Přepis: Jak to vidí David Mareček – 13. prosince 2022

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Je půl deváté, příjemný den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Pozvání do dnešního Jak to vidí přijal David Mareček, generální ředitel České filharmonie. Buďte vítán, dobrý den.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zeptám se vás mimo jiné na to, jak od sebe držet politická rozhodnutí a kulturu či historii a zda a jak na umělce dopadá inflace, přeji nerušený poslech. Uvedení opery Boris Godunov od ruského skladatele Modesta Petroviče Musorgského, kterou proslulá milánská La Scala zahájila novou sezónu. Provázely ji demonstrace asi 3 desítek lidí. Zařazení dílem Repertoár kritizovali také ukrajinští diplomaté v Itálii. Podle nich může představeni využít ruská propaganda. Ještě před představením italský prezident Sergio Mattarella řekl, že nelze smazat ruskou kulturu, která je pevnou součástí té evropské. Co si myslíte o vlastně dramaturgii slavné scény a také těchto protestech, pane Marečku?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
No, La Scala už těch skandálů v minulosti zažila víc právě s uvedením určitého díla. Mimo jiné, když tam slavný Daniel Barenboim uváděl na otevření sezóny zase Wagnerovu operu, tak to se taky setkalo s protesty. A případ Borise Godunova za ním stojí Ricardo Šaji, věhlasný dirigent, který je šéfem La Scaly. A když zveřejnili ten záměr a když se objevily první nesouhlasné názory, tak Šaji se za to velmi, velmi kultivovaně ale přitom razantně postavil. A myslím si, že jednoznačně udělal dobře, protože nesmíme zapomínat, že každý režim nebo každé zřízení politické nějak pracuje s kulturou a přirozeně totalitní režimy a režimy, které nějakým způsobem se nechovají správně, tak té kultury zneužívají. Ale ten autor, pokud to dílo napsal před mnoha lety, tak samozřejmě nemohl vůbec tušit, do jakého kontextu se dostane. A myslím si, že skladba, v tomhle případě tedy opera, která byla napsána dávno předtím, než Putin zaútočil na Ukrajinu. Tak by měla být posuzována podle své umělecké kvality a nikoliv podle kontextu, který jí propůjčí někdo jiný. Nakonec to představení samotné bylo úspěšné a italští politici, tak jak jste je citovala, tak i v úvodu toho představení samotného vyjádřili podporu, tomu záměru operu uvést a v sále se to potom setkalo s kladným ohlasem a opravdu venku protestovalo zhruba 30 lidí nakonec. Trochu paradoxně hlasitější tam byli aktivisté, kteří protestovali proti úplně něčemu jinému. A to představení Borise Godunova se opravdu obešlo bez skandálu. A myslím si, že to je dobře, protože doba tím, že je tou válkou na Ukrajině vyhrocená a musí být, protože člověk k tomu nemá být lhostejný, tak to ale s sebou někdy nese projevy, které jsou nějakým směrem přehnané. A ta snaha nějak relativizovat uvedení Borise Godunova byl jeden z takových podle mě přehnaných projevů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem tato opera měla premiéru v Marínském divadle v Petrohradu 8. února 1874. Určitě si, pane Marečku, i naši posluchači vzpomenou na ty první dny týdny od ruské invaze na Ukrajinu. Co se týče oblasti kultury a umění tehdy totiž následovalo vypovídání smluv koncertů, turné ruským umělcům od soutěže Eurovize až po Mezinárodní filmový festival v Kahn. Ti ruští umělci, kteří byli, nebo zůstali spjati s Vladimirem Putinem, s Kremlem se dostali do mezinárodní izolace. Máte povědomí, jaká je ta situace v současnosti? Možná ještě, když jsme už citovali italského prezidenta, tak podle nové premiérky Meloniové je nutné držet daleko od sebe politická rozhodnutí a kulturu či historii.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
To rozhodně ano, zároveň situace u bojkotu některých ruských umělců si myslím moc nezměnila a zdá se mně, že to je dobře. Teď nedávno vyšel velký rozhovor s Jevgenijem Kissinem, který je významný pianista ruského původu. Tak on se ovšem vůči tomu vpádu na Ukrajinu velmi ostře vymezil od začátku a začal konat tak, aby tedy nejenom bylo vidět, jaký je jeho názor, ale aby i Ukrajincům pomohl. A Kissin v tom rozhovoru říká zajímavou věc, která právě s tím souvisí, jak se k těm umělcům postavit. Tedy říká to, že každý měl možnost dát nějak najevo, na čí straně stojí a on sám má velmi mírný pohled taky na to, že jsou lidé pracující v kultuře v Rusku, kteří nemohou ten názor říct, protože je jim třeba svěřená instituce, která je přímo závislá na státu. A on říká, že v jejich případě by je neodsuzoval ostře, protože mají zodpovědnost za další lidi a riskovali by tím i osud té instituce samotné. Na druhé straně říká a souhlasím s tímhle názorem, že ten, kdo takhle závislý není, kdo má možnost se vyjádřit, kdo má možnost se projevit, takže by tak učinit měl. A samozřejmě jako jsme si to teď říkali okolo La Scaly, tak i tady jsou výjimky, což byl třeba pianista Malofejev, kterému byla, bylo upřeno vystoupení, tuším někde v Kanadě s romským symfonickým orchestrem, myslím, že to bylo. A přitom to je velmi mladý pianista, který se opravdu nijak politicky neprojevil. Ale tehdy i kanadští pořadatelé říkali, že ho už trochu chránili před protesty, které se tam rozpoutaly předtím jeho vystoupením a že by zřejmě nastaly i při koncertě. Čili jsou ojedinělé případy, kdy ten bojkot je buď přehnaný, nebo dokonce nespravedlivý. Ale myslím, že v zásadě už i u publika znalého si to publikum ty umělce nějak roztřídilo. Mně to je trochu proti srsti. Používat také slova jako třídit, ale fakt je a zase se vracím k tomu velkému rozhovoru Kissina, protože on tu problematiku rozebírá hodně do hloubky a se znalostí věci z obou stran. Tak on to přirovnává k tomu, co se stalo v nacistickém Německu, že tam taky řada lidí měla určitý postoj a nebyly potom po válce ti, kteří to opravdu otevřeně podporovali, tak nebyli potrestáni. Myslím potrestáni na té umělecké kariéře. A to je chyba, protože dneska si mohou ti ruští umělci myslet totéž. On tam dává třeba příklad Futrengela, šéfa berlínských filharmoniků, který přestože musel s tím režimem nějak fungovat, tak se snažil chránit židovské umělce, kteří byli v berlínské filharmonii. A vedle toho Karl Böhm, což je nesporně věhlasný a vynikající dirigent, tak byl za války jmenován šéfem vídeňských filharmoniků a psal Goebbelsovi nadšený dopis, že teda potře ty židovské hudebníky co tam jsou a že se jich zbaví, a to taky udělal. A po válce se v podstatě Futrengelovi veřejnost nebo ten svět zachoval hůř než k tomu Böhmovi, a to si myslím, že není dobře. A pro to i teď je potřeba rozlišovat hodně citlivě, aby opravdu to neodnesl někdo, kdo je v tom nevinně, ale zároveň rozlišovat jasně a pokud teda ten umělec ten režim podporuje, tak si myslím, že by mu nemělo být popřáno sluchu při vystoupení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jinými slovy, pane Marečku, i globální politika, dění kolem nás se promítá také do oblasti kultury, umění, do sportu. To vidíme třeba aktuálně na probíhajícím světovém šampionátu v Kataru.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Promítá se přirozeně a z druhé strany zase umělec, myslím si teď z pohledu těch umělců teda hudebních, které znám, tak by měl zkrátka dělat všechno proto, aby to jeho působení bylo nějakým způsobem pozitivní. Samozřejmě umělec málokdy jde někam se zbraní v ruce bojovat. Ale myslím si, že tím, co dělá, co hraje, co předvádí při těch veřejných vystoupeních, tak by měl se snažit budit pozitivní emoce a nemusí-li, tak se s tou politikou nějak nespojovat, ale jsou samozřejmě v životě situace, kdy to jinak nejde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co tohle na straně druhé, pane Marečku, znamená pro umělce, pro pořadatele? Hovoříme pořád o oblasti umění a kultury. Když vlastně třeba při dramaturgii, plánování, zvaní interpretů, umělců, musí, musí, to slovo asi škrtám, vlastně myslí na právě politiku.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Myslí a po diskuzích s kolegy ze zahraničí, třeba z Francie, z Německa nebo z Velké Británie, tak mohu potvrdit, že na to myslí v tom hudebním světě všichni a že dokonce když ta válka vypukla, tak jsme nejenom my, tedy česká filharmonie ale další kolegové jsme opravdu procházeli ty naplánované sezóny a dívali jsme se, koho všeho chceme zvát, co tam chceme hrát. Ale možná ne v nějaké přehnané autocenzuře, ale trochu i s citlivostí k tomu, v jakém kontextu potom ta sezóna bude vnímána. Já mám radost, že my jsme změny vlastně dělat nemuseli, že jsme nemuseli žádné z těch plánovaných vystoupení nebo žádný z těch plánovaných koncertů rušit, nebo měnit. Ale je to situace, kontext historický, který zkrátka i kulturní pořadatelé nutí, aby se buď vůči němu vymezovali, což je taky dost silné slovo nebo minimálně, aby ho brali v potaz přitom, co připravují.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje generální ředitel České filharmonie David Mareček. Mladoboleslavská automobilka Škoda Auto zvažuje, že by se stáhla z čínského trhu. Pro magazín Automobil Woche to uvedl předseda představenstva Klaus Zelmer. Je tam jednak velmi silná konkurence a pak poslední dva roky významně poznamenala pandemie, kdy prodeje klesaly o desítky procent. Tato zpráva zdánlivě nesouvisí s kulturou, ale hned bude jasné, proč jsme jí vybrali, že pane Marečku? Protože i Česká filharmonie si vybudovala v Číně výbornou pozici.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Ano, u škodovky je to, zdá se obchodní problém, u nás je to víc problém politický. Kdybych to chtěl hodně zlehčit, tak bych řekl, že inteligence je schopnost člověka adaptovat se na změněné podmínky, což se takhle hezky řekne do éteru jako definice. A hůř se to dělá, když máte za sebou desítky, stovky, tisíce hodin nebo milionů investic v tom daném místě a netýká se to jenom Škodovky. Stejně tak PPF taky musí orientovat svůj byznys jinam než do Číny nebo do Ruska. A zajímavé je opravdu, jak moc to souvisí s kulturou a s kulturní reprezentací v zahraničí. My se nemůžeme a nechceme přirovnávat k soukromému podniku. Jsme státní nebo národní orchestr, ale v minulosti filharmonie měla možnost dokonce vzdělávat třeba děti v Číně nebo čínské publikum. A ten vztah se rozvíjel docela dobře, byť už tehdy jsme čelili pokusům, aby to vystoupení bylo vykládáno v nějakém kontextu. To znamená, že třeba se vám tam stane, že jste požádáni zahrát nějaký přídavek a ten pořadatel vám řekne, no to je taková čínská melodie, no a vy si tu melodii zjistíte si o ní něco a dozvíte se, že ona je poměrně dost prorežimní, a tak řeknete, že jí hrát nebudete. A pak trvá třeba několik desítek hodin, než vůbec najdete něco, co teda můžete hrát. Aby to bylo historicky nějak svázané s tou zemí, protože my v Japonsku taky hrajeme japonský přídavek a třeba v Americe nějakou americkou věc. Ale aby to nemělo tuhle tu příchuť. No a v našem případě s tím, jak se Čína uzavírá, tak opravdu těch mnoho let práce i na té edukační úrovni i na tom, že česká filharmonie tam měla postavení podobné jako třeba berlínská filharmonie nebo vídeňská, to znamená velmi silné. Tak jsme taky dospěli k tomu, že ten trh zkrátka pro nás není a že ho budeme muset opustit. Byť to nechci srovnávat zrovna se Škodovkou, protože pro ně to bude opravdu velká, velký finanční nechci říct otřes, to asi dokážou udělat tak, aby nebyl, ale bude to velká změna. Oni se chtějí orientovat myslím na Indii víc, což my tak úplně nemůžeme, protože tam není zatím infrastruktura koncertních sálů taková. Ale je to vždycky zásadní moment v té strategii, kterou vy si vytyčíte. Naplňujete ji, a když se okolnosti takhle dramaticky změní, tak s tím musíte něco dělat a držím jim palce, ať se s tím vyrovnají dobře.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jaký, použiju tedy ten ekonomický termín, který tady už zazněl trh, pane Marečku, co se týče samozřejmě koncertování, máte ve výhledu nový nebo další?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
No, těch nových trhů příliš mnoho není. Naštěstí Asie je velká a poptávka po klasické hudbě je tam značná. Už jsem naznačil Japonsko, které, které je takovou tradiční zemí se silným vztahem ke klasické hudbě a kam české orchestry jezdíme, se tam chystáme na podzim příštího roku. Ale po pandemii se ten trh celý hodně změnil. Dokonce zkrachovala řada velkých agentur, o kterých bychom si před pár lety řekli, že to je úplně vyloučeno. Například největší americká agentura, která byla v tom oboru považována za tu skoro jedinou jistotu, tak ta už není. A jiné britské agentury byly nucené třeba fúzovat nebo je koupil jiný zahraniční majitel. Čili v tomhle směru v oblasti klasické hudby nechci to teď generalizovat na celou kulturu, ale v oblasti klasické hudby poté pandemii není kámen na kameni a všechno začíná trošku znovu. Věřím tomu, že to přinese i hodně dobrého, že to ten, to prostředí třeba trošku vyčistí, ale může se s tím svést řada velmi kvalitních těles nebo projektů, jejichž život po pandemii skončí a bude to velká škoda.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Postavila se už Česká filharmonie po těch dvou letech opět takříkajíc na nohy, pane Marečku? Nyní zase všichni určitě i vy řešíme vlastně dopady inflace. Ovlivňuje to nějak vaši činnost, prodej návštěvnost.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Ovlivňuje to myslím všechny obory lidské činnosti zároveň, když tedy zůstaneme na chvilinku v kultuře, tak my jsme měli možnost při podzimním turné zjistit, jak je to v Evropě. A teď ještě s odstupem asi měsíčním mám pocit, že ty zprávy jsou spíš dobré. To znamená, že publikum se navzdory těžkostem a navzdory tomu přerušení pomalinku vrací. Hlásí to i kolegové ze zahraničí, hlásí to i kolegové z dalších českých orchestrů a divadel. A to je pro mě teda první dobrá zpráva po velmi, velmi dlouhou, dlouhých měsících, kdy jsem i tady v tomhle pořadu říkal, že tipuju, že tak 3 roky, než se dostaneme na tu hladinu předcovidovou, což možná tak bude. Ale trend, který teď pozoruju v České republice i v Evropě, tak je co se návštěvnosti kulturních akcí týče také velmi dobrý.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Posloucháte názory generálního ředitele České filharmonie Davida Marečka. Americká kosmická loď Orion, která několikrát obletěla Měsíc, se úspěšně vrátila domů. Mise Artemis 1 skončila. Na palubě byly místo posádky 3 figuríny. Naopak lidé z masa kostí se vydají na vesmírnou misi kolem Měsíce. Japonský miliardář ji připravuje, respektive zaplatí. Mezi osmi členy bude i český umělec, producent choreograf performer Yemi A.D. Jak se vám to líbí, pane Marečku.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
No, já jsem z toho nadšený, teď se mně chce říct, že se nám ten pořad dneska točí kolem japonska, pořád se to tam nějak vrací. Teď v osobě Jusaku Maezawi, toho miliardáře, který to financuje, ale pro mě je to ohromná zpráva z mnoha důvodů jednak ten, ten nápad samotný. Oslovit lidi, tam se přihlásilo snad milion lidí do toho projektu, kteří chtěli se podívat do vesmíru. Potom i samotný fakt, že ten muž, který to celé sponzoruje, tak vybral většinou umělce, že tím trochu dává najevo, že kreativita zkrátka to, to tvůrčí nastavení, že je to, co je důležité, to co nás posouvá dopředu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Fotografka tam bude, americký youtuber, indický herec.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Ano, ano, ano, no a příběh Yemiho, on sám o sobě říká, že je ten kluk z Liberce, že žil českou maminkou a s nigerijským tatínkem. Tak je, myslím že je příznačný pro generaci dnešních čtyřicátníků a že to je takový ten příběh úspěchu, které bychom si měli nejenom číst, ale měli bychom se jimi inspirovat. Protože Yemi jednak je vynikající tanečník, má mnoho cen za choreografii nejenom od nás, ale taky ze zahraničí. Studoval v Los Angele na jedné z nejvýznamnějších tanečních škol. Ale je to muž, který je úspěšný všeobecně. To znamená, že má za sebou jak tedy choreografie, tak třeba organizaci takové virtuální konference v průběhu covidu, která se zabývala tím, jak právě povzbudit lidi, kde měl velkou mezinárodní účast. A on sám se snaží podporovat kreativitu a podporovat děti. To znamená děti a mladé lidi ukázat jim, jak v sobě najít talent, jak ten talent rozvinout, jak něčeho dosáhnout. A mně se zdá, že opravdu nejenom Yemi, který je toho zářným příkladem, ale řada lidí z té mojí generace, generace dnešních čtyřicátníků, tak ti, kteří po revoluci uspěli, kteří se vypracovali, kteří něčeho dosáhli, tak se to snaží vracet zpátky do české společnosti. A jsou to různé nadace na podporu všeho možného. Buď toho co ten člověk považuje za důležité, nebo co ho samotného postihlo a chce pomoct jiným lidem, které potkal podobný osud. A ve mně to teda vyvolává ohromnou naději, že, že to tady bude dobrý. Že když máme a těch lidí je skutečně hodně, že když máme úspěšné lidi mezi sebou, kteří chtějí tu společnost vytáhnout výš bez ohledu na momentální situaci nebo na politickou rovnováhu jedním či druhým směrem, takže když jim ten prostor dáme a oni si ho i sami aktivně hledají, takže to tady dopadne dobře všechno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jinak před 50 lety stanuli na Měsíci, zdůrazňuji to poslední lidé, mezi nimi i astronaut Eugen Cernan, astronaut českého původu. A vlastně z mise Apolla 17 ještě žije Harrison Schmitt, je mu 87 let.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Je to krásná souvislost, že to je po těch 50 letech a s Eugenem Cernanem jsem měl možnost se takhle na dálku setkat, když přijel na brněnskou hvězdárnu na přednášku a bylo to velmi hezký, inspirující.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Svět je malý.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
David Mareček, generální ředitel České filharmonie a pianista byl hostem dnešního vydání pořadu Jak to vidí. Děkuji za váš čas a přeji vše dobré vám i kolegům a úspěšný start do ani na nové sezóny ale do nového roku.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Děkuji za pozvání a krásný Advent všem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.