Přepis: Jak to vidí David Storch – 13. srpna 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den přeje Zita Senková. Dnešním glosátorem je prof. David Storch, biolog. Já vás vítám, dobrý den.

Prof. David STORCH, biolog
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
V centru pozornosti budou čtvrtohory vodní, dílo na Nilu i barevné ledovce. Nerušený poslech. Horké dny nezažívá jenom Česko, od začátku léta padají teplotní rekordy také za polárním kruhem. Sezóna požárů na Sibiři začala dříve a je ještě ničivější než loni. Za severním polárním kruhem rekordně taje mořský led, což ukázaly i satelitní snímky amerického vesmírného úřadu NASA, které porovnaly ty záběry letos v červenci a před 20 lety. Co, pane Storchu, vlastně přispívá k tání sněhu a ledu?

Prof. David STORCH, biolog
No je to nepochybně globální oteplování, které se jaksi projevuje čím dál víc. Vlastně to tání ledu, bych řekl, že je nejnápadnější globální projev právě globálního oteplování, protože jinak růst teplot sice tady je, ale není to něco, co bychom přímo mohli vidět, zatímco to tání ledovců je vidět. Já mám několik kolegů, kteří jezdí právě za polární kruh studovat arktickou biologii a tam to prostě můžou pozorovat na na vlastní oči. To znamená, to tání ledovců je opravdu něco nápadného. Ono je to trošičku složitější, ono někdy to může být tak, že tajou ledovce na okrajích, ale naopak ty centrální oblasti ledovců můžou narůstat, protože přibývají srážky, jak prostě ta voda víc koluje vlivem teploty a tak. Ale je to něco, co řadu lidí znepokojuje a řada lidí z toho naopak profituje, protože víme, že třeba ta Arktida, která byla celá zamrzlá, tak teď se otvírá vlastně novým typům explorací. To znamená, je to opravdu vlastně z hlediska těch globálních změn, bych řekl, vůbec nejnápadnější jev.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Čemu přičítat to, že se jeden ledovec v italských Alpách zbarvil narůžovo, což je vizuálně hezké, zajímavé, ale vědci v tom vidí varování?

Prof. David STORCH, biolog
Varování je to v tom smyslu, že to...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nebo je to nějaký signál?

Prof. David STORCH, biolog
No ano, přesně tak, že to indikuje nějaké změny stavu těch ledovců, to znamená třeba vlhkosti toho, kolik je na nich nějaké tekuté vody, případně třeba, jak se mění nějaký spad živin na tom ledovci. Nicméně tyhle ty řasy, ono jde spíš o sněžné řasy, na povrchu toho ledu je vlastně často sníh, tak to je fenomén, který můžeme vidět občas u i nás. Je to opravdu takové to růžové zbarvení sněhu, je to prostě určitý specifický typ řas, které ovšem vyžadují určité podmínky. A ty podmínky nastaly teď na těch ledovcích, kde to dřív nenastalo. To znamená, zase to indikuje to, že se něco mění. Na druhou stranu to, že ubývají i ty alpské ledovce, to je měřitelné mnoha přímějšími prostředky než prostřednictvím toho, že se zrovna zabarvil narůžovo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem rozsáhlá studie v odborném časopise Nature popsala, že právě z těch alpských ledovců v důsledku klimatických změn zmizela přibližně šestina ledu, a to pouze na přelomu milénia. V tomto směru jsou obzvláště postiženy švýcarské Alpy. Ty dopady jsou ale vlastně mnohem širší, třeba to ovlivňuje i vodní režim některých velkých evropských říčních toků, které jsou nebo mají původ v Alpách, mají své prameny.

Prof. David STORCH, biolog
Ano, ale já vlastně nevím detaily o tom režimu. Ono prostě když víc tají ty ledovce, tak samozřejmě té vody je víc, akorát že hrozí potom, že tedy nebude kde brát tu vodu. O tom se mluví, pokud vím, hlavně v souvislosti s těmi velkými himálajský ledovci, protože tady v Evropě je ta říční síť docela složitá, není zdaleka napájená jenom ledovci, těch ledovců není tolik. Ale ty vlastně jihoasijské velké řeky pramení prakticky všechny v Himálajích a ty prameny jsou právě syceny těmi obrovskými himalájskými ledovci. Takže tam, kdyby se změnil vodní režim zásadně, tak to postihne až miliardu, Indie má teď miliardu obyvatel a ty ostatní země taky, rozhodně sto miliony lidí. Takže řekl bych, že co se týče tání ledovců, těch horských, tak tohle je ta největší obava. Zatím to samozřejmě nijak se neprojevilo, protože ledovce tam pořád jsou a jak tají, tak té vody je hodně. Ale je to rozhodně podstatnější, než třeba že Kilimandžáru mizí ta ledová čepička, což mizí lidé a lidé toho litují, ale z hlediska života lidí to nemá žádný vliv. Ale ty himalájské ledovce, tam to může být velký problém.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Je důležité třeba předpovídat ten objem odtátého ledu s ohledem například na zásobování vodou?

Prof. David STORCH, biolog
No to je důležité a to lidi samozřejmě, ti hydrologové s tím zacházejí pochopitelně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jiné satelitní snímky před několika dny ukázaly, že se prý plní obří přehrada, kterou na jednom z přítoků Nilu nedaleko hranic se Súdánem staví Etiopie. Prý ale za to může jenom déšť, tak nevím, jak to je?

Prof. David STORCH, biolog
To já taky nevím, jak to je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vysvětlilo se to? Zatím asi ještě neznáme.

Prof. David STORCH, biolog
Myslím si, že ne. A kdo ví, jestli se to vůbec dá nějak...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Doložit?

Prof. David STORCH, biolog
Nějak doložit. Určitě tam prší, to znamená ta voda tam teče. Co přesně oni s tím dělají, jestli ji pouštějí, nebo jestli opravdu ji plní, to těžko říct. Ale tenhle ten případ je docela zajímavý a nejen zajímavý, ale i symptomatický, protože už teď docela často vidíme právě tuhle tu situaci, že někde některá země, nebo to nemusí být ani země, to může být uvnitř zemí, ale když jde o různé země, tak to je zvláště jaksi zapeklitý problém, že když některá země postaví přehradu, a tím vlastně zabrání vodě téct do nějaké jiné země. Ono pochopitelně na první pohled by se zdálo, že je to něco dočasného, to znamená, že vlastně dobře, tak chvilku zadrží vodu, ale potom pochopitelně ta voda z té přehrady dál plyne. Ale ve skutečnosti to tak být vůbec nemusí, protože ty přehrady jsou často budované za účelem zavlažování, to znamená, ta voda z té přehrady se může rozvést po okolí a vlastně potom ta voda v té řece, kam tedy má dotéct, není. A tady jde opravdu o zapeklitou situaci, protože to je přítok Nilu a je to tedy věc sporu mezi Etiopií, Súdánem a Egyptem, přičemž v Súdánu a Egyptu ten Nil je úplně zásadní, v podstatě veškeré obyvatelstvo je speciálně v tom Egyptě závislé na Nilu. To znamená, je to opravdu velmi citlivá věc. Je tam obrovské množství lidí, kteří tedy žijí vlastně z toho Nilu. A jak říkám, je to věc, s kterou se budeme setkávat pravděpodobně čím dál častěji, protože ta voda chybí. Je spoustu lidí, kteří potřebují tedy něco jíst a často ty populace jsou v nějaké aridní zóně a jediná možnost, jak je nasytit, je tedy umělé zavlažování. Ale umělé zavlažování znamená, že budeme z řek odebírat tu vodu, která by jinak dotekla jinam. Už jsme tady kdysi mluvili o tom, že existují dokonce řeky, které vůbec nedotečou do moře, protože jsou prostě rozvedené po krajině. A myslím si, že to je věc, která teď vypadá jako taková zvláštnost, ale ve skutečnosti je to docela typická věc a budeme se s tím setkávat čím dál častěji. A může to vést k mezinárodním sporům, klidně i k válkám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A vede to ke sporům mezi těmi třemi zeměmi, tedy Etiopií, Súdánem a Egyptem?

Prof. David STORCH, biolog
To už vedlo dávno, už když to začali budovat. Ale rozhodně zatím ty spory jsou na úrovni tedy nějakých ostrých jednání. Ale říkám, potenciálně si dokážu představit, že by to mohlo vést i k válkám. Války o vodu jsou něco v současném stavu velmi vysoké, vlastně nejvyšší zatím, co kdy byla, lidské populace a globálních změn, které mění ty vodní režimy, vlastně velmi pravděpodobné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jaká je vůbec, kdybychom zůstali ještě v tom africkém regionu, respektive na kontinentu, ta situace z hlediska vody, zásobování vodou, přístupu k pitné vodě?

Prof. David STORCH, biolog
No ono vždycky platí takové to jednoduché, že prostě ty aridní oblasti, to znamená třeba oblast afrického Sahelu nebo tedy samozřejmě přední východ a vůbec ta severní Afrika, tak ty jsou na tom hůř. Ale těžko se mluví o těch konkrétních věcech, protože ten vodní režim se mění velmi složitě. Jsou oblasti, které vyschly, a jsou oblasti, které dlouho naopak vlastně těžily z většího přísunu vody, z větších srážek. To byla právě ta oblast Sahelu, to znamená jižně od Sahary. Nevím, jak je to teď, ale dlouhou dobu vlastně se ozeleňoval ten Sahel. To znamená vlastně jediné, co se o tom dá říct úplně paušálně, je, že ty problémy jsou pochopitelně tím větší, čím je větší ta lidská populace, protože tam, i když naprší, tak jaksi ta populace se o ty zdroje nějak dělí. Ale jinak v Africe je to opravdu velmi různorodé a změní se to nejen v čase, ale i v prostoru. To znamená, já jsem tady, myslím, už taky někdy říkal, že Jižní Afrika měla velké období sucha, kdy se mluvilo o tom, že to sucho bude devastující a že prostě to je následek globálních změn. Ten vrchol byl někdy od roku 2014 do 2016 nebo 2017, ale to už zase se změnilo, teď už tam prší. A jinde zase neprší, takže je to opravdu velmi složitá situace, o které nejde jednoznačně říct, jak se bude vyvíjet. To, co o tom lze říct, je to, že čím větší hustota lidské populace, tak tím co tam bude horší, ať už se tam bude dít cokoliv.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak už jste se zmínil o Egyptě, tak tam vlastně v tom úzkém pásu podél Nilu žije 97 % z té stomilionové populace této severoafrické země.

Prof. David STORCH, biolog
Právě, právě. Tam na ten Nil je vlastně vázáno všechno obyvatelstvo Egypta, takže chápu, že cokoliv se děje na horním toku, je poměrně dost pálí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje biolog a ekolog prof. David Storch. Stav ekologické nouze vyhlásil Mauricius, jehož pláže ohrožuje ropná skvrna. Na konci července najela japonská nákladní loď na korálový útes kousek od pobřeží ostrova. Z proraženého trupu plavidla a palivové nádrže začalo unikat palivo. Podle odhadů je ho ve vodách více než 1000 tun. Odborníci hovoří o ekologické katastrofě. Čím je, pane Storchu, cenná tamní příroda?

Prof. David STORCH, biolog
Jde o ostrov Mauricius a každý ostrov, speciálně tropický ostrov, hostí typicky endemity, to znamená druhy, které se nevyskytují nikde jinde než právě na tom ostrově. Z toho hlediska právě tahle věc, únik ropné skvrny, je ekologickou katastrofou. Přesněji řečeno, já bych řekl, že únik každé velké ropné skvrny z tankeru je lokální ekologická katastrofa. Ale tady je to o to tíživější, že ten Mauricius stejně jako jiné tropické ostrovy je prostě biologicky cenný. Samozřejmě on je biologicky cenný hlavně ten ostrov samotný, který není tak ovlivněn tou ropou jako to moře. Ale stejně je to určitě varující a nikdo teď neví, jaké to bude mít následky. Nedá se vyloučit, že třeba i malé, protože právě ty mořské organismy, ty teda to samozřejmě postihne, ale ty populace se můžou vzpamatovat. A ty samotné endemické druhy Mauriciu, těch se to třeba netkne, ale to se všechno uvidí. V každém případě jako vzbuzuje to docela obavy právě proto, že ty tropické ostrovy jsou speciálně ekologicky biologicky cenné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dochází podle vás častěji k podobným incidentům, nebo je to spíš opravdu jednou za čas?

Prof. David STORCH, biolog
Já myslím, že ne, a dokonce bych řekl, že možná i méně často než v minulosti. Ono jich není zase tolik, takže statistika by se asi počítala těžko, byť nepochybuji o tom, že někdo to počítal. Ale nemyslím si, že by se četnost těch katastrof nějak zvyšovala. Ono zase zaprvé, samozřejmě na jednu stranu, těch lodí obecně je čím dál víc. Logicky. Na druhou stranu ta opatrnost v tomhle ohledu je docela velká, protože vždycky je to průšvih i pro tu společnost. Takže myslím si, že to je taková věc, která se občas bude stávat a občas způsobí škody, ale nemyslím si, že je to nějaký trend.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jsou změny, které kolem nás pozorujeme v životě, v přírodě, v životním prostředím, ať už jde možná také o ty výkyvy počasí, což je podle některých ale zcela normální, že to cyklus. Ale třeba odlesňování nebo vymírání druhů, jsou to projevy antropocénu?

Prof. David STORCH, biolog
Todle je věc, kterou zrovna u nás v Centru pro teoretická studia jsme se docela zabývali. A já k tomu antropocénu mám takový zajímavý... K tomu pojmu, konceptu antropocénu, to znamená k představě, že žijeme v období, které by se mělo jmenovat jinak, prostě mělo by se vyznačit nové geologické období, protože žijeme v době, kdy činnost lidstva má vlastně srovnatelný vliv jako normální běžné geologické procesy a geologické jevy. Tak k tomuhle tomu konceptu já mám takový zvláštní vztah, protože ze začátku... On je docela mladý, ten pojem vlastně vzniknul v roce 2000 teprv, na přelomu tisíciletí. A já jsem to vnímal vysloveně negativně ze začátku. Říkal jsem si, to je zase projev jaksi lidské zpupnosti, že si teď myslí, že teď opravdu tedy vládneme té přírodě a tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Odkdy, promiňte, tedy podle vás lidstvo jaksi ovlivňuje svou činností ten zemský ekosystém?

Prof. David STORCH, biolog
K tomu jsem chtěl právě dojít, protože my už jsme se učili, když jsme měli třeba přednášky o čtvrtohorní přírodě, že celý holocén se vyznačuje právě velkou rolí lidstva. To znamená, od konce poslední doby ledové před nějakými 12 000 lety už ten člověk má velký vliv. Takže kromě toho, že mně to přišlo jako zpupný pojem, tak jsem zároveň tvrdil, proč to vůbec používat, vždyť proto už máme ten pojem holocén, kdy ten člověk měl takhle obrovský vliv. Nicméně můj názor se v tomhle velmi změnil zásadně a teď se mně vlastně ten konceptu antropocénu líbí, protože jsem pochopil, že je to myšleno zaprvé trošku jinak a za druhé to umožňuje uvažovat úplně jinak o světě. Totiž ten pojem antropocén v sobě nemá to, že nějak lidstvo vládne zeměkouli, ani náhodou. Ten prostě v sobě zahrnuje to, že vliv člověka, většinou nechtěný je tak velký, že vlastně už neexistuje nějaká čistá příroda, že prostě činnost člověka je s dynamikou přírody strašně úzce svázaná, a právě klidně od toho začátku holocénu. To znamená, z mého hlediska nezáleží úplně na tom, kdy ten antropocén nastal. Ono to bylo nějaké kontinuální, lidé často začátek antropocénu kladou do, dejme tomu, 60. let minulého století, kdy došlo k takovému tomu velkému zrychlení. A bylo to zrychlení nejen technologické, ale obecně civilizační, které spolu neslo vlastně zrychlení úplně všech procesů. Právě vy jste zmínila o odlesňování, ale je to třeba produkce umělých hnojiv, které způsobily to, že dneska množství dusíku a fosforu v biosféře je zřejmě úplně bezprecedentní. Spoustu takových, prudký růst populace, prudký růst zemědělské půdy a tak dále. K tomu všemu docházelo postupně, ale v těch 60. letech 20. století vůbec nejvíc. To znamená, někteří lidé ten začátek kladou tam, jiní říkají, že bychom ho měli klást už do doby průmyslové revoluce, nebo třeba do začátku novověku, nebo třeba do začátku zemědělství, to znamená neolitické revoluce. Z mého hlediska to je jedno, ale jde o to, že čím dál výrazněji dynamiku globálního ekosystému ovlivňuje člověk.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Někteří uvádějí třeba jako start antropocénu zdokonalení parního stroje v roce 1784.

Prof. David STORCH, biolog
Přesně tak, to je ta průmyslové revoluce. A je to podle mě stejně dobrý start nebo začátek antropocénu jako všechny ostatní. Takže já si myslím, že ani nepotřebujeme vědět, kdy to začalo. Bylo to postupné, bylo tam několik takových přelomových období. První bylo, když člověk vybil, z velké části přispěl k vymření megafauny na konci pleistocénu, to znamená ještě před začátkem vlastně holocénu. Tím změnil ekologické fungování vlastně zemského povrchu v docela velké míře. Potom, jak jsem říkal, to zemědělství, potom, dejme tomu, novověk. Novověk, proč začátek novověku? Protože objevení Ameriky vedlo vlastně k šíření organismů, k obrovské vlně šíření nepůvodních druhů na povrchu, která pokračuje dosud. A pak máme tu průmyslovou revoluci, anebo to velké zrychlení v 60. letech. Je to jedno, ale rozhodně žijeme v době, kdy už nemůžeme, když mluvíme o přírodě, tak nemůžeme pominout vliv člověka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mohli bychom to nazvat také nejmladší doba čtvrtohor? Vlastně protože když jste řekl, pleistocén, holocén, antropocén, takže starší, mladší doba a nejmladší? To bude i další? Jaká bude?

Prof. David STORCH, biolog
To by tak mohlo být, ale ono mimochodem to je docela zajímavá věc, že i ten holocén byl pro geology docela obtížný koncept, který dlouho nechtěli přijmout, protože jim přišel příliš vlastně krátký a z toho geologického hlediska nevýznamný. Taky si uvědomme, že čtvrtohory trvají nějaké 2,5 miliony let a ten holocén trvá těch 10 000 nebo 12 000 let, to znamená, je to úplně maličké období. A samozřejmě z geologického hlediska pro spoustu geologů ten pojem antropocénu je úplně nesmyslný, protože pokud to začalo před nějakými 50, a i kdyby to začalo před 500 lety, tak z geologického hlediska je to úplně zanedbatelné a vlastně o tom nejde vůbec nic říct. Takže já si myslím, že vůbec nejde o to, jestli geologicky žijeme v antropocénu. Ten pojem antropocén daleko přesahuje geologii a je podstatný v nejrůznějších oborech, včetně tedy v mém oboru, v ekologii. Ale k tomu pojmu se dneska vztahují umělci. A my jsme teď dokonce sestavili nějakou knížku právě v CTS o tom, takovou mezioborovou, to znamená, nejrůznější obory se k tomu vztahují. A my se domníváme u nás teda na tom pracovišti, Centru pro teoretická studia, že vlastně ten antropocén lze vnímat nejen negativně, jako že teď opravdu ten člověk teda tu přírodu ničí v bezprecedentním rozsahu, ale spíš pozitivně, to znamená v tom uvědomění si, že tady nejde o nějakou přírodu a proti tomu člověk, přírodu, která je čistá, taková jako dokonalá, a člověk do ní negativně zasahuje. Ale jde o to právě si uvědomit, že ten člověk s tou přírodou je spřažen už strašlivě dlouho. A ty efekty nejsou nutně negativní, není to ničení přírody. Je to prostě přetváření světa, změna světa, na které se podílí jak člověk, tak vlastně všechny ty ostatní činitelé.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A uvědomujeme si, pane Storchu, právě ten vztah člověka, přírody a také fakt, jak jste řekl, že vlastně člověk je příčinou tedy těch možná ekologických katastrof, globálního oteplování, že má zásadní vliv na prostředí, ve kterém žijeme?

Prof. David STORCH, biolog
No tohle uvědomění právě je to centrální uvědomí antropocénu, přičemž diskuze může jít o tom, jestli opravdu už je to srovnatelné s těmi geologickými činiteli. Jestli třeba to, co se dělo, ty obrovské změny, které se děly v poslední době ledové, nebyly větší, a jestli si ten obrovský vliv namlouváme jenom proto, že během holocénu se toho moc nedělo, takže teďko to, co se děje a je to vinou člověka, tak bereme, že to je strašně důležité. Ale to je jedno. Jde o to, že jsme si uvědomili, že lidstvo má ten vliv, ale vůbec ho nemá v rukách, neřídí ho, člověk není vládcem přírody, tomu větru a dešti neporučíme. Ale můžeme to nějak ovlivňovat. A tohle uvědomění, myslím, že je obecné. To myslím, že tohle uvědomění tady je nezávisle na tom, jestli tomu říkáme antropocén, nebo ne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
No a vlastně nezasahuje člověk tím, co dělá, jak mění třeba toky řek a podobně, v podstatě že jaksi, jak jste říkal neporučí větru, dešti, že už se tak děje? Svým způsobem.

Prof. David STORCH, biolog
On mu neporučí, on to bude ovlivňovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ale ten vliv je velmi výrazný.

Prof. David STORCH, biolog
Ano, ten vliv je velmi výrazný, ale jde o to, že prostě spustili jsme tady jako lidstvo něco, Václav Havel tomu říkal samopohyb, prostě něco se děje, je to naším přičiněním, ale nemáme to pod kontrolou vlastně. Koneckonců ten příklad s tou přehradou byl jeden z mnoha aspektů tedy antropocénu. Ano, člověk mění toky řek, ale způsobuje tím spoustu druhotných následků, které vlastně nemá pod kontrolou. A to uvědomění si, že žijeme v antropocénu, v sobě taky má uvědomění si toho, že my jako vlastně s tím nemůžeme na jednu stranu přestat, ale můžeme to měnit, můžeme zasahovat různým způsobem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ve prospěch životního prostředí?

Prof. David STORCH, biolog
Třeba, třeba. Jde o to, že ekologie nebo environmentalismus, dejme tomu, od 60. let 20. století nebo v celém tom 20. století měl takovou zásadní představu, když to trošku zkarikuji, že je tady ta příroda, která je nějak harmonická, vyladěná perfektně, a do toho zasahuje čím dál víc člověk. Ale teďko v souvislosti s antropocénem si uvědomujeme, že tahle příroda byla vlastně příliš zjednodušená, že to není jakože je nějak tahle představa, že to není tak, že je tady nějaký systém přírody a proti tomu lidé, ale že je to prostě provázané, že se ty věci vzájemně ovlivňují už strašně dlouho, a tudíž nejde o to člověka od té přírody jako odtrhnout, ty jeho zásahy, ale spíš ty zásahy promýšlet a směrovat. Nejde jim zamezit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vědci zveřejnili studii o tom, že zdraví člověka souvisí se zdravím, jak domácích, tak i divokých zvířat. Podle studie až 60 % infekčních nemocí pochází právě od zvířat. Ebola, nemoc šílených krav, AIDS a další. Protože zvířata žijí v nemocném životním prostředí, takže vlastně abychom byli zdraví i my, tak bychom měli žít také ve zdravém životním prostředí stejně jako zvířata.

Prof. David STORCH, biolog
Já jsem nějak neporozuměl, v čem ta studie je přelomová. Ono to, že lidi mají nemoci od zvířat, to celkem epidemiologové nebo ti, co se zabývají nemocemi, vědí. Ale takhle tomu bylo vždycky. I ty běžné takové nemoci, o tom jsou zase jiné studie, vznikly z úzkého vztahu třeba k domácím zvířatům, že lidi chovali domácí zvířata vlastně u sebe doma a tak dál. To znamená, tohle není něco, co by tady bylo nově. A já se domnívám, že to není ani něco, co by se nějak výrazně měnilo. Lidí je čím dál víc, ale to neznamená, že jsou čím dál v nějakém kontaktu s nějakými nemocnými zvířaty.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje biolog prof. David Storch. Děkuji za váš čas, za vaše názory a přeji vám hezký den. Na slyšenou.

Prof. David STORCH, biolog
Děkuji, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zítřejším hostem bude politolog Jan Kubáček. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky přeje Zita Senková. Nenechte si ujít naše další vysílání. Hezký den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media. Texty neprocházejí korekturou.