Přepis: Jak to vidí David Mareček – 20. března

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnešním hostem je David Mareček, generální ředitel České filharmonie, dobrý den.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
O čem bude dnešní rozhovor? O svobodě slova, barbarském ničení památek i o novodobých fenoménech, ke kterým například autogramy již nepatří. Dobrý poslech. Švédský kreslíř Lars Vilks převzal v Kodani cenu za obhajobu svobody slova. Udělila mu ji Dánská společnost pro svobodný tisk. Umělec byl jedním z organizátorů kodaňské debaty, která se před měsícem stala terčem atentátů radikálního islamisty. Čím je pro vás, pane Marečku, svoboda slova? S čím si ji spojujete nebo jak ji možná i sám pro sebe definujete?

Čtěte také

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Ona svoboda slova je teď hojně skloňovaným pojmem. Já myslím, že ji definuji tak jako většina lidí velmi jednoduše, že svoboda slova je možnost vyjadřovat se podle svého vědomí a svědomí, aniž by za to člověk byl jakkoliv stíhán. Nebo pronásledován. Vlastně něco, o co jsme usilovali právě v tom roce 1989 například, ale zároveň svoboda slova a to už je můj názor osobní, by měla být spojena, myslím si, s určitou formou vyjádření, to znamená, že jedna věc je obsah a druhá věc je forma, jakou ten obsah sdělujeme. A tam samozřejmě Lars Vilks je autorem také karikatur Mohameda a s tím už mám problém, protože si nemyslím, že je nutné, když něco vyjadřujeme, tak urážet něčí náboženské přesvědčení nebo urážet druhého člověka, aby mě posluchači špatně nepochopili, tím samozřejmě v nejmenším neobhajuji přístup extremistů nebo islámských teroristů, to je samozřejmě naprosto nepřijatelné a šílené, ten způsob, jakým oni reagují, ale myslím si, že zkrátka ta svoboda slova by vždycky měla mít svoji určitou důstojnou formu a že to patří k tomu svobodnému vyjadřování. Mělo by patřit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na té karikatuře kreslíře ze Švédska je Prorok Mohamed zobrazen s tělem psa. Kde jsou, podle vás, pane Marečku, hranice toho, co je a co už není vhodné?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Tak hranice jsou relativní. Záleží asi na situaci, v jaké se člověk vyjadřuje, záleží na co třeba tím svým vyjádřením reaguje. Dalo by se říct na hrubý pytel hrubá záplata, i když já si myslím, že to tak úplně nepatří nebo nemá mít, že člověk se nikdy nemá nechat strhnout úplně k extrémní reakci, ale ta hranice je to klišé, ale já to za klišé nepovažuji, říká se, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Myslím si, že opravdu tam někde by ta hranice měla být. To znamená, vyjádřit to, co si myslím, ale zároveň tím neomezit nebo neohrozit toho druhého.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Papež František, ten například vnímá svobodu slova jako jedno ze základních lidských práv, ovšem svoboda podle něj neopravňuje člověka urážet či zesměšňovat víru. Možná jste už i odpověděl částečně na tuto otázku, jak to vidíte vy?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Vidím to úplně stejně, vlastně naprosto s tímhle vyjádřením souhlasím, protože ať už víra nebo jakékoliv jiné přesvědčení, které je tomu člověku vlastní, tak by se zesměšňovat nemělo. Na druhé straně člověk, který tomu oponuje, tak by měl mít právo ten názor vyjádřit a stát si za ním a ani on by neměl být žádným způsobem pronásledován.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak mě napadá, že vlastně tuto debatu odstartovali karikatury. Je možná hudba svobodnější než slovo?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
To je svobodnější než slovo. Záleží nebo záleželo v minulosti na šikovnosti a inteligenci cenzorů a ti málokdy byli tak chytří, že by přišli na to, co skladatelé mohli do hudby ukrýt, protože tam, pokud vyloženě ten skladatel necitoval nějakou notoricky známou píseň, která třeba byla zakázaná, tak jinak mohl do hudby, pokud nebyla spojena se slovy, v tu chvíli, tak mohl ukrýt skutečně ledacos a například Dmitrij Šostakovič, který mnohokrát byl pronásledovaný v Sovětském svazu, tak dokázal i přes ty zákazy se vlastně vypořádat s tím, že se nikdy nezpronevěřil svému svědomí a i hudbu, kterou třeba na příkaz těch cenzorů zjednodušil, tak ji stále psal jako velmi hodnotnou a je pravda, jak jsem říkal na začátku, že do té hudby se toho dá schovat a na druhé straně i říci mnohem více, než do slov, která jsou tak polopatě, tak polopatě jim je rozumět.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jestli občas nějakou skladbu posloucháme v uvozovkách mezi řádky tak, jak hovoříme o tom, že čteme mezi řádky?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Můžeme poslouchat skladbu mezi řádky, ono to má pak i svoje nebezpečí, protože máme tendenci nebo můžeme mít tendenci si ji vykládat jinak než byla napsaná. To koneckonců bylo nebo bývá i občas případ divadla. Je to samozřejmě hlavně v totalitních režimech nebo v prostředí, kde není svoboda slova, ale pamatuji si, že i Jan Werich mluvil o tom, že se občas stávalo, že lidé to, co říkal na těch slavných forbínách mezi střídáním obrazů hry, takže si to dokázali vyložit i jinak, než to bylo myšleno a toto byla slova, takže v hudbě ta licence posluchačská může být ještě větší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Řádění extremistů z organizace Islámský stát mnozí srovnávají s pálením knih, kterou se dopouštěli nacisté. Jak se vy, pane Marečku, díváte na počínání radikálů? Oč jim vlastně jde?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Já nevím, oč jim jde. Je to čistá hrůza, protože ničit památky, které tady byly stovky tisíce let a v mžiku se změní v prach, tak na to nemám omluvu ani vysvětlení. Na druhé straně se není čemu divit, protože tihle radikálové se vyznačují tím, že neustále vyjadřují absolutní neúctu k lidskému životu a stejně tak přirozeně budou vyjadřovat neúctu ke kultuře, která byla těmi lidmi vytvořena. Je to jedna z nejdůležitější, jeden z nejdůležitějších projevů toho lidství, ale mně se to zároveň nechc příliš komentovat, protože je to jeden z jejích cílů, aby se o tom mluvilo, aby svět byl šokován, aby v hrůze na to se díval. Myslím si, že si to nezaslouží. Nejsem kvalifikovaný k tomu, abych tady provedl nějaký politický nebo politicko-vojenský rozbor toho, co by měly mocnosti udělat, jak by měly zakročit. Já si myslím, že tané služby těch velkých mocností světových pracují dostatečně dobře a že určitě se něco stane, že to takhle nenechají, ale jak říkám, myslím si, že to je pozornost, kterou si nezaslouží. Zaslouží si to, aby neexistovali jakýmkoliv způsobem se to podaří zařídit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Počet Britů, kteří navštívili místní muzea či Národní galerii, klesl za posledních dvacet let o rovnou pětinu. Cizinců tam naopak chodí stále víc a víc. Takže média v Británii si kladou otázku, zda Britové vůbec dovedou ocenit, jaké skvosty mají, nejen v Londýně, navíc do Národní galerie je vstup zadarmo. Co by za tím mohlo být, pane Marečku, je to pokles o výtvarné umění nebo neatraktivní nabídka, zlý marketing?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
To nevím, protože těžko říct, protože statistika je vždycky trošku ošidná věc, i když je velmi užitečná. Mohlo by to být tak, že v místech, kde se vystavuje stále to stejné, takže už to zkrátka všichni viděli, takže tam těch lidí chodí méně, ale nechtěl bych to tím zlehčit. Pochopitelně muzea stejně jako galerie a jako jakákoliv jiná kultura se dostává do ostré konkurence s tím virtuálním počítačovým světem, který dává velké možnosti i poznání, nechci ho jen zatracovat, protože spoustu věcí si dnes můžete najít. Můžete si prohlédnout fotky, můžete si prohlédnout popisy a jiná věc je, že vidět tu věc naživo, je zážitek sám o sobě, tak jako živý koncert, živé divadelní představení, tak stejně tak obraz nebo socha naživo, vypadají úplně jinak než sebelepší reprodukce, ale jak říkám, netroufnu si o tom spekulovat, může to být skutečně tady ta technická konkurence, ale může to být i přirozená nějaká vlna, která se zase přelije a třeba se ten počet Britů vůči počtu cizinců zase z jejich pohledu tedy narovná, i když nám to vadit nemusí, protože my jsme právě ti cizinci, kteří tam chodí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
My stojíme tu frontu. Můžeme to vzít ale i z opačného konce, jak složité je přilákat diváka, posluchače, ať už je to galerie nebo koncertní síň, divadlo.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Je to složité, ale vždycky to bylo složité a já jsem v tomhle směru optimista, možná až přílišný, takže se domnívám, že když chceme přilákat diváka nebo posluchače, takže to vždycky jde, že stačí jen najít ten správný způsob a ten správný způsob to je alchymie, lidé, kteří pracují v oborech jako jsou právě divadla, muzea nebo koncertní síně celý život, tak říkají, že na to nikdy nepřišli a já věřím, že to je pravda, protože dá se přilákat návštěvník vhodnou dramaturgií, to znamená, když na koncertě uvedete skladbu od Dvořáka nebo Gerschwina nebo od Čajkovského, tak budete mít vyprodáno, když uvedete nějakou notoricky známou divadelní hru, pokud možno ještě komedii viz Sluha dvou pánů v pražském Národním divadle s Miroslavem Donutilem nebo když přivezete obraz nebo expozici nějakého známého malíře, který je všeobecně známý, tak to dokážete, ale daleko větší výzva a zajímavější je, myslím, vytvářet si ty hvězdy samy v tomhle směru dělalo a dělá stále výbornou práci třeba Městské divadlo v Brně, které v těch muzikálových především představeních dokázalo vychovat nového herce nebo herečku vy tvořit z ní anebo z něho hvězdu a takhle by to mělo být, protože ta známost je velmi relativní. Někdo, kdo je třeba velká hvězda v Rakousku, tak nemusí být vůbec známý v České republice a naopak a často to nehovoří o kvalitě. Myslím si, že je věcí managementu tu kvalitu vyhledat a potom ji správně zabalit, aby si našla své posluchače. To by měla být naše práce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nedávno ostatně se rozpoutala debata kolem slov ministra kultury pana Hermana, podle kterého by národní divadlo mělo ukazovat lidem klasiku, kultivovanost a nemělo by být experimentální scénou. Jaký je váš na to názor? Podle jakého klíče sestavovat repertoár, možná konkrétně na první scéně.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Já nevím, jestli bych měl hovořit o tom, jak má právě první scéna sestavovat repertoár, ale řekl bych, že to nejdůležitější v případě jakékoliv první scény nebo první galerie nebo prvního orchestru, je to, vytvořit mezi návštěvníkem a tou institucí určitou důvěru, která pramení z jistoty. To znamená, že vy máte jistotu, že když do toho divadla nebo do toho sálu přijdete, takže uvidíte představení nebo koncert nebo výstavu na určité úrovni nebo v určité formě. A to, jestli je to úplně klasická věc nebo jestli je to i docela experimentální věc, na tom myslím zase tak moc nezáleží.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jde o tu úroveň v první řadě o kvalitu?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Myslím si, že jde v první řadě o tu kvalitu. To pochopitelně může být také zavádějící, protože to, co jednomu návštěvníkovi připadá velmi kvalitní, tak pro druhého už může být za hranicí toho, co by chtěl třeba konkrétně v tom Národním divadle vidět. Ale koneckonců i vytváření prostoru pro diskusi, je jedním z úkolů umění a občas i kontroverze je jedním z úkolů umění, ale taková jistota v tom, že první scéna nebo první galerie uvádí něco, co je nesporně kvalitní, tak ta si myslím, že by být měla, ale to, že by tam nepatřil experiment, to si nemyslím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak mě napadá, pane řediteli, jestli uvidíme, uslyšíme v Rudolfinu nejen Dvořáka, ale třeba i Kuře melancholik, vy to vysvětlíte.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Ano, uslyšíte nebo ti, kteří přijdou uslyší i Kuře melancholika, protože filharmonie vypsala v minulém roce skladatelskou soutěž pro mladé autory do 35 let a v této soutěži zvítězil Jan Ryand Dřízal, mladý český skladatel, který vytvořil skladbu právě s tímto názvem Kuře melancholik a myslím si, že to je jeden z příkladů, jak se dá soudobá hudba uvádět, to znamená, vedle klasických děl, protože v tom stejném večeru zazní třeba ještě Beethovenova Pátá symfonie osudová, která je velmi známá. Ale zároveň se dá jít ještě dál, kdy v jiném programu zase filharmonie uvádí úplně moderní věci, to znamená Ligetiho, Lutoslavského a další autory. Ale je to večer, který je zkrátka zaměřený na moderní hudbu a posluchač už tam s tím záměrem nebo s tím vědomím kráčí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já jenom dodám to, co jsem vyčetla, že jde o příběh s tragickým koncem, o týraném chlapci, sirotkovi, který najde spřízněnou duši v odstrčeném kuřeti. Tolik jen k té skladbě, o které jsme hovořili. Mimochodem ta soutěž, kterou vyhrál, vlastně Jan Ryant Dřízal, jak se prezentovali mladí autoři do 35 let, jaká je ta nová generace?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Zdá se, že je velmi dobrá, protože jednak byla dobrá úroveň těch přihlášených skladeb a také jich bylo hodně a bylo jich hodně kvalitních, což konstatovala odborná porota, která ta díla posuzovala a máme i zpětnou vazbu od těch samotných skladatelů, že byli velmi rádi, že takovou příležitost dostali, protože kromě té vítězné skladby budou provedeny ještě další dvě, sice ne na koncertě, ale jen v rámci zkoušky, nicméně i to v rámci zkoušky by se dalo říct bez jenom, protože autoři budou mít možnost slyšet to svoje dílo živě provedené, což je vždycky u skladatelů problém, protože ta počítačová syntetická verze, která se dá vytvořit, tak samozřejmě nikdy nedá takový obrázek jako to živé provedení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Lze hovořit o rukopisu mladých tvůrců? Jaký je?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Určitě, protože já to nemohu posoudit, protože jsem všechna ta díla neviděl, ale řekl bych, že současní mladí tvůrci jsou dostatečně individuální, to znamená, že nepodlehli nějakému kosmopolitnímu proudu všeobjímajícímu, ale že jsou hodně sví a že se na jedné straně nebojí vyjádřit názor, ale že píší stále ještě hudbu. To znamená něco, co má smysl nejen vytvořit, ale co budou návštěvníci i rádi poslouchat a to je asi největší naděje do budoucna.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná dalším příkladem, jak přitáhnout tu pozornost, když jsme hovořili o situaci britských galerií a muzeí, tak je Poeziomat na pražském náměstí Míru. Díky němu teď mohou kolemjdoucí vlastně poslouchat autorsky načtené básně. Nahrávky poskytl Český rozhlas Vltava. Jak se vám pane Marečku zamlouvá tento projekt?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Ten se mi zamlouvá moc. Na něm je spousta dobrých příkladů, jak se dá ovlivňovat veřejný prostor. Měl bych říct, že to je jeden z nápadů Ondřeje Kobzy, to je ten muž, který začal s piány v ulicích a tohle potom přišly šachové stolky a tohle je další projekt.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to vlastně kovová roura.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Ano, je to kovová roura, ano, ale je to takový co slouží Jubox zadarmo, ze které tedy se linou básně a na ně mimo jiné sympatické i to, že byla financována pomocí takzvaného krautfandingu, to znamená to, že veřejnost přes nějaký internetový portál posílá peníze po malých částkách a už tím vlastně dává najevo, že on ten projekt má zájem, že to není nějaký nápad šíleného jednotlivce, který si to buď zaplatil ze svého nebo z dotace nebo od sponzora, přitom ten Poeziomat není úplně levný. Stojí to asi 200 tisíc korun to zařízení. Jak říkám, je to vynikající příklad kultivace veřejného prostoru, protože máme tendenci si stěžovat na to, že nás obklopuje většinou reklama, komerce, věci, které nechceme, nechceme se na něj ani koukat ani poslouchat a tady najednou stojí skupina lidí, protože pan Kobza v tom samozřejmě nebyl sám a je to skupina lidí, která vytvoří něco, co v tom veřejném prostoru působí, ale působí to hezky, protože poezie je věc, kterou si chcete poslechnout, ne třeba každý den, ale navíc ještě v tom prostředí na tom náměstí Míru, kde ten poeziomat byl umístěn, tak to k tomu svádí, protože to je místo poměrně frekventované, ale zároveň relativně klidné v tom konkrétním prostoru, kde ten poeziomat je, takže si umím představit, že tam lidé rádi, když budou čekat na tramvaj nebo když budou mít možnost se na chvíli zastavit, takže si rádi poslechnou nějakou báseň načtenou, tedy jejím autorem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Britský deník Independent si nedávno posteskl, že po gramofonové desce a videokazetě se odebral na smetiště dějin i starý dobrý autogram. Lid se dnes raději se svým idolem vyfotí mobilem, čímž vzniká takzvaný fotografický autoportrét selfie. U některých je to možná až obscese, pak to končí na sociálních sítích. Co vy si o tom myslíte?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Já mám k tomu používání mobilu vůbec hodně negativní vztah, který bych mohl začít u minulého pořadu, po kterém mi napsala jedna posluchačka, paní Němcová, kterou tímto zdravím, že ji hrozně obtěžuje na koncertech používání mobilního telefonu a to je úplně nový fenomén, který vznikl možná v posledních letech,

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nemá být ale mobil vypnutý?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Měl by být vypnutí, ale vždycky se hlásí to, že nechtějí umělci, aby byla ta produkce rušena zvoněním mobilních telefonů, dokonce v některých divadlech a koncertních sálech se jen pustí nahlas to zvonění a já sem se bohužel už několikrát setkal s tím, že lidí si píšou SMS na koncertech a dobře, je to jejich věc, ale to, jakým způsobem vás ruší to světlo telefonu při vnímání divadelního představení nebo koncertu je šílené a vrchol v tomhle smyslu jsem zaznamenal v Carnegee Hall, kde můj soused vedle sedící posluchač si zkrátka během prvního čísla psal SMS, tak jsem mu potom musel říct, jestli by mohl ten telefon vypnout a naštěstí ho vypnul. Ale je to myslím fenomén opravdu šílení včetně těch selfie a té neustálé posedlosti o tom, všechno zaznamenávat, jakoby si lidé už nic nepamatovali. Já mám pocit, že když člověk omezí fotografování a zaznamenávání všeho druhu, takže má také čas něco zažít. Má čas zažít tu návštěvu galerie nebo i jenom výlet, procházku, návštěvu cizího města. Tím nemyslím, že by lidé vůbec neměli fotografovat. Mobil je dobrá pomoc i v tom, že vám to zaznamená většinou místo, kde jste to fotografovali, takže toho na cestách využívám, že vím potom, kde to bylo foceno a podle toho si třeba vzpomenete, co to je. Ale mělo by to mít míru a ta míra by měla být velmi omezená, protože jinak potom žijeme opravdu virtuálně a kdysi jsme se smáli tomu, že Japonci, kteří mají hrozně málo dovolené, takže přijedou někam a tam neustále fotografují, aby potom zbytek toho roku nad těmi fotkami teprve mohli tu dovolenou zažít. Já mám dojem, že dneska to často děláme sami a je to škoda.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem některá slavná muzea už zakazují pořizování těch fotografických autoportrétů před obrazy.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
To je dobře a myslím, že k tomu spějeme všichni, že budeme zakazovat používání mobilního telefonu v kulturních zařízeních vůbec, protože to tam nepatří.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Britský nedělník Sunday Times, ten si všímá zase jak internet,konkrétně sociální sítě se staly ideálním nástrojem, k zahanbování různých provinilců, jak jsou nesmírně vlivné, čím dál rychlejší, agilní. Stačí jeden nevhodný komentář, třeba na Facebooku nebo gesto a už jste na pranýři, dokonce několik lidí možná i hodně lidí kvůli tomu přišlo o práci.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
To je pravda a je pravda, že je běžnou praxí personalistů, když je vypsaný nějaký konkurz a přijdou životopisy, tak když ne úplně v tom první kole, tak ti kandidáti, o kterých firma vážně uvažuje, že by je přijala, tak si je prověřuje i přes Facebook a přes další sociální sítě, takže ten kyberprostor určitě velmi mocný je. Ale já o něm moc hovořit nemůžu, protože ho sám nepoužívám, protože nejsem ani na Facebooku ani na Twitteru ani na Linkendlinu, zkrátka nikde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A z jakých důvodů?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Já osobně z těch důvodů, že to bere čas, že to nutí trošku tam koukat, co tam napsal někdo jiný. Navíc se vám neustále hlásí noví a noví lidé a mně se úplně nelíbí nebo není mi sympatický ten koncept těch virtuálních přátel, že mám radši ty přátele, které skutečně mám, kterých je pár a nepotřebuji mít těch tisíc nebo 1500, byť to nechci úplně šmahem odsuzovat, protože třeba vyhledat si přátele, které jsme 20 let neviděli nebo přátele se kterými jsme třeba studovali a oni odešli někam do ciziny, tak tomu zrovna ten Facebook nebo sociální sítě slouží vynikajícím způsobem i k tomu sdílení na velkou dálku, ale mně osobně to nevyhovuje, přijde mi to, že to za a) požírá spoustu času a za b) to opravdu odhaluje vaše soukromí způsobem, který bych si nepřál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co nás vede, pane Marečku k tomu, že často žijeme více v té virtuální realitě nebo ji vyhledáváme?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Já nevím, asi je ta možnost, že ji máme. I kdybychom ji neměli, tak to dělat nebudeme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čili určitě to má i své výhody jako každá věc.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Má to svoje výhody, myslím si, že nevýhody stále tedy převažují, ale jak už jsem říkal, je to ta možnost podle mě a když bychom tu možnost neměli, tak se zase vrátíme do toho světa reálného, teď to máme jen těžší o to, že se do toho musíme občas nutit, ale já bych si přál, abychom se nutili co nejčastěji, abychom se nutili rádi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže vás konkrétně najdeme tak maximálně v archivu pořadu Jak to vidí, který zaznamenává i dnešní rozhovor a ne na sociálních sítích.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Na sociálních sítích určitě ne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Anebo v Rudolfinu. David Mareček, generální ředitel České filharmonie, já vám děkuji za vaše názory a přeji hezký den.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Děkuji za pozvání, na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.