Přepis: Jak to vidí Denisa Hejlová – 8. dubna 2022

8. duben 2022

Hostem byla vedoucí katedry marketingové komunikace a public relations na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy Denisa Hejlová.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vítejte u rozhovoru na aktuální témata. Zita Senková přeje všem dobrý den. Jsem ráda, že pozvání přijala paní Denisa Hejlová, vedoucí katedry marketingové komunikace a Public relations z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý den.

Denisa HEJLOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistky FSV UK
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Probereme dějiny komunikace a propagandy v době válek a příčiny šíření nenávistných, zkreslených, případně úplně zavádějících informací. Přeji nerušený poslech. Komunikace a informace jsou od nepaměti nedílnou součástí konfliktu. Jak už ostatně dávno popsali různí stratégové válek. Možná otázka na úvod, paní Hejlová, které traktáty by bylo možná přínosné, poučné, přečíst si, abychom možná lépe porozuměli tomu, co se děje kolem nás? Jak vlastně funguje ta mašinérie válek?

Denisa HEJLOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistky FSV UK
Když se bavíme o válce, což není taková vůbec příjemné téma, tak si musíme uvědomit, že to je fenomén, který provází lidstvo odnepaměti. A když si to vlastně slovo řekneme, tak lidé si častokrát vybaví zbraně, vybaví si nějaké pušky nebo do minulosti třeba ty různé nějaké oštěpy. Dneska jsou to tanky anebo atomové zbraně. Ale součástí toho, jak se bojuje, je i komunikace, jsou i to slova. A to už odnepaměti. My jako jeden z prvních takových vlastně válečných strategií, ke kterým se dneska vracíme, je už mistr Sunu z doby staré Číny. Ale samozřejmě s těmi válečnými strategiemi se setkáváme v podstatě do dnes.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Známý traktát umění války, jak propaganda funguje, na čem se zakládá, co sleduje, lze jí rozpoznat?

Denisa HEJLOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistky FSV UK
S tou moderní formou propagandy my jsme se poprvé setkali v první světové válce. Hodně lidí si myslí, že to bylo až ve druhé, ale ten základ u té propagandy se ustavil při vstupu Spojených států do první světové války, kdy Američané museli přesvědčit svoje obyvatelstvo, že je potřeba, aby do té války, která se neodehrávala na jejich území vstoupili. A tehdy vlastně vynalezli spoustu nových postupů v komunikaci. Začali ve větší míře používat média a založili takové ty postupy, které se potom objevovaly stále více v průběhu dvacátého století, a to na všech možných stranách války.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co je typické pro takovou válečnou propagandu?

Denisa HEJLOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistky FSV UK
Propaganda je velmi vlastně usilovná činnost, přesvědčit ostatní lidi o naší pravdě a pokud se bavíme o jejím využití v době války, zejména velkou roli tam hraje demoralizace nepřítele. A také podpoření morálky našich vlastních obyvatel. Je potřeba říci, že toto se mění. Mění se to v průběhu času, vždycky propaganda, my se na ně díváme jako na něco, co je jako zastaralé. A ona vždycky operuje s tím, co je v té doby nejmodernější. To znamená, vždycky využívá ta nejmodernější média. Jestliže to první světové válce byly různé depeše, rozhlasy. Byly to různé zprávy, žurnalisté, tak v současné době jsou to sociální média.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Připomeňme i první takovou jak se říká, televizní válku, válka v Iráku, kdy jsme to sledovali na televizní obrazovce a pak ta současná válka, ruská agrese na Ukrajině, kde to můžeme sledovat na sociálních sítích.

Denisa HEJLOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistky FSV UK
Války v těch devadesátých letech byl opravdu hodně televizní, protože televize byla tehdy to dominantní médium. A to přenášení těch zpráv probíhalo především tak, že novináři byli takzvaně embedování, to znamená byli přímo v těch vojenských jednotkách. Ti vojáci je vzali tedy přímo do boje, ale to znamená, že také ti novináři měli pouze omezený výsek toho, co vidí. Takže to byly taková velká vlastně televizní války, kdy my jsme to viděli trošku distantně. My jsme viděli trošku vzdáleně, jak třeba nějaká bomba míří na nějaký cíl a jak ten cíl potom je zničený. Ale bylo potřeba tomu dodat ten kontext.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A co vidíme teď?

Denisa HEJLOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistky FSV UK
Dneska už tu válku vidíme nejenom prostřednictvím novinářů. To je potřeba říci, že dneska vlastně novináři jsou pouze jedním z možných zdrojů těch informací, které máme a jsou to častokrát i obyčejní lidé, jsou to běžní lidé, kteří používají různá vlastní sociální média. A jsou to nejenom dospělí. My vidíme tu válku i pohledem teenagerů někde i dětí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem silnou stránku už dříve hrála právě ta vizuální stránka války. Před pár dny svět obletěly drastické z Buči, z předměstí Kyjeva z masakru tamních ukrajinských civilistů. No a ono vlastně zveřejňování takto brutálních snímků, to je samostatná kapitola dokonce v propagandě.

Denisa HEJLOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistky FSV UK
Je to tak, je to velmi nepříjemné téma, ale musíme říci, že zveřejňování takzvaných zvěrstvech, tedy /nesrozumitelné/, je tradiční součástí propagandy a i válečná komunikace.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Kdy se to poprvé, paní Hejlová, objevilo?

Denisa HEJLOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistky FSV UK
No úplně první počátky v takové ta moderní propagandě opět můžeme vidět v /nesrozumitelné/ zprávě z první světové války, která byla maličko nadnesená. Ten /nesrozumitelné/ report, který přinášel informace o německý zvěrstvech v Belgii, tak trošku je zveličoval. My bychom se rádi mysleli i to, že ta zvěrstva jsou zveličená i dneska, bohužel tomu tak není. Opravdu ty zprávy, které máme, tak v některých případech třeba mohou být nepřesné. Někdy se může ukázat, jak už jsme to třeba viděli při náletu na divadlo v Mariupolu, kde nejdřív jsme si mysleli, že všichni lidé přežili, ale teprve potom jsme zjistili, kolik tam bylo obětí, že jich bylo přes 300. Tak někdy opravdu ten čas, kdy my se dozvíme o tom útoku, je předčasný a teprve potom se to vyjasní. Ale ta lidská reakce na to, je taková, že my bychom rádi předtím zavřeli oči a rádi bychom si řekli, to není pravda, to někdo nakašíroval, to nemůže být možné, aby se něco takového stalo. Je to zcela přirozená psychologická reakce. Musíme si uvědomit, že i my každý takhle reagujeme a že bohužel někdy opravdu to, co vidíme, pravda je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ruské ministerstvo obrany odmítlo obvinění z údajného zabíjení civilistů v Buči. Říká, že prý ty fotografie a videozáznamy jsou, cituji, další produkce kyjevského režimu pro západní média.

Denisa HEJLOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistky FSV UK
To je zcela pochopitelné, z ruské strany to odpovídá i jejich strategii lhát, lhát, lhát, popírat, říkat, že černá je bílá a vlastně na každou takovouto událost Rusové připraví minimálně několik těch příběhů, kterými to vysvětlují. To znamená, že oni vždycky nejenom, že to popřou, ale nabídnou několik různých vysvětlení, proč tomu tak není a ty vysílají různým typům publika tak, aby vlastně došlo k takové té kakofonii názorů, ke zmatení a ke ztrátě důvěry v nějakou realitu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nutno říct, že existují očitá svědectví přímo z místa, třeba byl tam mimo jiné i zpravodaj České televize David Borek a celá řada dalších novinářů. Ale jak už jste popsala, paní Hejlová, lidé přímo z toho místa nabízejí ty záběry.

Denisa HEJLOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistky FSV UK
No, my musíme vnímat tu ruskou propagandu jako celek a musíme si uvědomit, že toto je jejich pravidlo. Toto je to, jakým způsobem oni jednají a oni operují a i když ta fakta jsou třeba prokázaná různými mezinárodními organizacemi. Například u sestřelení mezinárodního letu již dříve nad Ukrajinou, a i když ty důkazy máme třeba, že to byla ruská vina, tak Rusové to prostě popřou. Oni tak jednají. Je to potřeba vidět to v tom kontextu, že to není prostě demokratická země. Oni nemají stejné způsoby jednání jako my. S tím je potřeba počítat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Se jakými narativy dalšími pracuje ruská státní propaganda?

Denisa HEJLOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistky FSV UK
Ruská státní propaganda je v podstatě postavená na takovém tom klasickém modelu propagandy, kdy tvrdí pouze jednu vlastní pravdu. Je to opakování propagandy, zejména kterou my známé, zejména jako propagandu nacistickou za druhé světové války, kdy je vybudovaný celý takový příběh národní ideologie boje za určité ideály. A tak jsme mohli vidět v posledních dnech ze zpráv publikovaných v ruských médiích, zejména /nesrozumitelné/, tak zahrnují i kompletní likvidaci ukrajinské identity.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Takže se tím ani netají těmi cíli?

Denisa HEJLOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistky FSV UK
Ty cíle jsou naprosto známé a Rusové se tím vůbec netají. Jenom my v Evropě, když si přečteme, tak častokrát tomu nechceme věřit. Ale i tady v tom se historie opakuje. Hitlerův Mein Kampf byl známý, vydaný dávno před válkou. A lidé prostě nechtěli věřit, že to někdo může myslet vážně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Víme vůbec na jaké informace narazí ruský čtenář, když otevře ty domácí zdroje, jak vlastně s tím ruským publikem pracuje ta státní propaganda?

Denisa HEJLOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistky FSV UK
Ruská propaganda je nyní přísně utažená a publikuje opravdu jenom to, co oni chtějí vidět. Když si otevřete titulky ruských deníků, tak tam jsou různé zprávy, zábava, jsou tam zprávy ze sportu nebo takové ty různé lidské příběhy. A pokud je tam něco o válce, tak je to o ruských úspěších, jak postupují, jak denacifikují Ukrajinu a všechny tyhle ty lži, které Rusko opakuje. Ale musíme si uvědomit, že Rusové nic jiného v této době moc nemají. A opravdu jako velmi malá část z nich se snaží pátrat po jiných informacích a ti lidé tomu skutečně věří. To je všude kolem nich. Rusů je 150 milionů a my se nemůžeme domnívat, že prostě jim pošleme zprávu o tom, o realitě, jaká na Ukrajině panuje a že oni tomu najednou začnou věřit, že oni prohlédnou. Prostě ta mediální masáž je natolik silná, že působí skutečně jako až do morku kostí a toto není snadné nějakým způsobem převrátit. Když se vrátíme na začátek, tak vlastně ta válka slov, je válka o ideje. Je to válka o myšlenky, o lidské názory, postoje, o to jak se lidé zachovají. A toto je velmi důležitá součást všech válek. Já bych řekla, že i klíčová, protože toto vlastně určuje i to, jak my spolu budeme žít do budoucna, až třeba ten přímý vojenský konflikt ustane, tak pořád ti lidé budou stát na různých stranách, budou mít za sebou někteří opravdu strašlivé zkušenosti a nebude snadné přesvědčit ty lidi o tom, že se to skutečně stalo. My to vidíme i do dnes, že vlastně musíme třeba chránit památku holocaustu, protože stále objevují lidé i po těch x letech, kteří popírají, že se to skutečně stalo. I když my máme ty hmatatelné důkazy. My máme prostě miliony mrtvých lidí. My máme jejich hroby, jejich památky. A stále někteří lidé vlastně to považují za něco, co nikdy nebylo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dovedete si, paní Hejlová, představit až válka skončí, tu komunikaci jak by mohla vypadat nebo měla vypadat mezi obyčejným Rusem a obyčejným Ukrajincem?

Denisa HEJLOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistky FSV UK
Je to skutečně velmi obtížné a my vidíme, že dnes Rusko vyvíjí velkou komunikační snahu, aby šířilo svoje informace i do Ukrajiny, aby nabourávalo jejich morálku, aby říkali, že třeba to, co vidí, není pravda a tak podobně. Takže ta komunikace mezi Rusy a Ukrajinci do budoucna, bude opravdu velmi komplikovaná. My tady v západní Evropě jsme poměrně zvyklý na to nebo víme, co to je propaganda. Víme, jak jí rozpoznat a většina lidí se tomu dokáže ubránit. Také proto, že ta ruská propaganda je tak zastaralá, že skutečně jako je tady s námi již desítky, desítky let a já myslím, že zejména ti, kdo pamatují dobu komunismu, tak ten boj za světový mír dokáží velmi rychle prohlédnout. Ale Rusové již dlouho podnikají informační operace v cizích zemích, ve Střední a Jižní Americe, v Maďarsku, v Indii, v Číně. A tam ten dopad je třeba mnohem silnější než v té západní, západní Evropě. Oni se nesnaží jenom říci, že oni jsou ti, kdo zachraňují nějakou jednotu svého národa a bojují proti špatným Ukrajincům, ale také vlastně nalomují tu víru v demokracii, v demokratické instituce, rozhodování a vůbec v realitu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Umíme tedy konkrétně v České republice rozpoznat, co je ruská propaganda?

Denisa HEJLOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistky FSV UK
Tak, když jsme viděli ty první výzkumy veřejného mínění potom, bezprostředně po tom, co Rusko napadlo Ukrajinu, tak bylo zřejmé, že ano. Skutečně ta čísla byla velmi vysoká. Přes 90 % Čechů dokázalo rozpoznat, kdo je agresor a kdo se brání. Samozřejmě i tato čísla se budou do budoucna měnit, protože to bylo ve fázi šoku a nyní už nastává fáze deziluze, kdy i k nám začínají pronikat různé další příběhy šířené ruskou propagandu, které se snaží nabourat naši víru v to, kdo je na té správné straně, kdo proti komu bojuje, co se tam děje, jak se máme chovat a tak podobně. A toho samozřejmě využívají i politici, kteří chtějí z toho pro sebe vyzískat nějaké politické body.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vysvětluje Denisa Hejlová z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Když hovoříme, paní Hejlová, o propagandě, čím se vyznačuje kontrapropaganda? Tady už to asi logicky vyplývá z toho názvu, na co se zaměřuje.

Denisa HEJLOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistky FSV UK
Je to tak, my se kontrapropagandou setkáme zejména ale nejenom v období války, kdy je to vlastně působení proti propagandě toho nepřítele, a to může být jak technologické, to znamená může tam zahrnovat i nějaké takové ty technologické přerušení těch komunikačních toků, o nabourání různých vysílačů a tak dále, nebo naopak získávání zpráv ze strany nepřítele, které jsou potom využity jako demaskování té propagandy toho nepřítele a je to prostě boj proti tomu propagandistickému působení ze strany nepřátel.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak odlišit propagandu od strategické komunikace?

Denisa HEJLOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistky FSV UK
To je velmi populární téma, ta strategická komunikace není jenom součástí nějaké bezpečnostní nebo válečné komunikace. Strategická komunikace obecně je vaše komunikační úsilí k tomu, abyste dosáhla svých cílů, za použití určitých technik a prostředků. Co ale jednoduše odlišuje strategickou komunikaci od propagandy, je to, že vy ve strategické komunikaci nesmíte lhát, vy nesmíte manipulovat, vy nesmíte podvádět. Ta strategická komunikace je spojená s demokratickými zeměmi, podléhá určité kontrola, určité transparentnosti. Kdežto v propagandě, kterou například využívá Rusko, vy můžete všechno, vy můžete cokoliv, vy můžete lhát, vy si můžete vymýšlet, vy můžete podvádět, vy můžete manipulovat, vy můžete vydávat zmanipulovaná videa, zmanipulované zprávy anebo šířit to, že nic není pravda. To všechno je v propagandě dovolené.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Na a má Rusko strategickou komunikaci?

Denisa HEJLOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistky FSV UK
Rusko má jednoznačně propagandu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jenom propagandu?

Denisa HEJLOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistky FSV UK
Rusko má jednoznačně propagandu. Samozřejmě se snaží i využívat jiné komunikační nástroje, třeba v diplomacii nebo takzvanou měkkou sílu. To vidíme třeba při obhajobě ruské kultury do západního světa, kdy vlastně Rusko se snaží říci, že ta kultura je odpolitizovaná a snaží bojovat prostřednictvím použitím měkké komunikace, aby získala nějaké sympatie toho vlastně západního nebo i ostatního světa.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
No a jaká je strategická komunikace Ukrajiny, ukrajinského establishmentu?

Denisa HEJLOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistky FSV UK
Ta strategická komunikace Ukrajiny já systematická. Oni mají založenou vlastní centrum strategické komunikace, které působí na různých médiích a vydávají vlastní zprávy, když se snaží do celého světa šířit vlastně prosby o pomoc, o dodání vojenské pomoci, humanitární pomoci a případně i nějaká další jejich sdělení, které potřebují.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Uběhlo šest týdnů od ruské invaze na Ukrajinu. Její prezident Volodymyr Zelenskyj nepřetržitě natáčí videa, poselství, promlouvá jak k Ukrajincům tak i k nejrůznějším parlamentům na světě, politikům, státníkům také k lidem v zahraničí. Jak to hodnotíte od, od toho začátku, od toho 24. února? Ačkoliv můžeme se klidně podívat i jak komunikoval třeba konkrétně ukrajinský prezident ještě předtím.

Denisa HEJLOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistky FSV UK
Já se domnívám, že ta ukrajinská vláda již předtím se snažila získat podporu západních mocností, protože věděly, že pokud na ně Rusko zaútočí, tak se budou muset bránit sami. A ten začátek toho vojenského konfliktu byl nesmírně důležitý. Kdyby tehdy Zelenský, tak jak mu to všichni radili, skutečně opustil tu zemi. Dneska by to válečná situace pravděpodobně vypadala jinak. Zelenský využívá svojí komunikaci, svoje slova, svoje videa k tomu, aby získal podporu pro svoje lidi, aby oni sami se mohli ubránit, protože ta pomoc z jiných států anebo třeba z NATO nepřichází a velmi pravděpodobně ani nepřijde. Takže oni skutečně musí využít ta svoje slova, svoje sdělení proto, aby získali co nejvíce výhod, zbraní a podpory pro sebe. Aby sami se mohli té ruské armádě, která je druhá většina světě ubránit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Je tu celá řada nejrůznějších detailů, které se můžeme všímat. Volodymyr Zelenskyj byl předtím velmi populární známý herec, komik. Ale jsou to detaily, jako je třeba oblečení. Vystupuje vesměs v takovém tom zeleném nebo tričku barvy khaki. Když se podíváme, jak jedná ruská a ukrajinská delegace, tak Rusové jsou v oblecích, Ukrajinci nikoliv.

Denisa HEJLOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistky FSV UK
Je to tak, tam je důvod zajisté i praktický. Protože Zelenský my víme, že on sám je terčem různých útoků. On je cílem ruské armáda a je na něj vypsána vysoká finanční odměna na jeho hlavu i případně na jeho rodinu. Takže on tím, že skutečně to jeho prostředí je takové, že potřebuje se třeba skrývat nebo mít neprůstřelnou vestu a tak dále, tak prostě je to přirozená součást jeho oblečení. Koho ale příliš nevidíme, je ta druhá strana, příliš nevidíme ruské vrcholné politické představitele a vlastně ani nevíme moc kde jsou. A když je vidíme, tak víme, že je to velmi kašírované. Že je to předem připravená mediální událost, kde chybí jakákoliv spontánnost. My si nejsme úplně jistí vlastně, v jakém čase třeba tyto projevy byly natočeny, zda jsou autentické, když vidíme prostě prezidenta Putina, tak vidíme, že jenom málokdy dá najevo nějaké emoce. Ale nemůžeme vůbec prostě říci, nic kromě toho, že vidíme, že je poměrně osamocený.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
O čem to svědčí, podle vás tato taktika, kterou zvolili Rusové? Přitom jak i vyplynulo z vašich slov, tak ta jejich propaganda je velmi propracovaná. Je teda toto vystoupení nebo vystupování těch, ať už je to prezident Putin nebo ministr obrany či další členové, součást nějaké strategie?

Denisa HEJLOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistky FSV UK
Je to dávání najevo nadřazenosti, vlastního sebevědomí a jisté nedotknutelnosti. Oni tím jak komunikují vlastně svrchu, tak dávají najevo opovržení. To, že v podstatě ti ostatní pro ně nejsou ani komunikační partneři. A někteří komunikační odborníci také zdůrazňují, zda se vůbec s těmi ruskými představiteli mají třeba západní politici bavit. Zda například Macron vůbec má Putin vyvolat, protože jak my víme z komunikačního výzkumu, jak říká slavný komunikační vědec Paul Václavík rakouského původu, ale později žil v Americe. Tak on říká i nekomunikace je formou komunikace. Takže i to, když člověk něco neříká, je vlastně významné sdělení. A i ten formát, jakým to říká, je velmi důležitý. My jsme třeba teďko mohli pozorovat, kdy Angela Merkelová, bývala kancléřka jedna z nejvlivnějších evropských političek, se konečně vyjádřila po téměř šesti týdnech konfliktu k válce. A to pouze vlastně až v reakci na to, kdy prezident Zelenský jí pozval do Buče, aby se podívala sama osobně na dopady toho ruského masakru. A ona se vyjádřila pouze prostřednictvím své mluvčí. A v tom projevu sice řekla, že podporuje plně Olafa Scholze a že je třeba postavit se ruské agresi, ale zároveň druhým dechem řekla, že si stojí za svým rozhodnutím, nepustit Ukrajinu do NATO z roku 2008. A tam vidíme, že vlastně ve všech těch mediálních titulcích, se ocitlo pouze to, že Merkelová si stojí za svým, že Ukrajina v NATO nikdy neměla být.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak své kroky nebo názory, postoje komunikuje samotná Evropská unie, respektive jednotliví představitelé? Už jste zmínila vlastně tři, včetně bývalé političky Macron, Scholz, Angela Merkelová. Co třeba další? Někteří jsou velmi aktivní, zejména teda francouzský prezident, kterého čeká první kolo prezidentské volby, ale co ostatní?

Denisa HEJLOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistky FSV UK
My tu evropskou komunikaci můžeme vidět po dvou liniích. Ta jedna je taková pozitivní. Je dobře, že Evropská unie vlastně dokázala se sjednotit, říci jasný názor, pomoci reálně Ukrajině a skutečně zapůsobila ta jednota té Evropské unie i poměrně vlastně demoralizačně na ruské politiky. Oni to určitě nečekali. Oni čekali, že se začneme hnedka spolu hádat a že prostě ty názory na to budou různé a že nám Ukrajina bude jedno. Na druhé straně se čím dál tím více ukazuje, že to jisté opovržení, které se zejména země V4 ze strany Evropské unie zaznamenávaly v těch uplynulých letech, tak se úplně obrátilo. Dneska velmi silnou roli hraje Polsko, ale také ostatní země, Slovensko, Česká republika. A uvidíme, jak to nyní po volbách bude v Maďarsku, tam ta situace bude velmi komplikovaná i kvůli tomu, že premiér Viktor Orbán ovládá velkou část médií a prakticky je velmi těžké Maďarsko a taky v maďarštině získat nějaké nezávislé informace.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Serveru iRozhlas.cz zavedl takzvanou ověřovnu informací, třeba řetězových mailů, které se objevovaly už třeba v době migrační krize, pak během pandemie, nyní během války na Ukrajině. Ty informace kolegové ověřují, nabízejí v kontextu. Jak se díváte vlastně na další postup, co se týče šíření, ať už nenávistných zpráv, ale i třeba zcela smyšlených informací.

Denisa HEJLOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistky FSV UK
Dezinformace jsou standardní nástroj ruské válečné propagandy. Ostatně i to samotné slovo dezinformace je z ruštiny dezinformace. Nemůžeme úplně říci, že by to byl jejich vynález, ale oni to velmi využívají. A samozřejmě toto se bude stupňovat, přestože my jsme jako Česká republika uvedli nějaká opatření, tak se musíme připravit na to, že skutečně toto působení prostřednictvím různých komunikačních prostředků, ale nejenom prostřednictvím nějakých chladných médií. Oni působí i prostřednictvím lidí. Rusko má svoje spojence v České republice, a to jsou lidé, kteří sami říkají svůj názor, který podporuje jejich politiku. A mají k tomu různé motivace. Někdy je motivace finanční a někdy je přesvědčují nějakými jinými způsoby. Takže my ty dezinformace nemůžeme vidět jako nějakou věc, která je čistě záležitost e-mailu nebo sociálních médií. Ale je to záležitost lidí. A je to poměrně jednoduché. Češi, jak se ukázalo, tak jsou schopni prohlédnout tu propagandu a vidět skrze ní. A je jenom potřeba, aby neustále vlastně setrvávali v tom. Aby opravdu se snažili každou tu informaci ověřit, ale i si uvědomit, že ta informace není jako jenom sama o sobě, že je součástí nějakého příběhu, který vypráví ty strany a možná si připomínat, že jsou tady ty strany, které jsou napadající a strany, které jsou napadené, které se brání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vysvětluje Denisa Hejlová z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Děkuji za váš čas, za vaše informace a přeji vše dobré, na slyšenou.

Denisa HEJLOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistky FSV UK
Děkuji, hezký den, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.