Přepis: Jak to vidí David Mareček – 17. dubna 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Hostem dnešního vydání je David Mareček, generální ředitel České filharmonie. Dobrý den.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Změní pandemie pohled na kulturu? Bere ji stát, co do pomoci, vážně? A k čemu využít pandemický mezičas? Nejenom na to se budu ptát. Přeji všem nerušený poslech. Pracovní diář Vašeho orchestru, pane Marečku, značně proškrtala pandemická opatření, jak u nás, tak i ve světě, také Česká filharmonie musela zrušit koncerty v Rudolfinu i zahraniční zájezdy, Vy jste se vlastně nyní měli chystat do Labské filharmonie v Hamburku, za měsíc bylo plánováno vystoupení v novém koncertním sálu v Moskvě. Jste už v tom plánování v září, nebo je to stále ještě předčasné? Ačkoli zase, na straně druhé, v tom hudebním světě, je běžné mít nasmlouvané závazky na mnoho let dopředu.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie:
No ta situace je skutečně zvláštní hodně, protože my na jedné straně plánovat nemůžeme. Když myslíme na to, jak budou koncerty, nebo jak vůbec bude kulturní život a společenský život fungovat na podzim, tak na jedné straně doufáme, že už bude fungovat normálně, ale na druhé straně musíme připravovat i alternativy, kdyby se to nestalo, tak jak bychom se zachovali. A v tom je ta doba i zajímavá pro nás, protože jak jste říkala, musíme plánovat na tři, čtyři roky dopředu, což děláme, což znamená, že jednáme s pořadateli o akcích, které se budou konat za dva, za tři roky, ale zároveň plánujeme v takovém tom úplně kratičkém horizontu, to znamená 2-3 týdny nebo několik měsíců dopředu. A je to zvláštní pocit, protože jsme nikdy takhle dvoukolejně nefungovali, ale teď si na to postupně zvykáme a musíme se to naučit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jaké jsou ty alternativy?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie:
Tak jedna alternativa je příjemná, jak se ukázalo při tom plánování, a to je, že se můžeme, a zřejmě i budeme, daleko více věnovat českým posluchačům, protože ta situace, tak, jak se mi to zdá, probouzí dvě vlastnosti nebo dvě takové věci, a to je kreativita veliká, a zároveň solidarita. A myslím si, že by neměly jedna bez druhé existovat. A co se týče té kreativity toho tvůrčího zaměření, tak se setkáváme s tím, že řada českých pořadatelů, kteří třeba měli naplánován mezinárodní festival, tak protože tuší, že ten festival už by mohl proběhnout, ale zřejmě ještě nebude možné přijmout na něm všechny zahraniční umělce, tak z něho dělají festival český, takže se ukazuje, že naše činnost, asi v těch nejbližších měsících se promění v tom, že budeme daleko víc hrát doma a to nás těší, protože Česká filharmonie na to v tom běžném provozu, nikdy neměla tolik času, kolik by chtěla, tak teď je to sice trošku nucené, ale na druhé straně, jsme za to rádi, že se budeme českému publiku věnovat více přímo, tedy nikoliv jenom přes rozhlasové nebo televizní vysílání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Podle toho, co mám možnost sledovat a vidět online, řekla bych, že co se týče vůbec těch plánů, rušení nebo přesunu do toho online prostoru, tak jsou na tom čeští umělci, mnozí samozřejmě, ne všichni, protože to ani není možné pro všechny, víceméně podobně jako v zahraničí. Jaké máte zkušenosti, respektive zpětnou vazbu od kolegů, od partnerů, z okolních zemí.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie:
No je to zvláštní doba, protože na jedné straně se ukazuje velká výhoda té současné techniky, to znamená, že opravdu téměř každý může vysílat koncert ze svého obývacího pokoje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ale nesmí to být 150 členný orchestr.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie:
To v žádném případě. Je pravda, že orchestry, teď mnoho orchestrů světových, dělá takový typ vysílání, kdy každý ten hráč hraje nebo natočí svůj part u sebe doma a potom se to smíchá a dá se to dohromady. A je to právě jedna z věcí, která ukazuje výhodu i omezení té techniky. Výhoda je nasnadě, že opravdu se dá spojit s kýmkoliv na světě, dá se přenést koncert kamkoliv na světě, ale o to víc, oč je tady to spojení jednodušší, tak vystupuje do popředí i omezení a to je mezilidský kontakt, energie, která na koncertě je, a to najednou strašně chybí a je to poznat. A jeden z našich pravidelných spolupracovníků, klavírista Kirill Gerstein, napsal v nedávné době na sociální sítě, že se mu zdá, že je na trhu spousta prostoru pro to nevysílat koncert z obývacího pokoje, a tím upozornil právě na toto omezení, čímž ovšem nesnižuji určitou symbolickou výhodu, kterou to má, to znamená, že si můžeme připomenout, že s lidmi, kteří jsou od nás daleko, zůstáváme v kontaktu, že hudebníci, kteří nemohou vystupovat veřejně, se takhle dostanou ke svému publiku, a to samozřejmě je důležité, a je to dobře, ale neměli bychom při tom zapomínat na to, že živý kontakt tady tím zprostředkovaným nikdy nahradit nemůžeme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ostatně, nesmíme zapomínat ani na ty, kteří zase opačně, nemají možnost podívat se, ať už jsou ty důvody různé, přímo do koncertní síně, ostatně, tento online prvek využívají orchestry už dlouho.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie:
Ano, využívají ho dlouho, a je pravda, že v tomhle může současná situace prospět, my, díky příspěvku ministerstva kultury, jsme také nainstalovali v Rudolfinu zařízení, které umožňuje přenášet koncerty ve vysoké kvalitě, a normálně bych řekl kvůli tomu, protože ta situace opravdu není veselá, ale tady mohu použít to slovo díky tomu, že to tak je, tak se daří upozornit na to, že taková zařízení jsou a že je možné jich využívat právě k tomu, aby se na koncert podívali i lidé, kteří by se do té koncertní síně nedostali ani v době, kdy by koronavirus neřádil.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Vy, jako Česká filharmonie, nejste, pokud je mi známo, prosím, klidně mě korigujte, v bezprostředním existenčním ohrožení, nicméně i Vy už sčítáte ztráty, protože jste museli odříct mnoho koncertů, i turné.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie:
Ano, ztráty sčítáme, budou to ztráty velké, protože všechny velké kulturní instituce, ať už jsou to divadla, muzea, galerie, nebo orchestry a další, tak tím, že spousta akcí odpadne, tak ty ztráty opravdu budou sčítat veliké, ale důležité je tady říct to, co jste zmínila, že nejsme v bezprostředním existenčním ohrožení, protože jsme díky tomu, že jsme státní orchestr, a myslím si, že bychom měli teď spíš upozorňovat právě na situaci hudebníků, kteří nejsou v postavení, kdy mají zajištěné pravidelné financování, a ti v bezprostředním ohrožení jsou, a tam by měla nastoupit právě ta solidarita, aby se nestalo, že ať už jednotlivci, hudebníci nebo i tělesa, která jsou nejen nesmírně kvalitní, ale špičkově nás reprezentují v zahraničí, tak by zanikla jenom proto, že jim včas nepomůžeme, ale myslím, že ministerstvo kultury už v tom činí kroky, aby se ta pomoc k nim dostala včas, ale přesto na to chci upozornit, že to je nesmírně důležité, protože tam opravdu každý týden může hrát roli, protože to plánování, o kterém jsme na začátku mluvili, tak u nich opravdu je spojeno přímo s existencí, protože nejsou pokryti žádným celoročním příspěvkem na svoji činnost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nedávno jsem četla příběh jedné houslistky, špičkového barokního orchestru, která vlastně přišla o práci a našla si ji za pokladnou v jednom supermarketu. Pane Marečku, existuje tedy solidarita mezi orchestry, mezi umělci samotnými?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie:
Já doufám, že existuje, mělo by se to projevit doufám i v příštích týdnech, jednak už vzniká sbírka na pomoc tady těchto OSVČ umělců, a zároveň si myslím, že by každý pro to měl něco udělat, to znamená například při pořádání těch benefičních koncertů myslet i na ně. Je to názor, který nebude úplně populární, protože vím, že i na sociálních sítích, když se objevila první zmínka, že je potřeba pomoci těmto umělcům, tak řada lidí ji kritizovala s tím, že je přece mnoho důležitějších odvětví, důležitějších profesí, kterým je třeba pomoci dřív než jim, ale myslím, že tady to rozlišování na to, kdo je důležitější a kdo je méně důležitý, tak že je velmi škodlivé, protože tím, že řekneme, že chceme nebo máme pomoct umělcům, neříkáme, že při tom nepomůžeme lékařům nebo že nepomůžeme seniorům, nebo že nepomůžeme těm dalším ohroženým, ale tady to vydělování a rozdělování se mi zdá nesmírně nebezpečné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
K významu kultury se určitě ještě vrátíme, nyní bych se ráda ještě zastavila u Vašeho benefičního koncertu na podporu nemocnic, které se starají o nemocné koronavirem, vybralo se přes 7 milionů korun, Vy nejste jenom ředitel České filharmonie, ale také klavírista a hrál jste s rouškou. Lze popsat nějak tyto pocity? Já sama musím přiznat, v roušce vysílám a je to zvláštní pocit.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie:
No, já bych teď asi měl říct něco hlubokého, možná filozofického.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nemusíte.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie:
Ale neudělám to, protože ten převažující pocit, když máte na nose brýle a hrajete s rouškou, tak je strach z toho, že se vám ty brýle zamlží a i když si je otřete takovým impregnovaným hadříkem, který má tomu mlžení zabránit, tak ve chvíli, kdy v té skladbě přijde nějaký vrchol, nějaká gradace a vy se zhluboka nadechnete a začnete dýchat trochu rychleji s tou hudbou, tak zjistíte asi ve dvou vteřinách, že nevidíte před sebou vůbec nic, takže místo, abychom s kolegy prožívali to, že hrajeme v prázdném sále, což je pocit skutečně zvláštní, ale nikoliv tísnivý, spíš takový vznešený, protože vidíte tu majestátnost celé té síně a zároveň víte, že to, co hrajete, tak jde k posluchačům dál. Ale místo tedy tohoto prožitku, v tu chvíli, kdy hrajete, tak opravdu máte plnou hlavu praktických starostí, aby to vystoupení dopadlo tak, jak má a nebylo ohroženo právě tím, že máte na sobě nějaký ochranný prostředek.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zamlžily se Vám ty brýle?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie:
Trošku ano, ale protože jsme to zkoušeli, tak jsem s tím počítal a byl jsem na to připraven, že se to stane.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Generální ředitel České filharmonie David Mareček. Jak, Davide Marečku, hodnotíte dosavadní kroky vlády na záchranu kultury? Bere to vážně? Na čí záchranu, ptají se vlastně pracovníci v kultuře, bude stačit ona jedna miliarda korun, kterou pro umělce a kulturní instituce vyčlenila vláda?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie:
To je pro mě teď hodně složitá komplexní otázka, protože i když se přirozeně snažím sledovat, jak ta pomoc putuje k ostatním kulturním institucím nebo souborům, tak se nedaří všechno pokrýt tak, abych opravdu věděl o každé koruně, tak, jak ji ministerstvo kultury rozděluje, ale to, co mohu říct, tak že v podstatě od počátku, kdy ta krize vypukla, tak komunikace ministerstva kultury, směrem jak ke svým příspěvkovým organizacím, tak směrem k ostatním, byla z mého pohledu nesmírně pružná a rychlá a efektivní. Jistěže nemohu mluvit za všechny v tuto chvíli, ale když se pro příklad vrátím právě k tomu benefičnímu koncertu, který jste zmiňovala, tak byť to v televizi a v rozhlase mohlo vypadat, že ten koncert jednoduše zahrálo pár muzikantů, kteří se tam sešli, tak ta příprava byla nesmírně náročná a byla náročná i na součinnost právě s ministerstvem kultury, které muselo dost udělat pro to, aby ten koncert se mohl konat a rychlost a samozřejmost, s jakou se to dělo, tak byla, musím říct, nebývalá, i z mé zkušenosti dlouhodobé, takže věřím tomu, že to, co ministerstvo nebo ministr kultury Zaorálek dělá, takže je dobré a že to pomůže těm, kterým to pomoct má, ale je přirozené, že v tom procesu vždycky zjistíme, že se ještě na někoho zapomnělo, nebo že někomu jsme nepomohli dost a že bude potřeba to udělat víc a znovu a jinak, čili v tomhle říct, jestli ta miliarda bude nebo nebude stačit, to bych opravdu jenom spekuloval, pravděpodobně asi nakonec nebude, ale myslím, že se to zjistí v nejbližších dnech nebo týdnech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zazněli už i minulý týden výzvy na rezignaci ministra kultury Zaorálka.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie:
Tak doba je zjitřená a je přirozené, že vždycky takhle silná slova mohou zaznít, ale myslím si, že tohle opravdu vůbec není na pořadu dne, spíš naopak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Změní tato zkušenost, kterou prožíváme nyní všichni, něco na v uvozovkách "provozování umění", na vztahu k němu, bude mít pandemie dopad na vztahu samotných tvůrců, na těch, kteří umění, kulturu, financují? Nebudeme se třeba bát chodit na hromadné akce?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie:
No rozhodně to vliv mít bude, jak velký ten vliv bude a jak bude trvalý, to se ukáže až po skončení pandemie, myslím si, když začnu od konce, ptáte se, jestli se nebudeme bát chodit na hromadné akce, myslím, že nakonec ne. Mluvilo se o tom, že se úplně změní svět po 11. září, cestování, nakonec se velmi zpřísnila bezpečnostní opatření na letištích, od té doby, a předpokládám, že něco podobného se může stát při hromadných akcích, to znamená, že mohou být zavedena přísnější bezpečnostní opatření, zároveň, že všichni budou opatrnější v tom, jak se budou chovat k sobě navzájem a jak budou dodržovat hygienu, ale nemyslím si, že by ten strach z návštěv hromadných akcí převážil nad touhou jít na dobrý koncert nebo do kina, nebo na divadelní představení, a protože jsem optimista, tak si myslím, že u spousty lidí to taky vyvolá větší hlad, větší touhu po kultuře. Že si uvědomí, že ta kultura zprostředkovaná v online prostředí, je lepší než nic, ale že živý zážitek to nenahradí, a že si kultury, ale nejen kultury, že si spousty věcí, které jsou nám teď přirozeně odepřeny, protože musí být, vzhledem k opatřením, která panují a která jsou v pořádku, takže si těch věcí budeme daleko víc vážit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
O hudbě, konkrétně, se často hovoří jako o mostu mezi národy, jakou má roli v extrémních situacích, jako je ta aktuální?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie:
Extrémní situace mohou její roli do značné míry posílit, a řekl bych, že teď spíš, než ta úloha mostu mezi národy, která určitě dlouhodobě hudbě přísluší, tak se daleko víc ukazuje její úloha právě národní, to znamená, že ta hudba může posílit spíš nás, jako Čechy, tedy česká hudba, a se zahraničními umělci nebo s těmi jinými národy, komunikujeme spíš na té lidské, na té osobní úrovni, ale to umění myslím, že působí v těchto dnech, nebo v této době, právě v té zemi, kde vzniklo, odkud pochází.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
K čemu využít tento, řekla bych, mezičas? A teď nemám na mysli profesně, což také ráda od Vás uslyším, ale i jako člověk, jako otec, k čemu tato situace by mohla být i pozitivní?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie:
No pozitivní bude tehdy, když si z ní to pozitivní vezmeme. A myslím, že je nasnadě ta hlavní věc, kterou asi všichni teď prožíváme, že ta doba nám ukáže, co skutečně je důležité, a co je zbytné. A že bychom ji měli a mohli využít k tomu, abychom se zastavili, a udělali si určitou osobní inventuru, na kterou často nemáme čas, nebo si nechceme udělat čas, protože říkáme, že máme tolik práce, že vůbec nic nemůžeme stihnout a nemůžeme se zastavit, no tak teď jsme se zastavili, nuceně, a buď během toho času budeme surfovat v online prostředí, a snažit se pochytit všechny informace, které kolem nás půjdou, a tím si myslím, že ho spíš promarníme, protože se budeme chovat podobně jako jsme byli zvyklí, jenom s tím omezením, a nebo se skutečně zastavíme, trošku se zavřeme ve svém světě, a uděláme si v něm pořádek, uklidíme si, tak, aby až ta opatření povolí a až se zase vrátíme do toho běžného života, tak abychom se sami v sobě měli víc o co opřít, a v tom si myslím, že to je jedinečná příležitost, která už se nemusí v nejbližší době opakovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Takto přemýšlí David Mareček. Po dlouhé nemoci se uzavřela životní dráha významného polského hudebního skladatele a dirigenta Krzysztofa Pendereckeho, který je považován za jednoho z klíčových představitelů hudební avantgardy druhé poloviny 20. století. Byl to autor desítek symfonických, sborových a operních děl. Co, pane Marečku, charakterizovalo jeho tvorbu?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie:
Krzysztof Penderecki, to jsou takové malé dějiny Evropy 20. století, a jak jsem před chvílí říkal, že v dnešní době hudba spíš než jako most mezi národy slouží tomu národu, ve kterém vznikla, tak život Krzysztofa Pendereckeho opravdu takovým mostem mezi národy a určitým odrazem epochy byl. On začínal skutečně jako velmi avantgardní skladatel a do povědomí se dostal senzačním vítězstvím ve velké soutěži polské, kam poslal tři skladby anonymně, bylo to v roce 1959 a všechny ty tři skladby získaly hlavní ceny, a jedna z jeho nejznámějších skladeb nebo jedno z nejznámějších děl té doby je Žalozpěv obětem Hirošimy, je to nesmírně expresivní drásavá věc, ačkoliv je psána pouze pro smyčcové nástroje, a zajímavé je, že přestože o ni všichni hovoří jako o zvukovém obrazu té jaderné apokalypsy, která v Hirošimě nastala, tak Penderecki název té skladbě dal až když ji poprvé slyšel. Ona se původně jmenovala jenom Žalozpěv, a když ji poprvé slyšel provedenou, tak mu zřejmě připomněla to, co potom i jiným posluchačům, a věnoval ji Hirošimě, je to podobný způsob jako třeba Claude Debussy, o němž taky říkáme, že to je ten obrazný impresionistický skladatel, ale i on dával názvy svým skladbám až poté, co je vytvořil. Ale abych neutekl z otázky, k významu Pendereckeho, tak tím hlavním významem bylo myslím spojování, a bylo to spojování nejenom kulturní, ale i spojování různých světů, protože Penderecki na jedné straně byl jedním z nejvýznamnějších současných skladatelů, ale zároveň to byl také významný skladatel filmový. Psal hudbu třeba k filmům Vymítač ďábla nebo ke Kubrickovu Osvícení nebo ke Zběsilosti v srdci David Lynche, získal 4 Grammy a bylo myslím si poměrně vzácné v tomhle světě klasické soudobé hudby, že Penderecki měl i řadu obdivovatelů v hudbě rockové, popové, alternativní, mezi jeho největší zastánce patřil třeba Jonny Greenwood, vynikající kytarista ze skupiny Radiohead, který Pendereckeho obhajoval, říkal, že to může vypadat jako nějaké disonance, ale že to je nesmírně kouzelný svět ta jeho hudba, a potom spolu i spolupracovali na některých dílech. Takže myslím, že pro 20. století má Penderecki největší význam právě v tom, že nezůstal uzavřen ve světě pouze klasické hudby, ale že ho daleko přesáhl, a konec konců, byl i přítelem Jiřího Bělohlávka, psal pro 100. výročí České filharmonie a SOČR, tedy Symfonický orchestr Českého rozhlasu, hrál jeho Sedm bran jeruzalémských, na Pražském jaru, kde ho právě Penderecki dirigoval.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Fenomenální jsou také třeba jeho Pašije, podle svatého Lukáše z roku 1965 nebo polské Requiem, které začalo vznikat na objednávku v roce 1980, na objednávku tehdy založeného odborového svazu Solidarita, tam máme i přesah vlastně do politiky, do skutečnosti.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie:
Ano, do politiky, do historie, a Penderecki v podstatě byl tak zavalen objednávkami, že celý život pořád musel psát věci, které měl někde odevzdat, což také není úplně běžná situace skladatelů, kdy někteří museli psát do šuplíku, ale Pendereckemu se podařilo takto prorazit přesně, jak se skladbami drobnějšími, tak tady s těmi velikými díly, ať už to byly ty Lukášovy Pašije, které jsou nesmírně slavné, nebo i jeho oratorní další a operní díla.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Napadá mě, pane Marečku, jestli bude jistou inspirací pro hudebníky, i další umělce, i ta současná koronavirová pandemie. Už vidíme, vzniká celá řada různých esejí, textů, jestli se promítne třeba také v hudbě?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie:
Zcela určitě se promítne, ale až čas ukáže, co bylo účelové promítnutí, protože zaručeně někteří podnikavci toho využijí k tomu, že třeba dílu, které nebude mít nějakou zvláštní hodnotu, tak dají atraktivní titul, aby k němu přitáhli pozornost, udělají mu patřičnou reklamu, a média si nedovolí o něm neinformovat, protože to bude na aktuální téma, ale čas potom ukáže, co z toho skutečně mělo trvalou hodnotu, a věřím, že i v hudbě nebo v umění, vzniknou věci skutečně cenné, tady, s touto tematikou, ale tak jako v jiných historických epochách, není to tak, že by to téma vyvolalo vznik geniálního díla, ale že pokud se ukáže geniální autor, který je schopen tvořit mimořádné věci, tak že se v tom díle jenom odrazí doba, ve které žil.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A o ní hovořil, respektive se nad ní zamýšlel generální ředitel České filharmonie David Mareček. Děkuji za Váš čas, názory, a přeji Vám hezký den.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie:
Děkuji a hodně zdraví Vám i posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zita Senková se připojuje a přeje příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.