Přepis: Jak to vidí David Mareček – 17. srpna 2022

Vladimír KROC, moderátor
Hostem pořadu Jak to vidí je dnes generální ředitel České filharmonie David Mareček. Zdravím vás do studia Českého rozhlasu ve Zlíně. Dobrý den.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor
Čím je pro umělce mezinárodní Letní hudební akademie Kroměříž, jaký repertoár představí Česká filharmonie na turné po Skotsku a Španělsku, podle čeho se hodnotí kvalita světových univerzit a jak jsou na tom v mezinárodním srovnání české vysoké školy? A jaký otisk ve světové karikatuře zanechal francouzský kreslíř Jean-Jacques Sempé? To jsou naše dnešní témata. Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Co vás zavedlo do Zlína? Letní hudební akademii v Kroměříži, která začala už v pátek a potrvá až do 20. srpna?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Je to tak. Je to už pátá Letní hudební akademie, kterou tady založil významný český dirigent a kroměřížský rodák Tomáš Netopil. A vyvinuly se z toho takové docela prestižní, dá se říct, kurzy, protože tady učí v jednotlivých hudebních oborech vynikající, především čeští hudebníci s jednou zahraniční výjimkou. To je houslista Fedor Rudin. Ale jinak tady učí violoncellistka Michaela Fukačová, učí tady klavírista Ivo Kahánek, zpěv učí Kateřina Kněžíková a cembalo Barbara Maria Willi, takže jsou to opravdu nejlepší čeští muzikanti. A to s sebou nese i to, že akademie kroměřížská přitahuje stále větší zájem studentů. A stali se z toho takové kurzy pro ty budoucí profesionály, protože většina letních aktivit se dělí buď na ty zájmové, alespoň u muzikantů. A nebo na přípravu jak na budoucí povolání, tak někdy se dá říct i na kariéru, a to je určitě případ Kroměříže. Mimo jiné i proto, že dává hudebníkům možnost často vystupovat jak během těch kurzů samotných, tak potom na konci, kdy oceňuje laureáty. A ti si dokonce zahrají potom v dalším ročníku i s orchestrem, takže i když ne vždycky lze předjímat, jestli ten daný absolvent nebo absolventka se stane tím profesionálem, tak tady si myslím, že se dá s velkou pravděpodobností říct, že jak laureáti Letní hudební akademie, tak mnoho jejích dalších účastníků se hudbě bude věnovat. A myslím, že ten formát, který kroměřížská akademie má, tak jim v tom rozvoji velmi pomůže, protože program je doplněný i o různé přednášky a další doplňkové aktivity.

Vladimír KROC, moderátor
A jaká je tam vaše úloha, v čem spočívá unikátnost projektu, který jste v Kroměříži připravil?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
No, moje úloha je. Ne, ne, neřekl bych ani výuka hudebního managementu, protože já vedu hudební projekty pro muzikanty a pro učitele, tzn. pro lidi, kteří se buď zabývají hudbou aktivně jako hráči nebo kteří hudbu učí a kteří organizují ledacos od nějakého festivalu amatérských či profesionálních souborů až po třeba zuškový koncert. No a loni, protože se nám zdálo, že už je škoda zabývat se pořád jenom teorii, tak jsme se dohodli s organizátory hudební akademie, s manželi Kubáčovými a Křivánkovými, že tady uspořádáme ten letošní závěrečný koncert, který bude v pátek za dva dny. A já se trošku zdráhám na něho posluchače zvát, protože on už je vyprodaný. Nicméně určitě ještě nějaké vstupenky na poslední chvíli budou. No a unikátní je v tom, že stejně jako ostatní orchestrální koncerty je v Květné zahradě kroměřížské a spolupořádá ho tedy Národní památkový ústav. No a ten páteční večer bude zajímavý tím, že spojí ty zmiňované lektory ve večeru, kterému říkáme návrat Amadea podle slavného Formanova filmu, který se v Kroměříži točil. A z toho tedy plyne, že i většina programu bude mozartovská. Fedor Rudin s Pavlem Niklem tam budou hrát Mozartovu Koncertantní symfonii pro housle a violu. Budou tam i úryvky z Mozartových oper v podání Kateřiny Kněžíkové a Adama Plachetky. A Michaela Fukačová jako jediný nemozartovský interpret bude hrát Dvořákovo Rondo a Klid pro violoncello a orchestr. No a Pražskou komorní filharmonie PKF bude řídit tedy přirozeně umělecký ředitel kurzu Tomáš Netopil. Ale zajímavý ten koncert je tím, že jsme chtěli divákům posluchačům poskytnout takový celistvý amadeovský zážitek. Takže koncert sice začíná až v osm, ale návštěvníci, kteří přijdou dříve do Květné zahrady, tak už od sedmi hodin uvidí a uslyší hlavně výjevy z Mozartových oper v podání absolventů té letošní kroměřížské akademie. A ti budou přirozeně v kostýmech a i ten večerní koncert bude mít nějakou drobnou režii a hezké svícení v podání režisérky Magdaleny Švecové a jejího týmu, takže neměl by to být obyčejný koncert. Ale opravdu chvíle ve světě Wolfganga Amadea Mozarta.

Vladimír KROC, moderátor
Tak vylíčil jste to tak, že začínáme závidět všem, kteří získali nebo sehnali lístky. Ale jak jste řekl, teď už nejsou. Když jsme na Moravě, vy jste začínal v Brně, jste absolventem tamní JAMU, působil na brněnské konzervatoři, konzervatoři. Potom jste byl ředitelem brněnské filharmonie, jak je to vracet se tam třeba na Maraton hudby Brno? Tento multižánrový festival skončil v neděli.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Vždycky je hezké vracet se do Brna, protože pořád tam mám spoustu spolužáků, kamarádů vlastně. Pořád je Brno pro mě doma, tak nemůžu říct, že bych se tam úplně vracel, ale Maraton hudby Brno je zajímavý fenomén tím, že je vícežánrový. Tzn. že to je festival, který opravdu do Brna přivádí všechny hudební druhy, které si dovedete představit. Koneckonců Brno taky nese titul Město hudby UNESCO, které nemá mnoho měst na světě. A Maraton hudby Brno je pozoruhodný také tím, že skutečně přivádí tu hudbu do ulic, do veřejného prostoru, například každý rok tam probíhá tzv. piano štafeta, která spočívá v tom, že v Alfa pasáži, což místní vědí, kde je, a ti, co nejsou místní, tak si to mohou snadno zjistit. Je to taková docela už se daří historická obchodní pasáž krásná v centru Brna, tak tam se postaví vynikající klavír, který půjčuje právě Janáčkova akademie múzických umění, a na ten klavír tam 2,5 hodiny může hrát skoro každý. Ale není to ten model, co znají posluchači třeba jako piana v ulicích, kde někde venku nebo třeba na nádraží nebo na letišti stojí staré piano a vy si k němu můžete sednout. Ale v případě piano štafety je tam domluveno vždycky vystoupení několika buď klavíristů profesionálních, anebo vynikajících studentů klavírních. A hodně často tam vystupují děti, které se učí hrát na klavír na zušce. Tzn. že je to něco mezi zájmovou činností a koncertem a opravdu v té pasáži vždycky tak zhruba stovka lidí ten maraton vyslechne. A myslím stovka průběžně, tzn. že občas někdo přijde, občas někdo odejde. Pár nadšenců to slyší celé. No a podobně je stavěný tedy celý maraton hudby, takže ty jednotlivé koncerty jsou na různých místech a v různých, jak už vnitřních nebo vnějších prostranstvích v Brně, a to město hudbou skutečně žije.

Vladimír KROC, moderátor
Vy jste se zúčastní letních hudebních festivalů, například ve švýcarském Verbier, rakouském Salcburku nebo v Bregenz. Mají něco společného, nebo každý z nich má jedinečnou atmosféru?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
No mají hodně společného, ale zároveň opravdu každý má velmi ojedinělou tu atmosféru. Je zajímavé srovnávat je takhle těsně vedle sebe. Myslím, že rozhlasovým posluchačům bude asi nejznámější nebo nejvíc povědomý festival v Salcburku, tak jsme zase u Mozarta v jeho rodišti, a to je festival, který má pověst takového toho festivalu pro bohaté. A skutečně je to tak, protože vstupenky především na operní představení jsou tam nesmírně drahé. Pod tím si můžete představit vstupenky v řádu stovek eur, takže to opravdu je festival pro movité. Ovšem je to zároveň přehlídka toho nejlepšího, co se na poli klasické hudby a opery odehrává. Rezidenčním orchestrem v Salcburku jsou vídeňští filharmonikové, což je jednak orchestr symfonický, ale je to i orchestr operní. A filharmonikové tam tedy vždycky uvedou několik produkcí. A letos konkrétně jednou z těch oper je Janáčkova Káťa Kabanová, což není úplně překvapivé, protože Janáček je jedním z nejhranějších operních skladatelů vůbec, ale ne snad překvapivé, nicméně potěšující je to, že to nastudování řídí český dirigent Jakub Hrůša a podílí se na něm i řada českých umělců. Jak na té přípravě, tak na tom představení samotném, kde zpívá například Jaroslav Březina nebo Jarmila Balážová, která je sice ze Slovenska, ale taky ji bereme trošku jako naši. Nicméně jak jsem říkal, ten Salcburk opravdu je teď v dobrém slova smyslu, ale snobská záležitost, protože tam skutečně je místo pro ty, kteří si to můžou dovolit a ten festival to sice vrací v kvalitě, ale na můj vkus je to opravdu už na té horní hranici nebo spíš za hranicí toho demokratického přístupu k hudbě.

Vladimír KROC, moderátor
Hostem pořadu Jak to vidí je hudební pedagog a manažer David Mareček. Vy už jste připomenul, že dirigent Jakub Hrůša se poprvé představuje na salcburském festivalu, kde provedl tedy s vídeňskými filharmoniky operu Leoše Janáčka Káťa Kabanová. Jak se daří českým umělcům v zahraničí? Vy se s Českou filharmonií chystáte nejprve do Skotska, potom do Španělska, jaký tam je o vaše vystoupení zájem?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Je to tak. Chystáme se na letní zájezd, který každoročně vždycky obsáhne část festivalu, které se konají v Evropě v letních měsících nebo ještě do začátku podzimu. A zájem o české umělce v oblasti klasické hudby je. Je to jednak dáno tím, že i pro mě poměrně překvapivě, když někdo dělal statistiku, jak moc se hraje klasická hudba jednotlivých národů, tak ta česká se umístila ve světovém srovnání na pátém místě. Což myslím při vědomí toho, kolik daleko početnějších národů má klasickou hudbu, tak to svědčí o tom, že jsme na tom opravdu dobře. A podobně dobře jsme na tom i v oblasti interpretace. Už mnoho jmen tady padlo, tedy jmen umělců, kteří mají i velkou mezinárodní kariéru. A o koncerty České filharmonie přirozeně zájem je, byť letos nevyjíždíme jenom s českou hudbou, ale zase se to dá brát trošku rozšířené, že ano. Protože jedna z věcí nebo jedna ze skladeb, kterou budeme na turné hrát, tak je Janáčkova Glagolská mše. Potom také třeba koncert pro dva klavíry od Bohuslava Martinů, ale tou nečeskou a zároveň českou skladbou, kterou jsem měl na mysli, je Mahlerova sedmá symfonie s šéfdirigentem Semjonem Byčkovem. A přestože Mahler je rakouský skladatel, tak posluchači zřejmě vědí, že je narozený na našem území v Kalištích u Jihlavy. No a ta sedmá symfonie konkrétně, tak ta měla jako jediná z Mahlerových symfonií premiéru v roce 1908 v Praze. Takže ji opravdu bereme tak trochu za svou a máme radost, že od českých muzikantů chtějí jak ve Skotsku, tak tedy ve Španělsku i tohoto světového skladatele, který opravdu je světový tím, že ho hrají všecky významné orchestry.

Vladimír KROC, moderátor
V červenci se na letní festival v rakouském Bregenzsu opět vrátil Pražský filharmonický sbor, který vystupuje pravidelně, a to se svým hlavním sbormistrem Lukášem Vasilkem. Měl jste možnost vidět u Bodamského jezera Pucciniho operu Madam Butterfly, ve které vystoupil?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Měl, měl jsem možnost vidět tam obě opery. A byla to zajímavá pracovní cesta, protože mně se v ní podařilo spojit dva festivaly, a to ten vámi zmiňovaný festival ve švýcarském Verbier a teď tedy Bregenz. A jestli si můžu dovolit jedno srovnání, tak ten Bregenz je určitě, řekl bych, demokratičtější Salcburk v tom, že tam už si normální posluchač tu vstupenku může koupit, i když je taky dost drahá. A představení se tam konají jednak na tom zmiňovaném Bodamské jezeře a jednak v divadle, které je k tomu účelu postavené. A je zajímavě propojené s tou Jezerní scénou, takže vy, i když jdete na ten večerní koncert na tom jezeře, tak vstup je přes divadlo. No v divadle se vždycky hrají méně známé opery, každý rok se uvádí jeden méně hraný titul, který je scénicky nastudován a potom zhruba 5 x proveden. Letos to byla opera Sibiř od Umberta Giordana, kde Pražský filharmonický sbor vystupoval také. No a to jezerní provedení Madam Butterfly, respektive jezerní provedení jakékoliv opery je nesmírně náročná technická záležitost. Protože když by si to chtěli posluchači představit, tak tam je na břehu toho jezera hlediště nebo takový poloamfiteátr pro 7000 lidí, kteří opravdu asi 20 x nebo 25 x v tom létě ta místa zaplní do posledního. A před nimi se tedy odehrává celá opera. No a přirozeně tím, že ten prostor je velký, tak ta opera se musí ozvučovat. Takže jak zpěváci jsou ozvučení, tak orchestr, který vůbec venku nesedí a nehraje. Ten sedí naopak vevnitř v té divadelní budově a přes reproduktory s diváky a přes obrazovky s těmi interprety je takhle na tu vzdálenost spojený. Tzn. že zpěváci opravdu vidí dirigenta jenom zprostředkovaně, nevidí ho přímo. No a Pražský filharmonický sbor, ten se dokonce na tu scénu vůbec nedostane, protože taky zpívá v tom zázemí a jeho roli tam ztvárňují statisté. Ale ten celkový dojem, přestože to takhle může působit, že to možná je zázrak techniky, ale ne třeba tak úplně umělecké dílo, tak ten celkový dojem je dech beroucí, protože jednak tam hraje počasí, hraje svou roli to, že pomalu zapadá slunce a vy vidíte červánky a před nimi je ta na scéně ztvárněná japonská krajina, na které se Madam Butterfly odehrává. A to nazvučení nebo ten ten zvukový dojem z toho je vynikající. Dokonce kdybych to chtěl trošku shodit, tak bych řekl někdy lepší než v opeře, protože zpěváci jsou skutečně slyšet. V opeře někdy ten orchestr umí je přehlušit, ale tady je to nazvučeno velmi citlivě. Takže myslím, že to je letní zážitek, který opravdu mohu s nadšením doporučit.

Vladimír KROC, moderátor
V pořadu Jak to vidí si povídáme s hudebním pedagogem a ředitelem České filharmonie Davidem Marečkem. V žebříčku nejlepších světových univerzit už 20 let vévodí Harvardova univerzita. Na druhém místě je letos Stanford, na třetím Massachusetts Institut of Technology. A dál v první desítce myslím celkem nepřekvapivě je Cambridge, Berkeley, Princeton, Oxford a tak dále. Co se dá z čerstvě zveřejněného pořadí vyčíst?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Dá se z toho vyčíst to, co v podstatě každý rok, že skutečné vévodí americké univerzity, britské univerzity, potom dál se objevuje Čína, Asie jako taková. A je vidět, že ten Harvard se drží na špici opravdu s velkým odstupem, protože když se podíváte na to procentuální vyjádření, tak Harvard má 100, což není tím, že by splňoval 100 % nějakých kritérií. Ale že zkrátka ta univerzita, která se umístí jako první, tak ty její hodnoty jsou vynesené jako 100 %. A ostatní, které se umístí za ní, tak se potom, od toho potom odvozují, ale právě rozdíl mezi Harvardem, a teď to nemám před sebou, ale myslím, že druhý je Stanford v té tabulce, tak mezi Harvardem a Stanfordem je snad 25 %, což je strašně moc. Tam potom dál už ty rozdíly postupně pomalinku klesají, ale ten odstup toho Harvardu je opravdu propastný.

Vladimír KROC, moderátor
A co se vůbec hodnotí, podle čeho se stanovuje kvalita jednotlivých univerzit?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
To je docela v něčem problematické, protože tenhle ten konkrétní tzv. Šanghajský žebříček, tak on hodnotí třeba počet nositelů Nobelových cen nebo hodnotí třeba počet článků zveřejněných v časopisech Nature a Science, což ale přirozeně nemůže fungovat u humanitně anebo umělecky zaměřených škol. A tam skutečně je potom nature a science nahrazen jinak nebo je to rozděleno mezi ta další kritéria, ale to hodnocení, které má prostě několik kategorií. A jsou to ti držitelé těch cen, je to publikační činnost a jsou to další objektivně měřitelné hodnoty, tak přesto se objevilo a objevuje řada studií, které zrovna tohle to hodnocení zpochybňují. Což se bude ovšem dít vždycky, protože vždycky každá snaha o objektivitu musí nutně někoho zvýhodnit, někoho znevýhodnit. A nikdy ty tzv. měkké dovednosti nebo ten ten celkový dojem z toho nevyvodíte, ale zároveň se dá říct, že opravdu určitá míra objektivity v tom je. Nepřeceňoval bych to tak jako žádný uměle vytvořený žebříček, ale spíš, řekněme, jako vodítko toho, jak zhruba si v jednotlivých částech světa ty školy stojí.

Vladimír KROC, moderátor
Chtěl jsem se vás na závěr ptát, koho z party kolem Malého Mikuláše, když jste četl o jeho patáliích, jste měl nejraději, asi by to nebylo fér, protože sám si vzpomínám jenom na Celestýna. Nebo máte lepší paměť?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Ne, já jsem na tom podobně jako vy, vzpomínám si na Celestýna a pak ještě.

Vladimír KROC, moderátor
Albín, Kryšpín, Vendelín, už se mi to vybavuje.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Ano, ano, a na vychovatele, kterého tam měli. Ale.

Vladimír KROC, moderátor
Patřila ta knížka k vašemu dětství?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
No, no úplně úplně neoddělitelně, protože maminka, která učí celý život francouzštinu a češtinu, tak mně tu knížku dala poměrně brzo nebo několik knížek. Určitě Mikulášovy prázdniny i Mikulášovy patálie. A nevím, jestli jsme měli něco dalšího, ale byla to knížka, kterou jsem miloval jak kvůli tomu textu, tak přirozeně díky obrázkům Jeana-Jacquese Sempého, který se tou, právě touhle tou knížkou proslavil.

Vladimír KROC, moderátor
Já jsem na to samozřejmě zavedl řeč, abychom připomněli tohoto francouzského kreslíře. On zemřel v kruhu rodiny před týdnem v nedožitých 90-ti letech. Mimochodem narozeniny by měl, tuším, dnes. Jakou stopu podle vás zanechal ve světovém umění a taky v novinařině?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
No myslím, že velkou, protože právě disciplína ilustrace, kterou tedy Jean- Jacques Sempé reprezentoval, tak vždycky vyvolává určitou atmosféru, určité spojení slova s obrazem, protože z dětství si knížky vždycky pamatuju podle ilustrací. I v době, kdy už jsem je uměl číst, kdy mi teda jenom nečetl někdo z rodičů nebo z prarodičů. A a navíc Jean-Jacques Sempé byl, to je zajímavý třeba pro mě nebo pro nás jako pro muzikanty, byl taky velký milovník jazzu. A krásně zachycoval v těch ilustracích hudebníky nejen jazzové. On měl poměrně těžké dětství a říkal, že potom jazz byl jednou z takových, jedním z takových jeho záchranných lan, díky kterému potom dokázal mít radost ze života. Mimo jiné měl taky velmi rád rozhlas a miloval dvě města na světě a to byla docela nepřekvapivě Paříž, kde jsem se dokonce dočetl v Le Mondu, že kvůli tomu, aby mohl zůstat v Paříži, když nastupoval na vojenskou službu, takže dobrovolně vstoupil do armády, protože věděl, že když vstoupí do armády, tak si bude moci vybrat, kam bude přidělen, takže bude moct zůstat v té Paříži. Říkal potom, že to byla přirozeně blbost a že toho litoval, že to udělal, ale v tu chvíli touha zůstat v Paříži byla silnější. A můžu říct samozřejmě jenom jako turista, že v jeho ilustracích, v jeho obrázcích ta atmosféra Paříže nebo atmosféra Francie je podle mě úplně zhmotněná až do nejmenšího detailu. A mají půvab, který pro mě vždycky bude spojený s Francií, přestože jak jste říkal, že ta kariéra byla světová. A jak jsem četl o té jeho lásce k New Yorku, což vlastně není překvapivé, když miloval jazz a když musel milovat energii toho města. Tak taky v časopise New Yorker, kam se ale dostal až až mnohem později, tak pro New Yorker nakreslil snad přes 100 nebo okolo stovky titulních stran, což se povedlo málokomu. Čili jeho kariéra určitě se musí počítat nejen v Evropě, ale musí se počítat i v Americe. A věřím tomu, že kdyby místo mě teď seděl u mikrofonu nějaký historik umění nebo odborník třeba na výtvarné umění, že by ho dokázal nějak lépe odborněji zhodnotit, ale pro mě Sempé opravdu je nejvíc ta atmosféra, nostalgie v tom nejlepším slova smyslu. A obrázky, které nejenom vypadají krásně, ale které podle mě i voní, je z nich slyšet hudba. Prostě vyzařují, vyzařují a budou, doufám, vyzařovat ještě dlouho po jeho odchodu.

Vladimír KROC, moderátor
To byl v pořadu Jak to vidí David Mareček, generální ředitel České filharmonie. Děkuju, na shledanou.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Na shledanou.

Vladimír KROC, moderátor
Příjemný poslech dalších pořadů přeje Vladimír Kroc.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.