Přepis: Jak to vidí Eduard Stehlík - 14. srpna 2019

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Mým dnešním hostem v ‚Jak to vidí‘ je vojenský historik plukovník Eduard Stehlík. Dobrý den, vítejte.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zamyslíme se například na nekončící válkou v Afghánistánu i nad jednou vojenskou a politickou kariérou. Dobrý poslech. – Vojáci v táboře vzpomínali na tři své kolegy, kteří před rokem zahynuli v Afghánistánu. Rotný Martin Marcin, desátník Kamil Beneš a desátník Patrik Štěpánek ze 42. mechanizovaného Svatováclavského praporu zemřeli při útoku sebevražedného atentátníka v okolí základny Bagrám. Ten Češi nadále střeží. Jak tato tragická událost poznamenala naši tamní misi, a vůbec taktiku, strategii naší armády?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Myslím si, že se nedá nikdy zvyknout na to, čeho jsme byli svědky v loňském roce, a to nejen v případě tří našich vojáků, které jste jmenovala, ale i později v říjnu Tomáše Procházky, který padl těsně před stým výročím oslav vzniku naší republiky. Nedá se zvyknout na návraty vojáků v rakvích přikrytých českou vlajkou. To je věc, která samozřejmě poznamená každého, a nejenom armádu jako takovou, ale především rodinné příslušníky těch vojáků. Já jsem v souvislosti s tím ročním výročím, které uplynulo minulý týden v pondělí... Uskutečnilo se nejen to setkání nebo ten nástup vojáků v táboře, ale potom pietní akty u hrobu všech tří vojáků, ať už to bylo v případě Kamila Beneše v Hluboké, nebo potom Martina Marcina v Chomutově nebo Patrika Štěpánka v Mokrouších u Plzně. I těch setkání se vždycky zúčastnili všichni vojáci, kteří s nimi byli na té misi. Byli tam rodinní příslušníci. Ty rodiny tato tragédie navzájem propojila, navzájem si poskytují pomoc. Byl jsem svědkem opravdu mimořádného přístupu nejen vojáků, ale i těch rodin navzájem. Musím říct, že pro mě jednou z velice silných věcí bylo to, když jsem zjistil, a hluboce se skláním před zastupitelstvem Hluboké jako města, ve které vyrůstal Kamil Beneš, kdy necelý rok po té tragédii už byla na budově základní školy, do které chodil, odhalena pamětní deska právě Kamilu Benešovi, že bezprostředně po té tragédii, kdy rodina neměla k dispozici hrob, město dalo hrobové místo, za které ta rodina nikdy nebude platit, protože jejich syn padnul ve službě této zemi. To jsou věci, které jsou zdánlivě samozřejmé, ale vůbec samozřejmé nejsou. Já touto cestou děkuji Hluboké, co tehdy prokázali a co dělají dál pro zachování památky jeho i těch dalších kamarádů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem starší bratr jednoho ze zesnulých, Patrika Štěpánka, Filip plní svůj slib, který dal bratru. Prvního října nastupuje do armády.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Ano, a navíc Filip chce sloužit u stejné jednotky, u které sloužil Patrik. Musím říct, že pro mě asi jedno z takových hodně silných setkání bylo, když jsme s Filipem mluvili 28. října na Pražském hradě předtím, než převzal v zastoupení rodiny medaili za hrdinství, která byla jeho bratrovi in memoriam udělena. Bylo to, když jsme si povídali a najednou povídá, vy jste napsal knížku Dům Spiro Spero o našich speciálních jednotkách. Já jsem říkal, ano, před 10 lety. A on říkal, tu kdysi dostal bratr a ta ho ovlivnila, když chtěl vstoupit do armády. A to se přiznám, že člověku jde mráz po zádech. Mimochodem ihned, jak skončíme to naše vypravování, tak jedu do Dívčic u Českých Budějovic, kde dnes v jedenáct hodin místní zastupitelstvo na pomník padlých z první světové války připevní desku Martinovi Marcinovi, který v té vesnici bydlel. Opět jsou to pro mě věci, které jsou... Je to úžasné, že lidé, kteří ho znali nebo kteří ty vojáky znali, kteří k nim měli blízko, jim tímto způsobem prokazují poctu, protože to je to, co potřebujeme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co pomáhá vojákům v této konkrétní situaci, v podobných situacích překonat tuto bolestnou ztrátu kamaráda, kolegy?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Já jsem byl v situacích, kdy ne že bych byl na místě, kde se to stalo, ale stalo se mi už několikrát, že ten padlý, anebo člověk, který potom zemřel na následky zranění, byl člověk, kterého jsem dobře znal. Myslím si, že co je asi nejhorší, je ta bezprostřední reakce přímo na místě. Vezměte si situaci, ať už to bylo 8. července 2014, kdy jsme ztratili pět vojáků v jediný den, i když jeden, Jaroslav Lieskovan později zemřel teprve v Praze, ale to bylo to pět lidí, teď tři najednou... Vezměte si, že usínáte na ubikaci, kde ještě ráno s vámi ti lidé byli, a najednou tam nejsou a kdy si musíte uvědomit, že jste v místě, kde se nejen bojuje, ale i umírá, a že se také může stát, že ten další večer zůstane prázdná vaše postel. Já si myslím, že tento obrovský tlak a uvědomění si konečnosti lidského bytí a ohrožení vlastního života člověka v každém případě změní. Celá řada mých přátel a blízkých přátel, kteří prošli ne jednou, dvěma, ale třeba pěti, šesti, sedmi, osmi misemi, a to misemi bojovými, vám říká, že ať už to bylo kdysi na Balkáně v těch počátcích, anebo potom v Afghánistánu, je to věc, která nějakým způsobem vás poznamená a srovná vám to priority. A třeba po návratu z té mise nechápou někteří lidé, co my tady bereme jako problém, když se vlastně máme strašně dobře. Vždycky si vzpomenu na jeden můj let s generálem Petrem Pavlem, možná jsem to někdy zmiňoval. Letěli jsme vrtulníkem z Prahy do Hranic a on mi při zpáteční cestě říká: Víš, co je hezký? Že tady po nás nikdo nestřílí. – A myslím si, že toho bychom si měli hodně vážit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Není to samozřejmost.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Není to samozřejmost. A ti lidé, kteří daleko od hranic této země v uniformě Armády České republiky s českou vlajkou na rukávu plní úkoly, pro které tam byli vysláni, taky brání tomu, aby se to, co my bereme jako samozřejmost, řekněme, nadále pro ty běžné občany tou samozřejmostí zůstalo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Bezpečnostní situace v provincii Parván, kde ta základna Bagrám leží, je prakticky trvale zhoršená. Nicméně naši vojáci tam slouží dál, mají na starosti ochranu jedné z nejdůležitějších koaličních základen. Tálibán tvrdí, že mírové rozhovory s Američany o odsunu vojáků z Afghánistánu pokročily. Ta válka nicméně trvá téměř 18 let. Jak vy tomu dění, pane plukovníku, rozumíte?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Ta situace v Afghánistánu vždycky... A to není jenom otázka toho, co se tam dělo po 11. září, protože to byl ten impuls k tomu, aby spojenecké jednotky pod velením koalice vedené Spojenými státy do Afghánistánu přišly. Afghánistán nikdy neměl jednoduché dějiny, ať už to byl předchozí sovětský pokus o ovládnutí toho teritoria, ať už to byly předtím války s Brity a podobně. To je země zkoušená válečnými konflikty po dlouhá desetiletí nebo staletí, nicméně na druhou stranu musíme si uvědomit, že když se podíváte na počty sil, které jsou v současné době nasazeny na území Afghánistánu, když se podíváte na počty ztrát spojeneckých vojáků, tak ty se radikálně zmenšily. Ta bezpečnostní situace je tam jiná. Já jsem dalek toho, říkat, kdo vítězí a kdo prohrává, protože často v Afghánistánu netušíte... a samotná centrální vláda má kolikrát tu situaci složitou. V jednom údolí vládne někdo jiný, v druhém druhý a ti místní vládci jsou často silnější než režim v Kábulu, takže uvidíme, jak se situace bude vyvíjet nadále.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Je to mimochodem přehlednější situace, když ji srovnáme s děním v Sýrii, kde válka taky trvá už několik let?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Já bych se tomu srovnání radši bránil, protože Sýrie je taky velký problém. Nedovedu si úplně představit, kolikrát ty válčící strany... Jednou je někdo na jedné, najednou na druhé... Není úplně vyjasněno, kam se přesouvají. Do toho zasahují zájmy nejen velmocí, ale bezprostředních sousedů Sýrie. Opravdu myslím si, že to je hodně podobný „mišung“, když bych to řekl. Uvidíme, jak ten vývoj bude vypadat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Navíc se zřejmě do té situace a jejího řešení v Afghánistánu promítne i nový spor kolem severoindického státu Džammú a Kašmír. Tam se teď upírá pozornost světa.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Vždyť si vezměte, když jste to zmínila, kdo v ČR si uvědomuje, že po druhé světové válce Indie s Pákistánem vedla několik válek o to území? Tady spousta lidí vůbec netuší, že nějaký válečný konflikt byl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Když zůstaneme v regionu, v Asii, tak situace v Hongkongu eskaluje čím dál více. Správní oblastí podléhající Číně už více než deset týdnů zmítají hromadné protesty, barikády na ulicích, nedávno také paralyzovaný provoz metra i mezinárodního letiště... Aktivisté protestují proti tvrdému postupu policie. Během víkendových demonstrací mladou medičku zasáhl do obličeje gumový projektil. Hrozí, že přijde o oko. Demonstranti si nyní, a nejenom v Hongkongu, na protest proti jejímu zranění zakrývají oči symbolickou páskou s falešnou krví. Upozorňují na tvrdost místní policie. Co se vůbec děje celkově ve světě?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Víte, já nejsem specialistou na otázky Hongkongu. Na druhou stranu v okamžiku, kdy byl předáván Hongkong z, řekněme, britské správy pod tu čínskou, se očekávalo, že nějaké problémy nastanou, že se něco stane. Kdyby si představili občané ČR, že by tady byla dosazena nějaká správa, která v případě, že by se dopustili z pohledu cizí země nějakého, řekněme, trestného činu, by je odsud někdo odvezl a postavili by je před soud v jiné zemi, kde by je za to trestali a podobně... To byly ty návrhy těch extradičních zákonů. Je to situace, která je nenormální. Ta situace v Hongkongu... Myslím si, že každý člověk, který, řekněme, chce nějaké normální demokratické poměry, to sleduje s napětím a takovým očekáváním a možná i mrazením v zádech. Já pevně věřím, že se ta situace tam vyřeší jiným způsobem než tím, který byl momentálně nastaven ze strany bezpečnostních složek a nějakých divných lidí v bílých košilích, kteří tam najednou začnou napadat lidi v metru a v ulicích velice brutálně a pak se nadšeně zdravili s některými příslušníky policie. Pevně věřím, že tohle to si někdo hodně rozmyslí. Současný svět opravdu není jednoduchým místem k žití. Ale přiznejme si otevřeně – ono to tak nebylo ani v minulosti. Jenom jsme se o některých těch věcech dozvídali často s velkým zpožděním a někdy jsme se o nich nedozvěděli vůbec. Takže ta propojenost světa, globální, pomocí médií je nyní taková, že cokoliv se stane na druhém konci světa, my to víme v řádu ne dní, ale minut.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Někdy také přihlížíme prostřednictvím třeba mobilních telefonů, sociálních sítí apod.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Ano, někdy to máme online. Přesně tak. Já bych řekl, že možná ty sociální sítě v mnoha ohledech ten svět změnily. A samozřejmě ti, kteří si to uvědomí, si také uvědomují, že sociální sítě mohou být fantastickým způsobem zneužity k ovlivňování veřejného mínění, k vyvolávání strachu, k vyvolávání nenávisti, k ovlivňování voleb a dalších věcí. To znamená, že tak jak jsme před řadou let jásali před internetem jako obrovským, fantastickým zdrojem informací, výměny nejrůznějších fotografií a dalších věcí, tak v současné době si čím dál více uvědomujeme, že to může být, jak se říká, o ohni, že je to dobrý sluha, ale zlý pán. Takže i internet a sociální sítě mohou vedle toho úžasného spojování lidí s podobnými zájmy sloužit i k něčemu, co jsme si před pár lety nebyli schopni ani představit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Před 250 lety se narodil Napoleon Bonaparte. Přesně to bylo 15. srpna 1769. Francouzský generál a císař, jeden z největších vojevůdců světa. Z mladšího důstojníka francouzské armády se vypracoval na francouzského panovníka. Na vrcholu své moci ovládal většinu západní Evropy. Jak se vy, pane plukovníku, díváte na vojenskou i politickou kariéru muže, kterého se svého času bála celá Evropa?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Víte, myslím si, že není mnoho vojevůdců, u kterých by jejich jméno i dlouhá staletí po smrti bylo široce známo. Jako je to v případě Napoleona Bonaparte. Myslím si, že kdybyste se někoho zeptala na Napoleona, tak téměř každý si vybaví jeho klobouk, vybaví si jeho gesto s tou zasunutou rukou na prsou za tou klopou kabátu, i když by o něm nic dalšího nevěděl. Ale ten klobouk myslím si, že určitě...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Čím byl výjimečný?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Tím, že se nebál dělat rozhodnutí, měl vizi a byl schopen za ní jít bez ohledu na státy cizí i vlastní. Taky proto ho někteří milují a jiní nenávidí. Myslím si, že v jeho případě asi není nikdo, kdo zůstává tak nějak na tom pomezí, že buď je obdivován, nebo nenáviděn. Někdy je to dáno tím, z jaké země ten člověk je, ten, který na něj ten náhled má. Pro mě jako vojáka to byl bezpochyby člověk, který pohnul vývojem vojenského umění. On využíval jednu věc, o které se málo ví. On uměl dokonale číst v mapách. To je pro řadu lidí v současné době, ještě navíc, když přišly moderní GPS... Spousta lidí se v tom už přestává orientovat. Ale on byl opravdu schopen číst v mapách, bral na to obrovský důraz a byl schopen při, řekněme, přípravě bitvy to střetnutí naplánovat tak, aby ty momenty...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
... překvapení?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
No, dokonalé využití terénu, vytvoření překvapení, do toho znejistění toho protivníka tím, že nikdy nebylo jasné, které jeho síly jsou ty hlavní a kam směřuje svůj úder. To znamená, že on byl schopen vyvolávat dojem, že ty jeho jednotky, které se pohybují v nějakém prostoru, jsou ty hlavní, ale přitom mohl další jeho armádní sbor, nesmírně silný, se pohybovat někde jinde, vytvářet dojem možného úderu, anebo skutečně proniknout hluboko do týlu té sestavy protivníka, ničit jeho týl... Určitá forma bleskové války. Na druhou stranu byl Napoleon schopen udělat frontální útok proti pozicím toho nepřítele bez ohledu na vlastní ztráty. To je takový protiklad: On na jednu stranu byl schopen nasadit ty vojáky a uvědomoval si, že nesmírná síla v boji těch jeho jednotek je získání převahy v tom okamžiku soustředění sil, a, pokud možno, rychlém zaútočení na toho protivníka, aby, jakmile ty síly jsou soustředěny, dosáhl rychlého vítězství. Bez ohledu na vlastní ztráty. Na druhou stranu, a to je trošku možná v protikladu, často byl viděn mezi obyčejnými vojáky. Byl schopen snášet třeba i některé strázně, pochodoval společně s nimi, mluvil s nimi, podával jim ruce. Byl schopen říct: Nemůžeme vám vůbec nic nabídnout. Vy jste rozedraní, hladoví... Ale když vyhrajete, slibuji vám bohatství. Hodně chválil. To znamená, že byl schopen oceňovat nejenom řády, povyšováním, penězi, a byl schopen i trestat. To znamená, že jestliže se někdo dopustil zbabělosti, sahal k popravám. Ale okázalejší bylo to jeho, řekněme, oceňování těch lidí a chválení. On byl bezesporu nesmírně pracovitý. Lidé, kteří ho znali, vzpomínali, že byl schopen třeba svým písařům diktovat dva, tři dokumenty najednou, každý o něčem jiném, a přitom neztrácel nit a linku. Mělo to pořád logiku. Málo spal... Ale vždycky se najdou lidé, kteří budou i ty jeho státnické... On provedl celou reformu státní správy ve Francii. Je málo lidí, kteří jsou tak nesmírně pracovití a zanechají tak obrovský otisk nejenom v národních dějinách, což je případ Francie, ale vůbec ve světových dějinách, což byl právě jeho případ. Na druhou stranu, jak jste říkala, byl to člověk, kterého někteří nenáviděli a který způsobil obrovské utrpení. V době tažení v Rusku se francouzská armáda dopouštěla, jako i na jiných místech, celé řady zločinů i vůči civilnímu obyvatelstvu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Válka je válka.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Válka je válka. A zajímavé je, že přesto, že do Ruska odešel s armádou, která měla skoro sedm set tisíc vojáků a vrátila se jich asi šestina, byl vítán jako obrovský vojevůdce a stratég. Je to člověk, který ovlivnil světové dějiny bezesporu. Z hlediska vojenského umění je to muž, který... On nezanechal nějakou knihu o vojenské strategii, ale shromáždila se některá jeho základní pravidla. K některým z nich se někteří velitelé vraceli ještě v době zcela nedávné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co to například je?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
To je to, co jsem říkal – nebát se rozhodnutí. Nebát se rozhodnutí soustředit síly v nejvhodnější okamžik a vnutit nepříteli mé vlastní podmínky vedení další války.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Říká se, že po bitvě je každý generál. Jak je ale možné, že i takto geniální stratég, jakým byl Napoleon Bonaparte, skončil u Waterloo?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Jsou situace, kdy už nemáte k dispozici jednotky v té síle, v jaké byste je potřebovala, kdy protivník soustředí síly daleko mohutnější a kdy má prostor poučit se ne z vašich vlastních chyb, ale z toho, jakým způsobem vy fungujete při vedení bojové činnosti. Přečte si to. Když se dívají hokejoví, fotbaloví trenéři na záznamy z toho, jak hraje to mužstvo, proti kterému budou nastupovat...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Elektronická tužka.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Tehdy ještě elektronickou tužku neměli. Ale v průběhu těch bojů a bitev, které Napoleon svedl, a on jich vyhrál na šedesát, si ho přečetli. A potom už věděli, co od něj mohou očekávat. A jeho síla a možnosti už v té době zdaleka nebyly takové, jako byly na počátku 19. století.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Když se podíváme na tu dlouhou historii, bohatou, krvavou, také různých vojevůdců, stratégů, Alexander Veliký, Hannibal, Šógun, Spartakus, Richard Lví srdce, Atilla a tak dále, kdo podle vás nějak speciálně, možná jeden z nejvíce vlivů na tuto oblast...? Koho byste tam viděl?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Každý nějakým způsobem v té době poznamenal svět a tím, že se o těch jeho činech dochovaly záznamy, ať už současníků, anebo těch, kteří zpětně zkoumali jejich kroky a činy, tak každý nějakým způsobem ovlivnil válečnictví v té době. Já si myslím, že my bychom možná mohli zmínit muže, který zazářil na pouhých pět let svého života, a to byl Jan Žižka. Doteď si pamatuji, jak mi jeden můj přítel, který absolvoval jednu prestižní americkou vojenskou školu, vypravoval o tom, jak jeho profesor proto, že tam byla mezinárodní třída, když přišel a seznamoval se s těmi studenty a domlouval s nimi témata závěrečných prací a zjistil, že on je z Čech, tak říkal: S vámi se nebudu vůbec o ničem bavit, vy budete psát práci o Janu Žižkovi, největším středověkém válečníkovi všech dob.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A co nukleární válečníci, pane plukovníku? Je svět bez jaderných zbraní iluze? Už jsme se dotkli napětí Indie, ... Pákistán, Kašmír, ...

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Do toho se vezměte v současné době zkoušky Severní Koreje nejrůznějších typů raket, které mohou být použity k nesení zbraní. Máme tady jadernou havárii na území Ruska, kde vlastně nevíme, co se tam stalo. V době, kdy hovoříme o nukleárních válečnících, je to shodou okolností doba, kdy si připomínáme v těchto dnech i velice smutná výročí použití prvních jaderných zbraní proti Hirošimě nebo proti Nagasaki, kdy použití takových ničivých zbraní samozřejmě ovlivnilo nějakým způsobem svět, protože ty obrovské ztráty na lidských životech, ty desítky tisíc lidí, kteří přišli o život buď přímo už v den útoku, anebo na následky ozáření nebo popálenin v těch letech následujících, možná ukázaly světu, že směřuje k vývoji zbraní, a teď máme zbraně ještě daleko ničivější, že by mohlo dojít až k likvidaci celého lidstva nebo celé naši planety. Myslím, že to říkal Albert Einstein: Nevím, jakými zbraněmi se bude vést třetí světová válka, ale vím, že čtvrtá světová válka bude kamennými sekyrami. Já si myslím, že na tohle bychom měli myslet v tuto dobu. Měli bychom myslet na to, že v současném věku nejrůznějších typů technologií a nesmírně ničivých zbraní je kladen obrovský důraz na zodpovědnost politiků, velitelů, vojáků, ale především politiků, abychom nesklouzli k něčemu, co by mohlo opravdu vést k tomu, že tady lidstvo jako živočišný druh anebo i naše planeta zmizí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Někdy stačí i malta. Mimochodem před 58 lety začala stavba Berlínské zdi. Ale útočit, abych se vrátila zpět, nemusí jen zbraně, stačí hacker. Podle Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost stojí za červnovým útokem na české Ministerstvo zahraničí cizí stát. Senátoři už vyzvali vládu, aby kybernetické bezpečnosti věnovala veškerou pozornost a vyčlenila na ni také více peněz.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
S tímto nezbývá než souhlasit a je potřeba si uvědomit, že skutečně v současné době... A jestliže jsem předtím hovořil o internetu jako o určité možnosti šíření strachu anebo i dezinformací a podobně, tak počítačové sítě mohou reálně sloužit k vedení toho, co bychom mohli nazvat bojová činnost, k cíleným úderům, k ničení infrastruktury. Vezměte si převzetí řízení provozu jaderné elektrárny nějakým hackerem a co tím můžete způsobit. To znamená, já vítám nesmírně v tomto případě aktivitu politiků a Senátu, že se do toho pustili, a myslím si, že to je věc, na kterou stát musí vynaložit obrovské finanční prostředky do budoucna, protože musí zaplatit špičkové experty, kteří se budou těmto věcem věnovat, protože v tomto případě je to o souboji mozků, nejenom počítačů, ale i o souboji mozků, a musíme mít schopné lidi a ty schopné lidi dostatečně zaplatit, aby byli připraveni tyto věci řídit a dělat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Lze vůbec bojovat s dezinformací, s falešnými, zavádějícími zprávami, s manipulací?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Já si myslím, že ano, a jsou země, které v tom odvedly obrovský kus práce. Severské země a některé další se tomu věnují a myslím si, že je to boj složitý, ale nesmíme ho vzdávat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Plukovník Eduard Stehlík, vojenský historik, a jeho dnešní postřehy. Já vám za to děkuji a přeji hezký den. Na slyšenou.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Děkuji, na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Příjemný poslech dalších pořadů Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.