Přepis: Jak to vidí David Mareček – 13. července 2022

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Dnešním hostem Jak to vidí je David Mareček, generální ředitel České filharmonie. Zdravím vás do Rakouska, dobrý den.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nabídneme například postřehy ve filmových Karlových Varech. Hovořit chceme také o hranicích umění A politiky, o nové Slavii, starší písně díky seriálům a filmovým hitům a také o světě fantazie s nástupiště 9 a tři čtvrtě. Přeji nerušený poslech. Léto je v plném proudu a s ním i festivaly různých žánrů, a to nejenom hudebních. S čím si, pane Marečku, spojujete toto období letních prázdnin?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Tak pro mě to období letních prázdnin nebo jejich začátek je vždycky spojený s několika různými festivaly. Jednak s Litomyšlí, protože Česká filharmonie tradičně svoji sezónu končí jednak v Litomyšli, jednak v německém /nesrozumitelné/, kde také je festival klasické hudby. Ale mezi ně se obvykle klíní Karlovy Vary, tam už několik let jezdím a jezdím opravdu na filmy. To znamená, podívat se, co je nového, co je zajímavého ve světě filmu. I když samozřejmě je to i místo, kde se setkávám nebo kde se všichni setkávají s přáteli, se známými, protože tady opravdu jsou v době toho festivalu plné lidí, ale pořád ten filmový zážitek nebo ten umělecký důvod, je to hlavní, proč se tam vypravují. Takže to je začátek léta, no a ten zbytek už potom záleží podle toho, kam se vydám a jestli je to skutečně víc pracovní, anebo jestli je to víc dovolená.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Tak, když se dívám na stránky České filharmonii, máte čas nejpozději do 20. srpna.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Je to tak, protože orchestr, tak jak jsem říkal, že většinou tu sezónu končí v Litomyšli a /nesrozumitelné/ no tak zase začátek nové sezóny obvykle je účinkováním na letních festivalech jiných. A a ty mění, tam to nebývá jeden nebo dva tradiční festivaly, ale každý rok jezdí filharmonie trošku jinam. A v tom letošním roce tak jak vidíte z našeho kalendáře, tak začínáme ve skotském Edinburghu, kde už Česká filharmonie dlouho nebyla. Takže se tam orchestr velmi těší a potom přijde velká změna, tedy v tom místě, že z Edinburghu se vydáme na jih, konkrétně do Španělska, do San Sebastian a Santanderu, kde jsou opět významné festivaly. A to tak významné, že dokážou s jedním orchestrem přijmout dva koncerty, tedy dva různé programy. Tak to je vždycky takový rozjezd předtím, než začne pražská sezóna a mezitím má orchestr a tedy i management pár týdnů volno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A pak vlastně se vracíte k Vltavě koncertem pro Evropu. My se ale vrátíme nyní ještě do Karlových Varů, ten 56. ročník, čím bylo třeba pro vás zajímavým, možná charakteristický. Vary vlastně vrátily konečně do svého tradičního termínu na začátku letních prázdnin. Jaké filmy jste si užil?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
No, pro mě byl zajímavý právě tím, že se vrátil do tradičního termínu, že to byl, dá se říct, asi první pocovidový kompletní. To mělo za následek fakt, který je asi veskrze pozitivní, ale mě to trochu ztížil. To jest, že se opravdu vrátilo hodně lidí na festival a že nebylo snadné se na některé filmy dostat. Takže můžu začít tím, co jsem neviděl. Neviděl jsem Trojúhelník smutku, na který jsem se těšil. Neviděl jsem dokument o PSH Nekonečný příběh, a přestože jsem tam strávil pár dní, tak opravdu nebylo možné se na té, na ty projekce dostat, což mě přirozeně na jedné straně mrzelo, ale na druhé straně jsem byl rád, že festival budí takový zájem. A z filmů, které jsem měl možnost během té návštěvy vidět, tak mě nejvíce zaujala Amerika. To je izraelský, teda nejen izraelský, je to mezinárodní projekt, kde jsou i čeští producenti zastoupení, ale je to film izraelského režiséra /nesrozumitelné/. A je to, nechci posluchačům prozrazovat, o čem přesně ten film je, ale to jeden z takových těch pomalu /výpadek/ hlubokých příběhu, který vás zasáhne, který vlastně na pozadí /výpadek/ takové barevné a dá se říct i voňavé /výpadek/ se takhle dá vnímat. Tak vypráví vlastně velmi silný příběh přátelství dvou mužů. A je to příběh člověka, který, proto se jmenuje Amerika, protože tam jedna z těch hlavních postav pracuje jako plavecký trenér v Chicagu a po smrti svého otce se musí vrátit do Izraele, aby tam vyřešil záležitosti z pozůstalosti. No, tam už se potom začne odvíjet ten příběh, který má několik poměrně prudkých zvratů, přestože jsem říkal, že se odehrává pomalu, což tak skutečně je. Tak ale to vyústění je, není úplně očekávané. A víc k tomu nechci říkat, protože myslím, že koho jsem nalákal nebo kdo by to chtěl vidět, tak by byla škoda teď prozradit to, o čem to přesně je. No a druhý snímek je poměrně dost kontrastní, a to je Wenger, který natočil český režisér Adam Sedlák v hlavních rolích s Adamem Mišíkem a s Marcelem Bendikem a i v těch reklamních textech nebo v textech, které lákají na film, tak se uvádí jako drogová a alkoholová jízda. Ale rozhodně to není film, který by drogy nějakým způsobem propagoval spíš naopak. A vyvolal rozporuplné reakce, části diváků se hodně líbil. Přiznávám se, že patřím k nim, tedy k těm, kterým se líbil. A část ho spíš odsuzovala. To, co kritika píše, že tedy vyústění toho snímku je podle některých kritiků až příliš moralistické, tak to tak možná může být, ale mě to ten /výpadek/ toho snímku jako takového nekazí. A je to mi úplně velmi, řekl bych neotřelé a svižně a velmi zajímavě natočená. Teď chci říct komedie, i když to vyústění vůbec takové není, ale skutečně ten záměr nebo ten způsob a ten švih toho filmu spíš komediální je, byť to téma je velmi závažné, tak to jsou, to je takový můj malý výběr z toho, co se ve Varech událo a z toho teda, na co jsem jsem se taky dostal, co jsem měl možnost vidět.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ono se také debatovalo, byla to například konference Kreativní Česko. Co jste si z toho odnesl?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Konference Kreativní Česko byl poměrně zajímavý počin organizátorů. Bohužel to byla konference pouze pro zvané, což ale bylo dáno tím, že se to odehrávalo v kasinu hotelu Pupp, kam se zkrátka vejde omezený počet lidí. Ale zajímavá byla myšlenka nad tou konferenci. Šlo o to, dostat na jedno místo úspěšné Čechy, kteří, kterým se podařilo uspět v různých oborech podnikání nebo činnosti. To znamená, že tam byli lidé, kteří se třeba zabývají filmovou hudbou, zabývají se herním průmyslem. Myslím tedy počítačových her, videoher. Byli tam lidé, kteří nějakým způsobem uspěli v oblasti doručování zásilek nebo zase v technologiích, které pomohly v průběhu covidu nějak zatraktivnit setkávání lidí, které přirozeně bylo omezeno na tu on-line formu. No a v jednotlivých panelech, které na té konferenci zazněly, tak řada tady těch úspěšných českých podnikatelů vyprávěla svůj příběh. Vyprávěla to, jak se jim podařilo uspět, jak se vlastně dostali k tomu oboru, ve kterém nakonec uspěli. A zajímavé na tom pro mě bylo jednak to, že za každým tím úspěšným příběhem se skutečně skrývá velká práce, protože v mediální zkratce z novinových internetových titulcích vždycky už čteme jenom ten úspěšný výsledek. To, že se někomu buď podařilo pohádkově zbohatnout, nebo že někdo výrazně uspěl v nějakém oboru. Ale už nečteme tolik o tom, jak mnoho neúspěšných pokusů tomu předcházelo, že tomu často předcházel veliký risk, protože člověk musel třeba změnit obor, který, kterým se zabývá nebo který dokonce studoval. Že musel odejít mnoho tisíc kilometrů daleko. Riskovat jak finančně tak vlastně existenčně. A že když někdo chce něčeho dosáhnout, takže opravdu se to nedá udělat jinak než s pomocí velké vůle a velké houževnatosti a v tomhle směru ta konference byla myslím nesmírně inspirativní jednak tím, že spojovala lidi napříč obory, protože těch oborových konferencí, kde se setkávají muzikanti, sportovci, dejme tomu, oceláři nebo energetici. Těch je hodně, ale konferencí, kde je to takhle napříč a kde se z toho snaží ti organizátoři dostat nějaké obecně platné inspirace, tak těch nebývá moc a v tomhle smyslu myslím, že to velmi splnilo očekávání, nebo to splnilo ten záměr, s nímž byla pořádána.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak jste vnímal emoce kolem uvedení ruského snímku? Ono totiž před zahájením festivalu skupina předních ukrajinských filmařů v otevřeném dopise vyzvala organizátory karlovarského festivalu stejně jako ukrajinský velvyslanec v České republice k bojkotu snímku Kapitán Volkonogov uprchl. Podle pana velvyslance Perebyjnise film vznikl s ruskou státní podporou. Jeho tvůrci se podíleli na ruských propagandistických filmech a zařadit snímek do programu, je podle velvyslance nehumánní. Festival se bránil s tím, že děj se odehrává ve třicátých letech dvacátého století. Odsuzuje stalinismus a podle vedení festivalu je snímek nepřímo, byť velmi čitelnou kryptou stávajícího ruského režimu.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
No, to míchání politiky a umění je vždycky trošku problém. Protože jakmile je situace takhle vyhrocená jako v případě války na Ukrajině, tak je přirozené, že postoj ke všemu ruskému je minimálně ostražitý. Ne-li tedy takto vyhrocený. Ale myslím si, že všude tam, kde to jde nebo tam, kde není úplně nad slunce jasné, že tím, že toho umělce nebo v tomhle případě umělecké dílo ne uvedeme, tak že tím nějak pomáhá režimu, který stojí za tou agresí. Tak ve všech případech, kde to není takhle jasné, tak si myslím, že by umělecká svoboda měla dostat přednost a Kapitán Volkonogov je právě jeden z těch filmů, které jsem kvůli zájmu diváků a kvůli tomu množství diváků už nezvládl vidět. Ale je to skutečně film z třicátých let z doby stalinistických čistek. A on poměrně jasně ukazuje právě to, jak ruská propaganda pracuje a kritiky, které jsem měl možnost číst, tak píšou o tom filmu tak, že to byl jeden z nejsilnějších filmů na karlovarském festivalu. A myslím si, že je dobře, přestože chápu postoj pana velvyslance, který přirozeně musí proti takovému vedení protestovat. Ale, že jsem rád, že organizátoři se i přesto rozhodli ten snímek koneckonců i v případech daleko méně markantních, jako byla ta zmíněná Smetanova Litomyšl, se chvilku uvažovalo, jestli má Česká filharmonie hrát v Šostakovičovi Leningradskou symfonii. A víme, že i Národní divadlo dokonce zrušilo na a premiéru jedné ruské opery. Tam to tedy bylo kvůli námětu, nikoliv kvůli tomu, kdy byla napsána. Ale o to víc si myslím, že je dobře, pokud to dílo opravdu není otevřeně propagandistické nebo otevřeně se hlásící k té agresi nebo k tomu konkrétnímu činu, takže je potřeba to umění spíš uvádět a dát možnost divákovi, posluchači, čtenáři, aby si udělal na něj vlastní názor. Zdůrazňuju, pokud se nejedná samozřejmě o cílenou manipulaci nebo dezinformaci, to je potom jiný případ.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
O své postřehy z filmových Karlových Varů se s námi podělil David Mareček, generální ředitel české filharmonie. Populární seriál /nesrozumitelné/ už čtvrtá řada na streamovací platformě Netflix se postaralo popularizaci o písně Kate Bush z roku 1985 někdejší hit /nesrozumitelné/ nyní vzal útokem žebříčky hitparád. Čím si to vysvětlujete, že to kouzlo se nevytratilo ani po letech, a to už vyrostla jiná generace, další generace.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Je to pravda, je to zajímavý fenomén, jak filmy a seriály vůbec pracují s hudbou. Těch současných seriálů, které používají třeba starší písně nebo starší hudbu je víc. Oni samotné /nesrozumitelné/ kromě té zmiňované Kate Bush uvádí třeba i písně Davida Boe, Bon Jovi nebo Clash a zase opačný přístup má, mají /nesrozumitelné/ taky seriál, který zase nové skladby třeba od Billie Eilish nebo Ariany Grande uvádí v takové klasické kvartetní úpravě a kdo si z britských kritiků si všiml, že právě díky seriálům a filmům často britské skupiny prorazily v Americe, v amerických hitparádách byly uvedeny široce populárních filmech nebo široce populárních seriálech. Ale abych odpověděl na tu otázku, kterou jste použila. Myslím si, že emoce zkrátka je věc, která nepodléhá žádným způsobem času a zrovna hudba je médium, které to poměrně dobře dokazuje a s tím, že hudba umí a může vlastně má fungovat bez vizuální stránky, že naopak /výpadek/ velkou možnost vlastní fantazie si třeba dotvořit nějaký obraz, když se učí malé děti poslouchat nebo vlastně i dospělí, když se učí poslouchat, tak jim říkáme, že mají zavřít oči, protože daleko líp uslyší. No, tak zase naopak, když se tedy ten sluchový vjem spojí s nějakým silným obrazem, tak může to působení toho obrazu poměrně dost umocnit, no a sekundárně to pomůže té písni nebo té skladbě, aby se proslavila. Kdysi říkal i Jiří Menzel, že se už na škole učili nebo že experimentovali s tím, že brali ukázky z filmů a podkládali je různou hudbou, tedy nejenom tou hudbou, která byla pro ten film napsána a že bylo zajímavé, jak ta konkrétní obrazová ukázka působila odlišně podle toho, jaká hudba jí líbila podložena. Takže ten, ta snaha nebo taková iniciativa tvůrců nových filmů a nových seriálů, ve využívání starších písní a starší hudby je, myslím pochopitelná a vznikají z ní zajímavé /výpadek/ a to jsme opravdu zatím jenom pár let nebo pár desítek let vzdálení. Ale známé jsou i příklady právě uvádění klasické hudby takové té opravdu hodně let staré ve známých filmů ty nejmarkantnější je příklad /nesrozumitelné/ Vesmírné odysey, která proslavila Straussovu symfonickou báseň, tak pravil Zarathustra, nebo je to Wagnerová jízda valkýr Apokalypse Francise Forda Coppoly a mohli bychom jít dál a dál až třeba z Conteho smrti v Benátkách, která zase proslavila /výpadek/ z Mahlerovy páté symfonie. Myslím si, že je fajn, když potom ten divák se vydá na koncert a slyší tu skladbu celou, tak tam ten, ta časová propast ještě větší než v případě toho znovuoživování hitů právě třeba z osmdesátých let.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Teď nevím, zda nebo v jakém snímku nebo třeba přibarvila nebo doplnila snímek hudba jedné legendy, která slaví 60 let a těší se nehynoucí popularitě. Legenda zvaná Valící se kameny, samozřejmě mám na mysli The Rolling Stones. Uplynulo 60 let, co 12. července 1962 vystoupili před fanoušky. No a když hovoříme o výročí, tak přidám ještě jedno kultovní knižní, Harry Potter ten slaví 25 let od vydání první knihy sedmidílné ságy Harry Potter a kámen mudrců. Co je vám bližší, Davide?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
To je, to je těžko říct. Já se, přiznám se, že jsem neměl čas vyhledat si informaci o tom, v jakém filmu nebo seriálu nebo kde hudba Rolling Stones zazněla ale.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A zní na těch koncertech.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
No, hlavně, když se někdo drží 60 let na špici, tak je zcela jisté, že jejich hudba na filmovém plátně zněla i jinde než než třeba ve filmech natočených nebo v dokumentech natočených o nich. Ale mně přirozeně skrze děti byl bližší v té době vzniku Harry Potter, protože to byl a je vlastně fenomén zajímavý nejenom tím obsahem, kde myslím, že dokáže pro dětské a potom i starší publikum, záměrně říkám publikum, protože asi se nedá přesně říct, kolik dětí a kolik dospívajících a kolik dospělých se s Harry Potterem seznámilo přes knížky a kolik to bylo přes film. Takže jestli to byli čtenáři nebo diváci, těžko říct, ale je to zajímavý fenomén, fenomén tím, že opravdu řeší složitá témata, důležitá životní témata, i včetně smrti. Dokáže je přivést k tomu dětskému nebo dospívajícímu čtenáři, posluchači, divákovi formou, která je nesmírně dobře uchopená. A je dostatečně atraktivní na to, aby si přilákala ten široký okruh zájemců a zároveň není povrchní. To znamená, že se nebojí témat závažných a nebojí se být třeba nepopulární, a přesto všechno v těch žebříčcích popularity a komerční úspěšnosti se drží vysoko. A když udělám takový hodně, hodně oslí můstek k těm Rolling Stones, tak tam je asi nejvíc k obdivování opravdu ta výdrž, protože je známo ze všech oborů, že jedna věc je, dostat se na špičku, což není vůbec snadné. Ale, když už se tam jednou dostanete, tak zjistíte, že mnohem těžší je se na té špici udržet. A to, že se to Rolling Stones podařilo tak dlouho, tak je hodné obdivu, bez ohledu na to, jestli se vám nebo posluchačům jejich hudba líbí, nebo nelíbí. A myslím si, že v České republice máme zkrátka spojené se Sametovou revolucí a s tím, když konečně dorazili do Prahy a když je přijal prezident Havel, takže minimálně tahle pozitivní emoce v historii, v dějinách České republiky Rolling Stones prostě zůstane.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
O té výdrži vlastně této vraždy by určitě mohl vyprávět australský herec držitel Oscara Geoffrey Rush, který v Karlových Varech na Mezinárodním filmovém festivalu obdržel křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. Nevím, Davide, jestli ve dvou minutách můžete nám prozradit, vy jste s panem Rushem mluvil, možná o jeho vztahu k hudbě, co jste se dozvěděl?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
No, ve dvou minutách se to těžko říká. Měl jsem možnost ve Varech zase po letech vidět královu řeč. A připomněl jsem si, jak je to dobrý film a Geoffrey Rush potom přišel už po festivalu na soukromou prohlídku Rudolfina. A ukázalo se jednak to, že Geoffrey Rush už v Rudolfinu točil. Teď nevím, je to film nebo seriál genius o Einsteinovi, takže když jsme ocitli ve Dvořákově síni, tam říká, no, tady jsme natáčeli několik záběrů. Ale bylo zajímavé i slyšet, že poslouchá klasickou hudbu. Je velkým obdivovatelem /nesrozumitelné/, což byl legendární rumunský dirigent a šéfdirigent mnichovských filharmoniků interpret Brukner, ale taky francouzské hudby skvělý. A ze současných umělců obdivuje Theodora /nesrozumitelné/, což je dirigent zajímavý, někdy kontroverzní. Ale bylo zajímavé zkrátka vidět, že takový herec má přehled nejenom o klasické hudby, ale o klasických interpretech, že se o ně opravdu zajímá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
David Mareček, generální ředitel České filharmonie a jeho postřehy. Děkuji za váš čas a přeji vše dobré. Mějte se hezky, na slyšenou.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Děkuju za pozvání, na shledanou a hezké léto vám i posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.