoha letech, že?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Ano. Byl vlastně posledním vězněm, řekněme, Třetí říše. A řešilo se, jestli ho náhodou někdo nezabil kvůli tomu, aby už konečně ta věznice byla zavřená atd. Vždycky to vyvolává otázky. Ale myslím si, že je to potom podrobeno tak pečlivému zkoumání, že se skutečné příčiny dají utajit jen velice nesnadno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem komentátor Českého rozhlasu Jan Fingerland mimo jiné konstatuje, že šťastná to země, jejíž prezidenti umírají v posteli. V Egyptě to zatím moc neplatí...

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
To se dá jenom podepsat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Otazníky, otázky provázejí také vyšetřování pět let staré tragédie. Skupina mezinárodních vyšetřovatelů včera potvrdila, že za katastrofu malajsijského letounu na lince MH17, při níž v r. 2014 zahynulo na východě Ukrajiny 298 lidí, budou souzeni jeden Ukrajinec a tři ruští občané. Tady asi ještě také potrvá docela dlouho, než bude známa příčina. Snad ještě dodám jenom pro informaci, že vyšetřovatelé, ta skupina expertů z Nizozemska, Belgie, Malajsie, Austrálie a Ukrajiny, dospěli loni k závěru, že Boeing 777 sestřelila raketa země – vzduch Buk, odpálená z prostoru, který v inkriminovanou dobu ovládali proruští separatisté. Rusko tvrdí, že ta raketa Buk pocházela z arsenalu ukrajinské armády.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Já si ten případ, myslím, že jako všichni posluchači, velice živě pamatuji, protože se opravdu nestává často, aby bylo sestřeleno dopravní letadlo tímto způsobem. Na internetu se objevilo obrovské množství záběrů, i záběrů přímo těch ozbrojenců, kteří prohledávají trosky toho letadla. Hrabou se v osobních věcech těch zabitých... Vzhledem ke své původní profesi mluvím dost dobře rusky. Tam bylo jednoznačně modifikováno to, že se dohadují... ‚Vždyť to bylo dopravní letadlo, vždyť to není vojenské letadlo‘... A tak dále. To znamená, že pro ty, kteří to letadlo sestřelili a dostali se k těm troskám, to jednoznačně bylo překvapení, že šlo o dopravní letoun. Myslím si, že i vzhledem k tomu, jak složité je to nejenom z hlediska dopátrání... Protože místo, kam dopadly trosky toho letounu, bylo dlouhou dobu pod kontrolou těch, kteří s největší pravděpodobností ten letoun sestřelili... Takže to vyšetřování bylo nesmírně složité. Trvalo skutečně pět let. Nicméně ty informace, které byly k dispozici, ať už jde o nejrůznější typy odposlechů, letecké snímky, družicové snímky celého prostoru, fotografie i od soukromých osob, které monitorovaly, ač náhodně, pohyb některých typů vojenských vozidel, od plavacích systémů atd., vedly k tomu závěru, který v současné době ta vyšetřovací komise předložila. Myslím si, že nizozemští a australští vyšetřovatelé, zejména, protože tyto dvě země měly mezi těmi zabitými největší počet obětí, odvedli obrovský kus práce. A jestliže vystoupí tímto způsobem, jsou schopni uvést jména konkrétních čtyř osob, plus se hovoří o dalších minimálně patnácti, které mají přesně identifikované, tak vědí, co dělají. Na druhou stranu je pochopitelná i reakce Ruska, které to vyšetřování označí za vyšetřování, které je nepravdivé. Snažil jsem se seznámit s těmi věcmi, které jsou dostupné – studoval jsem včera věci, které se týkaly tohoto případu, výrazně mě to zaujalo už před těmi pěti lety... Domnívám se, že to, co předvedli Australané a Nizozemci, je naprosto neprůstřelné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
S konflikty a válkami bohužel souvisí také útěky lidí. Podle nejnovější zprávy Organizace spojených národů bylo loni po celém světě 70 milionů a 800 tisíc lidí na útěku. Z domovů museli prchnout kvůli válkám nebo také pronásledování. Počet běženců se tak oproti předchozímu roku zvýšil o dva miliony, a je nejvyšší za posledních 70 let. To je docela otřesná bilance...

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Určitě. V okamžiku, kdy si člověk uvědomí to obrovské číslo... Vezměte si, že když bychom to přiblížili, tak je někde na pohybu mimo místo, kde běžně žije sedmkrát Česká republika, celá. To je něco neuvěřitelného a otřesného. Česká televize při příležitosti konce války vysílala dokument, který se jmenuje Stěhování národů, Evropa po druhé světové válce. A když člověk viděl, co všechno se v té době odehrávalo přímo na našem kontinentě, tak si je schopen možná nějak představit, co se momentálně děje třeba na území... Třeba Sýrie, kde samozřejmě chápeme, že v důsledku války, působení Islámského státu statisíce lidé opustily své domovy a přesouvaly se někam jinam. Ale třeba nám unikají... Jenom v loňském roce opustilo třeba Venezuelu na čtyři sta tisíc lidí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
To je hned druhý nejvyšší počet po Syřanech.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Ano. To jsou obrovská čísla. V místech, kde bychom to třeba nečekali. Stejně tak pochopitelně chápeme země, kde probíhají nějaké vojenské konflikty – Súdán apod. Ale třeba v případě té Venezuely mě to číslo samotného překvapilo. Ono se o něm hovoří... Vždycky to zazní ve zprávách, ale najednou, když se člověk podívá na tu tabulku, odkud kolik lidí uteklo, tak si říká, že tam, proboha, žádná válka není... Ale ten kolaps toho státu, režimu atd. probíhá takovým způsobem, že ty lidi to vlastně nutí odtamtud odejít. Nevím, jestli by si dovedli občané naší republiky představit, že najednou vznikne situace, kdy se budou muset sebrat, opustit své domovy a jít kamsi do neznáma se svými dětmi a prakticky třeba jenom s nějakým minimálním zavazadlem – jenom třeba s tím, co unesou... Je to něco otřesného. Asi tomu v dohledné době ať už velmoci, nebo OSN těžko zabrání. Nicméně já v tuto chvíli beru jako nesmírně důležitou věc, že se aspoň o těch věcech mluví a že je snaha aspoň nějakým způsobem těm, kteří pod vlivem těch válek se ocitli v nebezpečí, v ohrožení života nebo v takovýchto podmínkách, pomáhat. I když někdy to není možné dlouhá desetiletí. Vezměme si jenom situaci na některých těch palestinských uprchlických táborech... To je záležitost na dlouhá desetiletí, kde, pokud někdo vyroste v podmínkách toho tábora, se rodí radikalismus, nenávist apod. Takže je to nesmírně složitá věc. Možná jeden z klíčových problémů, které by současný svět a světoví státníci, velmoci měli řešit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Pietní akt v Resslově ulici u Pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje v úterý připomněl 77 let od hrdinné smrti sedmi československých výsadkářů. V kostele a jeho kryptě padli po několikahodinové bitvě s německou přesilou. A po 77 letech se podařilo prokázat existenci průchozí stoky před tímto kostelem. Takže obklíčení parašutisté skutečně nekopali marně...

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Jak se to vezme. Řekla jste, že je to 77 let. My jsme kdysi s kolegy z Vojenského historického ústavu vždycky říkali: Sedm mužů sedm hodin proti sedmi stům. A teď je to ještě 77. výročí, kdy o tom hovoříme. Takže je to hodně sedmičkové. Já jsem nesmírně rád, že bývalí kolegové z Vojenského historického ústavu ve spolupráci s dalšími lidmi provedli detailní průzkum celé krypty pod chrámem svatých Cyrila a Metoděje. Některé věci, třeba ta odtoková stoka, o které se hovořilo a kde se řešilo jako jedna z věcí, odkud odtékala ta voda při zaplavování krypty a že se ta hladina nezvyšovala... To ukrytí toho odpadového kanálu za odstřelenou deskou, to byla věc, o které jsme už v minulosti věděli. Dokonce si myslím, že informace o ní publikoval Pavel Kmoch ve své knize, která vyšla loni a týkala se právě některých otazníků kolem atentátu na Heydricha a posledního boje parašutistů... Nicméně pro mě byly zajímavé ty sondy, které se ukázaly v jednom tom místě pro rakve, kde bylo vidět, že je tam prolámaný jakýsi průchod, který by směřoval směrem k bytu kostelníka. Jsou to nové objevy, bezesporu nesmírně zajímavé, ale je otázkou, jestli jsou to věci, které vznikly z působení parašutistů, nebo jestli jsou to věci, které vznikly následným průzkumem prostoru gestapem, nebo jestli v případě toho rakvového místa původně v tomto místě nebyla uložena rakev a jestli to místo nebylo zaslepené a nebylo otevřeno gestapem až teprve poté, co vybourávali některé ty rakve... Takže já opravdu nesmírně oceňuji, že se tomu teď věnujeme tímto způsobem... Že se využívají nejmodernější metody, že byla šance pokoušet se nalézt stopy DNA, ať už nahoře na empoře... Protože máme dobové fotografie, kde je vidět, že jsou tam zakrvácená místa. Pravděpodobně krev Jana Kubiše nebo i jiných parašutistů...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ty stopy krve se nepodařilo dohledat.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Ano. To jsou věci, kde jsem doufal, že po těch dlouhých letech by nějaká stopa být mohla... To se bohužel neukázalo jako reálné. Ale neznamená to, že třeba nějaké technické metody, třeba za dalších dvacet, třicet let, nám neumožní zjistit ještě něco nového. My jsme si tady mnohokrát o atentátu povídali. A já jsem říkal, že kdyby mně před deseti lety někdo řekl, jestli víme už všechno, tak bych řekl nejspíš ano. V současné době si to netroufám říct ani přesto, že těch objevů je tolik.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Historici samozřejmě plánují v průzkumu pokračovat. Zdokonalovat budou například vytvořený 3D model krypty... Lze alespoň říct, pane plukovníku, kolik tajemství ještě třeba ukrývá krypta, případně další místa spojená s tímto atentátem, a vůbec s našimi parašutisty, s Operací Anthropoid?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Vím, že jednak se chystá 3D model krypty... V současné době Česká televize stejně jako dělala 3D model zatáčky, o kterém jsme si tady povídali posledně a který opravdu ukázal zase další možnosti moderní techniky při zkoumání takovéto historické události, a třeba jsme viděli, co opravdu viděli Gabčík s Kubišem, pokud stáli v nějakém místě té zatáčky, tak stejně tak něco podobného se chystá nyní právě v souvislosti s kryptou, okolím kostela. To znamená, měla by být třeba šance vidět, jakým způsobem, když byla vedena palba z těch okolních budov, zejména z naproti stojící školy, na emporu... To znamená jakým způsobem, do jaké křížové palby se dostali parašutisté, kteří bránili emporu... Co se dělo dole v kryptě... Jakým způsobem tam mohli zasáhnout a tak dále. Takže myslím si, že je to nesmírně důležité. Asi to zásadním způsobem nezmění naše vnímání té události ve smyslu, jak to všechno zhruba proběhlo... Může to zpřesnit... Ale to podstatné je to obrovské hrdinství vážící se k 18. červnu – něco, na co můžeme být hrdi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Plukovník Eduard Stehlík, vojenský historik, a jeho názory. Děkuji vám za ně. Na slyšenou.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mým zítřejším hostem bude ekonom Jan Švejnar. Zita Senková vám přeje příjemný den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.