Přepis: Jak to vidí dokumentaristé Štukovi - 10. června

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Příjemný den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Hosty cestovatelského Jak to vidí jsou dnes Jarmila Štuková Kovaříková, dokumentaristka a kameramanka a kameraman Andrej Štuk, já vás oba srdečně vítám, dobrý den.

Jarmila ŠTUKOVÁ KOVAŘÍKOVÁ, dokumentaristka, kameramanka
--------------------
Dobrý den.

Andrej ŠTUK, kameraman
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kambodža, pásmo Gazy, Uganda, Irák, Afghánistán, to jsou země, kde jste natáčeli, fotili. Ty cesty mají společného jmenovatele projekt One Blood, tedy Jedna krev, stejná krev. Řekněte nám nejdříve něco o tomto projektu, který běží třetím rokem?

Jarmila ŠTUKOVÁ KOVAŘÍKOVÁ, dokumentaristka, kameramanka
--------------------
Je to vlastně takový projekt pomoci. My hledáme talentované mladé lidi v zemích, kde by třeba ani člověk netušil, že takovýto zajímaví talentovaní mladí lidé žijí a věnují se subkultuře, kterou my známe ze Západu, to znamená, že třeba jak jste zmínila pásmo Gazy, tak tam jsme našli tanečníky Braeck Dance, v Ugandě jsme našli rapera, který vlastně vzešel ze slamu a v Iráku třeba grafiťáka, teď v Afghánistánu nově parkuráky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co vás vůbec přivedlo na tuto myšlenku?

Andrej ŠTUK, kameraman
--------------------
My jsme cestovali a jak jsme cestovali, tak nás napadla jedna věc, že sice to všecko jako zdokumentujeme, to je všecko v pořádku, ale potom, když člověk vidí na ulicích spousta talentů, o kterém se prostě neví, no, tak nám přišel strašně dobrý nápad jim nějak pomoc. Samozřejmě s tím nezachráníme svět, ale aspoň občas někomu pomůžeme, oni jsou strašně nadšení za to, že se o nich aspoň trošku ví.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak vybíráte témata, země nebo i ty konkrétní osudy?

Jarmila ŠTUKOVÁ KOVAŘÍKOVÁ, dokumentaristka, kameramanka
--------------------
Většinou vždycky první je ta země, protože a když začneme u toho pásma Gazy, tak my jsme tam s Andrejem strašně chtěli jet a pak jsme si sedli a dlouho jsme hledali vlastně jaká ta subkultura by mohla v tom pásmu Gazy být a vůbec nás nenapadlo, že tam jsou nějací tanečníci braekdance, ale po dlouhé rešerži jsme zjistili, že tam právě tito kluci žijí. No, a pak to byla docela dlouhá anabáze než jsme se k nim dostali, ale vždycky je to o té zemi a pak poté až pak ta subkultura, kterou my tam najdeme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Napadá mě jak komunikujete vlastně s těmi lidmi, protože vesměs jsou to země, kde je minimálně neklid, kde je napětí nebo se dokonce válčí jako v Iráku.

Andrej ŠTUK, kameraman
--------------------
Ono se to zdá, že všechny ty země jsou samozřejmě buď postižené válkou nebo chudobou. Tam je jediná ale věc, že když tam člověk přijde, tak zjistí, že ti lidé jsou vlastně úplně normální, že ti lidé, ti mladí, ta mladá generace častokrát je schopná plná naděje, plná optimismu až to člověka častokrát dojme jak proti ti lidé, ti mladí lidé dokáží prostě s tím bojovat s těmi vlastními prostředky. Když jsme byli v Afghánistánu, ta nám jeden ten parkurák říkal, že ani Al Kajda ai Taliban je prostě jako nezastaví, což si člověk řekne, že my tu nemáme Al Kajdu, Taliban a pro ně je to něco, no, tak budeme skákat dále, no, je to krásné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Můžeme si i konkrétně pohovořit o pásmu Gazy, jaké to tam bylo, kde přesně jste byli?

Jarmila ŠTUKOVÁ KOVAŘÍKOVÁ, dokumentaristka, kameramanka
--------------------
My jsme vlastně byli na několika místech, ale především jsme pracovali s Nusrat Campu, kde žili právě ti tanečníci breakdance, pásmo Gazy je 43 kilometrů široký pruh, ti lidé tam vlastně žijí v uprchlických táborech, nejenom, ale především v uprchlických táborech a jsou tam nasáčkovaní opravdu doslova jako sardinky. Takhle ona je tma trošku nuda, že jo, protože na takhle malinkým pásmu ti kluci nemají moc co dělat, oni se právě scházejí a opravdu se právě naplno věnují tomu breaku a koukají se na internet, který tam jde jenom několik hodin denně a snaží se prostě zdokonalovat a říkají: "My nechceme tady házet rakety na Izrael, my chceme prostě bojovat tím tancem a chceme vlastně ukázat, že i tady v tom pásmu, kde funguje Hamas, fungujou takovýhle zajímaví kluci," což je zase velmi zajímavá záležitost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak na vás reagují, jak reagují na dva Evropany, kteří se dostanou předpokládám na základě mnoha různých i povolení, to se možná vztahuje na syrský uprchlický tábor v Iráku, kde jste také byla nebo byli oba?

Andrej ŠTUK, kameraman
--------------------
Ano, byli oba. Ale ja reagujou? Samozřejmě jsou strašně rádi, že vůbec za nimi někdo přišel. Například v tom pásmu Gazy to bylo tak, že my jsme se s nimi dohodli a opravdu to trvá asi tak měsíc, aby to člověk všechno tak jako prošel, ty všechny papíry a podobně potom jsme tam nakonec došli, tak jsme zavolali tomu breakdensovi, na kterého jsme měli jen telefonní číslo a on se nás zeptal do toho telefonu "kdo?" Ani si nepamatoval, že někdo mu volá, že vždycky říkal" "Hele, nám tolik lidí slíbilo, že za námi přijde a nikdo nepřišel. Vy jste jediní, kteří za námi přišli a kteří to opravdu dotáhli až do konce, že se v té Gaze jako objevili," takže jsou strašně nadšení samozřejmě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Znamená to pro ně hodně, pro lidi, které takto kontaktujete, o které se zajímáte?

Jarmila ŠTUKOVÁ KOVAŘÍKOVÁ, dokumentaristka, kameramanka
--------------------
Strašně moc, protože zrovna ti tanečníci breakdance už jsou třeba slavnější, my právě tím, že máme naše webovky a vyjde o nich článek a děláme ještě takový krátký dokument, tak o nich dáváme vědět a pro ně je to strašně důležitý, protože přece jenom každá ta subkultura patří k nějaké komunitě a ti lidé si potřebují říkat jaké mají nové triky a co je teď nového v tom breaku a různě se podporovat a oni si říkají brácho, že jo, je to hodně taková specifická a taková ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Taková rodina.

Jarmila ŠTUKOVÁ KOVAŘÍKOVÁ, dokumentaristka, kameramanka
--------------------
Přesně tak. Takže jim je to i líto, že jsou tam vlastně izolovaní a jsou tam jenom v tý malinký rodince a chtěli by se kamarádit a chtěli by si prostě předávat ty zkušenosti. Takže my, když jsme tam přijeli a pak jsme si nima dělali ty rozhovory a točili jsme je, tak byli moc nadšení a teďko vlastně jsme s nimi pořád v kontaktu, dokonce jsme jim poslali nějaké oblečení, nějaké dobré boty, aby pořád se zlepšovali.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak konkrétně může ten váš projekt pomoci těmto lidem, v čem? Je to propojení s tou naší subkulturou a místní a kromě teda ještě těch bot?

Andrej ŠTUK, kameraman
--------------------
No, je to zrovna ta publicita, ta je myslím pro ně jako nejdůležitější, protože například když jsme dělali, jedna ta část projektu byla v Kambodži, kde jsme měli tu naší boxerku, takové jako zvláštní bojové umění, tradiční jako kambodžské, tak když jsme ji pozvali do Čech, tak už v Kambodži o ní vycházely články, že kambodžská boxerka je v Čechách na mezinárodní cestě a bojuje za Kambodžu. A všechny tyhle ty věci jsou pro ně potom doma strašně důležité protože oni tím pádem dokáží potom například udělat si nějaký jam a nebo to nějak zdokonalovat. Mají víc na sebe ten, je to pro ně strašně přínosné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Může jim to pomoc třeba já nevím získat práci nebo možná také finanční prostředky, protože ti lidi podporují pak, co vím, i své rodiny, příbuzné a podobně.

Jarmila ŠTUKOVÁ KOVAŘÍKOVÁ, dokumentaristka, kameramanka
--------------------
To určitě, třeba právě jak Andrej teďko mluvil o té kambodžské boxerce, tak je taky pravda, že to byla první kambodžská boxerka, která vůbec přijela do České republiky a díky teda tomu, že vlastně se dostala do těch místních médií, tak už dostala i práci, dostala nabídku ve filmu a tak dále. Takže opravdu to, že se o nich takto ví, tak pak je oslovují nejen teda lidi z těch jejich zemí, ale i lidi právě různě ze zahraničí a chtějí různě pomáhat a tak dále, takže je to beze sporu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kambodža vaše srdcovka, Jarmilo, že.

Jarmila ŠTUKOVÁ KOVAŘÍKOVÁ, dokumentaristka, kameramanka
--------------------
Absolutně. Už se mi po ní začíná stýskat, musím říct, že už se tam zase těším hrozně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jarmila a Andrej Štukovi u nás na Dvojce.

/ Písnička /

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Posloucháte cestovatelské Jak to vidí. Dnešními hosty jsou Jarmila a Andrej Štukovi, hovoříme o vašem projektu One Blood, tedy Jedna krev, která vás zavedla také do Iráku. Je to sociálně dokumentární projekt, co konkrétně v Iráku, komu jste se snažili pomoc?

Jarmila ŠTUKOVÁ KOVAŘÍKOVÁ, dokumentaristka, kameramanka
--------------------
Tak já my jsme odjeli do Iráku za grafiťákem Bahmanem a je to jeden vlastně z mála grafiťáků, kteří tvoří především v Iráku. Především ta starší generace na to kouká skrz prsty, protože to vidí jako něco, co prolíná ze Západu, ale on to má tak rád a zkrátka snaží se, že nám říkal, že ho taky nic nezastaví, žádná stará generace a žádní škarohlídi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže jste tam jeli to posprejovat.

Andrej ŠTUK, kameraman
--------------------
No,ono to je ještě tak, že on žije v městě Sulejmánia, což je sever Iráku, je to Kurdistán, on tam studuje na umělecké škole normálně malbu, ale samozřejmě když ho ovlivní artu, všechno ho ovlivňuje, tak se to snaží tak jako dělat. Není to tak prostě, ono tam na ty zdi vůbec malovat nejde. Jsou nějak dvě zdi v Sulejmánii, kam se dá vlastně malovat, kde ho aspoň za to vyloveně nezmlátí. Takže na ty dvě zdi se snaží jako prostě udělat hezčí, jak on sám popisuje, že by chtěl vlastně trošku osvítit to město Sulejmánia, aby bylo barevnější, protože je to takový jako hodně betonové celé.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký je osud toho Bahmána?

Andrej ŠTUK, kameraman
--------------------
Bahman, a to je prostě to, že proč ten Kurdistán je trošku jiný, možná jak říkala Jarmila, jako ta arabská část, protože Kurdi vlastně byli strašně dlouho perzekuováni, protože Saddámem Husajnem a podobně, on sám Bahman se narodil v Íránu v uprchlickém táboře, protože jeho otec musel utéct z Iráku kvůli Saddámovi Husajnovi, když odcházeli do toho Íránu nebo když šli přes ty hory, tak ještě dokonce byli dombardováni, to znamená, že jeho otec například nemá nohu, protože letadla je bombardovaly na irácko-íránských hranicích. No, a potom, když se to trošku uklidnilo s tím Saddámem Husajnem, tak se znova celá rodina vrátila zpátky do Kurdistánu a teď tam žijí a oni jsou hrdí na to odkud přišli a je to až neuvěřitelně častokrát, lidé, kteří zažili vlastně v té zemi strašné peklo, tak se tam znovu vrátí a chtějí to vlastně zlepšit, což je vlastně strašně silné pro člověka z Evropy, který migroval různě a oni to mají, oni se i tak vrátí přes to všechno vždycky do toho Iráku,. tam do toho Kurdistánu, na tu rodnou hroudu, to je krásné.

Jarmila ŠTUKOVÁ KOVAŘÍKOVÁ, dokumentaristka, kameramanka
--------------------
My musíme taky říct, že my jsme tam nejeli sami, my jsme tam jeli s Honzou Mikem, což je velmi známý grafiťák český a zároveň výtvarný umělec, člověk, který vystudoval AVU a ten tam vlastně jel s náma, aby toho Bahmana tak jako nejenom si s ním posprejoval nějakou tu zeď, ale aby mu ukázal i ty nové postupy a aby si s ním popovídal o tom co je nového v tom grafiťáckém světě. To bylo pro Bahmana nesmírně povzbuzující a nesmírně zajímavý a vlastně měl úplně slzy v očích, když jsme ho tam teda toho Honzu takto přivezli. Pro nás to bylo taky jako velmi zajímavý vidět, jak ten Bahman začíná, jaký třeba to graffiti dělá, protože ten Honza Miko, to už je opravdu bard tedy český grafiťácký scény a ta postupy už jsou opravdu úplně jiný, taky má úplně jiný spreje, úplně jiný barvy, používá úplně jiný postupy a když viděl vlastně tvořit toho Bahmana, tak říkal: "No, to je jak u nás v 90., to je úplně to samý prostě." Oni jsou na tom začátku a když zase ten Bahman viděl jaký používá barvy, teď na to koukal a říkal a vy máte takovýhle spreje a vy máte takovýhle barvy, který prostě můžete dát na tu zeď, tak to pro něj bylo jako hodně zajímavý si myslím,.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebylo problematické možná až riskantní vlastně dovézt takové množství různých sprejů a barev?

Jarmila ŠTUKOVÁ KOVAŘÍKOVÁ, dokumentaristka, kameramanka
--------------------
My jsme žádný právě nemohli vézt.

Andrej ŠTUK, kameraman
--------------------
My jsme žádný nepřivezli, to znamená, že my jsme i Honzu Miku připravili na jednu věc, že ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Že jste to tam míchali namístě.

Andrej ŠTUK, kameraman
--------------------
Že prostě budeme muset improvizovat, že prostě je to Kurdistán a co tam najde, to tam najde, samozřejmě tam vůbec nejsou nějaké obchody speciální na takovéto jako barvy, to jsou všechno barvy na plech a na zábradlí a podobně. Takže jako musel vymýšlet prostě, jak tam udělá, ale to bylo na tom jako to úžasné, protože Bahman konečně viděl, že i s tím materiálem, co tam je, tak se dá něco vymyslet a mentálně taková ta podpora, že opravdu za ním někdo přišel a chce se s ním jako bavit, je zase strašná vzpruha pro ně.

Jarmila ŠTUKOVÁ KOVAŘÍKOVÁ, dokumentaristka, kameramanka
--------------------
Musíme říct, že Honza Miko si tam přivezl pár barev takových těch fosforeskujících a tak, takže mu ukázal některý ty nový barvy, který se vlastně používají při tom graffiti, že už to není jenom o sprejích, ale že už je to i vlastně o barvách zkrátka. Takže to tam koukali všichni nejenom tedy Bahman, ale i jeho kolegové právě z té umělecké školy, tak to tam jako koukali a byli hrozně překvapeni vlastně jaký se používají barvy.

Andrej ŠTUK, kameraman
--------------------
Todíž to Honza Mika dostal jednu takovou zakázku, protože když jsme šli za Bahmanem do školy, kde jsme ho točili, že v té škole nějak maluje a na hodině jsme byli, tak samozřejmě ředitel školy řekl OK, tak když tu máme strašně známého českého umělce, tak musí určitě namalovat jako zeď v té škole. Takže Honza Miko musel se vrátit za pár dní a dali mu jednou celou zeď a on tam prostě maloval co chtěl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Prolíná se životní zkušenost konkrétně u tedy Bahmana do jeho tvorby, do toho, co ztvárňuje ve svých graffiti?

Jarmila ŠTUKOVÁ KOVAŘÍKOVÁ, dokumentaristka, kameramanka
--------------------
To je právě hrozně zajímavý, to se nám děje velmi často v těch zemích, že byť je to stejná subkultura, tak jinak pojatá řekněme, protože u nás, když se podíváte na grafiťáky, tak to je většinou nějaké teggy nebo je to prostě takový ten jejich vlastní jazyk, ale není to něco, že by chtěli světu sdělit, řekněme, jo, že by tam bylo nějaké heslo nebo že by to bylo o morálce a tak dál, kdežto ten Bahman to má přesně o té morálce, o tom, že chce něco tomu světu sdělit, to znamená, že většina jeho tvorby se týká míru, týká se lásky, týká se vztahů, takže vlastně v tomhle je to hodně jiné. Takže určitě se to prolíná do jeho tvorby.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké podmínky vůbec mají umělci v Iráku?

Andrej ŠTUK, kameraman
--------------------
Asi v tom celém Iráku je to hrozné jako, ta arabská část, zase ten Kurdistán byl nebo je trošku volnější a nebo trošku takový samostatnější. Ono se tam stahuje strašně moc různých umělců například z Íránu, kteří systém nějakým způsobem popotahoval v Íránu, tak se odstěhují do Kurdistánu, tam je to volnější a tam například jako tvoří. To jsme viděli plno takovýchto lidí, ale oni jsou takoví, to umění je prostě na takové úplně jiné úrovni. My si to stále, oni milují hudbu, ta jejich hudba samozřejmě , oni moc těch vlivů ještě té západní kultury to vůbec jako moc je neovlivňuje. Když vidíte například na ulicích nějakou malbu, tak je to opravdu malba jak u nás se malovalo v 70. letech, takové ty výjevy z těch dějin, je to takové jako, má to specifický kolorit, no.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jarmila a Andrej Štukovi u nás na Dvojce, po písničce se podíváme do Afghánistánu.

/ Písnička /

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Posloucháte cestovatelské Jak to vidí, dnešními hosty jsou Jarmila a Andrej Štukovi. My se teď společně podíváme do Afghánistánu, to byla totiž další země, kam vás zavedl projekt One Blood. Viděla jsem společnou fotku z Kábul boys. Čemu se věnují kluci z Kábulu?

Jarmila ŠTUKOVÁ KOVAŘÍKOVÁ, dokumentaristka, kameramanka
--------------------
Parkuru, což je taky vlastně taková subkultura, je to takový pouliční umění, sport všechno dohromady, které vzniklo vlastně ve Francii v 98 roce a je to o tom, že se musíte dostat z místa A do místa B co nejefektivněji, nejrychleji a za použití jenom svého těla, to znamená, že můžete skákat přes různé baráky, přes různí zdi, ale můžete to praktikovat i někde na vesnici, to znamená přes různé stromy a tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přiznám se, že si to konkrétně v Kábulu nedovedu dost dobře představit.

Andrej ŠTUK, kameraman
--------------------
No, ono si to dost dobře představit neuměli ani my, ale je to tam samozřejmě trošku složitější, ono když to vidíte, jak se to dělá v Evropě a jak se to dělá v Americe, tak je to úžasná věc. Ono je to vlastně takový gymnastický styl, ti mladí lidé běhají po těch barácích a podobně. Kdežto v tom Kábulu to trošku nejde, protože tam náhle, když běžíte, to vyprávěl i ten parkurita, jako náhle, když tam běžíte, tak se všichni jako začnou ptát co se stalo, co se stalo a začnou utíkat taky, protože v Afghánistánu stále jsou nějaké bombové výbuchy a podobně, to znamená, že běžící člověk je trošku problém.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Může být i, promiňte, terč, bych řekla?

Andrej ŠTUK, kameraman
--------------------
To je další věc, to je další věc, tam se běžně stává, že po těch střechách jsou různí ostřelovači a podobně, to znamená, že když tam někdo běhá po střechách, tak to určitě není bezpečná záležitost, no.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak funguje taková skupina parkuristů?

Jarmila ŠTUKOVÁ KOVAŘÍKOVÁ, dokumentaristka, kameramanka
--------------------
Jsou to mladičtí kluci, kteří většinou začínali s gymnastikou, to znamená, že jsou strašně vybavení co se týče teda ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Fyzičky.

Jarmila ŠTUKOVÁ KOVAŘÍKOVÁ, dokumentaristka, kameramanka
--------------------
... fyzičky, přesně tak. My jsme jak říkal Andej na začátku, tak jako si to nedovedli moc představit, kdo tam vlastně přijde na ten sraz, když jsme se s klukama po facebooku domlouvali a říkali jsme si no, tak to bude nějak v začátku, to budou takoví kluci, ti tam tak jako poběžej já nevím z jednoho místa na místo, bude to takový možná ne úplně tak estetický jak to známe u těch opravdu světovejch špiček. A setkali jsme se s nima v takovém rozbořeném paláci, který se jmenuje Darlamán a pak jsme byli úplně šokovaní, já teda musím říct, že šokovaná, protože jsem držela ten fotoaparát, že teda kluky začnu fotit a když jsem viděla, co jsou schopní dělat a jak jsou opravdu strašně dobrý, tak jsem, tak jsem úplně zapomněla fotit, tak jsem se musela zase jako restartovat a začít pracovat. Ne opravdu fantastický a ještě mě na tom strašně bavila ta vášeň prostě. To přišla parta kluků, kteří opravdu žijí pro parkur, říkali, že kdyby mohli, tak se věnují jenom parkuru, ale protože jako muži musí samozřejmě podporovat svoji rodinu i finančně, tak každý má svoji práci nebo taky spoustu z nich chodí do školy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to trochu, promiňte, koníček?

Jarmila ŠTUKOVÁ KOVAŘÍKOVÁ, dokumentaristka, kameramanka
--------------------
My jsme se jich na to ptali, jestli nám to můžou vyjádřit a já jsem se jich přesně takto zeptala, je to jako hobby a oni říkali: "Ne, to je životní styl," to je prostě ten parkur není jenom o tom dostat se z místa A na místo B, to je o uvažování vlastně životním, překonávat překážky nejen tedy ty fyzické, ale vlastně i psychické, což bylo vlastně taky pro nás hrozně zajímavý, že vidět ty kluky, kteří to prostě rozhodně nemaj jenom jako nějaké to v uvozovkách pouliční umění, ale mají to jako životní náplň, životní filozofii.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vyjádření životního postoje mohli bychom říct.

Andrej ŠTUK, kameraman
--------------------
Určitě, tak je potřeba si uvědomit to, že Afghánistán je 30 let ve válce, to vlastně není rodina, tam nepoznáte rodinu, která by nebyla postižena válkou, to znamená to, že a vůbec ta mladá generace se snaží vlastně něco dělat a nějakým způsobem se to snaží překonat s prostředkami toho typu, že prostě začnu skákat jako po baráku a snaží se prostě dělat něco estetické, gymnastické, vlastní umění, tak je to zase jako strašně silné, protože když to člověk jako vidí, jak ta společnost je vlastně úplně zdeptaná. Když jdete po Kábulu, tak to je deprese čistá, tam prostě lidé chodí skloněni, tam je to prostě celé takové jako pochmurné a teď tam přijde partička 15 kluků, kteří jsou vlastně oblečení poměrně barveně a začnou skákat, takže to je celkově takové jako osvěžující.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se možná změnil váš pohled za ty minimálně 3 roky, co se věnujete tomuto projektu na naši subkulturu nebo možná i na naši mladou generaci?

Andrej ŠTUK, kameraman
--------------------
Víte co, já jsem se trošku bál této otázky, no.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pročpak?

Andrej ŠTUK, kameraman
--------------------
Protože, když člověk jezdí po těchto zemích a vidí tu subkulturu například jako v těchto drsných zemích, tak tam to dostává úplně jiný obsah. Já teda musím říct, že když slyším český rapp nebo slovenský rapp a teď, když opravdu se člověk setká s ugandským rapperem, který ten slam je opravdu slam a nepovídá se, že výraz slam je když žije někdo na sídlišti, tak je to o něčem jiném, až si občas člověk říká, že možná by se tu měla ta subkultura, která je strašně jako navoněná častokrát, práce je to všechno takové jako aby se trošku jako podívala ven a podívala se na to, kde ten skutečný obsah té subkultury častokrát je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak bude projekt pokračovat, co máte v plánu, kam zamíříte?

Andrej ŠTUK, kameraman
--------------------
Teď bychom chtěli dotáhnout ten Afghánistán ještě, protože my jsme tam teď sice s klukama v Kábulu natáčeli, natáčeli jsme tam jenom 2 dny, protože jsme víc neměli čas. Chtěli bychom se tam vrátit a chtěli bychom se tam vrátit, doufám, že to vyjde, chtěli bychom se tam vrátit s jedním celosvětově známým parkuristou Renem Doilem. Pokud nám to tedy řekne, že do toho jde, protože ono je to strašně nebezpečné riziko. Ale my bychom chtěli jako právě dotáhnout opravdu nějakého dobrého parkuristu do toho Kábulu, aby si chlapci spolu trošku zablbli.

Jarmila ŠTUKOVÁ KOVAŘÍKOVÁ, dokumentaristka, kameramanka
--------------------
My jsme vlastně nejdřív ten koncept byl takový, že budeme propojovat ty subkultury s tou českou subkulturou, respektive ty zahraničí s tou naší českou subkulturou, ale řekli jsme si, že i proto, aby to mělo větší ohlas, aby se o těch klucích víc vědělo a o těch tedy umělcích, takže bychom je chtěli propojit opravdu se špičkama celosvětovýma, protože ty mají samozřejmě větší základnu a ak dále a myslíme si, že by to mělo pak větší dopad pro ty právě umělce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak ať se vám i vašemu projektu One Blood daří. Jarmila Štuková Kovaříková a Andrej Štuk byli dnešními hosty Jak to vidí. Děkuji moc a přeji hodně štěstí.

Andrej ŠTUK, kameraman
--------------------
Děkujeme taky.

Jarmila ŠTUKOVÁ KOVAŘÍKOVÁ, dokumentaristka, kameramanka
--------------------
Děkujeme za pozvání, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na slyšenou se těší i Zita Senková, dobrý den a příjemný poslech dalších pořadů.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.