Přepis: Jak to vidí David Storch – 22. října 2019

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Vítejte u pořadu Jak to vidí. Dnešním glosátorem a mým hostem je biolog, profesor David Storch. Buďte vítán.

Prof. David STORCH, Ph.D., biolog:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den. Odolnější les, cirkusová zvířata či plíce planety. Tak zní titulky hlavních témat v dnešním Jak to vidí. Vítejte u něj. Český hydrometeorologický úřad zveřejnil zprávu o stavu podzemních vod. Situace se prý meziročně znatelně zlepšila. Přesto ale nemůžeme říci, že bychom měli jaksi suchou epizodu za námi. Pokud bude zima beze sněhu a jaro bez srážek, tak toto mírné zlepšení nám bude v podstatě k ničemu. Jaký je Váš pohled, Davide Storchu?

Prof. David STORCH, Ph.D., biolog:
Celkem každý si mohl letos všimnout, že srážkově jsme na tom byli dobře, pršelo vlastně úplně normálně, nebylo zdaleka takové sucho jako třeba loni, ale problém je pochopitelně v tom, že ta, speciálně ty hladiny spodní vody jsou dlouhodobě pod normálem a hold to, ten jeden rok, tomu nepomůže. My jsme letos vlastně na tom byli i dobře z toho důvodu, že byla bohatá zima, co se týče nadílky sněhu, takže se to z části zaplnilo, a opravdu ten letošní rok byl vlastně vzorný z mnoha hledisek, nicméně, jak říkám, pokud příští rok bude zase sucho, tak to znamená, že se v nějaké dlouhodobější mnohaleté sušší periodě, která bude způsobovat problémy s tou podzemní vodou, ale třeba z hlediska zemědělství letos rozhodně sucho nebylo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jsou vlastně pro zemědělce důležité natolik ty podzemní vody?

Prof. David STORCH, Ph.D., biolog:
No, pro zemědělce nemusí být tak nutně důležité, ono taky záleží třeba jak se zavlažuje, čím se zavlažuje a tak, ale podzemní vody jsou, na to správně narážíte, problém spíš pro zásobování lidí vodou. Pochopitelně. V tom zatím nebyla žádná krize, ale prostě je obava o to, aby ta voda, kterou tady máme, vydržela.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co všechno může pozitivně ovlivnit vývoj podzemních vod?

Prof. David STORCH, Ph.D., biolog:
No u těch podzemních vod jsme na tom právě špatně, nebo jsme jaksi vydáni napospas hlavně těm srážkám, to znamená to je opravdu věc hlavně vývoje klimatu, a to v měřítku spíš desetiletí než roků, to znamená my s tím mnoho nenaděláme, u nás se mluví hodně o zadržování vody, které může, samozřejmě, s tím nějak souviset, protože pokud je ta voda zadržovaná třeba v půdě, tak rychle neodteče z našeho území, a postupně se do těch podzemních vod dostane, to určitě, ale ty srážky budou vždycky primární.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Lesníkům z jižní Moravy, jak jsem vyčetla, už usychají i dříve odolné duby a buky, část z nich musí odtěžit, protože se je už prostě nepodaří zachránit. Ministerstvo životního prostředí spustilo dotační program, který umožní každému jedinci žádat o peníze na výsadbu stromů. Podle šéfa rezortu, Richarda Brabce, výsadby významně přispívá k adaptaci, na změnu klimatu, čistšímu ovzduší, podporuje zadržování vody v krajině, snižuje erozi půdy, řečeno jeho slovy. Jak Vy to vidíte?

Prof. David STORCH, Ph.D., biolog:
No, některé z těch, nebo tyto efekty, samozřejmě, stromy mají, ale tady je, ono je vždycky potřeba si uvědomit, že v podstatě každé řešení nějakého problému může mít několik facek, několik možných následků a několik potenciálních problémů. Já si myslím, že vysazování stromů, nebo na první pohled vysazování stromů není nic špatného, pochopitelně je pravda, že to lokálně reguluje klima, zpevňuje půdu a tak dále, ale může to mít i následky, které jsme si nepřáli a já zmíním v podstatě dva hlavně. Jedno je to, že hrozně záleží na tom, kde ty stromy budou vysazovány. My jsme tady několikrát mluvili o tom, že dneska se velmi velkoplošně zalesňuje a že to může mít na přírodu negativní dopad, protože se zalesňují plochy, které, poslední plochy bezlesní, kde se udržuje nějaká biologická rozmanitost. Totéž se může týkat právě toho vysazování. Neříkám, že to tak určitě bude, ono to vysazování se myslí především vysazování v lidských sídlech a jejich bezprostředním okolí, nicméně ta představa je, ono se mluví o vysazených deseti milionech stromů, což je docela dost, a já si dokážu představit, že třeba i vysazování v okolí lidských sídel může mít tyhle negativní následky, protože prostě v okolí sídel mohou být nějaké zajímavé loučky, kde se udržují poslední zbytky nějakých důležitých organismů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Vede se v této souvislosti zajímavá debata o tom, kolik kyslíku produkují stromy, vyrobí stromy.

Prof. David STORCH, Ph.D., biolog:
Jasně, ale to je opravdu úplně marginální věc, kyslík není limitující prvek v biosféře, atmosféře, a situace, kdy by byl limitující, by byla samozřejmě už naprostou katastrofou, ale rozhodně není problém v tom, že máme nedostatek kyslíku, navíc ona průměrná, dlouhodobá bilance je samozřejmě nulová, protože ten strom, když roste, tak asimiluje oxid uhličitý, to znamená ten uhlík si dává do svých pletiv a kyslík uvolňuje, ale potom nakonec ten strom stejně buď shoří nebo zetlí, prostě nemůžeme si naivně představovat, že bude čím dál víc dřevní hmoty a tím pádem víc kyslíku a méně oxidu uhličitého. Tohle je mimochodem věc, která mě vlastně taky vadí na těch představách souvisejících s tím, jak budeme bojovat se změnou klimatu, že budeme snižovat množství oxidu uhličitého tím, že budeme sázet stromy, ono prostě ano, na chviličku to bude fungovat, ale jak říkám, celková bilance je nulová, protože to dřevo, co se s ním stane? Z toho dřeva se zase zpátky ten uhlík uvolní do atmosféry, to znamená to bych vůbec nebral vážně. Nicméně pravda je, že nějaké třeba regulační, lokálně klimatická a regulační funkce tam je. Problém je v tom, že stromy znamená zároveň větší odpar. A sice to nemusí nutně vadit, pokud tady máme tzv. malý vodní cyklus, to znamená pokud větší odpar znamená, že se opravdu ochladí a potom, když ta voda zase kondenzuje, tak se dostane zpátky. Problém je, že když budeme žít v nějakém klimaticky méně příznivém stavu, tak hrozí, že ta voda, která se odpaří, třeba díky velkým větrům, odejde úplně někam pryč. To znamená vysazování stromů je vlastně dvousečné, lokálně to může klima zachránit, ale to regionální klima může vlastně zhoršit, ono vlastně, já jsem tady jednou dokonce říkal takovou až trošku do extrému vyhraněnou metaforu, že vlastně schnutí vegetace je adaptace proti ztrácení vody. A tady se nám může taky stát, že když budou trvat ta sucha, o kterých jsme tady mluvili úplně na začátku, tak prostě to vysazení stromků nepomůže, protože, jak jste zmínila, usychají už i listnáče, ty stromky uschnou, čímž se sice zamezí ztrátě vody, ale zároveň se tím, jaksi přijde vniveč ta práce, která do toho byla vložena. Takže z mého hlediska, tady jsou dvě rizika a hrozně záleží na tom, kde se ty stromky budou sázet, a jaké bude to další klima, protože ta jedna negativní věc souvisí s tou ztrátou vody, a o tom nic nevíme, protože to bude záležet na tom, jak to globální klima nebo regionální klima bude vypadat, a druhá věc je to, že sázení stromků může ničit typy prostředí, kde se udrží poslední zbytky dříve běžných organismů v krajině, to jsou právě takové ty drobné loučky, drobné enklávy v okolí vesnic, kde mohou přežívat poslední zbytky toho, co bylo v krajině běžné, a když to osázíme dřevinami, tak to můžeme zničit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A jakými dřevinami? To asi taky hraje roli.

Prof. David STORCH, Ph.D., biolog:
To určitě hraje roli, tady v tomhle programu se to nespecifikuje, myslí se, pokud vím, hlavně listnáče, a jsou to ty listnáče, které běžně se v těch lidských sídlech vyskytují, což je v pořádku, já si třeba myslím, že to vysazování dřevin je hrozně důležité třeba pro jemnější strukturaci krajiny, když to budou nějaké aleje uvnitř velkých lánů, dneska se mají ty lány drobit, tak to určitě pomůže, ale říkám, je hrozně potřeba to vážit, neexistuje, nemůžeme věřit, že existuje jednoduchý princip čím víc stromů, tím to bude lepší. Naopak, ty stromy můžou někdy být i negativní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Urychlit a zjednodušit boj s kůrovcem a kalamitou má novela lesního zákona, kterou minulý měsíc schválila sněmovna. Znamená, pane profesore Storchu, zásadní průlom?

Prof. David STORCH, Ph.D., biolog:
Zatím to úplně zásadní průlom není, nicméně jedna, tam je to složitější, ona, vlastně o co se hrálo, byly pozměňovací návrhy, kterých byla celá řada, a některé z nich byly schváleny, některé ne. Ten zásadní průlom tam podle mě jeden je, a to je změna zákona o myslivosti, která teď vlastně deklaruje, ta schválená změna, že je potřeba regulovat zvěř v závislosti na poškození lesa. To je velký průlom, který se vlastně nečekal. Další průlom je, že se může v lesích nechávat mrtvé dřevo, nemusí se prostě odvážet, tak to byly dvě hlavní věci, které se schválit podařilo, nicméně je tam řada věcí, které se schválit nepodařilo, které se týkají třeba druhové skladby lesů a hlavně delší lhůty pro zalesňování, to znamená tam byla taková ta představa, že není potřeba to okamžitě, když prostě tam něco vykácíme nebo ten les umře, tak není potřeba to okamžitě zalesnit, ale může se to nechat zalesnit v delším časovém odstupu, takže se může nechat vlastně prostor přirozeným procesům, to znamená náletům, ale to vyžaduje prodloužení té lhůty, kdy je tedy vlastně zalesněno, a to se zatím prosadit nepodařilo, a tady vlastně lidé, kterým o ten les jde, doufají, že to by mohl udělat až senát.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Daří se obnova našich lesů?

Prof. David STORCH, Ph.D., biolog:
No, po té katastrofě, nebo po té velké změně, ono mluvit o katastrofě, dneska se o katastrofě docela často mluví, ale je to vždycky trošku nebezpečné, protože pravda je, že ty lesy mají nějakou dynamiku a občas usychají a tak, takže se to úplně nedaří. Takhle bych to řekl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Možná ještě podotázka, pokud máme obnovit lesy, a pokud by měl být odolnější, jak jsou nyní, tak jak bychom měli postupovat?

Prof. David STORCH, Ph.D., biolog:
No v podstatě tak, jak jsem řekl, to znamená ideálně obnovovat to nějakou přirozenou druhou skladbou, a ne prostřednictvím výsadby monokultur ve školkách, to je vlastně ideální. V podstatě ta idea je nechat lesu čas na to, aby se rozrůznil, aby se přirozeně strukturoval jak druhově, tak věkově, a to, na to je nejlepší nechat mu volnou ruku. Jenže to naráží teď na tu podmínku zalesnit do dvou let. To, co se teď děje, a k tím se vracím k té původní otázce, že se vlastně relativně rychle zalesňuje, často zase zpátky smrky, protože prostě jiné sazenice nejsou k dispozici, a odhad je, že asi čtvrtina těch stromků stejně umře. Právě vlivem sucha, vlivem prostě podmínek, to znamená je to často práce, která přijde úplně vniveč. Vypadá to, že jsme v situaci, kdy tento způsob zalesňování moc nefunguje, a na ten druhý právě nemáme ty právní prostředky a doufáme, že je budeme mít.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslíte tedy, jinými slovy, že si les poradí sám lépe než my s ním? Sám se sebou tedy?

Prof. David STORCH, Ph.D., biolog:
No záleží, jaké se mu nastaví podmínky. A právě proto byl důležitý ten průlom v tom mysliveckém zákoně, protože dnes nálety vlastně nefungovaly. Tento způsob obnovy nefungoval prostě proto, že to zvěř vždycky sežrala. Zvěř má ráda pochopitelně ty mladé stromky, takže když to nebylo oploceno, ale zase oplocovat je strašně drahé, tak typicky, ten les, způsob obnovy, nefungoval. Jinak z hlediska zdravých lesů, to znamená heterogenních, jak druhově, tak věkově, je určitě lepší nechat to tomu spontánnímu zarůstání, ale to chce čas.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A co vlastně dopad, když tady hovoříme o přemnožené spárkaté zvěři, na zvěř, na zvířata?

Prof. David STORCH, Ph.D., biolog:
No myslíte to, že se bude střílet víc zvěř, znamená prostě, že ji bude méně, respektive bude ji méně tam, kde hrozilo, že bude tedy bránit té přirozené obnově.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslím spíše dopad vůbec všech těchto změn, o kterých hovoříme, boj s kůrovcovou kalamitou a dalšími problémy.

Prof. David STORCH, Ph.D., biolog:
To je docela složitá věc, protože ono hrozně záleží na tom, jaké lesy umřely a jaké budou ty nové. Pokud někde zahynuly husté smrkové monokultury, které sežral kůrovec, tak to z hlediska třeba té biologické rozmanitosti, která mě zajímá, není žádná velká škoda, prostě zanikly lesy velmi často v místech, kde vlastně, kam ten smrk ani nepatřil a kde třeba dřív byly pole. Mimochodem, to je docela zajímavá věc, že když o té tzv. katastrofě člověk mluví s místními lidmi, což já se snažím, když někam jedu, tak oni to často překvapivě nevnímají zas jako takovou katastrofu, protože často říkají, no, ono je to pravda, ty lesy uschly, kůrovec to sežral, ale ty lesy byly tam, kde děda měl pole, už těch smrků bylo stejně moc, takže velmi často to vnímají mnohem pozitivněji než jak to prezentují politici. To je taky docela zajímavá věc. A to, že jsme měli moc smrků, to celkem všichni věděli, to znamená, že ten smrk teď velkoplošně umírá, nemusíme vidět úplně jenom v těch nejčernějších barvách.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
V létě zachvátily brazilskou část Amazonie rozsáhlé požáry, podle vědců ale v největší zemi jižní Ameriky existuje oblast, kterou odlesňování ničí ještě víc a to je Cerrado, komplex, savana lesů, druhý největší biom, tvoří asi 30 % biologické rozmanitosti Brazílie. Změnilo se něco, pane profesore, od té mohutné vlny požárů?

Prof. David STORCH, Ph.D., biolog:
No, ono spíš se o tom méně mluví, ono možná těch požárů je trošku méně v závislosti na roční době, ale ta situace je tam pořád problematická. Vy jste zmínily ty Cerrado, tam je, to je známý příklad skutečně prakticky úplně zničeného biomu, protože to je, na rozdíl od Amazonského lesa prostředí velmi vhodné pro zemědělství, to znamená pěstuje se tam například, možná dokonce většina světové produkce sóji a mnoha dalších produktů, já právě mám kolegu, který tady u mě byl před 14 dny a který žije právě v oblasti Cerrado a ten říká, že tam vlastně na přírodu skoro nelze narazit. Nicméně říkal mi také zajímavé věci o tom, co se děje právě v té Amazonii, kromě teda jaksi, které jsou za těmi požáry a za tím kácením. A to mě vlastně docela překvapilo, že totiž problém není v nedostatečné ochraně toho lesa, existují poměrně, no silné, přinejmenším striktní zákony na ochranu Amazonského pralesa, které jsou v některých případech vymahatelné, a které by vlastně mohly fungovat tak, že ten prales je vlastně perfektně chráněn, ono Brazílie se vlastně chlubila tím, jak má skvělé zákony. Například, jeden z těch zákonů říká, že když má člověk prostě pozemek v Amazonském lese, tak 80 % lesa musí zůstat stát. Takže to by samo o sobě bylo úplně skvělé, ale problém je, se ukázal, že vymahatelné je to reálně jenom u bohatých velkých vlastník, kde je prostě kontrola nad tím, co je ten jejich pozemek a kde se dá přímo k němu jít a kontrolovat, co se děje. A ti si vlastně nemohou dovolit něco zničit, ale tam existuje obrovské množství malých vlastníků, které jsou v podstatě, jejichž pozemky jsou úplně ztraceny v džungli, a jsou úplně nedohledatelní. A vlastně se ukázalo, a tam si dělají nejen oni, co chtějí, ale dělají si tam zlatokopové co chtějí, různí prostě lidé, kteří to chtějí nějak vytěžit, využít, a vlastně se ukázala zvláštní taková věc, která je ovšem pro současnou situaci světa typická, že problém Amazonie je v tom, že je to pořád strašně velká divočina.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jinými slovy? Co máte na mysli?

Prof. David STORCH, Ph.D., biolog:
No divočina v tom smyslu, že si tam každý.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Asi ne jenom ve smyslu zákonů.

Prof. David STORCH, Ph.D., biolog:
No ne, v tom smyslu, že každý si tam přijde a dělá si tam co chce a není to vůbec vymahatelné, protože je to obrovské území, které mi říkal, ten kolega, že tam je národní park, který má velikost jako Portugalsko, a je tam pět rangerů, pět lidí, kteří to hlídají, to znamená vlastně, je to prostě obrovská oblast, která je pořád hrozně divoká, ale je tak divoká, že je divoká nejen z hlediska té přírody, ale v tomhle smyslu, bohužel, i z hlediska lidí. Je to prostě Divoký západ, a zajímavé je, že současný prezident Bolsonaro je sice kritizován za to, co tam chce všechno dělat, ale on zatím nedal žádné, neměnil vůbec zákony, vlastně neudělal žádné legislativní kroky pro to využívání. Ale pravda je, že on má takovou rétoriku, že ti malí vlastníci, a ti, co tam jsou, cítí, že prostě on na ně nepůjde, kdyby tam něco dělali, ale co se týče legislativního zaštítění, tak je to vlastně hrozně přísně chráněno, to znamená ta naděje, že by se, ta naděje nespočívá v tom, že by se udělaly nové zákony, ale v tom, že budou vyvinuté nějaké mechanismy, jak je vynucovat. Ale to v podstatě nejde právě proto, že je to obrovská divočina.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ve studiu je se mnou biolog, profesor David Storch. Moře na britskou pláž vyplavuje 60 let staré plastové hračky. Dovedeme žít bez plastu, pane profesore?

Prof. David STORCH, Ph.D., biolog:
To je dobrá otázka, na kterou nikdo nezná odpověď, já se domnívám, že už velmi těžko. A domnívám se, že s plasty je to trošku složitější. Dneska se mluví o těch plastech jako zase o nějaké ekologické katastrofě, budiž ovšem řečeno, že z hlediska takového toho jako ekologického sensu stricto, v tom úzkém pohledu, ty plasty zatím nezpůsobily nějaké úplně obrovské problémy ve smyslu vymírání druhů, samozřejmě, že jako je nepříjemná zpráva.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ale moc jim nepomáhají.

Prof. David STORCH, Ph.D., biolog:
Nepomáhají a je nepříjemná zpráva, když vidíme, že ve většině ryb a mořských organismů, prostě jejich těla jsou už složena z části z plastu, protože to moře je plastu plné, ale když se podíváme na hlavní příčiny třeba vymírání organismů, tak to rozhodně nejsou plasty ani jiné odpadky, je to intenzivní zemědělství, intenzivní lesnictví, takže je to trošku složitější věc, dobré je si uvědomit, že ty plasty jsou v mnoha ohledech vlastně dobré. Můj kolega a bývalý student Vojta Kotecký měl jednou takový sloupek, kde upozornil na to, že například kulečníkové koule dřív byly vyráběné výhradně ze slonoviny, a plasty prostě nahrazují ty přírodní produkty, díky kterým se, nebo kvůli kterým se exploatovala příroda, to znamená jsou to vlastně náhražky. Konec konců dneska mám, dříve byly okenice ze dřeva, dneska je můžeme mít z plastu, a to dřevo se tím jaksi šetří, to znamená plasty dneska používáme na spoustu věcí, na které bychom museli používat přírodní produkty, a to by mělo možná velkou cenu. To znamená z mého hlediska větší problém než to, že vyrábíme plasty a jsme na ně závislí, je prostě to, že se vyhazují. Že je nedokážeme účinně recyklovat, speciálně v rozvojových zemích se všechno vyhazuje, a tím pádem není divu, že máme potom v mořích ostrovy opravdu o velikosti opravdických ostrovů jenom z plastu, to znamená z mého hlediska problém není výroba a využívání plastů, ale naše neschopnost se jich zbavit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem, jeden obchodní řetězec začal místo papírových tašek opět zavádět igelitky, ty nové tašky nechává vyrábět v Německu, z vytříděného komunálního odpadu, jak o tom informovala nedávno Mladá fronta.

Prof. David STORCH, Ph.D., biolog:
Ano, to jsem slyšel.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Pojďme ještě k poslednímu tématu, aktivisté dosud nasbírali na 20 tisíc podpisů pod výzvu premiérovi, aby zastavil zneužívání volně žijících druhů zvířat v cirkuse. Zákon proti týrání zvířat, od ministerstva zemědělství, leží ve sněmovně, se zákazem drezúry zvířat nepočítá. Měl by?

Prof. David STORCH, Ph.D., biolog:
No, tohle je věc docela zajímavá. Já si myslím, že využívání zvířat v cirkuse je, rozhodně to není něco úplně protilidského, je to věc tradiční, nad kterou bychom neměli jenom jaksi, na kterou nemusíme jenom nadávat, protože je to určitý způsob vztahu člověka a zvířete, který tady byl už dlouho, na druhou stranu si myslím, že do 21. století to prostě nepatří. Dříve, náš vztah ke zvířatům se mění, a je to dobře. Dříve bylo úplně běžné vlastně to, co bychom dneska považovali za zjevné týrání zvířat, jedním z takových příkladů bylo, že dřív prostě občas se vyskytovali medvědáři, lidé, kteří měli medvěda, který měl vytrhané zuby, a s kterým prostě dělali nějaké kejkle, dneska bychom to považovali za týrané zvíře, dřív to bylo prostě považováno za zajímavost. A takových věcí je celá řada, ta cirkusová drezúra se toho týká, ta cirkusová drezúra nemusí být pro ta zvířata zvlášť stresující, to hrozně záleží na tom, jak se to přesně dělá, nicméně domnívám se opravdu, že jsme nějak pokročili, ten vztah se změnil, a dřív nebo později toho budeme muset nechat. Ne proto, že by to bylo odjakživa něco špatného, ale prostě žijeme v době, kdy už to vlastně není přípustné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Škoda, že nemůžeme udělat anketu mezi samotnými zvířaty. Ale tyto své pocity ukazují určitě a jinak, a umí to. Co ale se zvířaty, pane profesore, pokud by teda došlo k tomu zákazu, která už nyní jsou v cirkusech.

Prof. David STORCH, Ph.D., biolog:
No to je problém, to se musí, v podstatě je potřeba je nechat dožít, a dost často vlastně v těch cirkusech. Je dneska docela častá situace, že by se řeklo, tak dožijí v nějakých zoologických zahradách, ale zase zoologické zahrady nemají neomezené místo, zvlášť na zvířata, kterých už je hodně, takže je to složité, já si v podstatě myslím, že ta zvířata, která už tam jsou, by měla postupně dožít, třeba i za tu cenu, že budou ještě normálně fungovat, ale vlastně neměla by, postupně by to mělo tak jako odumřít spíše, než aby se to teď prudce zakázalo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Když jste řekl, že se mění náš vztah ke zvířatům, co považujete za takovou nejvýraznější změnu v tom našem přístupu? Mezi člověkem a zvířetem?

Prof. David STORCH, Ph.D., biolog:
Tak ono těch změn je celá řada, jde o to, ta hlavní změna souvisí s tím, o čem jsme tady mluvili, to znamená zánik tradičního zemědělství, když lidé žili na venkově mezi zvířaty, tak byli zvyklí je i využívat všemi způsoby, včetně toho, že bylo úplně normální to zvíře občas zabít, co je pro nás dneska něco nepřípustného, a je to, tím, že většina populace je městská, tak ta zvířata už jsou pro nás ti mazlíčci nebo něco, co vidíme z dálky, ale ne to, s čím přicházíme běžně do styku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Biolog David Storch a jeho názory. Děkuji Vám za ně. Mějte se hezky. Na slyšenou.

Prof. David STORCH, Ph.D., biolog:
Děkuji. Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zita Senková se těší na zítřejší vydání, mým hostem bude ekonom Lukáš Kovanda. Dobrý den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.