Přepis: Jak to vidí David Storch – 19. května 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Dnešním glosátorem je biolog, profesor David Storch. Já Vás vítám. Dobrý den.


David STORCH, profesor, biolog:
Dobrý den.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zeptám se například na to, co plyne z aktuální virové pandemie pro vztah člověka a zvířat. Nakolik se změní cestovní ruch. A jsou Afričané, vůči novému typu viru, odolnější než třeba Evropané? Přeji nerušený poslech. Svět obletěly fotografie tisíců plameňáků, kteří se poprvé v moderní historii objevili v takovém masivním počtu v okolí Bombeje, nejlidnatějšího města Indie, které patří mezi nejvíce smogem zasažené aglomerace světa. Lidé to prý připisují tomu, že pandemie koronaviru zklidnila provoz města, a tím i zmenšila ekologickou zátěž. Je možné, pane Storchu, že se tito ptáci, vzhledem k lepšímu klimatu, vracejí do míst, která musela kvůli znečištění a hluku opustit? Doufám, mimochodem, že to není něco podobného jako zprávy o delfínech a žirafách v Benátkách, což opravdu není pravda.


David STORCH, profesor, biolog:
Já si nemyslím, že v tomhle případě jde o změnu toho ovzduší, nepřipadá mi prostě, že by plameňáci byli nějak zvlášť citliví na smog, ale to zklidnění může hrát roli, a v mnoha územích, nebo právě mnoha i aglomeracích vidíme tento jev, že zvířata jaksi přicházejí do měst a do míst, kde předtím nebyla, protože tam byla spousta lidí. Ale já to nepovažuji za nějak úplně zásadní jev. Ono zvířata do měst nebo do blízkosti člověka, se dostávají už dlouho přirozeně, a vlastně to, že tam je teď menší tlak té lidské populace, tak jenom trošku posiluje tento trend, který je tady vždycky. Ono, já jsem viděla taky spoustu takových fotek, třeba jsem viděl, že v afrických národních parcích, které byly zavřené, tak tam jsou fotky, že lvi tam leží na silnici, jenže leží na silnici normálně, i bez jakéhokoliv koronaviru. To znamená některé ty jevy, které přičítáme právě tomu zklidnění situace, tak vlastně jsou docela přirozené, ale v tomhle případě klidně může jít o důsledek té menší lidské aktivity.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Hlavní otázka vlastně zní, jestli se nám opravdu nyní, po těch třech měsících, někdy i déle, opravdu lépe dýchá, zda výrazné omezení dopravy pohybu lidí po celém světě, v těch posledních týdnech, měsících, téměř vylidněná nádraží, náměstí, ulice, letištní haly a tak dále, jestli to všechno, vlastně to jsou ta protipandemická opatření, jestli to přispělo k lepšímu klimatu.


David STORCH, profesor, biolog:
K lepšímu klimatu určitě ne, klima je velkoškálový jev, ať už mluvíme o škálách prostorových nebo časových, ale rozhodně se lokálně vyčistil vzduch, to v každém případě. Já jenom právě jsem chtěl říct, že ten čistý vzduch samotný, většinou není to, co způsobí nějaké změny v přírodě, to pomůže spíš nám, lidem, a určitě se v těchto ohledech leccos zlepšilo, ale co se týče té přírody, tak si nemyslím, že to má nějaký efekt.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A nevidíte tedy ani nějaký dlouhodobější pozitivní dopad? Nebo můžeme něco tedy o těch změnách, je to jenom ten, že se vyčistil vzduch, jak říkáte, můžeme něco s určitostí říct?


David STORCH, profesor, biolog:
No ono zatím je to všechno příliš krátké, ty změny v přírodě jsou dlouhodobé, a to, co nastalo teď je krátkodobé. Víme třeba, že strašně poklesla letecká doprava, což určitě pomohlo i z hlediska třeba emisí oxidu uhličitého, ale na druhou stranu, letecká doprava dělá asi 3 % celkových emisí, to znamená jako je to asi zatím poměrně zanedbatelné. To znamená, já si nemyslím, že jsou nějaké jevy, které jsou pozorovatelné, a bylo by je lze jednoznačně přičíst k dobru těmto změnám.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ještě před několika měsíci si města jako Benátky, Dubrovník, Amsterodam, nebo třeba i Praha a Český Krumlov a další, stěžovali na hordy turistů. Benátky se chystaly zavést například od roku 2022 rezervační systém pobytu ve městě na laguně. K omezení počtu lidí nyní dochází z úplně jiného důvodu. Nyní města, regiony, státy, marně vyhlížejí turisty. Někteří dokonce chtějí lidem platit nebo připlácet za to, aby je navštívili. Jak koronavirus tato zkušenost, i ty restrikce, promění cestovní ruch z toho dlouhodobějšího hlediska?


David STORCH, profesor, biolog:
Z dlouhodobějšího hlediska těžko říct, protože strašně záleží na tom, jak se ta situace bude vyvíjet. Nicméně zase z hlediska přírody si myslím, že to může mít docela negativní vliv. Já jsem strávil první tři týdny epidemie, teda té evropské části, kdy to přišlo k nám, tak jsem strávil v Africe s kolegy, a my jsme vlastně se snažili vymyslet, v čem to může přírodě prospět, ale jak jsme byli v té Africe, tak tam jsme viděli spíše negativní následky toho. Totiž právě toho omezení turismu. Spousta národních parků v Africe funguje jenom díky turistům. Dokonce celé země jsou na tom založeny. V Tanzanii je turistický ruch vlastně nejdůležitější vůbec sektor tamní ekonomiky, a bez turistů, kteří by se tam jezdili dívat na zvířata, tak hrozí poměrně dost, že ty parky nebudou schopny vůbec zvládat svoji existenci, nebudou mít peníze na boj s pytláky, nebudou mít peníze na management, nebudou mít jaksi politickou váhu vůči lidem, kteří chtějí ty území využívat jinak, to znamená já se obávám tady, že mohou být docela velké problémy. Ty země to mimochodem vědí, takže i v té Africe, která jinak teď je opravdu taková uzavřená, oni říkají té nemoci, že to je prostě nemoc bílých lidí a tak, tak teď se začínají otvírat, už deklarují, že se otevřou zase turismu, protože vědí, že jsou na tom závislé. A já se skutečně obávám, že kdyby tohle trvalo déle, tak ty národní parky mohou mít velký problém.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A jak vidíte řekněme celkovou budoucnost toho cestovního ruchu, nejenom ty národní parky, protože ještě před rokem se třeba velmi vášnivě diskutovalo o odpovědném, udržitelném cestování, s ohledem na zájmy místních obyvatel, ostatně to bylo i cílem zavádění toho vstupného.


David STORCH, profesor, biolog:
No, tak já si myslím, že tenhle trend tady pořád bude, protože ten turismus je opravdu masový fenomén, a snaha nějak ho regulovat určitě je rozumná, speciálně v těch místech, která jste zmínila, ale jak dál se to bude vyvíjet nevím. Já si trošku myslím, že není vůbec vyloučeno, že v okamžiku, kdy ta pandemie pomine, tak se to navrátí do starých kolejí, s tím, že ta regulace tam nějaká bude, ale zase, myslím si, že strašně záleží na tom, jak dlouho to bude trvat. Pokud to pomine brzy, tak myslím, že ten návrat bude zase poměrně rychlý. Je možné, že lidi začnou trošičku víc váhat ohledně toho, jestli někam jet, jestli navštívit nějaké místo a tak, ale v okamžiku, kdy nebude hrozit pandemie a bude fungovat ta letecká doprava, která teda mimochodem možná docela dlouho úplně fungovat nebude, spoustu těch společností zkrachuje a tak dále, ale v okamžiku, kdy bude, tak se obávám, že se to klidně může vrátit do těch původních kolejí. Ale jak říkám, v některých ohledech to vlastně není špatně.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Říká biolog David Storch. Generální tajemník OSN podpořil vyšetření původu pandemie covidu-19, podle něj ale na to není nyní správná doba. Podle čínského prezidenta, ten okamžik zhodnotit postup v boj s pandemií nastane až tehdy, až bude šíření koronaviru pod kontrolou. Podobně se vyjádřil také šéf Světové zdravotnické organizace. Kdy je, podle Vás, Davide Storku, tedy ta vhodná doba zjistit o pandemii, o tom, odkud se vzala.


David STORCH, profesor, biolog:
No, já se upřímně řečeno domnívám, že to nikdy nezjistíme. Nezjistíme to proto, že teď je takové to hlavní vysvětlení, že se to vzalo na těch asijských trzích, konkrétně tedy ve Wu-chanu, protože tam se prodávají ta různá divoká zvířata, nejsou tam hygienické podmínky a mohlo se to přes nějakého mezihostitele typu luskouna, přenést z netopýrů, nicméně já se domnívám, mě to prostě přijde podezřelé, a to z tohoto důvodu.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A co Vám přijde podezřelé?


David STORCH, profesor, biolog:
Že by to bylo takhle. Maso z divokých zvířat se jí úplně všude na světě, a v celé jihovýchodní Asii se jí opravdu jako všechno možné, opice, hadi a tak dále. Částečně se to týká i Afriky, ale i třeba dalších oblastí. To znamená v obrovské části světa, speciálně v celé té jihovýchodní Asii, se tohle dělá, a ten virus unikne zrovna ve Wu-chanu, což je to jediné místo, kde existuje ústav, který se specificky zabývá právě těmito viry. To mě přijde, tahle pravděpodobnost, vlastně hrozně malá, že z celé Asie, kde všude se používá "abušmi", kde se pořád jí tohle, tak se to vyskytne právě tam, kde v tom jediném místě, kde se těmito viry zabývají. To znamená ta pravděpodobnost, že to uniklo, mě připadá veliká. Na druhou stranu, pokud to opravdu uniklo z laboratoře. Já si nemyslím, že to nějak záměrně zkonstruovali nebo něco takového, to mohl být prostý únik, a pokud to tak je, tak si myslím, že se to prostě nikdy nevyšetří. Protože kdyby se ukázalo, že to tak je, tak je to obrovský mezinárodní průšvih. To znamená já si myslím, že se ten zdroj toho původního nakažení vůbec nemáme šanci nikdy dozvědět.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dostane se třeba netopýr nyní do nemilosti? Protože už se objevily zprávy, že například v Peru pár lidí začalo vybíjet tento druh, jako viníky epidemie. Co by to vůbec mohlo znamenat pro tuto populaci, ostatně jaká je role netopýrů v ekosystému?


David STORCH, profesor, biolog:
No, jak říkáte, už se to děje, už jsou případy vybíjení netopýrů, u nás například ne, ale jinde ve světě to tak je, a je to složitá věc, protože pravda je, že zrovna tyhle koronaviry, několik těchto příbuzných koronaviru, včetně třeba SARSu, právě hostí ti netopýří populace. Netopýři jsou opravdu dobrými takovými inkubátory virů, protože jsou teplokrevní, žijí ve velkých koloniích a tak dál, to znamená netopýři jsou potenciálním zdrojem infekcí. Normálně to ovšem není problém, protože ti netopýři jsou od lidí velmi odděleni. A pochopitelně, k nějakému přenosu občas může dojít, ale jak říkám, já si spíš myslím, že k tomu dojde, pokud to začneme vlastně studovat, tak to riziko je větší než když ty netopýry necháme být. Nicméně pravda je, že jsou inkubátory těchto mikroorganismů, pokud chceme virům říkat mikroorganismus, ale je taky dobré si uvědomit, že zdaleka ne všichni netopýři, to znamená vybíjení netopýrů jako takových, je úplně nesmyslné, ono zrovna tyto koronaviry vlastně žijí jenom v jedné podskupině těch netopýrů, a jako vybíjení rozhodně nemá žádný smysl, ono vlastně ani se neví, které populace to hostí a tak dále, nicméně, takže já doufám, že to tak nebude pokračovat. Nicméně pravda je, že ten virus je z netopýra. To jsem tady nemínil vůbec nijak zpochybňovat, já jenom.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
To je zcela prokazatelné?


David STORCH, profesor, biolog:
Ano, to je zcela prokazatelné. Jenom, jak se z toho netopýra dostal na člověka, přesně nevíme, a domnívám se, že nikdy nebudeme vědět, já si jenom myslím, že prostě to, že ten jeden vědecký ústav je zrovna v tom místě, kde ta infekce vznikla. A tenhle vědecký ústav se zabýval těmi netopýřími viry velmi intenzivně, tak to mě prostě nabádá k nějaké ostražitosti vůči tomu běžnému narativu.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Která divoká zvířata jsou pro člověka, z hlediska virové nákazy, nejvíce nebezpečná?


David STORCH, profesor, biolog:
To se dá asi těžko říct. Ono je docela dobré si i uvědomit to, že spoustu takových těch klasických nemocí, jsme zase získali od domácích zvířat, a to díky tomu, že, dneska už to tak není, ale dříve lidé žili s těmi domácími zvířaty ve velmi těsném kontaktu. Typicky, v jedné chalupě, prostě jenom za nějakou zástěnou nebo jenom takovým plůtkem, žila domácí zvířata hned vedle té rodiny. To znamená ty přenosy mezi zvířaty a lidmi, k těm došlo i tedy přes domácí zvířata, a nemyslím si, že úplně se dá říct, která jsou nám nejvíc nebezpečná. Logicky je to tak, že ta blíže příbuzná jsou nám nebezpečnější, konec konců víme, že virus HIV je od velkých primátů, od šimpanzů, můžou to být prasata, ale zdrojem spousty nemocí jsou třeba hlodavci, kteří jsou nám také relativně příbuzní. To znamená, spíš jsou to teplokrevná zvířata, logicky, protože ty mikroorganismy jsou prostě zvyklé na tento ekologický režim. A spíš ta, která jsou nám bližší. Což není ten případ úplně netopýrů, ale zase ti netopýři těch nemocí mají poměrně hodně. Hodně a zvládají. Jejich imunitní systém to zvládá, ale tím pádem jaksi nebezpečným zdrojem určitě jsou.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslíte, že tato zkušenost, celosvětová, povede ke zvýšení hygienických podmínek na trzích, nejenom v Asii, ale vlastně kdekoli na světě?


David STORCH, profesor, biolog:
Zrovna tohle si myslím, že by mohlo fungovat, protože už i v té Číně byl vlastně zakázán obchod s tím masem divokých zvířat. Myslím si, že lidi si uvědomí, že tady to riziko se skrývá, byť, jak říkám, ta příčina tady mohla být trošičku jiná. Takže aspoň toto skýtá jakousi naději, stejně tak možná, jakási naděje by spočívala v tom, že se přestane tolik obchodovat s částmi zvířecích těl z medicinálních důvodů, to jsou zrovna šupiny luskounů. Luskouni teda jsou i asi používáni na maso, ale ty jejich šupiny, o nich se v Asii věří, že jsou léčivé, což je nesmysl. Je to něco podobného jako nosorožčí rohy, takže je možné, že tyto věci, jaksi obcování s divokými zvířaty se trošičku zmenší, protože si lidi uvědomí, že tam je nějaké riziko.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Vyplývá ještě něco, z té virové pandemie, pro vztah člověka a zvířat obecně? Do budoucnosti?


David STORCH, profesor, biolog:
No.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nebo co by to mohlo být?


David STORCH, profesor, biolog:
Těžko říct. Ono právě nejvíce se v této souvislosti mluví o tzv. buschmeatu, to znamená opravdu o tom využívání divokých zvířat. Ale já bych v tomto ohledu nebyl tak přísný na ty lidi, co to dělají. Konec konců, když u nás myslivec zastřelí srnu, tak je to taky buschmeat, a nevím, ono spíše dlouhodobě tento typ využívání přírody spíše polevuje. Prostě protože lidé využívají jiné zdroje. Ale nemyslím si, že je nějak nutné těm přírodnějším národům, když to takto řeknu, vyčítat to, že využívají zdroje z přírody, to konec konců lovci, sběrači, vždycky využívali. To znamená já si myslím spíš, že ten vztah člověka k zvířatům se mění dlouhodobě, a to velmi výrazně, před sto lety, před 200 lety, ten vztah byl mnohem takový drsnější. Prostě ta zvířata byla opravdu zdroj, a lidé s nimi, i u nás, zacházeli velmi tvrdě. Konec konců netopýři se přibíjeli na vrata, nezávisle na jakýchkoliv znalostech o jejich epidemiologickém riziku, to znamená spíš dlouhodobě ten vztah se překvapivě zlepšuje, a nemyslím si, že ta epidemie, ta pandemie, s tím může něco zásadně změnit.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstatuje biolog David Storch. Největší ohniska nákazy novým typem koronaviru se přesouvají, s pandemií nejvíce bojují nyní Spojené státy, Brazílie a Rusko. Naopak, na jihu Evropy, zdá se, nákaza slábne. V porovnání s evropskými zeměmi má africký kontinent pro mnohé až překvapivě nízký počet jak nakažených, tak i mrtvých. Světová zdravotnická organizace přitom predikovala, že se tam nakazí až čtvrt miliardy lidí. Když se dívám na aktuální data na webu Světové zdravotnické organizace, tak potvrzených v Africe je 61 tisíc případů. Jsou, pane Davide Storchu, Afričané odolnější vůči viru?


David STORCH, profesor, biolog:
Zase, jsme v podobné situaci jako u těch předchozích otázek. Na spoustu z těchto otázek se nedá zatím zodpovědět, protože ta doba je krátká. Nicméně tato situace nebo tento jev, je docela zvláštní. A já jsem si toho všiml už na začátku, respektive asi po těch 3-4 týdnech od začátku epidemie, všude se psalo o tom, jak ta Afrika, to je časovaná bomba, protože tam se to teprve rozjede. A mě to bylo divné, protože já když jsem byl v Africe, tak tam přišla ta epidemie v podstatě úplně stejnou dobu jako k nám, a i do jiných evropských zemí. No a teď jsem koukal na ty grafy, a říkal jsem si, to ale neodpovídá prostě, mají tam tu epidemii stejnou dobu, říkají, že to je časovaná bomba, ale vlastně roste to tam strašně pomalu. A teď se o tom začíná vážně mluvit, protože už vědí, už je vidět, že to není jenom zpoždění. Tam si lidé mysleli pořád, že to je tím, že to tam teprve přichází, ale třeba do Jihoafrické republiky, kde jsem zrovna pobýval, tak tam to přišlo v podstatě úplně ve stejnou dobu jako do České republiky. No a teď čím to je. Nikdo neví. Ale já si myslím, že je to skutečně tím, že ti lidé jsou zčásti odolnější, a je to zároveň tím, že je tam mnohem, ale opravdu výrazně mladší populace. To znamená lidé, kteří jsou potenciálně ohroženi, víme, že jsou to ty starší věkové kategorie, tak tam vůbec nejsou. My to můžeme dokonce shrnout do takového jako obecného vysvětlení. Prostě v Africe je běžné, že ti lidé dostanou během života spoustu nemocí, takže když už se dožijí nějakého věku, kdy by je ohrozil ten covid, tak v takovém okamžiku už prostě buď jsou mrtví a nebo jsou odolní. Ale je to zatím spekulace. Vlastně pořádně o tom nic nevíme. Jenom je překvapivé, že v Africe, kde ty hygienické podmínky na spoustě míst jsou určitě nesrovnatelně horší než v Evropě, tak to skutečně moc neroste. A tyto dvě věci, větší odolnost, protože právě tam ta hygienická situace vede k tomu, že jsou lidé mnohem víc imunizovaní, a zároveň to, že vlastně ti lidé umírají v mladším věku, tak jsou docela pravděpodobná vysvětlení.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Promítne se aktuální stav životního prostředí, teď se vracím do České republiky, na kterém se nějak podepsala pandemie, s trvajícím suchem? Protože to extrémní sucho, které předloni tvrdě postihlo českou krajinu, čekají odborníci, hydrologové, ale i zemědělci, letos, a už nyní vlastně trpí nedostatkem vody, v průměru 80 % území republiky.


David STORCH, profesor, biolog:
No, já nejsem si úplně jist, že tyto dvě věci se nějak protnou. Mohou se pochopitelně protnout nepřímo, ale to se pak týká jakýchkoliv dvou věcí v naší budoucnosti. Totiž přes ekonomickou krizi, pochopitelně. V okamžiku ekonomického propadu, tak může nastat situace, kdy nebudeme mít peníze na opatření proti suchu. Na druhou stranu, já si myslím, že by to tak nemuselo být, protože tohle jsou zrovna takové ty investice, na které stát docela jaksi slyší, a ty peníze vlastně je docela vhodné investovat, je to něco jako hladová zeď, prostě zaměstnají se na ta opatření lidi, a může se tím vlastně i ta ekonomická krize trošičku zmírnit. Takže myslím si, že to protnutí bude spíš přes tu ekonomiku. Jinak to sucho tady opravdu máme. Já vždycky mám tendenci o tom suchu říkat, že o něm nic nevíme, protože teď bylo nápadné, ten hrozně suchý duben, potom začlo trošku pršet v květnu, takže už to vypadalo, že by se to mohlo nějak vyrovnat, ale teď máme sucho zase, takže spíš ten rok vypadá na to, že bude suchý, ale to neznamená nutně, že příští roky budou suché. Já jsem zase, když se vracím k té Africe, kde jsem teď hodně pobýval, tak tam bylo sucho od roku, v jižní části Afriky, bylo sucho asi od roku 2014 do 2017, opravdu velké sucho, že třeba v době dešťů vůbec nepřišly deště. No ale teď je tam vlastně nadnormální vlhko. To znamená lze třeba očekávat, že to sucho bude trvat pět let, nebo deset let, ale samozřejmě, i to je dost a bude se s tím muset něco dělat. Jak se to promítne, jak se to střetne s pandemií, těžko říct. Kromě té ekonomické situace.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem, zemědělcům, právě kvůli karanténě, chybí tisíce lidí. Jak třeba řekl Hospodářským novinám ministr zemědělství, Toman, nově budou cílem takové úpravy, které vodu dokážou zadržet na delší dobu. Uspíší sucho třeba stavbu nových přehrad?


David STORCH, profesor, biolog:
Na tohle jsem sám velmi zvědav, protože o tom probíhá docela bouřlivá diskuse. Jsou lidé, kteří si myslí, že ty přehrady jsou jediné řešení, jak zadržovat vodu. Naopak, celkem aktivní jsou protivníci, kteří tvrdí, že ty přehrady nám pomohou když tak z hlediska pitné vody, ale rozhodně ne z hlediska toho zemědělského sucha. A tam je potřeba spíš tu vodu, spíš zajistit zasakování do půdy, to znamená zlepšovat kvalitu půdy, zmenšovat erozi, a tak dále. Já jsem pochopitelně spíš na této straně, protože si myslím, že z hlediska třeba ekologického, z hlediska fungování přírody, je určitě potřeba, aby ta voda byla v krajině. Nicméně, přehrady nějakou roli hrají, a myslím si, že tady bude ještě veliká diskuse. A možná mnoho let, protože na jednu stranu to vypadá, na první pohled, rozumně, ty přehrady, aspoň z hlediska zadržování pitné vody jaksi smysl mají. Na druhou stranu, v mnoha zemích, včetně třeba Spojených států, se posledních desítky let masově bourají přehrady, ničí, to znamená ten trend je spíš proti tomu. A sám jsem zvědav, jaké bude vyústění těchto debat.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Lze možná naznačit nebo spekulovat, do čeho ještě nějak efektivně investovat?


David STORCH, profesor, biolog:
No rozhodně si myslím, že ty věci, které stojí za to, souvisí právě s půdou. To znamená různá protierozní opatření, mluví se o tvorbě mokřadů, tam bych řekl, že to je trošku složitější, protože ty mokřady někdy můžou zvyšovat odpar, ale v podstatě nějaké rozlévání vody, nebo prostě způsoby, jak zasakovat tu vodu, a jak ji dostat hlavně do podzemních zdrojů, to jsou ta opatření, která opravdu mají smysl, ale z některých  hledisek jsou vlastně trošičku složitější než ta přehrada. Ta přehrada, to prostě postavíte tu hráz, a už se to zadržuje, zatímco takhle to chce budovat tzv. chytrou krajinu, jak o ní mluví můj kolega Petr Sklenička.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Tak to vidí biolog, profesor David Storch. Já Vám děkuji za Vaše postřehy a přeji hezký den. Na slyšenou.


David STORCH, profesor, biolog:
Taky děkuji. Na shledanou.


Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zítra budu hovořit s hudebníkem Jiřím Hlaváčem, například o přechylování ženských jmen nebo také o cestovatelské legendě, Miloslavu Stinglovi. Zita Senková přeje příjemný poslech Dvojky.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.